Dyaebl
přečtené 626
Nadace
2009,
Isaac Asimov
Po Nadaci jsem sáhl, aniž bych věděl, o co se jedná. Jméno Asimov je neodmyslitelně spjato se sci-fi a Nadace je jedna z největších klasik žánru, a tak jsem se rozhodl tento půl století starý kousek prozkoumat. Tento žánr má obecně tendenci knihy vystavovat zkoušce času, neboť čím více se autor pouští do sáho dlouhých popisů technologií a fungování celého světa, tím více hrozí, že za půl století se dílo bude jevit jako jeden velký nonsense. Nutno podotknout, že u Nadace jsem neměl tento pocit a může za to především fakt, že se jedná o dílo především politické. Nadace je velmi specifický počin. Jelikož se nejedná o příběh jedinců, nýbrž celé Základny (což je druhý možný překlad díla), jež se má stát jádrem nové civilizace, tak se tu setkáváme s různými postavami, které následně opouštíme, neboť se příběh posouvá v čase. Tento aspekt knihy ji činí unikátní a nacházel jsem opravdové potěšení ze sledování vývoje celé této společnosti napříč 70 lety a z pozic různých hráču. Na druhou stranu mne mrzí, že už se nesetkám s charismatickým Hardinem či se samotným otcem Nadace Hari Seldonem. A to jsem ještě nijak více nezmínil sociálně-politické problémy, které tu Asimov zpracovává a řeší skvělými intrikami a jak už to u takových problémů bývá, podobné tu máme i dnes. Nezbývá než dodat, že jsem byl Nadací příjemně překvapen a určitě se k ní vrátím v dalších dílech. A také to, že tato klasika opravdu nepodléhá nekompromisnímu zubu času.... celý text
Cujo
1992,
Stephen King
Kniha, v níž se kromě základního hororového prvku objevuje taky propracovaná psychologie postav a dokonce i samotného Cuja, což bylo asi nejzvláštnější a já sám jsem tyto pasáže považoval minimálně za stejně zajímavě napsané, jako části hororové. A opět se zde objevuje stejný aspekt děsivosti, jako u jiných Kingových knih. Něco zde popsaného se totiž nemusí odehrávat pouze na stránkách knihy... A nakonec jediná výtka, jež se týče zbytečné roztahanosti, která je ovšem u autora zvykem, avšak subjektivně si zkrátka neužívám podrobný popis a zákoutí reklamního průmyslu.... celý text
Zápisky z podzemí
1998,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Velmi znepokojující náhled na lidskou rasu obecně a jak již některé komentáře zde zmiňují, jedná se rovněž o nepříliš pozitivní zrcadlo, v němž jeden vidí věci, které mnohdy i sám před sebou zakrýval a jejichž odhalení nevyvolává žádné příjemné pocity. Ale co se mi snad nejvíce zapsalo do duše, byly myšlenky o otroctví jedince ve společnosti, které Dostojevskij popsal mistrně a mrazivě, neboť i kdyby člověk dostal absolutní svobodu, volal by zpět po otroctví. Člověk je totiž jen dvounohý tvor oplývající nevděčností... A do toho všeho nesympatický vypravěč, který si v sobě kromě zatrpklosti a hanebnosti nese rovněž svou ideální vizi vznešenosti a jakoby sám nevěděl, co přesně se svým životem dělat. A závěrečná etická otázka mi neustále vrtá hlavou. Povězte mi. Co je lepší? Laciné štěstí nebo vznešené utrpení?... celý text
