Edana
přečtené 406
Čtyři roční doby
2014,
Stephen King
Těžko pro hodnocení této sbírky hledám nějaká jiná slova než "vynikající", "skvělé" a "fakt povedené". Každá povídka má jedinečnou atmosféru, jiné "poselství". Některé mě bavily (Vykoupení a Dýchací metoda) o malinko víc než jiné (Nadaný žák a Tělo mi přišly lehce....únavné). Všechny bych si ale s chutí přečetla ještě jednou.... celý text
Baudolino
2001,
Umberto Eco
Knihy Umberta Eca jsou pro mě v dnešním literárním světě věcí nevídanou. Kvalitní, náročné, promyšlené, precizně zpracované a propracované, plné vtipných narážek, které pochopí jen zasvěcení, ale i prostých a nesmrtelných příběhů, kterým porozumí snad každý. Baudolino je kniha, kterou si budu muset přečíst ještě jednou. Třeba tak za dvacet, třicet let, až budu daleko moudřejší a sečtělejší. Protože za příběhem nenapravitelného lháře, díky jehož fantazii vznikla celá řada dodnes oblíbených legend.... tuším daleko hlubší stránku věci. Je to román, je to filozofické dílo, je to poezie - je to skvělá kniha.... celý text
Stalker
2015,
Lars Kepler
Tý jo, to zas bylo.... Nemůžu si pomoct, ale buď autorům pomalu dochází dech, nebo už mě prostě jejich zavedené postupy tolik "neberou". Ač byli Svědkyně ohně i Písečný muž také postavení na hlavu a přitažení za vlasy, opravdu hezky se to četlo, svým způsobem to bylo napínavé a přece jenom byl čtenář zvědavý, jak to všechno dopadne. Stalker postrádá i tyhle kvality. Prostě nebylo komu fandit.... Neohrožený Joona Linna přichází na scénu jako prošedivělá, kolabující troska s odrovnanou kyčlí.... zdrhá z nemocnice, aby se raději nechal "ošetřovat" od pochybných cikánských individuií.... ovšem po několika dnech a pár injekcích od svého kámoše opět skáče jako kamzík. Erik mi byl od první chvíle nesympatický a těhotná Margotka mi k srdci taky nijak nepřirostla. Trochu mi v závěru chybělo alespoň přibližné vysvětlení, kde se vlastně pachatel naučil "nevystopovatelně" zveřejňovat videa...... celý text
Kvítek karmínový a bílý
2014,
Michel Faber
Jízda na horské dráze. Na té nejlepší, jakou si vůbec dovedete představit. Postupně se rozjíždíte, nabíráte rychlost, sotva popadáte dech - a pak se zase na chviličku zpomalí před neuvěřitelným sešupem, který vám ten dech opravdu sebere. Jasně, vy víte, že takhle jsou postavené skoro všechny horské dráhy. Ale tahle je prostě jiná...Tušíte (někdy je vám to naprosto jasné!), co přijde za další zatáčkou... ale stejně si to nakonec vychutnáte jako něco originálního a neotřelého (a v případě Henryho jsem teda byla docela překvapená i já, to se přiznávám). A jakmile jízda skončí (skoro přesně tam, kde začala), chvilku si nejste ani úplně jistí, jestli chcete něco podobného vůbec zažít znovu. Nebo si hned koupíte lístek na další adrenalinový zážitek?? Sugar, Sofie.... budete mi chybět! Emmelíno, Agnes, Williame... vy už zas tak moc ne (pořád mi přijde trochu moc neuvěřitelné, že děvče projde internátem a nemá představu o základních věcech). A nečekaný, otevřený konec? Díky za něj!... celý text
Temné léto
2012,
Dan Simmons
Tak jo. Tak já toho Simmonse ještě asi vezmu na milost :-) Skóre bylo zatím 2:2 (vynikající Terror a Black Hills proti zoufalostem Děti noci a Ohně z ráje). Temné léto bych sice jako vynikající úplně neoznačovala... přesto mě to bavilo. Nostalgická atmosféra letních dětských prázdnin z dob, kdy byl svět ještě mladý a děti svobodně mohly chodit stanovat do lesa. V jedenácti letech. Bez dozoru. A taky nebyl problém ukrást tátovi bouchačku, řídit auto.... Kluci jsou super a přirostou vám k srdci, obzvlášť Duane. Místy na mě až dýchla ozvěna hrdinů z Terroru :-) Škoda jen, že v úvodu sám autor jen tak mezi řečí prozradí, který z chlapců zemře. Resp. průměrně inteligentní opice si to domyslí. Trochu to celé připomíná Kingovo "To", ale jenom maličko.... Temné léto je úplně jiné. Také je daleko méně děsivé (zvon Borgiů, Osiris ani zombíci na mě prostě nezabrali....). Ale na horké letní dny je to super čtení, po kterém zůstane příjemná vzpomínka (což pravda u hororu asi není úplně optimální :-)... celý text
Velký král Přemysl Otakar I.
2011,
Vlastimil Vondruška
Vondruška na mě čekal dlouho. Všichni ho chválili. Dostat se k němu v knihovně byl takřka nadlidský výkon. Historické romány jsou ale mým nejoblíbenějším čtivem, takže jsem trpělivě čekala... až jsem se dočkala. No, zpočátku lehce chaotické, jakmile se člověk zorientoval ve jménech a přiřadil jim nějaké obličeje, už to celkem odsýpalo. Nicméně po přečtení zůstává lehká pachuť a zklamání. Autor se sice snaží tvářit, že jako věrně popisuje středověké prostředí, ale z tohohle prostě středověk nedýchá. Dialogy postav jsou někdy hodně na pováženou (nejhorší jsou ty ve stylu červené knihovny), postavy jsou ploché (včetně samotného "nevyzpytatelného" Přemysla Otakara) a děj je prostě předem daný. A to je asi dost velký kámen úrazu.... Přemysl se jednoho krásného dne musel stát králem, silným králem, kterého všichni potřebovali. Ale jak se mu to vlastně podařilo dokázat, mi po přečtení románu není úplně jasné. Pořád ho vyháněli, zrazovali, až jednou přitáhl s vojskem do Čech, brácha mu přenechal vládu a prásk, chvilku po tom pevně vládne v Čechách a zasahuje do říšské politiky (a bezhlavě se zamiluje do uherské princezny...really?) Nejspíš proto, že už žádný jiný umanutější Přemyslovec nežil... Tož tak. Číst budu asi i další díly, protože na léto je to správné lehké čtení a aspoň si člověk zopakuje a připomene jména a události. Ale ten správný zážitek z kvalitního historického románu se nejspíš nedostaví...... celý text
Domov
2013,
Toni Morrison
Taková jednohubka na jedno deštivé odpoledne. Jenom se netráví tak úplně snadno... Chce to trochu času vstřebat tyhle ve stručnosti, v náznacích, pragmaticky a bez zbytečných omáček odvyprávěné lidské osudy.... celý text
Svědkyně ohně
2012,
Lars Kepler
Asi bych kecala, kdybych řekla, že mě to nebavilo. Spíš tomu bylo naopak. Potřebovala jsem něco na odreagování a Svědkyně ohně mi naprosto přesně sedla - četla jsem a četla. Kdo je vrahem jsem se neodvažovala tipnout, bylo to pro mě docela překvapení. I tak ale občas zavrtal červíček pochybností... Joona Linna jako neohrožený superman, který všechno zařídí a spasí, přestože se do ničeho nemá míchat. Ledově krásná a nesmírně bohatá (a citově silně labilní) Elin, která netouží po ničem jiném, než po obnovení vztahu matka-dcera s nevyrovnanou puberťačkou, která je podezřelá z dvojnásobné vraždy. Jo, a taky ještě touží prakticky po jakémkoliv hezkém chlapovi, na kterého narazí... když náhodou žádného neuloví, pomůže si sama. V autě. U lesa. Tuhle scénu měl fakt někdo soudný radši vyškrtnout. A bylo by toho možná i víc... Sečteno a podtrženo: srovnání se Stiegem Larssonem tahle "literatura" asi určitě neustojí, nicméně je to příjemně odpočinkové a čtivé.... celý text
Rudá rakev
2012,
Sam Eastland (p)
Uf. Tak je to konečně za mnou. Druhý díl byl podle mého daleko slabší než první. Ten měl taky drobné nedostatky a trochu slabší závěr (skvělý Pekkala si nevšiml zcela zjevných... věcí), ale působil kompaktněji a rozhodně měl atraktivnější zápletku. Tohle byla nuda k zbláznění, jenom hromada flashbacků, které moc nedávaly smysl, nějaké to vyšetřování začalo tak v půlce knihy. Stalin působí jako milý strýček a Pekkala jako staromódní trouba. Historickou věrohodnost bych nejradši neřešila vůbec, ale nedá mi to. Nevím, jak jinde, ale tady u nás se učí, že ještě na začátku války byl Hitler se Stalinem celkem kámoš. Rozhodně spolupracovali (pakty Molotov-Ribbentrop) a přijde mi dost nepravděpodobné, že by Hitler kvůli "útoku" na Polsko následně hned útočil na Sovětský svaz. Ostatně, Polsko napadli v září prakticky současně. Takové drobnosti, jako že třeba chlapci najedou autem v březnu do slunečnicového pole, radši už fakt ani neřeším...... celý text