Efeméra
přečtené 621
Nevyzpytatelný
2017,
Lena Valenová
Řekla jsem si, že si dám před spaním z Nevyzpytatelného jednu kapitolu a nakonec se stalo, že jsem knížku ve tři ráno dočtenou zavírala. Dvojka mi jednoduše přišla o něco povedenější než jednička, už jsem se tak v Michaelově minulosti neztrácela a taky si nepamatuju, že bych se u prvního dílu tolik nasmála. Michaela jsem si v Náhodných lhářích příliš neoblíbila, ale musím říct, že dvojka byla i v tomhle lepší. Ve skrytu duše jsem doufala, že se vztah mezi ním a Elenou víc rozvine, takže jsem při čtení byla nadmíru spokojená :D Škoda jen, že jsem se o hlavní hrdince nedozvěděla nic nového, byla prakticky jen nástrojem pro odhalování Michaelovy minulosti. Oceňuji, že autorka druhý díl zasadila do New Yorku, ve kterém sama žije. Moc se mi ty kulisy líbily.... celý text
Časoběžník
2019,
Ryan Graudin
Časoběžník je výborný young adult standalone o cestování v čase a kradení artefaktů z minulosti. S hlavními hrdiny se dostanete na Titanik, do Alexandrijské knihovny, Flaviovského amfiteátru a nejen tam. A ten konec! Těžko uvěřit, že se před psaním autorka bála do žánru sci-fi pustit. Tohle rozhodně nebylo nic jednoduchého nebo prvoplánového. Časoběžník by mohl být rovněž příběh o identitě, o tom, jakou roli v našem životě tvoří vzpomínky, ale také o tom, kým bychom byli, kdybychom své vzpomínky ztratili. Škoda jen, že mi nezáleželo na osudu postav. Nikdy jsem se o ně příliš nestrachovala (i když to na konci bylo na místě) a ani nepocítila ten neodbytný pocit, kdy musíte číst a číst a číst a nemůžete přestat.... celý text
Dopisy ztraceným
2019,
Brigid Kemmerer
Dopisy ztraceným jsou velmi komplexní kniha. Pokud se do ní pustíte, dostanete výborně vyvedený vývoj hlavních postav a silný, uvěřitelný, citlivý, empatický příběh. Uvědomíte si, že byste se měli vyvarovat předsudků, protože nikdo není přesně takový, jak si myslíte. Zjistíte, že s ostatními opravdu bohužel jednáme na základě toho, co jsme o nich od druhých slyšeli. Dopisy ztraceným jsou kniha o nálepkách, předsudcích, bolesti ze ztráty blízkého člověka, přátelství, odpuštění, hledání odvahy. A je to tak čtivý příběh, že nebudete moct jinak než ho co nejrychleji dočíst. Já hodnotím 4,5 hvězdičkami.... celý text
Kdy?
2018,
Victoria Laurie
Co se této knize nedá upřít, je autentičnost vylíčení (nejen) problémů hlavní hrdinky. Snadno jsem se do její situace dokázala vžít, a taky proto se mi kniha líbila. Největším příkladem autenticity je samotná protagonistka, protože navzdory jejím schopnostem se jedná o obyčejnou šestnáctiletou dívku, která se jako obyčejná šestnáctiletá dívka opravdu chová. Bylo to osvěžující, i když se přiznám, že se mi po všech těch badass hrdinkách chtělo Maddie občas proplesknout. A to obzvlášť v takových situacích, kdy se děly podivné, podezřelé věci, a ona o nich nikomu nepověděla. Tak trochu jsem čekala, že se s nejlepším kamarádem pokusí ty vraždy vyřešit, ale nic takového se nekonalo. Jenže řekněme si to upřímně – kolik šestnáctiletých holek by v realitě opravdu dopadlo sériového vraha? Od Maddie se toho, co se týče nějaké činnosti, opravdu moc nedočkáme. Identitu sériového vraha jsem nevykoumala, a i to autorce musím přičíst k dobru, protože jsem na konci byla vážně překvapená. V knize je však bohužel pár nelogičností. Jako největší nedostatek vidím to, jak si autorka v poslední čtvrtině začala pohrávat s Maddiinou schopností. Manipulovala s ní tak, jak se jí zrovna hodilo. A tak bych v závěru řekla, že je Kdy? takový lepší průměr.... celý text
Krvavé Impérium
2018,
S. J. Kincaid
Diabolik pro mě byla jedna z nejlepších knih, které jsem loni přečetla. Přesto jsem druhý díl odkládala a teď už vím proč. Po dolouskání Krvavého Impéria jsem měla hrozný vztek. Zároveň jsem si však tak trochu připadala jako pokrytec. Protože může člověk kritizovat knihu jen na základě toho, že se mu nelíbilo, co se v ní dělo? Zatímco v případě prvního dílu jsem byla několikrát vyloženě ohromená, u pokračování prostě jen zděšená. Dějí se v něm hrozné věci, a když už si myslíte, že to nemůže být horší, přijde ještě něco příšernějšího. A potom znovu a znovu. Znovu. A znovu. Co je ale podle mě rozhodně opodstatněné, je můj vztek na hlavní hrdinku. Zatímco v prvním díle je představena jako diabolik, prakticky stroj, za půlkou dvojky máte pocit, že ji snad někdo vyměnil. Vymyl mozek. Chová se hůř než poblázněná pubertačka a mně se stýskalo po té protagonistce z prvního dílu. Nejsem jediná, kdo tvrdí, že u jedničky to mělo skončit. Ale opravdu mělo.... celý text
Prokletá krev
2019,
Ange
Prokletá krev ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Ačkoliv jsem se trochu bála spojení světa aristokracie a moderní techniky, nebylo to vůbec potřeba. Někdo by mohl říci, že je příběh překombinovaný, ale z mého pohledu se autorům nějakým způsobem podařilo z na první pohled k sobě se nehodících prvků vytvořit smysluplný a originální celek. Hrozně se mi líbila atmosféra příběhu, při čtení vyloženě cítíte to všudypřítomné pozlátko. Vůbec nejvíc jsem si užila část, kde hlavní hrdinka pochopila, proč Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla. Líbilo se mi vysvětlení a celá ta věc mě fascinovala, aniž bych vlastně pořádně věděla proč. Přestože jsem to čekala, i tak mě Prokletá krev překvapila svojí krvavostí a násilím. Po dočtení jsem se bála procházet potemnělým domem, za to autorům patří velká pochvala. Velkým nedostatkem románu jsou však z mého pohledu jeho postavy. Ani jednu z nich jsem si neoblíbila, všechny byly příšerně nesympatické, včetně samotné hlavní hrdinky. Mimoto jsem si taky myslela, že náhlého, osudového vzplanutí už bylo v knížkách dost. No, zřejmě ne. Vztah hlavního páru je naprosto nepropracovaný. Nemluvě o tom, že se mi jako zapřisáhlé puritánce vůbec nelíbil. Hlavní hrdina je vysloveně odpudivý. Některé věci v příběhu mi taky připadaly pěkně zvrácené. Autoři mají rozhodně zvláštní myšlení. Jen to, že někoho napadne, že by se hlavní postavy mohly pomilovat mezi desítkami mrtvých těl, je z mého pohledu opravdu zarážející. A nechutné. Musím říct, že mě to po dočtení rozhodně nutilo nad knížkou dost přemýšlet. V závěru ji hodnotím spíš jako takový lepší průměr.... celý text
Nyxia
2019,
Scott Reintgen
Přestože jsem se do příběhu pořádně ponořila až v druhé polovině, rozhodně můžu říct, že to měl autor pěkně promyšlené a že o zvraty tu rozhodně nebyla nouze. V jednu chvíli jsem dokonce byla téměř v šoku. Za to chválím. Přes to všechno ale musím říct, že je knížka jen takový lehký nadprůměr. Jedna ze zásadních věcí, která mi vadila, byla nepropracovanost postav. S takovou jsem si k nikomu nedokázala vybudovat opravdový vztah a na osudu postav mi nezáleželo, což je pochopitelně špatně, když vám tam někdo zemře nebo ho potká něco podobně nepříjemného. Potenciál tam přitom byl veliký, když vezmu v úvahu, že Babel Communications mezi soutěžící zařadila lidi všech národností. Nepropracovanost bohužel není pouze nešvarem postav v příběhu, ale také samotného světa. V knize je rovněž pár nelogičností, ale vůbec ta nejhorší je podle mě na samém konci. Je to vlastně docela zvrat, ale z mého pohledu naprosto nesmyslný. Příšerná byla také instaláska, která se tu na konci příběhu rozvinula. Kromě toho jsem měla objekt Emmettova zájmu od určité chvíle chuť pořádně proplesknout. No ale druhý díl si stejně musím přečíst :D... celý text
Temnota
2018,
Kiersten White
Přiznám se, kdyby Temnotu nepořídili do knihovny, kterou navštěvuju, asi bych po ní vůbec nesáhla. Zdejší hodnocení nevypadalo nijak lákavě a z předchozí autorčiny série Paranormálové jsem nedávno přečetla jen první díl, protože mě příliš nezaujal. Když jsem tedy po knížce sáhla, nemohla jsem být víc překvapená. Protože tohle vůbec nebylo špatné. Myslím, že Temnota není pro každého, čemuž ostatně odpovídá i zdejší hodnocení. Někdo bude stejně jako já nadšený z toho, jak autorka uchopila historii a podle ní zpracovala svůj příběh, jiný se bude nudit. Z mého pohledu se jedná o výjimečnou knihu, protože můžu říct, že jsem nic podobného ještě nečetla. Pokud člověk hledá prostě dobré fantasy, je do jisté míry možné, že se tady spálí, ale já se po dočtení hrozně těším na další díl a plánuju si celou sérii pořídit do vlastní knihovny.... celý text
Příliš vysoký let
2018,
Kerry Greenwood
Ačkoliv jsem se trošku bála, protože detektivky zrovna nečtu, nakonec musím přiznat, že mě tahle knížka mile překvapila. Dobrodružství Phryne jsem si užívala a bezpochyby za to velkou měrou mohlo melbournské prostředí dvacátých let. Všímám si, že knížky odehrávající se v první polovině minulého století mají jakési kouzlo. Stránky mi při čtení ubíhaly, ani jsem nevěděla jak. Vraha jsem upřímně neodhalila (na tohle jsem nikdy nebyla moc dobrá), o to víc jsem byla na konci překvapená. Líbilo se mi, jak Phryne dokázala vždycky ovládnout situaci a vystupovat s grácií. Jediné, co jsem v případě hlavní hrdinky neschvalovala, byl její vztah k mužům. V jedné chvíli mi to připadalo hodně zvláštní, ale k Phryne to vlastně jistým způsobem sedělo. Moc obdivuji vydavatelku, že se ve volném čase pustila do vydávání této série.... celý text
P.S. Líbíš se mi
2019,
Kasie West
U knížek Kasie Westové nemůžu jinak než je přečíst na jeden zátah. Do P.S. Líbíš se mi jsem se pustila v pátek večer a o půl třetí ráno dočtenou knihu zavírala. Opravdu jsem se snažila ovládnout, ale ono to prostě nešlo – z představy, že půjdu spát a nedočtu to do konce, jsem měla takové nervy, že bych asi neusnula. V celé knížce je dokonalé romantické napětí, přesně takové, jaké zbožňuju. Kdykoliv se na stránkách objevil hlavní hrdina, byla jsem jako u vytržení, co přijde. Při čtení jsem se většinu času přihlouple usmívala. Tahle knížka je čtivá jak hrom a jedná se o velmi návykové čtení, které ve vás nevyhnutelně vyvolává až nesmyslný pocit štěstí. Taky se mi líbí, jak jsou knížky Westové optimistické. Jednou za čas je mezi těmi všemi vážnými knihami potřeba otevřít přesně takovýto příběh.... celý text
Tri temné koruny
2018,
Kendare Blake
Po přečtení anotace jsem čekala svět přinejmenším tak krutý, jako jsem dostala od Holly Blackové v Krutém princi. Proto jsem byla velmi překvapená, když jsem se začetla a postupně začala zjišťovat, že anotace vůbec neodpovídá obsahu knihy. Od Tří temných korun nedostanete žádné zabíjení a nelítostné pokusy o vraždy. Vím, zní to trochu morbidně, ale celá kniha je pouze přípravou na toto zabíjení, kterého se zřejmě dočkáme až v dalších dílech. Tomu odpovídá i děj, který je pomalejší, místy dokonce zdlouhavý, a nebudu lhát, někdy jsem se při čtení poměrně nudila. Vlastně jsem si popravdě těsně před koncem říkala, že mě knížka ani moc nezaujala. Potom však přišly poslední kapitoly a já zůstala ohromeně hledět. V nic takového jsem ani nedoufala, ale o zvraty tu opravdu není nouze. Tím koncem autorka knihu hodně vytáhla. Moc se mi taky líbilo proplétání jednotlivých linek vyprávění a také to, jak výsadní postavení měly v autorčině světě ženy. Ačkoliv to anotace neslibuje, milovníci romantiky si taky přijdou na své, přestože mě v tomto podání zrovna neohromovala, spíše rozčilovala, až znechucovala. Když se tak zamyslím, byli to právě muži, kteří v knize vždycky všechno naprosto pokazili :D Za mě nakonec 3,5 hvězdičky.... celý text
