Ellinek přečtené 423

Carmilla 1992, Joseph Thomas Sheridan Le Fanu

Jednohubka na ukrácení odpoledne. Bohužel mě příliš neoslovila. Dracula mě bavil mnohem více, byl propracovanější, komplexnější, napínavější i zajímavější. Carmilla nebyla přímo špatná, ale kdybych neměla k dispozici obecné informace, s čistým svědomím bych řekla, že Dracula vznikl jako první. Na druhou stranu, je to novela, nedá se tedy čekat žádné výrazné propracování. Oddechové, naivní, ne zrovna strašidelné. Neurazí, nenadchne.... celý text

Otcův duch a jiné pohádky romských autorů 2012, * antologie

Díky studiu jsem se dostala i k této knize a jsem za to v podstatě ráda. Je to zajímavý náhled pod pokličku romské kultury. Jak bylo psáno, pohádky nejsou primárně určeny pro děti, ale pro dospělé, a podle toho to také v některých případech vypadalo. Překvapily mě paralely na Popelku, Krásku a Zvíře, dokonce Svatební košili. Jsou to poučné příběhy, přeci jen i romské pohádky slouží k poučení a k víře, že když se člověk bude chovat správně podle jistých hodnot, k tomu štěstí přijde. Jen se mi zdálo, že někdy je až příliš čtenáři podsouváno, že Rom je ten skvělý, úžasný člověk, který miluje druhé, je hodný a dobrotivý. Naše pohádky podle mě nerozlišují, jestli je hrdina bílý nebo černý, jde zkrátka o to, že je dobrý. Romské pohádky ale mnohdy až příliš podstrkují Roma jako toho dokonalého, až je to místy nepřirozené. Přesto to byl zajímavý výlet do světa romských pohádek a některé bych si určitě ráda přečetla i znovu.... celý text

Holka ze sekáče 2019, Tereza Kratochvílová

Ty nejsilnější příběhy píše zkrátka sám život. Věřím, že sepsání této knížky byla pro autorku jistá forma terapie a já jsem ráda, že jsem si její příběh mohla přečíst. Místy to není lehké čtení, ale je dobré proniknout do mysli adoptovaného dítěte a zjistit, jak svou pozici vnímá, byť je to něco velice individuálního. Holka ze sekáče je drsný, smutný, ale i krásný a dojemný příběh o životě jedné adoptovaného dívky, která si musela projít tím špatným, aby našla své místo ve světě. Tohle svědectví určitě stojí za přečtení. :)... celý text

Domov je místo, odkud tě nevyhodí 2006, Dagmar Zezulová

Výjimečná kniha popisující úskalí pěstounské péče. Nejlepší je na tom právě to, že autorka začala v devadesátých letech, kdy se o tomto světě ještě moc nevědělo a nic nebylo pořádně ukotveno v zákoně, zkrátka jak se říká v plenkách. Příběh netradiční, ale krásné rodiny, je skvělým a potřebným svědectvím ze světa, do něhož se na vlastní kůži všichni nepodíváme. Velká úcta a respekt autorce. Dokázala úžasnou věc - dala lásku, domov a rodiče dětem, kteří si o tom mohli nechat jenom zdát. Četla jsem druhé, rozšířené vydání, a jsem vždycky ráda, že se mohu podívat ještě dále v příběhu jedné rodiny. Určitě stojí za přečtení. :)... celý text

Sama bych se v nebi bála 2012, Ludmila Janáková

Krásné pokračování první knihy, které i přes mnohé strasti neztrácí na půvabu. Tentokrát se můžeme podívat i na problematiku autismu a poznat svět malé Elišky. Možná to ztrácí trochu té učesanosti první knihy, ale podle mě to ničemu nevadí. Autorka je zase o něco moudřejší, otrkanější, otevřenější, uvolněnější. A to je na tom myslím správné. Jsem ráda, že jsem mohla zjistit, jak se rodině dařilo dále a jak přijali nového člena. :)... celý text

Dary se přece nevracejí 2007, Ludmila Janáková

Moc krásná kniha, ve které se člověk ponoří do radostí i strastí pěstounské péče. Čtivě psané, bez nějakých příkras, prostě tak, jak si to autorka sama prožila. Musím říct, že mi dlouho chyběl takový vhled, byť jsem si to neuvědomovala, a jsem moc ráda, že jsem se ke knize díky studiu dostala. :) Opravdu před autorkou smekám, stejně jako přede všemi pěstouny.... celý text

Ze života knihomolky 2019, Debbie Tung (p)

Milý, zábavný a hlavně oddechový komiks, který zhltnete během cesty autobusem. Což je nebezpečné, protože se budete smát třeba i nahlas, když se najdete na nějakém obrázku. A že já jsem se našla prakticky všude. :D Milé a trefné postřehy ze života milovníků knih. A po přečtení na sebe stejně budete hrdí. Jednou čtenář, navždy čtenář. :3... celý text

Starý jako čas sám 2019, Liz Braswell

Trochu jiný pohled na Krásku a Zvíře. Realističtější, "současnější", ale pořád tak pohádkově vyprávěný. Příběh zasazený do 18. století nám onu dobu zobrazuje mnohem blíže, než třeba různá televizní zpracování. Ale není to špatně. Pro mě se něco začalo dít až někde za stranou 300, do té doby jsem četla to, co v podstatě znám z různých verzí pohádky, ale potom dostal příběh jiný spád, byl mnohem temnější a myslím, že si v tom najde to svoje i ten, kdo vyloženě nemusí původní pohádkovou verzi. Jiné, temné, pro mě kupodivu mnohem příjemnější, protože to není to typické šťastně až navěky.... celý text

Občas lžu 2019, Alice Feeney

To nejlepší v nás 2019, Colleen Hoover

Moje první kniha od Colleen. Zpočátku jsem byla vůči tomuto žánru skeptická, ale po přečtení To nejlepší v nás jsem doslova uchvácena! Ženské romány nejsou zrovna moje parketa, ale námět mě zaujal, proto jsem se do toho nakonec pustila. Nemohla jsem se odtrhnout. Polovinu knihy jsem zhltla najednou, protože mě to tak bavilo, že se mi nechtělo až do rána. Nejde o typický příběh, kde se dostáváte z akce do akce. Je to spíše psychologický popis manželského soužití, ale já zase na tu psychologii hodně slyším. Neposouváte se svižným tempem dopředu, jde spíše o zásadní úsek života dvou manželů. Střídání kapitol tehdy a teď pro mě bylo geniální, protože díky tomu krásně vylezly ty kontrasty mezi sluníčkovým začátkem manželství a jeho krizí v sedmém roce života. Autorka skvěle zachytila duši hlavní hrdinky a její motivy a názory. Líbilo se mi, že v podstatě nešlo o to běžné už tě nemiluji, jak to u rozvodů často bývá, ale šla opravdu hodně do hloubky a motivace Quinn k jejímu jednání byla zcela přirozená a uvěřitelná. A Graham. Ach, Graham! Takový chlap snad neexistuje, ale přesto mi přišel úplně skutečný a uvěřitelný. Jeho dopisy mě nakonec totálně rozložily a jsem za ně ráda, protože nám autorka dovolila vlézt také do jeho hlavy a podívat se na celou problematiku z jeho úhlu pohledu. A Graham opravdu nebyl nevšímavý chlap, kterému ujde třeba i jen změna účesu jeho manželky. Opravdu půvabný, čtivý a hlavně lidský příběh, který podle mě dokáže zasáhnout toho správného čtenáře na tom správném místě. Ještě nějakou dobu po dočtení jsem sama hloubala, jaká jsem a jaké je moje jednání ve vztahu a že existují špatné věci, na kterých bych měla zapracovat, a naopak dobré věci ve mně, které bych měla více vynést na světlo. Musím se hodně držet, abych nevzala útokem všechna knihkupectví a nekoupila všechny zbylé tituly od Colleen. :D... celý text

Město duší 2019, Martina Čekalová

Už dlouho jsem nečetla něco, co by pro mě bylo tolik náročné. A po dlouhé době jsem si připomněla, proč já a young adult nikdy nebudeme kamarádi. Začnu pozitivně. Námět příběhu byl zajímavý a měl velký potenciál. Myšlenka zhmotněných duší v podobě zvířat je neotřelá a dá se z ní hodně vytěžit. A obálka je mimochodem nádherná. Teď ale začínají ta velká ale. Já se do čtení hrozně nutila. Nerozumím si s teenage postavami a to jsem sama byla teenager. Ale já to jejich myšlení a chování prostě nesnáším. S Raven jsem se nedokázala ztotožnit a hrozně mě zlobila. Hned od první stránky jsem konfrontována s tím, že je výjimečná mezi výjimečnými a fyzicky zvládá mimořádné věci a složí i největšího borce na zem. Už to mi stačilo k vzájemným antipatiím. Anotace ve mně evokovala příběh o městě, z něhož se nikdo nedostane, protože je to odlišná komunita, ale hlavní hrdinka se od první stránky připravuje na stěhování mimo toto město a nakonec z něj vlastně normálně odcházejí i další. Význam anotace a obsah příběhu se pro mě osobně dost lišily. Zároveň jsem hrozně tápala ve schopnostech těchto výjimečných. Spousta podstatných věcí mi přišla nedovysvětlená. Přistihla jsem se, že čtu o využití duše a přemýšlím, proč to umí, když se to má vymykat? Raven mi přišla speciální jen jednou schopností. Mimo to jsem ji nedokázala odlišit od ostatních a druzí mi mnohdy přišli i zajímavější. Samotné duše bych více rozvinula. Hrozně by mě o tom bavilo číst, jak se která projevuje, co dělá, když reaguje její majitel...většinou jsem to pozorovala jen u kluka, jehož pro spoilery nebudu jmenovat, což bylo zajímavé, když se člověk učí, ale já bych toho brala klidně víc a u jiných. Ne že duše prostě jsou a hotovo. Ve druhé půlce se aspoň trochu více projevila Melio, to bylo milé. A taky mě iritovalo, že se pořád opakovaly kočkovité šelmy, těch byla valná většina. Obecně mi ale celý ten svět a systém přišly hrozně nedotažené a špatně předložené čtenáři, takže jsem mnohdy tápala a ledacos mi přišlo nesmyslné. Co se týče samotného příběhu...ne, já a YA se nemáme rádi. Předvídatelné. Samozřejmě, že ten největší looser bude nakonec největší borec. Že je hlavní hrdinka velká cíťa, kterou bych propleskla, mi ukázala už i Katniss, Raven to jen dotáhla do konce. Prostě nemůžu číst příběhy ze školy o puboších. Do jejich myslí a problémů prostě nechci zabředávat. Nic moc se nedělo, nic se mě nedotklo, nic mě nepřekvapilo. Nedostala jsem to, co bych chtěla. Tak jako tak, mám radost, že se někomu zase povedlo se prosadit. Normálně bych si Město duší nikdy nepřečetla, protože to prostě není moje krevní skupina. Ale rozhodla jsem se, že podpořím autory Wattpadu, projevím jim tu soudržnost a koupím si jejich knihy a přečtu si je. Začala jsem Městem duší a byla to velká zkouška, ale budu v tom pokračovat. A i když si budu zase ťukat na čelo, půjdu i do druhého dílu. Autorce ale její úspěch přeji. Je to evidentní prvotina, ale dokázala se prosadit a to se cení. Trošku mě konečný výsledek mrzí, protože jsem sledovala autorčinu cestu skrze první verzi až přepisy, byť jsem původní verzi nečetla. Vím ale, že to hodně překopávala. Možná se z toho dalo vykopat víc. I tak ale autorce fandím a mám radost spolu s ní. A pro nenáročné čtenáře, kteří si přejí přečíst prostě něco jednoduchého z YA, je toto ideální. Já ale nejsem cílovka. Což ničemu nevadí. Kniha míří jiným směrem a na tom není nic špatného. :)... celý text

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

Od knihy jsem měla trochu jiná očekávání, ale ona vlastně samotná koupě byl docela spontánní nápad. Nejde o informace o autismu jako takovém. Čtenář z toho možná může získat nějaké detaily, ale z faktického hlediska nejde o naučnou literaturu. Čekala jsem klasickou příběhovou formu o autorově povolání, ale spíše je to jakýsi deník, kde se autor vypisuje ze svých pocitů a dojmů, zapisuje své myšlenky a filozofuje nad sebou, v čemž mu pomáhá právě příměr s "jeho dětmi". I díky autistickým mrňatům může přijít na zajímavé poznatky. Bylo to ale milé čtení, humorné a v podstatě také dosti k zamyšlení.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

Krásná a poučná kniha. Řekla bych, že Ládík dosáhl jakéhosi svého přerodu. Touhle knihou už chce kromě pobavení také předat faktické informace, což dělal sice i u předešlých knih, ale tady to byl už jasně stanovený záměr, který splnil. Ládíkovi se podařilo ukázat, že Evropa je opravdu rozmanitá. Kontrast mezi "špinavým" a živelným jihem proti ekologickému, místy až odměřenému severu, je znatelný. Ale pocítila jsem nutkavou touhu podívat se do Litvy! Na druhou stranu se ale určitá autorova vyspělost promítá ve stylu, jímž psal. Humor už není tak lehký jako třeba v Jeruzalémě, místy jde až o obyčejný popis, trochu neslaný nemastný. Pro mě to vynahrazuje rozmanitost míst (děkujeme Atlasu Obscura) a ona fakta. Já se něco nového ráda přiučím. Ládík se zase posunul jinam, myšlením i svým stylem. Když ale navštívíte přednášku o Evropě, stojí před vámi zase ten poťouchlý kluk, co nejspíš opravdu trpí ADHD, protože zkrátka nepostojí. :D Přednášky opravdu vřele doporučuji. :)... celý text

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí 2019, Eric de Kermel

Jemný, příjemný, takřka poetický příběh. Možná někomu bude vadit děj rozkouskovaný do několika různých příběhů, ale každý z nich má čtenáři co nabídnout. Nejde ani tak o samotný děj, jako spíše to, co vyzařují jednotlivé kapitoly. Na mě osobně kniha silně zapůsobila. Přemýšlela jsem díky ní nad spoustou věcí a u mnoha jsem získala nový náhled. Příjemný styl vypravování, jen mi občas trochu vadilo, jak moc se Natálie odkláněla od samotných zákazníků. Někdy mi její odbočky daleko do jejího života přišly už trochu přehnané, když jsem přečetla dvě strany nového příběhu a onen zákazník pořád nikde. Natálie na mě zároveň místy působila jako Matka Tereza, u toho důležitého je vždycky ona a ona spasí Uzes. Ale to už je čistě na čtenářových preferencích. Líbilo se mi ale její vyobrazení toho, jak nám knihy mohou vplouvat do života a ovlivňovat jej, kdy si díky nim uvědomíme spoustu věcí a můžeme si na příběhu fiktivního (leckdy i skutečného) člověka vyřešit své vnitřní problémy. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí krásně ilustruje, že knihy mají své nezastupitelné místo v lidském životě a mohou nás ovlivňovat způsoby, jaké bychom nikdy ani nečekali.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Kniha se zajímavým námětem, jež ve mně zanechala rozporuplné pocity. Na jednu stranu to bylo zajímavé čtení. Z hlediska faktických informací nelze Tučkové nic vytknout. Všechno si opravdu pečlivě nastuduje a projde, než začne psát. Ke všemu je skvělé podívat se na tyto události také z pohledu Němky. Nepřijde mi to jako nadržování, člověk by se ale zkrátka měl zamyslet nad tím, jak dané události vnímala druhá strana. Nikdy neexistuje jen jeden pohled. Za toto má u mě Tučková body navíc. Samotný příběh je skvělý a vylíčení pocitů hlavní hrdinky je věrohodné. Gerta ve skutečnosti celý život promarnila, což je v závěru to smutné zjištění. Lpěla na minulosti a nemohla naplno prožívat současnost. Jiné to už ale bylo u zpracování. Na střední škole jsem četla Žítkovské bohyně a od té doby jsem už zapomněla, jak těžce mi styl Tučkové vlastně nesedí. Kolikrát jsem se v textu ztratila! Její přímá řeč a nečekané změny osob mě často mátly a já se musela vracet, abych si uvědomila, do čí mysli teď vlastně nahlížíme nebo kdo mluví. Z tohoto pohledu pro mě byla kniha hodně náročná. Styl psaní mi zkrátka těžce nesedí a nemohla jsem se díky němu do příběhu více ponořit. Přesto je kniha svým způsobem obohacující, i když patrně z hlediska, jaké si ne každý připustí.... celý text

Já už budu hodná 2019, Clara Weiss

Námět knihy mě velice zaujal, ale už po pár stránkách jsem věděla, že to nebude snadné čtení. Detektivky s psychologickým podtónem miluji, ale tahle se mi zoufale nevryla pod kůži. Mám problém s ženskými postavami a Juli pro mě byla od počátku nezáživná. Byla jsem z ní doslova zoufalá. Praštit se mi ji chtělo. Jestli jsem potom nad jejími zážitky měla lapat po dechu, tak to se nestalo. Pro mě osobně nejsou velké zvraty v příbězích nijak překvapující, protože si vždycky říkám, že bych to pro větší překvapení udělala taky, takže zdejší vrcholný převrat byl očekáván již od půlky, ale strašně dlouho jeho nástup trval. Kniha je zbytečně roztahaná, hrozně se táhne a do čtení jsem se musela nutit. Spousta pasáží pro mě byla zbytečná. Z nějakého důvodu na mě nejvíce působily scény s holčičkou na schodech. To byl jediný prvek, který jsem oceňovala a alespoň něco ve mně probudil. Jinak jsem knihu dočetla spíše z povinnosti (zásadně knihy neodkládám, dočtu každou).... celý text

Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě 2019, Silvia Arazi

Těžko hodnotitelná kniha. V podstatě je to proud myšlenek hlavní hrdinky, která se po rozvodu snaží poskládat život dohromady a naučit se po mnoha letech žít sama. Autorka odhaluje myšlenky Lu, které se týkají různých témat. Nebylo to úplně to, co jsem čekala. Podle anotace jsem čekala něco na bázi příběhu jednoho manželství, které dospěje do svého posledního dne. Místo toho je to naopak a navíc jsou zde zachyceny hlavně myšlenky a pocity, takže to není přímo dějové a nelze úplně přesně říci, o čem celá kniha je. I přesto je to ale zajímavý náhled do nitra rozvedené ženy, což se třeba ne každému podaří poznat. Nepřijde mi, že by autorka toto dílo psala za cílem ohromit a prodat, cítím v tom spíše zpověď, touhu předat něco dál, niterně, ze sebe. Není to velká kniha, ale dle mého o to ani nešlo. Někdy člověk potřebuje něco takového sepsat a pustit to ven.... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Nové dobrodružství, nové země. O těchto zemích člověk ví, leccos si o nich myslí, ale Ládík opět ukazuje, že je všechno jinak. Průlomová kniha, kdy se od chůze dostáváme k cyklistice a nakonec i k tomu autostopu! Mění se zkrátka všechno a u všech! Na rozdíl od Číny mám pocit, že tohle je zase ten typický Zibura, který všechno prostě převálcuje. Možná za to může přemíra alkoholu vypitého cestou. Já osobně nejsem velký pijan, takže jsem měla dojem, že v půlce knihy z těch stránek nejspíš dostanu otravu alkoholem. :D Ládík se ale statečně probojoval na dna všech stakanů a nakonec se dostal i domů. Těžko říct, která cesta byla největší záhul. Tolik vypitého alkoholu aspiruje na první místo. :D Opět ale úžasná kniha líčená s typickým ziburovským humorem a nadsázkou. Nedá se nesmát, nedá se ty knihy nemilovat. Poznávat svět s Ládíkem je prostě zábava a člověk chce příště jít taky.... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

U druhé knihy je znát jakýsi Zibiho posun takřka ve všem. Už jsem samotná kniha je koncipována jinak, mění se jeho způsob myšlení, mění se to, co chce knihou předat dál. Hodně se to projevuje právě na faktech, která nám předkládá. Já osobně takové proměny pozoruji moc ráda, takže jsem spokojená. Za mě Čína o malinký stupínek zaostává za Jeruzalémem. Zibi se asi někam posunul a trošku se to projevilo na jeho stylu. Možná za to mohla cesta zemí, kde mu nikdo nerozuměl, protože jazyk i písmo jsou na hony vzdálené všemu, co běžně známe. Básničky byly vtipné a trefné, některé opravdu pobavily, jiné mě svou přítomností spíše štvaly, ale na kvalitě knihy to neubírá. Líbí se mi, že ani tak nejde o samotnou zemi, jako o lidi v ní žijící. Zibura vše líčí s takovou lehkostí, až mám chuť se taky někam vypravit. A vlastně díky němu začínám rozumět sama sobě a tomu, že i já mám potřebu se prostě sebrat a na chvíli vypadnout za hranice. :D Kdo potřebuje k cestě trochu nakopnout, Ziburovy knihy mu v tom ve velké míře pomohou!... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

O Ládíkovi jsem dlouhou dobu věděla, ale nikdy jsem si od něj nic nepřečetla. Po spontánním nápadu vydat se na jeho přednášku jsem odcházela se smíchem a nadšením. Bylo načase dohnat resty a pěkně od začátku. Na prvotině prince Ládíka jde poznat jeho věk. Už píši trochu s předstihem, jelikož mám vše přečteno, ale každým dílem autor roste. Jeruzalém je milé a příjemné čtení o cestě někam hodně daleko, kde je to podle většiny zpráv nebezpečné, ale Zibi ukazuje, že i v takových zemích ve skutečnosti žijí úplně obyčejní lidé, kteří jsou hlavně laskaví. Kniha mě velice bavila a zhltla jsem si během pár dní. Ziburův humor může někomu přijít infantilní, ale já se bavila od začátku do konce. Vše podáno typicky ziburovsky, s pořádnou dávkou sarkasmu, černého humoru, nadsázky a především vtipkování na vlastní účet. Mimo to na něj navíc autor s opravdu širokým rozhledem vysype soustu zajímavých poznatků a já osobně mám ráda, když se navíc dovím něco nového. Zároveň ráda sleduji autorovo postupní prozření a proměnu v myšlení. Moudry, na která si sám přijde, něco zanechává i ve mně, takže mimo informace o zemi a zvycích zasáhne i do mého vlastního myšlení a já se mohu na spoustu věcí podívat i z jiné perspektivy. Ládík mě tedy svou knihou neobohatil jen fakticky, ale také osobnostně. :)... celý text