Ellinek
přečtené 423
Draculova žena
2018,
Michaela Ella Hajduková
Zprvu jsem si při čtení říkala: Ne, do toho se neponořím, ten styl mi nesedí. A byla to pravda. Úvod ze současnosti mi svým stylem příliš neseděl, ovšem jakmile jsme se přesunuli do středověku, rázem to bylo úplně o něčem jiném! Tyhle pasáže se mi také nejvíce líbily a byla jsem nadšená, že tvoří většinu knihy. Ke konci mi už ten návrat do současnosti ani nevadil. Vlad byl zkrátka charismatický muž! Postavu Vlada i Draculy jsem si zamilovala už před několika lety a ani tento titul jsem nemohla opomenout. Nebylo to dokonalé, místy to ale pokulhávalo a našly se i slabší momenty. Ale jakmile jsem se začetla, užívala jsem si samotné Valašsko a nechala se v misly unášet o několik staletí nazpět. Příjemné čtení, které se neřadí mezi kdo ví jak vysokou literaturu, ale na klidný víkend neurazí a zavede do nádherné krajiny. :)... celý text
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
2019,
Martin Selner
Příjemné čtení, které má hloubku. Opět jsem druhý díl vnímala stejně jako první, jako osobní zpověď autora, který se potřebuje vypsat z toho všeho tlaku, ale i toho krásné. Líbí se mi, že ukazuje opačný pohled - většinou každý říká, že se toho autisté musí hodně naučit, ale ve skutečnosti bychom se v lecčem mohli učit my od nich. A právě nad tím se M. Selner ve svých zápiscích zamýšlí a ukazuje svět autismu lidem, jako jsme my. A já mu za to děkuji. :)... celý text
První
2015,
Kiera Cass
Nejsem zastáncem takových děl a raději vše shrnu u jednoho dílu. Sérii jsem četla v podstatě z donucení, protože jsem kvůli určitým záležitostem potřebovala znát ten svět a jeho zákonitosti a postavy. Je podivné, že autorka v knize čtenáře nutí číst dál, i když ten mlátí hlavou o stůl, ať už to skončí. Což byl můj případ. Strašně mě to nebavilo, ale kniha mě nutila číst dál. V podstatě jsem přesně věděla, co se stane, kdo jak skončí, kdo si koho vybere (ono by to přece snad ani jinak nešlo) a spousta klišoidních scén mě už opravdu trápila. Pokud chci nějakou oddechovku, vyberu si něco jiného. Selekce je svět, do něhož se už opravdu vrátit nechci. Asi jsem nikdy nepotřebovala být princezna z lidu. Ovšem Americe bych občas moc ráda pár preventivních vlepila, vůbec mi jako postava nesedla. Není to četba pro mě. Nikomu to neberu, může se mu to líbit, může snít o tom, že bude princezna z lidu a zamiluje se do ní princ, bude bojovat proti rebelům a zvítězí nad nepřízní osudu, ale já nejsem cílová skupina. A smysl této série ani nedokážu pořádně pochopit. Což dle mého není špatně, každý máme zkrátka jiný vkus. Věřím, že většinu lidí to neodradí, Selekci jsem v knihkupectvích dokonce doporučovala maminkám, když chtěly jako dárek pro své dcery něco jednoduchého, princeznovského a oddechového. To pak celá série poslouží dobře. Já od ní ovšem nic nečekala a přesně takový dojem ve mně i zanechala. Ale ještě jen tak mimochodem...autorka má neuvěřitelnou schopnost vyspoilerovat konec každé knihy už jen v názvu. Ale on to stejně asi každý čeká.... celý text
Dopisy ztraceným
2019,
Brigid Kemmerer
K young adult jsem nikdy netíhla a číst o puberťácích na střední škole pro mě bylo vždycky utrpení, ale Dopisy ztraceným mě chytily od prvního řádku a už nepustily. Knihu jsem zhltla za jeden den, protože jsem zkrátka nemohla odložit knihu s tím, že se všechno dovím až potom, co se vyspím. To nešlo! Byla jsem překvapivá, jak moc mi hlavní hrdinové sedli, zvláště pak Declan a Rev. Vzhledem k jejich životním zkušenostem už v tak mladém věku se tomu vlastně nedivím - mám ráda postavy, které už jsou vyzrálé, něco si prožily a nejsou to typické děti. Autorka si skvěle pohrála s Decovou výbušností a jeho potřebou bránit se proti světu, podřídit se většinovému názoru o své osobě. Ačkoli se možná zdá, že hlavní slovo má Juliet a její truchlení nad mrtvou mámou, pro mě se stal hlavní linkou Declan. Jeho osud a celá jeho osobnost byly zkrátka to nejzajímavější na příběhu. Juliet pro mě byla jen dodatek, jak jeho linku dokončit. Odpouštím i tolik "náhodných" setkání, to se tak hojně prostě nestává, ale zase chápu, že v literatuře tomu musíte trochu pomoci, abyste mohli vůbec napsat normálně dlouhé dílo. Autorka se se ctí zhostila tak těžkého tématu, jako je ztráta blízkého člověka. Věrohodně a umě vykreslila myšlení a chování lidí zasažených takovou tragédií. Skvěle zpracované motivy bolesti a anonymity. S tím vším jsou ta nečekaná náhodná setkání snadno odpustitelná. A za Declana odpustíte úplně všechno. :D... celý text
Námi to končí
2018,
Colleen Hoover
Colleen má mimořádnou schopnost, kterou jsem nezaznamenala u žádného jiného autora - umí se dotknout duše KAŽDOU knihou. Námi to končí je opravdu mimořádná kniha. Polovinou knihy jsem proplouvala jako obyčejným milostným příběhem a čekala na ten zlom, čekala jsem, kdy to Ryle podělá. Věděla jsem, že mě čeká ponoření se do něčeho vážného. Ale jako vždy, jakmile ten zlom přišel, byl to neskutečný nával emocí! Na tohle je Colleen expert. Usmívala jsem se, zároveň brečela, svíralo se mi srdce, soucítila jsem s Lily, věděla jsem, že dělá dobře, ale zároveň jsem spolu s ní cítila, jak moc je to stejně špatně a jak moc to bolí. Colleen zde sama řekla, že nic není černobílé a to je motto, který já se řídím už dlouho. Colleen to každou svou knihou už jen dokazuje, potvrzuje a dělá z toho platný zákon. Začarovaný kruh, natolik devastující, se musí ukončit, ale ne každá žena na to má sílu. Colleen opravdu krásně rozkrývá myšlení ženy v tak tíživé situaci, která miluje a zároveň nenávidí, hledá sílu, padá a odpouští, zvedá se a snaží se vytrvat. Nastavuje čtenáři tak kruté zrcadlo, že to nemůže nikoho nechat chladným. Po přečtení knihy nejde nepřemýšlet nad jediným řádkem. Děkuji Colleen za to, že odkrývá tak těžká témata, jimiž se zabývá. Děkuji za to, že odkryla část vlastní minulosti, nebála se o tom napsat, byť ji to stálo opravdu mnoho úsilí. Tak jako Lily musela najít odvahu pro své rozhodnutí, musela autorka najít odvahu k napsání a zveřejnění této knihy, aby se dostala do povědomí čtenářů a odkryla tuto problematiku. Hluboce před ní smekám a vážím si jí zase o kus víc.... celý text
