Elsinor024
přečtené 732
Kateřina v říši kimči
2023,
Kateřina Kang
Moc milé! Fakta o Korejcích podaná v lehkém a svěžím duchu, přečtené za chvilku. Věděli jste, že v Koreji v období zkoušek nesmí přistávat letadla? Hodilo by se napsat něco podobného o každém národu:)... celý text
Nevítaný host
2019,
Shari Lapena
Vzala jsem si tuhle detektivku do postele na doléčení, s horkým čajem, když se vám nechce moc přemýšlet, ale potřebujete něco čtivého a odsýpajícího. Penzion v odlehlé horské oblasti odříznutý od světa sněhovou bouří a ledem. A v něm je zavřeno pár lidí s psychopatem. Kdo to ale je? Opět jako v předchozí knize "Jeden z nás" mi vadí nakousnuté a nedořešené věci. Jedna vražda je tam podrobně popsána, ale jen jako kulisa pro hlavní děj. Při jde mi, že jsou opět nedotažené charaktery postav. A také do očí bijící chyba. Když jedna z postav vrátí telefon do svetru, kde ho sebrala a v další kapitole přemýšlí, jak ho má vrátit, aby to dotyčný nezjistil. A myslím, že tam jsou i trochu další nelogičnosti. Ale i tak jsem za ten čas při léčení autorce vděčná, knihu jsem nakonec dočetla a tímto se s ní tedy loučím.... celý text
Aigen
1944,
Žofie Hekelová
Tento příběh mi připomíná ctnostné romány Karolíny Světlé. Hlavní hrdinka, silná žena, je vystavena nástrahám na svůj charakter a mravnost. Začátek se četl celkem dobře a děj odsýpal. Ale postupně se příběh zpomaloval, trochu točil v kruhu a jak psal básník Václav Renč ve svém dopisu Žofii Hekelové, stal se poněkud "suchý, cudný, přísný, jako rána bičem". Konec se zase rozběhl, i když mě zklamalo, že cíl, ke kterému román spěl, si musel člověk pouze domyslet. V průběhu čtení jsem se trochu zasekla, uvažovala dokonce, že knihu nedočtu a jen mrknu na konec, jak to s rodinou Aigenových dopadlo. Postava Terezy mě často popuzovala svoji okázalou ctností. Autorka příběh psala ve svých dvaceti čtyřech letech jako čerstvě vdaná mladá žena. Měla své přísné ideály. I když je pravda, že pokud v jejím příběhu někdo z rodiny morálně poklesl, nebyl zatracený, pokud se snažil svoji chybu (jako například "podlehnutí muži" před svatbou) nějak napravit. František Kožík nazval Ž. Hekelovou malou Boženou Němcovou. Já bych ji spíše přirovnala k výše zmíněné Světlé, která mravně přepjaté romány uměla dokonale a možná i více čtivě než tato autorka. Oceňuji promyšlený příběh, který do sebe zapadá. A nakonec přečtení nelituju.... celý text
Kdo odejde, už se nevrací
2023,
Shulem Deen
Sáhla jsem po této knize, protože jsem chvíli předtím dočetla reportáž Tuvii Tenenboma z ortodoxního prostředí, která mi přišla poněkud chaotická a neuspořádaná, byť docela zajímavá. Tak tady máme ucelený příběh. Hlavní hrdina a autor v jednom nám popisuje svoji krkolomnou cestu ven z ultra konzervativní komunity ve státě New York. Z fanatického chasida, který poučoval a napomínal své bližní, účastnil se razií na podezřelé z heretismu, strhl dav k lynči na góje, se stal sekulárním Židem. Mladík v devadesátých letech minulého století dostane poučení o ženské anatomii pár hodin před svatbou (nevěstu viděl asi sedm minut půl roku předtím), jeho těhotná manželka netuší, jak se dítě dostane ven z jejího těla, svatební noc probíhá s pověřencem rabína na telefonu, to vše jsou neskutečné věci, kterým se ani nechce uvěřit. A v knize jich najdeme mnohem více. Důležité pro tuto společnost je slepá víra, neptat se, nepochybovat, přijímat bez odporu to, co dělali předkové a co konkrétní rabín z té které sekty považuje za dobré. Překvapil mě i velký kult rabínů, živých i mrtvých. Přímo to odporuje přikázání neklanět se modlám. Autor popisuje i provázanost představitelů obce s politiky, kteří za přislíbené hlasy zavírají oči nad nedodržováním amerických pravidel a do vnitřních záležitostí obce nezasahují. Přes všechno emotivní a dojemné ovšem nemůžu říct, že by mi hlavní hrdina i přes svůj náročný osud nějak zvlášť přirostl k srdci. Ale seznámení se se starověkou kulturou vesele prosperující a rozvíjející se v současnosti je nepochybně přínosné.... celý text
Jeden z nás
2020,
Shari Lapena
Čtivě napsaná nenáročná jednohubka. Chybělo mi větší rozpracování a popis motivů hlavních postav, proč se ti lidé chovali tak, jak se chovali. Vždy je něco trochu naznačeno a potom už se k tomu autorka nevrátí. Například podivný zahradní tanec Roberta a jeho manželky. Vůbec tato postava je v příběhu opravdu hodně stručně vylíčená, i když by bylo zajímavé její motivy trochu více rozepsat. Tak ve druhé třetině bylo jasné, kdo je hlavní záporák. Na deštivý víkend ovšem skvělé.... celý text
Po čem rabíni touží
2022,
Tuvia Tenenbom
Na tuto knihu jsem se docela těšila. O nahlédnutí do jiných komunit, hlavně muslimských, není nouze. Ale o životě ortodoxních Židů toho zase až tolik napsáno nebylo. A Tuvia Tenenbom nás informacemi na téměř 500 stranách zahltí. Dokonce tolik, že se v tom po čase začínáte ztrácet a výčet návštěv, o kterých jsou podány reportáže, začne být časem poněkud jednotvárný. Autor sám v ortodoxním prostředí v Jeruzalémě vyrůstal, tak má to privilegium, že může nahlížet do života rodin a sekt, dávat zvídavé otázky a (ne)nacházet na ně odpovědi. Ostatně proto i před lety z této komunity odešel. Nemohl klást otázky, bylo to zakázané. Různé sekty litvaků, braslavských, těch, kdo preferují bílé ponožky nad černými, nosí o šábesu odlišné kaftany a jiných, spolu soupeří a nesnášejí se. Co je ovšem spojuje, je neochvějný pocit nadřazenosti nad góji a své vlastní výjimečnosti. Zaujalo mě, jak jeden vážený rabín autorovi v klidu potvrdil, že o šabatu se zachraňuje v případě nouze možná život souvěrce, ale určitě ne život nějakého góje. Také mě zaujaly praktiky přenesené ze starověku, kdy se ve svátek kaparot nad hlavou točí mladými kuřaty a odříkává se příslušná formule, aby na sebe tito nebozí ptáci přitáhli černé anděly špatných skutků. A další pro mě nepochopitelné starověké rituály, o kterých se tisíce a stovky let nepochybuje, nezkoumá se jejich smysl, ale stále se praktikují. Chybí mi tu jakýkoliv soucit se zvířaty, tolerance k jiným názorům a vyznáním, svoboda a rozvoj jednotlivce. Naprosto všudypřítomný je pocit nadřazenosti a výlučnosti. Mně se líbí, když vysmátý dalajláma na otázku, která víra je nejlepší, odpoví: "Ta, co z vás dělá lepšího člověka." I kdyby to měl být ateismus. Proč ne.... celý text
Probuzení
2022,
Laurent Gounelle
Autor hned na začátku říká, že tahle jeho kniha je výjimka. Raději zapaluje svíčku, než nadává na tmu. Někdy je ale dobré upozornit, že tma se možná nenápadně a pomalinku může blížit, i když se na první pohled třeba tváří jako světlo a i o sobě rozhlašuje, že je zářivé slunce. A vy se nenamáhejte, přemýšlíme za vás, samozřejmě i víme a rozhodujeme, co je nejlepší. V tomto případě příběh trochu pokulhává, ano, jak už tu někdo psal. Důležité je ovšem poselství, nenechat si kýmkoliv pomalu ukrajovat svoji svobodu.... celý text
Skleněné domy
2021,
Louise Penny
Autorka pokračuje ve své dobré kondici, kdy si udržuje stále skvělou úroveň i u 13. knihy. Jak říká v doslovu, psala Skleněné domy v době, kdy jí umíral manžel. Utíkala prý každý den na pár hodit potěšit se k přátelům do Three Pines, aby to nějak zvládla a nabrala energii. Já jsem knihu půjčila sousedce, která prožívala úplně stejné složité období jako Louise Penny. Nabírala také v kanadské vesničce sílu všechno zvládnout. A v tom je tato spisovatelka neocenitelná. Při čtení máte opravdu pocit (a píše to v komentářích dost lidí), že se vracíte ke starým známým. Máte chuť s nimi posedět v bistru u Gabriho a Oliviera, sednout si tam u krbu s horkou čokoládou nebo jít ke Gamachovým na večeři se zasmát a poklábosit s Ruth. Spoiler: Proto Louise Penny odpouštím i to, že se na konci nedozvíte, jak pachatel vlastně svoji oběť zprovodil ze světa. Vraždí se opravdu jen tak mimochodem a hlavní jsou postavy, které po dobu čtení téměř žijí vedle vás.... celý text
Citové pouto
2019,
Amir Levine
Opravdu hodně přínosná kniha. To, co autoři o typech citových pout vysvětlují, jste tak nějak stejně tušili, ale nebylo to utříděné a vysvětlené. Myslím, že by podobnou partnerskou orientační mapu měli pořídit učitelé na střední školy a ušetřili by tak někomu spoustu budoucích problémů. Ale jak říká jeden klasik: "Mladí lidé se dnes učí ve škole spoustu zajímavých věcí. Kromě toho, co je pro život nejdůležitější." Samozřejmě se autoři nevyhnou určité generalizaci, ale to jinak nejde. Také nikde netvrdí, že musíte být 100 % jeden typ a hotovo. Spíš je to stejné jako u flegmatika, pesimisty, sangvinika a melancholika. Z každého máme něco, ale jeden více procenty převažuje. Například vyhýbavec je jako partner nejnáročnější, ale je škála, po které se pohybuje. Pokud vám jako partner přistane ten klasický, čeká vás život plný výzev. Proč ne, jen budete připraveni a budete vědět, co vás nejspíš čeká. A také to, že ho nikdy nepředěláte a ustupovat se bude vždycky směrem k vašemu území. A dozvíte se, že s přibývajícím věkem je jich na "partnerském trhu" nejvíce. Zvlášť pokud máte sklony k úzkostnému vztahu, nečeká vás s nimi procházka růžovým sadem, ale spíš hromobitím a pouští. Není na škodu nahlédnout jinému, někdy zcela opačnému typu člověka, trochu do karet. "Jak se může takhle chovat? Já bych to nikdy neudělal(a)." Je to jeho přirozenost, jako je přirozeností psa štěkat. Pomocí této mapy je možné se zorientovat a nedivit se. Přijímat a vědět:)... celý text
Buddhovy příběhy na dobrou noc
2022,
David Michie
Konečně po delší době jsem přečetla knihu na jeden zátah. Sáhla jsem po ní na dovolenou a nelituju. Zpříjemnila mi čas, kdy se nedalo jít kvůli počasí ven. Na povídkové knihy moc nejsem, ale tohle je výjimka. Téměř do každého příběhu jsem se hned začetla a bavil mě. Autor není tak vtipný a duchovní jako jeho australský kolega Ajahn Brahm s jinými podobně naladěnými povídkovými knihami, ale to vůbec nevadí:) Teď zrovna se mi strefil do vkusu a do nálady. Doporučiji, nejen na dovolenou a na dobrou noc.... celý text
Modré z nebe
2021,
Pavel Čech
Návštěva ve snovém světě Pavla Čecha, tentokrát s laděním do modra. Déšť, voda, moře, mraky, modrý kamínek... Básník Vladimír se prochází kouzelnou krajinou svých snů. Popsané plasticky, jako by autor maloval i slova a ta na nás z příběhu dopadala :) Atmosféra je tajemná, ale není tísnivá, člověk by se na tu cestu klidně vypravil a lehl si do útulného ptačího hnízda nebo padal modrou tmou domů. A jako hlavní hrdina usnul ve svém snu, ve kterém se mu zdá další příběh. Připomnělo mi to báseň od M. J. Lermontova, kde se hrdinovi zdá, že umírá zastřelený ve skalách Dagestánu a přitom se mu zdá sen o krásné dívce, které se zdá o milém, zastřeleném v Dagestánu... Fantazii mají oba bezbřehou, Pavel Čech i Lermontov a já jsem ráda, že nás občas do ní nechají nahlédnout. Nádhera!... celý text
Mazl tov
2020,
Margot Vanderstraeten
Viděla jsem film Neortodoxní, který se mi hodně líbil, proto jsem sáhla po knížce s podobnou tématikou. Margot popisuje své roky u rodiny "moderně ortodoxní", tak tam pravidla nebyla zdaleka tak sešněrovaná jako u ultra nábožensky zaměřených Chasidů. Kniha většinou vyznívá pozitivně, i když se autorka nebojí poukázat i na ne tolik ideální stranu uzavřené (moderně) ortodoxní komunity. Jaksi se cítí vyvolení nejen bohem podle bible, ale i tady na světě mezi lidmi. Ví, že jejich komunita je vzdělaná, bohatá, vážená a jsou na to patřičně pyšní. A to tak, že mezi sebe nikoho cizího nepřijmou. Šadchen - dohazovačka si vede spis na nesezdané s jejich přednostmi i neřestmi, dává dohromady vhodné páry, co se vidí před svatbou jen minimálně. Ale oni jsou od malička připravovaní tento způsob přijmout, tak jim nepřijde podivný. Mají také právo odmítnout, naštěstí. A dohazovačka se pak snaží znovu. Autorka popisovala téměř výhradně šťastné a vydařené páry. Jako by ten fakt, že rozvod nepřichází v úvahu, zúčastněné tlačil k tomu všechny konflikty hned v počátku udusit. Na rozdíl třeba od islámu, se kterým vidím ve fungování rodiny mnoho podobností, Židé svoji víru nikomu nikdy nevnucují. Protože k sobě prostě nikoho cizího ze zásady nepřijímají. Ale jsou schopní s "góji" udržovat přátelské vztahy. Někdy dost vřelé, ale odsaď pocaď. Co mi přišlo při všem respektu k odlišnostem za hranou, je považování menstruujících žen za (strašně) nečisté. V tomto období se manželka musí odebrat do samotky a manžela se nesmí prstem dotknout. A neměla by se dotýkat ani jídla. Ortodoxní muži nepodávají ruku cizím ženám hlavně kvůli tomu, že by mohly menstruovat. Jaká hrůza! Dodržování spousty náboženských pravidel, co platily ve starověku, je z mého pohledu absurdní. Vzpomínám si na moudrá slova mého oblíbeného kacířského jezuity A. de Mella: "Nepožírejte slova. Dívejte se za ně." I přesto popis této komunity působí sympaticky, lidé jsou ve svém životě víceméně spokojení. Ať si v ní v klidu žijí :)... celý text
Umění být zdráv
2020,
Věra Keilová
Rozhovor s lékařem, kterého nebaví pouze léčit příznaky chorob, ale chce přijít na kloub tomu, proč nemoc vůbec vznikla. A postarat se o to, aby už příště raději nepropukla. Je ochotný tomu obětovat kariéru ve státním a zašít se na soukromé klinice, kde není možnost atestace. Pořád mu to za ten cíl stojí. Chce, aby člověk (slovo pacient nemá rád) našel s jeho přispěním svoji vlastní cestu a směr, jak z nemoci. Zároveň nenasazuje na "normální" lékaře, ale uznává jejich přínos v urgentní medicíně. Přijde mu jako ideální propojení medicíny klasické s tou komplexní. Což mně také :) Líbilo by se mu, když by se nemocnicím říkalo uzdravovny. Dobrý nápad. Zabývá se též mužsko ženskými vztahy, principy, a nabízí možnost rovnováhy s tím, že ženy v sobě najdou sílu "odpustit mužům historickou křivdu" a tím nepoženou věc do druhého extrému, jak se mnohdy, třeba v Americe, děje. S tím i jako ta, která má k feminismu docela blízko, zcela souhlasím. Umění být zdráv mi přijde jako kniha, která naše poznání posouvá, podle mého názoru, zase o kus dál tím dobrým směrem. Proto to asi v určitých kruzích a ohledech nebude mít úplně jednoduché.... celý text
Břicho nestvůry
2020,
Louise Penny
Začala jsem číst nejnovější knihu L. Penny jako vánoční lahůdku a oproti minulému dílu, kterým jsem byla lehce zklamaná, se mi Břicho nestvůry líbilo. Člověk se musí smířit (a rád:) s tím, že ho autorka zavede do trochu pohádkového světa vesnice, která není na mapě. Kde jsou lidé strašně sympatičtí a milí a ještě k tomu dobře jí a vaří. Při čtení se mi vybavil Neználkův Kvítečkov, kde se téměř všichni měli rádi, dělali to, co je bavilo, v obchodech si brali jen to, co potřebovali... Dobře, to tady tak úplně není, občas tu někoho, protože je to přeci jen detektivka, zamordují. Občas se v okolí objeví superzloduch. Ale jinak tam podobnost vidím :o) Příběh má dobrý rozjezd, mnohem lepší než předchozí díl, ovšem potom se to trošku zasekne a točí v kruhu, možná tedy ve spirále, ale děj se posouvá pomalu. Na konci ovšem autorka ukáže své kvality a dočkáme se děje, který je svižný a plný napětí. Při nálezu oné nestvůry v lesích nad Three Pines jsem si říkala, tak tohle už, Louise, přeháníš. Klášter, o kterém neví nadřízení ve Vatikánu ti schlamstnu, stejně tak tu nenalezitelnou vesnici a další spoustu těžko uvěřitelných věcí, ale tohle? To už je tedy hodně přitažené za vlasy. A ještě do toho Saddám a Mosad? No a v doslovu si přečtu, že tohle je docela dost inspirované skutečnou událostí a opravdu se ty neuvěřitelné věci staly a zrovna v téhle oblasti. To se Louise Penny povedlo. Tak se těším na další díl.... celý text
Vztahy a mýty
2020,
Jan Vojtko
"Vztah je pořádně těžká záležitost. Udržovat ho. Živit ho. Neustále něco řešit. Něco sdílet. Nenudit se. Něco budovat. Dřina, co?" Kdo by se rád nedozvěděl něco nápomocného o vztazích. A Honza Vojtko o nich povídá rád, s nadšením a znalostí věci. Prostě ho to "hrozně baví". Je otevřený všemu, co dvěma (a více) lidem vyhovuje a není to lež a ubližování druhým. Prostě terapeut 21. století. Při pečení cukroví jsem si také poslechla pár jeho přednášek a mrkla se na odkazy, které doporučuje. Například Esther Perel a její knihy. A ta extrovertnost se kterou běhá po jevišti a srší energii k němu patří. Také se mi líbilo, s jakou elegancí a v pohodě se rozloučil s lidmi, kterým styl jeho výkladu prostě nějak nesedl. No a potěšilo mě, co jsem se v knížce dočetla o dlouhodobých vztazích. Ani tam není všechno ztraceno, naopak. Po letech vzájemného respektu, lásky a pozornosti k druhému vykazují mozky známky zamilovanosti a to neustále. Jen to holt dá dřinu :o)... celý text
