engelmar
přečtené 273
Kniha smíchu a zapomnění
1981,
Milan Kundera
Malinko jsem byl zklamán, protože jsem čekal román a on to vlastně román byl, ale tak trochu Kunderovsky jiný, než jsem čekal, spojení bylo v tématu, ne v osobách. Někde už na mě té erotiky a popisu situace trochu moc, ale některé prvky mě tam vyloženě zaujali, nejlepší část knihy to setkání z básníky, kde jim dal jména skutečných velikánů a jejich dohadovačky byl vyloženě mistrovsky sepsaný koncert.... celý text
Rukopis nalezený v Zaragoze
1973,
Jan Potocki
Hodně zvláštní kniha, trochu skutečně připomínající pohádky tisíce a jedné noci, spousta příběhů, které se do sebe vnořují a vynořují, vlastně jsem se v tom celkem rychle ztratil, což až tak nevadilo, protože to byly v podstatě nezávislé příběhy, jen mi občas vadilo, že často dlouho trvalo, než jsem před jiný příběh do toho zase zajel. Ke konci už mě to začalo nudit, už jsem byl těch příběhů přesycen, ale zase to beru jako odkaz té doby a jak se tenkrát psalo. Je evidentní, že autor nevěděl, kam knihu směřuje, kde skončí, prostě začal psát a někam ho to zavane. Přesto tam nakonec pointa či závěr byl, což mě malinko překvapilo a musím říci, že i potěšilo... celý text
Tma o polednách
1992,
Arthur Koestler
Myslím si, že dost dobře popsané uvažování politických, kteří všechno přiznali a byli straně věrni až do konce. Nevěděl jsem, jestli mám Rubašovi fandit a nebo mu to přát.... celý text
Adolf
1957,
Benjamin Constant
Mě toto dílo přišlo velmi silné, je to hodně stará kniha, četl jsem i hodně starý překlad z dob Rakouska Uherska Rudolfa Trauba (jméno mi nic neříká) z knihy voněl čas,. Jména jsou zmiňována jako P****, T**** atd. Což nevím, jestli byl autorův záměr, nebo věc překladu, nikdy jsem se s tím nesetkal. Je to krásný popis lásky, která se přejí, trochu mi to připomíná knihu Milá Páně Alberta Cohena. Jak vlastně Adolf zůstává Elonorou ze soucitu a oba dva tím ničí, nedokáže žít s ní, ani bez ní. Nevím, co si myslet o Adoflovi, člověk, který se nějak utápí ve svých pocitech, asi to výstižněji než já napsal autor v korespondenci dvou lidí na konci knihy a to touto větou. Nenávidím onu chabost, která stále viní jiné ze své vlastní nemohoucnosti a nevidí, že zlo nevězí v bližních, ale v ní samé. Byl bych sám uhodl, že Adolf byl potrestán za svou povahu právě svou povahou, že nedal se pevně určenou drahou, že nezaujal nijak prospěšné povolání, že svoje schopnosti nestrávil jiným způsobem, než svými vrtochy. Kdyby to napsal současný autor, tak bych to viděl na 3 - 4 hvězdy, ale tím jak vidím, že to napsal takřka 200 let mrtvý autor mě to dojímá k slzám, jak některé věci a určití lidé se stále opakují. Roky ne roky. Nemohu jinak, než dát 5 hvězdiček.... celý text
Hejno bez ptáků
2012,
Filip Doušek
Po přečtení knihy se cítím dost spráskaně a říkám si, na co si to autor vlastně hraje. Co tím chce říci? Knihu mi doporučili kamarádi, kteří z toho byli nadšeni, neobvyklá forma a dvě knihy, ze kterého si člověk může vybrat kteroukoliv, začal jsem číst příběh a celkem se sklutečně rozjel zajímavý příběh, Adama a minulé Adamy, jak se snaží nají smysl života, trochu doplněné fylozofiockýma a matematickýma textama. Jak tam byl přerod s tím Sibiořským jedem, zdálo se to, jako zajímavý přechod a čekal jsem na zajímavou pointu. Ale pak prd, jako by se na to autor vykašlal a prostě si to Nina s tím profesorem vymysleli. Byl jsem zvědav na knihu, myslel jsem si, že to bude nějaké doplnění, vau efekt, ale ne, neskutečné prndání a vracení se k příběhu, jako kdybych za každou cenu chtěl napsat druhý díl, ale nic ho nenapadá, tak se vracím k tomu prvnímu a do toho hodím nějaké rozumy, co mě zrovna napadnou, ale nemají hlavu a patu. Kdyby to byla normální kniha se dvěma díly, asi bych tomu dal 3 hvězdičky, dílo nijak nenadchlo, ale vyloženě špatné taky není, ale s ohledem na tu tajemnost a za každou cenu udělat něco netradičního, abych vynikl, to na mě působí, takové tlučhubovské. Ta křečovitá snaha snaha kolem sebe navázat komunitu lidí, jako nějaké sektářství. Nemohu dát víc než 1. S ohledem na to, že to dost lidí nadchlo, jsem tu knihu možná jen nepochopil a svoje kouzlo má, na mě působí dost toxicky, dávám jednu hvězdičku, za zajímavé rozjetí příběhu, než se to začalo všechno kazit... celý text
Směšné lásky
1970,
Milan Kundera
Četl jsem vydání z roku 1991, kde 3 ze směšných lásek chyběly, byl jsem na atlantis naštvaný, že je vyndal, až z poznámky autora jsem pochopil, že je vyndal sám Kundera, na což má samozřejmě právo, i tak jsem zvědav, jaké byli a zkusím si je někdy dohledat. Jinak typický Kundera, obyčejbé příběhy dokáže protnout úžasným jazykem, dobře se mi to četlo. Úplně nejvíc Eduard a Bůh.... celý text
Léčivé rostliny od A do Z
2011,
Helen Farmer-Knowles
Z mého pohledu je tato kniha mimořádně špatná, chtěl jsem si ji půjčit, jako laik, který o léčivých rostlinách neví vůbec nic, abych si dostal do sebe nějaké základy a v tomto mě tato kniha zklamala ale naprosto, bez ladu a skladu jsou tam naházeny do sebe ověřené rostliny s čínskou medicínou, ajurvédou, různé šamanské praktiky, někde podlez pod stromem a něco se stane, jedna bába povídala, že ji zabralo toto, halucinogenní látky, vedle toho je prudce jedovatý tis červený, u kterého by laik neměl ani pomyslet, že by něco utrhl a nějak použil. Přemýšlím nad tím, jak se znalosti z této knihy s dají nějak uplatnit, aby člověk nějak nikomu neuškodil, je tam psané, co je dobré na co, vlastně všechno je dobré na všechno, nikde není množství účinné látky, aby člověk mohl něco použít, skoro to na mě přijde, jako opsaná wikipedie s nějakou úpravou, tak aby se to vešlo přesně do dvou maximálně 4 stránek textu, naházené to tam bez ladu a skladu, jako u pana Zátureckého Kunderově povídce, nikdo se nebude smát. Spíš to na mě působí tak, aby člověk ukázal kamarádům, jakou má hezkou knihu o bylinkách s obrázky, než že by to měl reálně číst, možná jsem i první vůbec, kdo to celé přečetl, dávám odpad a budu hledat dál.... celý text
Antifragilita – Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu
2014,
Nassim Nicholas Taleb
Mě to přišlo dost dobré, asi jako někteří další mě taky trochu zarazila autorova nafrněnost a malinko ba mě působí, že sám dělá, to co mu vadí na jiných, tedy to, že o svých přednostech víc píše, než že by je člověk otevřel jen jakoby mimochodem, ale pro mě osobně tam mám spoustu podnětů, co bych chtěl do svého života sám uvést a myšlenka dostat tam víc náhodnosti mě zajímá. Přijde mi velice užitečné, když v některých věcech, kde je velmi kontroverzní otevře prostor pro diskuzi, protože je podle mě dost reálné, že spousta věcí, ke kterým se věda nějak postavila a uzavřela jsou postaveny na totálně mylných základech a jsem rád, že tu je někdo jako Taleb, kdo do toho trochu kope a tíám otevře diskuzi.... celý text
Spolčení hlupců
1995,
John Kennedy Toole
Kniha mě celkem pobavila, byla propletena samýma absurdníma postavama, kde Ignacius jako hlavní hrdina, jehož hlavním smyslem života je sepisování nějakých nesmyslů je super. Fraška mi trochu připomíná Švejka, nebo Hlavu XXII. Ale jejich kvalit podle mě nedosahuje, přišlo mi to utahané, opakující se příběhy, asi až příliš jsem zde viděl argumentací některých individuí u nás. Závěr mě zase celkem zaujal, asi jak už zde někdo psal měla být kniha kratší a mít větší spád.... celý text