engelmar
přečtené 274
Povolání Cashela Byrona
1929,
George Bernard Shaw
Četl jsem jiný překlad Cashel Byrron profesionál z roku 1908, od knihy jsem čekal malinko víc, první polovina knihy byla vyloženě nudná, trampoty Lýdie, Alice Cashela a obou bratránků uhánějící ch své sestřenice. V druhé půlce se děj trochu rozjel, ale pořád mi ty postavy přišly dost jednoduché, málo propracované a vesměs nesympatické, asi bych čekal od nobelisty víc, přece jen se asi jedná o jeho rané dílo, kde se sám ještě učil psát.... celý text
Můj Everest
2021,
Jim Davidson
Kniha nebyla špatná, ale přece jen jsem měl očekávání malinko vyšší, podle toho názvu, který mě celkem zaujal jsem očekával, že autor byl v tom neštěstí v Nepálu víc angažován, než že byl v táboře 1, nechal se svézt vrtulníkem do základního tábora, cesta skončila a za dva roky se pokusil o Everest znovu a tentokrát mu to už vyšlo. O zdolávání hory jsem se dozvěděl spoustu detailů, které by mě z knih Radka Jaroše, nebo Messnera ani nenapadly, tam je to rozepsané do detailu, přesto ale u mě trochu ten Everest takto ztrácí, malinko exkluzivitu, když dřív se velká expedice pustila do zdoláváí hory a nakonec, když to dva zvládli, tak se to bralo, jako obří úspěch všech okolo, zde v podstatě horolezec musí hodně makat, ale daleko větší zásluha na zdolání je na šerpech, kteří vytáhnou fixní lana, postaví stany, uvaří vodu a doprovodí horolezce až nahoru, aby se horolezec mohl soustředit na aklimatizaci a výstup. Když je tam těch horolezců tolik, že se ani nejsou schopni vyhnout, denně jich to dokáží desítky už to není takové romantické čtení, jako u těch prvních průkopníků, kde byla ta nejistota daleko vyšší.... celý text
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Dle mého názoru hodně podobné, jako Žitokovské Bohyně, střídání rovin a spousta různých záznamů atd. Bylsa tam jedna nepřesnost, kdy se v dokumentu stb o Bělovodském knězi zmiňovalo o odbouchnutí kaple a reakce kněze, to ale už nemohlo být, protože kaple byla zlikvidovaná až při jeho pohřbu. Je to další střípek upozorňující na zločinnost komunistického režimu o všech stránkách a těch nikdy není dost, toto bylo zpracováno perfektně.... celý text
Emancipantky II.
1958,
Bolesław Prus (p)
Poměrně čtivý rozsáhlý román popisující emancipaci žen. Trochu to na mě působilo, že je to trochu neuchopené, první část mpenzionátu paní latterové by v podstatě mohl být samostatná kniha. Zbytek knihy popisující osudy Madi Břeské popisovaly její krásu a snahu o emancipaci, v podstatě mi byla Maďa velmi sympatická, jen jsem se s ní ne vždy byl schopen ztotožnit, taková zmatená existence, která neví co che, malinko se v tomto světě ztrácí a úplně ho nezvládá. Taky mi ten závěr knihy přišel takový neurčitě riozpačitý. Jinak zajímavý vhled do tehdejší doby a problémy lidí, zajímavé je jak spousta věcí o kterých nemám páru co je je tam bráno jako samozřejmost a jiné věci, které jsou dnes samozřejmost (např. slovo raut), v té době nebylo a je tam popisováno dopodrobna, co to vlastně je.... celý text
Rozchod s Bohem
2021,
Richard Dawkins
Na tuto knihu, jsem byl hodně zvědavý a jako věřící člověk jsem byl zvědav, jak bude pan Dawkins argumentovat. Knihu mohu rozdělit na dvě části, první část mi přišla nosnější, protože jsem se zde dozvěděl spoustu nových věcí, až se trochu stydím, jak člověk, který vyrůstal na křesťanských tradicí vím tak málo o historii, jak bible vznikala, kdy byla psána, kdy se co vybíralo, do bible a tak. Celé mi to přišlo spíš, jako rozbíjení takové té naivní, dětské víry, postavené na to, že co je psáno to je dáno, všechno musí být pravda, zde je vidět, že je to psané pro Američany, kde je většinově zakořeněné křesťanství a ateisté jsou v menšině, zde, kde je situace přesně naopak a my věřící jsme v menšině, už takový vliv mít kniha nemůže. Druhá část mi přišla už trochu slabší, myslím si, že problematiku evoluce autor daleko lépe popisuje v knize sobecký gen, tohle jsou skutečně základy z evoluční biologie, fyziky, něco z matematiky, ale celé mi to trochu přišlo, jak pro dvanáctileté děti a jestli byl jeho záměr, abych já jako čtenář přestal věřit v Boha, tak se to dost minulo účinkem a trochu mi to přijde absurdní, vědou se podle mě nedá vyvrátit Bůh, stejně, jako je absurdní se snažit vědou dokázat, že Bůh existuje. Duchovní svět je podle mě úplně jiná dimenze, než ten světský, to je prostě každého vnitřní svět, který můžeme částečně sdílet s ostatními a částečně ho máme stejně pro sebe, protože se to moc vysvětlit nedá. Pro mě je víra v Boha postaveného na židovsko křesťanské tradici velmi důležitá a skutečně věřím, že Bůh existuje. Myslím si, že pan Dawkins si vymyslel nějakého Boha a snaží se vyvrátit, že v něj nevěří, ale v takového Boha, který mává hůlkou a kouzlí život, nebo ladí knoflíky a nastavuje přírodní zákony já nevěřím také. U mě naopak jakákoliv nová informace, kterou se dozvím z vědy a techniky posiluje víru v Boha´, protože mě skutečně spousta věcí v přírodě, včetně evoluce přijde jako obrovský zázrak a čím víc toho vím, tím větší zázrak mi to přijde, něco se vysvětlí, ale příčina proč to tak je, je ještě zajímavější, než to co se snažila dokázat. Myslím si, že nejsem úplně v přírodních vědách nevzdělaný, ale stejně mé znalosti ani zdaleka nedosahují znalosti např. pana Marka Váchy a nebo Jiřího Grygara, kteří přesto, že o těchto věcech, co pan Dawkins popisuje moc dobře vědí, oba jsou velice vzdělaní v přírodních vědách a sami popularizují vědu, přesto v Boha věří. Pan Vácha je dokonce katolickým knězem. Není podle mě pravda, co píše pan Dawkins v knize, že čím vzdělanější člověk, tím spíš nevěří v Boha, myslím si, že to se vzděláním vůbec nesouvisí. V knize na mě pan Dawkins udělal velmi dobrý dojem, jeho životní hodnoty lidské morálky sdílím, ale asi bych ocenil, kdyby měl trochu pokory a úcty k věřícím, daleko více by mi seděl styl, já si myslím, že Bůh není protože .......... a ne styl Bůh není jaktože to všichni nechápete? Trochu mám pocit, že nás věřící lidi tak trochu háže do jednoho pytle, jako neskutečné pomatence a to mě na něj mrzí.... celý text
Byli jsme tu vždycky
2022,
Filip Titlbach
Zajímavá kniha rozhovorů a pro mě, jako pro člověka, který není úplně queer friendly, velmi užitečná, že jsem mohl do této pro mě ne úplně příjemné problematiky proniknout. Líbila se mi Filipova schopnost se ptát cíleně i po stranách vysvětlivky, pro takové lidi, kteří této problematice nerozumí, podobně jako já. Co se týče rozhovorů, velmi se mi líbila jejich pestrost, od těch nosných, jako je manželství, Bůh, historie, až po ty z mého pohledu bizáry, jako je bipolární, nebo drag. Vyloženě špatně se mi četly jen první dva rozhovory, u Vojtka je to asi můj osobní problém s ním, protože ho vůbec nepovažuji za odborníka, ta série deníku N s ním mi absolutně nesedla a nepamatuji si, že by tam dal nějakou užitečnou radu a u té Lenky Králové už je to na mě moc i s ohledem na to, že měl ženu a malé dítě, pořád jsem četbu musel přerušovat a myslet na ně, jak to asi dali a vůbec si nedovedu představit, že mě by se stalo něco podobného. Asi mi vadila i přílišná otevřenost ohledně promiskuity dotazovaných, ty různé křovíčka za nádražím, kam si homosexuálové chodí anonymně udělat dobře (doufám, že jsem termín z knihy ocitoval přesně), už taky byly silně za hranou mého vkusu. Celkově ale vnímám pozitivně, že mě tato kniha částečně vykolejila z mé komfortní zóny, donutila mě o této problematice přemýšlet a snad to více pochopit, abych až se to bude týkat někoho z mého okolí byl k této problematice tolerantnější, než jsem teď a neubližoval ostatním zbytečně moc.... celý text
Život je jinde
1979,
Milan Kundera
Skvělé, touto knihou se Kundera zařadil mezi moje oblíbené autory. Už jsem byl nadšený s Žertu, ale to je světové dílo a trochu jsem počítal s tím, že podobně, jako Nazí a mrtví a pak to ostatní, Sto roků samoty a pak to ostatní atd, že i u Kundery bude Žert a pak to ostatní. Tedy Život je jinde. Od začátku, naprosto obyčejný příběh, který se děje jakoby mimochodem s pozadím velkých událostí 20 století, kdyby to napsal kdokoliv jiný než Kundera, mohlo to být docela nudné tlachání, zde ale ne, spousta, metafor paralel, wau efektů. Například 20 uříznutých sluchátek a změny jejího významu, přirozeně začínám chodit s dívkou, která se mi nelíbí, protože se to prostě stane, různé typy slz maminčin a jejich významů, návrat do místa, kde jsem byl počat a přirovní ke hříbku, který zde prostě vyrostl, paralela s Wolkrem a spousty jiných mladých básníků, kteří zemřeli mladí a jejich propojení s matkou, vlastně se propojení matka vs syn prolínalo celou knihou. Různé podoby matky a syna. Matka milující, matka starostivá, matka žárlivá, matka sobecká. No a nakonec ta kapitola čtyřicátník, podle názvu jsem tak nějak počítal, že autor popíše básníka, jako čtyřicátníka a pak jeho smrt, ale to by nebyl Kundera, zde si autor prostě tak nějak s lehkostí odskočil k někomu jinému a jinému příběhu a pak se zase nenuceně vrátil k básníkovi a nechal ho zemřít. Brilantní vyústění. Vím, že se v poslední době hodně řešila kontroverze Novákovy biografie a Kunderova charakteru. Nemám na to názor, Knihu jsem nečetl a číst nebudu, ale jako spisovatel, je Kundera prostě skvělý, když to srovnám s některými dnešními spisovateli, tak bych skoro napsal Kundera je jinde. Už se těším na další autorovy knihy, které mi zatím tak nějak záhadně zůstali schovány, abych si je mohl pošetřit do současnosti a těšit se s nimi.... celý text
Měsíční údolí
1972,
Jack London
Trochu mi to přišlo, jako, kdyby každá ze tří částí byl jiný žánr, první část v podstatě červená knihovna, vůbec mi to k Londonovi nesedělo. Druhá část mi přišlo skoro budovatelský román ve stylu Jana Drdy, moc jsem se nebyl schopen ztotožnit s morální povinností se zúčastnit stávky a kdo na to má jiný názor, je stávkokaz a je třeba mu lámat ruce, aby nemohl pracovat. Až třetí část a hledání vysněného měsíčního údolí byl podle mě typický Jack London, popis nádherné krajiny, trochu romantiky se šťastným koncem, povídky z dalekého severu mi asi sedí více, toto je takový průměr, špatné to nebylo, ale vyloženě super taky ne.... celý text
