Eridan
přečtené 198
Moje druhá Wýrovka. :) Příběh byl dobře vystavěný a vyprávěný, skvěle rozkouskovaný a postupně odhalovaný. Hodně mi připomínal únikové hry. Hlavní hrdiny jsem si zamiloval. Ke konci to trošku ztrácelo tah na bránu, ale celkově nadprůměrná sci-fi.... celý text
Kmeny 0
2013,
Tomáš Pospiszyl
Zajímavá myšlenka, dobré fotky. Jak píší ostatní - kvalita různá. Asi nejvíc mě oslovila kapitola punk. Autor kapitoly nás pustil blíž k sobě, k motivům, postojům. Většina dalších autorů to neudělalo. Chybí mi hloubka. Často jsem měl pocit, že autor předpokládá, že to hlavní stejně známe a tak to nezmíní. Proč např v kapitole tramping nebo folk nejsou Nedvědi? Osobně bych byl rád i za hlubší přehled o stylech (když např píšu o Depeche Mode, tak bych napsal něco víc o historii kapely a jejím vlivu nejen u nás). Celkově však dobrá myšlenka a dám šanci 90.... celý text
Návštěvníci z Mlčící planety
1995,
C. S. Lewis (p)
Celkovou atmosférou mi kniha nejvíc připomínala Nekonečný příběh. Cestování po světě plném fantaskních tvorů, lehký filozofický přesah a hloubka, jakási vlídnost k hlavnímu hrdinovi. Lingvistickými popisy a pokusy mi to zase připomnělo Mluvčí za mrtvé Orsona Carda (druhý díl Enderovy hry). Inspirace křesťanstvím je zřejmá ale nenásilná. Druhý díl určitě přečtu.... celý text
Únikové hry: O králích a alchymistech
2020,
Sebastian Frenzel
Mám rozporuplný pocit. Přijde mi, že nejdřív někdo vymyslel šifry a až potom na to nějak našrouboval příběh - je takový nemastný, neslaný. A u šifer (celkově u celé knihy) my chybělo víc pokynů, vysvětlení. Hodně často jsem nevěděl vůbec, co dělat. Bohužel ani nápověda mnohdy nepomohla. Celkově málo úspěchů a hodně tápání.... celý text
Emoční inteligence pro ženy - Jak ji rozvíjet a využívat
2014,
Cornelia Topf
Cílová skupina jsou tvrdě pracující ženy ideálně v nějakém korporátu. Ženě se kniha líbila a tak jsem se do ní pustil i já. Většina zásad a cvičení jsou pochopitelně pohlavně nezávislá. Rozvíjet emoční inteligenci potřebujeme všichni. Kniha však nejde moc do hloubky. Pár poznatků je fajn, ale obecně mi přijde, že zbytečně moc mluví, než by rozebrala to podstatné. Postupem času mi čím dál více vadily narážky na necitelnost a neomalenost mužů. Klenotem v tomto je strana 145: "Nechápu, proč se musíme neustále měnit jen my ženy. Proč se muži nemůžou naučit mluvit jako normální lidé? Kdy se konečně naučí mluvit jako normální lidé? Jak by se to mohlo naučit? Třeba pomocí knihy typu Správná mluva pro správné chlapy. Myslíte, že by si ji nějaký muž koupil? Ne, odpověděla mi kdysi zcela vážně jedna knihkupkyně. Muži totiž, čistě statisticky, neumí číst. Devadesát procent kupujících jsou ženy." Předsudky, generalizace, diskriminace naruby. Za podobné výroky bych dal ještě hvězdu dolů. Nemyslím, že by tam byly potřeba. Obecně znám lepší knihy na téma emoční inteligence.... celý text
Nebylo to zlé, ale mohlo to být lepší. :-) Občas ucítíte závan Metra 2033 nebo Blade Runnera, ale takový skutečně hodně jemný větříček. Příběh postavený na drzé holce z měsíčního města nejvíc připomíná gansterku z 30. let.... celý text
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
2021,
Tomáš Etzler
Snad každou hračku zdobí nápis "made in China". Člověk z dějepisu tuší, že komunismus nebude žádný med, ale tohle svědectví jde někdy hodně "na dřeň". Špiclování, udávání, mocipáni, bída a teror. Žádná lidská práva. První polovinu knihy jsem hltal, pak jsem byl přece jen všudypřítomnou frustrací a jistým modelem lehce unaven, ale dočetl jsem. Pana Etzlera si vážím, jeho práce i až workoholického nasazení. Bavila mě pestrost témat i oblastí, osobnostní vášně (alkohol a dobré jídlo). Chyběly mi snad jen dvě věci: 1) Na začátku mě vtáhl jeho osobní příběh (Barbara), ale pak se o jejich rodině (až na doslov a pár náznaků) nedozvídáme prakticky nic. To je škoda. 2) Občas naznačí, že někdo vnímá Čínu jinak než autor, ale více to nevysvětlí (např. v kapitole o Bendyových). Docela by mě to zajímalo (z hlediska objektivity). Tak jako tak velmi kvalitní kniha a určitě doporučuji.... celý text
Bulbem záchranáře
2020,
Vít Samek
Aplikaci Záchranka jsem si nainstaloval. Pár rad bylo fajn. 90% rad končí informací a volejte 155. Bodrý jazyk byl zpočátku osvěžující po desátém slovu "k posrání" a "hovada" již méně. Zásadní příručka první pomoci to není. Spíš lehce vtipná, lehce přidrzlá sbírka příběhů ze života záchranáře.... celý text
Když narcisté zestárnou
2020,
Nina W. Brown
Kniha je doslova napěchovaná praktickými cvičeními. Doporučuji číst s tužkou v ruce. Trocha teorie, hodně praxe. Čte se relativně svižně, vyhovovala mi systematičnost a struktura. Občas se něco opakuje, ale pomohlo mi to dostat hlavní myšlenky pod kůži.... celý text
UfONI
2021,
Geoff Rodkey
Nedokázal jsem přestat číst. Napínavé, chytré. Pořád máte před sebou minimálně dvě otázky, které vás nutí číst dál a dál. Zaujal mě svět, pobavily některé pasáže a přitom to má hloubku. Jak píše anotace - "Velice vtipné a mrazivě trefné podobenství o nejpalčivějších problémech současnosti: migraci, fake news, mediální manipulaci a šíření nenávisti." Takže vás to nutí zamyslet, pobavíte se a užijete si pěknou porci napětí. Za mě 5/5.... celý text
Prázdniny v Česku
2021,
Ladislav Zibura
Moje druhá ziburovina. Tuto knihu jsem měl tu čest nejdříve vyslechnout na autorské one man show alias besedě a trochu jsem se bál, zda nepřijdu při čtení o vtip. Nepřišel. Tedy ano, asi polovinu jsem znal, ale stále jsem se bavil. Užíval jsem si tento netradiční cestopis plný egzotů, podivínů, zajímavých lidí a historek nejen z historie. Nějaký ten výletní tip jsem nasál a snad začnu poslouchat i vážnou muziku a stopovat.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Zhruba od poloviny knihy jsem se ptal na dvě otázky: 1) Proč to autorka napsala? 2) Proč to někdo chce číst? Na první otázku mi odpověděl rozhovor v DvTv (postihnout historii regionu z pohledu ženy a trochu ho očistit od generalizací v mysli společnosti). O druhé otázce stále přemýšlím. Proč? Připomíná to klasickou literaturu (rodinná sága). Ale rušilo mě několik věcí. 1) Charaktery jsou hodně ploché - přestože je tam hodně postav, časem jsem měl dojem, že vlastně čtu jen o dvou hlavních postavách. Archetyp ženy - zpočátku plná energie, diva, postupem času vyčerpaná, udřená, melancholická osoba. Bez přítomnosti muže (buď mrtev nebo v hospodě), beznaděj. Rodinu má sice ráda, ale přináší jí spoustu starostí. Archetyp muže - zpočátku docela sympaťák, časem štamgast, který se otočí za každou sukní a rodiny si moc nevšímá. Světlou výjimkou je Ludwik a jeho rodina. 2) Časové skoky a množství postav mě někdy pocitově dost mátly. Nedokázal jsem si nějakou postavu vyloženě oblíbit, dýchat za ni. Většinou z toho důvodu, že když už se mi začala líbit, děj poskočil a postava zmizela na několik desítek stran nebo se proměnila v někoho nesympatického. Méně je někdy více. Osobně by mi vyhovovalo spíš něco ve stylu Morštajnové - dvě, tři silné postavy, jejichž osud sledujeme kontinuálně a individuálně. 3) Některé historické motivy byly dost nevyužité - třeba první světová válka. O tom se Ludwik zmíní ve dvou větách a pak se už řeší jen lazaret. Co se mi naopak líbilo, byla poslední čtvrtina knihy - česko-polské vztahy. Tedy proč to někdo čte? Asi se ujistí, že žije v docela dobré době, že jeho rodinné vazby jsou fajn. Věřím autorce, že takto se skutečně žilo. V regionu mám rodinné kořeny. Přesto mi chyběl nějaký přesah, nějaká moudrost, prostě nějaká silnější myšlenka než jen popis tehdejší bídy a postavení nejen žen. Všeobecná melancholie mě spíše ubíjela a chyběl mi nějaký pozitivní nadhled (jako na pár stránkách ukázal Jurek než se z něj stal morous). Druhý díl si nechám ujít.... celý text
Zamilujte se do angličtiny
2021,
Bronislav Sobotka
Kniha je vážně dobrá. Líbí se mi na ní příběhy ze života, spousta tipů, minimum teorie a maximum praxe. Je to asi jediná kniha o angličtině, u které jsem se od srdce zasmál snad na každé stránce.... celý text
Smrtholka
2020,
Lucie Faulerová
Nic podobného jsem asi nikdy nečetl. Knihou jsem totálně pohlcen. Hlavní příběh je rozstříhán a vynořuje se jako zdánlivě nesouvisející příhody (asociace paměti). Postupně je ze střípků vzpomínek utkáváno hlavně spousta otazníků - o absurditě života, smrti ale i o přátelství a (ne)svobodě. Autorka má neuvěřitelný přesah a některé myšlenky ve mě ještě budou doznívat. Oslovilo mě i střídání žánrů - kniha se tváří na začátku jako nostalgická komedie, přechází do hororu (scéna z lesa mi dodnes nahání hrůzu), otře se o lovestory i ezo-psycho filozofie. Přesto je to konzistentní a nic mě nerušilo. Naopak příběh graduje a vzájemně se doplňuje. Každý střípek má své místo a nepřišla mi ani jedna vzpomínka zbytečná. Naopak bavilo mě jejich vzájemné prolínání, doplňování a obohacování. Bravo! Tuhle autorku určitě budu sledovat.... celý text
Uč jako umělec
2020,
Robert Čapek
Příjemné zopakování Líného učitele 1 v novém hezkém grafickém hávu, s trochou příběhu, i když menší hloubkou.
Už je tady zas
2013,
Timur Vermes
Knihu jsem si užil a těším se na film. Sledovat dnešní svět očima nejslavnějšího diktátora vede jednak k zamyšlení a jednak k úsměvu. A kniha balancuje na této hranici velice dobře. Určitě bych rád četl i druhý díl. Znát lépe německou politickou scénu, asi bych se smál ještě více. Otázka je: Kdy se to podobnému člověku povede a to, co vypadá jako nadsázka, realizuje?... celý text
Freddie Mercury: Ilustrovaný životopis
2019,
Alfonso Casas
Příjemné zpestření jednoho večera. Pro skalní fanoušky kapely asi žádná novinka, přesto i oni možná ocení nejen hezké ilustrace. Lehké črty Freddieho osobnosti a několik citátů a kontext vzniku písní jsou prostě fajn.... celý text
Quo vadis?
1986,
Henryk Sienkiewicz
Monumentální freska souboje dvou světů - pohanského a křesťanského na pozadí milostného shakespearovského příběhu Romea a Julie alias Vinicia a Lýgie. Děj začíná jako detektivka, pak se z něj zrodí milostné drama a nejednou sahá k tragédii. Uchvátila mě autorova znalost historie, mytologie i různé narážky, pozdravy a celková plastičnost světa. Vývoj charakterů je místy překvapivý. Několik soubojů dodává ději šťávu - Tigellinus versus Petronius, Petr versus Nero, Chilón versus Glaukos. Charisma křesťanů je nakažlivé. Několikrát mě autorovo líčení dojalo a citově pohlo. Skutečně mistrovské dílo! Otevřelo se mi úplně nové zákoutí literatury.... celý text
Jeden den Ivana Děnisoviče
2000,
Alexandr Isajevič Solženicyn
Jak přežít Gulag? Solženicynův recept je poměrně jednoduchý: "Přežij jeden den a postupně přežiješ celý trest. Pokud Ti ho teda neprodlouží. A to oni asi udělaj, takže kašli, prosím Tě, na nějaké ideály a myšlenky na to, co by mohlo být. Důležité je teď a tady. Trochu toho chleba a tepla. O ničem jiným život ani není. Nebo snad jo?" V tomto duchu se nese celá kniha. Chybělo mi a rušilo mě: 1) charakter hrdiny je neskutečně plytký. O minulosti téměř nepřemýšlí, budoucnost neřeší. Emoce nejsou na pořadu dne. 2) Ideály - Franklovo "A přece žít životu ano" je zajímavé tím, co hlavnímu hrdinovi pomáhalo přežít. Soustředění se na dílo, úkol, psaní knihy. To zde nenajdeme. 3) Jirásek by Solženicyna miloval! Dokáže na 5ti stranách popisovat stavbu zdi. Kam která cihla přijde, kolik malty se přidá a jak je rovná. Proč? Komu tím prospěje? Takže celkově mě kniha dost nudila nekonečnými nezáživnými popisy a povrchním hrdinou. Kdyby měl Jeden den popsat dnes, popsal by den průměrného dělňase, který maká někde ve skladu, detailně by sklad vylíčil, každou plechovku a zákoutí, každou minutu směny. Doma by ho nikdo nečekal a vlastně by o tom ani nepřemýšlel. Proč by to někdo četl? Inu - některé popisy jsou zajímavé. Fungování gulagu a jeho hierarchie například. Hlavním hrdinou vlastně není Ivan Děnisovič, ale gulag samotný. O ten jde především. Popsat jeho strukturu a duši. Jednotlivec není podstatný. A jeho touhy a přání už vůbec ne. Takže čtěte, jen pokud jste vyloženě racionální typ, který miluje strukturu a popisy a na emoce si nepotrpí. jinak vás čeká zklamání.... celý text