Eumenida
přečtené 149
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Myslím, že celé šílenství je kolem toho, že hlavní hrdina je opředen tajemstvím. Je ideálem všech Popelek, které se provdaly za tuctové chlápky, kteří s věkem ještě víc tuctovatí a stávají se doplňkem domácnosti (stejně jako Popelky se stávají doplňkem domácnosti pro ony chlápky). Zkrátka, Grey je záhadný, pohádkově bohatý, s tajemstvím, a přes své ujeté úchylky galantní, zdvořilý a pozorný. Kruci, která ženská nesní o tom, že dostane od chlapa kytku? Která ženská by nebyla překvapena, kdyby dostala osobní noťas a nový mobil? Která ženská by nebyla nadšena, kdyby ji chlap vzal na nákupy a ještě jí je zaplatil? Navíc, sex v rafinovaných podobách. Ať někomu připadá plytký a vyumělkovaný, ve spoustě ženských dokáže probudit fantazii a představivost... co kdyby něco podobného zkusily s přítelem, manželem, milencem? (Nemyslím teď červenou mučírnu, pravdaže). Nechci vychvalovat knihu do nebes, pro mě zas takový trhák nebyla a určitě bych si ji nekoupila (naštěstí jsem měla možnost půjčit si ji). Ale ani nemůžu říct, přes všechny výhrady, že je to hovadina k ničemu. Je psaná chytlavě, s notnou dávkou erotické představivosti a dokáže probudit představivost vlastní. Zatímco Stmívání byla pohádka o první nevinné lásce, Padesát odstínů šedi je pohádka pro dospělé. Aneb, Večerní kurzy pro pokročilé. :-)... celý text
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane F. (p)
Už je to dlouho, co jsem tuto knihu četla, ale pamatuji si, že na mě velmi zapůsobila - ostrá, syrová výpověď, pád, který jsem sledovala a spolu s hlavní hrdinkou nemohla zpomalit, natož zastavit. Docela bezútěšný svět mladých, kteří neměli kam jít. Maně jsem jej srovnávala se svým dětstvím a dospíváním (život na vesnici dává jiné možnosti než život ve městě), a přemýšlela, jestli bych šla touto cestou, být na místě Christiany. Těžko říct. Je to neveselé čtení, přesto dovede strhnout pozornost a až do poslední chvíle jsem fandila Christianě, kdykoliv se pokusila ze závislosti vymanit. Leč, někdy člověk míní a okolnosti mění. My děti ze stanice ZOO rozhodně stojí za přečtení.... celý text
Na západní frontě klid / Cesta zpátky
1988,
Erich Maria Remarque (p)
Myslím, že mám doma právě toto vydání. Cesta zpátky na mě zapůsobila snad ještě depresivněji než Na západní frontě klid. Marasmus, který po válce nastal, vojáci, kteří bojovali a viděli smrt, umírání a utrpení, jsou náhle odstaveni na vedlejší kolej a co víc, nikdo nechce o těch hrůzách slyšet, právě proto, že jsou tak hrozné... A hodně smutné chvilky, kdy se proti sobě staví kamarádi, kteří vedle sebe bojovali.... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Jedna z mála válečných (nebo protiválečných) knih, které na mě opravdu zapůsobily. Bez patosu, oslavného opěvování války, vítězných bojů. Naopak, malé lidské osudy, děti, které jsou nahnány do války, vystřízlivění, rychlé dospění a umírání. Ztráta iluzí. Něco tak děsivého, že si člověk řekne - to už se nesmí nikdy opakovat. A jak je vidět, opakovalo se, a znova a znova. Lidstvo je nepoučitelné. Ale zpět ke knize - opravdu jedna z nejpůsobivějších výpovědí o ztracených iluzích a o válce.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Četla jsem asi dvakrát, s desetiletým odstupem, a i podruhé na mě působila stejným bezútěšným dojmem jako poprvé. Vlastně i hůře, protože co jsem před těmi deseti (nebo už patnácit?) lety považovala za antiutopickou fikci, v dnešní době se mi jeví jako reálná budoucnost. Cožpak něco z toho se už neděje? Kamerové systémy na ulicích i na pracovištích? Lidi držení v práci při minimálních mzdách, uměle na hranici bídy (ať mi nikdo nevykládá o krizi, byla uměle vyvolaná a mnozí zaměstnavatelé ji využívají jako výmluvu, aby nemuseli přidat na platě), lidi stále více oblbováni tupými reklamami, tupými reality šou typu Vyvolení a bulvárními zprávami, které nemají s pravdivostí už nic společného. Navíc je tu úprava dějin, přepis historických faktů (v Anglii prý vynechali z učebních osnov dějiny o holocaustu, za chvíli se bude popírat i druhá světová, stačí, když vymřou poslední pamětníci). Odebírané vzorky DNA a co víc, přemýšlí se o povinném čipování lidí. Kam tedy jako lidstvo směřujeme? Nerada bych do orwellovského světa 1984. Asi bychom si měli zapisovat to, co se děje, dřív, než se začne uměle a řízeně zapomínat... Možná přeháním, možná ne.... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ není pro malé děti. Myslím, že kouzlo Malého prince a myšlenky v knize ukryté dokáže ocenit až dospělý člověk, který něco zažije a je už trochu škráblý na duši. Když jsem Malého prince četla na základce, nudil mě. Četla jsem ho o pár let později a nadchl mě. Totéž se mi stalo u Marťanské kroniky...... celý text
Tanec s draky
2012,
George R. R. Martin
Dočítám Tanec s draky a nechápu, jak chce dalším dílem uzavřít to, co tak obšírně rozehrál v předchozích. Nevím, jestli má být Hra o trůny celkem v šesti nebo sedmi knihách, ale podle toho, co jsem četla, mi připadá, že to chce ještě minimálně tři díly. Už aby to bylo. Jinak, je to jedna z nejlepších fantasy (reálných fantasy), jaké jsem četla, velmi propracovaný příběh s mnoha postavami hlavními i vedlejšími. I když se musím přidat k těm, kterým se zdají být některé scény umněle natahované, občas se mi zdá, že autor dává zelenou své představivosti a vybarvuje svůj svět všemi barvami. Ale, zase, když si vybavím děj minulých dílů, tak to, co se zdálo být možná zbytečné v prvním a druhém, se vysvětlilo v dalších dílech. Už se těším na další.... celý text
