EvaFialova
přečtené 85
Blues
1999,
Václav Hrabě
Básník si dokáže neuvěřitelně pohrát se slovy a vytvořit tak dokonale nedokonalou kombinaci slov, které na nás okamžitě působí těmi nejsilnějšími emocemi. „a bude to svádět ke krásnému a pompéznímu smutku“ Jeho básně jsou mistrovská díla, provádí úžasná kouzla se slovy a skrytými symboly. Blues o malování „Jako by na dně města na banjo někdo potichu hrál madrigal k usínání madony v černém svetru A lucerny se podobají kopretinám z prvních lásek Nad manéží televizních snů balancuje šašek na visuté hrazdě dubnového deště a chystá se skočit A barvy schnou rychle jako slzy když vlak už odjel A štětec se chvěje jak trubka křižovaná potrhlým smutkem blues Teď v tuto chvíli když letí vzduchem (Ten blázen! Ten šašek!) nikdo ještě nemůže s jistotou říci zda je to skok nebo pád Ale barvy už ztuhly Trubka dokřičela Poslední cigareta skomírá jako ráno po milování Jakoby docela na dně města Na banjo někdo potichu hrál prší na lucerny podobné kopretinám A nebe ještě po chvíli potom voní černým tabákem Není to tak dlouho, co jsem se setkala s tvorbou Václava Hraběte. Bude to asi rok a půl, ale okamžitě si mě podmanil, jeho styl psaní mě uchvátil. Je to skvělá četba pro pohlazení mysli ve volných chvilkách. Občas si jeho sbírku beru s sebou na cestu metrem a jen tak si v ni listuji a čtu jeho básně na přeskáčku, jak se mi zrovna otočí stránky. „Prší Teplý déšť klopýtá po dlažbě jako má láska po tvém odmítání“ (Podzimní) Jsou to krásné romantické, melancholické básně s trochou bolesti a nádechu Prahy, které nám ukazují jak realitu, tak se s námi pouštějí do vln snění a vzpomínek.... celý text
Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
2017,
Lauren Graham
Stmívání: grafický román. Díl 1
2010,
Stephenie Meyer
Bohužel jsem od toho čekala víc.....Přišlo mi, že některé pasáže byly příliš krátké, uspěchané. A jakoby v knize byly přeskočeny části, které tak nějak příběh spojují dohromady a dávají mu smysl. A co se týče kreseb, tak některé jsou opravdu moc pěkné, ale spousta postav mi vzhledově nesedla, mohly by být více propracované a rozlišené. Osobně dávám přednost klasické knížce, ale tak pro zpestření na jedno odpoledne, proč ne.... celý text
Bylo nás pět
1979,
Karel Poláček
Knížka ve mně vyvolává krásné pocity nostalgie a vzpomínky na mé dětství. Jako malá jsem se společně s tátou koukala v televizi na seriál “Bylo nás pět“ a po skončení jednoho dílu jsem se nemohla dočkat, až budou dávat další. U klobouku bylo horko a slunce svítilo. Já mám rád, když slunko svítí, protože když přivřu víčka, tak se dělají duhové balónky. Když jsem byl malý, tak jsem je chytal, chtěl jsem je zavřít do šuplete, protože jsem neměl rozum. Dnes už mám rozum, ale přece jsem rád, když se dělají duhové balónky. Bavilo mě si znovu projít všemi dobrodružstvími společně s hrdiny a dívat se na svět opět dětskýma očima. Bejval Antonín pravil, ať už toho necháme, že jsme oba volové. Tak jsme toho nechali Dokonce se mi i líbí knižní mluva a archaismy, které se v díle objevují opravdu hojně. Také oceňuji, jak autor krásně popsal různé zvyklosti v odlišných ročních obdobích. Jenom Zilvar z chudobince nekřičel, on nikomu nic neřekl a skočil do touně. Nýbrž plaval pod vodou a šmátral kolem sebe, vynořil se, kašlal vodu a pravil: „Už ho mám, už ho držím za vlasy!“ Všichni jsme křičeli: „Nepusť ho!“ On odpověděl: „Nepustím, neboť ho držím pevně.“ Pomohli jsme mu vytáhnout Vendu na břeh, a když byl na břehu, tak Zilvar pravil: „Herdek filek!“ a vysmrkal se. Nemám ke knize žádné výtky, je to zkrátka oddechová a nenáročná četba pro zpříjemnění odpoledne a zavzpomínání si na dětství. A kdyby se mne naši opravdu ptali, co bysem si přál, tak bysem doopravdy musil říci, že nejradši ze všeho bych chtěl dřevěnou nohu, jako má pan Zilvar, jelikož by mně to všichni záviděli a nejvíce Bejval Antonín. A kdyby mně nedali pod stromeček nohu, tak bysem si přál, abych už nemusil chodit do houslí, a když ani to ne, tak alespoň album cizozemských známek.... celý text
Rozmarné léto
1926,
Vladislav Vančura
„Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným….“ Autor má opravdu knižní styl psaní a užívá mnoho archaismů, které mě na začátku čtení velmi zpomalovaly, než jsem jim přivykla. „Co chcete říci, mistře,“ zeptal se kanovník, „zdá se mi, že jste na své cestě za výrazem došel až ke stupni nesrozumitelnosti téměř zajímavé.“ „Avšak nesměšujte mne s nemravy. Odložil jsem své spodky z dobrých důvodů. Neboť kůže, jak se doposud vykládá v týchž školních místnostech, kam jsem chodíval za svým obecným vzděláním, je uzpůsobena k dýchání a velmi si ho žádá.“ Některé jeho slovní říčky se mi moc líbily a jako oddechové čtení je tato knížka dobrá, ale jinak spíše preferuji knížky dějové s propracovanějšími charaktery postav. „Můj muž,“ pravila „je nevyrovnatelný osel, pojďte pane, převezu vás a vy mu to řeknete zblízka.“ „Moje žena,“ děl Antonín, „je potrhlá a zlá baba. Nezbývá mi nic, než abych vzal čepici a hůl a šel za ní. Obávám se, že nebude vyhnutí a že budu nucen, abych jí natloukl.“... celý text
Lakomec
1953,
Molière (p)
Rozhodně bych Lakomce hodnotila kladně, dokonce mohu říct, že mě jeho četba velmi bavila a byla jsem i napjatá, jak celá zamotaná situace dopadne.
Dílo Jiřího Wolkra
1958,
Jiří Wolker
Jiří Wolker mě zkrátka už dávno okouzlil! Jako první jsem od něj četla jeho Epitaf, který si mě získal a hned jsem chtěla vědět o básníkovi víc, zjistit jaký měl život, čím byla jeho tvorba ovlivněná a dovedla ho k takovému dílu. Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let. Líbí se mi hlavně jeho básně z pozůstalosti, mezi které právě patří i již zmíněný Epitaf, ale také Poutník si říká, Noc, Samota, Umírající a další…. Mám rád hvězdy, protože se podobají kamení na silnici. Kdybych po nebi bosýma nohama chodil, také bych se o ně poranil. Mám rád kamení na silnici, protože se hvězdám podobají. Na cestu mi od rána až do večera svítí. (Poutník si říká) Častokrát v nich přemýšlí o smrti, o které věděl, že brzy přijde, protože dlouhá léta bojoval s tuberkulózou, bohužel mu nakonec ani všechny léčebné pobyty nepomohly a zemřel tak velmi mladý, ale přesto po sobě zanechal neuvěřitelné dílo, které velmi obdivuji. Dočista mě ohromila jeho báseň Umírající. ……..Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého, co strašné je, co zlé je, to umírání je,….. Mám od něho rozečtené Dílo Jiřího Wolkera, ze kterého jsem již přečetla poezii Z juvenilií, Host do domu, některé básně z období Host do domu, Těžká hodina, Z pozůstalosti a jeho tři díla Z básní v próze. Vše hodnotím kladně, k některým básním se i vracím, jelikož mají neskutečně hluboký podtext či jsou plné emocemi, které se z nich přenáší i na mě. Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list, aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci dávají jíst, ten dopis byla má největší bolest a největší sten, ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten. Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění, jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho, snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení, smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého. (závěr z básně Umírající)... celý text
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
Na začátku čtení mi vadily delší popisné pasáže v “rybářské řeči“, kterým jsem moc nerozuměla, ale brzy jsem si na ně zvykla. Jinak dílo krásně vystihlo kontrast mezi člověkem a přírodou. Líbila se mi také postava starce, který se snažil dosáhnout cíle, a to se mu povedlo díky jeho vytrvalosti a duševní síle a odhodlání. Přestože je dílo krátké, nese v sobě mnoho zajímavých myšlenek. Po dočtení knihy mi bylo líto starce, který se tak statečně bil a nezbylo mu vůbec nic. Čtení mě přimělo se zamyslet za čím vším se lidé ženou a častokrát bezúspěšně, a přesto že vyhrají boj, nemají z toho vůbec nic.... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
Už na začátku jsem věděla jak kniha skončí, jelikož jsem z ní četla ukázku v čítance, ještě když jsem byla na základní škole. Ale přesto, že jsem znala konec příběhu, neodradilo mě to od čtení, ba naopak spíše nalákalo. Jediná škoda je, že jsem přišla o to napětí “jak to asi dopadne“. Spokojen a rád skonám, vzácná paní má, padne-li na mne v té náruči smrti stín; vždyť největší ctí by bylo líbat tě a přitom duši vydechnout v tvůj klín. Každopádně kniha se mi četla velmi snadno, má pouze 94 stran, takže se dá přečíst za jedno odpoledne. A přesto, že není obsahově příliš dlouhá, naprosto to stačí, aby na člověka zapůsobila a čtenář si ji dobře zapamatoval. …..žádám si pouze po stu let prožitých neslavně, líně, klidně, Kasandro, skonat v tvém klíně. Líbil se mi idealizovaný pohled, který měl Petr a Lucie na svět. Dokázali se i během války radovat z maličkostí, ze společnosti toho druhého a jejich hřejivé lásky. Autor krásně vykreslil silné pouto, které mezi nimi zůstalo napořád. Romantický příběh byl hezky prokládaný historickými fakty, které čtenáři napomohou lépe pochopit tehdejší dobu a pocity, které tížily mladé milence. Celkový požitek ze čtení navíc vylepšují překrásné ilustrace Zdeňka Brdlíka. Vždyť míti takovou rozkošnou smrt je jistě víc než vše, nač býval hrd takový Caesar nebo Alexandr.... celý text
R.U.R.
2004,
Karel Čapek
R.U.R.= Rossum´s Universal Robots, je povedené drama, které velmi dobře poukazuje na možnou zkázu lidstva, nebezpečí, které s sebou přináší moderní technologie a lenivost člověka. Dílo a jeho myšlenka varovat před neustálým technickým pokrokem jsou dobře zpracované a stále aktuální. „Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!“ Během celého čtení jsem měla mrazivý pocit, díky kterému jsem ale mohla mít ještě lepší prožitek ze samotného čtení. „Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.“ „Oh, řekněte, děje se něco?“ Alquist: „Docela nic. Jen samý pokrok.“... celý text
Dvanáct měsíců: 108 haiku
2017,
Petr Petříček
Zpomaluji krok přijdu mnohem později avšak vidím víc Tak jednoduše krásné!