EvaFialova
přečtené 85
Muffin a čaj
2018,
Theo Addair (p)
Co se týče obálky, tak je nádherná, ale bohužel nemohu říci to samé o obsahu. Přišlo mi, že se místy vůbec nic neděje a kniha je někdy velmi naivní. Asi jsem zkrátka čekala něco víc.... celý text
Jeden den Ivana Děnisoviče
2000,
Alexandr Isajevič Solženicyn
Než jsem knihu začala číst, tak jsem měla obavy, že to bude zdlouhavé a budou v ní pasáže, kterými se budu muset dlouze prokousávat. Ale tak tomu vůbec nebylo! Do knihy jsem se po pár stránkách začetla, dostala se do děje a zapomněla na okolní svět. „Vasile Fjodoryči! Ti mrzáci z proviantu nás vzali na hůl: měli jsme dostat po devíti stech čtyřikrát a fasovali jsme jenom třikrát. Komu mám teď ubrat?“ Řekl potichu, ale celá parta to samo sebou slyšela a zatrnula: někomu ten krajíček večer odříznou.“ Příběh, ač se odehrává pouze v jednom dni, byl velmi obsáhlý. Zaznamenal vše podstatné a neuvěřitelně popsal koncentrační tábor, pocity vězňů a jejich denní boje o kousek jídla / o život. „A právě při téhle večerní prověrce je pro vězně, který se vrací táborovými vraty zpátky – nejvíc ošlehaný větrem, vymrzlý a vyhladovělý -, právě teď pro něho jedna naběračka vřelé večerní šlichty totéž co déšť v době sucha. Zhltne ji celou naráz. Ta naběračka je teď pro něho víc než svoboda, víc než celý budoucí život.“... celý text
Smrt krásných srnců
2007,
Ota Pavel
Smrt krásných srnců jsem nejprve viděla mnohokrát ve filmovém podání, a teprve teď jsem se dostala k její četbě, ale ani ta mne nezklamala. Je to krásné dílo s trochou humoru, melancholie, zasnění a plné krásné přírody. Byla to vlastně krásná zahrada anebo také zámecký park, ale jinak to byla zahrada smrti, mohla se jmenovat "Smrt krásných srnců". Už před časem sem přišel Karel Prošek, vzal Holanovu hlavu do dlaní a nasměroval ji na hnědou tečku v té stráni: "Holane, běž!" Povídky se mi četly snadno a rychle, děj byl živý a celkově si myslím, že mi v knize nic nechybělo. „Měl v rukou kufříček a poprvé svěšený ramena. Ale v mých očích vyrostl za tu noc o ohromný kus.“... celý text
Báječná léta pod psa
2002,
Michal Viewegh
Většinou knihy tohohle typu humoru nečtu, avšak tady mi to vůbec nevadilo, bylo ho tak akorát a příjemně to odlehčilo náladu. „Paco,“ opakoval zkoumavě dědeček Jiří. „Paco nezní to zase tak špatně. Paco.“ „Pacovi. S Pacem,“ řekla Kvidova matka. „Rozhodně se to bude dobře skloňovat.“ „Skloňuje se to stejně jako Kvido,“ řekl dědeček. „To je dobré.“ „Jestli mu vybíráte jméno podle snadnýho skloňování, mohl by se jmenovat třeba Filé,“ řekl Kvido. „To je úplně nesklonné.“ Kniha dobře popisuje komunistickou dobu a problémy v životě normálních lidí s lehkostí a trochou nadhledu. Avšak místy rozhodně neubírá nijak na vážnosti a člověk si moc dobře uvědomuje vliv a sílu komunismu. Dotkl se zřejmě čehosi citlivého, neboť Kvidova matka zareagovala velmi podrážděně: „Zato ty bojuješ za pravdu v truhlářský dílně!“ „Nebojuju,“ řekl Kvidův otec s povzdechem. „Nikdy jsem nic takového neříkal. Léčím si tam nervy. Nevěřila bys, jak to báječně uklidňuje! Než udělám jednu poličku, nevím o světe.“ „Poličku!“ zvolala Kvidova matka pohrdavě. „Sežeň si LSD. Na svět zapomeneš mnohem rychleji a aspoň to bude mít nějakou formu.“ Přesto, že má autor svůj osobitý styl psaní, četba není nijak náročná, text je humorný, čte se snadno a rychle. „Když to stihneme ještě tenhle měsíc, může tatínek dostat děťátko k narozeninám,“ usmívala se Jaruška. „Jenom mě nehoň,“ řekl Kvido. „V nejhorším mu popřejeme dodatečně.“... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Možný SPOILER Takové krematorium, pane Strauss; je vlastně velmi bohumilá věc. Dílo je špičkově napsané, osobitým stylem, který nahání čtenáři mráz po zádech a hrůzu v nitru. Už od začátku je vidět, že na celé rodinné idylce a něžném oslovení nebude něco v pořádku. Nikdo z nás neví, co nás čeká nebo co nás mine, jediná jistota, kterou v životě máme, je smrt. Kniha se čte rychle a snadno, pokud pominu svíravý pocit děsu „co se asi stane“, který mě doprovázel během celého čtení. Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to. Nedokážu pořádně říct, zdali se mi dílo líbilo, protože podle mě to bylo naprosto odporné! Což asi splňuje účel čtení, člověk by si určitě neměl najít sympatii s hlavním hrdinou, který je zfanatizován a zahubí celou rodinu pro dobro Říše a budoucí lepší řád. V tomhle ohledu kniha splnila vše. „Smrt sbližuje,“ řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, „v lidském popelu není rozdíl. Jestli je to popel německého bannführera nebo čtvrtečního židovského chlapce, to je jedno. Chudák chlapec,“ řekl si, „jak by byl jinak v životě trpěl, čeho jsem to dobré dítě ušetřil. Už teď by ho nevzali do německých škol a do Hájot, natož až přijde nový, šťastný řád. Škoda jen, že jsem ho ještě nemohl vyfotografovat.“... celý text
Kočka na rozpálené plechové střeše
2012,
Tennessee Williams (p)
Již dlouho jsem se chystala na přečtení této hry a rozhodně toho nelituji. Na můj vkus by mohla být delší, ale všehovšudy nakonec je to divadelní hra. Četla se snadno, rychle a nikde nebyly nudné pasáže, do kterých bych se musela nutit, ba naopak jsem byla zvědavá na nějaké vyvrcholení/řešení konfliktů mezi členy rodiny. Brick: Maggie – tvůj hlas mi v poslední době kazí požitek z pití. Oceňuji zajímavé charaktery osob, které nemají zrovna moc kladů, ale přesto jsou poutavé. Zvláštním způsobem jsou mezi sebou proplétané a vše do sebe zapadá. Člověk má chuť se při čtení smát a zároveň pociťovat lítost. Taťka: Já si budu mluvit, jak budu chtít, Ido, narozeniny nenarozeniny, a jestli se to tady někomu nelíbí, tak ví, co mi může!... celý text
