EvaFialova
přečtené 85
Po nás ať přijde potopa
2007,
František Gellner
Je těžké toto dílo hodnotit, už jen proto, že básník popisuje svůj postoj k životu, který je naprosto odlišný od toho mého. Takže v tomto směru se nemohu tak snadno vžít do jeho básní. Některé části jsou vulgární a jistým směrem “drsné“, ale za to upřímné. Autor si na nic nehraje, nesnaží se o nějaké přetvářky, a to oceňuji. Láskou jej nezdravím, leč smíchem Mně vstříc po žluté silnici jde měšťák s naduřelým břichem se svojí tlustou samicí. Dost možná zde se narodili a žili v tupém štěstí svém. Několik bytů zalidnili života schopným potomstvem. A až kdys naplní svá léta, pak spát zde budou v pokoji a ještě vděčně ten kout světa svou vlastní mrchou pohnojí. (báseň Pozdrav rodnému kraji) Určité verše a sloky se mi líbily, byly jakýmsi způsobem “živé“. …. Rád v noci bdím a ve dne dřímám a paradoxní názory mám. Své lásky k zášti přinutím a přátele si znechutím…. (úryvek z básně Píseň) Na sofa zeleném v zšeřelém kabinetu, kde slunce žhavý žár spád rulet zaclání, líbal jsem její tvář a tenké pruhy retů a spánky průsvitné jsem tiskl do dlaní. Na hlavě mojí se jí prsty třásly jemně ve svitech zjemnělých na sofa zeleném --- Ó dálky průhledné! Ó něžný smutku ve mně! Ó zlaté paprsky na moři ztišeném! (báseň Na sofa zeleném) Celkový pocit z této sbírky mám takový trochu rozpačitý. Čtení ve mně zanechalo pochmurný pocit. Nevím, zda je to dobře, či ne. Autorovým psaním a postojem jsem na jednu stranu velmi ohromená a na druhou i mírně znechucená.... celý text
Měsíce
1918,
Karel Toman (p)
Po prvním přečtení mi přišla celá básnická sbírka taková pěkná, ale nic extra, možná až příliš obyčejná. Ale po druhém a třetím přečtení se mi povedlo vstřebat potřebné myšlenky, které třeba nebyly úplně narovinu vysloveny, ale autor chtěl, abychom k nim došly. Když se člověku podaří vidět silné pocity, které jsou vepsané mezi řádky o zvycích a počasí, pochopí mnohem víc, než jen to, kdy se sklízí úroda. Básně jsou krátké, takže se dobře čtou a člověk si je může přečíst vícekrát za sebou, aby pořádně pochopil každé slovo a jeho význam, a přitom se čtením neunaví a neztratí koncentraci. Líbí se mi i básně místy vlastenecké, které nám připomínají důležité historické osoby. (mistra Jana Husa a svatého Václava) Také je do celé sbírky hezky začleněná myšlenka, že se každý rok opakuje, roční období je stále stejné, vždycky přijde mrazivá zima a po ní nadějné jaro. Že čas tady byl, je a vždycky bude, a to i bez nás.... celý text
Maryša
2004,
Vilém Mrštík
Do teď jsem znala Maryšu pouze v podání Kaisera a Lábuse, ale vždy jsem hru chtěla vidět i v originálním divadelním podání. Takže pro mě to byla hned jasná volba na povinnou četbu. Ze začátku jsem se zaplétala do dlouhého popisování scén, které mě moc nezaujalo, chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykla na nářečí. Ale postupně jsem se dostávala více a více do děje, a i přesto že hra není nikterak dlouhá, se mi podařilo pocítit velmi silné emoce. Ať už ze strany Maryši, která se musela nedobrovolně vdát a bojovala s vlastním nitrem, vztekem, touhou. Ale také i otcovy pozdější výčitky svědomí a snaha napravit své špatné rozhodnutí. Čtení jsem si užila, hra má přesně ten správný šmrnc a napětí. ,,Musí to bét Maryšo?“ Vávra: Od keho je káva? Vávrová: Od žida. Vávra: A proč ne ze spolku? Vávrová: Měli zavřeno.... celý text
Jak je důležité míti Filipa
2005,
Oscar Wilde
Jak je důležité míti Filipa je již má druhá kniha od Oscara Wilda. A mohu říct, že mě jeho divadelní hra nadchla. Je to úžasné, vtipné, člověk se rozhodně nenudí. Kniha se mi velmi rychle a dobře četla. Jako mladší jsem tuto hru viděla v provedení starších dětí v našem divadelním souboru a neměla jsem z toho ještě rozum, zápletka na mne byla příliš složitá. Ale nyní jsem vše dokonale pochopila. Líbilo se mi propletení postav a jejich příběhů. A neskutečně mě bavily jejich dialogy. Není asi co víc dodat, mé hodnocení je 10/10. Člověk se při četbě může dobře odreagovat, pobavit a užít si skvělé slovní hříčky s trochou špetky ironie a satirických prvků. Algernon: Tak co budeme dělat? Jack: Nic. Algernon: To je hrozně těžká práce nedělat nic. Ale mně těžká práce nevadí, když nevede k žádnému určitému cíly.... celý text
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
(Pozor, prozrazuje závěr knihy.) Příběh není příliš dlouhý, ale přesto mi z nějakého důvodu chvíli trvalo, než jsem se knihou prokousala. Můj názor je na knihu dosti rozporuplný a má několik stran, asi jako Dorianova duše. Na můj vkus tam byly místy až příliš dlouhé pasáže, kde autor popisoval Dorianovu vášeň pro gobelíny, oděv, hudbu….Někdy čtenáře příliš unavovaly. Také na začátku mi dělalo problém vstřebat všechny Henryho filozofické názory a myšlenkové pochody. Samozřejmě tam byly i pasáže, které mě okouzlily. Nejlepší byl asi závěr, kdy Dorian probodne vlastní zvrácenou a prohnilou duši. Další obdiv patří autorovi, který dokázal, abych nenáviděla hlavní postavu. Již na začátku se mi zdál být jeho charakter něčím zvláštní. Ale postupem jsem ho začala víc a víc nenávidět. Jeho neskutečnou prohnilost duše, sobecké jednání a rozmar, v jakém žil. Nezáleželo mu na nikom, pouze na jeho kráse. Myslím si, že autor v knize splnil přesně to, co chtěl. Ukázat člověku zkaženou duši, nepřikrášlený svět. To, že povrchní krása není všechno. „Definovat znamená omezovat.“ (citát z knihy)... celý text
Zabiják
2002,
Émile Zola
Velmi dobře zpracované téma alkoholové závislosti a co člověku může provést s životem, ukázat mu úplné dno, ze kterého už není cesty zpět. Jakmile jsem knížku začala číst, jistým způsobem mě oslovila, moc se mi líbí, jak dokáže autor vykreslit dané situace, neměla jsem problém si něco představit nebo se vžít do postavy, s jeho psaním to bylo velmi snadné. Ale ne vždy příjemné, obzvláště v druhé polovině, kdy už čtenář vidí, jakým směrem hlavní hrdinka míří, že z toho nebude nic dobrého, nebo když Coupeau má halucinace a prožívá neskutečné záchvaty, to by si raději člověk ani nepředstavoval. Popis a nahození situace je rozhodně znamenité. Také charaktery se mi moc líbí a zároveň hnusí. S Gervaisou jsem na začátku velmi sympatizovala, ale od jisté chvíle se mi její počínání přestávalo líbit, až se mi dokonce i hnusilo a bála jsem se, kam až to může dopracovat. Děj rozhodně není jednoznačný, samozřejmě, že čtenář od jisté chvíle začne tušit, kam to celé spěje, ale až do konce si nemůže být jistý, jak moc alkohol hlavní hrdiny zničí. Velmi se mi také líbilo vykreslení vztahů, které mezi sebou tedy neměli moc hezké. Jak se láska mezi dvěma dokázala úplně vypařit, nebo jak jedna žena pomlouvala druhou za zády, podle toho jak se jí to zrovna hodilo. Nebo neskutečnou hamižnost a nepřejícnost Lorilleuxových, kteří by si snad i do mrtvoly kopli, kdyby za to dostali pár drobných. Knihu hodnotím velmi kladně, jediné na co bych asi chtěla upozornit je, že člověk se musí připravit na to, že to nebude nijak veselé čtení a dopředu se proti tomu obrnit, protože společně s úpadkem hlavních hrdinů se čtenář může dostat do hodně hlubokých myšlenek či smutku. Ale na druhou stranu by si to spousta lidí měla přečíst, aby jim to trochu otevřelo oči. Protože tato knížka je úžasná a dokáže neuvěřitelným způsobem ukázat člověku, kam se může díky alkoholu dostat, a jak vypadá to temné černé nic na konci.... celý text
Alenčina dobrodružství v říši divů
1999,
Lewis Carroll (p)
Část knížky mi četla mamka, když jsem byla ještě malá, ale moc mě to nebavilo a přišlo mi to takové smutné. Rozhodla jsem se dát knížce ještě šanci a přečíst si ji teď, když už jsem starší. Musím říct, že jsem dobře udělala, teprve nyní jsem mohla porozumět věcem, které si myslím, že malé dítě nemůže pochopit. Bavilo mě poznávat tajuplnou říši společně s Alenkou, poznávat různá stvoření a jejich zvyky, či prapodivné řeči, které občasně neměly hlavu ani patu, ale přesto plnily velký účel v celém ději knihy. Úžasná byla scénka u Kloboučníka, celkově jeho postava se mi moc líbila. Skvělé bylo, když byl předvolán k soudu a přišel tam i s šálkem čaje a chlebem namazaným máslem.... celý text
