Falquar
přečtené 297
Prach snů
2011,
Steven Erikson (p)
Badalle, Ariadno! hoď mu klubko nití které ho vyvede z labyrintu devíti na mýtinu slunnou finálem kam chaos a rozvláčnost nepáchnou Falquar, čtenář
Čteme německy
1963,
Margita Holdošová
Úžasná kniha pro všechny, kteří se učí německy, zvládají už základní gramatiku, ale potřebují ještě rozvinout slovní zásobu a schopnost porozumění textu. Obsah sestává z mnoha kratších útvarů - někdy jde o kraťounký příběh, někdy o rýmovánku, někdy o naprostou pakárnu (okatě výchovné texty aneb jak být správným pionýrem, popřípadě jak ukázkově zastat úlohu třídní služby). Díky tomuto členění čtenář vždycky ustojí výskyt neznámých slovíček a zároveň se při méně záživném tématu neunudí k smrti. Přítomny jsou i "kapitolky" zaměřené úžeji na jednu oblast, čemuž odpovídá i užitá slovní zásoba - hodně velké problémy jsem měla například s fotbalem, tam to bez slovníku prostě nešlo. Vřele tuhle čítanku doporučuji; může pro začátečníka představovat nenásilný přechod od tradiční učebnice k první německé knize.... celý text
Hledání ráje: Můj život s gepardy
2005,
Matto Barfuss
Příběh je to silný, zpracování už tolik ne; ač jsem byla po nemoci a zkouškovém období čtenářsky vyhládlá, dalo mi hodně práce prokousat se hluchými místy, kterými je Hledání ráje prorostlé jak plísní. Asi se úplně nehodí prohlásit něco takového o skutečnými událostmi inspirované story, ale upřímně, číst desítky stran o tom, jak pan autor nemůže spát, bo vzpomíná na zádumčivý pohled jisté gepardice, vážně nemusím. Na druhou stranu si Ráj míň jak ty čtyři hvězdy zkrátka nezaslouží - dějová linka ho drží nad vodou. K tomu obsahuje kniha chápavý pohled na africkou kulturu a krásnou fotografickou přílohu, takže trpělivý čtenář v důsledku nejspíš nebude své vytrvalosti litovat.... celý text
Eleanor & Park
2014,
Rainbow Rowell
Eleanor a Párkovi by o tolik víc slušelo obyčejné kamarádství [Eleanor by tak aspoň nechtěla furt Párka jíst a možná by i zhubla], ale to by to pak skoro nikdo nečetl, že?... celý text
Jasno lepo podstín zhyna
2016,
Sara Baume
Rayův příběh vás bude žvýkat, žvýkat, žvýkat jako děcko šťovík, až do poslední kyselé kapky. Autorce odpustíte poněkud zdlouhavý road trip i nepřiměřenou temnotu na konci (každý má své kostlivce na půdě, ale všeho s mírou!), protože obojí je jen malou pihou na jinak výsostné kráse - jak už tu padlo mnohokrát, spíš než o knihu jde o sled obrazů zakletých v textu. Ani se nemusíte vyznat v kytičkách, neznalost vás v tomhle případě o barvy neokrade; nevěřili byste, jak barevné Irsko je. Možná i Iry by to překvapilo. Největším tahounem přesto zůstává křehký vztah mezi Rayem a Jedním okem (Jednookem, jak stojí na jmenovce na obojku - jméno afrického prince), protože i podivíni normálnější než Ray tu a tam ke svým čtyřnožcům mluví nad rámec sto šedesáti pěti osvojených slov, a vždycky upřímně - a protože i (rádoby) nesentimentální čtenáři si rádi zaáchají nad sounáležitostí dvou těžce zkoušených duší. Je to snové, kouzelné a vyplivne vás to rozmělněné na kousíčky - nenechte si to ujít.... celý text
Vichr smrti
2009,
Steven Erikson (p)
Učebnicový příklad nastavované kaše. Tři sta stran se mariňáci plíží lesem, hláškujou a rubou Edury; dalších dvě stě stran se plíží lesem rozhádaná banda Silchase Zmara a rube Ledeřany; dalších sto padesát stran se lesem (ale v chodbě Telann!) plíží banda Trulla Sengara a rube divoké kočky; dalších padesát stran vedou Tehol a Bugg filosofické debaty o slepicích, které pak pro změnu porubou - jsme na sedmi stech stranách, že? Dalších sto padesát je vyhrazeno podružným záležitostem a poslední pade pak zbývá na po všem tom čekání poněkud neuspokojivé finále - například Karsův souboj s císařem byl pro mě osobně velkým zklamáním. Po silných Půlnočních vlnách a slušných Lovcích jde o hlubokánský propad... Přestože jsem teď chudinku Vichr nestydatě potopila, dodávám, že navzdory všemu je to pořád starý dobrý Erikson, jehož pitoreskní postavičky a epické střety neztrácejí na zábavnosti a i z téhle jinak zbabrané knihy dělají něco, co za jedno přečtení přece jenom stojí.... celý text
Kolejmoří
2013,
China Miéville
Zpočátku neuvěřitelně otravná kniha - rádoby dramatický prolog (zakrvácený chlapec), do očí bijící "&" místo tradičního "a"... -, která nicméně s každou další otočenou stránkou nabývá na sympatičnosti. Daleko před polovinou jsem se přistihla, jak si polohlasem odříkávám rachotjména (když krtkovlak zrychlí, přejde od šraš-šá k drng-n-drng), zhruba v té půlce mi začalo docházet, jak neskutečně roztomilá osoba se postupně klube z původně ňoumovského hlavního hrdiny, a ve třech čtvrtinách už mi tolik nevadilo ani to &. A ačkoli dějová linka je místy poměrně předvídatelná, autor tuto slabost více než vyrovnává vypravěčským stylem (často vstupuje do příběhu, promlouvá k čtenáři, utahuje si z něj - dokonce utne děj takříkajíc v nejlepším, aby mohl čtenáře oblažit kouskem kolejmořské historie, neboť čtenář jistě na nic jiného celou tu dobu nemyslí) a originálními kulisami; vlaky mě moc neberou, tady ale fungují skvěle, to jejich šraš-šá vtáhne neskutečně do děje a člověk se pak chudák natřásá a nadskakuje spolu s hrdiny. K tomu si přimyslete i trochu toho poselství (honba za filosofiemi, "zelené" popíchnutí) a parádní jízda je na světě; tak nastupujte, souprava za chvíli odjíždí...... celý text
Ďáblík
2013,
Mikael Niemi
Pro cílovku (10-13 let?) snad dobrá, krásně drsná, "dospělá" záležitost; co se staršího čtenářstva týče, líbit se může těm, co nemají v rámci fantasy moc načteno, anebo jim nevadí dějová linka nenápaditě sledující zažité, ba mnohdy klišovité šablony žánru. Až na dva neokoukané prvky (ďáblíky a švédsko-finské kulisy) jde totiž o počin snadno zaměnitelný s tucty podobných a často zdařileji napsaných příběhů.... celý text