FiFoj
přečtené 235
Lovci
2015,
František Kotleta (p)
Subjektivně zatím nejslabší "Kotleta". Nebylo to vyloženě špatné, ale v kontextu ostatní autorovy tvorby kniha podle mého osciluje někde v průměrných hodnotách. Jako pozitiva bych vypíchnul set up ve futuristické Praze a poměrně zajímavý příběh, přičemž z potenciálu obou zmíněných kladů mohl autor vymáčknout přece jen o trošku více. Za kámen úrazu považuji v knize postavy na obou stranách barikády. To, že je hlavní postava macho zasypávající svoje nepřátele střídavě olovem a hláškami, je tak nějak podstata splatteru a nikdo neočekává ani nic jiného, ale ostatní postavy působí tak genericky, že jich vyjmenuji sotva půlku a to jsem knihu dočetl doslova před deseti minutami, jelikož jejich popisy/původy/příběhy byly tak povrchové, že nemohly příliš zaujmout ba dokonce vytvořit vazbu se čtenářem. Čest jedné výjimce (V***a). Jako nenáročná oddechovka určitě účel splní, ale ve srovnání s Undergrundem, se kterým si knihu z důvodu prostředí i příběhu dovolím srovnat, citelně pokulhává. Kotletu/Kyšu mám jako autora hodně rád a přečtu cokoliv, do čeho je namočený, ale dle mého názoru mu více sluší tvorba v delších sériích, než tyto stand alony.... celý text
Poutník z Mohameda - Alláhův hněv
2019,
František Kotleta (p)
Opravdu velice příjemné a nečekané překvapení. Co se týče Kotletova portfolia, zbývá mi už pouze pár titulů ke kompletnímu načtení. I z tohoto důvodu jsem byl po přečtení předmluvy, kde se zpětně autor logicky a rozumně distancoval od politiky a uvedl knihu do kontextu začátků své tvorby, lehce skeptický a neočekával žádnej randál. Toto předčasné podcenění mizelo čím dál tím rychleji během toho, jak jsem knihou postupoval. Děj plyne příjemně, změny v prostředí nejsou agresivní, gradace střídají přiměřeně dlouhé cooldowny - prostě to, co člověk od literatury tohoto typu očekává. Pro Kotletu a autory tohoto ražení typické barvité popisy zde nejsou tak frekventované, což působí překvapivě příjemně. Jediné, co mě na Kotletově tvorbě dlouhodobě spíše mrzí, než mi vadí, jsou konce, které jsou podle mého (zdůrazňuji) subjektivního názoru moc unáhlené, nedotažené či nedostatečné rozvinuté. Těší mě, že mé očekávání bylo násobně predčeno a že se autorova starší tvorba kvalitativně příliš neodlišuje od tvorby novější a vyzrálejší.... celý text
