FiFoj
přečtené 221
Thrawn: Spojenectví
2019,
Timothy Zahn
Tuto Zahnovu SW knihu bych určitě zařadil mezi ty slabší. Střídaní dvou časových linií není špatný koncept, ale z hlediska poutavosti to nějak nefungovalo a působilo to spíš zmatečně, přitom se dal ten potenciál určitě pěkně vytěžit. Stejně tak šlo více vytěžit z dynamiky Thrawn-Vader, která byla taková "meh". Tentokrát se nekonal ani nijak závratný příběh. Silnější bylo pouze budování tajemna, které se ale na konec trochu zhroutilo, i když závěr příběhu byl o něco našlapanější.... celý text
Thrawn
2018,
Timothy Zahn
Tandem Zahn a Thrawn je pro mě vždycky sázka na jistotu, i když jde furt o to samé. Ta postava je prostě geniální a prozkoumávat ji s každým dalším dílem mě neuvěřitelně baví. Co mě naopak moc nebavilo, byla hlavní linie příběhu, kterou jsem začal vnímat až v tak v poslední třetině, přestože konec byl slušný. Co mě naopak bavilo byly epizodické části a pointy jednotlivých dílčích celků, kdy má Thrawn momenty alá Poirot, Columbo nebo Sherlock, kdyby byli technokratičtí sociální antropologové.... celý text
Černá luna
2024,
František Kotleta (p)
Ach jo, ty Kotletovy konce. Několikátá Kotletova kniha, kde mi chyběla finálová gradace a měl jsem pocit, že by si to ještě jednu dvě kapitoly zasloužilo. Starozákonní zasazení se mi líbilo už posledně, ale tentokrát tam na moc sexu bylo málo démonů. Vlastně mi už ty sex pasáže přijdou trochu moc cringe a na sílu. Příběh jinak docela ok, ale hlavní záporák měl poměrně málo prostoru a vedlejší charaktery tentokrát také žádná sláva. Klidně bych si počkal déle na víc muziky.... celý text
Impérium lže
2016,
Andre Vltchek
Série úvah na různá témata, ve kterých je společným jmenovatelem hegemonie globálního severozápadu nad jihovýchodem. Autor se vyjadřuje k dnešnímu rozložení vlivu ve světe velmi kriticky a zcela přiznaně z levé perspektivy. Přináší zajímavé úhly pohledu opřené o zkušenosti ze světových konfliktů, kterých se zúčastnil jako válečný zpravodaj. Co činí tuto knihu bezesporu a právem rozporuplnou, je autorova fascinace východními autoritářskými systémy (především Čína a Rusko), ve kterých zcela nepochopitelně ignoruje negativní aspekty a pouze vyzdvihuje jejich opozici proti dominanci EU a USA.... celý text
Učeň temnoty
2016,
Christie Golden
Kdo viděl animované klonové války, bude se tu cítit jako Calamarian ve vodě, vždyť jde také o nerealizovaný koncept z této série. Asajj Ventress je jedna z mých nejoblíbenějších postav z období CW a tato kniha jí dodává o trochu více hloubky. Příběh nevybočuje z kvalit scénářů CW, což ho v knižním světě lehce limituje. Je místy trochu naivní, iracionální zkratkovitý, ale stále je to svěží čtení na pozadí mé nejoblíbenější galaktické občanské války.... celý text
Zápasící Ukrajina: Zpráva o stavu země a lidí
2024,
Jakub Szántó
Novináře z ČT považuji za velké profesionály a to je zároveň nejsilnější stavební kámen této knihy. Jde přesně o to, co si titul vytyčil jako cíl ve svém podnázvu, tedy o z několika úhlů vybrané reportáže o současném stavu válkou sužované země, jejíž situaci si v našem prostředí máme tendence lakovat na růžovo. Jak už zmínil Veles, nabízí se srovnání s Putinovou válkou, která je výrazně emočnější a dramatičtější. Zápasící Ukrajina jde oproti tomu cestou věcnějších reportáží a je v tom dobrá, popravdě mi ale styl předchozího titulu seděl víc, jelikož si myslím, že tato silná témata si emoce zaslouží. Už jenom kvůli aktivaci společnosti, která má s ubíhajícím časem tendence inklinovat k informacím, které šíří (nebojím se říct) nepřátelské struktury. Za vypíchnutí stojí, stejně jako v případě předchozího titulu, Andreas Papadopulos, který svojí část dodává v opravdu dobré formě. Doufám, že bude v budoucnu přispívat do dalších reportážních sbírek.... celý text
Řekli nám, že motor shořel a nikam se neletí
2023,
Miroslav Michela
Nepřekvapí, neurazí, prostě průměr. Odkazy na známé reálie potěší, ale nijak se to neliší od vyprávění každého druhého, kde se v té době okolo koncertů a podobných kolektivů motal. Jako rozhovor na blog či do zinu by to stačilo, na knihu ne.... celý text
Jeden z nás: Příběh o Norsku
2019,
Åsne Seierstad
Ve třeťáku na střední jsme na jaře měli v rámci výměnného pobytu několik norských studentů. Během klábosení o cenách alkoholu a muzice došlo i na extremismus a naši zahraniční spolužáci byli překvapeni, jelikož v jejich domovině se prý nic jako náckové neřeší a není to vůbec téma. O prázdninách téhož roku došlo k událostem popisovaných v této knize. Knihu jsem dlouho odkládal, jelikož jsem věděl, že nepůjde o lehké čtení. Jde o jeden z nejlepších reportážních románů a zároveň o jednu z nejstrašnějších a nejtěžších knih, kterou jsem kdy četl. Autorka popisuje události věcně, syrově a i když místy sklouzne k uměleckému stylu, je to s úctou a bez patosu. Forma je poutavá, strhující, atmosférická a člověk se nechá jednoduše pohltit, což je náročnější na psychiku, vezmeme-li v potaz tíhu tématu. Místy jsem si musel dávat pauzu a některé konce kapitol byly velmi emotivní. Jediné, co by dle mého zasloužilo více objasnění, je jak a proč došlo k pachatelově radikalizaci. V neposlední řadě bych vyzdvihl, že autorka dala veliký prostor obětem a jejich příběhům a nejen té zrůdě, která by měla upadnout v zapomnění. O to víc je zarážející, že i skoro přesně o 13 let později se najdou tací, kteří jsou schopni události popsané v knize relativizovat či dokonce schvalovat. Tací, kteří drží při životě zvrácenou myšlenku ultranacionalismu a nadřazenosti jednoho nad druhým. Nezbývá než doufat, že se všechna lidská společenství postaví tomuto zlu jako Norové v roce 2011 a to jednotnou pospolitostí, humanismem a solidaritou. V ideálním světě by si měl každý vzpomenout nejen na tuto knihu pokaždé, kdy slyší nebo čte rétoriku podobné té, kterou používá ten lidský odpad, který mi ani nestojí za jmenování, aby věděl, kam to vede, když se tyto nebezpečné tendence ve společnosti ignorují. Ale nejsem naivní.... celý text
