FiFoj
komentáře u knih
Thrawn: Spojenectví
Timothy Zahn
Tuto Zahnovu SW knihu bych určitě zařadil mezi ty slabší. Střídaní dvou časových linií není špatný koncept, ale z hlediska poutavosti to nějak nefungovalo a působilo to spíš zmatečně, přitom se dal ten potenciál určitě pěkně vytěžit. Stejně tak šlo více vytěžit z dynamiky Thrawn-Vader, která byla taková "meh". Tentokrát se nekonal ani nijak závratný příběh. Silnější bylo pouze budování tajemna, které se ale na konec trochu zhroutilo, i když závěr příběhu byl o něco našlapanější.
Thrawn
Timothy Zahn
Tandem Zahn a Thrawn je pro mě vždycky sázka na jistotu, i když jde furt o to samé. Ta postava je prostě geniální a prozkoumávat ji s každým dalším dílem mě neuvěřitelně baví. Co mě naopak moc nebavilo, byla hlavní linie příběhu, kterou jsem začal vnímat až v tak v poslední třetině, přestože konec byl slušný. Co mě naopak bavilo byly epizodické části a pointy jednotlivých dílčích celků, kdy má Thrawn momenty alá Poirot, Columbo nebo Sherlock, kdyby byli technokratičtí sociální antropologové.
Černá luna
František Kotleta (p)
Ach jo, ty Kotletovy konce. Několikátá Kotletova kniha, kde mi chyběla finálová gradace a měl jsem pocit, že by si to ještě jednu dvě kapitoly zasloužilo. Starozákonní zasazení se mi líbilo už posledně, ale tentokrát tam na moc sexu bylo málo démonů. Vlastně mi už ty sex pasáže přijdou trochu moc cringe a na sílu. Příběh jinak docela ok, ale hlavní záporák měl poměrně málo prostoru a vedlejší charaktery tentokrát také žádná sláva. Klidně bych si počkal déle na víc muziky.
Impérium lže
Andre Vltchek
Série úvah na různá témata, ve kterých je společným jmenovatelem hegemonie globálního severozápadu nad jihovýchodem. Autor se vyjadřuje k dnešnímu rozložení vlivu ve světe velmi kriticky a zcela přiznaně z levé perspektivy. Přináší zajímavé úhly pohledu opřené o zkušenosti ze světových konfliktů, kterých se zúčastnil jako válečný zpravodaj. Co činí tuto knihu bezesporu a právem rozporuplnou, je autorova fascinace východními autoritářskými systémy (především Čína a Rusko), ve kterých zcela nepochopitelně ignoruje negativní aspekty a pouze vyzdvihuje jejich opozici proti dominanci EU a USA.
Učeň temnoty
Christie Golden
Kdo viděl animované klonové války, bude se tu cítit jako Calamarian ve vodě, vždyť jde také o nerealizovaný koncept z této série. Asajj Ventress je jedna z mých nejoblíbenějších postav z období CW a tato kniha jí dodává o trochu více hloubky. Příběh nevybočuje z kvalit scénářů CW, což ho v knižním světě lehce limituje. Je místy trochu naivní, iracionální zkratkovitý, ale stále je to svěží čtení na pozadí mé nejoblíbenější galaktické občanské války.
Zápasící Ukrajina: Zpráva o stavu země a lidí
Jakub Szántó
Novináře z ČT považuji za velké profesionály a to je zároveň nejsilnější stavební kámen této knihy. Jde přesně o to, co si titul vytyčil jako cíl ve svém podnázvu, tedy o z několika úhlů vybrané reportáže o současném stavu válkou sužované země, jejíž situaci si v našem prostředí máme tendence lakovat na růžovo.
Jak už zmínil Veles, nabízí se srovnání s Putinovou válkou, která je výrazně emočnější a dramatičtější. Zápasící Ukrajina jde oproti tomu cestou věcnějších reportáží a je v tom dobrá, popravdě mi ale styl předchozího titulu seděl víc, jelikož si myslím, že tato silná témata si emoce zaslouží. Už jenom kvůli aktivaci společnosti, která má s ubíhajícím časem tendence inklinovat k informacím, které šíří (nebojím se říct) nepřátelské struktury.
Za vypíchnutí stojí, stejně jako v případě předchozího titulu, Andreas Papadopulos, který svojí část dodává v opravdu dobré formě. Doufám, že bude v budoucnu přispívat do dalších reportážních sbírek.
Řekli nám, že motor shořel a nikam se neletí
Miroslav Michela
Nepřekvapí, neurazí, prostě průměr. Odkazy na známé reálie potěší, ale nijak se to neliší od vyprávění každého druhého, kde se v té době okolo koncertů a podobných kolektivů motal. Jako rozhovor na blog či do zinu by to stačilo, na knihu ne.
Jeden z nás: Příběh o Norsku
Åsne Seierstad
Ve třeťáku na střední jsme na jaře měli v rámci výměnného pobytu několik norských studentů. Během klábosení o cenách alkoholu a muzice došlo i na extremismus a naši zahraniční spolužáci byli překvapeni, jelikož v jejich domovině se prý nic jako náckové neřeší a není to vůbec téma. O prázdninách téhož roku došlo k událostem popisovaných v této knize.
Knihu jsem dlouho odkládal, jelikož jsem věděl, že nepůjde o lehké čtení. Jde o jeden z nejlepších reportážních románů a zároveň o jednu z nejstrašnějších a nejtěžších knih, kterou jsem kdy četl. Autorka popisuje události věcně, syrově a i když místy sklouzne k uměleckému stylu, je to s úctou a bez patosu. Forma je poutavá, strhující, atmosférická a člověk se nechá jednoduše pohltit, což je náročnější na psychiku, vezmeme-li v potaz tíhu tématu. Místy jsem si musel dávat pauzu a některé konce kapitol byly velmi emotivní. Jediné, co by dle mého zasloužilo více objasnění, je jak a proč došlo k pachatelově radikalizaci. V neposlední řadě bych vyzdvihl, že autorka dala veliký prostor obětem a jejich příběhům a nejen té zrůdě, která by měla upadnout v zapomnění.
O to víc je zarážející, že i skoro přesně o 13 let později se najdou tací, kteří jsou schopni události popsané v knize relativizovat či dokonce schvalovat. Tací, kteří drží při životě zvrácenou myšlenku ultranacionalismu a nadřazenosti jednoho nad druhým. Nezbývá než doufat, že se všechna lidská společenství postaví tomuto zlu jako Norové v roce 2011 a to jednotnou pospolitostí, humanismem a solidaritou.
V ideálním světě by si měl každý vzpomenout nejen na tuto knihu pokaždé, kdy slyší nebo čte rétoriku podobné té, kterou používá ten lidský odpad, který mi ani nestojí za jmenování, aby věděl, kam to vede, když se tyto nebezpečné tendence ve společnosti ignorují. Ale nejsem naivní.
Hledání Jedi
Kevin J. Anderson
Je tam pár dobrých nápadů, ale celkově je to spíše průměrný SW příběh, který zrovna neuchvátí. Chyběla mi tam poutavost, vůbec mě to nepohltilo a občas mi přišlo, že autor psal, co ho zrovna napadlo a moc nepřemýšlel nad tím, zda-li to dává smysl. Ale ztráta času to rozhodně nebyla.
Kacíři Duny
Frank Herbert
Při rozsahu 500+ stránek se toho vlastně tolik nestane, ale čte se to výrazně lépe než Božský imperátor. Je to zase něco trochu jiného, nové postavy jsou fajn a do celkového koloritu to zapadá.
Star Wars - Darth Plagueis
James Luceno
Informační hodnota této knihy pro (nekánonický) vesmír SW je zásadní. Obsahuje celou škálu nových informací od milých malých detailů až po příčiny důležitých událostí z filmové ságy, ale především osvětluje motivace některých hlavních protagonistů a dává jim tím nový hlubší rozměr. V poslední třetině však knize jaksi dojde dech a výrazně ubyde na poutavosti příběhu, což je častý nešvar titulů, u kterých víme, jak dopadnou.
Severka
Nina Špitálníková
Velmi hořko-slaný příběh. Spousta komentářů vytýká autorce kombinovanou formu, ale mě nijak nerušila. Některé pasáže však byly lehce přestylizované, což trochu nakopávalo komplexnost, ale nijak radikálně. Na první beletristický počin to nebylo špatné. Bez autorčina vhledu do poměrů v KLDR by to určitě napsat nešlo.
Hrdinové kapitalistické práce
Saša Uhlová
Velice přínosná kniha a záslužný projekt. Lze doporučit všem jakožto syrová sonda do reality pracovního života jiné sociální vrstvy. Především pak všem těm mudrlantům, co mají tendence přistupovat k chudým lidem paternalisticky až pohrdavě. Kniha popisuje realitu, o které lépe situovaná část společnosti minimálně tuší, spíš ví, ale rozhodla se jí nevidět. Úspěšně nabourává klasickou neoliberální poučku, že za úspěchem a bohatstvím stojí tvrdá a poctivá práce. Jenže český sen se nekoná. Kromě příjemně a hlavně lidsky podané reportáži si zaslouží autorka respekt především díky obětavé oddanosti pro věc.
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Byl jsem až překvapený, jak mě to vlastně nebaví. V kontextu s hodnocením poněkud matoucí začátek, ale pokusím se vysvětlit.
Nebavilo mě to ve smyslu, že mě příběh vůbec nenutil číst pořád dál a dál, což se mi u Pratchetta stává pravidelně. Je to ale strašně příjemné číst a to je podle mě ten důvod, proč je to tak dobré. Není to sprint, kdy člověk sejme sto stránek jedním dechem, ale spíš poklidná cesta parkem, kde se kocháte živoucím okolím jedinečného světa a je vám jedno, že se toho okolo zase tak moc tolik neděje. A tato cesta může být někdy cíl.
Přestože příběh není kdovíjaká revoluce, pěkně do sebe se smyslem pro detail zapadá a je protkaný autorovým klasickým svébytným humorem.
Ostré konce
Joe Abercrombie
Povídky ze světa Prvního zákona odehrávající se v různých dobách a na různých místech. Abercrombie je silný ve formě a v postavách. S formou v jednotlivých povídkách pracuje, takže mají různé dynamiky, což příjemně navozuje až antalogickou atmosféru. I když z jednoho světa, stále jde o povídkovou sbírku, takže nečekejte žádnou příběhovou gradaci. Nové postavy pochopitelně nemají dostatek prostoru, aby je autor dostatečně rozvinul, což je jedna z jeho největších předností. Povídky se starými charaktery lehce saturují původní příběh, celkově však fungují spíše jako fanservis, než že by osvětlovaly slepá místa. Pro fanouška série je to příjemné, leč nepovinné.
Revan
Drew Karpyshyn
Příjemné a poutavé dobrodružství navazující na legendární KOTOR, který nejen rozšiřuje, ale také vysvětluje některá slepá místa z původní dnes již kultovní hry. Úvod je trochu kostrbatý, avšak příběh pak chytí svižné tempo, které je stabilní až do konce. Pro fanoušky povinnost.
Putinova válka
Michal Kubal
Z pravidla je radost sledovat odborníka u práce. V tomto případě je radost ta poslední emoce, která by vás při čtení této knihy napadla. Dlouhodobě razím názor, že novináři veřejnoprávní ČT jsou u nás elita a tato kronika mě v tom utvrzuje.
U zpráv často zapomínáme, že reportáž je regulérní literární útvar. Papadopulos mě velice překvapil, Kubal pak naprosto odrovnal, ale všichni autoři jsou profíci, kteří za svojí nebezpečnou práci zaslouží veliký respekt.
Některé kapitoly jsou kvalitně zpracovaný faktický popis, další až akčně dobrodružné, v některých prosákne i trocha toho cynického humoru a několik jich je silně emotivních.
Ty posledně zmíněné bylo opravdu těžké číst.
Sudetenland
Leoš Kyša
Uf, tohle se mi nebilancuje jednoduše. Jelikož si komentáře a recenze čtu převážně zpětně, nevěděl jsem úplně, do čeho jdu a nakonec dostal něco docela jiného, než jsem čekal. A mám z toho trochu rozporuplný pocit. (TL;DR warning)
První cca třetina mě popravdě moc nechytla a měl jsem problémy se začíst. Potenciál alternativní historie mi přišel (po celou knihu) žalostně nevyužitý a nikterak zvlášť atraktivní, což je nejspíš tím, že v mém okolí celoživotního středočecha téma odsunu Němců nikdy moc nerezonovalo.
Zbylé dvě třetiny jsem však dal na jeden zátah. Nekriticky přiznávám, že mám rád, jak Kyša píše a vítám rozhodnutí nevydávat knihu pod pseudonymem. Tentokrát nedostanete sarkastického, nepřemožitelného a hláškujícího hrdinu ohýbajícího zákony fyziky, po kterém zůstanou potoky krve, ale přízemnější a klidnější příběh, prostředí i postavy. U těchto 3P bych se na chvilku zastavil.
Postavy: Zkraje jsem měl problém pochopit motivaci hlavního hrdiny, která ho žene vpřed. Chyběl mi tam nějaký osobní motiv či zúčastněnost. Vývoj hlavní postavy mi také přišel poněkud překotný, vezmeme-li v úvahu, v jakém časovém úseku se děj odehrává. Naopak hlavní ženská postava mi přišla výborná a vypíchl bych jí jako jednu z nejsilnějších prvků knihy. Některé vedlejší postavy byly originální, jiné docela přebytečné a celkově jich možná bylo zbytečně moc.
Prostředí: Přestože s konkrétní lokalitou zkušenosti nemám, atmosféru Sudet to mělo a dokážu si představit, že na místního či místa znalého to může působit až sentimentálně. Stejně tak se Kyšovi povedlo vykreslit ducha začátku devadesátek či dynamiku maloměsta. Kromě geografického zasazení se povedlo taky to společenské, kde je pěkně vykreslená posametová změna a třecí plochy vícenárodnostního soužití, ze kterých má člověk pocit, že se to tak opravdu stalo.
Příběh: Jak už jsem zmínil v úvodu, za ze začátku jsem trochu tápal, co že je to vlastně hlavní příběh. Když se na něj potom člověk naladí, jedná se vlastně o docela příjemnou a poutavou detektivku, která má klidnější tempo, které na někoho může působit až táhle. Autor skrze postavy místy nastiňuje sociálně kritické úvahy, na které lze nahlížet jako na nastavené zrcadlo (alt)dobové společnosti, které se však dají našroubovat i na tu dnešní. Příběh s četbou nabírá na obrátkách a opravdu mě nutil číst dál, od finále jsem však čekal možná trochu víc. Cením však, že autor zanechal minimum nedokončených větví příběhu a nezodpovězených otázek.
Tohle je nejdelší text, co jsem tu kdy napsal (sry), což značí, že mi kniha pořádně zašrotovala v hlavě, bohužel však ne pouze způsobeným nadšením, ale také jistou ambivalencí. Každopádně mě neKotletovský - dalo by se říct dospělejší - Kyša zaujal. 3,5*
Mimochodem, pokud chcete, snažíte se, nebo jste čerstvě přestali kouřit, tohle vás možná trochu potrápí.
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Vždy, když si říkám, že už tomu musí začít docházet dech, přijde něco, co mě vyvede z omylu. Legie si krásně drží úroveň a ani tento další počin z trendu nijak nevybočuje. V tomto díle bych vypíchnul budování atmosféry především v první polovině, která je příjemně tajemna až mysteriózní. S napětím očekávám a těším se na poslední čtvrtinu.
Vize budoucnosti
Timothy Zahn
Čtu Zahnovy knihy ze světa SW chronologicky, jak je psal, a tato byla zatím suverénně nejlepší. Tempo, styl a struktura jsou na podobné úrovni jako předchozí počiny, ale poutavost, napětí i emoce jsou o kus dál.
