FiFoj
komentáře u knih
Mirská ruleta
Kristýna Sněgoňová
Opět oddychovka, opět slupnuto jak malina a opět to výrazně nevybočující z kvalitativního rámce v to dobrém ani v tom špatném. Tentokrát se více odkazovalo na předešlé díly, což je logické, jelikož se blížíme do cíle, avšak na příběhu to, že by směřoval k velkému finále, moc znát není.
Netradičně mě tentokrát bavila více první polovina. Během té druhé jsem podvědomě stále očekával něco, co nakonec nepřišlo, ale na druhou stranu mi úsměv na tváři vykouzlili staří známí a tentokrát i kulturní a faktické reference, které mě obvykle spíše vytrhávají z imerze.
V neposlední řadě se začal dostavovat lehký sentiment, že se blíží konec a přestože série u mě nepatří na seznam TOP STROPů, tak nějak jsem si za poslední roky zvykl a vnímám jí jako konstantu.
Urla
Petra Stehlíková
No hurá. Po výrazně slabším třetím dílu jsem ke čtvrtému přistupoval s velkými obavami, ale skoro vše, co mě na předchozím dílu iritovalo, autorka naštěstí nezopakovala.
V první řadě hlavní protagonistka Ilan působí dospělejším dojmem a nedělá takové iracionální brainfarty. Z minulých dílů vyplívající omezení vedlejších postav dává více prostoru pro vykreslení jejich osobností, což je také dobře. Konečně se nám také dostalo několik odpovědí na palčivé otázky, i když mé faktografické obsesi by udělalo dobře, kdyby byly trochu hlubší a podrobnější.
Jinak příběh stále provází lehká naivita. Věci se dějí tak nějak moc příhodně a občas to působí dojmem, že jsou hlavní postavy vždy ve správnou dobu na správném místě. Pro vlastní pohodlí jsem se to ale rozhodl ignorovat.
Nahoru to celé táhne (a tady se budu opakovat) především velmi originální svět. Sice není tak robustní a občas je trochu chaotický, ale o to více je nápadití, i když od wow momentu prvních dvou dílů již trochu lesku ztratil.
Když pominu občasné zmatečné a nahodilé pasáže a to, že občas úplně nerozumím, co tím autorka chtěla říci, musím říct, že jsem si tento díl docela dost užil.
Vzájemná pomoc: faktor evoluce
Petr Alexejevič Kropotkin
Toto vědecko-popularizační dílo jsem dlouho odkládal, jelikož jsem se o autora více zajímal v souvislosti s anarchistickou teorií a tuto knihu jsem předsudečně zařadil někam do škatulky evoluční biologie, což se ukázalo jako nepřesné, jelikož v podání Kropotkina jde do jisté míry o spojené nádoby.
Hlavní myšlenka, tedy zásadní vliv spolupráce na vývoj druhů, je poměrně jednoduchá a autor jí aplikuje na příkladech zprvu ze zvířecí říše a následně u člověka. Pasáže s faunou mě, přiznám se, tolik nezaujaly, ale líbila se mi konzistentní linka, která je propojovala právě s částí o lidském druhu. Velice mě zaujaly části o vlivu centralizace moci na pospolitost, o zhoubném efektu státního zřízení na organizace jako jsou občiny, cechy či odbory a zmínka o tom, že se obhájci konkurenční teorie snaží úspěchy dosažené vzájemnou pomocí často přelakovat na výsledek soutěže. Velice zajímavé jsou také kapitoly o středověkých městech jakožto o boji samospráv s rozpínavou šlechtou.
Kde se Kropotkin dle mého moc netrefil, je predikce významu socialistických odborových organizací z posledních kapitol, jejichž vliv po druhé světové válce výrazně ochabl. To ale víme my teď.
Kde se naopak trefil velice dobře je devastující vliv hegemonie individualistického liberalismu a tržního kapitalismu na pospolitost, kde je jeho predikce až děsivě přesná.
Tuhle knihu by si měli přečíst všichni sociální darwinisté dnešní doby, kteří ze svých (často za pochybných okolností nabytých) obrazných zámků rozdávají knížecí moudra o "survival of the fittest".
Thrawn: Spojenectví
Timothy Zahn
Tuto Zahnovu SW knihu bych určitě zařadil mezi ty slabší. Střídaní dvou časových linií není špatný koncept, ale z hlediska poutavosti to nějak nefungovalo a působilo to spíš zmatečně, přitom se dal ten potenciál určitě pěkně vytěžit. Stejně tak šlo více vytěžit z dynamiky Thrawn-Vader, která byla taková "meh". Tentokrát se nekonal ani nijak závratný příběh. Silnější bylo pouze budování tajemna, které se ale na konec trochu zhroutilo, i když závěr příběhu byl o něco našlapanější.
Thrawn
Timothy Zahn
Tandem Zahn a Thrawn je pro mě vždycky sázka na jistotu, i když jde furt o to samé. Ta postava je prostě geniální a prozkoumávat ji s každým dalším dílem mě neuvěřitelně baví. Co mě naopak moc nebavilo, byla hlavní linie příběhu, kterou jsem začal vnímat až v tak v poslední třetině, přestože konec byl slušný. Co mě naopak bavilo byly epizodické části a pointy jednotlivých dílčích celků, kdy má Thrawn momenty alá Poirot, Columbo nebo Sherlock, kdyby byli technokratičtí sociální antropologové.
Černá luna
František Kotleta (p)
Ach jo, ty Kotletovy konce. Několikátá Kotletova kniha, kde mi chyběla finálová gradace a měl jsem pocit, že by si to ještě jednu dvě kapitoly zasloužilo. Starozákonní zasazení se mi líbilo už posledně, ale tentokrát tam na moc sexu bylo málo démonů. Vlastně mi už ty sex pasáže přijdou trochu moc cringe a na sílu. Příběh jinak docela ok, ale hlavní záporák měl poměrně málo prostoru a vedlejší charaktery tentokrát také žádná sláva. Klidně bych si počkal déle na víc muziky.
Impérium lže
Andre Vltchek
Série úvah na různá témata, ve kterých je společným jmenovatelem hegemonie globálního severozápadu nad jihovýchodem. Autor se vyjadřuje k dnešnímu rozložení vlivu ve světe velmi kriticky a zcela přiznaně z levé perspektivy. Přináší zajímavé úhly pohledu opřené o zkušenosti ze světových konfliktů, kterých se zúčastnil jako válečný zpravodaj. Co činí tuto knihu bezesporu a právem rozporuplnou, je autorova fascinace východními autoritářskými systémy (především Čína a Rusko), ve kterých zcela nepochopitelně ignoruje negativní aspekty a pouze vyzdvihuje jejich opozici proti dominanci EU a USA.
Učeň temnoty
Christie Golden
Kdo viděl animované klonové války, bude se tu cítit jako Calamarian ve vodě, vždyť jde také o nerealizovaný koncept z této série. Asajj Ventress je jedna z mých nejoblíbenějších postav z období CW a tato kniha jí dodává o trochu více hloubky. Příběh nevybočuje z kvalit scénářů CW, což ho v knižním světě lehce limituje. Je místy trochu naivní, iracionální zkratkovitý, ale stále je to svěží čtení na pozadí mé nejoblíbenější galaktické občanské války.
Zápasící Ukrajina: Zpráva o stavu země a lidí
Jakub Szántó
Novináře z ČT považuji za velké profesionály a to je zároveň nejsilnější stavební kámen této knihy. Jde přesně o to, co si titul vytyčil jako cíl ve svém podnázvu, tedy o z několika úhlů vybrané reportáže o současném stavu válkou sužované země, jejíž situaci si v našem prostředí máme tendence lakovat na růžovo.
Jak už zmínil Veles, nabízí se srovnání s Putinovou válkou, která je výrazně emočnější a dramatičtější. Zápasící Ukrajina jde oproti tomu cestou věcnějších reportáží a je v tom dobrá, popravdě mi ale styl předchozího titulu seděl víc, jelikož si myslím, že tato silná témata si emoce zaslouží. Už jenom kvůli aktivaci společnosti, která má s ubíhajícím časem tendence inklinovat k informacím, které šíří (nebojím se říct) nepřátelské struktury.
Za vypíchnutí stojí, stejně jako v případě předchozího titulu, Andreas Papadopulos, který svojí část dodává v opravdu dobré formě. Doufám, že bude v budoucnu přispívat do dalších reportážních sbírek.
Řekli nám, že motor shořel a nikam se neletí
Miroslav Michela
Nepřekvapí, neurazí, prostě průměr. Odkazy na známé reálie potěší, ale nijak se to neliší od vyprávění každého druhého, kde se v té době okolo koncertů a podobných kolektivů motal. Jako rozhovor na blog či do zinu by to stačilo, na knihu ne.
Jeden z nás: Příběh o Norsku
Åsne Seierstad
Ve třeťáku na střední jsme na jaře měli v rámci výměnného pobytu několik norských studentů. Během klábosení o cenách alkoholu a muzice došlo i na extremismus a naši zahraniční spolužáci byli překvapeni, jelikož v jejich domovině se prý nic jako náckové neřeší a není to vůbec téma. O prázdninách téhož roku došlo k událostem popisovaných v této knize.
Knihu jsem dlouho odkládal, jelikož jsem věděl, že nepůjde o lehké čtení. Jde o jeden z nejlepších reportážních románů a zároveň o jednu z nejstrašnějších a nejtěžších knih, kterou jsem kdy četl. Autorka popisuje události věcně, syrově a i když místy sklouzne k uměleckému stylu, je to s úctou a bez patosu. Forma je poutavá, strhující, atmosférická a člověk se nechá jednoduše pohltit, což je náročnější na psychiku, vezmeme-li v potaz tíhu tématu. Místy jsem si musel dávat pauzu a některé konce kapitol byly velmi emotivní. Jediné, co by dle mého zasloužilo více objasnění, je jak a proč došlo k pachatelově radikalizaci. V neposlední řadě bych vyzdvihl, že autorka dala veliký prostor obětem a jejich příběhům a nejen té zrůdě, která by měla upadnout v zapomnění.
O to víc je zarážející, že i skoro přesně o 13 let později se najdou tací, kteří jsou schopni události popsané v knize relativizovat či dokonce schvalovat. Tací, kteří drží při životě zvrácenou myšlenku ultranacionalismu a nadřazenosti jednoho nad druhým. Nezbývá než doufat, že se všechna lidská společenství postaví tomuto zlu jako Norové v roce 2011 a to jednotnou pospolitostí, humanismem a solidaritou.
V ideálním světě by si měl každý vzpomenout nejen na tuto knihu pokaždé, kdy slyší nebo čte rétoriku podobné té, kterou používá ten lidský odpad, který mi ani nestojí za jmenování, aby věděl, kam to vede, když se tyto nebezpečné tendence ve společnosti ignorují. Ale nejsem naivní.
Hledání Jedi
Kevin J. Anderson
Je tam pár dobrých nápadů, ale celkově je to spíše průměrný SW příběh, který zrovna neuchvátí. Chyběla mi tam poutavost, vůbec mě to nepohltilo a občas mi přišlo, že autor psal, co ho zrovna napadlo a moc nepřemýšlel nad tím, zda-li to dává smysl. Ale ztráta času to rozhodně nebyla.
Kacíři Duny
Frank Herbert
Při rozsahu 500+ stránek se toho vlastně tolik nestane, ale čte se to výrazně lépe než Božský imperátor. Je to zase něco trochu jiného, nové postavy jsou fajn a do celkového koloritu to zapadá.
Star Wars - Darth Plagueis
James Luceno
Informační hodnota této knihy pro (nekánonický) vesmír SW je zásadní. Obsahuje celou škálu nových informací od milých malých detailů až po příčiny důležitých událostí z filmové ságy, ale především osvětluje motivace některých hlavních protagonistů a dává jim tím nový hlubší rozměr. V poslední třetině však knize jaksi dojde dech a výrazně ubyde na poutavosti příběhu, což je častý nešvar titulů, u kterých víme, jak dopadnou.
Severka
Nina Špitálníková
Velmi hořko-slaný příběh. Spousta komentářů vytýká autorce kombinovanou formu, ale mě nijak nerušila. Některé pasáže však byly lehce přestylizované, což trochu nakopávalo komplexnost, ale nijak radikálně. Na první beletristický počin to nebylo špatné. Bez autorčina vhledu do poměrů v KLDR by to určitě napsat nešlo.
Hrdinové kapitalistické práce
Saša Uhlová
Velice přínosná kniha a záslužný projekt. Lze doporučit všem jakožto syrová sonda do reality pracovního života jiné sociální vrstvy. Především pak všem těm mudrlantům, co mají tendence přistupovat k chudým lidem paternalisticky až pohrdavě. Kniha popisuje realitu, o které lépe situovaná část společnosti minimálně tuší, spíš ví, ale rozhodla se jí nevidět. Úspěšně nabourává klasickou neoliberální poučku, že za úspěchem a bohatstvím stojí tvrdá a poctivá práce. Jenže český sen se nekoná. Kromě příjemně a hlavně lidsky podané reportáži si zaslouží autorka respekt především díky obětavé oddanosti pro věc.
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Byl jsem až překvapený, jak mě to vlastně nebaví. V kontextu s hodnocením poněkud matoucí začátek, ale pokusím se vysvětlit.
Nebavilo mě to ve smyslu, že mě příběh vůbec nenutil číst pořád dál a dál, což se mi u Pratchetta stává pravidelně. Je to ale strašně příjemné číst a to je podle mě ten důvod, proč je to tak dobré. Není to sprint, kdy člověk sejme sto stránek jedním dechem, ale spíš poklidná cesta parkem, kde se kocháte živoucím okolím jedinečného světa a je vám jedno, že se toho okolo zase tak moc tolik neděje. A tato cesta může být někdy cíl.
Přestože příběh není kdovíjaká revoluce, pěkně do sebe se smyslem pro detail zapadá a je protkaný autorovým klasickým svébytným humorem.
Ostré konce
Joe Abercrombie
Povídky ze světa Prvního zákona odehrávající se v různých dobách a na různých místech. Abercrombie je silný ve formě a v postavách. S formou v jednotlivých povídkách pracuje, takže mají různé dynamiky, což příjemně navozuje až antalogickou atmosféru. I když z jednoho světa, stále jde o povídkovou sbírku, takže nečekejte žádnou příběhovou gradaci. Nové postavy pochopitelně nemají dostatek prostoru, aby je autor dostatečně rozvinul, což je jedna z jeho největších předností. Povídky se starými charaktery lehce saturují původní příběh, celkově však fungují spíše jako fanservis, než že by osvětlovaly slepá místa. Pro fanouška série je to příjemné, leč nepovinné.
Revan
Drew Karpyshyn
Příjemné a poutavé dobrodružství navazující na legendární KOTOR, který nejen rozšiřuje, ale také vysvětluje některá slepá místa z původní dnes již kultovní hry. Úvod je trochu kostrbatý, avšak příběh pak chytí svižné tempo, které je stabilní až do konce. Pro fanoušky povinnost.
Putinova válka
Michal Kubal
Z pravidla je radost sledovat odborníka u práce. V tomto případě je radost ta poslední emoce, která by vás při čtení této knihy napadla. Dlouhodobě razím názor, že novináři veřejnoprávní ČT jsou u nás elita a tato kronika mě v tom utvrzuje.
U zpráv často zapomínáme, že reportáž je regulérní literární útvar. Papadopulos mě velice překvapil, Kubal pak naprosto odrovnal, ale všichni autoři jsou profíci, kteří za svojí nebezpečnou práci zaslouží veliký respekt.
Některé kapitoly jsou kvalitně zpracovaný faktický popis, další až akčně dobrodružné, v některých prosákne i trocha toho cynického humoru a několik jich je silně emotivních.
Ty posledně zmíněné bylo opravdu těžké číst.