Finn69 přečtené 808

Pád Hyperionu 2018, Dan Simmons

Co k tomu říct, asi trochu rozpaky. Čekal jsem že druhý díl bude daleko větší jízda, namísto toho jsem ale hlavně v první polovině docela často zíval. Přišlo mi to hrozně natahované, překombinované, plno zbytečných odboček atd. Ke konci to sice dostalo trošku drajv, ale bylo to pořád někde v poměru 20 stran vynikajících, 80 stran vaty. Přesto dávám aspoň ty tři hvězdy, těch 20 stran se mi totiž vždycky hrozně líbilo, ale pak jsem musel přetrpět těch 80... Celou dobu jsem měl na jazyku jedno přirovnání, které mám z nějaké knížky, totiž "deset kilo srágor v pětikilový tašce". Na celou knihu se to rozhodně aplikovat nedá, to bych jí křivdil, není vůbec špatná. Ale na tu utahanou a překombinovanou část tohle přirovnání sedí.... celý text

Hyperion 1996, Dan Simmons

Hyperion jsem už kdysi četl, ovšem bylo to tak v dávných dobách, že (možná mi to nebudete věřit) ještě neexistovaly nejen stránky Goodreads, ale dokonce ani Facebook! A nejen to, šťastlivci, kteří měli připojení k internetu, trávili dlouhé hodiny tím, že stahovali data rychlostí 14,4 kb/s pomocí magických telefonních modemů. To ovšem jen pokud měli to štěstí, že telefonní dráty nestrhalo hejno pterodaktylů nebo vyplašený brontosaurus. No ale abych se dostal k věci, z prvního setkání s Hyperionem se pamatuji jen to, že mě to tenkrát moc nechytilo a druhý díl už jsem nečetl. Ale časy se mění, od Simmonse jsem toho mezitím přečetl mraky a většinou se mi to moc líbilo. Takže jsem si jednoho krásného dne řekl, že zkusím dát novou šanci i téhle klasice. A jsem rád, že jsem to udělal, tentokrát půjdu určitě i do druhého dílu. Jenže tím se dostávám do problému - co číst dřív, Pád Hyperionu nebo Vandermeerova Borna, kterého jsem si dnes přinesl z knihkupectví? Je to dilema.... celý text

Oči nemlčí 2018, Roy Jacobsen

Třetí díl už není ani tak o ostrově Barrøy ani o Ingrid, daleko víc tu jde o Norsko a Nory za německé okupace. Čili jakési vyrovnávání se s tím, že se nechovali všichni zrovna vzorně, konečně známe to i z českých luhů a hájů. To bude zřejmě důvod, proč tomu Norové dávají vesměs pět hvězdiček a zbytek světa tak maximálně tři, je to především kniha pro ně. A jelikož mám do Nora daleko, tak to taky za víc než tři hvězdy nevidím.... celý text

Bílý oceán 2016, Roy Jacobsen

Chladné a drsné jako ten oceán, po kterém se tahle kniha jmenuje. Oproti prvnímu dílu se posouváme o nějakých dvacet let dopředu až ke konci druhé světové války. Ostrov Barrøy jeho obyvatelé postupně opustili, až tu zůstala jen osamocená Ingrid. Izolace, na kterou byla na ostrově zvyklá, už ale dál není možná, válka nenechá ani ji, ani její ostrov na pokoji. Norsko je obsazené Němci, jeho sever prakticky vylidněný, všude plno uprchlíků, vojáků, válečných zajatců... Takže tu nakonec máme daleko víc postav i akce, část knihy se odehrává i mimo ostrov, což bych si u prvního dílu neuměl představit. Není to ale nijak na závadu, je to pořád hodně dobré čtení, byť trochu jiné než první díl.... celý text

Vzorové dny 2006, Michael Cunningham

Moje první setkání s Michaelem Cuninghamem bohužel úplně nedopadlo. Vzorové dny prostě nejsou kniha pro mě, už při prvním příběhu jsem měl chuť ji zavřít a odložit to celé na neurčito. Ten problém bude spíš ve mě než v autorovi, prostě jsme si nesedli. Zdálo se mi to celé zbytečně překombinované, špatně se mi to četlo, navíc to propojení příběhů neustále opakovanými verši Walta Whitmana mi přišlo samoúčelné a vlastně bezdůvodné. Víc mě to rušilo než nějak obohatilo. Připouštím, že nejsem zrovna znalec ani nadšený čtenář poezie, řekl bych ale, že Whitmana už dnes stejně čte jen málokdo, takže to asi nehraje roli. Věřím, že si to spousta lidí užije daleko víc než já, za mě to byl takový kočkopes, není to ani román, ani povídková kniha, není to historie, ale ani scifi, ani próza ani poezie... Struktura trochu ve stylu Atlasu mraků, který ale stavím o hodně výš.... celý text

Ostrov 2014, Roy Jacobsen

Tak tohle mě totálně dostalo. A přitom je to jen (hodně seversky úsporně) popsaný každodenní život jedné norské rodiny na začátku 20. století. Žádná severská detektivka, žádná zběsilá akce, prostě jen práce, zima, práce, bouře, práce, ryby, práce, práce. A to bez přestávky od té doby, co se naučíte chodit, až do smrti. Moc se tu nemluví ani se nehrabeme ve vztazích a psychologii - věci jsou prostě tak jak jsou a musíte s nimi žít. Zní to asi docela depresivně, ale nikdo z ostrovanů by svůj domov dobrovolně neopustil a bez toho každodenního boje s mořem, s přírodou, by asi žít ani neuměli. No, a já si jdu urychleně pořídit další dva díly :)... celý text

Čekání na Bojanglese 2017, Olivier Bourdeaut

Tak tohle bylo kouzelné, přečteno na jeden zátah. Že je to něco pro mě, mi bylo jasné hned po přečtení prvních, po vianovsku mírně potrhlých vět: "Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky. Ukázal mi harpunu a chyceného lelka." A v tomto duchu, především stylově a v rytmu písně Mr. Bojangles se odvíjí celý život poněkud střelené maminky, milujícího tatínka, milovaného synka a v neposlední řadě ptačí kamarádky Slečny Nadpočetné. Je to jízda plná večírků, bláznivých (ihned uskutečňovaných) nápadů, totální nezodpovědnosti vůči všemu a hlavně vzájemné lásky všech těch střelených lidiček. Postupně si ale začnete říkat, že tohle přece nemůže trvat věčně... a když se do ztřeštěného života téhle praštěné rodinky začne vkrádat temnota, máte už k nim tak blízko, že to bolí i vás.... celý text

Podzimní republika 2016, Brian McClellan

Ani třetí díl to u mě nad tři hvězdy nevytáhnul. Nedokážu nějak sdílet nadšení, které vidím ve většině komentářů okolo. Můžu jen zopakovat, že je to docela zajímavé a čtivé, ale bohužel nic víc. Postupně to sklouzává do běžné moderní, trochu sterilní, genderově vyvážené, naivně republikánské, youg adult fantasy. Prostě nic zvláštního, přečetl jsem a zapomenu. Na další fantasy se teď nechystám, v poslední době je to samé zklamání - asi si počkám až si vytáhnou prst z p**dele Patrick Rothfuss nebo G.R.R. Martin. A to můžu čekat ještě hodně dlouho :)... celý text

Krvavé tažení 2016, Brian McClellan

Hodnotil bych asi stejně jako první díl - docela dobrá, čtivá fantasy. Trošku mi tedy připadá, že se z děje vytrácí to originální (prachmistři a jejich magie) a z hlavních hrdinů se místo toho stávají neporazitelní a nesmrtelní superhrdinové zápasící s bohy. A když už něco takového, to bych si raději znovu přečetl Simmonsovo Ilium. Uvidíme co třetí díl, přiznám se že začínám mít trošku obavy co se z toho vyvine.... celý text

Příslib krve 2016, Brian McClellan

Tahle knížka mě nalákala nálepkou "steampunk fantasy". Nakonec se ale ukázalo, že je to prostě jen epická fantasy a ten steampunk se omezuje na střelné zbraně a je tedy spíše v úrovni zbožného přání. Není to vůbec špatně vymyšlený svět, je docela originální a zajímavý. Jsou tu kouzla a pradávní bohové, a proti nim nová magie střelného prachu. Takže vlastně boj nového proti starému, a také to celé začíná pořádně krvavou revolucí. A jelikož staří bohové nejsou ještě zdaleka odepsaní a pořádně kolem sebe kopou, nemá revoluce zdaleka vyhráno. A jak už to tak bývá, její ideály se pomaličku vytrácí a na povrch vyplouvají osobní zájmy řady vlivných lidí... Když se prokoušete trošku utahaným začátkem, zjistíte že se to i docela pěkně čte, chápu vysoké hodnocení, které tahle série všude má. Já ale zůstanu u tří hvězd. Přestože svět prachmistrů se mi líbí, nemůžu totéž říct o hlavních postavách, které jsou hrozně nevýrazné a ploché. Ještě v polovině jsem si pletl jména. A další věc je překlad, resp. korektury. Je tam spousta chyb, najdou se věty, které vůbec nedávají smysl. Když to shrnu, je to docela dobrá, originální a čtivá fantasy. Nějaké mouchy se samozřejmě najdou, od druhého dílu mě to ale neodradí.... celý text

Strašidelná vagina 2018, Carlton Mellick III

Asi nebudu nic moc vymýšlet a napíšu rovnou, že je to děsná krávovina, mizerně napsaná a ani ne moc vtipná. Zřejmě nebudu cílová skupina.

Pátá oběť 2019, Jonathan Dylan Barker

Druhý díl je trochu jiný než ten první, ale o nic horší. Za Opičákovým řáděním se najednou začíná objevovat nějaký vzorec a zdá se, že třetí díl nám přinese kromě bizarních vražd i řadu překvapení. Dal bych i pět hvězd, ale za ten brutální cliffhanger na konci jednu srazím. Teď abych čekal kdovíjak dlouho jak to dopadne, to není fér :)... celý text

Čtvrtá opice 2018, Jonathan Dylan Barker

Po delší době detektivka, která mě chytila natolik, že jsem si sehnal i další díl. Je to napínavé, trochu ujeté a dobře se to čte. Hlavní tahák pro mě byly deníkové záznamy hlavního padoucha - trochu mi připomínaly Franka z Vosí továrny, inu oba měli dost společného, hlavně to krajně podivné rodinné zázemí. Hvězdičku dolů dávám za hlavního hrdinu, se Samem Porterem jsme se zatím úplně nesblížili. Uvidíme jak spolu budeme vycházet v druhém díle :)... celý text

Outsider 2019, Stephen King

Stephen King pořád umí, to je pro nás všechny dobrá zpráva. Outsider se mu vážně povedl. V první polovině jde spíš o detektivku nebo thriller, druhá je více horrorová. Kupodivu jsem si víc užil tu první část, závěr mi přišel trochu moc jednoduchý a předvídatelný. Ale je to ta pravá kingovská klasika, která vás chytí a nepustí. Náhodou jsem nedávno četl Hořícího muže od Joe Hilla, tak můžu srovnávat - a taťka pořád ještě nad synkem vyhrává :)... celý text

Sobí hora 2018, Karin Tidbeck

Tak švédské podivno u mě zabodovalo hned napoprvé, a rozhodně více než to finské (Lesní lišky). Je to ten správný mix magie, tajemna, smutku i humoru, moc se mi to líbilo. Jsou tam samozřejmě i slabší kousky, těch opravdu dobrých je ale výrazně víc. Líbila se mi už ta první (Beatrice), dál bych vypíchnul třeba mrazivou Rebeku, pseudovědecké pojednání o domácích bůžcích/šotkách/strašidlech Pyret nebo výrazně ujeté Tety...atd. Stojí to za přečtení. Jsem zvědavý na Amatku, hodnocení jsou trošku rozporná...... celý text

Ohnivý muž 2016, Joe Hill (p)

Nebylo to rozhodně špatné, ale nemůžu říct že bych z toho byl nadšený - tak jako jsem byl při prvním setkání s Joe Hillem u sbírky Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy nebo třeba u Vánoční říše. Ta epidemie samovolných vzplanutí a následná panika a vlastně rozpad společnosti je popsaná moc dobře, to se vážně povedlo. Nějak jsem se ale nedokázal sžít s postavami, a to je u těchhle příběhů vždycky problém, nesmí vám být jedno, co se s nimi stane. Děj byl dost předvídatelný, a pokud mě něco zaskočilo, bylo to proto, že mi to přišlo překombinované nebo nelogické. A přestože Joe Hill umí psát moc dobře, připadalo mi to často moc natahované a zbytečně dlouhé. Jak mám tlustospisy jinak rád, tentokrát by mi nevadilo, kdyby to o třetinu seškrtal, asi by se nic tak hrozného nestalo. Čili bohužel, na víc jak tři hvězdičky mi to nevychází...... celý text

Válka vlků 2019, Bernard Cornwell

Uhtred je i v šedesáti letech a v jedenáctém dílu pořád v jednom kole, sotva konečně dobyl svůj Bebbanburg, musí se postavit norským berserkerům. Možná byste mohli mít pocit, že je to pořád dokola to samé, ale chtěli byste to jinak? Já osobně doufám, že Uhtred bude řádit na bitevních polích Northumbrie aspoň do sedmdesátky :-) Dvanáctý díl už se chystá a podle anotací vypadá opět slibně.... celý text

Olymp 2007, Dan Simmons

Dalších 900 stran trojské války, vzpour proti bohům, robotů, kyborgů a cestování časem i prostorem. A i přes ten (možná trochu přehnaný) počet stran to byla celou dobu dobrá zábava. Vazba na Homéra je už o hodně volnější a řečtí hrdinové tak mají víc prostoru se projevit - a taky to udělají. Takže pokud se chcete dozvědět, jak by to v Tróji dopadlo, kdyby se do toho vložili kyborgové z Jupitera a malí zelení mužíčci, jen do toho, nebudete litovat :)... celý text

Ílion 2005, Dan Simmons

To jsou věci, jak to, že mi něco takového uniklo? Nechápu, jak je možné. že to čtu až teď. Tenhle mix space opery a trojské války je naprosto unikátní, je to skvělá zábava. A to není zdaleka jediná příběhová linka téhle tlusté 700 stránkové bichle. Kromě Achilla, Agamemnóna, Odyssea a krásné Heleny tu ještě máme například roboty/kyborgy snažící se zachránit svět, skomírající lidstvo a jeho potomky, záhadné mimozemšťany voynixe, a dokonce i malé zelené mužíčky a Shakespeara s Proustem. Vypadá to jako pořádný mišmaš, ale nebojte, je to vážně dobře vyladěný koktejl, ze kterého vás hlava bolet nebude.... celý text

Dost světů a čas 2007, Dan Simmons

Pět delších scifi povídek, z toho jedna ze světa Hyperionu a jedna z Ílionu. Nejvíc se mi ale asi líbily "Lov na Kelly Dahlovou" a "Na K2 s Kanakaredesem", které do žádného z těchto světů nepatří. Průběh čtení vypadal asi takto: Lov na Kelly Dahlovou - první povídka, nadšení, 5 hvězd a vysoká očekávání na zbytek knihy Sirotci ze šroubovice - pěkná space opera z Hyperionu, 4 a půl hvězdičky , nadšení trvá Devátý z Av - tak tohle nebylo pro mě, max 3 hvězdičky, nadšení mě opouští... Na K2 s Kanakaredesem - ...aby se zase vrátilo při téhle parádní povídce o výstupu na K2 spolu s mimozemšťanem, 5 hvězd Konec gravitace - vlastně popis výletu na Bajkonur a popis tamějšího prostředí a atmosféry Američanům. Pro ně asi dost bizár, pro nás nic zvláštního, takže tak dvě a půl hvězdy Průměrem vychází čisté 4 hvězdičky, a za ty tři povedené povídky si je tahle sbírka zaslouží. A poznámka na závěr - pane Simmonsi, nic proti úvodům k povídkám, ale stačí nám to stručně, nic se nemá přehánět :-)... celý text