Finn69 přečtené 808

Dvojitý kříž 2013, Chris Carter

Trošku zklamání, čekal jsem po těch chvalozpěvech všude okolo asi trochu víc. Robert Hunter mi moc k srdci nepřirostl. Tihle superhrdinové, geniální, odvážní, pijící pouze single malt a skvělí v posteli, už mě tak nějak nebaví. Špatné to není, klidně si v budoucnu přečtu i nějaké další díly, ale nadšení se nedostavilo. J. D. Barker a jeho (zatím) dvě knihy o Samu Porterovi mi přijdou jako lepší volba.... celý text

Q. 2006, Luther Blissett

Zajímavých 700 stran o vzniku radikálního protestantismu, o kterém jsem toho mnoho nevěděl. Tedy jména jsem tak nějak znal, ale to bylo bohužel skoro všechno. Pokud jste na tom podobně, tady si můžete trošku rozšířit obzory. Tu krvavou historii vám budou vyprávět dva protivníci, jeden z pozice papežského agenta, tajemného Q, druhý z pozice radikálních anabaptistů. O to je to celé zajímavější a pestřejší - ale také složitější, je potřeba číst pozorně, tyhle knihy chtějí svoje. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, řekl bych asi, že jde o něco mezi Umbertem Ecem a Barokní trilogií Neala Stephensona. Zajímavá a kvalitní věc.... celý text

Vnitřní záležitosti 2013, Connie Willis

Connie Willisová se mi asi víc líbí jako autorka románů, než jako povídkářka. A to i přesto, že ceny Hugo a další přehazuje vidlemi a povídky v téhle sbírce mají na hrudi víc metálů než Leonid Brežněv. Ona sice povídky psát umí, a to moc dobře, ale v okamžiku kdy se snaží napsat něco závažného a hodnotného, vyjde z toho obvykle velká nuda. Naopak když se Connie nesnaží být úplně vážná a pustí do příběhu trochu toho humoru, je výborná. Povídky jako "Dokonce i královna", "V Rialtu", Vnitřní záležitost" nebo "Všichni na zem usedají" jsou vynikající a kdyby tu takových bylo víc, vůbec by mi nevadilo, že se někam vytratila ta vážná scifi linka. Čili zhruba polovina sbírky je výborná, zbytek zase docela nuda - co z toho mohlo vyjít jiného, než tři hvězdičky.... celý text

...o psu nemluvě 2012, Connie Willis

Výborná a hlavně vtipná scifi parafráze na Tři muže ve člunu, zejména doporučím fanouškům Jeroma Klapky Jeroma, P.G. Wodehouse a Dorothy Sayersové. Ta tíživá pochmurnost z Knihy posledního soudu zmizela v nenávratnu, místo toho dostanete nezaměnitelnou atmosféru viktoriánské Anglie včetně krásných slečen na vdávání, upjatých dam, záhadných spiritistek, bezchybných majordomů a mírně potrhlých profesorů. O psu a hlavně o kočce ani nemluvě... Co to je biskupův pařízek jsem si musel najít na wikipedii, jsou to věci na tom světě... Řekl bych, že tenhle styl Connie Willisové sluší o moc víc než ta bezútěšnost morové rány. Já jsem se výborně bavil a dost mě mrzelo, že už je konec.... celý text

Kniha posledního soudu 2012, Connie Willis

Tak tohle vůbec nebylo špatné. Hlavně tedy "středověká" linie příběhu a příchod morové nákazy. Bylo to přesvědčivé, realistické, žádná hra na středověkou romantiku ale špína, krev a slzy. Za tuhle část bych klidně dal pět hvězd. Ale i když jde vlastně o scifi z blízké budoucnosti a cestování časem, kupodivu právě ta scifi linka mi až tak nesedla. Tam jsem tomu až tak nevěřil. A a co se týká cest časem a potíží s byrokracií, je tu o hodně lepší Vzestup a pád agentury DODO Neala Stephensona. Přes tyhle výhrady stojí Kniha posledního soudu za přečtení, středověké pasáže jsou vážně "apokalyptické", jak by řekl Colin.... celý text

Dům na kopci 2015, Shirley Jackson

Nádherně napsaná gotická stylovka, tohle jsem si vážně užil. Shirley mi utkvěla v paměti kdysi dávno díky skvělé povídce Loterie a tímhle klasickým strašidelným románem si mě definitivně získala. No uznejte sami, hned první odstavec je okouzlující: "Žádný živý tvor si nezachová příčetnou mysl, je-li vystaven absolutní skutečnosti. Dokonce i skřivan nebo luční kobylka musí někdy snít. Hill House, sám nepříčetný, se vypínal oproti okolním kopcům a svou temnotu držel uvnitř; stál takto osmdesát let a dalších osmdesát stát může. Uvnitř se stěny tyčily, cihly navazovaly jedna na druhou, podlahy byly pevné a dveře pečlivě zavřené. Ticho se opíralo do dřeva a kamene, a cokoliv tudy kráčelo, kráčelo samo." A už jste tam.... celý text

Flashback 2011, Dan Simmons

Jak mám Simmonse rád, tohle jsem měl problém dočíst. Na to, jak málo se toho v knize děje, je opravdu zbytečně dlouhá. Volný prostor vyplňují převážně politické a filozofické promluvy japonských daimjóů, řidičů kamionů a dalších, a v tom je pro mě další kámen úrazu. To, co se tím Simmons snaží vyjádřit, mu totiž příliš nežeru. Nějak si nemyslím, že spasitelem světa by měl být Texas nebo středověké Japonsko, nebo že zdravotní pojištění je cesta do pekel a mělo by se tvrdě vymýtit. A vlastně ani to LSD, kolem kterého se to celé točí, mě příliš nepřesvědčilo, nemyslím si, že by to mohlo někde fungovat tak dokonale, jak Simmons píše - tedy během pár let udělat z většiny populace narkomany. Tak snad si příště sedneme víc, pane Simmons!... celý text

Všemi dary obdarovaná 2016, M.R. Carey (p)

Měl jsem trochu obavy že otevírám young adult příběh o dospívající dívce statečně čelící apokalypse - to se naštěstí nenaplnilo. Všemi dary obdarovaná je docela slušná zombie dystopie, která mi místy připomínala Přechod Justina Cronina. Tak dobrá ale bohužel není. Víc se mi asi líbila první část, do odchodu z vojenské základny. Cesta přes Anglii byla sice akčnější, ničím ale nepřekvapila, prostě další road movie po zbytcích zhrouceného světa, to už jsme párkrát četli. Čili špatné to nebylo, ty tři hvězdy si určitě zaslouží, druhý díl si ale asi nechám ujít.... celý text

Psí hvězdy 2014, Peter Heller

Tohle je trošku jiná dystopie než běžné scifi horrory, o hodně melancholičtější, podstatně méně akční, vůbec jí to ale neubírá na působivosti ani na mrazivosti. Je to psané docela jednoduše a stroze, najdete tu jen pár postav, příběh není nijak překombinovaný. Je to vlastně docela reálné a představitelné. I pilot Hig a jeho soused Bangley jsou prostě živí lidé. Samozřejmě pořádně poznamenaní osudem, žádní supermani ale také žádné obludy. Pokud máte rádi příběhy o konci světa a pro jednou se obejdete bez tlupy lidožravých mutantů a podobně (nic proti nim), bude se vám tenhle příběh určitě líbit.... celý text

Pačinko 2019, Min Jin Lee

Přiznávám bez mučení, že jsem před přečtením téhle knížky nevěděl co to vůbec pačinko je. Kromě toho jsem nevěděl vůbec nic o Korejcích žijících po generace v Japonsku jako trpění cizinci a jen velmi málo o Korejcích vůbec. A když už se tu takhle zpovídám, myslel jsem, že jediný nejaponský boss jakuzy byla O-Ren Ishii z Kill Billa. A to jsem byl teda vedle. No, tahle korejsko-japonská sága mi spoustu věcí ukázala a vysvětlila, bylo to vážně moc zajímavé čtení. Nečekejte ale něco jako dějiny Koreje nebo Korejců, je to "jen" rodinná sága a sleduje skoro výhradně jen osudy členů jedné rodiny. Nejvíc mě asi jako většinu bavila první polovina knihy od japonské okupace Koreje zhruba po konec druhé světové války. Ale ani druhá polovina není špatná, jen je ta doba chudší na nějaké prudké dějinné zvraty, poválečné Japonsko už prostě jen pomalu bohatne. Co se ale nemění, je přesvědčení Japonců o jejich nadřazenosti nad jinými národy a zejména opovrhovanými "česnekožrouty". Děj končí někdy kolem roku 1990 a tihle občané druhé kategorie stále nemají občanství a žijí v Japonsku jako cizinci, někteří už tři či čtyři generace...... celý text

Zulejka otevírá oči 2017, Guzel Jachina

Zulejka se prostě narodila ve špatné době a na špatném místě - být negramotná Tatarka v Sovětském svazu v době kolektivizace, přesídlování a gulagů nebylo totiž zrovna terno. Samozřejmě, ono to asi není terno nikdy, v téhle době ale navíc ke všemu nedobrovolně projedete půlku Ruska v dobytčáku, abyste skončili v zamrzlé pustině kdesi u řeky Angary. Je to takový ten ruský příběh o malém člověku, kterého převálcovala velká doba. Obdobně to platí o Zulejčině protihráči, veliteli transportu přesídlenců Ignatovovi, což pro mě byla možná ještě zajímavější postava než titulní hrdinka. Přestože pro přesídlence je neomezeným vládcem, i on je jen malým postradatelným kolečkem ve stroji, které strana a vláda využívá, dokud se nenajde lepší řešení. Ostatní postavy tvoří těmhle dvěma vlastně jen takový kompars, když to trošku přeženu. I když jsem možná očekával o trošku víc, líbilo se mi to natolik, že dám bez nějakého váhání 4 hvězdy a možná ještě kousek.... celý text

Opráski – Noví povjězťi čezkí 2019, Jaz

Díki Ěšížku, ě to spuroví :)

Amatka 2018, Karin Tidbeck

Amatka sice má originální nápad, zajímavý příběh a je docela pěkně a čtivě napsaná, něco tomu ale chybí. Jako by tam všeho bylo tak nějak málo, příběhu, vysvětlení, konec je hodně uspěchaný... Přitom ten svět který lidé udržují jen pomocí slov, za cenu drastického potlačení fantazie a jakékoliv změny, je opravdu něco zvláštního a šlo z toho asi udělat mnohem víc. Představte si třeba, jak by si s tímhle tématem pohrál Miéville. Sobí hora se mi od Karin líbila výrazně víc, asi budou jejím hřištěm spíš povídky.... celý text

Ostrov lásky 1998, Christopher Moore

Taková nenáročná humoristická knížka, oproti ostatním Moorovým knížkám sice slabší, ale pořád se tam místy najdou perličky. Například je tu mluvící kaloň Roberto se slunečními brýlemi a pak starý kanibal Sarapul, asi jediná postava v této knize s jasným životním cílem, totiž ještě jednou někoho sežrat. Dovolím si tady malý spoiler a popřeju mu dobrou chuť. Kdyby tohle byla má první knížka od Moora, druhou bych už asi nehledal. Jak Špinavá práce, tak Nejhloupější anděl se mi líbili o dost víc. Ale je to pořád docela zábavné a když ležíte na gauči s nohou v sádře, tak je to asi ideální žánr :)... celý text

Nejhloupější anděl 2006, Christopher Moore

Christopher Moore, kterého jsem ještě před nějakými 14 dny neznal, se pomalu ale jistě stává jedním z mých oblíbenců. Moc se mi líbily už oba díly Špinavé práce a Nejhloupější anděl je obdobný úlet. Totálně odbržděná smršť nápadů a gagů, naštěstí ani náznak politické korektnosti, navíc ještě kaloň ve slunečních brýlích a zombie nakupující v IKEA, co chtít víc? Veselé vánoce :)... celý text

Použité duše 2017, Christopher Moore

Charlie Asher to ani v druhém dílu nemá jednoduché. To aby člověk v jednom kuse střídal těla (Neposedný Charlie je super), a u toho je potřeba zachraňovat ztracené duše i svět jak ho známe, spát s buddhistickou mniškou a tak dál. A aby toho nebylo málo, dcera už vám chodí do kroužku pro pokročilé čtenáře. To aby člověk lítal jako medvěd. Navíc se tu objeví sympatická bánší a zažijete i vzpouru veverčího lidu. Je to prostě fofr, nudit se nebudete. Škoda že v tom fofru trošku trpí příběh a není prostor na to trochu rozvést některé zajímavé postavy. Třeba Císař si o to vyloženě říká.... celý text

Špinavá práce 2007, Christopher Moore

Dost černý humor, ale jaký jiný byste u knihy o smrti čekali? A je to vážně docela povedené a zábavné, určitě doporučuju. Trochu mě děsí ta představa, že se moje duše bude válet v nějaké zastavárně. A to ještě jen v tom případě, že se pověřený Smrť nevyprdne na to, ji vyzvednout...... celý text

Conan Destilátor 2018, Andrzej Pilipiuk

Osmá kniha povídek už nás asi ani nemůže ničím překvapit. Táhne z toho samohonka a špinavé ponožky, také je třeba varovat před spoustou bezdůvodného násilí, absencí politické korektnosti atd. Prostě Vandrovec :)... celý text

Samojedi: Na Sibiři mezi Samojedy 2018, Kai Reinhold Donner

Přestože Donner se zajímal hlavně o uralské jazyky a jejich příbuznost s finštinou, tohle není žádná suchopárná etnografická studie. Naopak, je to zajímavá o dobrodružná cestopisná knížka, podle které by šlo natočit parádní sibiřské road movie. Třeba něco ve stylu Bezstarostné jízdy, jenže na sobech? Zjistíte mimo jiné, že svéráz národního lovu není vynálezem sovětské éry a na Sibiři se podobné úlety zřejmě dějí od nepaměti. O místních Samojedech, Osťácích nebo Tunguzech jsem mnoho vědomostí neměl, po téhle stránce to pro mě bylo další plus. I když jsou popisy dost stručné, ledacos jsem se dozvěděl. Nejen jejich životě, ale i například o náboženství, šamanismu. V Donnerově době se ještě běžně praktikovalo, ale už tenkrát byla domorodá kultura na ústupu. Kdo ví co zbylo dodnes, asi jen představení pro turisty jako u Indiánů. Mimochodem podobnost života Samojedů a dalších národů se severoamerickými Indiány je hodně velká ve všech směrech. V dobrém i ve zlém, samozřejmě i včetně té špíny, nemocí a alkoholismu. Sibiřská městečka také nejsou nepodobná obchodním stanicím na pomezí Kanady a USA v 18. nebo 19. století, jak je známe z některých indiánek, včetně nepoctivých obchodníků, různých vyvrhelů atd. Prostě je to všechno hrozně zajímavé. Knihu bohužel dost poznamenalo nakladatelství Dauphin, po grafické stránce to dost odflinkli a obrazová příloha je totálně nelogicky řazená. Za to ale autor nemůže, takže dávám 5 hvězd a na nakladatelství sesílám kletbu.... celý text

Borne 2019, Jeff VanderMeer

Tak to bylo samozřejmě parádní čtení, zejména pro nás, kteří jsme už prošli Venissem a víme co je to maso. Bornův svět je také svět biotechnologií, přirozený život se míchá s tím umělým tak, že je od sebe vlastně nerozeznáte. Nakonec, ono na tom až tak nesejde. Nicméně tohle není Veniss, není to tu tak temné a krvavé, tenhle příběh je hravější a pohádkovější. A na chmurnou dystopii je tu překvapivě hodně humoru. Potkáte tu třeba obřího medvěda i čarodějnici, lišky které jako by vypadly z oka kočce Šklíbě z Alenky - a nalezenec Borne, to je originál mimo všechny kategorie. Pět hvězd už jen za Borna samotného, a to bych měl ještě nějaké přidat přinejmenším za mrtvé astronauty.... celý text