Finn69 přečtené 808

Abaddonova brána 2014, James S. A. Corey

Stejně jako Kalibánova válka trochu natahované, ten rozjezd mohl být svižnější. Nicméně i tak pořád dobré a zajímavé čtení. Oproti předchozím dílům je tu vzhledem k okolnostem příběhu míň meziplanetární politiky a víc je to o osobních kvalitách lidí - a třeba i o selhání těch kteří by měli ostatní vést. Objevuje se pár důležitých nových postav a jako obvykle jsou zajímavější ty se záporným nábojem. Teroristka Clarissa u mě vyhrává nad pastorkou Annou na celé čáře, a nic na tom nezmění ani to, že je Anna zrzka :) Mimozemská brána je něco mezi přestupní stanicí z Vesmírné odyssey a artefakty z Pohlovy Gateway. A chtěl bych tam toho o ní víc, až na jednu krátkou pasáž se o Bráně vlastně jen mluví. Třeba se dočkám v dalších dílech, otevírají se totiž zajímavé možnosti a ani detektiv Miller zřejmě neřekl poslední slovo... Trošku jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, když to ale vezmu jako součást celé série tak si i Abaddonova brána ty čtyři hvězdy zaslouží.... celý text

Kalibánova válka 2014, James S. A. Corey

Oproti prvnímu dílu možná trochu natahované, to vám ale vynahradí našlapaný konec. Pořád se to moc pěkně čte, je to prostě dobrá scifi. Trochu mi chyběl detektiv Miller, a jelikož Holden mi tu a tam už leze na nervy, vypadalo to chvilku jako problém. Zdá se ale, že i tohle se v dalších dílech vyřeší :) Víc říkat nebudu, nechci moc spoilovat.... celý text

Leviatan se probouzí 2013, James S. A. Corey

Pěkná, čtivá, zajímavá space opera, která se zatím obešla bez hyperprostorových letů. Všechno se odehrává uvnitř sluneční soustavy, spory a přestřelky se řeší jen mezi matičkou Zemí, Marsem který by se rád už postavil na vlastní... co vlastně? nohy? a poněkud anarchistickým svazem vnějších planet. Prostě je to takové mile domácké. :) Vystačíme si vlastně se soukromým detektivem, posádkou jedné malé obchodní lodi a jednou mimozemskou molekulou, která se utrhla s řetězu. To ale neznamená, že to není akční jízda, nebojte se. Jestli znáte Neala Ashera a říká vám něco slovo džain, budete už vědět, která bije. Tahle série vypadá hodně zajímavě, a jestli i další díly budou takhle dobré, mám se na co těšit.... celý text

Dědičky 2012, Andrzej Pilipiuk

Třetí díl Sestřenek už mě až tak nebavil. Četlo se to sice pořád docela pěkně, ale příběhu bylo pomálu a ani té zábavy nebylo tolik jako v předchozích knížkách. Holt nevstoupíš potřetí do jedné sestřenky, jak se tak nějak říká. A jestli se to tak neříká, tak by se asi mělo :)... celý text

Princezna 2011, Andrzej Pilipiuk

Pěkné, zábavné, příjemné počtení, stejně jako Sestřenky. Na knihu o upírech je tu sice povážlivý nedostatek polonahých pokousaných panen a na knihu od Pilipiuka zase jen stopové množství lavorovice a smradlavých ponožek, o legraci ani zajímavé nebo akční momenty přesto nepřijdete. Čekají vás lovci upírů, tajemní alchymisté, ožívající egyptské mumie, školní inspektoři, výbuchy v podzemí i noční souboje s prastarými meči jako z Highlandera. Za mě čtyři hvězdy a hned jdu na třetí díl.... celý text

Špeky 2008, Rob Grant

Ze začátku mi bylo toho kuchaře a chudáka holky až líto, ale postupně ta legrační stránka věci převládla. I když co je vlastně legračního na koncentračních táborech pro tlusťochy? Ale přiznávám že jsem se bavil. Hlavně u linky s věčně vytočeným kuchařem Grenvillem, anorektička Hayleigh byla hlavně dojemná (dojemně pitomá) a ambiciózní namistrovaný Jeremy mi většinu času spíš lezl na nervy. Jinak tu najdete zajímavý pohled na výpovědní schopnost statistik a vědeckých studií, což se vám v době koronavirové může hodit k restartu kritického myšlení :)... celý text

Neschopnost 2005, Rob Grant

Pár dobrých gagů tu bylo, nemůžu ale říct že by mě to chytilo. Jestli to mělo být k popukání, tak já jsem nepopukal.

Upír z okrsku 2018, Andrzej Pilipiuk

Pokračování Upíra z činžáku, nic moc nového tu nenajdete. Prostě groteska o upírech v socialistickém Polsku, někdy vážně hodně zábavná, někdy se to zas až tak nepovedlo. Trošku míň "hraběnky" Manky a víc "věčného dělňase" Marka, což hodnotím jako plus. Žádná bomba to není, ale pobavíte se a nudit se nebudete.... celý text

Upír z činžáku 2012, Andrzej Pilipiuk

Taková nenáročná oddechovka, třeba do vlaku nebo do šaliny. Jakýkoliv Jakub Vandrovec je rozhodně lepší, na rozdíl od povídek s ním a Semenem tady není (až na "věčného dělňase" Marka) jediná trochu výrazná postava. Hlavní hrdinka Manka mi docela lezla na nervy, takovou pitomou káču aby člověk pohledal. Pokud to byl záměr, tak bych to snad měl Pilipiukovi počítat jako plus, protože to se mu fakt povedlo :)... celý text

Komturova smrt 2018, Haruki Murakami

Murakamiho knihy se naštěstí krásně a hladce čtou, ten člověk to prostě umí. Takže bez mrknutí oka zvládnete více než 700 stránkovou knihu vlastně téměř bez děje a s minimem postav ze které trčí vložená "magicko-realistická" linka trochu jako bolavý palec. A ona vás za to neodmění ani žádným dechberoucím závěrem. Přes tohle všechno se mi Komturova smrt líbila, je to prostě typický Murakami - moc dobře napsané, plné všelijakých kulturních i popkulturních odkazů a krásně vykreslené atmosféry.... celý text

Portnoyův komplex 2006, Philip Roth

Začíná to jako taková masturbační groteska, skoro jako od Palahniuka. Ale to by asi na celou knihu nestačilo. Takže po zbytek knížky sledujete jak se hlavní hrdina, Alex Portnoy, nemůže rozhodnout jestli chce či nechce být dospělý, jestli chce či nechce být žid, jestli chce ojet všechny blond šikse nebo jestli chce mít hodnou židovskou manželku... Pracuje v jaksi komisi která má pomáhat menšinám atd. ale ve svém vlastním životě vlastně všem jenom ubližuje. Je to takový sobecký zmetek, který vlastně nikdy nedospěl. Mladý židovský intelektuál, vždycky premiant třídy, opatrovaný miláček celé rodiny který to měl dotáhnout moc a moc daleko. Ale nedotáhnul. Připomínal mi místy některé týpky z filmů Woodyho Allena. No a teď leží na gauči u psychoanalytika a o všem tomhle vám dost otevřeně vypráví.... celý text

Kolejmoří 2013, China Miéville

Kdo má odvahu, naskočte na krtkařský vlak a vydejte se s filozofkou-kapitánkou na lov její ztělesněné filozofie, obrovského nažloutlého krtka Parod Jacka! Tenhle způsob Bílé velryby je parádní čtivo. Čtu to už podruhé a nestačím žasnout - kam na to ten Miéville chodí?... celý text

Kuchař, chmaták a realitní magnát 2017, Liou Čen-jün

Liou Čen-jün je zdá se mi takový čínský Paasilinna, jen na to potřebuje víc stránek. Není to špatné, taková docela zábavná krimi-groteska ze současné Číny. Co jsem těžce překonával, byl pokus překladatelky použít různá česká/moravská/slezská nářečí namísto čínských nářečí použitých v originálu. Palec nahoru za odvahu, ale mě ti chlopci a robky v pekingských ulicích neskutečně lezli na nervy.... celý text

Šesté dítě 2020, Jonathan Dylan Barker

Šesté dítě nezklamalo, je to stejně jako předchozí díly parádní thriller. Tak jako jeho hrdinové je trochu šílený, možná trochu překombinovaný, ale hlavně nabitý dějem a plný takové té "noir" atmosféry. Nechybí šokující momenty, papírové krabičky ani překvapivý konec. Ano, vidíte dobře, tentokrát se nekoná žádný cliffhanger, všechny dílky do sebe zapadnou a nebudete stačit koukat :) Určitě celou tuhle sérii doporučím, je to hodně dobré a napínavé čtení, navíc po všech těch Harry Holech a dalších je to takový příjemný závan nového vzduchu. I když ten vzduch trochu páchne zatuchlinou a nejspíš jde odněkud z márnice :)... celý text

Dějiny legendárních zemí a míst 2013, Umberto Eco

Krásná knížka, kterou bych asi chtěl mít doma ve své knihovně. Navíc je zajímavá, přes spoustu a spoustu citací z pramenů to není žádné suchopárné pojednání o antické nebo středověké literatuře. Právě naopak, čte se to moc dobře. A ten rozsah je ooobrovský - od Platóna až po Dana Browna, od Hérodota po Harryho Pottera, od Gullivera po Supermana. Jako obvykle nestačíte žasnout nad tím, co Eco všechno znal, věděl, zvládal sledovat a ještě se o to uměl podělit. Klobouk dolů.... celý text

Hráč 2019, Iain M. Banks (p)

Jak mi "Pomysli na Fléba" evokovalo Neala Ashera, tak mi Hráč nějak připomíná Philipa K. Dicka. A to je taky můj oblíbenec, takže dobrý :)

Oheň a krev 2019, George R. R. Martin

Omlouvám se za to hodnocení všem fanouškům Hry o trůny, konečně sám se mezi ně počítám. Tohle mě ale hrozně nebavilo a když jsem se přistihl že přeskakuji jednu stránku za druhou, tak jsem to někde v polovině vzdal. Kdyby místo tohohle GRRM raději konečně dopsal Winds of Winter... V Ohni a krvi je spousta nápadů, stručně načrtnutých příběhů i postav, zkrátka materiál na X dalších knih. A to je ten problém - je to materiál na knihu či knihy, není to kniha ke čtení. Pokud to mám k něčemu přirovnat, tak snad k Silmarillionu, ale pořádně přifouknutému. Ten mě (pokud si vzpomínám) ale zaujal podstatně víc. Možná to otevřu někdy příště, teď ale asi ne.... celý text

Zvony Londýna 2019, Ben Aaronovitch

Tuhle sérii čtu tak nějak na přeskáčku s Prádelnou Charlese Strosse a obě série patří k mým oblíbeným. Mají dost společného, mimo jiné ten typicky anglický humor a nadhled, a nemůžu říct, že by mě kterákoliv z přečtených knížek zklamala. A to platí i pro Zvony Londýna - byla to zábava, docela to šlapalo, chybělo mi snad jen trochu víc mé oblíbené Molly. No a těším se samozřejmě na další díl :)... celý text

Kolymské povídky (sebrané spisy I.) 2011, Varlam Šalamov

Četl jsem už o sibiřských táborech ledacos včetně kompletního Souostroví Gulag, Kolymské povídky mi ale pořád nějak unikaly. Moje chyba. Je to syrové, nepřikrášlené, psané z pohledu hladových a zavšivených trestanců, mezi kterými Šalamov strávil 14 let. Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče je proti kratičkým Kolymským povídkám hodně krotký, tady z každé povídky cítíte tu pochmurnou atmosféru, všudypřítomnou zimu, hlad, dřinu, smrt...... celý text

Strach - Trump v Bílém domě 2019, Bob Woodward

Já tedy nejsem zrovna fanoušek Donalda Trumpa, to bych měl říct hned na úvod. Ale je to nepřehlédnutelná postava současné politické mapy světa, a rozhodně nemohlo škodit se o něm dozvědět víc, než mi řeknou v televizi. Když k tomu ještě přidáte jméno Bob Woodward, vypadalo to jako jasná volba a byl jsem na to dost natěšený. Zas až tak moc nového o prezidentu Trumpovi jsem se sice nedozvěděl, dost jsem ale zjistil o lidech, kteří jsou mu nejblíž a mají největší vliv na jeho projevy a rozhodnutí. No, snaží se ho krotit, Trump se ale dost často chová jako neřízená střela. Popisy toho, jak to Bílém domě chodí a jak se tam rozhoduje, jsou někdy až depresivní. Trump často působí jako utržený vagón řítící se po chodbách a postrkovaný k nějakému cíli zleva i zprava tu Ivankou, tu někým jiným. Celé týdny se připravuje k nějakému důležitému rozhodnutí, ale když mu ze stolu seberete koncept dokumentu, zapomene na všechno a vrhne se se stejnou energií za něčím jiným. Jeho nejbližší spolupracovníci se netají tím, že tak řeší ty nejproblematičtější prezidentovy nápady. Často se ale vzápětí nadchne něčím stejně bizarním a nešťastní ministři, tajemníci a poradci musí začít znovu. Hodně se řeší jeho nedodržování slibů, bezostyšné lhaní komukoliv do očí, nevděčnost... I když to tak asi vypadá, neřekl bych, že to je prvoplánově nějak "protitrumpovská" kniha. Lidé, kteří jsou v ní citovaní, jsou obvykle jeho stoupenci nebo blízcí spolupracovníci. Že z toho prezident vychází tak jak vychází, je prostě asi dáno jeho povahou a chováním, a to i k těm nejbližším kolegům. Důležité také je, že všechny události v knize popisované jsou doložené a řádně "ozdrojované". Teď, bezprostředně po dočtení, mám pocity trochu rozporné. Byly tu velmi dobré pasáže, vlastně jich bylo docela hodně. Ale celá ta kniha na mě působila víc jako sbírka historek nebo skečů, zdálo se mi že Woodward nejde dost do hloubky a že to vlastně moc nedrží pohromadě. Rozhodně nemůžu tvrdit že je to nějak skvěle napsané, možná tu v tomto ohledu chybí pomoc Carla Bernsteina. Když ještě připočtu spoustu chyb, které má na svědomí korektor, ty tři hvězdy z pěti se mi zdají tak akorát.... celý text