Finn69 přečtené 808

Fabrika 2014, Kateřina Tučková

Pro mě jako pro Brňáka perfektní námět, a taky jsem se o brněnských textilních baronech spoustu věcí dozvěděl. Kdo se trošku o tuhle historii zajímáte, nenechte si tuhle knížečku ujít, je tam toho opravdu hodně zajímavého. Konečně, vždyť tihle pánové vlastně udělali z Brna město a památky po nich jsou doslova všude. Trošku mě ale rozladilo zpracování, ty neustálé vstupy a vysvětlování občas dost rušily. Ano, je jasné že šlo o to rozlišit doloženou historii od toho, co si kvůli chybějícím informacím autorka domýšlela, dalo se to ale asi udělat nenásilněji.... celý text

Továrna křiváků 2012, Dan Simmons

Mám sice rád jak Hemingwaye, tak Simmonse, tohle mě ale nějak nebralo. A i když to má vycházet ze skutečných událostí, moc jsem jim ten příběh nevěřil. Za mě je to jedna z těch slabších Simmonsových knížek.... celý text

Příběhy jihomoravských minipivovarů 2020, Filip Vrána

Pokud rádi ochutnáváte piva z malých pivovárků s obskurními jmény, pořiďte si tenhle cestopis po Jižní Moravě. Pravděpodobně zjistíte, že máte nějaký minipivovar na dostřel od vašeho prahu, a že tedy dneska můžete Starobrno vynechat. A nebo si můžete naplánovat zajímavou objevovací a ochutnávací dovolenou, ideální pro časy korony. Je ale možné, že ta dovolená bude stát víc, než návštěva pyramid :) U každého pivovaru se navíc dozvíte něco o jeho historii, jaká piva vaří i kdo za tím stojí. Mě osobně překvapilo, kolik těch pivovárků na jižní Moravě je, minimálně o polovině jsem ani neslyšel. Pravda, piju pivo jen příležitostně, tak 2x nebo 3x denně, nejsem tedy žádný expert. Abych taky něco zkritizoval, u těch miniportrétů jednotlivých pivovarů mi trošku chyběl nějaký autorův pohled, jako by to mělo nádech do píár článků. Co třeba říct tohle jsem ochutnal, tohle bylo lepší či horší, napsat něco o pivovarských restauracích kromě toho, že existují, nebo rovnou připojit nějakou stručnou pivní recenzi. Třeba i použít nějaký webový žebříček, takových stránek kde se piva hodnotí, je hned několik. A byl by z toho super pivní bedekr po Moravě.... celý text

I když půjdu roklí šeré smrti 2003, Connie Willis

Podobně jako Slyším tě všude, trochu moc upovídané a o hodně delší než bylo třeba. Námět je zajímavý, měl jsem ale občas problém to Connie uvěřit. Například kde by se v jedné nemocnici vzali hned tři vědci, nezávisle zkoumající ten stejný fenomén, notabene zrovna vidiny pacientů v klinické smrti. Napsané je to hezky a čtivě, zajímavé je i vykreslení nemocnice. Připadlo mi, že jde vlastně o metaforu lidského mozku, obrovského a složitého, kde po chodbách zdánlivě chaoticky pobíhají lékaři a sestry jako impulsy po nervových drahách. A vzhledem k tématu knihy to tak Connie možná i myslela.... celý text

Slyším tě všude 2017, Connie Willis

No, nebyl jsem zjevně cílovou skupinou a podle toho vypadá i hodnocení. Mám rád Conniin humor a ten naštěstí najdete i tady, proto jsem to také dočetl až do konce. Hlavně je to ale bohužel docela ukecaná záležitost dost na hraně červené knihovny.... celý text

Prach, který se snáší ze snů 2018, Louis De Bernières

Tohle se ale vůbec nepodobalo žádné z knih Louise de Bernières, které jsem zatím četl. K Mandolíně kapitána Corelliho nebo Ptákům bez křídel to má stylem, prostředím i postavami opravdu hodně daleko a latinskoamerická trilogie je úplně z jiného vesmíru. Pokud bych měl k něčemu přirovnat tak snad k McEwanovu Pokání, ale ani tohle tak úplně nesedí. Namísto Středomoří či exotické Jižní Ameriky dostanete docela rozsáhlou kroniku konce staré dobré Anglie, od smrti královny Viktorie až po meziválečná léta. A nebo se na to můžete dívat jako na rodinnou "Ságu rodu McCoshů". Nebo jako na obraz toho, jak první světová válka zničila celou jednu generaci (nejen) anglických mužů a z jejich světa nenechala kámen na kameni. A nebo úplně jinak. Krásně napsaná a výborně přeložená kniha s atmosférou, do které se propadnete jako nic a najednou zjistíte, že jsou tři ráno...... celý text

Generálova šťastná smrt 2010, Louis De Bernières

Krásná, nostalgická sbírka povídek, která se čte vlastně sama. Jestli znáte vzpomínkové knížky Geralda Durrella, tohle je z trošku podobného soudku. Jen o pár desítek let později a z anglického venkova. Spousta originálních figurek, anglického humoru, ale i trocha smutku z toho, že "ten pravý" anglický venkov už vlastně přestává existovat.... celý text

Hleď, prázdnota 2018, Philip Fracassi

Po dlouhé době zase jedna sbírka hororových povídek, u které vám běhá mráz po zádech. Fracassi zjevně ví jak se nám dostat pod kůži. Nebojte se té "new weird" nálepky, je to v podstatě opravdu kvalitní hororová klasika, které nic podstatného nechybí. Vyloženě slabší kousek tu nenajdete a naopak třeba povídky Oltář nebo Mandala můžu myslím směle označit za vynikající.... celý text

Amerikána 2017, Chimamanda Ngozi Adichie

První cca polovina knížky se mi líbila opravdu hodně, jak pasáže z Nigérie, tak z USA. Skvělý byl i Ifemelin blog a hlavně ten pohled neamerického černocha na místní poměry. Samozřejmě jde hlavně o rasové problémy, ale i o vztahy mezi "afroameričany" a "ameroafričany". Nebo o prázdné proklamace univerzitních intelektuálů, kteří ví o Africe víc než Afričané a neváhají jim to říct. Bohužel to celé shodí závěr, který se z celé knihy pokusí dost zbytečně udělat sladkobolnou love story. Nebýt toho, váhal bych mezi 4-5 hvězdami.... celý text

Gentleman v Moskvě 2018, Amor Towles

Příjemné překvapení, nečekal jsem že tenhle příběh o "bývalém člověku" v sovětském Rusku bude až tak dobrý. Hrabě Rostov je prostě dokonalý a moskevský hotel Metropol je vlastně jediné místo, kde může tenhle gentleman v sovětské době žít a přežít. Je to jakási oáza bezčasí - ať kolem zuří revoluce či kolektivizace, ať je za okny Berija a nebo Hitler, v Metropolu se podává večeře včas a chodí se pravidelně jednou týdně (přesně ve 12!) k holiči. Čte se to moc hezky, a i když to samozřejmě není žádný Doktor Živago, líbilo se mi to moc. Konečně, vždyť tak dobré jako Doktor Živago není na tomhle světě nic.... celý text

Tajný deník Hendrika Groena, 83 1/4 roku 2017, Hendrik Groen

Jak se stát rebelem v domově důchodců aneb jsme staří, ale zatím nejsme mrtví. Tak by se tahle knížka taky mohla jmenovat. Podobně se totiž rozhodlo pojmenovat svůj neoficiální klub několik přátel z amsterodamského domova, kteří se snaží ze zbývajících let života vytlouct to nejlepší. Konečně, kdo má větší právo na to, žít ze dne na den, než právě oni. Všichni mají přes 80, už toho moc nenachodí, vesměs mají víc nemocí než vlasů. Ale dělají co můžou. Je to někdy veselé, někdy dojemné, často oboje najednou. Za mě hodně povedená knížka a plný počet bodů.... celý text

Kvazi 2018, Sergej Lukjaněnko

Hluk a vřava 1997, William Faulkner

Hluk a vřava je skutečně těžké čtení, dal jsem to až napodruhé. Ale stojí to za to. Faulkner vás hned na začátku hodí do chaotického proudu záblesků minulosti, skutečnosti i budoucnosti, které se míhají v hlavě mentálně postiženého Benjyho. A jelikož on samozřejmě nechápe, co se to kolem děje, těžko to může napoprvé pochopit nebohý čtenář. Tohle je okamžik, kdy řada lidí knížku s buď s užaslým "WTF?" nebo s pocitem že na to prostě nemá, na dlouho odloží někde hluboko do knihovny, aby na ni neviděli. Napodruhé už je to stravitelnější, a překonáte-li Benjiho kapitoly, zjistíte, že zbytek knihy se nejen čte daleko líp, ale že vám osvětlí i ten chaotický začátek. A najednou zjistíte, že je to výborná knížka. Pořád je to náročné čtení, střídají se tu vyprávěči, styly, časové roviny, jazyk... Řada věcí je nedořešených a musíte si je domyslet. Ale pokud jste se dostali až sem, tak to už jsou všechno věci které zvládnete a dokážete si je užít.... celý text

Za letních nocí se tu nespí lehce: Antologie povídek finského severu 2019, * antologie

I když se to píše v anotaci, tahle sbírka na Lesní lišky a další znepokojivé příběhy rozhodně nenavazuje. Tam šlo daleko víc o to "finské podivno", které byste v téhle knížce hledali marně. Tady je společným tématem všech povídek finský sever a hlavně jeho obyvatelé. Jak už to u takových antologií bývá, některé povídky jsou vynikající, některé vám až tak nesednou. Některé jsou drsné, některé mile bizarní, některé dojemné. Pro mě byla největším objevem Rosa Liksom, od které si rozhodně musím ještě něco přečíst. Víc jsem naopak čekal od Katji Kettu, její Goluboj mě až tak moc nebavil. Suma sumárum sbírka je to ale rozhodně zajímavá a doporučuji všem.... celý text

Poražení králové 2007, Robert Holdstock

Závěr Merlinova kodexu vás zavede opět na řadu míst v tomto a jiných světech i časech. V Albě bojuje velekrál Urtha a jeho děti s invazí mrtvých i nezrozených hrdinů. V podzemí se setkáte s Urthovým předkem Durandondem a prožijete s ním dávné stěhování národů na západ až přes moře do tajemné Alby. A v minojské Krétě se setkáte se zakladatelem steampunku Daidalem a jeho úžasnými výtvory ze dřeva, bronzu a mědi. Do toho pokračují příběhy Iásóna, Médey a jejich dětí, vztah Merlina a Niiv a tak dále. Musí se tu toho zkrátka spousta vyřešit a uzavřít, než se Argó zase vydá na cesty a totéž platí o věčném tulákovi Merlinovi. O téhle trilogii se často říká, že je vhodná především pro fanoušky Holdstocka, čili lidi, kteří ho už mají nějak načteného. Může to být pravda, konečně já rozhodně Holdstockův fanda jsem. Ale myslím, že je to skvělá volba pro každého náročnějšího čtenáře fantasy s nějakým povědomím o historii a (hlavně) řeckých mýtech.... celý text

Železný grál 2002, Robert Holdstock

Železný grál nás přenáší z delfské věštírny do mlžných a temných lesů Alby, do domova velekrále Urthy. I tam ale potkáte Iásóna, stále hledajícího své syny, pomstychtivou Médeu, Merlina i všetečnou severskou čarodějku Niiv. Je to pořád ta známá, temná atmosféra prastarých mýtů, druidů, dávných bohů a podivných zvířat jako v Keltice, jen možná ještě o něco temnější. Komu se líbila Keltika, užije si i Železný grál a pak se honem vrhne i na Poražené krále, aby konečně věděl, jak to celé skončí.... celý text

Keltika 2001, Robert Holdstock

Poté, co mě poněkud otrávil Yuval Noah Harari a jeho Sapiens, rozhodl jsem se podívat se do starověku očima mýtů a pověstí, zkrátka pohledem Roberta Holdstocka. To je totiž vždycky skvělá volba. Keltika sice nepatří do jeho nejznámějšího cyklu Lesa mytág, ale to kouzlo starověkých mýtů mají společné všechny Holdstockovy knihy. Když ji otevřete, prožijete příběh dvou známých mytických hrdinů, keltského Merlina a řeckého Iásóna, které přes propast 700 let spojila tajemná magie lodi Argó. Je to vyprávění o dlouhém hledání Iásonových synů, o válečné výpravě spojených keltských kmenů do delfské věštírny, o magii a kouzlech čarodějky Médey, o živých, mrtvých i nezrozených hrdinech, o lásce i pomstě. Zkrátka sága jak se patří. Čtu to už podruhé či potřetí, a klidně si to ještě párkrát zopakuju.... celý text

Tiché dny v Mixing Part 2010, Erlend Loe

Mixing Part je taková divadelní hra o třech postavách: je tu norský divadelní dramaturg Telemann, jeho žena Nina a tím třetím je Google Translator. Ti tři spolu moc dobře nevycházejí a to je tak všechno. Telemann je prostě magor, posedlý britskou kuchařskou hvězdičkou Nigellou Lawsonovou a napsáním té jediné a nejlepší divadelní hry, ani na jedno však jednoznačně nemá. Nina je tak trochu kráva, a mimochodem vůbec jsem nepochopil proč při objednávání pobytu v Ga-Pa používá Google Translator, jelikož jak se dále ukáže, umí perfektně německy. Čili celá ta záležitost s překladačem a "Mixing Part Churches" dost skřípe a je to tam asi jen kvůli tomu vtípku v názvu knížky. Mohl si s tím dát pan Loe trochu víc práce, takhle to vypadá že ho to napadlo až dodatečně a snažil se to tam vlepit. Druhá část názvu zřejmě odkazuje na Tiché dny v Clichy Henryho Millera, no nevím, ty dvě knížky jsou od sebe hodně daleko. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale u Dopplera jsem se pobavil podstatně víc.... celý text

Malý kamarád 2016, Donna Tartt

Od Donny Tartt znám jen Tajnou historii, která se mi přes hodně pomalý rozjezd nakonec líbila. S Malým kamarádem to bylo horší. Táhne se to a táhne, po většinu času se toho moc neděje a to co se děje, působí dost nevěrohodně. Atmosféra jižanského městečka je jinak vykreslená pečlivě a podrobně, Harrieta je správně nesnesitelná, její tetičky jsou k pomilování a bílá chudina reprezentovaná rodinou Ratliffových je až děsivá. Čili z téhle stránky dobré, ale je to tak strašně dlouhé a místy až nudné, že jsem párkrát uvažoval, proč to vlastně čtu. Nakonec nelituju že jsem vydržel, ale radost ze čtení vypadá jinak. Než se pustím do Stehlíka, dvakrát si to rozmyslím.... celý text

Sépiový portrét 2003, Isabel Allende

Od Isabel Allende se mi už dřív hrozně líbil Dům duchů a tak jsem byl hodně zvědavý na tuhle knížku, která mu časově předchází a spolu s Dcerou štěstěny tvoří takovou velmi volnou trilogii. Já jsem k té trilogii sice přistoupil poněkud nestandardně, začal jsem třetím dílem a pomalu se propracovávám k jedničce, ale ty knihy se dají číst i samostatně takže to snad až tak nevadí. Sépiový portrét se odehrává napůl v San Franciscu, napůl v Chile na konci 19. a počátku 20. století. Je to hlavně příběh dvou žen: mladé Aurory de Valle, čínsko-chilsko-americké míšenky a její babičky, velkolepé Pauliny de Valle, velké dámy jak v Chile tak ve Státech a především skvělé obchodnice. Je to radost číst, Isabel umí moc dobře vyprávět a tak se od téhle knížky špatně odchází. Jdu shánět první díl, podle ohlasů by měl být ještě lepší než Sépiový portrét. Jestli bude Dcera štěstěny taková pecka jako Dům duchů, mám se na co těšit. Druhý díl to u mě vytáhl na 3,5 hvězdičky což zaokrouhlíme na 4.... celý text