Francesca14
přečtené 371
Vrahova hygiena
2001,
Amélie Nothomb
Velký rozdíl mezi první a druhou polovinou příběhu. Ze začátku mě to moc nebavilo, šlo jen o rozvleklé debaty mezi nesnesitelnými lidmi, bez jakéhokoliv pořádného kontextu, ačkoliv dialogy byly opravdu skvěle napsané. Po cca osmdesáti stránkách ale příběh nabírá směr a pointu, odkrývaná minulost spisovatele a jeho postoj k ženám, přesvědčení o vlastní pravdě, je zvráceně fascinující a rozhovor mezi dvěma lidmi čtenáře opravdu pohltí, takže tu část jsem zhltla jako nic. Průměr mého dojmu jsou čtyři hvězdy.... celý text
Tajný príbeh
1996,
Donna Tartt
Poslouchala jsem audioknihu v originále, čtenou autorkou. První polovina mě naprosto uchvátila, čtení mě bavilo, zbožňovala jsem atmosféru, zápletku, některé postavy a krutost jejich chování. Líbily se mi hodiny řečtiny, debaty, tzv. "dark academia" nálada. Kvůli té první polovině jsem si knížku i objednala, protože ji chci mít doma, první část si určitě znovu přečtu v textové formě. Po vyvrcholení děje následuje ale dost drastický úpadek, kde se nic neděje, postavy jen pijí alkohol a berou drogy, hroutí se, mluví, končí v nemocnici, ale de facto se nic neděje. Chápu smysl toho, co po vraždě následuje, ale bylo to zbytečně rozvleklé a celkový dojem mi to z četby zkazilo. Kdyby byla kniha kratší, dala bych jí pět hvězdiček.... celý text
Pražské jaro
2018,
Simon Mawer
Od knihy jsem si slibovala tolik, že jsem mírně zklamaná. Simon Mawer umí skvěle vyprávět, o tom žádná, takže všechno, co napíše, je svižné a čtivé. Ale tentokrát mě kniha nijak zvlášť nepohltila. Na postavách mi moc nezáleželo, místy mi děj přišel až příliš politický. Ale atmosféra Prahy a života za železnou oponou se mi zdála povedená, obzvlášť konec byl skvěle napsaný. Z tohoto historického hlediska mi kniha přišla vhod. Čekala jsem ale větší bombu, myslela jsem, že z příběhu budu nadšená. Pro mě tedy z této autorovy "československé trojice" zůstává nejlepší "Skleněný pokoj".... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Mám k této knize značnou spoustu výhrad, četla jsem ji v originále a neskutečně dlouho, většinu času jsem se jí musela doslova prokousávat. Zároveň jí ale nemůžu dát méně než tři hvězdičky, protože je to ve spoustě směrech brilantně napsaná kniha a něco ve mně určitě zanechala a já jsem ráda, že jsem ji přečetla. Bohužel je ale zbytečně dlouhá a zbytečně drastická, což jí hodně ubírá na kouzle. Autorka se často opakuje, čímž příběh neskutečně protahuje a většina věcí mi přijde přehnaná - jak utrpení, kterým si Jude prošel, tak dokonalost, které jeho životní úroveň dosáhla v dospělosti. Mimoto příběh ve skutečnosti není o čtyřech přátelích, ale jen o tom jednom, o jeho dětských traumatech a o jeho zoufalství, neštěstí a sebedestruktivních sklonech. V knize jsou výborně napsané scény, vykreslené postavy a krásné myšlenky, ale všechno se to trochu ztrácí v tom, co má čtenáře "šokovat" a co je zkrátka... příliš. Tak příliš, až ho to ve finále úplně mine.... celý text
Srdcerváči. Kniha 1
2019,
Alice Oseman
Nikdy jsem komiksy nečetla, ale tenhle mě (na rozdíl od většiny jiných autorčin knih), rozhodně nebavil. Je to přeslazené, nerealistické a vůbec nic se tam neděje. Číst jenom o tom, jak se do sebe dva kluci zamilovávají a jeden z nich je zmaten ze své sexuality, je naprosto vyčerpané téma. Můžu ocenit jen zpracování a to, že se to dá dobře číst v karanténě na mobilu při smažení palačinek.... celý text
Mendelův trpaslík
2010,
Simon Mawer
Knihy jsem se značně bála, ke genetice jsme se na gymnáziu ještě ani nedostali, takže odborné pasáže jsem časem jen přelétala očima, protože jsem netušila, která bije. Byla to ale druhá kniha od autora a potvrdilo se mi, že jeho díla mě opravdu baví a témata mě zajímají. V tomhle příběhu byly teda značně nesympatické postavy a číst o doktoru Lambertovi, bylo někdy až nepříjemné - ne kvůli jeho vzhledu, ale kvůli jeho posedlostí ženským tělem, o kterém mluví zbytečně často. Souhlasím s většinou lidí, že konec byl strhující a vývoj hlavní postavy jsem také ocenila, stejně jako povídání o Mendelovi, ačkoliv bylo více esejovité a méně knižní. K "Mendelovu trpaslíku" už se asi v budoucnu nebudu vracet, rozhodně to ale stálo za přečtení.... celý text
Muži, kteří nemají ženy
2015,
Haruki Murakami
Byl to Murakami, takže to pro mě určitě nebyl ztracený čas, jen mi zkrátka u něj úplně nesedla forma povídek. Mám nejraději jeho tenčí knihy, ale věnující se celou dobu jedněm postavám, tohle na mě bylo trochu moc krátké, povrchové a místy až zmatené. Ale myšlenky a způsob psaní jsem jako vždycky milovala.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a nadchla mě úplně stejně. V něčem jsem dokonce ocenila, že byla o něco méně "bombastická" a brutální než "Hana" a zároveň posloužila jako skvělý ukazatel české historie 20. století z pohledu tří úplně nedůležitých lidí, přicházejících postupně. Příběh se čte sám, postavy jsou vesměs sympatické a realistické a všechny zmíněné osudy ve čtenářovi zanechají silnou emoci. Ráda jsem četla o úplně každodenních příhodách lidí před první světovou, které postupně vyústily až v každodenní příhody lidí po skončení komunismu. Opět výborný příběh, za jehož četbu jsem ráda.... celý text
Úplně cizí lidé
2019,
Liane Moriarty
Liane Moriarty je pro mě taková čtyřhvězdičková autorka. Ještě se nestalo, že by mě její kniha srazila na kolena nebo mě nadchla natolik, že bych se od ní nemohla odtrhnout, ale v podstatě vždy si četbu užívám. Hlavně díky jejímu čtivému vyprávění a vesměs sympatickým postavám. U téhle trvalo hodně dlouho, než jsem se chytla, ale druhou polovinu jsem zhltla za jedno dopoledne na letišti a celý námět mě ve finále velmi zaujal. Líbil se mi vhled do životů všech hostů, nejvíc samozřejmě ale charakter Mashy, který místy téměř nutil ke spadnuté čelisti. Za mě jedna z lepších věcí, co jsem od autorky četla.... celý text
