freejazz přečtené 1046

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

už o tom bylo řečeno vše. a ze všech stran. je to prostě čtivé a nenechavé, navíc je možné u této knihy i myslet.

Věci, kterých jsem se nezbavil 2020, Marcin Wicha

asi moc náročný kus, protože od čtenáře se očekává orientace v polských událostech 20. století, které hýbaly společností i rodinami. takže bez doslovu bych si některé momenty nemohl domyslet a pochopit je tak, jak je mínil autor podat.... celý text

Mým vrstevníkům a jiné fejetony 2019, Michal Viewegh

prostě to není a asi už nebude ono. i když některá témata jsou veselá a jiskřivá, zbytek pokulhává. ale na druhou stranu – ani takový mistr fejetonů jako Karel Čapek neměl vždycky svůj den.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

díky čtenářské výzvě, eknize zdarma a zkoušení nové appky (ReadEra – doporučuji!) jsem se po dlouhé době opět začetl v krásném smutném dílku RR. i když jsem to poprvé četl před více než 40 lety, čas této novelce v ničem neubírá, je stále stejně silná a dojemná. kam se derou dnešní producenti spotřebních tiskovin...... celý text

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

radost číst. ovšem s čistou myslí a bez zatížení časy vezdejšími:) Mrakoplaš je mi čím dál, tím víc sympatický a Dvoukvítek jako esence turismu a pídění po příbězích a zážitcích... to nevymyslíš! a diamantový úsměv barbara Cohena:) už se těším na další nápady Terryho Pratcheta!... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

pred rokmi som nechápal, prečo všetci moji kamaráti s kockatými hlavami (strojári, stavbári, itečkári a podobné kreatúry) tak obdivujú Terryho Pratchetta a jeho Úžasnú Zemeplochu. a nevedel som sa do tých knižiek ani za svet začítať. teraz som si to vychutnal. áno, kockáči sú chlapci, ktorí majú radi rozprávky a žijú v inej realite, kde sa našinec s jednoduchou logikou a lineárnym pohľadom na svet neudrží. rozprávky sú fajn a vždy majú čo povedať. teším sa na zvyšných 38 pokračovaní - nepokračovaní. keď už ich mám (e-book!), nenechám ich ležať ladom:) mimochodom - Mrakoplaš nie je až taký neuveriteľný babrák a bárs by sme boli všetci takí naivní ako Dvojkvietok!... celý text

Mein Kampf 2000, Adolf Hitler
odpad!

Četnícke pamäti 2019, Pavol Mišenko

môj absolútny obdiv má autor, pretože jeho systematická a naozaj detailná práca s archívnymi materiálmi je neoceniteľná. čo je za zostavením takejto knihy si ťažko dokáže predstaviť konzumný čitateľ, odchovaný bulvárom a tupou komerciou. a tam asi moje pochvalné slová na knihu ako celok musia skončiť. lebo: grafická úroveň publikácie je otriasajúca. akoby to zalamoval žiak základnej školy s minimálnymi znalosťami textového editora, považujúci MS Word za vrchol grafického softvéru. bezcitne nasádzaný text s prapodivnými dierami, škandalózne odsadenie riadkov, neschopnosť nastaviť hoci len automatické zalomenie textu. jednoducho, takýto paškvil by grafik z ruky nevypustil. jazyková úroveň publikácie je hádam ešte otrasnejšia. ak bola reálne urobená korektúra publikovaného textu, potom ten, čo text zalamoval a mal ho opraviť, to neurobil. zúfalé prehrešky voči slovenčine aj češtine sú doslova hanebné. ak by som mal posudzovať úroveň ľudí, ktorí písali záznamy v 20. rokoch 20. storočia, musel by som ich podľa týchto prepisov považovať za jazykových ignorantov. žiaľ, kde je údajne ťažko zrozumiteľný starý text prepísaný do čohosi, čo sa tu nazýva súčasnou češtinou, vyzerá to skôr tak, že korektúru českých textov nikto nerobil – alebo, ak ju urobil, zalamovač na ňu kašlal. vidno to napríklad na neschopnosti prepnúť klávesnicu do českej jazykovej sady, ale aj na opakovaných „preklepoch“ (múžeme, ŕ namiesto ř, pořáry, atd. atp.) problematický je výber papiera, pretože výrazne znižuje čitateľnosť fotografií a reprodukovaných materiálov. veľká škoda, že excelentný materiál, ktorý dodal autor, bol utopený vo veľmi slabej „zvyšnej“ „práci“ na knihe. aj keby som dal autorovi za jeho prácu 8 hviezdičiek, tím výrobcov knihy si nezaslúži, iba ak po prstoch.... celý text

Karel Jan Schwarzenberg: Knížecí život 2018, Karel Schwarzenberg

kníže pán sedící, spící... tak nám především bulvární média představují člověka z rodu, který pamatuje úplné začátky české samostatnosti. samozřejmě, zhůvěřilost bulváru je vyživována stupiditou českého obecenstva, které spíš zajímá, kolik toho stihla za svůj život vypít nějaká super celebritka, nebo kolik sprostých slov dovede aktuální lžiprezident vtěsnat do jedné věty, nebo kde a co zase ukradl předešlý ješita „to je velké nedorozumění“. bylo mi ctí, pane kníže, že jsem mohl ve vaší společnosti, doprovázen excelentním publicistou a esejistou Karlem Hvížďalou strávit několik večerů. protože rozhovory s vámi jsem četl pomalu, abych si něco z vašich myšlenek zapamatoval. zaujalo mě zejména hodnocení historických okamžiků z jiného pohledu, podepřeného dlouholetými zkušenostmi. žel, v našich končinách není zvykem dívat se pravdě do očí, četnější je výskyt šilhání po mýtech, jak dosvědčuje i reakce na tuto knihu. za opravdový problém 20. století v našich krajích lze označit formální vyřazení šlechty ze společnosti. ne pro to titulování, ale právě pro vyznávání noblesy, vzdělanosti, úcty, odpovědnosti a v neposlední řadě i kvůli protržení důležitých mezinárodních vazeb. o tom, v jakém stavu se octla společnost svědčí i detaily – když už se malý český člověk přizpůsoboval novým poměrům a nacvičoval hajlování s výrazem vnitřního nesouhlasu, vystoupila česká šlechta, státem neuznaná, na jeho obranu a nabídla své služby. a po válce jí to malý český človíček spočítal i s úroky... takže bych si dovolil jenom poopravit ono heslo na praporu, aktuálně se čte: „Nebát se a nakrást!“... celý text

Příběh ztracené holčičky 2018, Elena Ferrante

konečne. pri štvrtej časti už som sa cítil ako na galejach. začalo mi to pripadať ako neverending story - napokon, autorka/rozprávačka to v závere priznala, že príbeh by mohol pokračovať donekonečna, lebo každý nový deň prinesie nové situácie, nových ľudí, nové obrazy. skončil by som to tak o 10 - 15 rokov skôr. ale aj to slúži ku cti autorke, že vydržala a zaznamenala aj pomalý ústup a úpadok, aj posledné vzopätie síl. kedysi (a možno aj dnes) sa hovorilo vidieť Neapol a zomrieť. jasné, šlo o ten výklad, o dejiny, architektúru, kultúru, mladých ľudí, radosť, lásku, energiu. lenže tento obraz Neapola je dosť iný ako to, čo ponúkajú bedekre. to nie je miesto pre turistov, to je mesto, v ktorom treba žiť a prežiť. smutné je domýšľať súvislosti - každé naše mesto má rovnako dve tváre, jednu pre náhodných návštevníkov, druhú, ktorú vidia len domáci. napadla mi Štiavnica, senzačné miesto na výlet... ale žil som v nej rok a veľmi rád som ju opustil a vôbec netúžim navštíviť ju znova. takže po tejto jazde si dám od Ferrante na chvíľu pokoj. ale čítať sa toto skvelé dielo rozhodne oplatí.... celý text

Selfíčka 2020, Marek Vácha

někdy je slov málo, někdy přebývají. někdy bych snad ani nepsal. o některých detailech. ale vcelku je to velmi povedený portrét rozervaného muže. i když složený z někdy rozmazaných, někdy přepálených selfíček. není to umělecky retušovaný autoportrét a to je na této knížce to nejhodnotnější. kdoví, kolik z nás by něco podobného svedlo... díky.... celý text

Kniha o tichu 2020, Josef Formánek

je to jiný Formánek než jsem čekal. ne že by to nebylo čtivé, ale asi bych potřeboval trochu víc ticha, abych se mohl do těch úvah více vnořit.

Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou 2017, Elena Ferrante

nemôžem to hodnotiť inak ako 5*. veľmi dobré prepojenie súkromných životov s životom spoločnosti, ktorý sa odráža v každom zo zložitých vzťahov. čo ma ale dostalo bola a je nemožnosť vymaniť sa z prostredia, ktoré formovalo našich predkov a do ktorého bola hrdinka vrhnutá s predurčenou povinnosťou podriadiť sa. keď už to vyzeralo, že sa jej vzdelávaním, presťahovaním, iným vzťahom na inej úrovni a s inou spoločenskou hodnotou podarí zbúrať mosty s minulosťou, vrazí jej kudlu do chrbta človek, od ktorého by to nikto nečakal... nechcem prezrádzať. rovno som otvoril štvrtú knihu, načo čakať:)... celý text

Příběh nového jména 2017, Elena Ferrante

v tejto knihe je niečo, čo čitateľa pomaly ťahá ku dnu. všetky tie náznaky neschopnosti samostatne existovať – pokorne prijímať príkazy, rozhodnutia samozvaného „krstného otca“, podriaďovať sa majetku a moci, klaňať sa vymysleným modlám, mať strach pre násilím, ku ktorému vzápätí sami pomáhajú... nečudujem sa, že je v Taliansku také silné socialistické hnutie, pretože pre chudobu z predmestských zanedbaných štvrtí musia myšlienky rovnosti, spoločného blahobytu a neexistencie nedotknuteľnej nadradenej moci znieť ako rozprávky. osudy hlavných hrdiniek sú veľmi zaujímavé a často veľmi protichodné, i keď obe smerujú k rovnakému cieľu. fakt som zvedavý na pokračovanie, ale musím si dať pauzu, lebo je toho naozaj veľa na strávenie. výborná literatúra!... celý text

Kameň na kameni 1989, Wiesław Myśliwski

táto kniha je dôkazom, ako rýchlo zabúdam:) čítal som ju najprv v slovenčine a urobila na mňa silný dojem, ktorý mám kdesi v pamäti dobre uložený. potom som o pár rokov našiel slušne vyzerajúcu odeonku (nie tú súčasnú, tú, ktorá v čase blbizmu prinášala zaujímavé mená a tituly!) a prečítal ju na jeden záťah (čo je pri rozsahu toho románu celkom výkon:). a zasa mi zostal len ten pocit... keby som si mal pripomenúť, o čom to bolo, musel by som si prečítať nejaký podrobnejší výťah. v priebehu niekoľkých rokov som dokonale zabudol, že som tú knihu už čítal. ale to je na druhej strane fajn - napriek tomu, že som toho načítal už dosť, stále mám v ruke každú knihu ako krásnu novinku. a čítať knihu s odstupom rokov znamená aj to, že ju človek vidí v inom svetle, v iných súvislostiach. a to je fajn. dobrá kniha obohacuje.... celý text

Maďarské (seba)klamy 2003, Jerguš Ferko

bohužiaľ. hodnotu tejto publikácie drasticky znižuje jed a nenávisť, ktorá z nej kvapká a tiahne sa ako otravný lepkavý, ale nekonzumovateľný sirup od prvej po poslednú stranu. a hoci by sa pri niektorých momentoch dalo zastaviť a podiskutovať, pretože školské dejiny nás naozaj ničím významným v tejto oblasti neobohatili a zostali naozaj len v polohe fabulovania mýtov, nedá sa. toto totiž nie je štúdia porovnávajúca historické doklady a pseudohistorické farbotlače, toto je kategorické vyhlásenie vojny v oblasti histórie s tvrdeniami, ktoré môžeme buď len prijať alebo len odmietnuť a tak sa dostať na jednu alebo druhú stranu. zúfalá čiernobielosť. našťastie tento paškvil nevzbudil nijaký mimoriadny ohlas, zaradil sa len k desiatkam pavedeckých rozprávok, ktoré na konci 19. storočia hojne fabrikovali uhorskí tiežvedci, ktorí potrebovali podporiť ideologické hlúposti o veľkom uhorskom národe. napokon, niet sa čo čudovať - je to produkt údajného vedeckého pracoviska Matice slovenskej, tej Matice, ktorej pamiatku a význam pošliapali v ére mečiarizmu baganče prisluhovačov štb, rodoľubov a nedoukov, jednoducho pricmrndávačov režimu. keby jej zakladatelia vedeli, ako neslávne sa ich dielo vyvíja, asi by si dali po prstoch a nič nezakladali... ešte raz, škoda.... celý text

Geniální přítelkyně 2016, Elena Ferrante

toto je príklad, že človek sa nemá vzdávať:) mám rozčítaných niekoľko kníh, ale nejako sa neviem začítať. moja nechuť k módnym titulom je už asi známa. napriek tomu som siahol po extra vychytenej autorke a... páni, to bola jazda! taký šťavnatý a plnokrvný príbeh som dávno nečítal. bohatý slovník, reálie, až som mal chvíľami pocit, že som v tej štvrti a okolo mňa sa hýbu ľudia, ktorí tu žijú generácie. navyše bonus – krásne zdokumentované, ako sa úžerníci a šmelinári stávajú váženými občannmi, ako im v tom napomáha strach plebsu a snaha dostať sa mimo svoju biednu existenciu. a celý čas mi znela pieseň Volare od Domenica Modugna... spieval si ju môj otec, ktorý mal vtedy 20. mám po ňom krásnu fotku – kdesi sa zoznámil s rovesníkom z Talianska, neviem, ako dlho trval ich ťah, ale keď sa vyfotili a rozlúčili, vymenili si kravaty. tú trofej mám doma v skrini, čierna s červeným pásikom, frajersky úzka. pekné dedičstvo. ozaj, poznáte Volare? https://youtu.be/t4IjJav7xbg už sa teším na ďalší diel!... celý text

Pan Kaplan má stále třídu rád 1995, Leo Rosten

půjčil jsem kdysi knihu kamarádovi. vrátil mi ji s výčitkou – chechtal se u ní tak, že zletěl z postele a málem si zlomil ruku. potom jsem o tu knihu přišel. několikrát. já nevím, co je to za lidi, že kradou knihy! teď na ni padá prach, rád bych si ji přečetl znova, ale nejde to, je přes dva okresy:) úžasné příhody pana Kaplana a jeho nezměrná láska k angličtině mě opakovaně doháněly k slzám. pan Přidal ovšem tuto knížku nepřeložil, on ji musel napsat znova pro české čtenáře, jinak by nebyla k smíchu. díky za tu obrovskou práci! čtěte Kaplana, rychleji vám uteče čas a budete se na svět smát!... celý text

Zázračný úklid - pořádek jednou provždy 2015, Marie Kondo

pamatuji si: u tetinky v koutě stála prosklená skříň a v ní vyrovnané památeční hrníčky. mohli jsme je klidně používat pod podmínkou, že je nerozbijeme. a když se přece nějaký rozbil, svět se z toho nezbořil. pamatuji si u tety obývák pod zámkem, v něm vysoký plyšák zakrytý igelitem, parádní sedací souprava zakrytá igelitem, barevná televize zakrytá igelitem, na zdi nějaká patlanina zakrytá igelitem... a na televizi ta strašná plastiková gondoliéra, co hrála O sole mio. když jsem tam poprvé vlítl, bylo z toho pozdvižení a důrazná výstraha, že SEM se chodit nesmí. následovalo vyčesávání podupaného plyšáku a narovnávání posunutého igelitu. všichni žili v kuchyni, průchozí hale a zaolejované dílně. setkávám se s tím pořád. lidi prostě neumějí normálně fungovat, furt si musí na něco hrát. znáte tu průpovídku: máme doma tepich! a my máme taky taky! a my vám na něj kálíme! a my vám na něj taky! pro středoevropana slovanského typu byl přechod od komančismu ke konzumismu téměř nebadatelný. kdo křečkoval, křečkuje dál, kdo se předváděl, předvádí se dál. a kdo měl z toho srandu, má z toho srandu i teď. hromadění věcí je náš národní sport. všechno se oplatí odložit, snad to někdy k něčemu bude. navíc jsme šetřílci – určitě pamatujete slavnou větu ze Slavnosti sněženek: Nekupte to za ty peníze! třeba je to stovka levých gumáků nebo hromada gramodesed vylisovaných jenom z jedné strany... cítím se podobně, když listuji akčními letáky supermarketů – není mi to k ničemu, ale nekupte to za ty peníze! jenom silné povahy odolávají. a ten neustále se opakující rituál uklízení. uklízení do zblbnutí, každý týden, každou sobotu se musí vygruntovat, abychom v neděli neměli chuť nic dělat, když jsme tak uondaní. a v pondělí se vracíme do stejného nepořádku, jaký jsme tu měli v pátek. přesto zase v sobotu nastupujeme. na vojně to byl kdysi parkohospodářský den (pánové pamatují!), jedna z oblíbených forem šikanování holubů. Marie Kondo je ale opačný extrém, abych se konečně dostal ke knize. posedlost uklízením, pořádkem, neustálým vyhazováním. přímo ukázkový případ pro psychiatra. jenomže! kdybychom poslouchali blázny, bylo by na světě asi líp. za jejich na pohled bláznivými myšlenkami jsou ukryty opravdové perly ducha. určitě stojí tato knížka za přečtení. a přečtení bez předsudků, s otevřenou myslí a chutí něco se dovědět – o sobě, o autorce, o odlišné kultuře bydlení o jiném přístupu ke konzumní společnosti. určitě to neznamená, že teď vyklidím skříň a začnu vyhazovat. když odečtu povinné vánoční jízdy, které se mi podařilo zredukovat na ponožky a spodní prádlo, vlastně není co. a na knihovnu mi stejně nikdo nešahá:) poučení z knihy? lepší než stále uklízet je udělat jednou pořádek. zredukovat nesmysly má smysl. když přestaneme opečovávat věci, snad nám zbyde čas na vztahy. předvádět život není totéž, co žít. a za mně: nejlepší odpad je ten, který nevznikne. přeloženo: nemusím vyhazovat patnáct košil, protože je prostě nekoupím, ani když jsou ve slevě. sto párů bot má snad jedině stonožka a té jsou vlastně také k ničemu, protože když se rozhodne, že jde ven a začne se obouvat, než tuto činnost dokončí, je noc a ona už zapomněla, proč to dělá. a tak se do rána musí zouvat. věci si vážím tím, že je využívám na to, k čemu byly vyrobeny a ne tím, že je nesmyslně hromadím. a čas lze trávit smysluplněji než pobíháním po obchodních centrech. a dost.... celý text

Čtvrtá láhev medoviny 1988, Jiří Medek

číst tyto povídky po předchozích dvou knihách (Píšťaličky, Příběh) mi neudělalo takovou radost, jak jsem čekal. nejsou nejhorší, ale témata se opakují, spíš mi to připadá jako poznámky na větší opus.... celý text