freejazz přečtené 1076

Pilíře země 2021, Ken Follett

tak já bych asi škrtal. na jednu stranu se to čte samo, ale zase přes 900 stran a to je jenom první díl, to chce pořádně zabrat. a já „zabíral“ od začátku roku. nejhorší bylo, když jsem to na pár týdnů odložil a pak se musel znovu orientovat. tak jsem sám na sebe zvědavý, kdy se pustím do dalšího dílu:)... celý text

Knihonoš 2022, Carsten Henn

bolo to ako pohladenie, krásna kniha na záver roka (ale ešte nejaké stihnem:). celkom rád by som sa ocitol na tom Šašinom obrázku medzi „molmi“:)

Homunkulus aneb Zevrubná kybernetologie 1980, Ilja Varšavskij (p)

jako snad všichni v té době jsem se utíkal i k žánru sci-fi, snad jedinému čitelnému, co k nám z východu přicházelo. dobré sci-fi mám rád i dnes, nejsem si ale jist, jak by tato kniha obstála v podstatně širší současné nabídce. tehdy jsme ji četli především mezi řádky.... celý text

Prázdné místo 1963, Čestmír Vašák

to je z doby, kdy jsem četl knihu od knihy a moc si z nich potom nepamatoval. nemůžu říct, že mně nějak moc zaujal vývoj a duševní hnutí hrdiny, spíš jsem hledal podobnost se svým zráním. to se vlastně v telecím věku dělá běžně a mám knihy, které mi dali mnohem víc. snad proto, že jsem v knihovně chodil i do zapadlejších oblastí a bral do ruky knihy jinými opomíjené měl jsem v tom čase lepší pžehled o psavcích.... celý text

Oznamuje se láskám vašim 1977, Karel Zídek

kdysi dávno jsem hltal knihu za knihou, zapsal jsem si, že jsem přečetl i tuto - ale nijak si nedovedu vybavit o čem to bylo. prostě četba. škoda. když se mi dostane do rukou, zkusím ještě jednou - po letech bude chutnat jinak a snad ve mně zanechá víc než prchavý zápis „přečteno“. jo - film jsem neviděl.... celý text

Bohatýrská trilogie 1959, Jaroslav Žák

četl jsem několikrát, popré ještě když jsem netušil, co to je tramp a tramping. když jsme pak chodili s bágly a usárnami na čundr marně jsme hledali, kde josu všechny ty nádherné fóry a fórky. žel nelze implantovat do jiné doby a jiné země, tramping je ryze český vynález. díky za něj.... celý text

Študáci a kantoři 1982, Jaroslav Žák

ještě lepší než stokrát viděný „film pro pamětníky“. snad proto, že ve filmu nelze všechno tak do hlubin rozepsat. perla české humoristické literatury, protože zachycuje to, co snad ani nejde předat širšímu publiku - študácká šprťouchlata a rozvernosti.... celý text

Město páry 2023, Carlos Ruiz Zafón

vypadá to jako lehkým perem napsané povídačky, ale je to krásné. krásné tím, jak autor pracuje s něklika fakty a fantazií. krásné atmosférou, kterou vytvořil. radost číst.... celý text

Nejsme tady pro zábavu 2024, Nina Lykke

fakt dobre som sa zabavil. bublina, v ktorej sa pohybuje spisovateľská háveď je asi všade na svete rovnaká. a nastaviť jej zrkadlo, ktoré nie je krivé, je dosť odvaha. a áno, realita je nudná a nečitateľná, preto majú stále úspech vykladači reality. hoci nemajú pravdu, ubližujú a správajú sa ako rozmaznané decká. davy to milujú, lebo realita je nuda. výborné oddychové čítanie s celkom trefnými postrehmi a zmysluplnými myšlienkami.... celý text

My 2006, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

přečteno před tisíci lety, asi po tom sáhnu znova, protože můj dojem - absolutní vytržení - přetrvává věky. rozhodně něco, co patří do zlatého fondu fantastiky.

Dny v knihkupectví Morisaki 2024, Satoši Jagisawa (p)

takový milý příběh na jeden podvečer (mně to trvalo podvečery dva). v knize se neřeší nic zásadního kromě života, lásky, důvěry a budoucnosti. co se mi moc líbí je jednoduchý, někdy až strohý jazyk, kterým lze vyjádřit i silné hnutí mysli. myslím, že od Japonců se máme stále co učit.... celý text

Drak na polní cestě 2024, Jiří Hájíček

jasně, že nový Hájíček mi nemohl uniknout. jenom je někdy obtížně získat na Slovensku knihu za českou cenu. dosti často se stává, že na prodejně je i dvakrát dražší. a úplně pravidelně dochází k tomu, že knihkupci na Slovensku knihu nemají v nabídce, ale umí ji objednat - to je potom cena knížky ještě drsnější. takže mi nezbývá než šmejdit po netu a srovnávat - a tak někdy, tedy téměř nikdy nečtu novinku ještě teplou z trouby:) nevadí, dobrá kniha to zvládne a já už si na to zvykl. co nám to tam ten Hájíček napsal? situační zprávu o zpitomnělém davu, který si nevidí dál od nosu. a stačí mu dneska větší žvanec, i když zítra utře hubu. můj dědeček by na to řekl, že kdo si neváží co má, nezaslouží si nic. nějak nedovedu pochopit myšlení lidí, kteří bez váhání pustí rodinné stříbro za pár šupů. kór na vsi, kde jim to stříbro dává taky práci, peníze a možnost slušné existence. jak si nedovedou poskládat, že kdo několik generací hospodaří na vlastním, je nepochybně ve výhodě proti tomu, kdo jde náhodou kolem s rancem peněz a náhodou neví, co s nima. takže jsem u knihy kroutil hlavou. a vztah k dědictví - to je asi všude stejné. když jsme chtěli zachránit staré stavení a udělat v něm muzeum, vysmáli nás, dům zbořili a pozemek výhodně prodali. za rok už tam kdosi bydlel - kdosi, kdo nikoho ve vsi nezná, netuší nic o její historii, o vztazích, o místě, na kterém si postavil svou kadibudku ze sádrokartónů, polystyrénů a plastových oken. kdosi, kdo do svého hradu chodí jenom přespat, pracuje jinde a s nikým nepotřebuje nic mít. a že se nakonec podařilo ten starý barák zachránit je v knížce tak trochu jako pohádka. asi proto, aby neměla úplně špatný konec. protože to závěrečné poselství, že dobří lidé se všude najdou a že si najdou i cestu k sobě je hřejivé. celkově to bylo fajn čtení na dva večery, akorát v jednom momentě jakoby to ztratilo dynamiku, jakoby se autor potřeboval nadechnout.... celý text

Biely vrabec 1970, Ladislav Ballek

mne všetky Ballekove novelky a poviedky pripadajú ako nácvik na Pomocníka a Agáty. čo je fakt je košatosť jazyka, krásna poetika, neošúchané pohěady na všedné veci a udalosti. rozhodne je to kniha, ktorá stojí za prečítanie.... celý text

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

nevím, kde se ztratilo moje hodnocení této knížky. našel jsem ji v antikvariátě za nějaké dvě eura. a vzal jsem ji proto, že měla vepsané dlouhé věnování - matky dceři. matky, která tu dobu určitě prožila a kniha ji zasáhla. dceři, které to bylo šumafuk a jako nepotřebnou veteši se knížky zbavila. přiznávám, že u mně v knihovně stála v řadě vedle dalších nepřečtených knih. a pak jsem ji vzal do ruky. a nepustil, dokud jsem neslupl poslední stránku. jakoby autorka byla mou spolužačkou, jakoby jsme spolu dělali divadlo, jakoby nás honili za nevhodné chování a nepřípustné myšlenky. prostě Irena Dousková se pro mně stala mou souputnicí, i když žila úplně jinde a úplně jiný život - setkali jsme se akorát ve stejné době. knížka mně chytla až tak, že jsem autorce napsal a poděkoval. a ona mi slušně odpověděla. kdo chce vědět o době našeho dospívání víc, měl by se pustit do studia této knihy. protože ten imaginární hrdina Budžes dosud mátá v hlavách vzpomínkářů. i s tím zkomoleným jménem:) ještě jednou díky, byla to skvělá jízda!... celý text

Goldstein píše dceři 2006, Irena Dousková

pro mně paráda. jestli se chcete dozvědět něco o pozadí doby a vztahů, které žila autorka, toto je ideální příležitost. někdy až moc otevřené, jindy dokonale zazděné výpovědi, posuny reality požadovaným sěrem, přizpůsobování doby... prostě knížka plná detailů ze života.... celý text

Čím se liší tato noc 2004, Irena Dousková

Darda 2011, Irena Dousková

kde ty loňské sněhy jsou? kde je ta revolta, ta chuť změnit svět. utahaná ženská, přišlápnutá v práci a vysátá doma. takto jsme si tu svobodu určitě nepředstavovali. i když se smutek pokouší porazit humorem, ne vždy to jde. je to takový smích přes slzy. jako život. trochu smutné, ale stále zajímavé čtení.... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

prožívat po letech svůj telecí věk a navíc z pohledu dívky, která s tím marazmem neche nic mít a ještě má škraloup. bŕŕŕ! na druhou stranu musím uznat, že je to nádherná zkratka toho blbizmu, který jsme museli absolvovat. paní Dousková má krásné téma a jak se zdá nevyčerpatelné.... celý text

Smuténka 1965, Jan Skácel

to musí člověk být úplně zticha vevnitř vně ať bouří vítr a vzteky pak vynoří se krajina kde člověk láskou usíná kde smutky zvoní k ránu a mlha nese jejich slova na rtech až k slunci v dáli a pak se rozplyne a v soumraku člověk zase ztichne kedysi nám Vojto Kondrót neustále opakoval - prečítajte si Skácela, študujte ho, nie je lepší básnik, než Jan Skácel. umlčovaný, zapieraný, neznámy. a potom prišiel Jiří Pavlica a jeho Modlitba za vodu alebo Modrý Portugal navždy otvorili tie útle knihy krásnych veršov krásneho človeka. preto dnes opakujem po Kondrótovi - prečítajte si Skácela. preštudujte ho. a nemusíte potom nič hovoriť, on vo vás zostane.... celý text

Piknik u cesty 1974, Arkadij Strugackij

toto jsme nikdy nečetli jako „náhodnou návštěvu mimozemské civilizace na Zemi“. mezi řádky jsme vnímali mizérii života v socialistickém ráji, kde nelze dělat nic jenom tak a každá akce způsobuje reakci - čili lidi si za své svízele můžou sami. stalker jako symbol odporu, který se nakonec zmůže jenom na průvodcování panoptikem smetiště. bez vysvětlení, bez budoucnosti. a dobrodruzi, kteří si myslí, že procházkou tím panoptikem na něco přijdou a objeví zázračnou formulku na věčný život? k smíchu - kdo by v tom marazmu chtěl žít věčně? a když ještě Tarkovskij natočil ten skvělý film, který jsme poprvé viděli v původním znění s maďarskými titulky byli jsme z toho nadranc. prostě kdo neprožil 70. a 80. léta na vlastní kůži nedovede si vůbec představit, co se tady dělo a jak „tábor míru“ pospíchal k vlastní záhubě. knížku jsem vždycky považoval za obžalobu nelidství zhůvěřilé ideologie a dodnes nevycházím z údivu, že prošla přes bdělé oko cenzora a autoři neskončili v jednom z neexistujících gulagů na Sibiři. kdo ví, kde skončilo to salátové vydání, které šlo z ruky do ruky...... celý text