freejazz přečtené 1082

Dnes nie je Mikuláša 2001, Jozef Urban

kniha, ktorá sa stala urban legendou oveľa skôr, ako vyšla. ako tradícia hovorí, Jožo ju napísal v záchvate tvorivosti za veľmi krátky čas, myslím, že niekedy v čase, keď mu prístrešie a pozornosť venovala jedna fajn poetka a dnes aj autorka výbornej knihy spomienok na osemdesiate roky v Bratislave. jožo potom tú knihu (rukopis) požičal na prečátanie inému začínajúcemu básnikovi. a potom sa stratila. a všetci o nej hovorili. aká je skvelá, aká je prelomová, ako ide pod kožu a je tvrdo pravdivá či pravdivo tvrdá. legenda žila vlastným životom, všetci sme ju poznali, jožo z nej dokonca dokázal citovať, ale odmietol si sadnúť a napísať ju ešte raz. hoci bol génius, asi by to nedokázal a to vedel aj sám. a potom sa zjavila. a nech má akékoľvek chyby, určite je to skvost. dnes nedokážu autori napísať taký dlhý súvislý text v próze, takže Jožo okrem toho, že si strihol ťažký žáner ešte si aj postavil pyramídu. dá sa čítať na jeden dúšok, ale dá s k nej aj vrátiť a prečítať si ju po kúskoch.... celý text

Voda, čo nás drží nad vodou 2000, Jozef Urban

yeah yeah, wau wau... počúvať dnešné (s)hity blikačiek našej popmjúzik je často utrpením. okrem zúfalého prejavu sezónnych obalov na pepsi a do seba zahľadených teliatok, ktoré si myslia, že čím menej toho na sebe majú, tým väčšie hviezdy šantánu z nich budú a neladiacich pazvukov vydávaných za hudbu je najväčšou urážkou mesidž zabalený do textu. ťažkopádne divné konštrukcie, zhluky slov bez ladu a skladu... das ist hrůza. preto je fajn, že sa ktosi podujal pozbierať piesňové texty, ktoré Jožo trúsil po celom slovenskom popkultúrnom nebi a mnohé z nich dodnes pomaly zľudoveli v podaní interpretov, ktorí ešte poznali noty a vedeli, z ktorej strany treba chytiť do ruky gitaru. navyše, tá zbierka sa nedá čítať, automaticky si začnete jej texty pospevovať:)... celý text

Utrpenie mladého poeta 2002, Jozef Urban

keď sa Jožo podujal viesť rubriku pre začínajúcich poetov a poetky v časopise Mladé rozkroky, ako sme vtedy to dieťa pseudoperestrojky nazývali, mal za sebou viacročnú autorskú skúsenosť s podobnou rubrikou mesačníka Nové slovo mladých, ktorú viedol najprv sv. Vojtech Mihálik, drsný ideológ a propagandista vtedajšej vrchnosti a takmer neobmedzený vládca vydavateľstva Slovenský spisovateľ a po ňom Vojto Kondrót, matematik a turista s dušou básnika. nikto netušil, či sa v tej liahni grafomanov vyskytne aj nejaký talent, ale občas aj motyka vystrelila. po rokoch všetky tie svoje skúsenosti s radením ako písať pozbieral do sviežej zbierky úvah. je to veľmi vhodné čítanie pre všetkých, čo sa zamýšľajú nad vlastnou tvorbou a väčšinou sa preceňujú a očakávajú trúbenie fanfár po prvom verši či odseku. Jožo má skvelý nadhľad a pojedol kopu vtipnej kaše, takža sa pri knihe okrem poučenia aj dosť zabavíte. a úžasné je sledovať Jožovu prácu so slovom. smutné je, že kniha vyšla v roku, keď Jožo odišiel.... celý text

Dobrodružstvá vranky Danky 1995, Jozef Urban

krásna kniha. a veľmi vtipná. také sa momentálne nepíšu. dnes musí kniha blikať, trúbiť, vibrovať a občas aj hrať a spievať. vtedy stačili autorovi knihy písmená, ktorými dokázal zaujať čitateľa. a skvelé ilustrácie, ktoré prinútili dieťa chytiť knihu do ruky. len som ľutoval, že kniha nepatrila medzi moje detské, čítal som ju už ako dospelý a závidel deťom, že majú takú peknú knižku. spolu s Pémovou Malou morskou vílou sú to dva pekné príklady, že napísať výbornú knihu pre deti sa dá a netreba k tomu vlastne takmer nič. „len“ fantázia a spisovateľské zručnosti:)... celý text

Malý zúrivý Robinson 1985, Jozef Urban

prvotina a hneď diera do aj tak deravého sveta. to, čo si Jožo dovolil sa vlastne nikomu pred ním nepodarilo. zbierky v edícii Nová poézia boli povinne vybavené časťou nalinajkovanou sv. Vojtechom, neomedzeným vládcom vydavateľstva. *propagandisticko-ideologické okienko velebiace aktuálny režim.* Jožo odmietol podieľat sa na takej blbosti a ponúkol knihu, ktoré je svedectvom o stave generácie. na to, že mal okolo 18 - 20, keď ju dával dokopy je to veľmi zrelá výpoveď. a Jožo nastavil vysokú latku kvality, ako sa vtedy hovorilo v dobovej tlači. sám ju potom aj prekonával. kniha určite vyšla v roku 1984, pretože som v tom čase robil v kníhkupectve, kam Jožo pravidelne dochádzal, požičal som mu 50 Kčs a on mi potom daroval knihu s krásnym venovaním. lenže ja somár som ju neskôr požičal muzikantom, ktorí hľadali inšpiráciu pre svoje skladby a tí mi ju nevrátili. takže mám len to ďalšie vydanie, ale už je riadne rozlistované. odporúčam nielen čítať, ale aj študovať, lebo po Janíčkovi Smrekovi bol Jožo Urban ďalší rýdzi poeta natus. a jedna z mnohých: BALADA O ODSTÁVAJÚCICH UŠIACH Akoby vtáci odlietali Akoby mizli ideály Keď som bol malý všetci sa mi smiali A ktosi vravel neplač maličký raz možno budeš písať básničky každý je krásny tým čo vie ži tak ako sa sluší a nevšimnú si tvoje uši Akoby vtáci odlietali Už nie si taký celkom malý Učíš sa žiť a učíš sa aj niečo iné Tvoj život zo dňa na deň plynie tak ako sa to sluší No ešte stále hoci nie si malý akoby vtáci odlietali na krídlach tvojich uší... celý text

Nový čas 2018, Ida Jessen

hodí se ke čtení do tohoto času hysterických příprav na svátky. jsou důležitější věci, než importované tradice. a žít jde i jinak. jak na své kůži zjistila sama hrdinka, poznání přichází někdy až po mnoha letech tápání. ale každý den života prožitý svobodně má smysl. hezká knížka, která se nevnucuje, není psaná na objednávku ani za ní nestojí ohromný tým, kterému je potřeba děkovat na pěti stranách.... celý text

Pilíře země 2021, Ken Follett

tak já bych asi škrtal. na jednu stranu se to čte samo, ale zase přes 900 stran a to je jenom první díl, to chce pořádně zabrat. a já „zabíral“ od začátku roku. nejhorší bylo, když jsem to na pár týdnů odložil a pak se musel znovu orientovat. tak jsem sám na sebe zvědavý, kdy se pustím do dalšího dílu:)... celý text

Knihonoš 2022, Carsten Henn

bolo to ako pohladenie, krásna kniha na záver roka (ale ešte nejaké stihnem:). celkom rád by som sa ocitol na tom Šašinom obrázku medzi „molmi“:)

Homunkulus aneb Zevrubná kybernetologie 1980, Ilja Varšavskij (p)

jako snad všichni v té době jsem se utíkal i k žánru sci-fi, snad jedinému čitelnému, co k nám z východu přicházelo. dobré sci-fi mám rád i dnes, nejsem si ale jist, jak by tato kniha obstála v podstatně širší současné nabídce. tehdy jsme ji četli především mezi řádky.... celý text

Prázdné místo 1963, Čestmír Vašák

to je z doby, kdy jsem četl knihu od knihy a moc si z nich potom nepamatoval. nemůžu říct, že mně nějak moc zaujal vývoj a duševní hnutí hrdiny, spíš jsem hledal podobnost se svým zráním. to se vlastně v telecím věku dělá běžně a mám knihy, které mi dali mnohem víc. snad proto, že jsem v knihovně chodil i do zapadlejších oblastí a bral do ruky knihy jinými opomíjené měl jsem v tom čase lepší pžehled o psavcích.... celý text

Oznamuje se láskám vašim 1977, Karel Zídek

kdysi dávno jsem hltal knihu za knihou, zapsal jsem si, že jsem přečetl i tuto - ale nijak si nedovedu vybavit o čem to bylo. prostě četba. škoda. když se mi dostane do rukou, zkusím ještě jednou - po letech bude chutnat jinak a snad ve mně zanechá víc než prchavý zápis „přečteno“. jo - film jsem neviděl.... celý text

Bohatýrská trilogie 1959, Jaroslav Žák

četl jsem několikrát, popré ještě když jsem netušil, co to je tramp a tramping. když jsme pak chodili s bágly a usárnami na čundr marně jsme hledali, kde josu všechny ty nádherné fóry a fórky. žel nelze implantovat do jiné doby a jiné země, tramping je ryze český vynález. díky za něj.... celý text

Študáci a kantoři 1982, Jaroslav Žák

ještě lepší než stokrát viděný „film pro pamětníky“. snad proto, že ve filmu nelze všechno tak do hlubin rozepsat. perla české humoristické literatury, protože zachycuje to, co snad ani nejde předat širšímu publiku - študácká šprťouchlata a rozvernosti.... celý text

Město páry 2023, Carlos Ruiz Zafón

vypadá to jako lehkým perem napsané povídačky, ale je to krásné. krásné tím, jak autor pracuje s něklika fakty a fantazií. krásné atmosférou, kterou vytvořil. radost číst.... celý text

Nejsme tady pro zábavu 2024, Nina Lykke

fakt dobre som sa zabavil. bublina, v ktorej sa pohybuje spisovateľská háveď je asi všade na svete rovnaká. a nastaviť jej zrkadlo, ktoré nie je krivé, je dosť odvaha. a áno, realita je nudná a nečitateľná, preto majú stále úspech vykladači reality. hoci nemajú pravdu, ubližujú a správajú sa ako rozmaznané decká. davy to milujú, lebo realita je nuda. výborné oddychové čítanie s celkom trefnými postrehmi a zmysluplnými myšlienkami.... celý text

My 2006, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

přečteno před tisíci lety, asi po tom sáhnu znova, protože můj dojem - absolutní vytržení - přetrvává věky. rozhodně něco, co patří do zlatého fondu fantastiky.

Dny v knihkupectví Morisaki 2024, Satoši Jagisawa (p)

takový milý příběh na jeden podvečer (mně to trvalo podvečery dva). v knize se neřeší nic zásadního kromě života, lásky, důvěry a budoucnosti. co se mi moc líbí je jednoduchý, někdy až strohý jazyk, kterým lze vyjádřit i silné hnutí mysli. myslím, že od Japonců se máme stále co učit.... celý text

Drak na polní cestě 2024, Jiří Hájíček

jasně, že nový Hájíček mi nemohl uniknout. jenom je někdy obtížně získat na Slovensku knihu za českou cenu. dosti často se stává, že na prodejně je i dvakrát dražší. a úplně pravidelně dochází k tomu, že knihkupci na Slovensku knihu nemají v nabídce, ale umí ji objednat - to je potom cena knížky ještě drsnější. takže mi nezbývá než šmejdit po netu a srovnávat - a tak někdy, tedy téměř nikdy nečtu novinku ještě teplou z trouby:) nevadí, dobrá kniha to zvládne a já už si na to zvykl. co nám to tam ten Hájíček napsal? situační zprávu o zpitomnělém davu, který si nevidí dál od nosu. a stačí mu dneska větší žvanec, i když zítra utře hubu. můj dědeček by na to řekl, že kdo si neváží co má, nezaslouží si nic. nějak nedovedu pochopit myšlení lidí, kteří bez váhání pustí rodinné stříbro za pár šupů. kór na vsi, kde jim to stříbro dává taky práci, peníze a možnost slušné existence. jak si nedovedou poskládat, že kdo několik generací hospodaří na vlastním, je nepochybně ve výhodě proti tomu, kdo jde náhodou kolem s rancem peněz a náhodou neví, co s nima. takže jsem u knihy kroutil hlavou. a vztah k dědictví - to je asi všude stejné. když jsme chtěli zachránit staré stavení a udělat v něm muzeum, vysmáli nás, dům zbořili a pozemek výhodně prodali. za rok už tam kdosi bydlel - kdosi, kdo nikoho ve vsi nezná, netuší nic o její historii, o vztazích, o místě, na kterém si postavil svou kadibudku ze sádrokartónů, polystyrénů a plastových oken. kdosi, kdo do svého hradu chodí jenom přespat, pracuje jinde a s nikým nepotřebuje nic mít. a že se nakonec podařilo ten starý barák zachránit je v knížce tak trochu jako pohádka. asi proto, aby neměla úplně špatný konec. protože to závěrečné poselství, že dobří lidé se všude najdou a že si najdou i cestu k sobě je hřejivé. celkově to bylo fajn čtení na dva večery, akorát v jednom momentě jakoby to ztratilo dynamiku, jakoby se autor potřeboval nadechnout.... celý text

Biely vrabec 1970, Ladislav Ballek

mne všetky Ballekove novelky a poviedky pripadajú ako nácvik na Pomocníka a Agáty. čo je fakt je košatosť jazyka, krásna poetika, neošúchané pohěady na všedné veci a udalosti. rozhodne je to kniha, ktorá stojí za prečítanie.... celý text

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

nevím, kde se ztratilo moje hodnocení této knížky. našel jsem ji v antikvariátě za nějaké dvě eura. a vzal jsem ji proto, že měla vepsané dlouhé věnování - matky dceři. matky, která tu dobu určitě prožila a kniha ji zasáhla. dceři, které to bylo šumafuk a jako nepotřebnou veteši se knížky zbavila. přiznávám, že u mně v knihovně stála v řadě vedle dalších nepřečtených knih. a pak jsem ji vzal do ruky. a nepustil, dokud jsem neslupl poslední stránku. jakoby autorka byla mou spolužačkou, jakoby jsme spolu dělali divadlo, jakoby nás honili za nevhodné chování a nepřípustné myšlenky. prostě Irena Dousková se pro mně stala mou souputnicí, i když žila úplně jinde a úplně jiný život - setkali jsme se akorát ve stejné době. knížka mně chytla až tak, že jsem autorce napsal a poděkoval. a ona mi slušně odpověděla. kdo chce vědět o době našeho dospívání víc, měl by se pustit do studia této knihy. protože ten imaginární hrdina Budžes dosud mátá v hlavách vzpomínkářů. i s tím zkomoleným jménem:) ještě jednou díky, byla to skvělá jízda!... celý text