Freemantle
přečtené 169
Houbařka
2018,
Viktorie Hanišová
Viktorie Hanišová nabízí v Houbařce čtenářům její knihy velmi silný a hluboký zážitek, jenž, troufnu si tvrdit, utkví v mysli nejednoho čtenáře. Postupně se odhalující tragický příběh Sáry, podivínské samotářky, žijící na chalupě v kráse šumavské přírody, vyvolává v čtenáři spoustu emocí. Autorka mě mile překvapila tím, jak se brilantně a s podivuhodnou lehkostí dokáže ohánět imaginárním perem, hrát si s metaforami a v neposlední řadě svým vypravěčským talentem. Použitá ich-forma je jednoznačně dalším velkým plus, čtenář má tak možnost mnohem více prožívat vzpomínky hlavní hrdinky s pohnutou minulostí, přičemž dokonalé vykreslení chování a činů matky a minimální užití přímé řeči kvalitu knihy jednoznačně podtrhuje. Ke knize bych měl asi tři výtky, nevysvětlení dopisu, který Sisi dostala od matky, proč si Vojta nevyzvedl atlas hub a, za což strhávám jednu hvězdičku, je prapodivný (otevřený) konec. Nejsem zastánce toho, aby každý příběh končil šťastným koncem, protože život a zejména tato kniha není o tom, že dobro vyhraje vždy nad zlem, ale nějaká definitivní tečka by, jinak výborně zpracovanému příběhu, slušela.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Karin Lednická udělala se svým Šikmým kostelem díru do světa, její kniha nejde v čtenářské obci přehlédnout, marketing funguje skvěle, obálka je lákavá, anotace slibuje nadějný a silný zážitek. Jak je, již v zmíněné anotaci, psáno - Lednická otevřela čtenářům třináctou komnatu české historie, o které měl málokdo ponětí. A to je dobře, člověk se má mít přehled a není na škodu, dozví-li se něco o regionu, který je mu blízký či ho nějak oslovil. A tak i mě tento titul zlákal, objednal jsem rovnou oba dva díly, ať nemusím zbytečně čekat. Abych byl upřímný, čekal jsem něco jiného, dle hodnocení a nadšených kritik krapet víc. K postavám jsem si bohužel nedokázal vytvořit vztah, žádná z nich mi nepřirostla k srdci. Co mě však zasáhlo byl jejich ne zrovna lehký život a doba, ve které žily. Děj mi přišel až příliš zacílený na jednotlivé osoby, jejichž každodenní činy byly až zbytečně zdlouhavě popisované. Panty oné třinácté komnaty, rozumějme temnější stránky zmiňovaného regionu, začínají vrzat až někdy za polovinou knihy, což ve mně vyvolávalo dojem nespokojenosti, chuť vrátit se ke čtení vázla, chyběla ta důležitá touha vykašlat se na všechno kolem, popadnout knihu a vnořit se zpátky do děje. Historie (podotýkám, že velmi zajímavá) zmíněna byla, určitě si autorka s dohledáváním informací dala spoustu práce, za což zaslouží neskonalý obdiv, ale celkové zakomponování děje s postavami mi přišlo trochu nešťastné. I přes nedostatky ve mně po přečtení poslední stránky zůstal pocit bezpráví a po zbytek dne jsem měl takovou skleslou náladu, ten konec byl prostě silný. Druhý díl si přečtu, ale ne hned. Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem doufal, že se kniha, vzhledem k velmi výraznému hodnocení na DB, vyrovná čtivosti Slepé mapy (A. Mornštajnová), což se nestalo. Komentář uživatelky "jopp" doplňuje a vystihuje to, co jsem v mém komentáři nezmínil.... celý text
Zrcadlový muž
2020,
Lars Kepler
Tento komentář píšu s řádným časovým odstupem, ačkoliv ty nejhorší emoce jsou zažehnány, stejně si neodpustím utrousit pár jedovatých slov. Máma Keplerů hlasitě vzdychne. "Táto, pojď, nejvyšší čas něco sesmolit, potřebuju koupit novou komodu z IKEA a taky květináč na hyacint, tak musíme zarobit. Což o to, že to bude brak, lidi jsme už navnadili, Joona je tahoun, děngeovník, prostě stroj na prachy, to pude!" "Tak jo, co navrhuješ?" zeptá se tata Keplerů, přičemž stále na půl oka sleduje fotbalový zápas švédské pralesní ligy. Ďábelský plán byl ale však už dávno vymyšlen aneb za vším hledej ženu. "Mrkneme na pár akčních amerických bijáků, vybrakujeme předchozí díly, pořádně to překombinujeme, hlavně ať praštěj kosti a dáme tomu nějaký super-ultra-hyper název!" A táta pokývá hlavou, položí lahváč, hlasitě si říhne a zatímco vstává z gauče, jednou rukou se škrábe na prdeli a přemýšlí. Jdou tvořit Zrcadlového muže. Dobře, dobře, třeba to tak nebylo, třeba se neškrábal na prdeli, ale na koulích, ale výsledek je pořád stejný. Jestli jsem byl znechucený z předchozího dílu (na jehož název si opravdu těžko vzpomínám, já si vlastně ani nevzpomenu a musím si to dohledat), u Zrcadlového muže tomu není jinak. Začátek relativně navnadí, uprostřed se to táhne jako smrad z čerstvě pohnojeného pole, konec to totálně zabije. Všechno. Zničí, zruinuje. Měl jsem pocit, že si ze mě tato švédská dvojice dělá prdel. Ne, nedělala. Vždyť to bylo jako nepovedený akční film céčkové kategorie. K dokonalému Joonovi se už nebudu vyjadřovat, to je prostě samec nadsamec, ze všech samců nejsamcovatější, ten mě až tak nesere. Ale ta babička... ty voe, babička. Nerad bych moc spoileroval, vy, kteří jste ještě knihu nečetli a i přes můj komentář se do toho budete pouštět, už nečtěte dál. Následuje možný SPOILER, bro... Ta babička byla popsaná jako démon, co zrovna přicestoval z pekla, v plné síle, nezlomená prací v českých kolbenkách, tudíž ji zdraví sloužilo tak, že by mohla skály lámat. Ať mi nikdo netvrdí, že by babku nesundala dobře mířenou ťafkou děvčica o x desítek let mladší, zejména, když by se na ni vrhlo víc nasraných děveček. Babička (to je strašný název pro tuto entitu) by skončila minimálně na ARO s trubkou v krku, to v lepším případě. Krom šíleného a těžko uvěřitelného zjištění, že i když patřila do klubu dříve narozených, tak zdraví jí sloužilo, byla taky pořádně mazaná a oči měla snad i na páteři. By mohla z fleku nahradit bezpečnostní systémy v Strakově akademii. No, co se týče celkového příběhu - to byla kombinace jak pojď na mě z boku. Na začátku jsem si říkal "to by mohlo být fajn", uprostřed jsem při čtení trpěl a sem tam hledal nějaký stolek, který by potřeboval podložit nohu (knížkou) a ten konec... chyběl mi tam Sylvester Stallone, jenž by šel zrovna kolem a ještě to tam skočil pokropit dávkou z kulometu a všechno to tam srovnal se zemí, aby to bylo echt tóčo, tak by se u toho mohl ještě sám odpálit. Celkový dojem? Bazar zde, bazar tam, trh knih a když nebude zbytí, tak knihobudka.... celý text
