Freemantle
přečtené 166
Na smrt
2020,
Jozef Karika
Je neděle po desáté večer a já zkroušeně sedím před obrazovkou počítače a přemýšlím, co napsat. Většinou s tím totiž větší problém nemám. Ale mnou cloumá obrovský přetlak myšlenek, rozbouřená řeka emocí, cítím obrovské pnutí. Bylo to... ty vole, bylo to... Na smrt je jedna z nejlepších knih, jaká se mi kdy dostala do rukou. Po Trhlině, která mě očarovala, ale následnému ochladnutí po přečtení Tmy, jsem byl vůči Karikovi malinko (víc) skeptičtější. Vysoká hodnocení a pochvalné komentáře mě však motivovaly k jejímu nákupu - skvěle investované peníze. Tato dvojkniha mě odrovnala - je mistrně napsaná, po stylistické stránce nemůžu vytknout ani ň, oceňuju autorovu schopnost propojit fikci s historickými fakty, přičemž oboje dokáže skloubit tak, že tento mix dává smysl, přičemž to nikde "neujíždí". Čtenáři se tak naskýtá možnost se nenásilnou formou dozvědět spousty zajímavých informací nejen o zvěrstvech, jež se odehrávaly během II. světové války, ale také o praktikách mafie, která úřadovala za velkou louží v době hospodářské krize. Oceňuju vycizelovaný vývoj protagonistů příběhu - Karla a Viktora, zejména to, že máme možnost sondy do lidské psychiky a možnost udělat si obrázek o tom, čeho všeho je člověk schopen, je-li vystaven okolnostem, které pomalu ale jistě požírají to lidské v nás a nově vzniklý prostor vyplňují nenávistí, agresivitou a křišťálově čirým hnusem v té nejsyrovější a nejsurovější podobě. Už teď jsem si naprosto jistý, že Na smrt je kniha, jejíž příběh z paměti jen tak nevymizí. Ba naopak, zůstane tam dlouho, hodně dlouho. Samotná válka je zlo, ale to, co dokázalo nacistické Německo během oněch smutných let je velmi silná a horká káva, kterou autor leje svým čtenářům neúprosně do chřtánu. Karika napsal tuze drsné dílo, u některých pasáží, přiznávám, jsem musel na chvíli knihu zavřít, odložit, podívat se z okna, zhluboka nasát vzduch do plic a pokračovat ve čtení dál. Číst Na smrt je jako sledovat famózně zpracovaný film. Bez přehánění se mi před očima odehrávaly jednotlivé pasáže, zejména samotný konec knihy - troufám si tvrdit, že těch několik stránek jsem nečetl, ale viděl! Bravurní. Chcete-li nahlédnout do pekla, pusťte se do čtení...... celý text
Genesis
2023,
Chris Carter
Nekonečné čekání na další knihu je u konce, třikrát "sláva" Carterovi! Sehrané duo detektivů Huntera a Garcii je zpět a mají před sebou další výzvu - není to nic menšího než dopadnout brutálního vraha. O tom, zda se jim to podaří nebo nepodaří zasvěcený čtenář nemusí pochybovat, otázkou však je, zda si spisovatel udrží stejnou kvalitu jako v předchozích dílech - přece jen se jedná už o dvanáctý díl v sérii. Přiznám se, že u některých dílů (výjimek) jsem nemohl dát nejvyšší hodnocení, něco tam pokulhávalo. Nu a jak to dopadlo s Genesis? Navzdory natahovanému konci hodnotím Genesis takto: precizní, četla se s lehkostí, děj ubíhal a jedna stránka následovala zběsilou rychlostí - klasický Carter a styl psaní, jemuž jsme propadli. Po stylistické stránce shledávám tento díl vypilovaný téměř k samotné dokonalosti, jako by autor "dospíval". Opět a zas jsem nucen mrsknout plných pět hvězd, ať se z toho klidně zduje a egoisticky natřásá! Mé zvrácené a lehce psychopatické srdce by však ocenilo více nechutných a brutálních vražd. Každopádně bravo!... celý text
Shuggie Bain
2022,
Douglas Stuart
Shuggie Bain je reklama na smutek, depresi a p(r)osraný život. Jsem strašně rád, že jsem ji kdysi při návštěvě knihkupectví objevil, vzal do ruky a podíval se na přebal, který si mě podmanil. Grafické zpracování je bolestně krásné a vystihuje ponurou a depresivní atmosféru příběhu. Stuart má výjimečný cit pro jazyk, mistrně se ohání slovem a při čtení jeho řádků se mi před očima přehrával film. Ne, že by mi nebylo Shuggieho líto, to samozřejmě bylo, ale paradoxně víc líto mi bylo Agáty, již posedl démon alkohol a nechtěl z ní střást jeho pařáty. Možná to bylo způsobeno tím, že její život byl relativně detailně vykreslený a ona tak dostala velký prostor, aby se zaryla do mého empatického srdce. Myslím, že je zbytečné psát, o čem kniha je, všechno důležité na čtenáře čeká v anotaci. Ono se těžko vlastně píše i tento komentář, a to navzdory tomu, že jsem knihu četl už před nějakou dobou, příběh ve mně stále rezonuje. Možná o to víc, když člověk ví, že byl příběh napsán na základě reálných skutečností. Knihu doporučuji a věřím, že se stane černou perlou i ve vaší knihovně. Ten příběh za to stojí. Shuggie a Agáta za to stojí...... celý text
Lincolnova diaľnica
2022,
Amor Towles
Kniha mě zlákala svým přebalem, názvem a v neposlední řadě vábivou anotací. Dobrodružství a cestování - to je moje slabost, to je můj snový život. Číst Lincolnovu dálnici je jako lehnout si do člunu na klidnou, líně plynoucí řeku a nechat se unášet jejím proudem do neznámého cíle, přičemž člověk hluboko v podvědomí tuší, že na konec své cesty se dostane v pořádku, aniž by jedinkrát zavadil o skrytý kámen pod hladinou. Lincolnova dálnice je road trip, je to "pohádka pro dospělé", která neurazí ani mladší čtenáře. Začátek... no, začátek, řekněme že až tak do poloviny se mi příběh jevil hodně pomalý. Popravdě se toho moc nestalo, kniha celkově není o zvratech nebo napínavých pasážích. Nakonec jsem se na vypravěčské tempo adaptoval a užíval si jeho vláčnost a nechal se unášet tím proudem líné řeky. Kniha je napsaná bravurně, jde vidět, že Amor Towles to s jazykem a perem umí, po slohové stránce nemám téměř co vytknout. Postupem do příběhu vklouznou nové postavy. Ačkoliv jsem na začátku trochu frflal, protože jejich množství se mi jevilo nadbytečné, nakonec se ukázalo, že všichni měli důvod se v knize ukázat. Nevěřil jsem, že je Towles dokáže ukočírovat a zvládnout tak, aby to všechno dávalo smysl a nestala se z příběhu překombinovaná slátanina, ale mile mě překvapil. Každá hlavní postava je ohromná osobnost s propracovanou minulostí. Co dokáže nemile překvapit je fakt, že v knize není použita přímá řeč, jak je na ni člověk zvyklý - prostě neexistují uvozovky, dá se na to rychle adaptovat, nicméně důvod tohoto počínání bych rád znal. Důvod pro zdvižení obočí je také ten, že Vévodovo vyprávění je z pohledu první osoby, zatímco kapitoly ostatních jsou vyprávěny třetí osobou. Kolem a kolem Lincolnova dálnice není nijak zvlášť hluboká kniha. Není ani dokonalá. Ale její čtení hřeje u srdce. Je to příběh o snech, touhách, odpouštění, srovnávání dluhů, příběh, který v mysli zůstane. Ze začátku jsem byl s hodnocením nakloněn ke dvěma hvězdičkám, nakonec jsem se dostal až na slabší čtyři. Proč slabší? Kvůli závěru, který však nechci a nebudu prozrazovat. Dočtěte se k němu a uvidíte.... celý text
