Freemantle
přečtené 171
Galerie mrtvých
2018,
Chris Carter
Tak já mu tam těch pět hvězd nasázím, zmetkovi! Ten člověk mi neuvěřitelně pije krev, stal jsem se na jeho tvorbě závislým a nedovedu si představit čekat minimálně rok, až se milostivě uráčí vyklovat do klávesnice další pekelnou jízdu, u které si budu chrochtat blahem. Chris Carter dokázal stvořit postavu detektiva Roberta Huntera, do které se musíte (ač jako ortodoxní heterosexuál) zamilovat. Ten chlap se vám dostane pod kůži jako zákožka svrabová - akorát s tím rozdílem, že život bez svrabu si, na rozdíl od života bez hlavního detektiva UNZ, dovedete představit. Carter se s každou knihou navyšuje laťku, dokonce i překlad se mi zdál lepší (i když se překladatelka madam Pacnerová držela tentokrát na uzdě, "chřípí" je tam častěji, než by bylo zdrávo, naštěstí jsem tolik neregistroval její oblíbená slova "anžto", "aťsi", "sjetina", které v moderní literatuře, zejména tohoto žánru, jsou přežitek). Líbila se mi spolupráce s FBI, vykreslení postav agentů, dokonce i to, že tentokrát autor Huntera trošičku upozadil a nechal prostor pro vyjadřování Garciovi, který je dokonale sarkastický. Mrzí mě, že konec byl tak rychlý. Kniha je napínavá, od začátku je jasné, že to bude zážitek, že to bude něco a taky to něco je! Ale co ten konec? Toužil jsem po pořádném honu, napětí, delším vysvětlování... za toto bych autora nejraději mrskl tenkým kabelem přes hlavu, pro jistotu dvakrát, jen by to plesklo. Na druhou stranu si to u mě pak zase vyžehlil. Jak? Tam na samém konci knihy... těch několik málo řádků... po zádech mi přeběhl mráz a na rtech se objevil (psychopatický) úsměv. A teď už na nic nečekejte a běžte číst, vážení čtenáři, protože to fakt stojí za to!... celý text
Lazar
2018,
Lars Kepler
Upozornění! Tento komentář obsahuje SPOILERy, ironii, sarkasmus a notnou dávku znechucení. Dámy a pánové, je to tady! Lars Kepler vydává již sedmý díl s neohroženým, geniálním a šlachovitým detektivem Joonou Linnou, který nedávno vylezl z báně a musí dokázat svému nejbližšímu okolí, že "to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou." Anotace knihy je jako vábnička, dokonale navnadí, donutí člověka zapomenout na hluboké rány v srdci každého čtenáře, jenž netrpělivě čeká zprávy ze Švédska - že se Joona vrací na pulty českých knihkupectví. A pak přijde den D, kniha je ve vašem oblíbeném eshopu, odkud putuje na poštu. Zvonek u dveří! Rvete pošťákovi, který bude ještě týden přemýšlet, co se to s vámi stalo, balík z rukou. Máte-li makat o víkendu, tak se prostě v práci hodíte marod, práce není zajíc, ta neuteče. V lepším případě políbíte děti, dáte drahé polovičce do rukou platební kartu a klíče od auta a pošlete je na víkendový relax do hotelu Overlook. S předstíraným smutkem jim zamáváte na rozloučenou a při cestě na toaletu si uvědomíte, že samou nedočkavostí jste jim nepopřáli ani šťastnou cestu. V tom druhém případě (tom horším), když nemáte auto a ani prachy, které by mohl zbytek vaší rodiny rozfofrovat na nákupech, popadnete drahou polovičku a děti, natáhnete paži a ukážete jim směr do temného, vlhkého a hnusného sklepa, který se stane, po dobu čtení Lazara, jejich útočištěm. Pokud tam nepůjdou dobrovolně, tak jim prostě pomůžete, inspirací máte (nejen v Kelperových) knihách víc, než dost a nějak se to čtení detektivek a thrillerů na vás odrazit musí, to je prostě ložený. A když se pak pohodlně položíte do postele, vezmete do rukou (tak zatraceně dlouho očekávanou) knížku a přestanete vnímat pláč, tlumené bušení a prosby svých milovaných dětí, abyste je pustili ven, přenesete se ve vaší fantazii do studeného Švédska za svými starými známými, zejména pak za detektivem s šedýma očima... Blbé je, že sám detektiv v tomto díle zdaleka nehraje prim, většinu knihy totiž obsáhne Joonova přenádherná kolegyně. Saga se tak opět vydává po stopách zákeřného vraha, chytřejšího než kdejaká opice v zábavním, vědeckém a osvětovém zařízení určené k chovu zvířat (zoo). Je to sice neuvěřitelné, ale Jurek je zpátky, při síle, plný testosteronu a úmyslu škodit víc, než Zeman na Hradě. Předchozí díly se mi líbily, nejvíce však "Písečný muž". "Lovec králíků" jsem hodnotil taky velmi kladně, i když už bylo cítit, že se tak trochu vaří z vody, ale co je tohle proboha za paskvil? Kniha je napsaná dost divným způsobem, čtenáři je vysvětlováno, co a jak se stalo až později, ale takovým způsobem, až jsem žasl. Jak už to u severských kriminálek bývá zvykem, při každé kapitole zjistíte, jaké zrovna panuje počasí. V příběhu se taky objeví spousta postav, jimž autor dá ze začátku prostor, aby je pak během několika málo řádků a bez nějakého detailnějšího popisu odkopl (zabil). Proč? Proč...? K postavám - Saga se často chová divně, až absurdně, její myšlenky a neustálé sebeobviňování mi lezlo krkem. Sažina sestra Pellerina... ach jo. Ano, knížka byla o Saze, ale Pellerina a její nemocné srdce... nešla vymyslet trochu originálnější forma? Saga je nezlomná, nic, ani smrt vlastního příbuzného ji nezpomalí. Klobouk dolů. Joona Linna by z fleku mohl konkurovat Johnu Rambovi, nejenom že je geniální detektiv, ale kdyby došlo na nejhorší, je schopný zkonstruovat a odpálit silnou výbušninu s využitím bidetu, bílého jogurtu, limetky a prášku do pečiva. Stejně tak jeho dcera Lumi - umělkyně, která dokáže obsluhovat zbraně se stejnou mrštností jako kuchyňského robota, ačkoliv se na konci dozvíte, že jí je tato schopnost platná, jako mrtvému zimník. A Jurek? Vysvětlení jeho schopností (dobytí úkrytu) zůstávají stejným tajemstvím jako to, kdo byl Bobr vůbec zač. A co říct o zakončení knihy? Smutek, zoufalství, beznaděj. Z příběhu? Ne, z toho, jak to bylo odfláknuté. Vlastně jako celá kniha... Po přečtení ve mně zůstal dojem, že se rok s rokem sešel a Kepler musí vydat další knížku, bez ohledu na to, zda to bude minimálně stejně dobré jako předchozí díly a nebo totální propadák. Značka - v tomto případě Lars Kepler a jeho (jejich) Joona Linna - táhne, takže prodejní úspěch této knihy je vlastně už dopředu zaručen. Joona Linna pro mě tímto dílem končí, škoda. ...člověku je po přečtení takového braku až líto, že ta děcka a starou do toho sklepa rval. No co, to je prostě život. Jednou jsi nahoře, podruhé ve sklepě.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Naprosto geniální kniha, která mě uchvátila detailním popisem děje. Bylo úžasné před očima sledovat (ne číst, ale doslova sledovat, protože díky bohatému popisu to působilo jako film) vyčerpávající a frustrující dobrodružství námořníků, kterým se sen o objevení severozápadní cesty rozplývá jako pára nad hrncem, přičemž musí bojovat nejen s urputnou arktickou zimou, tajemným monstrem, ale zejména sami se sebou. Simmons je bravurní vypravěč, detailista, drží čtenáře v napětí a nutí hltat další a další stránky. Ve třetině příběhu jsem tam byl s nimi, na palubě Erebusu a později Terroru, v tom ledovém sevření, tak strašně sugestivní toto dílo je. Vtáhne vás a nepustí až do samého konce. Plný počet nedávám kvůli duchovnímu konci, který mě úplně nepřesvědčil. Jinak opravdu výborná kniha, kterou doporučuju. Její tloušťky se nebojte, odsýpá to jako zběsilé...... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Asi půjdu proti proudu a budu minimálně ukřižován hlavou směrem k hlíně, ale film byl pro mě lepší než knižní předloha. Začátek pozvolný, v polovině se děj rozjel, konec měl grády. Co se mi na knize opravdu líbilo, byly vsuvky v závorkách - myšlenky, hlasy v hlavě, představy - dodávalo to čtení jiskru hrůzy. Jack Torrance byl vykreslen příjemně vyšinutě, manželčino chování mi chvílemi přišlo až iracionální. Dannyho vnímání bylo napsáno dost zvláštní formou, pro mě nejméně zajímavou, nechci říct, že to bylo odfláknuté, ale... Nevím, no. Jinak popis kotle a jeho fungování v celém příběhu mě fascinovalo! A konec byl opravdu famózní.... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Knihu v polovině odkládám, vracet se k ní nebudu. Co se týče obsahu, zaujaly mě pouze dva příběhy, čekal jsem něco jiného. Grafická úprava a fotografie se mi líbí, obsah mě bohužel minul. Lidé, které autor zpovídá, jsou jistě zvláštní, ale věčné zmiňování víry a Boha, to fakt nepřekousnu.... celý text
Vyhoďme ho z kola ven
2001,
Ken Kesey
Kdysi dávno jsem viděl film a teprve teď sáhl po knize. Film byl výborný, kniha velice zdařilá. Náčelník příběh z psychiatrické léčebny, které pevnou rukou vládne Velká sestra, vyprávěl příjemně, ale ztotožňuji se s názory těch, kteří tvrdí, že některé jeho pasáže (myšlenky) byly nezajímavé. Ale naštěstí jich nebylo moc. McMurphy byl vykreslen skvěle, jeho postava mi byla velice sympatická a blízká. Ve filmovém zpracování mi sestra Ratchedová přišla daleko zrůdnější, trošku mě zklamalo, že jí zde nebylo dopřáno víc prostoru. Náčelníkovo líčení ve spojení s mojí fantazií zafungovalo, proto jsem se při čtení několikrát od srdce zasmál. Konec mě mírně zklamal, přišel mi uspěchaný, škoda.... celý text
Svět podle Prota / Na světelném paprsku
2008,
Gene Brewer
Po přečtení některých knih mívám v duši hřejivý pocit spokojenosti. Pocit, kdy to prostě "cinkne" a já zavírám knihu s úsměvem na tváři. A toto byla jedna z knih, která po dočtení poslední strany prostě a jednoduše cinkla. Bylo to krásné, milé, citlivé, četlo se to skvěle. Vyprávění psychiatra mě bavilo, stejně jako popisy onemocnění dalších pacientů MPÚ, které mě zaujaly natolik, abych si volnočasově vyhledal informace o duševních poruchách. Ke knize bych měl možná dvě tři výhrady, a to z hlediska nevysvětlení určitých věcí, ale... dnes nebudu hnidopich. "Stále se mi stává, že někdy v noci vyjdu ven a dívám se do nebe, někam k souhvězdí Lyry. A pořád si říkám, jestli..."... celý text
