Freemantle
přečtené 169
Aréna smrti
2010,
Suzanne Collins
Knihu cca 60 stran před koncem definitivně odkládám, vím, že budu jeden z mála, ale to se prostě nedá číst! Ano, uznávám, nějaký ten pátek nepatřím už mezi young adults, ale než uskutečním skok do rakve, tak v řece Rio Grande proteče, jak doufám, ještě hodně vody. Námět byl fajn, měl dobrý potenciál, ale zpracování je třikrát destilovaná hrůza. Autorka z toho mohla vytřískat daleko, daleko víc. Zvolená ich-forma se mi naprosto protivila. Vyprávění mi přišlo jako psané žákem základní školy, hlavní hrdinové absolutně nesympatičtí, zejména Katniss. Ale co mě úplně nejvíc zvedalo z lůžka, tak to byla přímá řeč, za kterou následovalo "říkám", "odpovídám", "ptá(m) se". To si opravdu nemohl překladatel odpustit? Nabyl snad z nějakého důvodu dojmu, že toto dílo budou číst polodementní čtenáři, kteří neví, že "?" symbolizuje otázku? Nebo je-li na konci věty v přímé řeči čárka, tak se jedná o oznamovací větu? Otřesné.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Ano, ano, ano! Když padá kopule, létají údy a v lidském nitru se probouzí démoni. Veledílo, jenž se do mě zakouslo jako týdny vyhladovělá kuna do čerstvě vylíhlého kuřete! Při čtení řádků této knihy jsem bezostyšně chrochtal blahem, těšil se z její tloušťky a užíval si bravurně vykreslenou atmosféru, která kypěla zoufalstvím, touhou přežít a odpornou (ne)lidskou touhou po moci. King prostě zase jednou zaválel - to když stvořil svět, který mi vyvstal před očima a já ten děj hltal jako barevný snímek na filmovém plátně. Dokonale vykreslené charaktery lidí, jejich minulost, přítomnost a (velmi nejistá) budoucnost, výborná psychologie, prostě ten nejluxusnější strach a hnus v Chester's Millu, jaký si dovedete představit. Bravo.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Dlouho jsem kolem knihy našlapoval, v knihkupectvích ji občas vzal do rukou, přečetl anotaci, ale zase vrátil zpět do regálů. Až tento rok jsem se odhodlal k její koupi a rozhodně nelituji. Fascinující, znepokojující, hluboce depresivní a téměř dokonalé dílo, které předběhlo svou dobu. Ty myšlenky, ty ironické až ryze cynické názvy jednotlivých ministerstev, atmosféra, líčení ideologie a smýšlení Strany, vedení válek, překrucování pravdy podle aktuálních potřeb Strany, neustálý strach z Ideopolicie... Orwell stvořil román, jehož řádky jsou psány natolik sugestivně, že mě mrazí ještě dlouho po té, co jsem dočetl poslední větu. 1984 řadím mezi mé top knihy, jež si zaslouží úctu, obdiv a respekt.... celý text
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
U knih preferuji zejména detektivky a thrillery, Naslouchač se tak stala mojí první fantasy, které jsem dal kdy šanci. Přiznávám, ze začátku jsem k ní přistupoval s určitou dávkou nejistoty, vysoké hodnocení a oslavné komentáře mě však na tento titul nalákaly jako pouliční kandelábr zbloudilou můru. A nelituji. Přibližně do poloviny jsem se malinko nudil, nadšení, o kterém jsem se dočetl v komentářích, se jaksi nedostavovalo. Seznamoval jsem se nejenom s (pro mě doposud neznámým) žánrem fantasy, ale prazvláštním světem, který autorka bohatě a barvitě popsala, slovy, kterým jsem nerozuměl (naštěstí jsem vzadu v knize objevil slovník), ale i osudy lidí, dělníků a mladé Ilan. Trochu jsem se ztrácel a trochu tápal, nebyl jsem si jistý, zda jsem nesáhl po špatné knize, špatném žánru. Čím déle jsem však očima rejdil po řádcích Naslouchače a zabrušoval hlouběji a hlouběji do vyprávění, tím více mě příběh pohlcoval, až jsem Ilan a pětadvacítce totálně propadl. Petra Stehlíková, za použití velmi příjemného slohu, zprostředkovává svým vyprávěním jedinečný a hluboký čtenářský zážitek, který jen tak z paměti nevytěsníte. Smekám klobouk za to, že se i v našich končinách objeví autorka, která se svým projevem a neskonalou fantazií vymyká a staví laťku velmi vysoko. Velmi se těším na navazující díl Faja, pevně doufám, že dosáhne minimálně stejných kvalit jako Naslouchač, dle hodnocení ostatních, kteří již přečetli, to vypadá, že by se mohlo podařit. (K jinak výborné knize si však neodpustím jednu rýpavou - napsat a neopravit "kopito" může fakt jen kopyto. Korektor zřejmě neměl nejlepší den. ;-) )... celý text
Severní vody
2017,
Ian McGuire
Při čtení Severních vod jsem se nedokázal ubránit srovnávání s geniální knihou Dana Simmonse - Terror, jejíž ledově studený a drsný příběh je na svých 648 stranách sice detailně vykreslený, ale při jejich čtení člověk zjistí, že autor nahodil tak zběsilé a strhující tempo, že sto stran dáte na jeden zátah. Vzhledem k pozitivním recenzím ostatních čtenářů a opravdu slibnému začátku jsem se těšil na zážitek, který se však nedostavil. Severní vody jsem četl s pauzami, posléze určitým sebezapřením. Plytký a jednoduchý děj se snaží dorovnat dávka syrovosti a surovosti, vulgární mluva, téměř hmatatelný smrad a hnus v těžkých podmínkách, kterým musela posádka lodí čelit. Z tohoto námětu se dalo vytřískat mnohem víc, osobně nechápu nadšení ostatních čtenářů.... celý text
