freestyla přečtené 210
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
1970,
Svatopluk Čech
"A z čeho pochází ten smrdutý kouř? Vyzvídal Staročech dále. "Zda-li z těch dřívek?" "I toto! Tuhle z doutníku." "A proč pálíš takové šeredné koření?" Pan Brouček poznal, že staří Čechové ani o tabáku nevědí, a že by jim těžko vysvětlil, proč kouří, zvláště takovou sortu. Vždyť někdy sám nepochopoval, proč tak vlastně činí. Raději tedy mlčel.... celý text
Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha)
2009,
Francis Scott Fitzgerald
Návrat Krále Šumavy
2012,
David Jan Žák
Pár citátů z knihy: "Sakra, ty myslíš, že za jinejch pánů je to jinačí? Copak jseš tak natvrdlej? To je prašť, jak uhoď, kdo tam nahoře dřepí, vždycky z tebe bude ždímat pot a dřít kůži, to si pamatuj. Vážně bych ti jednu ubalil, holomku. A ať tě ani nenapadne šáhnout na Růžu, je to ještě dítě." "Jo, pěkně vyvinutý dítě, jen co je pravda." "Kuš, chlape, a sněz tu polívku, ať nevystydne." "Stejně je to, slečinko, paradoxní. Stalin se jmenoval občanským jménem Džugašvili, Lenin nebyl Lenin, ale Uljanov, za Trockým se schovával Bronštejn. Jak jim mohlo tolik lidí uvěřit, když ani neměli dost odvahy postavit se a žít s vlastním jménem? Pořád se za něco schovávali. Za světovou revoluci, za Marxe, za dělníky, za lid." "A kdybyste věděl, jak to dopadne, udělal byste to zas?" "Nevím, možná to za to nestálo. Ale... Víte, že asi i jo? I když... kdybych věděl, kolik lidí to odskáče, že nás Američani vodili za fusekli, nikdy nechtěi vtrhnout do Československa a postavit se bolševikovi, jenom nás mladý blbý kluky využili. Ale nelituju, to zas ne. Jestli bych znovu chodil přes čáru a převáděl? Jestli bych znovu střílel? Tenkrát, slečno, nebyla jiná možnost. Jo, bejt v tý samý situaci, udělal bych to zas. Někdo se jim postavit musel. Voni by si nakonec mysleli, že můžou všechno. Jo, nelituju jedinýho dne, kdy jsem jim škodil. Měli z mýho jména takovou hrůzu... báli se, že by nás mohlo bejt najednou víc, že nakazím další mladý kluky, co vezmou do ruky zbraň a už se nenechají odstřelit jako škodná, naopak, budou střílet ty jejich zelený paňáky na hranici, stačí, když vystrčí hlavu, a prásk! Máš ji, hajzlíku. Těch mladejch pohraničníků mi bylo i trochu líto, samí mlaďoučký a hloupí kluci. Něměli ánunk, komu tlačej káru."... celý text
Udržovatel
2010,
Martin Koláček
Velice příjemné překvapení s velkým přesahem. Citát z knihy: "Noční můry nejsou špatný, pokud jsou opravdu tvoje a nepochází z jiných světů. Upozorňují tě na to, že v tobě není něco v pořádku."... celý text
Wim Hof – Ledový muž
2020,
Wim Hof
Je vidět, že Wim není spisovatel, protože je to psáno občas dost zmateně a pořadí věcí a myšlenek není úplně dobře srovnané. Ale mě se kniha líbila víc, než většina motivačních knih, které jsem četl a v dost věcech se s ním ztotožňuju. Kdo chce, tak si v této knize to svoje najde. Pár citátů z knihy: "Intuice a instinkty jsou utlačovány dogmaty a doktrínami už příliš dlouho. Čerstvé vědecké důkazy nám ukazují, že jsme schopni ovládat svůj stres a zánětlivost, nálady a emoce v daleko větší míře než jsme si mysleli. Můžeme se stát odpovědnějšími a schopnějšími rozpoznat, co je pro nás dobré a co není. Jsme jako počítače, které potřebují restartovat." "Když dojde na podněcování ke změně, přikláním se ke Gándhího nenásilnému přístupu: neexistuje cesta k míru, mír je ta cesta. To je filozofie, za kterou bych se postavil" "Může to znít jako protimluv, ale ti, kteří se umí nejlépe ovládat, jsou ti nejsvobodnější." "Lidé jsou tak popletení, tak pohlcení vlastními myšlenkami, že si sami sobě stojí v cestě. Přitom ani netuší, že si stíní vlastnímu světlu. Já jen říkám - buďte štastní, silní a zdraví. Všechno ostatní jsou kraviny. Jenom vám to dělá binec v hlavě." "Myslíme si, že máme okolní svět pod kontrolou, skutečnost je ovšem přesně opačná. Naše chování zaměřené na pohodlí nás oslabilo. Ještě hůř, stali jsme se díky němu závislými. Abychom unikli stresům každodenního života, které jsme si sami způsobili, vysedáváme v místnostech s teplotou 22°C, díváme se na televizi a pojídáme u toho průmyslově zpracované potraviny, které nám "dělají dobře". Stala se z nás ztělesněná deregulace. Náš imunitní systém byl narušen, což vede k nemocem a poruchám. Naše biochemie je rozhozená a my už nemůžeme fungovat tak, jak jsme byli stvořeni. Spousta těchto nemocí je navíc psychosomatických. Prostrachujeme se až k nemoci." "Odpovědi jsem nalezl v přírodě. Je to vrozená síla, kterou všichni disponujeme. Vyhnali ji z nás za přispění vzdělávacího systému, který není zaměřený na štestí, sílu, zdraví či hlubší kontrolu sebe sama. Víte, co potřebuje štastný člověk? Nic, protože je štastný. Tohle chci předat svým dětem, svým nejbližším milovaným a všem žijícím bytostem kolem sebe. Chci být štastný a totéž chci i pro vás. Všechny nás spojuje příroda. Strom vydechuje kyslík, my vydechujeme CO2. Živíme se vzájemně. Jsme jedno."... celý text
Tsunami blues
2014,
Markéta Pilátová
"Patřila k lidem, kteří nelpí na tom, aby byli neustále a bezpodmínečně šťastní, a pachtí se za tím každým svým životním rozhodnutím. Jediné, co vždycky chtěla, bylo, aby život neproklimbala v nudě rozředěného přežívání, aby jen tak nevegetovala před televizí a nechala si poroučet, co má a nemá dělat. Vlastně i proto nesouhlasila s režimem, štvalo ji, že se jí pořád něco nařizuje, ať skrytě, nebo otevřeně, a nenáviděla to televizní oblbování davů, sedavý způsob bytí a věčné přikyvování pocitu, že se stejně nedá nic dělat." "Myslíš, že umřeli?" zvýší sebevražednou nálož Jenůfa. Těmi dotazy riskuje celou cestu. Dává v sázku on the road Made in Cuba a rytmus nutný ke správnému tepu cesty. Vydaly se na ni, protože chtějí utéct. Cesta je vždycky útěk. Žádné hledání, poznání ani splynutí s bezčasím. Je to útěk před sebou, před vlastní vyběhanou cestičkou z vrat do práce a zase zpátky. A Jenůfa si na svém útěku nepřála žádné zbytečné zádrhele. Musela Karlu sakra dobře poznat, ne jako se poznají studentka studentka s o půl století starší profesorkou, ale jako dvě bytosti, které se ztěžka prodraly prostorem a časem a naskočily na společný vlak.... celý text
Školák Kája Mařík 1. díl
1942,
Felix Háj (p)
Skvělá, oddechová kniha. Pár citátů z knihy: "Pochválen Pán Ježíš Kristus! Pěkně vítám, děkuji pěkně, a sedněte si u nás, abyste nám nevynesli spaní!" spustil Kája mezi dveřmi. “Jéje, maminka řekla: 'Nepopleť to zas,' ale já už to mám tak ve zvyku." Pan farář seděl u okna a jedl. Po několika slovech Kájových se rozesmál a potom řekl on i stará paní: "Děkujem pěkně za přivítání, a co bys, Kájo, rád?" "A teta pořád říká: 'Chudinka malá!' Holka je jako cvalík, křičí jako pět sojek, když se sletí na stromě, a teta hned přiběhne a říká: 'Chudinko malá, oni ti ubližují, viď! Máma tě nedá. Chceš mlíčko? Chceš kašičku nebo pikšótek?' To jí přinesla tuhle naše maminka od tety pekařky pikšótky. Takové žluté byly a voněly. Povídám: Maminko, dejte mi jeden! Ale maminka na to: 'Tebe budu krmit pikšótkama! Vem si chleba!' Přišel tatínek, maminka je zrovna dávala na květovaný talíř, a usmíval se. „Á, dnes naše maminka strojila. Máme pikšótky, to se těším!’ A to se mi, pane řídící, moc líbilo, že maminka řekla: ‘Ty jsi jako Kája! Ty jou pro chudinku Marjánku. Zavážu talíř do čisté utěrky a Kája tam s nimi doběhne.’ ‘No když jsou pro chudinku, tak jí je necháme,’ řekl tatínek. Maminka dala poslední na talíř a podala mi ten papír od nich. Byly tam drobty, ale jako maliny. Tatínek se smál a řek´: ‘Káju pošleš s pikšótkama? Jen si vzpomeň na rozinky!’ Tak maminka šla sama. ‘Marjánka stůně?’ ptal se tatínek. ‘Kdepak,’ jsem řek‘. Pořád jí a křičí. Pane řídící, já vím, proč křičí. Chce běhat a nemůže. Musí být v peřině, protože nemůže chodit. Já bych v peřině nevydržel ani za ty pikšótky!”... celý text