Freiherr
přečtené 152
Faidros, čili, O kráse
1911,
Platón
Faidros je můj první Platonův dialog a navnadil mě na četbu jeho dalších děl. Velmi zajímavé jsou především úvahy nad rhetorikou. Dostalo se mi do ruky vydání z roku 1911, které, ač psané archaicky, se mi četlo výborně, protože použitý jazyk k thematu knihy výborně sedí.... celý text
Smrt v Benátkách
2003,
Thomas Mann
Myslím, že v případě Smrti v Benátkách je film lepší než novela. V knize je sice lépe vystižena dusivá atmosféra zamořených Benátek, ale film poskytuje komplexnější popis vztahu Aschenbacha s Tadziem - neomezuje se jen na abstraktní ideál krásy. Možná je to však tím, že filmový Tadzio dodává své knižní předloze konkrétní, nadpozemsky krásnou podobu.... celý text
Byl jsem posledním císařem čínským
1990,
Pchu-i (p)
Nemohu souhlasit s předchozími komentáři - mně se kniha četla snadno a lehce. Ano, čtenář je zavalen ohromným množstvím čínských jmen, která navíc vypadají všechna skoro stejně, ale nikdo ho přece nenutí si je zapamatovat. Nejvíc přínosné byly pro mne první kapitoly odehrávající se v Zakázaném městě. Jak jsem v četbě postupoval, začalo se v knize objevovat čím dál více ideologického balastu poplatného době, který dostoupil vrcholu v posledních dvou kapitolách, které jsou nepokrytou komunistickou propagandou. Otázkou samozřejmě zůstává, kolik skutečně napsal Pchu-I sám, a co už je dílem komunistů. Je zajímavé sledovat proměnu Číny od faktického středověku až na pokraj Maovi Kulturní revoluce. Na počátek XX. století působí některé situace celkem úsměvně - např. "Velká císařovna vdova Cch’si udělila mému dědovi, princi Čchunovi, a jeho ženě právo jezdit ve žlutých nosítkách z broskvoňového dřeva." Císařských způsobů, které si v dětství osvojil, se nikdy zcela nevzdal - viz "Poručil jsem svému poslednímu komorníkovi, který u mne zůstal, Velkému Liovi, aby „roznášel krmi,“ ale dozvěděl jsem se jen, že všichni kuchaři už utekli. Musel jsem se tedy spokojit se sušenkami." Jeho proměna v "uvědomělého občana" se mi tedy zdá značně nepravděpodobná. Pchu-I ve své bezbřehé naivitě během svého života "sedl na lep" tolika různým osobám - od monarchistů a stoupenců restaurace po japonské důstojníky - a byl vláčen tolika konflikty prvních dvou třetin XX. století, že ji plně zasloužil klidné stáří, jehož se mu dostalo.... celý text
Konec Rasputinův
1928,
Felix Jusupov
V knize jsou detailně a uvěřitelně vylíčeny poslední dny Rasputinovy a to přímo jedním z účastníků jeho vraždy. Musím pochválit neobyčejnou čtivost díla - Jusupov umí vyprávět vskutku poutavě. Jak sám v úvodu píše, v letech po Rasputinově smrti se vyrojilo mnoho více či méně uvěřitelných příběhů o jeho vraždě. Dle mého názoru je ale Jusupovova verse pravdě nejblíže.... celý text
Návštěva staré dámy
2006,
Friedrich Dürrenmatt
Drama je bezpochyby dobře napsáno, skvěle je propracovaná psychologie postav. Přesto by se z tématu dalo vytěžit víc - jak dílo postupuje, kvalita mírně klesá. Trochu mi také vadila skutečnost, že s žádnou postavou nemohu sympatisovat - Ill je zbabělec a místo aby odjel, se nechá odpravit a Claire je zase vypočítavá mrcha.... celý text
Hovory k sobě
1969,
Marcus Aurelius
Čtivé, úderné aforismy mladší stoy. Je znát, že pravděpodobně nebyly určeny ke zveřejnění, protože jednotlivé myšlenky jsou pouze nastíněny a dále nerozvíjeny. Právě v tom kniha pokulhává například oproti dílům Senekovým, ve kterých je každému mravně-etickému problému věnován dostatečný prostor k jeho rozebrání a k vyslovení nějakého závěru či rozřešení. Obecně vzato se tato kniha hodí spíše pro čtenáře, kteří s filosofickými díly začínají a nemají možnost porovnávat. Stejně jako u dalších stoiků nebo epikúrovců je podstatná část věnována úvahám o smrti a o nesmyslnosti strachu z ní. Přidám zajímavou myšlenku z IX. knihy: Ukončení činnosti, zastavení pudů a představ a tedy jakési jejich odumření není zlo. A nyní sleduj různá období svého věku, jako dětství, jinošství, léta mužná a stařecká: také každé jejich vystřídání byla svým způsobem smrt. A bylo to něco hrozného? A dále sleduj svůj život probíhající pod vedením dědovým, později matčiným a konečně otcovým; a objevíš-li tu mnohé jiné zániky a přeměny i konce, ptej se v duchu: "Bylo to něco hrozného?" Právě tak tedy nebude nic hrozného ani ukončení, zastavení a přeměna celého tvého života.... celý text
Proměna
1990,
Franz Kafka
Po celou dobu čtení této novely jsem si neustále připomínal nesmyslnost proměny člověka v brouka. Ať je to pojato jakkoli alegoricky, právě postava odporného brouka mi knihu znechutila. Rovněž se mi nelíbila naivita Řehoře, který si myslí, že když se ve dveřích objeví velký, odporný brouk, rodina ho s nadšením přijme. Ani závěr mě nijak neuchvátil - rodina si oddechne, že se Řehoře i nájemníků zbavila, a plánuje si šťastnou budoucnost. Asi jsem Kafkovy myšlenkové pochody nerozklíčoval...... celý text
Na západní frontě klid
1964,
Erich Maria Remarque (p)
Nejčtenější kniha první poloviny XX. století. Remarque používá nepříliš květnatý jazyk, což jen dodává Pavlovu vyprávění na věrohodnosti. Naturalistické popisy dělostřelecké přípravy, zabíjení kvílejících koní a umírání vojáků z Pavlovy roty jsou jedny z nejsilnějších, kterém jsem kdy četl. Někdy se ovšem autor nedokázal přenést přes válečný patos - např. scéna s francouzským vojákem v trychtýři po granátu, kterého Pavel zabil. Trochu mi také vadilo povrchní filosofování vojáků nad smyslem války, ve kterém se stejně k ničemu nikdy nedobrali. Naopak oceňuji velkou čtivost knihy a zajímavě zpracovaný závěr.... celý text
Verše z vyhnanství
1985,
Publius Ovidius Naso
Ze všech Ovidiových děl mám nejraději Žalozpěvy, Listy z Pontu a Íbis. A proč právě je? Věrně odhalují básníkovy niterné pocity - smutek, samotu, nepochopení a hořkost nad chováním některých jeho bývalých přátel (viz Íbis a několik listů z Ex Ponto). Ovidius se ale nestal zatrpklým básníkem obviňující své okolí. Sám si byl dobře vědom důvodu vyhnanství. Ale ať už jeho "carmen et error" spočívalo v čemkoli, nebylo jeho provinění natolik závažné, aby si zasloužil doživotní vypovězení na výspu Římské říše. "Carmen" je dle slov básníka dílo jeho mladické nerozvážnosti - Umění milovat - a nepochybně nebylo pravým důvodem vyhnanství. S vysvětlením "error" to tak jednoduché není. Může to zahrnovat problém spojený s Augustovou rodinou nebo, což se mi jeví jako nejpravděpodobnější, že Ovidius při studiu podkladů pro svůj Kalendář nebo Proměny zjistil něco, co mělo zůstat utajeno (státní či náboženské tajemství). Ať tak nebo tak, byl vyhnán a ani přes úpěnlivé prosby mu trest nebyl zmírněn ani za Augusta, ani za jeho nástupce Tiberia. V prosinci 2017 se ale dostalo Ovidiovi zadostiučinění, když ho radní jeho rodné Sulmony po dvou tisíciletích zprostili všech obvinění.... celý text
Klenot evropské antické literatury! Pro první čtení jsem zvolil mnohými zavrhovaný překlad Šrámkův, a to z prostého důvodu - chtěl jsem se co nejvíc vžít do děje. A to se povedlo - Odysseova dobrodružství rychle ubíhala a najednou byl konec. Nedotažený konec. Jak tady již poznamenal KaRei, chybí poslední kapitola. Nemohu přijít na to, proč Šrámek po přebásnění celého díla vynechal jeho závěr... Pro další čtení vezmu určitě překlad Vaňorného a také bych rád vyzkoušel některé starší časoměrné překlady. Nechápu, proč se všichni časoměrného verše tak obávají a proč je už více než sto let laiky i překladateli tupen. Vždyť jak jinak co nejdokonaleji přeložit řecký originál a vystihnout příjemnou stichičnost hexametru? Vřele doporučuji těm, kteří se časomíry obávají, Ovidiovy Proměny v překladu Jana Červenky. Dílo hned působí zcela jinak a čtenářův prožitek je podobný, jaký musel mít starořecký či starořímský posluchač recitálu.... celý text
O přírodě
1971,
Titus Lucretius Carus
Jak by řekl Seneka: Nahlédl jsem do tábora nepřátel (rozuměj Epikúrovců) a seznal, že naše učení se v mnohém liší. Lucretiovy zpěvy odhalují starověké znalosti v přírodních vědách. Je jasné, že četné názory byly překonány, některé jsou až úsměvné (například, že se Slunce skládá z malých plaménků, které se každé ráno znovu shluknou), ale jiné zůstávají platné i nadále (překvapil mě pozoruhodně přesný výklad činnosti magnetu). Po formální stránce není moc co vytknout - verše se četly příjemně lehce.... celý text
O duševním klidu (8 úvah)
2004,
Lucius Annaeus Seneca
Je skvělé, že v Antické knihovně vyšly i zbývající Senekovy filosoficko-etické spisy. Naturales quaestiones se pravděpodobně nedočkáme. V předchozích komentářích jsou zevrubně popsány kvality tohoto souboru a já nehodlám nosit dříví do lesa. Přidám jen malou doušku ze začátku Apokolokyntózy, která mě velmi pobavila: Když se podíval pozorněji, zazdálo se mu, že by to mohl být člověk. A tak k němu přistoupil a promluvil na něho homérským veršem, jak bylo pro něho jako pro Řeka nejsnadnější: - Odkud jsi, z kterých lidí, kde město tvé a rodiče tvoji? Claudius se zaradoval, že jsou v nebi lidé vzdělaní v literatuře – zadoufal, že se tam uplatní jeho Dějiny. A tak odpověděl také homérským veršem naznačujícím, že je císař: - Vítr mě unesl z Tróje a do země Kikónů zahnal. Pravdivější by však byl verš následující, také Homérův: - Vyvrátil jsem tam město a pobil obyvatelstvo.... celý text
Společenský katechismus I
1914,
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Neocenitelný pomocník v různých společenských situacích. Guth-Jarkovský všechna pravidla podává velmi stručným způsobem; na konci knihy je dokonce přehledná tabulka s vhodným společenským oblečením pro všechny příležitosti. Je samozřejmě nutné přihlédnout k roku vydání knihy a přizpůsobit předložená pravidla dnešním poměrům. Nevím, jestli to byl autorův záměr, ale některé pasáže působí velmi vtipně. Např. Nesluší se pozdravovati se na ulici navzájem hlučně, zastavovati, objímati a líbati se a dokonce tarasiti při tom pasáž. Při produkcích hudebních neudávej taktu ani hlavou, ani rukou, zvláště jsou-li při tom tvoji sousedé v nebezpečí.... celý text
O dobrodiních
1992,
Lucius Annaeus Seneca
Senecovo pojednání O dobrodiních se právem řadí k jeho nejlepším dílům. Komplexně se věnuje otázkám dobročinnosti, poskytování a přijímání dobrodiní nebo nevděku. Všechny zde obsažené rady a doporučení mohou být bezezbytku aplikovány i v dnešním životě. Dílo dále obsahuje tři konsolace: Marcii, Matce Helvii a Polybiovi. Poslední dvě jmenované psal Seneca ve svém korsickém vyhnanství a proto: "pomysli, jak je těžké, aby se pustil do utěšování druhého ten, kdo je zaměstnán svým vlastním neštěstím, a jak nesnadno napadají slova v mateřštině toho, jemuž zní kolem uší hrubá řeč barbarů, nepříjemná i barbarům jen trochu civilizovaným".... celý text
Mengele - Anděl smrti
2007,
Gerald Posner
Nevidím důvod pro nízké hodnocení této knihy. Je to snad proto, že je podrobná? Ano, je velmi podrobná! A přesně taková má kvalitní biografie být - podrobná, přesná, výstižná. Nejedná se o brožuru z Levných knih. Je málo čtivá? Pro někoho možná ano - není to přece dobrodružný román, kde policajti honí zlého padoucha po pralese. Že není kniha celá o Osvětimi? Ne, není, protože Mengele v táboře strávil zhruba dva roky, kdežto na útěku byl 34 let!... celý text
