Freiherr
přečtené 152
Poslední růže
1964,
Rudolf Mertlík
Některé básně jsou lepší, jiné horší, ale většina si je jak metrem, tak námětem dost podobná. Přidávám epitaf od Antipatra Sidónského: Šedivé stařeny hrob je zde, jež propadla pití: z kamene tesaný pohár na rově vidíš i sám. Vína milovná vždy a tlachů, už nad dětmi nelká, také nad nuzným otcem dětí svých netruchlí již. Přec však pro jednu věc i v hrobě naříká: že má na rově vinný pohár, víno však v poháru ne.... celý text
Héró a Leandros
1974,
Musaios
Po této útlé, růžové knížečce jsem dlouho nechtěl sáhnout, domnívaje se, že v ní nenajdu nic zajímavého. Vždyť raně byzantská milostná poesie se přece nedá měřit s literaturou doby klasické, že? Přitom kniha skrývá takové poklady! Příběh o nenaplněné lásce podle starého známého schématu tu ožívá díky skvělému přebásnění Julie Novákové. Ano, opravdu oceňuji její volnější alexandrin, kterým nahradila původní hexametr. Toto rozhodnutí, ač jinak zastánce důsledného dodržování formy originálu při překladech, plně schvaluji - nepřebásňuje přece Vergilia, ale pozdně antické dílo. Jen krátká ukázka z úst Leandrových: Ó druhá Venuše, Athéno po Athéně - neb žádné smrtelné se nepodobáš ženě, jen dcerám Diovým tě možno přirovnat - blažen tvůj roditel, blažena tvoje máť, třikráte blažený ten život, jenž tě nosil: ty polituj můj bol a dovol, bych tě prosil. Kniha dále obsahuje výbor sentencí Theognida z Megary - do té doby pro mě zcela neznámého aristokrata archaického období. Jeho zásady a názory, které vykládá Kyrnovi, svému eroménovi (mladíkovi, kterého miluje), jsou velmi zajímavé a poučné. Dozvídáme se z nich, že je třeba velké opatrnosti v jednání s lidmi, byť přáteli, dále jsme seznámeni s neutěšenými poměry politickými po pádu tyranie v Megaře a rovněž nám autor presentuje, že se nebojí chopit poháru vína. Přidávám několik didaktických dvojverší: Nalezneš mezi lidmi jen nemnoho přátel, můj Kyrne, kteří osvědčí věrnost, trudné když poměry jsou, kteří by odvahu měli být stejného smýšlení v srdci, míti i stejnou účast na věcech dobrých i zlých. I kdybys u všech lidí se pídil, přec sotva bys našel takové - jediná loď věru by uvezla ty, kteří by měli ostych a stud i na rtech i v očích, které by k hanebným činům nepudil prospěch a zisk. Na konec jsou zařazeny četné verše na rozloučenou. Zde jeden ironický a podle mě nejlepší: Ubohý Nearchu můj, kéž lehká země tě kryje, aby tě snadno z ní pak mohli zas vyhrabat psi.... celý text
Vybrané listy Plinia Mladšího
1926,
Gaius Caecilius Plinius Secundus
Plinius Mladší byl bezpochyby vzdělaný a sečtělý člověk, ale nikoli výjimečný literát. Jak je uvedeno v předmluvě, snažil se vyrovnat svému velkému vzoru - Ciceronovi. Narozdíl od něj je koncipoval s myšlenkou, že je někdo v budoucnu vydá. Nakonec, asi aby si to pojistil, je vydal sám. Čtivosti a nenucenosti jeho dopisů ovšem nedosáhl. Nejvíce mě zde zaujal barvitý popis výbuchu Vesuvu a také jeho názor na křesťany.... celý text
Znám jen lásku a zášť
1929,
Gaius Valerius Catullus
Nesmírně čtivé, lehké veršíky, které jsou psány v elegickém distichu, jindy v sapfické strofě a jindy v hexametru. Jak překladatel trefně poznamenává, Catullus byl první a zároveň poslední římský básník nebojící se poodhalit čtenářstvu své nitro - zmítající se mezi láskou a záští.... celý text
Tuskulské hovory
1976,
Marcus Tullius Cicero
Cicero se ve svých Hovorech nezabývá jen řešením jednotlivých ethických problémů, ale také vytváří latinskou filosofickou terminologii, kterou užívala valná většina antických myslitelů po něm. Je dobře, že se Cicero nehlásil k určité filosofické škole - umožnilo mu to vybírat si z jednotlivých učení, po vzoru akademiků, to nejpravděpodobnější. Neusiloval ovšem o myšlenkovou originalitu, a tak jeho přínos spočívá především v porovnání názorů různých škol - stoiků, epikúrovců a akademiků. Velmi poutavým byl pro mě i dialog Cato Starší O Stáří, který obsahuje několik krásných myšlenek: "Existuje snad větší potěšení, něž být ve stáří obklopen mládeží toužící po vědění?" "Život má přesně stanovený průběh, v přírodě je jen jediná cesta, a ta je přímá, a každé období života má své zvláštní rysy, takže je něco přirozeného i v slabosti chlapců, i v prudkosti mladíků, i ve vážnosti věku už usedlého, i ve vyzrálosti stáří. Všechno musí být užito ve svůj čas."... celý text
Dějiny psané Římem
1967,
Vojtech Zamarovský
Zamarovský v této knize představuje římské dějiny velice čtivým způsobem, přístupným i pro laickou veřejnost. Nevynechal žádnou událost, která měla pro budoucí vývoj říše význam, a přitom není kniha přesycena daty a jmény. Naopak, autor vhodně prokládá popis politických událostí vložkami o kulturním životě, které jsou neméně zajímavé. Kniha není a ani nemá být vyčerpávající historickou studií, nýbrž vstupní branou k četbě dalších, podrobnějších monografií, zaměřených na kratší úsek dějin nebo na konkrétní osobnost. Četl jsem první vydání, kde je kromě jiného i několik citací z Engelse, Lenina a dalších marxistických historiků. Zdá se, že tito pánové byli odborníky na všechno...... celý text
Goebbels: Úplná biografie ministra propagandy Třetí říše
2012,
Peter Longerich
Tak konečně je to za mnou. Longerichovou biografií jsem se prokousával tři čtvrtě roku. Ne snad proto, že by nebyla kvalitní, ale nedokázala dlouhodobě udržet mou pozornost – vždy jsem raději utekl k nějaké filosofické rozpravě. Dle mého názoru má tato kniha dvě slabiny: první spočívá v šesti set stránkovém rozsahu (nepočítám poznámky) – to je zkrátka moc. Pocit, že je konec v nedohlednu, člověka akorát od čtení ještě více odradí. Druhou slabinou je překlad a tiskařské chyby – tolik překlepů jsem už dlouho neviděl. K obsahu nemám větších námitek – snad jen, že by se některé pasáže daly osekat. Naopak kvituji výběr fotografií, kterými jsou uvozeny jednotlivé kapitoly. Ještě je třeba zmínit nesmyslně megalomansky zpracovaný poznámkový aparát. Považte – sto stran zbytečných odkazů ke Goebbelsovým deníkům! Celkově ovšem kniha poskytuje velmi komplexní pohled na Goebbelsův život a stojí za přečtení.... celý text
Rukojeť / Rozpravy
1972,
Epiktétos
Užuž jsem chtěl napsat, že je mi líto, že se Rozpravy nedochovaly v úplnosti. Ale protože se jedná o věc mimo naši vůli, kterou jakkoli nemohu ovlivnit, líto mi to není. Právě ona zásadní myšlenka, že jsou τὰ ἐφʹ ἡμῖν, τὰ οὐκ ἐφʹ ἡμῖν (věci v moci naší vůle a věci, mimo moc naší vůle) je základním stavebním kamenem Epiktétovy stoické ethiky. Jak je zmíněno v předmluvě ke knize, svým pojetím stoicismu navazuje na Seneku, ale v mnohém také nalézá inspiraci u Sokrata a školy kynické. Právě ona škola ho ovlivnila, co se tvrdosti životních zásad týče, tak, že se blíží prvním myslitelům nejstarší stoy. Filosofie, kterou Epiktétos zastává, je bezesporu mnohem tvrdší než ta Marca Aurelia, o něco tvrdší než Senekova a nesrovnatelně tvrdší než Epikúrova. I přes to jsem v ní nalezl mnoho, co hodlám uplatnit v životě. Netvrdím, že je pro každého - asi je potřeba před četbou tohoto díla mít nějakou filosofickou průpravu od jednodušších autorů.... celý text
Zlomená křídla
1996,
Chalíl Džibrán
Tato útlá knížečka na mě velmi zapůsobila především svým silně melancholickým laděním. Právě ona pochmurnost doprovází čtenáře zpočátku šťastnými, a posléze velmi nešťastnými momenty autorova vztahu k Salmě. Je nesmírně smutné, že sotva zrozená láska je hned zašlapána, jako by nikdy ani nevznikla. Na druhou stranu konec nabízí povznášející vysvobození z pout zažitých konvencí. Tuto svobodu přináší dítě, které sotva se narodilo, už umírá. Ale neumírá zbytečně - svou matku vyprostí z okovů nešťastného manželství a přivede jí ke shledání s milovaným otcem a také s Bohem. Neobyčejná kniha! "Jediná slza, která se leskne na zbrázděném obličeji starého muže, na nás působí silnějším dojmem, než slzy prolité mladým člověkem. Slzy mládí jsou totiž nesčetné a vznikají z překypění citlivých duší; slzy starců jsou naproti tomu zbytkem života v jejich vysílených tělech, který jim kane očí. Slzy mládí jsou jako krůpěje rosy na růžovém květu, zatímco slzy na stařecké tváři se podobají podzimnímu listí, jež vítr rozptyluje a odnáší, blíží-li se zima."... celý text
Hovory / Lun-jü
1994,
Konfucius
Kniha jako celek je zajímavá, ale nijak zvlášť mě neuchvátila. Některé myšlenky jsou velmi podnětné a zasloužily by si komplexnější rozpracování, kterého se jim ale nedostává. Naopak jiné nemají prakticky žádnou výpovědní hodnotu - k čemu nám je vědět, že ten a ten vévoda z toho a toho státu byl či nebyl Dokonalým člověkem - není uvedeno, co dělal, jaké zásady zastával, prostě nic... Někdy se mi dokonce zdálo, že je Konfucius nadutý (!) - viz opakovaná myšlenka, že ho v Dokonalosti nikdo nemůže předstihnout. Tyto dílčí nedostatky ovšem kvalitu díla nijak výrazně nesnižují a proto ji hodnotím spíše kladně.... celý text
O povinnostech
1970,
Marcus Tullius Cicero
Ciceronovy názory se v mnohém blíží stoicismu Senekovu - proto mě také zaujaly. Kromě nadčasových myšlenek musím vyzdvihnout i formální stránku - každé myšlence je v textu poskytnut dostatečný prostor k jejímu rozebrání a k vyslovení závěru. Nejzajímavější pro mě byly kapitoly týkající se dodržování či nedodržování daných přísah a slibů. Cicero v této věci zastává názor, že někdy nemusíme slib dodržet (např. slib daný pod nátlakem nebo slib, jehož splněním bychom uškodili osobě, které jsme jej dali). Připojuji citaci, která mě zaujala: Nic tak nesvědčí o duchu nesvobodném a malicherném jako láska k bohatství a nic není čestnější a velkodušnější než pohrdat penězi, jestliže je nemáme, a jestliže je máme, užívat jich k dobročinnosti a štědrosti.... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Nejhezčí na knize byly popisy - ty jediné nebyly psány nízkým, až vulgárním jazykem. Chápu, že kdyby dělník mluvil jako stará kniha, působilo by to nepřirozeně, ale mě jazyk těchto vrstev společnosti prostě nesedí. Když odhlédnu od formy, je příběh zcela jednoduchý, snad jen závěr může překvapit. Po celou dobu četby této knihy mě iritovala postava Lennieho - zvlášť jeho dětinské vystupování. Ani George příliš charakternosti neprojevil. Místo, aby Lenniemu pomohl utéct, ho střelí do týla...... celý text
Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905
2008,
Ivan Brož
Kniha je komplexně zpracovanou studií u nás nepříliš známého konfliktu. Obsahuje všechny zásadní informace - dobře popsaná jsou především mírová vyjednávání. Co ovšem mi na knize vadilo, je příliš neformální jazyk - ironizující poznámky na adresu ruských velitelů, nadsázky, ustálená spojení z hovorové mluvy. Toto zkrátka do publikace takovéhoto charakteru nepatří.... celý text
