Freiherr přečtené 152

Básnické spisy 1913, Otokar Březina (p)

K tomuto velikánovi českého symbolismu jsem se dostal přes Nezvalovu krásnou Smuteční hranu za Otokara Březinu. Věru někdy není lehké proniknout za slova a najít skrytý smysl básní, ale možná to ani není nutné. Spíše se čtenář má nechat unášet křehkostí pomalu plynoucích slov a slok. Pro mě je Březinovo dílo také jedinečné tím, že je psáno nejryzejší češtinou (přechodníky, koncovka -v v genitivu plurálu, předminulý čas), ale také že se nebojí používat slova přejatá včetně termínů (ukázková depoetisace). Zkrátka, kdo si chce užít bohatství až surreálných obrazů spojené s krásným archaickým jazykem, mohu Březinu jedině doporučit. Kdo však k této knize přichází z jiných pohnutek (povinná četba), budou se mu básně pravděpodobně znát nudné, bez hlavy a paty a školometské.... celý text

Katechismus katolického náboženství 1959, František kardinál Tomášek

Tomáškův katechismus právem patří k nejlepším kompendiím katolické věrouky u nás k dostání. Nabízí se jako o mnoho tenčí varianta k modrému Katechismu katolické církve, který může mnohé svým rozsahem odradit. Naopak tato útlá knížečka poskytuje ucelený pohled na to, čemu má každý římský katolík, který svou víru bere vážně, věřit. Pro někoho může být bonusem, že kniha byla sepsána ještě dlouho před druhým vatikánským koncilem, čímžto podává ryzí nezkreslenou katolickou nauku.... celý text

Papežství 20. století 1981, Iosif Romuaľdovič Grigulevič

Jedním slovem tendenční. Člověk nemusí být odborníkem na církevní dějiny posledních dvou staletí, aby poznal, že obraz, který se mu v tomto díle sovětský historik snaží vnutit, je pravdě stejně vzdálen asi jako Moskva od Říma. Na všech zmiňovaných papežích (vyjma dvou) nenechává autor nit suchou, probíraje se jejich soukromím, původem a politickými kroky. Razantní změna přichází až s nástupem sv. Jana XXIII., který na rozdíl od svého předchůdce v úřadu sv. Petra značně zmírnil církevní rhetoriku vůči Piem XII. odsouzené ideologii komunismu a socialismu.... celý text

Jak katolická církev budovala západní civilizaci 2008, Thomas E. Woods

Kniha podává stručné informace o vlivu římskokatolické církve na rozličné obory lidského působení. Vzhledem k velkému záběru se autor nemohl vyhnout zjednodušování, ale domnívám se, že čtenáři představil "v kostce" alespoň nejdůležitější informace. Na druhou stranu panegyrický a apologetický styl psaní i mě, zarytého katolíka, často iritoval. Dle mého názoru by přínos Církve svaté celé civilisaci vynikl lépe v porovnání s "přínosem" ostatních světových náboženství.... celý text

Životy, názory a výroky proslulých filosofů 1964, Díogenés Laertios

Zastavím se nejdříve u formální stránky knihy - takto by měl vypadat kritický studijní překlad antického díla. Během četby mi byly vítaným pomocníkem kvalitně zpracované doprovodné poznámky (ať už jazykovědné nebo literárněhistorické) a podobně užitečný byl i překladatelův úvod. Co se samotného obsahu týče, před čtenářem defilují doslova zástupy filosofů helénského světa všemožných škol a zaměření. Díogenés Laertios odvedl při sestavování jednotlivých životopisů vskutku dobrou práci, i když se samozřejmě vzhledem k obsáhlosti látky nevyvaroval chyb. Tato kniha dle mého názoru příliš neposlouží těm, kteří se chtějí zhruba obeznámit s antickou filosofií (už proto, že neobsahuje filosofy římské a pozdně-antické), nýbrž osobám, které, majíce v oboru jisté znalosti, chtějí se obeznámit i s méně známými mysliteli předkřesťanské doby. V hodnocení však musím zohlednit neuvěřitelnou suchopárnost některých pasáží, které jsem pročetl jen s nejvyšším vypětím vůle (mnohastránkové seznamy děl jsem od jisté doby jen přeskakoval). Naopak vítaným zpestřením byly vskutku vtipné anekdoty v životopisu Díogéna ze Sinópé - např. Když kdosi vrazil do něho trámem a potom řekl: "Dej pozor!", uhodil ho Díogénes holí a řekl: "Dej pozor!"... celý text

Plná slávy 1993, Bruce Marshall

Autor nám v této knize předkládá k posouzení zdánlivě prostý život nepříliš výjimečného kněze ze Skotska, tedy země s ne zrovna vřelým vztahem ke katolíkům. Obdivuji práci s dobovými reáliemi, přestože mi většina jmen filmových hvězd z plakátů signora Sarneho nic neříkala. Velmi mě také potěšil závěr - jaká smrt může být pro kněze čestnější než zemřít poté, co zachrání Nejsvětější svátost, jsa zaopatřen a obklopen kruhem věrných křesťanských duší?... celý text

Faidra 2011, Lucius Annaeus Seneca

Porovnávaje Senekovu tvorbu filosofickou s jeho díly dramatickými, nemohu někdy uvěřit, že jsou výtvorem stejného autora. Zatímco například v Listech Luciliovi se zamýšlí nad vznešenými otázkami dokonale mravného života, ve Faidře si libuje v krvelačných scénách (viz smrt Hippolytova). Jak jsem se dozvěděl v doslovu, zatím nemaje přečteny ostatní tragoedie, jsou podobné "drsné" výstupy v Senekových hrách pravidlem. Co se u Euripída a Sofokla odehrává za scénou, je u Seneky na jevišti. Možná tím autor reaguje na krutosti své doby, nebo měl zkrátka dojem, že uměřené zpracování řeckých mythů je už vyčpělé. Relativně nový překlad Evy Stehlíkové rozhodně není obtížný na pochopení a myslím, že překladatelka odvedla dobrou práci; na druhou stranu jsem zvyklý u antických her na archaičtější jazyk Ferdinanda Stiebitze.... celý text

Seneca a císař Nero 2002, Manfred Fuhrmann

Manfred Fuhrmann odvedl při mapování Senekova života vynikající práci. Vzhledem k nepříliš velkému počtu biografických pramenů zmiňujících o tomto významném muži Říma bylo jistě obtížné překlenout slepá místa. Autor přehledně zpracoval (a částečně musel odhadnout) Senekovu životní dráhu od skromných jezdeckých počátků v Cordubě až po faktického vládce Říma, kterým tento filosof (spolu s velitelem pretoriánů Afraniem Burrem) na začátku neblaze proslulé Neronovy vlády byl. Obdiv se zaslouží i výklad jednotlivých děl včetně rozboru jazykového. Senekovy pečlivě vypointované sentence se výrazně odlišují od syntakticky dokonale propracovaných třeba i patnáctiřádkových souvětí Ciceronových. Na autorově místě bych ale více probral ohlas Senekova díla v dalších staletích, kterážto problematika je v knize shrnuta jen několika stranami. Za zamyšlení stojí otázka, do jaké míry vlastně Seneka dostál svým životem zastávaným názorům. Mnozí zlí jazykové mu vytýkali, ať už v době jemu blízké či v novověku, že navzdory proklamování chudoby žije v okázalých palácích, jsa obklopen zástupem služebnictva. Nebo že místo jasného vymezení se proti zlovolným praktikám svého bývalého žáka se pouze stáhl do mlčenlivého ústraní (kde ovšem sepsal svá nejhodnotnější díla). Domnívám se, že je rozhodující, jaké mravní hodnoty si člověk udrží ať už v bohatství nebo v chudobě v mysli. Vnější věci jest pak přijímati, jak se přiházejí. Finální akt, jako vystřižený z některého jeho tragoedie, je ovšem bez jakýchkoli pochybností v souladu se stoickým učením. Z hlediska křesťanského by však mnohem správnější bylo vytrpět bolest z rukou vrahů, než se sám pošpinit jejich zločinem.... celý text

Úvod do zbožného života 2003, František Saleský

Toto skvělé dílo jsem dostal darem od svého zpovědníka a musím říci, že nemohl vybrat užitečnější knihu. Sv. František Saleský ve svém "Úvodu do zbožného života" vytvořil jakýsi kurs, jak postupovat v utvrzování víry a zbožnosti. Velmi přínosné byly úvahy k rozjímání (doplněné návodem, jak vlastně správně rozjímat) i didaktické teoretické pasáže - zde se nabízí srovnání s antickými filosofy, kteří často ve svých spisech volili podobnou formu.... celý text

Mluvnice řeckého jazyka 1909, Jindřich Niederle

To, čím je Základní latinská mluvnice Františka Novotného pro studium latiny v našich končinách, je pro řečtináře zase Mluvnice řeckého jazyka Jindřicha Niederle. Už sám fakt, že je tento souhrn starořecké gramatiky vydáván (v různých úpravách) zhruba sto let, svědčí o jeho vysoké kvalitě. Každému zájemci o tento nejvýznamnější jazyk východní části starověkého světa nabídne přehledný výklad všech částí jazyka včetně syntaxe. Domnívám se, že je lepší si pořídit některé z předválečných vydání (maximálně rok 1946), protože za starého Rakouska a první republiky bylo pensum znalostí vyžadovaných od žáků věští z důvodu poměrně velké hodinové dotace, a tím i studijní pomůcky musely být obšírnější. Ladislav Varcl, který upravoval vydání z roku 1956 (toho se drží všechny další dotisky) některé z odstavců vypustil, čímž sice vyhověl tehdejším potřebám výuky řečtiny, ale na druhou stranu ochudil studenty s hlubším zájmem o co nejkomplexnější výklad.... celý text

Corpus Christi - svaté přijímání a obnova církve 2015, Athanasius Schneider

Biskup Schneider se v této útlé knize věnuje především způsobům prokazování úcty Nejsvětější svátosti. Dle jeho názoru, s kterým se plně ztotožňuji, je velkým problémem přílišná benevolence při přijímání Eucharistie - jako zvláště nevhodná je zmíněna praxe přijímání na ruku namísto mnohem uctivějšího přijímání do úst. Rovněž Schneider vyzdvihuje pokleknutí při přijímání. Neméně důležité je ovšem i niterná disposice člověka. Pokud je někdo nesoustředěn, nebo dokonce nevěří v přítomnost Krista v Eucharistii, je jedno, zda při takto nehodném přijímání poklekne, nebo ne.... celý text

Rukověť mravních naučení 1930, Epiktétos

Epiktetos je spolu se Senekou filosofem, jehož názory jsou mi nejbližší. Ačkoli se historicky řadí do pozdní školy stoické (spolu s Markem Aureliem), jeho rigorosní přístup ke stoicismu odpovídá spíše době Zenonově a rovněž se některými myšlenkami blíží kynikům. Je zvláštní porovnat, jak se dva filosofové stejné školy v přibližně stejné době (Epiktetos je zhruba o 50 let mladší Seneky) odlišují svým postojem k člověku. Zatímco Seneka přísná stoická dogmata o dokonalém životě mudrcově mírní, uvědomuje se nedostatečnost lidskou, Epiktetos stále věří, že je možné ideál ataraxie a apatheie naplnit. Snad je to dáno odlišností jejich sociálního postavení - Seneka spolu s Afraniem Burrem jednu dobu vládl Římu místo mladého, poesií zaneprázdněného, císaře Nerona a jako takový musel svému okolí činit ústupky; Epiktetos byl v mládí otrokem a celý život strávil v chudobě, na druhou stranu nebyl k nikomu vázán a udržel si tak svobodu v myšlení i mluvě. K plnému pochopení odkazu Epikteta je třeba přečíst i dochované knihy Rozprav, které všechny body obsažené v Rukověti obšírněji rozebírají. Věřím, že současnému člověku může jeho filosofie mnohé dát a také ho o mnohé připravit - tím míním, že po pečlivém prostudování jeho díla si už nikdy nebudete naříkat nad úradky Božími, řkouce: "Nuž, osude a Die, jen veďte mě tam, kam vaším rozhodnutím byl jsem postaven a bez váhání půjdu; kdybych nechtěl jít, jsem špatný člověk, ale jít bych musel přec."... celý text

Louis de Funés 2007, Jiří Žák

V této biografii je život velikána francouzského filmu probrán velmi podrobně a poutavě. Kniha se rovněž dotýká vývoje kinematografie v 50. a 60. letech a překládá mnohdy zajímavé popisy vztahů Funèse k ostatním hercům.... celý text

Doupě 2017, Jakuba Katalpa (p)

Po komposičně velmi dobře zvládnutých "Němcích" jsem byl zvědav na autorčinu nejnovější prosu. Bylo mi sděleno, abych neměl příliš vysoká očekávání - prý je "Doupě" zmatečné a nudné. Katalpa v knize rozehrává 3 zcela odlišné příběhy, které se však v jistých momentech prolínají. Hlavní hrdinka, paní Květa, mi byla od začátku sympatická a hlavní dějová linie byla celkem napínavá. Jen konec vyznívá do ztracena - klidně se mohla autorka pokusit nastínit další vývoj.... celý text

Němci 2012, Jakuba Katalpa (p)

Hlavní předností tohoto díla je především velká čtivost - od knihy je těžké se odtrhnout. Kvituji i dobré charakteristiky jednotlivých postav - působí velmi realisticky. Autorka do příběhu důmyslně zasadila i kratší zprávy o světovém dění té doby, které výborně dokreslují situaci. Je zajímavé sledovat, že tak významná dějinná událost jakou byla druhá světová válka se obyčejných Němců, a konec konců i Čechů v Protektorátu, několik let příliš nedotýkala. S válečnými událostmi byli konfrontováni až na jaře 1945, kdy se přes naše území přehnala fronta.... celý text

Louis de Funès: Moc o mně, děti, nemluvte! 2010, Patrick de Funès

Je vidět, že tuto biografii sepsali Funèsovi synové - dílo se obšírně věnuje rodinnému životu Funèsových tu v Paříži, tu na zámku Clermont. Jedná se o zajímavou sondu do soukromého života mého oblíbeného herce, který byl, jsa obklopen členy rodiny, zcela jinou osobou, než jakou známe ze stříbrného plátna.... celý text

Kristiánova legenda 2012, Kristián

Pěkný exkurs do dějin středověkého českého státu, přestože mě toto období jinak příliš nepřitahuje. Na sv. Ludmile i jejím slavném vnukovi je vidět vroucí víra, jež prostupuje jejich každodenní jednání. Ne nadarmo se oba stali významnými českými světci! Kristián dobře uchopil i látku předcházející samotnému životu sv. Václava, stručně vyloživ cyrilometodějské působení a počátky české státnosti.... celý text

Vyznání 1990, Aurelius Augustinus

Svatý Augustin je mi jako světec a spisovatel blízký je dvou důvodů - k víře se dostal přes strastiplnou cestu plnou slepých odboček a mnohých klopýtnutí za velkého přispění své matky - to máme společné. Druhým důvodem je jeho přínos k antické filosofické tradici, kterou Augustin umně propojuje s relativně mladým učením křesťanským. Vyznání má také přínos historiografický, protože pomocí zmíněných reálií si můžeme udělat obrázek o společnosti a poměrech pozdní antiky. Jak je zmíněno v komentářích níže, je třeba toto významné dílo k lepšímu pochopení (zvláště času se věnujících pasáží) přečíst vícekrát. Už jen to, že krátce po revoluci u nás vyšlo několik fotoreprintů vydání z roku 1926 a že následně byly zpracovány nové překlady, svědčí o nehynoucím významu této niterné zpovědi hříšníka Všemohoucímu.... celý text

Čtyři knihy o následování Krista 2001, Tomáš Kempenský

Ne nadarmo je tato kniha nazývána "zlatou". Oko upoutá zlatá obálka (alespoň u vydání z roku 2017) a duch pak věru zlatem se stkvící obsah. V mé staré misionární knížce se vřele doporučuje všem věřícím denně alespoň jednu hlavu si přečísti. S tím nemohu než souhlasit. Mnohdy vám pár krátkých odstavců dá látku na přemýšlení a povzbuzení pro celý den.... celý text

Dialogy o kráse 1979, Platón

Po tomto souboru dialogů (nejen) o kráse jsem sáhl, maje Faidra již dříve přečteného, s úmyslem porovnat úroveň překladu a nechat se poučit dalšími dvěma dialogy. Musím říci, že oproti překladu ze samého začátku 20. století je tento čtenářsky stravitelnější, ale vysloveně mě iritoval nový pravopis ve slově filosofie. Dovolím si proto vyložit etymologický původ onoho slova: filein (milovat) + sofia (moudrost) = filosofie (láska k moudrosti) a naproti tomu filein + zofos (tma) = filozofie (láska k temnotě). Proto prosím piště filosofii se S. A nyní zpět k Platonovi. Je vidět, že si charaktery postav v dialozích vystupujících minimálně přibarvil - protože jinak by mu nemohl Ión tolikrát tvrdit, že není zběhlejšího odborníka na Homéra kromě něho. To by zkrátka racionálně uvažující člověk neudělal a po prvních pochybnostech ze strany Sokrata by svou rhetoriku změnil. Chápu ovšem, že Platon tohoto zveličení užil, aby zdůraznil potřebnou myšlenku a aby tedy kontrast mezi Iónem a Sokratem vynikl. Ve druhém dialogu mne mírně zklamalo, že nebyla poskytnuta souvislá definice krásy, o kterou se během celého rozhovoru s Hippiem přeli. No a Faidros? To je můj nejmilejší Platónův dialog. Začíná krásným líčením přírodní scenérie, kam se Faidros se Sokratem uchýlí, aby unikli spalujícímu horku. V první polovině jsou podány různé řeči na téma lásky milujícího a nemilujícího muže k miláčkovi (pederastie byla tehdy v Řecku obvyklá). Ve druhé části se Sokrates zamýšlí nad dialektikou a nad správným tvořením řečí. Vřele tento dialog doporučuji i těm, kdož jsou zatím filosofií nepolíbeni!... celý text