Freiherr přečtené 152

Odpoledne křesťanství: Odvaha k proměně 2021, Tomáš Halík

Odpoledne křesťanství by si mělo dát pozor, aby se k večeru nerozplynulo jako slunce ve vlnách. Tak se totiž stává systémům – náboženským, spirituálním i politickým – které, hledajíce své nové vyjádření, opustily to, co je činilo jedinečnými. Nabízím několik otázek, které mne při čtení knihy napadaly. - Opravdu Mons. Halík, jak sám píše, kněz se 43 lety zkušeností, považuje vyznání hříchu proti šestému přikázání za trapné? Je snad proud Boží milosti odpouštějící těžký hřích prostřednictvím kněžského rozhřešení trapný, nepotřebný nebo snad nahraditelný ujištěním o všeobecném Božím milosrdenství, jak se zvláště na západ od nás namnoze děje? Neříkal snad náš Spasitel, že kdo se chtivě byť jen podívá na ženu, cizoloží s ní ve svém srdci? - Autor se na jednom místě věnovaném problému stejnopohlavních svazků pateticky táže: „Smím tyto lidi [homosexuály], když konečně najdou partnera pro život, nutit k závazku celoživotního zřeknutí se touhy po intimitě, nebo jejich lásku nanejvýš „velkoryse“ označit za „menší zlo“, než je samota či promiskuita?“ Nejprve si neodpustím jednu logickou námitku – princip výběru ze dvou zel předpokládá, že existují jen špatné možnosti. Církev ovšem vždy nabízela onu třetí, která jediná nevede a priori ke hříchu, a tou je celoživotní pohlavní zdrženlivost ať už v myšlenkách, pohledech či skutcích spojená s vroucí modlitbou a snahou hledat své místo ve světě na základě rozlišování Boží vůle. V tomto kontextu mě napadá myšlenka, která se dá vztáhnout na mnoho výroků v této knize: Opravdu se má měnit morální nauka Církve jen proto, že se nehodí do dnešní doby? Nebo to je snad jeden z aspektů onoho slavného aggiornamenta? - Je všeobecně známo, že Mons. Halík je velkým zastáncem a propagátorem druhého vatikánského koncilu, který v knize neváhal nazvat „hvězdnou hodinou 20. století“. Tento koncil podle něj uzavřel „gentlemanskou dohodu“ Církve s moderním světem. Gentlemanská dohoda ovšem předpokládá, že se jí účastní gentlemani. A promiňte, ďábel coby původce, podporovatel a inspirátor tolika prvků moderní doby vskutku gentlemanem není. - Do očí bijící výsměch katolické nauce v knize sice zaznívá z úst amerického teologa Davida M. Knighta, ale Mons. Halík jeho myšlenku označil za „celkem logickou“. Jedná se o otázku, proč vlastně nepřipustit platně pokřtěné nekatolické křesťany k ostatním svátostem, uznáváme-li, že platným křtem žijí stejně jako katolíci v milosti posvěcující. Pomineme-li základní problém, že milost posvěcující se ztrácí i jediným těžkým hříchem – například již zmíněným přestoupením šestého přikázání sexuálním životem v neplatném svazku, nabízí se otázka, jak by mohli ke svátostem přistupovat ti, kteří mají zatemněné povědomí o jejich podstatě. Věří snad „platně pokřtění nekatoličtí křesťané“ v reálnou přítomnost Pána Ježíše v Eucharistii podle definice Tridentského koncilu? Sdílejí katolickou nauku o svaté zpovědi? Nahlíží stejně na svátost svěcení kněžstva? Odpověď mimo vzácné výjimky zní ne! Proto by se dopustil svatokrádeže, kdo by bez náležité dispozice přistupoval ke svátostem i ten, kdo tomu z moci svého úřadu nezabránil. - „Žádné dogma nám nebrání v naději, že peklo je po Ježíšově projití prázdné.“ Proč tedy generace věřících před námi konaly přísné posty, dávaly almužny, zbožně získávaly odpustky, když je peklo prázdné? A co mnohá vidění omilostněných duší – zdály se jim snad přeludy? - K několikrát opakované „nutnosti“ světit ženaté muže a udílet jáhenské svěcení ženám stačí poznamenat, že ani tak progresivní papež jako František to (bohudík!) neučinil, ač k tomu na Amazonské synodě bylo nakročeno, a dokonce v nedávné úpravě kanonického práva pod trestem exkomunikace zakázal pokus vysvětit ženu. Snad si správně uvědomil, že ani papež nemá právo měnit Božský základ víry a že by takový pokus byl stejně zcela neplatný, jako třeba svěcení „biskupek“ u anglikánů. V tomto výčtu prapodivných výroků bych mohl pokračovat ještě dlouho (nepřítel jménem tradicionalismus, Bohem chtěná pluralita náboženství, subsistit, chybějící cedule s nápisem „Nesuďte!“ nad dveřmi Svaté inkvizice etc. etc.), ale, jak říká žalmista, unaven jsem již voláním. Čtenář jistě nebude mít problém tyto a mnohé další problematické názory v knize najít. Na závěr ještě poslední otázka: Je tato „odpolední“ cesta skutečně ta, kterou se má Církev ubírat? Já spatřuji mnohem více naděje v návratu k tisícileté tradici Církve v duchu hesla arcibiskupa Lefebvra: „Tradidi, quod et accepi.“ - Předal jsem, jako jsem přijal. S důvěrou jsem předal jsem víru, morálku, liturgii, modlitby zděděné po předcích bez toho, abych se je snažil, já nedokonalý člověk, vlastními invencemi měnit.... celý text

Kroniky I. 2005, Bob Dylan (p)

Katechismus katolické církve 2001, kolektiv autorů

Bible 2001, neznámý - neuveden

Příruční mluvnice jazyka českého 1900, Jan Gebauer

Velmi dobře zpracovaná publikace, při jejímž čtení vysvítá, nakolik se změnil náš jazyk za něco málo přes sto let. Změny to jsou mnohdy dost razantní - "vyhynutí" předminulého času, ztráta zbytků aoristu (vece) i supina (jít spat). Ale i morfologie substantiv se změnila (hosti, bratří, veš - správný tvar pro novější všechen). Gebauerovo dílo se tak vlastně neintencionálně změnilo v historickou mluvnici českou...... celý text

Eucharistie - Který projev lásky může být větší? 2009, Benedikt Vladimír Holota

Otec Holota v této útlé knize zajímavou formou představuje vývoj chápání Eucharistie od dob prvotní církve, přes scholastiku až k modernímu (nebo lépe řečeno k modernistickému) chápání. Kromě zkušeností různých kněží s přítomností Pána Ježíše v Nejsvětější svátosti se kniha zabývá i problémem bludného chápání Eucharistie v reformovaných "církvích".... celý text

Základní nauky Církve katolické 1904, Česlav Schneider

Kdesi jsem četl, že úroveň stylu i obsahu papežských encyklik dosáhla vrcholu u papežů Pia IX. a Lva XIII. Tento soubor výňatků z papežských dokumentů a promluv tuto tezi dle mého názoru potvrzuje. Název knihy je trochu zavádějící, jelikož se v díle v prvé řadě nepojednává o Bohu či svátostech, nýbrž o problémech Církve, jež jsou dnes stejně aktuální jako v době vydání knihy před sto lety. Velkým tématem je chápání a úloha papežství v dobovém kontextu násilného zbavení papeže světského panství po dobytí Říma. Dále se řeší sociální otázka - tedy problémy dělnictva, které se na konci 19. století dostávalo do područí různých štváčů (výsledek těchto agitací v podobě nám dobře známé lidové demokracie a socialismu není třeba představovat). Oceňuji rovněž kapitolu pojednávající o manželství a zásazích státu do udělování této svátosti - jako například nutnost civilního obřadu. Kéž by se současný Svatý otec nechal inspirovat myšlenkami tohoto horlivého obhájce katolické nauky!... celý text

Mitra a hůl 2020, Bryan Houghton

Kniha je poutavá nejen svou epistulární formou, ale především na výsost zajímavým tématem. Vždyť koho z tradičně smýšlejících katolíků by někdy nenapadlo, jak by vypadal návrat tradičních mší do farností. Bryan Houghton nám zde nabízí svůj pohled, přičemž je třeba mít na paměti, že originál vyšel v sedmdesátých letech, a proto autor nemohl znát Summorum pontificum, Traditionis Custodes, vývoj FSSPX, vznik FSSP atd. Biskup Forester, „hlavní hrdina“ románu, na sklonku svého života vydává okružní list kněžím své diecéze, v němž dovoluje sloužit tradiční mši svatou při současném zachování Novus ordo. Ovšem postup vracení mše svaté všech věků není, alespoň dle mého názoru, úplně šťastný. Mám na mysli zvláště ad hoc vytvořenou hybridní mši – zjevně inspirovanou přechodnou podobou mše mezi lety 1965 a 1969. Tato reforma reformy, ač míněna dobře jako úprava hlavních nedostatků Novus ordo, by však z dlouhodobého hlediska neobstála. Domnívám se, že mše svatá má být sloužena výhradně podle schválených liturgických knih – tedy kompletní tradiční mše svatá bez čtení v národních jazycích přímo ve mši a s Confiteor před přijímáním. Čtenáře může překvapit, že ze strany Říma nedošlo proti biskupu Foresterovi k žádnému zásadnějšímu výpadu. Lze však očekávat, že kdyby biskup žil déle, stihl by ho podobný osud jako v knize často zmiňovaného arcibiskupa Lefebvra...... celý text

Když Pán promlouvá k srdci 2002, Gaston Courtois

Vskutku podnětná kniha plná zajímavých úvah nad modlitbou, smrtí a především láskou k Bohu a k bližním. Mnozí současní církevní hodnostáři, ale i obyčejní kněží, by si měli vzít k srdci myšlenku, že nikoli organizování všemožných akcí pro veřejnost či zabývání se světskými problémy, nýbrž obětavá služba svěřeným duším a úsilí o spásu své vlastní je jejich primárním úkolem jakožto prodloužené ruky Kristova kněžství.... celý text

Íllias 1846, Homér

Homér, a já věřím, že vskutku autorem či konečným redaktorem obou eposů tento básník byl, k nám i po více než dvou tisíciletích promlouvá ústy svých šestiměrů (hexametrů). Kdesi jsem četl, že je pro obě epické básně příznačný takzvaný homérský klid. A vskutku, ať básník popisuje nejlítější bitevní ryk, Achillovo lání nad padlým druhem nebo bohatou hostinu, kdy, slovy Homérovými, muži touhu po jídlu a vínu zukájeli všechnu, jazyk zůstává stále stejný a pokojně si plyne ladnými verši dál. Dokonce i když přichází Priamos žádat vraha svých synů o vydání těla Hektorova, což je má nejoblíbenější část, ani tehdy klid není porušen. Podle mě to ještě více vynikne v překladu Antonína Škody - posledním a troufám si říci i nejlepším českém časoměrném překladu, který jsem četl, srovnávaje ale i novější (Vaňorný, Mertlík, Šrámek). Pro někoho snad může být překážkou archaický jazyk (zvláště pokud čtenář zápolil už s v porovnání se Škodou velmi moderním přízvučným překladem Vaňorného). Na druhou stranu se však může kochat nepřeberným množstvím epitet (Trója lepohrazená, krásnoholenci Achajští, smrt dlouhormutná...), které mu budou jistě ještě dlouho znít v uších. Na důkaz že i před tolika staletími si děti stavěly hrady z písku, přikládám následující úryvek: Hrnuly tam se v řadách voje hustě a napřed Apollon, štít drže převzácný; i bořil přesnadno Achaiů ohradu, tak jako hoch si jakýs hraje na břehu mořském, jenž, když z písku zdělá svou hračku v radosti dětinské, zas ji nohou a rukou rozhází, takto se bavě: stejně jsi Argejských rozházel, Foibe pomocný, dlouhou práci a píli a strach na všecky jsi pustil. (XV; 360-366)... celý text

Vůle Boží - zbožná fráze? 2004, Ladislav Kubíček

Ačkoliv otec Kubíček primárně nechtěl napsat životopis, přesto v této útlé knize dostáváme velmi pěkný přehled jeho pozemské pouti, na níž kráčel s Bohem. Vybízí nás, abychom se také snažili hledat Boží projevy ve zdánlivě všední každodennosti. Teprve až náš život skončíme, budeme moci posoudit, nakolik se nám to dařilo. Rád bych vyzdvihnul v knize obsaženou myšlenku nesení vlastního kříže. Ten, kdo každý den překonává drobná protivenství, svůj kříž poponáší sice jen o malý kousek, zato soustavně. Kdo se však vyhýbá všemu, co je mu nepříjemné, nechává kříž opřený o zeď a kráčí s lehkostí. Jelikož však Bůh touží po naší spáse (obvykle více než my), vloží nám v závěru života onen kříž na bedra najednou, abychom v krátké době prošli vším, co nám pro celý život přichystal. Proto neotálejme s nesením vlastních křížů - vždy se s námi ten, který nám ho nésti pomůže!... celý text

Zlaté Mykény 1983, Antonín Bartoněk

Velmi kvalitní publikace stojící výše než různé popularizační knihy typu Zamarovského. Autor v tomto díle popisuje rozličné aspekty mykénské civilizace (písmo, obchod, architektura, dějiny...) s přesahem na mínojskou Krétu a do civilizací východního Středomoří. Za nejpřínosnější považuji kapitoly věnující se vývoji písma v této oblasti. Vzhledem k tomu, že lineární písmo B bylo rozluštěno teprve v polovině minulého století, považuji statě prof. Bartoňka za velmi zdařilé.... celý text

Athénská ústava 2004, Aristotelés

Nepopírám ani nesnižuji význam Athénské ústavy pro historické bádání. Z literárního hlediska se však jedná o nepříliš zdařile uspořádanou kompilaci. Skoro bych chtěl věřit, že, jak poznamenal prof. Oliva v předmluvě, autorem tohoto díla nebyl Aristoteles sám, nýbrž některý z jeho žáků. Takto by se dala vysvětlit jistá slohová neukotvenost, přeskakování od tématu a podobně.... celý text

Obrázkové dějiny národa českého 1895, Jan Dolenský

Dalo by se říci pěkná populárně naučná kniha, která i dnešnímu čtenáři stručně přiblíží vývoj Čech a přilehlých korunních zemí od legendami opředeného dávnověku až k císař pánu Františku Josefovi. Pěkným doplněním výkladu jsou také zdařilé reprodukce obrazů. Velkou vadou na kráse je pro mě však protestantsko-kališnické zaměření autora, které se ke slovu nejvíce dostává při popisu husitských válek a reformace. Domnívám se, že i v knize určené pro neodborníky by měl autor zachovat alespoň elementární objektivitu a nepokrytě nevyzdvihovat loupící a vraždící hordy husitů, kterými mnozí následovníci kalicha nepochybně byli.... celý text

Kodex kanonického práva 1994, kolektiv autorů

Důležitá kniha pro každého, kdo se chce seznámit s platnými církevními právními normami. Je dobré, že jsou kodifikovány i záležitosti vysluhování svátostí či úcty k Eucharistii - teď už jen zbývá, aby je všichni, kdo jsou CIC vázáni, dodržovali. Kánon 1024 říká, že svátost svěcení platně přijímá pouze pokřtěný muž - upřímně doufám, že se odpovědné osoby budou tohoto navždy držet a že se někdy v budoucnu nesetkám v Církvi svaté s "jáhenkami, kněžkami a biskupkami", které už nyní v jiných křesťanských denominacích působí.... celý text

Písmo svaté v obrazech 2010, Emanuel Žák

Vskutku zdařilá sbírka nejdůležitějších příběhů z Písma svatého doplněná nádhernými rytinami. Kniha neobsahuje přímo úseky z Bible, nýbrž zdařilá převyprávění doplněná kratšími citáty. Chtěl bych také vyzdvihnout jako již komentář pode mnou výborné technické provedení knihy - pevná vazba, velkoformátové reprodukce rytin, koženková (asi) obálka - zkrátka za tak nízkou cenu výhodná koupě.... celý text

In sinu Jesu 2017, Benediktin

Tato kniha mě naučila milovat a nově prožívat adoraci. Teď vím, že není potřeba před Pánem chřestit zrnky růžence nebo šustit stránkami breviáře. Bohatě postačí tiché patření na Jeho Tvář spojené s nasloucháním Jeho hlasu. Zápisky tohoto benediktina obsahují také krásnou korunku odčiňování za hříchy kněží a Pán zaslíbil vyprošení mnohých milostí pro ty, za které se ji budeme modlit. In sinu Jesu je kniha především určená pro kněze - Pánovi nejbližší přátele, ovšem užitek z ní mohou mít všichni věřící. Nezáleží, kolika hříchy jste obtížení, Pán Ježíš nabízí své vroucí přátelství každému, kdo mu dovolí vstoupit do své duše a nechá se po malých krůčcích proměňovat k obrazu svého Spasitele.... celý text

I dnes je den Boží 2004, Wilfrid Stinissen

Jednoduché a podnětné články k zamyšlení, které vhodně korespondují s liturgickým rokem. Jelikož však nemám rád dlouho rozečtené knihy, nedávkoval jsem si texty den po dni, nýbrž jsem je přečetl v rychlém sledu najednou. Vytkl bych ale přílišnou orientaci na Písmo svaté na úkor myšlenek světců a výkladu pravd Církve.... celý text

Deníček - Boží milosrdenství v mé duši 2001, Maria Faustyna Kowalska

Ach, ctihodná sestro, jak jsou mi Vaše zápisky drahé! Otevřely mi nové obzory nekonečné Pánovy lásky k nám. Teď vím, že On má pro KAŽDÉHO vždy otevřenou náruč plnou milosrdenství, jež na nás touží vylít. Jen kdybychom se nebránili. Někteří by snad i rádi získali odpuštění hříchů a tím i spásu, ale už jsou líní jít do zpovědnice. Jenže právě onen akt pokoření své vlastní pýchy a ješitnosti, který je spojen s vyznáním hříchů, duši očišťuje. Pán odpustí každému, kdo ho prosí. Vždyť je to on, kdo v oné zpovědnici sedí, a vroucně si přeje, abychom se dobrovolně položili do hlubin jeho milosrdné lásky k nám!... celý text

Modlitby svatého Augustina 2004, Aurelius Augustinus

Některé modlitby člověka osloví, jiné ho minou. Před časem jsem četl Augustinovo Vyznání, takže mi mnohé pasáže byly povědomé, ale rád jsem si znovu připomněl hluboké a vroucí zbožností naplněné myšlenky tohoto významného církevního otce.... celý text