Gordonlord přečtené 688

Conan a šamanova kletba 2002, Sean A. Moore

Conan a šamanova kletba je totální klišé heroické fantasy. To by bylo v pořádku. Ale pokud stejně jako já máte tohle klišé rádi podávané rafinovaně, poutavě, s nadšením a dobře napsané, tak ruce pryč. Přitom celé to začíná zajímavě. Conan je proklet a za úplňku se mění v supersilnou, agresivní horskou opici, která zabíjí na potkání. Posléze je uvězněn na pirátské lodi, téměř bez možnosti úniku. Obě dějové udičky nabízely možnost zaháčkovat čtenáře netušenými způsoby scénáristické akrobacie. Autor je ovšem nedokázal využít ani minimálně. Většinu knihy se tupě běhá po džungli, kde se bojuje s pavouky a netvory. Když se nebojuje, tak je třeba očima ze stránek slízat husté cákance literárních blitek, v podobě planých úvah a nikam nevedoucího řečnění o postavách, které už se v knize neobjeví, nebo jejichž pozadí nebude v ničem moc hrát roli. Jinými slovy vata. Celkově je tahle kniha stroze a bez zájmu odpracované klišé. Provedené s podobným zápalem, s jakým si odpracujete dvanáctku ve fabrice. Juraj Červenák a Leonard Medek mi přišli v Conanově světě hodně slabí, ale tohle je snad ještě horší.... celý text

Dějiny pravěku a starověku 1995, Jan Souček

Od staršího paleolitu až po dobu pár staletí po Kristu. Vcelku jednoduchou a zkratkovitou formou vylíčené zásadní události lidské historie, napříč vybranými částmi planety, ovšem bez stravitelné formy, přehledného rozvržení informací či poutavého kontextu. Vše zásadní zde asi řečeno bylo, takovým tím 'letem světem' způsobem. Jen to bylo suchopárné a nezábavné jako učebnice dějepisu. .......... počkat........!... celý text

Conan a poklad Pythonu 2000, John Maddox Roberts

Tuhle Conanovku jsem si vybral primárně kvůli vysokému hodnocení čtenářů a pochvalných komentářů. V záplavě příběhů o Cimmerském barbarovi, které sotva kdy překročí práh podprůměru (pokud je ovšem nepíše zrovna Howard), je kvalita vzácností, tak jsem měl velká očekávání. A jsem rád, že byla naplněna. Čtenáři mají se svým hodnocením pravdu a já se přidávám do klubu oslavovatelů. John Maddox Roberts píše velmi podrobným a popisným stylem. Má promyšlený každý detail, zachází velmi často i do maličkostí, co se historie, světa, pozadí postav a jemnůstek v jejich jednání týče, ale nikdy ne zbytečných. Netvoří vatu, ale detaily a popisnosti oživují příběh, nebo obarvují a prohlubují charaktery hlavních postav, či přímo vtahují čtenáře více do děje a pomáhají knize působit vážně skutečně a sugestivně. Takhle se správně pracuje s popisností, super ! Díky velkému množství detailů tedy vše dýchá pohlcující a v rámci žánru uvěřitelnou a poutavou atmosférou, ale ta samotná by nestačila. Autor tedy na své čtenáře hází jeden háček za druhým, v podobě tajností hlavních postav, nevyjasněných mystérií, vyhrocených vztahů a nebezpečných tajemství, na jejichž rozuzlení se fakt těšíte. Podle tohohle všeho by to mělo vypadat, že se děj povleče jak smrad, ale John tyhle ctnostné prvky dokázal namíchat tak šikovně, že rychlý spád knihy nezbrzdí. Jediná slabina byl snad téměř závěr knihy, kde mě velká část závěrečné bitvy moc nebavila a potom úplný konec, který byl možná vzhledem k epicky propracovanému zbytku knihy až neepicky rychle useknutý.... celý text

Conan a svatyně démonů 2002, Thorleif Larssen (p)

Je to zvláštní situace. Conan a svatyně démonů má naprosto všechno, co od staromilské, tradiční akční fantasy čekám. Spousta klišé, démonů, čarodějů, krasotinek a heroické akce (i když té tu vlastně bylo pomálu). Ještě ke všemu tu byly i docela zajímavé postavy - samozřejmě správně šablonovitého charakteru - zapletené do klasického funkčního dějového oblouku, poplatnému žánru. Takže by se mi to vlastně mělo moc moc líbit, protože tohle je přesně to, co miluju. Jenže nelíbilo. Já nějak ani nedokážu popsat proč, prostě mě to vůbec nebavilo číst, nevtáhlo mě to do děje a nezajímalo mě to i přesto, že jsem si připomínal, že tohle je přece přesně to, co mám nejraději...ale prostě ne. Nefungovalo to. Červenák mi to to asi nedokáže podat. Tohle je druhá šance, kterou jsem mu v rámci Conanova universa dal a opět mě zklamal. I když tentokrát ne tolik jako u Conana a dvanácti bran pekla. Zvláštní, že jeho Tollrander je pro mě jedna z TOP knih vůbec. Navíc - jako Conanovka to bylo hrozné. Celkový charakter a chování hlavního hrdiny je mimo mísu a atmosféra jako si to žádá tu není vůbec. Jako klasické akční Sword and Sorcery by to ještě bylo pro mě pocitově obstojné a technicky i obsahově žánrově odvedené do detailu a špičkové. Asi by tomu prospělo prostě hrdinu pojmenovat jinak a možná bych přihodil jednu hvězdičku. A možná taky ne. Pořád je ve mě pocit nepochopení a rozčarování. Dostal jsem přesně to, co mám na fantasy žánru snad nejraději, ale přijde mi, že se to hrozně, hrozně nepovedlo.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Kopírka Foglarových Stínadel. To, co u Rychlých Šípů fungovalo, v Prašině nefunguje. Vize současných Stínadel je díky přítomnosti moderního světa oloupena o svou duši a stejně tak je na tom i příběh, který i přes svoji lehce kopírákovou originalitu a osobitost, postrádá přesvědčivost, ducha a schopnost vtáhnout čtenáře do děje. Celé je to takové nemastné neslané a vážně autorovi skoro nic nevěřím. Příběhová osa je bezpečná a jasná, jak se u knihy pro dospívající děti sluší a patří. Jediná vážně zajímavá postava - Tonda - je na překážku ukázkové lásce dvou adolescentů a je odsunut stranou. Nicméně - když opomenu dětskou naivitu příběhu, fakt, že je to celé vlastně taková kravinka a zkusím přistoupit na autorovu hru, tak jako kulisa při práci (poslouchal jsem to jako audioknihu) je to nejen akceptovatelné, ale místy i zábavné. Rovněž pár obskurních nápadů - jako třeba stroj na výrobu prašiny napájený krystaly - průměrné dílko hezky oživují. A co musím pochválit je závěr, který byl vypointován chytře a částečně i překvapivě. Vojtěch si nechal svá trumfová esa holt až do finále a mě tím rozhodně potěšil.... celý text

Conan a kletba monolitu 2004, Lyon Sprague de Camp

Velmi primitivní a syrové povídky, naplněné naprosto jednoduchým a primálním dějem. Conan, prales, nahá žena, netvor, boj. Naprosto na kost ohlodané příběhy. Autoři ve většině povídek pěkně vystihují atmosféru původních Howardových textů. Máme tu tedy lehce hororové prvky a zneklidňující mystické obskurno, naplněné surovým a značně nekomplikovaným dějem. Všechno ovšem není tak dokonalé jako od Howarda. Ta pověstná jiskra tu až tak úplně není a například poslední povídka je dost mimo mísu, jak příběhem, tak stylem. Ale i tak je to velice solidní, True-old school primitive heroic fantasy.... celý text

Metal: Temné noci 2019, Scott Snyder

Ze začátku to bylo hodně zmatečné. Tenhle novodobý styl psaní superhrdinských comicsů, kde všichni melou pseudo-filosofické žvásty a blbosti které sotva dávají smysl a na pozadí těhle blábolů se spolu řeže asi 387 superhrdinů jen proto, aby se řezali, mě hrozně unavuje. Proč vždycky, když je v DC nebo Marvelu "velká událost", musí se do příběhu nacpat milion kostýmovaných šašků ? Jejich přítomnost je vždy zbytečná a jsou tam jet proto, aby pětiletá děcka mohla výskat radostí, když na stránkách uvidí svého oblíbence. Jejich počet ředí konzistenci a plynulost příběhu a vyzní jako hodně chatrná scénáristická deus ex machina. Naštěstí od poloviny knihy se z toho brajglu vyloupne jednoduchý a milionkrát omletý příběh, s primitivním a milionkrát omletým dějovým obloukem, který už se dá zkousnut a docela mě bavil. Přežil jsem i chatrnou návaznost jednotlivých sešitů díky zařazení doplňující minisérie, která hlavní příběh tříštila a ještě více znepřehledňovala. Ale musím říct, že když se člověk zorientuje, čte se to fajn. Dokonce i Harley Quinn, kterou fakt nesnáším, tady měla pár vtipných momentů. Kresby byla standardně hezká, vyznal jsem se v ní a dobře sloužila účelu. Ideální je, když máte načteno hodně v aktuálním DC universu, potom vám více věcí dá větší smysl. Ale to už je nevýhoda jednotlivých příběhů vytržených z kontextu provázaného celku tohoto světa.... celý text

Zaklínačka Lota 2009, Petra Neomillnerová

Kopírování velkých autorů a jejich postav je úplně v pohodě, pokud to udělá člověk, který ono plagiátorství přetaví ve svou vlastní vizi s osobitou originální poetikou, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a umí psát. Většinou to dobře nedopadne, ale zde se to podařilo na výbornou ! Vzory Zaklínačce Lotě jsou samozřejmě Zaklínač od Sapkowského a potom libovolný Nářez od Františka Kotlety. Sice nedosahuje nadčasovosti, kvality, ani vypravěčské velikosti obou zmíněných, ale roste v mých očích díky jiným ctnostem. Styl Petry Neomilnerové je takový, že Geraltovy krušné životní osudy proti těm Lotiným vypadají jako nedělní relace Teletubbies na Nově. A brutalita sexu, vulgarismu a násilí je taková, že by se i František Kotleta červenal za ušima. Tohle je naprosto naturální a surové fantasy. Život se s hrdiny vůbec nemaže. Lota a její kamarádi musí často dělat i překousnout věci, z kterých člověku zůstane hořká pachuť žluče na patře. Jejich činy a rozhodnutí nejsou sympatická, ale ani vyloženě zlá. Jsou jen výsledkem tvrdé reality kolem nich, kterou vám ostatní, příběhově a morálně nablýskané a akceptovatelné fantasy nikdy neukážou. Ještě jsem neměl tu čest číst fantasy, kde by mi autor ukázal bez příkras veškerou bídu a hnus, který sebou dobrodružný život přináší. Zde se mi to dostalo vrchovatě. Ten závan hnusné a nepříjemné reality mě fakt dostal a díky němu jsem se s hrdiny dokázal nádherně sžít a opravdu jim fandit. Ani život se s vámi nesere jako scénář americké komedie a všechno co během něj uděláte, není vždy vzor ctnosti a obdivu. A stejně tak je to i s hrdiny v téhle knize. Moje nadšení se ale samozřejmě netýká jen toho, že je to hrozně brutální a ušukané. Naopak. To nejdůležitější přichází nyní : Velmi surovému a nepřikrášlenému pojetí odpovídá i styl vyprávění. Není zde ani gram vaty. Ani jediné zbytečné písmenko. Žádné otravné popisy toho, jak vypadá límec vedlejší postavy, jakou barvu má tráva a co všechno leží na stole v chalupě. Autorka vás nemá za kretény. Očividně věří, že máte nějakou fantazii a zbytečnosti a podružnosti si domyslíte. Vyprávění se tak soustředí na ty naprosto podstatné záležitosti a přímou řeč. A přesto zde nic nechybí, nic důležitého není vynecháno. Všechno odsýpá šíleně rychlým tempem. Není zde sebemenší šance se nudit. Takhle to naprosto miluju ! Kéž by tímhle způsobem psalo více autorů. Rovněž i každá z povídek má svoji silnou atmosféru a dobrý nápad. Styl vyprávění, síla charakterů hlavních postav a hlavně neuvěřitelná sugesce a vtažení do děje ve spojení s dobrými nápady, sypanými na čtenáře kadencí kulometu, to byl ráj číst. Co bych bral ovšem jako mínus, je občasná zmatečnost, kdy jsem si některé pasáže musel přečíst dvakrát, abych pochopil, kdo co komu říká. Druhý nedostatek pramení z ctnosti - všudypřítomný sex mohl být jen lehce redukován, aby jako koření příběhu moc nevyčníval. A perverzní narážky vypadaly občas trapně... ale pak jsem si uvědomil, že se vyskytují hlavně v pasážích, kdy je Lota a její kamarádi v pubertě. No...a kdo v tomhle věku neměl v hlavně podobné věci ? Čistý plný počet to není, na čtyři hvězdy je to moc dobré. Přikloním se k osobnímu dojmu, už jen proto, že od knihy jsem se od začátku do konce nemohl odtrhnout a četl jsem jako přikovaný, pevně a sugestivně vtáhnutý do Lotina světa.... celý text

Conan a Bílý bůh běsů 1999, Sean A. Moore

Začnu od konce. Finále je typicky Conanovská jízda, kde musí barbar po boku kozaté krasavice zabránit znovuzrození mocného zlého boha, přemoci nekromanta, porazit mocného nemrtvého válečníka a vyhnout se intrikám najatého velmistra cechu vrahů. Konec je solidní jízda. Čím ale Conan a bílý bůh běsů trpí, je vata. Natahování děje, zbytečné popisy všeho možného. Tohle se děje hlavně v pasážích týkajících se zlého nekromanta. Co mě v akčních fantasy knihách vyloženě vadí, je oblíbený trik na natáhnutí počtu stran, který spočívá v kapitolách, kde čteme popisy toho, jak armády pochodují, armády se o něco snaží a desítky stran čteme úvahy hlavního padoucha, jak se složitými intrikami zbaví svých soupeřů a jakými všemi způsoby si zajistí obrovskou moc a vládu nad světem, jen aby k ničemu z toho nakonec vůbec nedošlo a s tímto padouchem nakonec bylo zůčtováno během jednoho krátkého odstavce. Jak tyhle pasáže jen cejtím, už mám osypky. Dobré ale je, že autor neosekal příběh na totální kostru, ale narval ji vcelku zajímavými postavami, motivovanými sice klišoidním poháněcím mechanismem, jako je třeba jed vpravený jim do těla, který bude jejich nadřízeným neutralizován v případě úspěchu jím zadané mise. Jednouché, ale účinné. Rozehrálo to spoustu zajímavých dějových možností, které ale autor úplně na sto procent nevyužil. Rovněž hezká byla i narážka na děj povídky Věž Slona, od duchovního otce Howarda. Provázanost se staršími Conanovskými díly mám rád. Kdyby se škrtalo, některé dějové linky byly lépe zvládnuty a styl psaní nebyl místy trochu kostrbatý, byla by to vážně super jízda. Takhle jenom fajn Conanovka, kterou jsem místy už chtěl mí rychle za sebou.... celý text

Conan: Meče zrady 2003, Leonard Medek

Leonard Medek má bonusové body za částečné podchycení Howardovy atmosféry, především co se lehké obskurnosti některých mystických prvků týče. Jeho příběhy jsou promyšlené a naplněné spoustou všeho. Což začíná jako klad, ale tahle dvousečná zbraň se, alespoň v mých očích, velmi často obrací v Leonardův neprospěch. Například hned druhá povídka je tolik zaflákaná postavami a mini-dějovými linkami, že jsem se v tom trochu zamotal. Očekávaje přímočarou Conanovskou řezničinu, dostal jsem zamotanec téměř ála Hercule Poirót, kde kde konci povídky moc nezbývalo místo na úspěšné zůročení všech Leonardových nápadů a hodně všeho v tomhle případě i vola utahalo a trochu se to rozpadlo. Každopádně nápady tady jsou, Leonard si dal záležet. Na druhou stranu, nějak mě jeho styl psaní neuchvátil. Pořád mi z řádků sklouzávali oči bez zájmu a hlava utíkala k jiným myšlenkám, než k ději. Sem tam jsem v jeho stylu psaní byl lehce zmaten, co se vlastně děje a musel jsem určité pasáže číst dvakrát. Zajimavostí je, že téměř všemi čtyřmi povídkami se prolíná přítomnost postavy básníka Yasíra a Slepé vědmy. Hezký nápad. I tak docela solidní a rozhodně stále obstojná zábava, pokud už máte lepší Conanovské příběhy přečtené.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Dobrodružství pětadvacítky, kapitána Joela a mladé sklenářské dívky Ilan pokračuje. První polovina knihy byla o ničem. Myslel jsem že nudou chcípnu a neposlouchat to jako audioknihu, rovnou by to letělo oknem. Od půlky se to zlepšilo, místy i markantně. Pětadvacet útlocitných maminek střižených podle jedné šablony z prvního dílu, se zde mění v pětadvacet hrdinů, které autorka konečně obdarovala jednoduchými, ale rozpoznatelnými znaky, díky kterým je od sebe poznáte a začnete k nim zaujímat určitý vztah. Sice tyto "traity" jsou z kategorie jednoduchých a hloupých, ale u takhle nenáročné Young adult to přeci nevadí. Ve vztazích má autorka poměrně sílu, proto zde má duo Ilan - kapitán docela dynamický a zajímavý vývoj. Místy hodně dramatický. V popisu chování mužských postav je to místy lepší než v prvním díle, a místy jsem se za autorku vyloženě styděl. Děj knihy opět není stavěn klasicky, ale zase jako jeden díl seriálu, takže nečekejte nějaké gradování děje a monstrózní závěr. Kniha byla utnuta tak náhle, až jsem si nebyl jist, jestli mi nechyběla poslední kapitola. Slabina jsou situace a jednání postav, které postrádají smysl a logiku a jsou do knihy násilně a velmi okatě naroubovány jen proto, aby autorka dostala děj tam, kde ho potřebuje mít. Ale když už tam ten děj má, dovede s ním pracovat. Postupně odhaluje zajímavá mystéria, vytváří další a čtenáři je servíruje tak rafinovaně, že ve vás nutně probudí zvědavost číst dál a zjistit, jak se to celé vyvine. Petra holt umí zaháčkovat. A také rozhodně není obyčejná spisovatelka. Strašné nedostatky a velmi výrazné plusy tvoří šílený mix. Ale dobrý pocit převládá.... celý text

Myšlením k bohatství 1990, Napoleon Hill

Kniha "Myšlením k bohatství" ve mě trochu evokuje benefiční akce. Utratíte půl milionu za to, abyste ji uspořádali a na nemocné vyberete částku v desetitisících. Účinější by bylo dát ten půlmilion nemocným rovnou a v tichosti, ale to by se nevyplnil skutečný účel oné benefice - a to upozornit na to, jak jsou její účastníci skvělí lidé. Jasně vidíte, že o nemocné tu vůbec nešlo. Šlo o prestiž. Jenže to nikdy a nikde nesmíte říct nahlas, protože skutečnost je taková, že nemocní peníze dostali, opravdu jim bylo pomoženo a vy byste takovým prohlášením ze sebe udělali jen lidské zrůdy. Podobné je to s touhle knihou. Myšlenky v ní popsané opravdu dotyčným pomohli k úspěchu. Je nepopiratelné, že každý jeden ze zmíněných bohatýrů se jimi řídil a pomohly mu. Avšak rady, jenž kniha předesílá, jsou opět v základu prázdnou slupkou funční fazole, která roste na zahrádce každého, kdo má všech pět pohromadě. Dozvíte se zase jenom to, že k úspěchu je potřeba silná touha, skutečná víra, vytrvalost, chytrost...wow. Vážně k tomu potřebujete číst tuhle knihu? A teď ona paralela s beneficí. Ano, vše co zde stojí a je napsáno je pravda. Avšak úhel pohledu a použitelnost pouček je brutálně úzká a nelze ji generalizovat, což je zde prováděno s téměř nábožensky slepým tunelovým přesvědčením. Takovýhle fanatický a slepý přístup je mi odporný. Ano opravdu, nic zde napsaného nemohu napadnout, ale fungovat to bude ne 100% lidem, ani 50% lidem, ale skutečně jen malému zlomku čtenářů, kteří zde posané rady beze zbytku využijí. Což je dokonale v rozporu s bezmeznou vírou v jejich funkčnost, tak zapáleně nám autorem předkládanou. Že využitelnost rad většině z vás fungovat nebude, zde napsáno je, ale velmi nesměle a téměř pod čarou. Nevěříte? Jste ještě napumpovaní ze sebevědomých myšlenek, akční, útočné a skutečně motivující aury knihy - což jsou zároveň jediné přínosy a klady, za které dávám dvě hvězdy - a dokonale věříte romu, že tohle je jasná cesta pro vaši lepší budoucnost? Tak si to přečtěte ještě jednou a pořádně. Ale pravděpodobně mě máte teď za zahořklého, úspěšným lidem závidícího loosera, který zde napadá velké a ověřené myšlenky. Ale tohle je jako s onou beneficí... Ale kdepak. Je to další vychcánkovské roztažení krátké, funkční selské rady na 300 stran. Ovšem tentokrát z vod odpadu vyčnívá díky skutečně direktivnímu a a akčnímu stylu psaní, které vás nakopne k činnosti a dovede namotivovat. A to už určitá hodnota je. I přesto, že i v této slupce od fazole chybí zrnícka.... celý text

Conan a první lidé 2009, Břetislav Čenda

Kniha, která přesně splnuje veškerá očekávaní, která může člověk mít od Conana, psaného jiným autorem než je duchovní otec Howard. Ona nezaměnitelná aura zde samozřejmě není, ale je nahrazena příjemným, rychlým a čtivým stylem, kterému nechybí nic, co od béčkového fantasy tohoto střihu očekáváte - jednoduchý a velmi rychlý a zároveň přehledný styl vyprávění, fůra zajímavých nápadů - ať už se jedná o kmen prvních lidí, hostinu u mořské vládkyně, stříbrném meči schopném zlomit zlé kouzlo, v sochy proměněné otroky na dálku ovládané zlým čarodějem a další skvělé bonbonky, které jasně ukazují, že autora to psát bavilo a věděl, že píše béčko, které má především bavit. Chybí mi zde sice jiskra něčeho vyjímečného, kvuli které jsem si byl téměř jist, že dám knize 3 hvězdy, ale přes noc to ve mě uzrálo. Kniha má vážně vše, co od Conanova příběhu očekávám. Navíc je krátká, rychlá, vaty-prostá a baví. Solidní práce!... celý text

Elvenbane 1996, Andre Norton

Zlí elfí lordi zotročují celý svět svojí mocnou magií. Bylo dáno proroctví, že se jednoho dne zrodí míšenka, jenž se stane jejich zkázou. Moc hezká premisa na správné béčkové fantasy ! Kniha je zvláštně rozvrstvena. Hrdinkou první třetiny knihy je dračice Alara, prostřednictvím níž se seznamujeme se světem, mocenským rozložením, kulturou a vztahy mezi rasami. Celá tato třetina je hrozně pomalá, rozvláčná, nic se v ní neděje a navíc je hrozně zmatečně napsaná. Chvíli autorka přeskakuje do minulosti, pak zase do budoucnosti a obě časové linky od sebe nejsou nijak zřetelně odděleny, takže se čtenář po chvíli ztráci nejen v tom, jestli je to, co zrovna čte přítomnost, nebo minulost, ale i v tom, z čího pohledu je děj zrovna vyprávěn. Zmatek, nuda, roztahanost. Až ve druhé třetině knihy se teprve narodí "hlavní hrdinka" jménem Shana, jenž se má stát onou proroctvím předpovězenou zhoubou zlých elfích lordů. Sledujeme její dospívání v dračím společenství, kde jako jediná míšenka mezi draky musí snášet šikanu a tyranii, ale nachází i první přátelství. Kniha se zde konečně trochu rozjíždí. Poprvé konečně můžeme číst přímou řeč, dialogy mezi postavami, všechno je na rozdíl od suchopárné a seznamovací první třetiny daleko živější. Děj ubíhá, i když stále rozvláčně, pomalu, s popisným charakterem a detailním vyprávěním. Shana putuje světem, zažívá různá dobrodružství, během nichž se z ní ovšem nestává žádná zhouba. Shana neustále jen fňuká a nechá se někým zotročovat a nebo zachraňovat. V poslední třetině knihy ovšem i ona ustupuje do pozadí a hlavními hrdiny se stávají Valyn a Mero. Děj začíná ukrutně rychle akcelerovat, spousta postav, jejichž osudy, pozadí a charakter nám byly detailně a rozvláčně přibližovány, už nemají žádné místo, jsou sotva zmíněny a všechno je odbyto ukrutně rychle, jako kdyby si autorka najednou uvědomila, že má k dispozici vlastně jen omezené množství stran, které může popsat a byla donucena všechno hrozně rychle ukončit. Velké příprava na finální bitvu vyzní strašně zbytečně, protože je celé finále hrozně násilně dotlačeno k WTF vyústění, aby se honem honem mohlo celé uzavřít bez velkých ceremonií během asi dvou stránek. Jinak kladem knihy pro mě je, že má onu devadesátkovou, hrozně nemoderní, obstarožní a syrovou fantasy poetiku, jenž je poplatná své době, má svoje krásné naivní kouzlo a já pro ní mám velkou slabost. Této stylistice odpovídá i barevná, krásně malovaná klasická fantasy obálka, která mě ke knize připoutala od samého začátku. Tenhle styl malby miluji. Suma sumárum, byly zde dobré momenty, mělo to celkově potenciál, ale čiší z toho šílený amatérismus, který vyústil ve zmatený a dramaticky nevygradovaný scénář, který postrádá logickou příběhovou osu, stejně jako chování a dialogy postav občas postrádají logické chování.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Dívčí, naivní, dětský a jemný pohled na moderní fantasy. Autorka se rozhodla vynechat elfy a trpaslíky a vytvořit si vlastní, originální mytologii. Tu vytvořila z naprosto neoriginálního základu, stávajícího se z lidiček na dně společenského žebříčku, kteří umí dobře vyrábět zbraně ze suroviny zvané "sklenit". Originalita pro mě neznamená nic, tak mě ani nemrzí, že zde je taková polovičatá. Příběh sleduje malé děvče, které umí sklenit zpracovávat mistrným způsobem, kterak putuje světem s legendárními mocnými bojovníky, známými jako "Pětadvacítka". Problém je v tom, že je to celé hrozně "maminkovské". Ještě snad nikdy jsem neviděl takhle směšně napsané mužské postavy. Chovají se afektovaně mateřsky, žensky starostlivým způsobem a neustále řeší city. O to horší to je, že tímhle způsobem zde jednají právě oni legendární bojovníci. A pak už ani nepřekvapí, že v celé knize se ani jednou nebojuje. Zato se celý vesmír a úplně všechno v něm naprosto neustále točí pořád jen kolem hlavní hrdinky, což vyzní přímo blbě a šroubovaně. Všechno začíná úvodní nalejvárnou, která nás seznámí se světem, jeho mytologií a fungováním. Vzhledem k tomu, že si žádnou z vědomostí nemohu asociovat s ničím poutavým, co by na mne autorka stihla do té doby vychrlit, je nápad vypálit hromadu strohých faktů na čtenáře hned zkraje, ryze nešťastný. Ale dál už je to mnohem lepší. Částečně originální svět "Naslouchačů" je vymyšlen tak akorát, aby skýtal dostatečné množství poutavých mystérií a zároveň nahrával na zajímavé zápletky a dějové zvraty. Autorka navíc píše výborným stylem - naprosto jasně, přehledně, k věci. Nezatěžuje se slovíčkařením, matením čtenáře, žádnými nafouklými popisy (až na ten začátek) a hlavně se snaží čtenáře bavit, takže na každé stránce se stane něco zajímavého, ať už ve výstavbě charakterů nebo v ději samotném. Nikdy se neztrácíte v tom, co kdo a komu říká, kde zrovna hrdinové jsou, nebo proč někam jedou, či proč něco dělají. Dialogy jsou postavené dobře a člověk nemá šanci kroutit hlavou nad nesmyslným chováním nebo nad nelogickou přímou řečí postav, kteréžto neduhy jsou naprosto běžné i u větších a známějších fantasy eposů. Takže styl má Petra výborný a nápady také hýří a nešetří s nimi. Kdykoliv, když jsem začínal nabývat dojmu, že se už už začnu nudit, tak Petra dupla na plyn a vrazila tam další zajímavou pasáž, zvrat, nebo zajímavý vývoj událostí. Rovněž celková atmosféra knihy je i přes mé výtky dívčím způsobem milá a lákavá, s určitým patosem originálního pocitu. Škoda jen, že je kniha postavena seriálovým stylem. Nečekejte tedy žádný logický dějový oblouk a vyvrcholení. Kniha prostě skončí na půli cesty a druhý díl je povinnost.... celý text

Cesty z úzkosti a deprese 2012, Heinz-Peter Röhr

Zcela náhodně jsem se pustil do čtení této knihy hned poté, co jsem přelouskal titul "Nedostatečný pocit vlastní hodnoty", napsaný úplně stejným autorem. A já si celou dobu říkal, proč si jsou obě knihy tak moc podobné ! Ani ne tak podobné, jako vlastně skoro stejné. Rozdíl je v tom, že v "Nedostatečném pocitu" byly myšlenkové pochody přirovnávány k programům a podprogramům a zde je zas pro změnu použita analogie s žábou z pohádky. Ve své podstatě jsem se už podruhé "dozvěděl" to, co už jsem věděl, jen jsem si to zase přečetl ve formě učené rétoriky, bohatě nafouknuté chozením kolem horké kaše a za asistence neustále, ze všech stran několikrát opakovaných, selských pravd. Rozhodně se tady jde sem tam i pod povrch a místy se objeví dokonce nějaká perlička či zajímavý postřeh, který si nedomyslím když nad problémem lehce pouvažuji. Ale takových statí je zde pomálu. Ve mě kniha nic moc nezanechala a to málo co mi dala, ve mě vykutalo poněkud prázdný pocit promarněného čtenářského času. Ale u mě o nic nejde. Horší to může být, pokud v knize hledáte odpovědi, nebo cestu k řešení svých problémů. Ty tady nenajdete. A pokud ano, jsou to tytéž cesty, které vám vysvětlí i strejc odvedle, jen méně učeným způsobem. Což může být opravdu hodně hořké zklamání, kterým vás tahle kniha jen pošle na cestu do úzkosti a deprese.... celý text

Gladiátor 2014, Simon Scarrow

Abych pravdu řekl, do poloviny mě to moc nebavilo. Jak praví pořekadlo "Příběh je tak dobrý, jak dobrý je jeho záporák" . V první půli žádný nebyl, šlo jen o putování odněkud někam, což působilo únavným dojmem, i přesto, že typické koření Catových příběhů zůstalo zachováno. Od druhé půlky se v knize objeví Ajax - vzbouřený otrok se svoji armádou a nutkavým cílem pomstít se Catovi a Macronovi, kteří jej před lety uvrhli do otroctví. Příběh následně opisuje hromadu klasických klišé, která jsou všechna skvěle využita a napětí až do konce knihy nepolevuje. Ve spojení se skvělým Simonovým vypravěčským talentem, který je velmi plynulý, naprosto přehledný a věcný, to tvoří skvělý celek, který se neomrzí. A to ani přesto, že už po X-té vlastně čteme pořád o tom samém, jen s jinými postavami a lokacemi. Dobré spisovatelské řemeslo je nad originalitu a já se těším na další díl.... celý text

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty 2013, Heinz-Peter Röhr
odpad!

Pokud už nějakou dobu žijete, nebo třeba jen existujete a alespoň parkrát jste se nad životem zamysleli, tak jste nutně došli k úplně stejným závěrům, které vám tady pan Röhr na ploše 176 stran popisuje. Základní mechanismy, ke kterým sama dojde i dojička krav z Horní Dolní. Abyste se nemuseli prokousávat celou knihou, vysvětlím vám ve zkratce kompletně celé její poselství : ´Cítíte se nechtění ? cítíte se neschopní? - tak si řekněte "Jsem chtěný!" a "Jsem schopný!" a žijte podle toho.´ No né. Teda! To je ale geniální! Roztáhnout tohle na 176 stran pomocí bohaté slovní zásoby a rozmáchlé odborné rétoriky, to chce už pořádnou drzost. Kde se tihle vychcánkové pořád berou ?...... celý text

Věčná bitva 1995, Hugh Walker
odpad!

Vášniví hráči Dračího Doupěte se rozhodli, že stvoří podobnou hru na hrdiny a napíšou knihu z jejího světa, v níž budou sami zároveň hlavními hrdiny. Prolíná se tak zde náš reálný svět, ve kterém spisovatel i my žijeme, s oním vymyšleným. Autor se zde snaží o příběh plný originality, zajímavých magických prvků prolínající různé reality a o spoustu epických zvratů. Ale nemá na to ani vzdáleně. Výsledkem je nesmírně dementní spatlanina plná abstraktních hovadin, postrádající logiku, v které se ani prase nevyzná. Příběh je hrozně zmatečný, nezajímavý a očividně improvizovaný za běhu, bez špetky nějaké promyšlenosti. Dějové twisty vůbec nedávají smysl a všechno se děje jen proto, že autor zrovna chce, aby se to stalo. V realitách a různých světech tu panuje naprostý bordel. Postavy jsou tupé a hloupé. Naprosto se to nepovedlo.... celý text

Magie a manipulace mysli 2007, Derren Brown

Zatím nejchytřejší, nejpoutavější a nejpřínosnější kniha tohoto ražení, kterou jsem měl šanci číst. Sice jsem se do čtení pouštěl s tím, že vůbec netuším kdo je Derren Brown, ale vůbec to nevadilo i přesto, že autor poměrně arogantně počítá s tím, že ho zná naprosto každý. Někdo bude možná zklamán, že zde neprozradí úplně všechny své kouzelnické triky. (ale kdo soudný na jeho místě by to udělal?) Ale alespoň dva hned z kraje ano. Trik s mincí a jeden karetní a to velmi dopordrobna popsané. Líbil se mi pohlcující styl autorova psaní, kdy všechno vysvětluje nadmíru srozumitelně, takže i naprostý ňouma pochopí, jak trik provést. Podobným stylem popisuje i další věci. Mnemotechniku zná asi každý a já na škole rovněž rád používal techniku vizualizace, za účelem zapamatování si obtížné látky. Ale Brown tohle posouvá na vyšší level! Interaktivně vás během knihy vede, abyste si vše vyzkoušeli s ním. A ono to funguje ! Jeho příklad, jak si do minuty zapamatovat dvacet spolu nijak nesouvisejících slov je geniální. Ta slova si pamatuji ještě teď :-) Rovněž vysvětluje, jak funguje psychologie hypnózy, jak je eluzivní statistika, jak fungují spiritistické seance, jak ojebávají věřící lid teleevangelisté a podobná havěť a vůbec velmi detailně a přehledně vrhá světlo na všechny těžko vysvětlitelné mysteriózní věci. Rozhodně největší pecka je popis toho, jak lidský mozek vnímá určité podněty a jak si je interpretuje a jakým způsobem se to dá využít k ošálení mysli. A rovněž čím vším šálíme svou mysl my sami. Tohle bylo brilantně, jasně a srozumitelně a detailně popsáno. Skvělá a obohacující práce ! Knihu jsem hltal plnými doušky a jedním dechem. Některé pasáže mě bavily méně, ale už teď vím, že tohle stojí za ještě jedno přečtení. Jsem rád že můžu říct, že mi nějaká knížka dala do života opravdu hodně. Ale možná mě Derren jen zhypnotizoval. Každopádně to bylo skvělé ! Celkový dojem kazí jen poslední cca čtvrtina knihy, zasekaná zbytečnou e-mailovou korespondencí od fanoušků.... celý text