Gordonlord přečtené 696

Conan a krvavé slzy 2008, Břetislav Čenda

Conanovky, kde Cimmeřan vystupuje spolu se svými přáteli - černochem Kudruem a mladým akrobatem Dakšou, jsou pro mě zárukou dobré zábavy. Klasický příběh, kdy kněz zlé bohyně Kamálí chce obětovat dceru Dobrého Ducha, aby získal vládu nad světem a Conan se svými příteli slíbí místnímu králi, že všechno napraví. Je tu všechno - Fajn napsané postavy, akční děj, stále se děje něco, co drží pozornost a celé to vyvrcholí v již mnohokráte viděném, ale pořád poměrně funkčním finále. Dobrá akční fantasy zábava v macho heroickém stylu. Pokud tohle hledáte, dostanete toho tak akorát v dobré míře.... celý text

Asterix gladiátorem 1992, René Goscinny

Převládá zde neporazitelnost hlavních hrdinů a nekonečné ponižování Římanů. Dobré nápady a hlášky tady jsou, ale ne v takové kadenci a hojnosti jako ve druhém díle. Ikonická kresba je už samozřejmost. Ve své podstatě docela klasický díl Astrixe s veškerým kořením, které od něj fanoušek očekává, ale bez takového toho "wow" efektu, který z comicsu učiní nezapomenutelnou záležitost.... celý text

Meče & temná magie 2011, * antologie

První povídka od Stevena Eriksona je fajn. Tradiční heroický výpad proti nestvůrám. Je to čtivé a autor občas píše chytrým stylem, kdy si některé věci je potřeba domýšlet. Konec je hodně zarážející a chvíli jsem přemýšlel, co se vlastně stalo. Každopádně mě to příjemně navnadilo na budoucí četbu Malazské knihy padlých. Další fajn nápaditá povídka ve stylu heroic fantasy je "Perný týden". Hrdinou je zde vynálezce a alkoholik s minulostí výborného šermíře, což je docela originální námět. Zajímavou, temně laděnou povídkou je potom "Perný týden". Hrdina se vydává zlikvidovat nemrtvého, s kterým posléze nějakou dobu rozpráví na střeše a celé to mělo takovou zvláštní atmosféru. "Příhodný dárek pro čarodějnou loutku" je zajímavý nápad o bytostech, skrytých v artefaktech, které se probudí k životu v okamžiku, kdy jsou ony artefakty ve vzájemné blízkosti. Jedním z hrdinů je živoucí mluvící loutka. Dobrý nápad. Vtipnou povídkou na téma "nápoje lásky" pak byly "Temné časy na Půlnočním trhu" Všechny výše zmíněné příběhy spojuje hezky čitelný a přehledný styl a alespoň nějaký dobrý nápad. Zbytek sborníku už je na tom ovšem přinejlepším podprůměrně. Některé kusy jsou vyloženě nečitelné, podané arogantním stylem, kdy na mě spisovatel vysype desítky jmen a pojmů, které neznám a nevím co znamenají a myslí si, že mě bude hrozně zajímat jejich význam. Ne. Nezajímá. Chci číst něco, v čem se vyznám, a ne nečitelný bordel, který často postrádá i souvislý děj, natož příběh. Vrcholem takového zbytečného a ryze špatného výblitku je potom Glen Cook a jeho Černá Legie. To byl zmatečný, nepřehledný výblitek, co se nedal ani číst. Přítomnost průměrně dobrých povídek tudíž ubijí převaha nudného podprůměru a brutálního sajrajtu, které ze sborníku nedělá "výběr", ale "výškrab".... celý text

Asterix z Galie 1992, René Goscinny

Na prvním Asterixovi je znát, že si autoři zatím osahávají terén. Humor ani scénář ještě není tak vybroušený a vypointovaný jako v dalších dílech. Zde se většinou zakládá jen na tom, jak mají Galové navrch nad Římany a kterak Asterix a Panoramix hustě stírají legionářské pohlaváry. Kdyby míso římanů byli nacisti, vyznělo by to celé jako trochu hloupá, protirežimní agitka na povzbuzení morálky odbojářů. Asterix už je zde sice všemi mastmi mazaný, ale působí namachrovaně a ještě ne tím moudrým a sympatickým dojmem, který jsem z něj měl v dalších dílech. Obelix se zde pouze mihne. Náznaky poetiky, krásy a dokonalosti toho, co teprve přijde zde už jsou, ale zatím místy v náznacích a místy dost neotesaným a nevybroušeným způsobem prezentované. Kresba taky ještě není úplně to pravé. Zajímavý začátek kultovní série.... celý text

Asterix a zlatý srp 1992, René Goscinny

Perfektní Asterix ! Knihu oceníte v dětství i ve stáří. Pro každé věkové kategorie zde autoři připravili spoustu lákadel a vhodných prostředků k pobavení. Příběh je ve své podstatě dobře vymyšlená detektivka s dobrou pointou, i když zjednodušená pro rychlejší spád comicsu. Téměř v každém okénku je nějaký dobrý slovotvorný nápad, dialogy jsou nápadité, vtipné a je vidět, že si s tím autor vážně vyhrál. Osobitost postav, nápadů, kresby a atmosféry je maximální a unikátní. Není zde prostor pro vatu ani slepá místa. Klasika comicsových dějin !... celý text

Preludia & nokturna 2002, Neil Gaiman

Tenhle comics nemá jako svoji nejsilnější stránku propracovaný příběh. Jako, příběh je tady dobrej. Je to vlastně částečně taková intelektuální "Noční můra v Elm Street". Z části to i čerpá ze základních a vždy funkčních úvahách o snech a o smrti, které mají sílu sami o sobě. Gaiman tomuhle všemu ale vdechl gigantickou porci charismatu a osobitosti, které ruku v ruce spolu se sugestivní, hororovou a černobílou kresbou, vytvářejí pohlcující, do naturelu příběhu a tématu skvěle pasující atmosféru. Kresba má i skvělý cit pro detail - do některých okének se vyplatí zadívat a hledat. Jednotlivé povídky pak staví na vcelku jednoduchých, ale pořád silných nápadech, které Gaiman podává přesvědčivě a poutavě. Jejich myšlenková hloubka je taky vcelku povrchní, ale to již jednou zmíněné charisma a atmosféra jim dávají fakt silný rozměr. Postavy jako Pán snů, Smrt a některé další, jsou napsány, podány a nakresleny až s ikonickým mistrovstvím. Člověk na ně nezapomene. Hodně kvalit tohohle comicsu asi čerpá z unikátního Gaimanova stylu, se kterým jsem měl už jednou tu čet ve skvělém Nikdykde. Jeho osobitost má fakt sílu a doufám, že se dostanu i k dalším dílům Sandmana.... celý text

Muž z budoucnosti 1991, Ljuba Štíplová

Jako osmiletému fakanovi se mi to hrozně líbilo a přečetl jsem to snad stokrát. V tomhle věku se ale líbí každá kravina, to je jasný. A nostalgie dokáže zatemnit zdravý úsudek... Ale přečetl jsem si to teď, dlouho po třicítce a musím uznat, že to vážně bylo nabitý nápady až po strop. Děj ubíhá a nenudí, najde se tu spousta hezkých slovních hříček, lehký vtip, který se dětem líbí a u dospělého vzbudí uznalý úsměv. Je jasné, že se scénářem si autoři dali práci, přemýšleli nad ním a bavilo je to i přesto, že každý rok podobných příběhů museli vychrlit habaděj. Kresba Jaroslava Němečka je už potom naprosto ikonická a originální. Pro malého čtenáře krásná a poutavá a pro staršího... vlastně taky. Prvotřídní dílo mezi dětskými comicsy, které obstálo v nejtěžší zkoušce času a léta mu nic neubrala z jeho krásy. Do Třeskoprsk se vrátím vždycky rád a je jedno v jakém věku.... celý text

Conan a plamenný nůž 2008, Lyon Sprague de Camp

Do tohohle jsem se fakt nemohl začíst. Každá povídka začíná tam, kde jiná - v této knize nezveřejněná - povídka skončila, takže působí jako vytržená z kontextu a vytváří dojem, že jste začali sledovat seriál od jeho 256. dílu, aniž byste tušili o co běží. To se vám autor ovšem hned pokusí přiblížit minimálně stránku dlouhou nalejvárnou plnou pojmů, názvů a jmen postav, jejichž vzájemnou propletenost a vývoj vztahů si musíte hned zapamatovat, jinak se už v ději nechytíte. Některé pasáže jsem musel číst i třikrát, protože jsem se ve vztazích, jménech a názvech pokaždé ztrácel. Problém bude možná i v tom, že povídky nebyly zajímavé, neměly atmosféru, žádný háček ani výraznou dějovou zápletku nebo nápad, který by donutil můj mozek všechny tyhle - pro pochopení toho, co se děje - bohužel zásadní skutečnosti, pojmout do paměti. Což je fakt hrozná škoda, protože povídky jsou ve své podstatě naprosto primitivní a celkem dost nezajímavé klišoidní vypatlané fantasy akčňáky, které já mám rád. Jen tohle zbytečně překomplikované a zmatečné pojetí jim ublížilo téměř až fatálním způsobem a učinilo z nich nečitelný bordel. Zajímalo by mne, do jaké míry měl v těchto příbězích Howard prsty, protože něco takhle špatného jsem fakt nečekal.... celý text

Conan a šamanova kletba 2002, Sean A. Moore

Conan a šamanova kletba je totální klišé heroické fantasy. To by bylo v pořádku. Ale pokud stejně jako já máte tohle klišé rádi podávané rafinovaně, poutavě, s nadšením a dobře napsané, tak ruce pryč. Přitom celé to začíná zajímavě. Conan je proklet a za úplňku se mění v supersilnou, agresivní horskou opici, která zabíjí na potkání. Posléze je uvězněn na pirátské lodi, téměř bez možnosti úniku. Obě dějové udičky nabízely možnost zaháčkovat čtenáře netušenými způsoby scénáristické akrobacie. Autor je ovšem nedokázal využít ani minimálně. Většinu knihy se tupě běhá po džungli, kde se bojuje s pavouky a netvory. Když se nebojuje, tak je třeba očima ze stránek slízat husté cákance literárních blitek, v podobě planých úvah a nikam nevedoucího řečnění o postavách, které už se v knize neobjeví, nebo jejichž pozadí nebude v ničem moc hrát roli. Jinými slovy vata. Celkově je tahle kniha stroze a bez zájmu odpracované klišé. Provedené s podobným zápalem, s jakým si odpracujete dvanáctku ve fabrice. Juraj Červenák a Leonard Medek mi přišli v Conanově světě hodně slabí, ale tohle je snad ještě horší.... celý text

Dějiny pravěku a starověku 1995, Jan Souček

Od staršího paleolitu až po dobu pár staletí po Kristu. Vcelku jednoduchou a zkratkovitou formou vylíčené zásadní události lidské historie, napříč vybranými částmi planety, ovšem bez stravitelné formy, přehledného rozvržení informací či poutavého kontextu. Vše zásadní zde asi řečeno bylo, takovým tím 'letem světem' způsobem. Jen to bylo suchopárné a nezábavné jako učebnice dějepisu. .......... počkat........!... celý text

Conan a poklad Pythonu 2000, John Maddox Roberts

Tuhle Conanovku jsem si vybral primárně kvůli vysokému hodnocení čtenářů a pochvalných komentářů. V záplavě příběhů o Cimmerském barbarovi, které sotva kdy překročí práh podprůměru (pokud je ovšem nepíše zrovna Howard), je kvalita vzácností, tak jsem měl velká očekávání. A jsem rád, že byla naplněna. Čtenáři mají se svým hodnocením pravdu a já se přidávám do klubu oslavovatelů. John Maddox Roberts píše velmi podrobným a popisným stylem. Má promyšlený každý detail, zachází velmi často i do maličkostí, co se historie, světa, pozadí postav a jemnůstek v jejich jednání týče, ale nikdy ne zbytečných. Netvoří vatu, ale detaily a popisnosti oživují příběh, nebo obarvují a prohlubují charaktery hlavních postav, či přímo vtahují čtenáře více do děje a pomáhají knize působit vážně skutečně a sugestivně. Takhle se správně pracuje s popisností, super ! Díky velkému množství detailů tedy vše dýchá pohlcující a v rámci žánru uvěřitelnou a poutavou atmosférou, ale ta samotná by nestačila. Autor tedy na své čtenáře hází jeden háček za druhým, v podobě tajností hlavních postav, nevyjasněných mystérií, vyhrocených vztahů a nebezpečných tajemství, na jejichž rozuzlení se fakt těšíte. Podle tohohle všeho by to mělo vypadat, že se děj povleče jak smrad, ale John tyhle ctnostné prvky dokázal namíchat tak šikovně, že rychlý spád knihy nezbrzdí. Jediná slabina byl snad téměř závěr knihy, kde mě velká část závěrečné bitvy moc nebavila a potom úplný konec, který byl možná vzhledem k epicky propracovanému zbytku knihy až neepicky rychle useknutý.... celý text

Conan a svatyně démonů 2002, Thorleif Larssen (p)

Je to zvláštní situace. Conan a svatyně démonů má naprosto všechno, co od staromilské, tradiční akční fantasy čekám. Spousta klišé, démonů, čarodějů, krasotinek a heroické akce (i když té tu vlastně bylo pomálu). Ještě ke všemu tu byly i docela zajímavé postavy - samozřejmě správně šablonovitého charakteru - zapletené do klasického funkčního dějového oblouku, poplatnému žánru. Takže by se mi to vlastně mělo moc moc líbit, protože tohle je přesně to, co miluju. Jenže nelíbilo. Já nějak ani nedokážu popsat proč, prostě mě to vůbec nebavilo číst, nevtáhlo mě to do děje a nezajímalo mě to i přesto, že jsem si připomínal, že tohle je přece přesně to, co mám nejraději...ale prostě ne. Nefungovalo to. Červenák mi to to asi nedokáže podat. Tohle je druhá šance, kterou jsem mu v rámci Conanova universa dal a opět mě zklamal. I když tentokrát ne tolik jako u Conana a dvanácti bran pekla. Zvláštní, že jeho Tollrander je pro mě jedna z TOP knih vůbec. Navíc - jako Conanovka to bylo hrozné. Celkový charakter a chování hlavního hrdiny je mimo mísu a atmosféra jako si to žádá tu není vůbec. Jako klasické akční Sword and Sorcery by to ještě bylo pro mě pocitově obstojné a technicky i obsahově žánrově odvedené do detailu a špičkové. Asi by tomu prospělo prostě hrdinu pojmenovat jinak a možná bych přihodil jednu hvězdičku. A možná taky ne. Pořád je ve mě pocit nepochopení a rozčarování. Dostal jsem přesně to, co mám na fantasy žánru snad nejraději, ale přijde mi, že se to hrozně, hrozně nepovedlo.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Kopírka Foglarových Stínadel. To, co u Rychlých Šípů fungovalo, v Prašině nefunguje. Vize současných Stínadel je díky přítomnosti moderního světa oloupena o svou duši a stejně tak je na tom i příběh, který i přes svoji lehce kopírákovou originalitu a osobitost, postrádá přesvědčivost, ducha a schopnost vtáhnout čtenáře do děje. Celé je to takové nemastné neslané a vážně autorovi skoro nic nevěřím. Příběhová osa je bezpečná a jasná, jak se u knihy pro dospívající děti sluší a patří. Jediná vážně zajímavá postava - Tonda - je na překážku ukázkové lásce dvou adolescentů a je odsunut stranou. Nicméně - když opomenu dětskou naivitu příběhu, fakt, že je to celé vlastně taková kravinka a zkusím přistoupit na autorovu hru, tak jako kulisa při práci (poslouchal jsem to jako audioknihu) je to nejen akceptovatelné, ale místy i zábavné. Rovněž pár obskurních nápadů - jako třeba stroj na výrobu prašiny napájený krystaly - průměrné dílko hezky oživují. A co musím pochválit je závěr, který byl vypointován chytře a částečně i překvapivě. Vojtěch si nechal svá trumfová esa holt až do finále a mě tím rozhodně potěšil.... celý text

Conan a kletba monolitu 2004, Lyon Sprague de Camp

Velmi primitivní a syrové povídky, naplněné naprosto jednoduchým a primálním dějem. Conan, prales, nahá žena, netvor, boj. Naprosto na kost ohlodané příběhy. Autoři ve většině povídek pěkně vystihují atmosféru původních Howardových textů. Máme tu tedy lehce hororové prvky a zneklidňující mystické obskurno, naplněné surovým a značně nekomplikovaným dějem. Všechno ovšem není tak dokonalé jako od Howarda. Ta pověstná jiskra tu až tak úplně není a například poslední povídka je dost mimo mísu, jak příběhem, tak stylem. Ale i tak je to velice solidní, True-old school primitive heroic fantasy.... celý text

Metal: Temné noci 2019, Scott Snyder

Ze začátku to bylo hodně zmatečné. Tenhle novodobý styl psaní superhrdinských comicsů, kde všichni melou pseudo-filosofické žvásty a blbosti které sotva dávají smysl a na pozadí těhle blábolů se spolu řeže asi 387 superhrdinů jen proto, aby se řezali, mě hrozně unavuje. Proč vždycky, když je v DC nebo Marvelu "velká událost", musí se do příběhu nacpat milion kostýmovaných šašků ? Jejich přítomnost je vždy zbytečná a jsou tam jet proto, aby pětiletá děcka mohla výskat radostí, když na stránkách uvidí svého oblíbence. Jejich počet ředí konzistenci a plynulost příběhu a vyzní jako hodně chatrná scénáristická deus ex machina. Naštěstí od poloviny knihy se z toho brajglu vyloupne jednoduchý a milionkrát omletý příběh, s primitivním a milionkrát omletým dějovým obloukem, který už se dá zkousnut a docela mě bavil. Přežil jsem i chatrnou návaznost jednotlivých sešitů díky zařazení doplňující minisérie, která hlavní příběh tříštila a ještě více znepřehledňovala. Ale musím říct, že když se člověk zorientuje, čte se to fajn. Dokonce i Harley Quinn, kterou fakt nesnáším, tady měla pár vtipných momentů. Kresby byla standardně hezká, vyznal jsem se v ní a dobře sloužila účelu. Ideální je, když máte načteno hodně v aktuálním DC universu, potom vám více věcí dá větší smysl. Ale to už je nevýhoda jednotlivých příběhů vytržených z kontextu provázaného celku tohoto světa.... celý text

Zaklínačka Lota 2009, Petra Neomillnerová

Kopírování velkých autorů a jejich postav je úplně v pohodě, pokud to udělá člověk, který ono plagiátorství přetaví ve svou vlastní vizi s osobitou originální poetikou, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a umí psát. Většinou to dobře nedopadne, ale zde se to podařilo na výbornou ! Vzory Zaklínačce Lotě jsou samozřejmě Zaklínač od Sapkowského a potom libovolný Nářez od Františka Kotlety. Sice nedosahuje nadčasovosti, kvality, ani vypravěčské velikosti obou zmíněných, ale roste v mých očích díky jiným ctnostem. Styl Petry Neomilnerové je takový, že Geraltovy krušné životní osudy proti těm Lotiným vypadají jako nedělní relace Teletubbies na Nově. A brutalita sexu, vulgarismu a násilí je taková, že by se i František Kotleta červenal za ušima. Tohle je naprosto naturální a surové fantasy. Život se s hrdiny vůbec nemaže. Lota a její kamarádi musí často dělat i překousnout věci, z kterých člověku zůstane hořká pachuť žluče na patře. Jejich činy a rozhodnutí nejsou sympatická, ale ani vyloženě zlá. Jsou jen výsledkem tvrdé reality kolem nich, kterou vám ostatní, příběhově a morálně nablýskané a akceptovatelné fantasy nikdy neukážou. Ještě jsem neměl tu čest číst fantasy, kde by mi autor ukázal bez příkras veškerou bídu a hnus, který sebou dobrodružný život přináší. Zde se mi to dostalo vrchovatě. Ten závan hnusné a nepříjemné reality mě fakt dostal a díky němu jsem se s hrdiny dokázal nádherně sžít a opravdu jim fandit. Ani život se s vámi nesere jako scénář americké komedie a všechno co během něj uděláte, není vždy vzor ctnosti a obdivu. A stejně tak je to i s hrdiny v téhle knize. Moje nadšení se ale samozřejmě netýká jen toho, že je to hrozně brutální a ušukané. Naopak. To nejdůležitější přichází nyní : Velmi surovému a nepřikrášlenému pojetí odpovídá i styl vyprávění. Není zde ani gram vaty. Ani jediné zbytečné písmenko. Žádné otravné popisy toho, jak vypadá límec vedlejší postavy, jakou barvu má tráva a co všechno leží na stole v chalupě. Autorka vás nemá za kretény. Očividně věří, že máte nějakou fantazii a zbytečnosti a podružnosti si domyslíte. Vyprávění se tak soustředí na ty naprosto podstatné záležitosti a přímou řeč. A přesto zde nic nechybí, nic důležitého není vynecháno. Všechno odsýpá šíleně rychlým tempem. Není zde sebemenší šance se nudit. Takhle to naprosto miluju ! Kéž by tímhle způsobem psalo více autorů. Rovněž i každá z povídek má svoji silnou atmosféru a dobrý nápad. Styl vyprávění, síla charakterů hlavních postav a hlavně neuvěřitelná sugesce a vtažení do děje ve spojení s dobrými nápady, sypanými na čtenáře kadencí kulometu, to byl ráj číst. Co bych bral ovšem jako mínus, je občasná zmatečnost, kdy jsem si některé pasáže musel přečíst dvakrát, abych pochopil, kdo co komu říká. Druhý nedostatek pramení z ctnosti - všudypřítomný sex mohl být jen lehce redukován, aby jako koření příběhu moc nevyčníval. A perverzní narážky vypadaly občas trapně... ale pak jsem si uvědomil, že se vyskytují hlavně v pasážích, kdy je Lota a její kamarádi v pubertě. No...a kdo v tomhle věku neměl v hlavně podobné věci ? Čistý plný počet to není, na čtyři hvězdy je to moc dobré. Přikloním se k osobnímu dojmu, už jen proto, že od knihy jsem se od začátku do konce nemohl odtrhnout a četl jsem jako přikovaný, pevně a sugestivně vtáhnutý do Lotina světa.... celý text

Conan a Bílý bůh běsů 1999, Sean A. Moore

Začnu od konce. Finále je typicky Conanovská jízda, kde musí barbar po boku kozaté krasavice zabránit znovuzrození mocného zlého boha, přemoci nekromanta, porazit mocného nemrtvého válečníka a vyhnout se intrikám najatého velmistra cechu vrahů. Konec je solidní jízda. Čím ale Conan a bílý bůh běsů trpí, je vata. Natahování děje, zbytečné popisy všeho možného. Tohle se děje hlavně v pasážích týkajících se zlého nekromanta. Co mě v akčních fantasy knihách vyloženě vadí, je oblíbený trik na natáhnutí počtu stran, který spočívá v kapitolách, kde čteme popisy toho, jak armády pochodují, armády se o něco snaží a desítky stran čteme úvahy hlavního padoucha, jak se složitými intrikami zbaví svých soupeřů a jakými všemi způsoby si zajistí obrovskou moc a vládu nad světem, jen aby k ničemu z toho nakonec vůbec nedošlo a s tímto padouchem nakonec bylo zůčtováno během jednoho krátkého odstavce. Jak tyhle pasáže jen cejtím, už mám osypky. Dobré ale je, že autor neosekal příběh na totální kostru, ale narval ji vcelku zajímavými postavami, motivovanými sice klišoidním poháněcím mechanismem, jako je třeba jed vpravený jim do těla, který bude jejich nadřízeným neutralizován v případě úspěchu jím zadané mise. Jednouché, ale účinné. Rozehrálo to spoustu zajímavých dějových možností, které ale autor úplně na sto procent nevyužil. Rovněž hezká byla i narážka na děj povídky Věž Slona, od duchovního otce Howarda. Provázanost se staršími Conanovskými díly mám rád. Kdyby se škrtalo, některé dějové linky byly lépe zvládnuty a styl psaní nebyl místy trochu kostrbatý, byla by to vážně super jízda. Takhle jenom fajn Conanovka, kterou jsem místy už chtěl mí rychle za sebou.... celý text

Conan: Meče zrady 2003, Leonard Medek

Leonard Medek má bonusové body za částečné podchycení Howardovy atmosféry, především co se lehké obskurnosti některých mystických prvků týče. Jeho příběhy jsou promyšlené a naplněné spoustou všeho. Což začíná jako klad, ale tahle dvousečná zbraň se, alespoň v mých očích, velmi často obrací v Leonardův neprospěch. Například hned druhá povídka je tolik zaflákaná postavami a mini-dějovými linkami, že jsem se v tom trochu zamotal. Očekávaje přímočarou Conanovskou řezničinu, dostal jsem zamotanec téměř ála Hercule Poirót, kde kde konci povídky moc nezbývalo místo na úspěšné zůročení všech Leonardových nápadů a hodně všeho v tomhle případě i vola utahalo a trochu se to rozpadlo. Každopádně nápady tady jsou, Leonard si dal záležet. Na druhou stranu, nějak mě jeho styl psaní neuchvátil. Pořád mi z řádků sklouzávali oči bez zájmu a hlava utíkala k jiným myšlenkám, než k ději. Sem tam jsem v jeho stylu psaní byl lehce zmaten, co se vlastně děje a musel jsem určité pasáže číst dvakrát. Zajimavostí je, že téměř všemi čtyřmi povídkami se prolíná přítomnost postavy básníka Yasíra a Slepé vědmy. Hezký nápad. I tak docela solidní a rozhodně stále obstojná zábava, pokud už máte lepší Conanovské příběhy přečtené.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Dobrodružství pětadvacítky, kapitána Joela a mladé sklenářské dívky Ilan pokračuje. První polovina knihy byla o ničem. Myslel jsem že nudou chcípnu a neposlouchat to jako audioknihu, rovnou by to letělo oknem. Od půlky se to zlepšilo, místy i markantně. Pětadvacet útlocitných maminek střižených podle jedné šablony z prvního dílu, se zde mění v pětadvacet hrdinů, které autorka konečně obdarovala jednoduchými, ale rozpoznatelnými znaky, díky kterým je od sebe poznáte a začnete k nim zaujímat určitý vztah. Sice tyto "traity" jsou z kategorie jednoduchých a hloupých, ale u takhle nenáročné Young adult to přeci nevadí. Ve vztazích má autorka poměrně sílu, proto zde má duo Ilan - kapitán docela dynamický a zajímavý vývoj. Místy hodně dramatický. V popisu chování mužských postav je to místy lepší než v prvním díle, a místy jsem se za autorku vyloženě styděl. Děj knihy opět není stavěn klasicky, ale zase jako jeden díl seriálu, takže nečekejte nějaké gradování děje a monstrózní závěr. Kniha byla utnuta tak náhle, až jsem si nebyl jist, jestli mi nechyběla poslední kapitola. Slabina jsou situace a jednání postav, které postrádají smysl a logiku a jsou do knihy násilně a velmi okatě naroubovány jen proto, aby autorka dostala děj tam, kde ho potřebuje mít. Ale když už tam ten děj má, dovede s ním pracovat. Postupně odhaluje zajímavá mystéria, vytváří další a čtenáři je servíruje tak rafinovaně, že ve vás nutně probudí zvědavost číst dál a zjistit, jak se to celé vyvine. Petra holt umí zaháčkovat. A také rozhodně není obyčejná spisovatelka. Strašné nedostatky a velmi výrazné plusy tvoří šílený mix. Ale dobrý pocit převládá.... celý text

Myšlením k bohatství 1990, Napoleon Hill

Kniha "Myšlením k bohatství" ve mě trochu evokuje benefiční akce. Utratíte půl milionu za to, abyste ji uspořádali a na nemocné vyberete částku v desetitisících. Účinější by bylo dát ten půlmilion nemocným rovnou a v tichosti, ale to by se nevyplnil skutečný účel oné benefice - a to upozornit na to, jak jsou její účastníci skvělí lidé. Jasně vidíte, že o nemocné tu vůbec nešlo. Šlo o prestiž. Jenže to nikdy a nikde nesmíte říct nahlas, protože skutečnost je taková, že nemocní peníze dostali, opravdu jim bylo pomoženo a vy byste takovým prohlášením ze sebe udělali jen lidské zrůdy. Podobné je to s touhle knihou. Myšlenky v ní popsané opravdu dotyčným pomohli k úspěchu. Je nepopiratelné, že každý jeden ze zmíněných bohatýrů se jimi řídil a pomohly mu. Avšak rady, jenž kniha předesílá, jsou opět v základu prázdnou slupkou funční fazole, která roste na zahrádce každého, kdo má všech pět pohromadě. Dozvíte se zase jenom to, že k úspěchu je potřeba silná touha, skutečná víra, vytrvalost, chytrost...wow. Vážně k tomu potřebujete číst tuhle knihu? A teď ona paralela s beneficí. Ano, vše co zde stojí a je napsáno je pravda. Avšak úhel pohledu a použitelnost pouček je brutálně úzká a nelze ji generalizovat, což je zde prováděno s téměř nábožensky slepým tunelovým přesvědčením. Takovýhle fanatický a slepý přístup je mi odporný. Ano opravdu, nic zde napsaného nemohu napadnout, ale fungovat to bude ne 100% lidem, ani 50% lidem, ale skutečně jen malému zlomku čtenářů, kteří zde posané rady beze zbytku využijí. Což je dokonale v rozporu s bezmeznou vírou v jejich funkčnost, tak zapáleně nám autorem předkládanou. Že využitelnost rad většině z vás fungovat nebude, zde napsáno je, ale velmi nesměle a téměř pod čarou. Nevěříte? Jste ještě napumpovaní ze sebevědomých myšlenek, akční, útočné a skutečně motivující aury knihy - což jsou zároveň jediné přínosy a klady, za které dávám dvě hvězdy - a dokonale věříte romu, že tohle je jasná cesta pro vaši lepší budoucnost? Tak si to přečtěte ještě jednou a pořádně. Ale pravděpodobně mě máte teď za zahořklého, úspěšným lidem závidícího loosera, který zde napadá velké a ověřené myšlenky. Ale tohle je jako s onou beneficí... Ale kdepak. Je to další vychcánkovské roztažení krátké, funkční selské rady na 300 stran. Ovšem tentokrát z vod odpadu vyčnívá díky skutečně direktivnímu a a akčnímu stylu psaní, které vás nakopne k činnosti a dovede namotivovat. A to už určitá hodnota je. I přesto, že i v této slupce od fazole chybí zrnícka.... celý text