Gordonlord přečtené 696

Asterix a Kleopatra 2008, René Goscinny

Filmová předloha, jak hraná tak kreslená, dala tomuhle díku vlastně punc nesmrtelnosti. Jedná se vedle Zlatého Srpu o nejlepšího Asterixe, kterého jsem zatím četl. Těžko soudit, jestli jsou nějaké díly lepší, ještě jsem se k nim nedostal. Ale zde je opět fůra vtipných a nápaditých slovních hříček, origin Sfinžina uraženého nosu a cizokrajnost egyptského jazyka pro Galy z tématiky vyždímala snad maximum vtipných situací. Děj je jednoduchý - galové pomahají Kleopatře vyhrát soutěž. Vsadila se s Caesarem, že stihne v šibeničním termínu vystavět chrám. Do cesty se jim staví konkurenční stavitel, ale i římská vojska. Spousta nápaditých situací, srandiček a hlášek, spolu s ikonickou kresbou a atmosférou a hlavně prostým, jasným dějem, ženou zápletku stále dopředu a není zde téměř místa na nějaký slabší moment. Potěší i spousta vtipných a nápaditých detailů jak v kresbě, tak v dialozích. Stejně jako Asterix a Zlatý Srp (který mi přijde o něco lepší, ale je možné, že v tomhle případě u mne hodně praucje nostalgie) se jedná snad o nejlepší díl Asterixovy ságy.... celý text

Conan: Krvavá ostří 2005, Václav Vágenknecht

Trudoš docela vystihl podstatu této knihy. Postava silného barbara, která v ní vystupuje, nemá fakt skoro nic společného s Conanem. Václav Vágenknecht tak patří mezi autory, kterým se asi nejméně podařilo vykreslit pevně danou mytologii, náladu a styl Conanových příběhů a náturu jeho povahy. Přesto si nemyslím, že by to bylo až tak špatné. Kdyby se hlavní hrdina jmenoval prostě jinak, šlo by o vcelku záživné a dobře zkousnutelné "sword and sorcery" pro jednodušší a odpočinkovější četbu. I přesto, že některé zápletky jsou vzhledem k přímočarému a primitivnímu ději až příliš zbytečně překomplikované. Některé pasáže jsou i docela nechtěně vtipné - jako když se v džungli musí Conan spřáhnout s nepřítelem, aby společně mohli přemoci nepřítele společného. Pobijí při tom hordu pomatených opic a na základě toho si poté skládají poklony, jak je ten druhý udatný válečník, kterého ještě snad svět neviděl a tak dále. To bylo docela funny. Ale jsou zde i dobré kusy, jako třeba předposlední povídka, ve které se královna dostane do důlní šachty, kde je uvězněna neviditelnou stěnou a omylem oživí démona. Ten se rozhodne hrát s ní hru a nechá princeznu aby si zvolila šampiona, který za ni bude bojovat. Ona zvolí Conana. Démon poté s Conanem bojuje a Cimmeřan proti němu nemá vůbec šanci. Démon si s ním hraje, zmrzačí jeho milenku, zabije kolem spoustu dalších lidí a Conan je bezradný, protože ani jeho vlastní síla mu nepomůže... u téhle povídky jsem hltal každé slovo, to bylo dobré a originálě pojaté Sword and sorcery a navíc se něco výjímečně nevyřešilo silou. Jinak celkově zbytek povídek opisuje klasický mustr Conanových dobrodružství, jak už Trudoš níže popsal. Čili klišé jak má být, jen ta atmosféra a Conanův charakter chybí. Ale pokud už jste dočetli lepší tupé, jednoduché fantasy tohoto střihu, tak tahle knížka určitě není nejhorší volbou.... celý text

V sevření intrik 2006, Margaret Lindholm

Při čtení "předposledního" dílu série Snědý muž jsem zjistil, že se nejedná o předposlední díl. Po sedmé části, která následuje a která zároveň v ČR vyšla jako poslední, totiž ještě následuje jedna trilogie, která celý příběh uzavírá. Takže po přečtení nějakých 15-ti knih jsem zjistil, že se kvůli diletantství nakladatelství Návrat závěru příběhu nedočkám. Návrat měl tehdy vážně velké oči. Nevím co se stalo. Možná se změnila nálada na trhu a mezi čtenáři a časy prostě klasickému fantasy přestaly přát. Vycházet totiž tehdy přestal nejen Farseer, ale i veškeré rozjeté série Forgotten Realms, Dark Sun i Dragonlance a další světy klasického fantasy, jenž hladily mé srdce. Akorát že u Farseera to zamrzí, protože knihy na sebe navazují stylem seriálu, o jehož velké vyvrcholení byli čeští čtenáři kousek před koncem ochuzeni. Takž tuhle knihu jsem dočítal už poměrně otrávený z toho, že se nedočkám velké výpravy prince Dutifula do ledových zemí s úkolem zabít draka Icefyra, jenž mu zadala Narčeska - jeho vyvolená princezna, kterou si musí vzít za ženu, aby upevnil spojenectví mezi dvěma vévodstvími v Šesti Královstvích. Nedozvíme se ani, jestli se Fitz opět shledal s Burrichem a řekl mu o tom, že tehdy nezemřel a zda se někdy potká se svojí dcerou Nettle...no, ale nepřídbíhejme. Možná že se to čtenář dozví. Po tomhle díle vyšel ještě jeden, do kterého už kvůli výše popsaným skutečnostem nemám chuť. Nicméně díl sám o sobě stále ještě trochu trpí tím, že se zde autorka pomalu rozjždí s build-upem následného děje, pomalu rozjíždí důležité a zajímavé zápletky a směřuje k finále. Vztah Šaška a Fitze je už teď nohem komplikovnější než dříve a o to zajímavější. Nettle už tuší, že Fitz, kterého navštěvuje ve snech, bude asi něco víc, než jen její spřízněný kamarád, kterého ve spánku vyhledává za pomoci umění. A politická zápletka, která zpočátku vypadala otravně, začíná nabírat jasnější kontury a velmi zajímavou podobu. Kdo je tajemná komorná Narčesky ? co má za lubem její opatrovník ? Postaví se Fitz za zájmy Šesti vévodství a jak slíbil - zabije draka Icefyra a dostojí tak důvěře svého dávného mentora Chadea ? A nebo poslechne Šaška, jenž předpověděl, že Icefyra nesmí zabít, jinak se strhne kataklyzma událostí, které zničí svět ? Dozví se nakonec všichni, kdo je Tom Badgerlock ? Jak to dopadne s postavením lidí Staré Krve ve společnosti - dostane zvířecí magie možnost fungovat beztrestně ? A navíc už se konečně začíná projasňovat, kdo a co je ten Bílý Prorok, jímž Šašek evidentně není a co má vlastně v plánu. Tato postava se v drobných zmínkách objevuje již od začátku původní série a teď do sebe konečně všechno začíná zapadat a Margaret ukazuje, že fakt umí napsat šíleně promyšlený a poutavý epos, který je vážně radost číst. Ovšem radost jen pro ty, co umí anglicky a najdou si čas a trpělivost to dolouskat v cizím jazyce. Ostatním českým čtenářům zbyde jen hořkost na patře z nedodělané práce nakladatelství Návrat.... celý text

Dračí hrozba 2006, Margaret Lindholm

Po utahaných a dějově prázdných dílech přichází konečně osvěžující léčivá injekce v podobě invenčního a rychlejšího spádu. Všechny možnosti vývoje vztahů hlavních postav, dějových linek a zajímavých lákadel v podobě nedořešených tajemství už konečně neleží ladem u cesty, ale byly sebrány, oprášeny a konečně se s nimi se zápalem a péčí začíná pracovat. Téměř tak dobře, jako to bylo na denním pořádku u série Farseer. Nejzajímavější mi přišel Thick - znetvořený imbecilní sluha poradce Chadea a jeho vztah s Fitzem, který ho učí umění a začleňuje ho do své neobvyklé a zajímavé koterie. Zamotanec intrik, zvratů a překvapení nabírá šíleně na obrátkách, ale je zamotaný takovým tím velmi čtivým, jednoduchým a dokonale přehledným způsobem, ve kterém se prostě neztratíte, ani když u čtení na chvíli usnete. Avšak to neznamená, že je jednoduchý, nebo hloupý - ba naopak !! Vše je brilantně a pečlivě promyšleno tak, aby na každém řádku číhalo napětí a člověk se jen klepal, jak se vztahy a situace vyvinou. Šok a zvrat je na každém rohu a vrací čtenáří adrenalin, který ho nutí do stále další četby a nedá šanci únavě ani nudě. Jak jsem již naznačil - není tady moc akce. Je to postavené hlavně na postavách, brilantně zajímavě provázaných vztazích, postavených na velmi dospělých tématech s hořkým podtónem zodpovědnosti, cti, zrazeného přátelství, nepochopených dobrých úmyslech a chybách, kterým se člověk nevyvaruje, jejichž lejtmotivem je pohnutý a tvrdý osud, který se s nikým nemaže a je naprosto nepředvídatelný. Tak nepředvídatelný a nepříjemný, že to na fantasy není moc obvyklé. Všem hrdinům fandím, vžívám e opět do jejich kůže a držím jim palce, protože to, co prožívají, je sepsáno tak sugestivně, jako bych každou ránu osudu, jenž si protrpí, prožil na vlastní kůži. Doufám, že nadšení spisovatelčina - do této chvíle pouze dřímajícího, před nějakou dobou uspaného talentu - se vrací konečně v plné síle.... celý text

Tajemný učeň 2005, Margaret Lindholm

Dočetl jsem to včera a nejsem si úplně jistý, co se v té knize stalo, nebo jestli se tam vlastně vůbec něco dělo. Zápletka s Hapem, nespokojeným v tesařském učení a prohánějícím lehčí holky a jeho názorové střety s Fitzem na bázi otec-syn byly poutavé, stejně jako sem tam nějaké to malé vyhrocení několika dějových linek. Ale v tom balastu pomalého nudného vyprávění ve zcela bezkrevné formě, se to celé ztratí jako jehla v kupce sena a převládá pocit nudy a marnosti nad dočtenou knihou. Mám z toho pocit, že si autorka možná měla dát delší pauzu, nasát pořádnou touhu do psaní a vymyslet poutavější a napínavější děj, alespoň z poloviny tak strhující, jako se jí to podařilo u první série Farseer.... celý text

Na hrotu času 2004, Margaret Lindholm

Vydechlost z předchozích dvou dílů pokračuje. Margaret již dávno došly nápady a zřejmě ji i přestalo bavit tuhle sérii psát, ale vypadá to, že po úspěchu Farseera ji za pokračování někdo nabídl solidní prachy, tak to překousla a plna sebezapření něco spatlala. Takhle to na mne alespoň působí. S bolestí sevřeným srdcem čtu roztahané úseky úvah a popisů, natahující jednoduchou zápletku : "Pronásledujeme následníka trůnu, abychom ho zachránili z područí únosců a vysvětlili mu, že oni to s ním nemyslí dobře, kdežto my ano". Tohle totiž dřív byl mezi neutuchajícím gejzírem nápadů materiál tak na tři stránky, ovšem zde to vydrží na celou knihu. Postavy trochu ztrácejí své kouzlo, zápletky nemají ten říz, nápadů je zde o 90% méně než v sérii Farseer, je to utahanější a nové postavy zůstaly někde na půli cesty a nebo kompletně zapomenuté a nevyužité. Ano - beru to tak, že možná se objeví v dalším díle, ale zde hodnotím tenhle stávající. Samozřejmě to není úplný průšvih - Margaret psát pořád umí, jenom v tomhle utlumeném stavu nám dávkuje všechno to, co z ní činilo tak skvělou spisovatelku, pouze po kapkách a již ne prostřednictvím nezastavitelného uragánu. Asi bych se na další díly vykašlal, ale moje věrnost, zvědavost a vlastnost dokončit každou práci mě nutí pokračovat. Proto doufám, že další díly budu aspoň o krapet lepší než tohle.... celý text

Kočičí hrad 2004, Margaret Lindholm

Děj se zpomaluje a stává se nudnějším. Dalo se to čekat už dávno, ale autorka dlouho vydržela. Nyní je její svižné vyprávění nabité nápady a napětím minulostí. Vyšetřuje se zde zmizení prince Dutifulla a tajemství zámku, kde se k lovu místo psů využívají kočky. Šašek v roli Lorda Goldena perlí a je zajímavým prvkem, stejně jako občasné cynické hlášky stárnoucího a unaveného vlka Nighteyese, který by už nejraději měl klid, nebo rovnou umřel. Jinak se tu mluví se šlechtou, někam jezdí, s někým se pronásleduje....ale tak nějak bezbarvým způsobem a bez vzrušení, na což u téhle série nejsem zvyklý...ale to je tak vše. Jemné intriky, k prasknutí napínavý děj a zamotané, nesmírně poutavé vztahy lákavých postav tu nejsou. Suché vyprávění, suchý, zpomalený děj. Hodně popisů, unavené tempo. Takhle to nemám rád. Doufám, že se Margaret nevyčerpala jako vymačkaný citron a pouze sbírá síly k dalšímu, lepšímu dílu. Protože tohle byla docela nuda, hodně pod její standart.... celý text

Čas změn 2004, Margaret Lindholm

Velký příběh série Farseer je u konce a cyklus "Šedý muž" navazuje 15 let po jeho konci. Fitz Chivalry žije po jménem Tom Badgerlock na samotě a vychovává nevlastního syna. Jeho dny plynou v osamění a klidu, narušovaném touhou po umění a částečně po návratu do starých kolejí. Prostřednictvím návštěv svých přátel z dávné minulosti zjišťujeme pozadí mnoha dějových linek. Rovněž se dozvíme, co Fitz dělal oněch 15 let, které uběhly od konce posledního dílu "Hra o Krále". Celé se to ovšem táhne velmi líně, jen v prostředí jedné chatičky kde Fitz bydlí a vypráví se události minulé a nic se nikam moc nehýbe. Situační retrospektiva, které je předehrou něčemu většímu. Připomíná mi to první díl původní Farseer série. Ten na tom byl podobně. Tady už je nastíněno pár zápletek a postav, které budou vážně zajímavé. Celkově tohle bylo nic moc, ale dává to tušit, že dál už to bude mnohem lepší... celý text

Hra o krále 2003, Margaret Lindholm

Nějak jsem nevěřil tomu, že se všechno stihne rozřešit a dokončit, když se minulý díl táhnul jak smrad. Nekonečné tanečky a natahování děje kolem oživování draka byly úmorné. V posledním díle ale vyšlo najevo, jaké nepříjemné oběti je třeba pro to podstoupit. I přesto, že si závěr čtyři hvězdičky nezaslouží, tak na mě celkový pocit a dopad děje zapůsobil vážně silně a docela zajímavý způsob ukončení si budu dlouho pamatovat. Chybou bylo, že velitel nájezdníků Rawbread nedostal vůbec žádný prostor, přemožení jejich bílých lodí bylo popsáno na pár řádcích jako technická zmínka pod čarou a finální zůčtování s Regalem jsem čekal přece jenom o něco pompéznější. Jako u některých jiných dílů, i na tomhle závěrečném se moje nadšení, promítnuté do finálního hodnocení, zakládá asi nejvíce na skvělém build-upu děje a postav z minulých dílů, které dokáží táhnout dopředu silou nadopované kobyly i chudší a prázdnější dějová místa.... celý text

Výprava k bohům 2003, Margaret Lindholm

Čekal jsem, že k tomu dojde už dávno a je to tady. Autorka zvolnila, píše roztahanějším stylem, opouštěje tak svůj svižný a velice sympaticky střemhlavý způsob vyprávění. Fitz se zotavuje ze zásahu šípem do zad a spolu s s Kettricken, Šaškem, Kettle, vlkem Nighteyesem a zpěvačkou Starlight se vydávají na výpravu do hor, aby nalezli právoplatného následníka trůnu Verityho a s ním bájné Elderlingy - proroctvím naznačenou naději na záchranu Šesti Království. Tuhle zápletku s cestováním by autorka v předchozích svazcích bravurním způsobem dokázala popsat během maximálně jedné kapitoly. Zde se s tím páře téměř celou knihu, aniž by se něco významnějšího či zajímavého stalo. Tohle je fakt škoda. Pro mě zatím jeden z nejslabších dílů. Čekal jsem, že před posledním dílem, který se podle mého očekávání mohl zabývat závěrečným zůčtováním s Reglem, se zde otázka Elderlingů a Verityho uspokojivě vyřeší a ono kde nic, tu nic. Ale abych nebyl nefér - pořád tady jsou skvěle napsané postavy, které si čtenář nemůže neoblíbit, jsou zde zajímavé situace a čte se to velmi dobře. Jen se to prostě zbytečně táhne.... celý text

Psancem 2002, Margaret Lindholm

Když už si tak člověk říká, že tady v tomhle bodě ta série fakt musí ztratit dech, protože není možné držet pozornost na maximální úrovni takovou dobu, bez ztráty spisovatelského dechu či nadšení, ale Margaret dokazuje, že touhle sérií očividně žije a s radostí servíruje jedno šokující odhalení za druhým, háže Fitzovi jednu zajímavou postavu za druhou, střílí po něm kanonádou zapeklitých situací, které se do jedné vždy vyřeší zajímavým způsobem a já stále nepřestávám věřit a cítit s hlavním hrdinou, že to má fakt těžké, že je to jen člověk a za svoje chyby (a že jich je !!) a špatná rozhodnutí holt musí platit. Geniální mix reálnosti, uvěřitelnosti, špičkové vykreslenosti charakterů, dokonale strhujícím způsobem vystavěného promyšleného příběhu a .... uff...úplně se zadýchávám, jak se snažím popsat naprosto všechny body, podle kterých je dobrou kinu z mého pohledu možno hodnotit a které se zde vydařily na výbornou ! Přesto švunk nadčasové geniality tentokrát úplně necítím, takže za mě tou jsou nádherné čtyři hvězdy. Ze všech možných fantasy klasik krásných a naivních let 90., je Farseer něco , co jsem celé roky přehlížel a byla to velká škoda ! Nepochopitelné, že tahle série dnes není všemi fandy žánru vzývaným kultem !... celý text

Stará krev 2002, Margaret Lindholm

Fitz Chivalry vstává z hrobu a jde po krku Regalovi, jenž neprávem uzmul právo na trůn svému bratrovi Veritymu. Fitzovi mentoři - stájmistr Burrich a tajemný mistr vražedného řemesla Chade ustupují do pozadí, protože Fitzovi již nedůvěřují. Vlk Nighteyes, spřízněný s Fizem Moudrostí, potkává svou vlastní smečku a hlavního hrdinu opouští. Šílené dějové tempo předchozích knih se s koncem minulého dílu dostalo do finále a začíná úplně nová etapa Farseerovského příběhu o bastardu Fitzovi. Všechno je opět tak nějak na začátku a rozjíždí se to, ale i přesto nemohu dát jen tři hvězdičky, které by si kniha samotná, sama o sobě jako taková, zasloužila. Buil-up z minulých dílů je tak silný, že dává hnát kupředu i jinak pozvolný a ne tak úplně strhující děj "Staré krve". Tato kniha - jak už název napovídá - se více soustředí na "Moudrost", jenž je světem odsuzována jako zakázaná a úchylná zvířecí magie. Dozvíme se ní nejen něco více, ale hlavně otevře vrátka a možnosti dalšímu budoucímu ději a jeho směřování. Pořád je to lidské, naprosto uvěřitelné a díky tomu, že veškerý děj vnímáme z první osoby a pouze očima hrdiny Fitze, je o to více pohlcující. Fitz dělá spoustu chyb a osud se s ním nemazlí. To, jak s ním všechny jeho strasti, pochyby a neúspěchy dovedu při čtení prožít, mi přijde až jako neuvěřitelný masterpiece spisovatelského řemesla a nemohu si odpustit, než to už po několikáté znovu zdůraznit. Tentokráte tedy ne tak pohlcující a dokonalé jako minimálně poslední dva díly, ale pořád úžasné, strhující a prvotřídní fantasy.... celý text

Očima vlka 2002, Margaret Lindholm

Neuvěřitelná darda. Mě dochází slov. Když je na knize něco špatně a něco se mi nelíbí, mám milion bodů, co zkritizovat. Vím o čem psát a jak si postěžovat. Ale co napsat o knize, kde je všechno naprosto do puntíku dokonalé, bez jediné vady na kráse ? Já fakt nevím kde začít. Závěr jedné velké epochy Farseerovské série spěje do finále. Avšak ten strhující závěr se neodehraje na posledních pěti stránkách, jako u 99% žánrové konkurence, nýbrž jede na plné obrátky už od třetiny knihy. Ani na jediný řádek vám autorka nedá vydechnout. Šokující události, napětí, rozuzlení záhad, zvrat za zvratem, nervydrásající napětí zas a znova přiživující oheň neskutečně rychlého, věcného a přesto barvitého vyprávění, které bez rozsáhlého okecávání řekne naprosto všechno, včetně niterných pocitů všech postav a dodá celému dílu, ději i postavám obrovskou hloubku, rozměr a všechno to dožene do maximálního možného výsledku, perfektně probarvených a mistrovsky popsaných emocí. Všechny postavy jsou napsané tak dobře, že je to na Nobelovku a s hlavním hrdinou Fitzem jsem vážně naplno prožil naprosto všechno, co mu autorka hodila do cesty. Tohle mé slintání tady je naprosto nehodno dokonalého zážitku, který je tak perfektní, nádherný, po všech stránkách více než dotažený a neprůstřelně precizně napsaný, že nikdy nevystihnu ani stín jeho dokonalosti. Přečetl jsem to už před třemi dny a stále jsem narvaný emocemi z toho, jaký veleskvost jsem dočetl. A tytéž emoce, stále ještě sycené adrenalinem z tak silného zážitku, mi zabraňují strukturovaně přemýšlet a vyzdvihnout každý detail dokonalosti.....uf...a dost. Prostě klenot. Tohle musela autorka neskutečně dlouho a velmi pečlivě promýšlet, do detailu a s obrovskou láskou a bezbřehým spisovatelským nadšením. Tohle všechno z toho sálá jako prase. Co mi hlava nebere je, že tohle není fanoušky fanatsy velebené až do nebes, na rozdíl od paskvilů jako Pán Prstenů, Eragon, nebo kolo Času.... celý text

Říše v ohrožení 2002, Margaret Lindholm

Samostatný díl sám o sobě by si podle mého skromného soudu úplně maximální hodnocení snad ani nezasloužil, ale k mému nadšení určitě přispěl "build-up" úžasného děje, plného zajímavých, výrazných postav, zvratů, neustálé kanonády zajímavých událostí, kdy nonstop hltám co bude dál a nemohu se odtrhnout od čtení stejně, jako rozběsněný buldok od své kosti. Všechno stále jen eskaluje ve své kvalitě a v tomhle bodě ony ctnosti pro čtenáře dosahují až orgasmického vrcholu. Samozřejmě krom výborně napsaných postav, kdy má každá z nich v ději své jasné, důležité a opodstatněné místo, k tomu pomáhá i velmi rychlý spisovatelský styl, nezdržující se zbytečnými popisy nesmyslů a zprošťuje tak knihu byť jen jediného slova vaty. Ve většině - vlastně téměř v každé fantasy knize . mám pár oblíbených postav a vždy se těším na pasáže, ve kterých vystupují, přičemž se snažím pokud možno rychle se prokousat kapitolami, kde nevystupují, abych už byl u toho, co mne zajímá. U série Farseer tohle neplatí - mojí oblíbenou postavou, u které úplně trnu co bude dál a jejíž osud mě maximálně zajímá, je bez přehánění úplně každá z oněch snad třiceti, co zde vystupují ! Tohle je fakt bravurní práce vypravěčského génia - nejen udržet čtenářovu pozornost na 100% celého rozsahu knihy, ale rovněž po celou tuto dobu vzbuzovat neuvěřitelný pocit napětí, nutící hltat každý řádek ! Navíc zde máme i prvek, který jsem si oblíbil v Sandersonově Archivu Bouřné záře - a tím je šašek, který mluví v hádankách, evidentně ví mnohem více, než ostatní a jehož původ a pohnutky jsou zahaleny výborně vystavěným hávem obskurního a tajemného mystéria. Řekl bych téměř s jistotou, že zde Sanderson pro svůj vlastní majstrštych načerpal inspiraci. Takže i přesto, že se zde téměř nebojuje - a přes tak nabušený děj to nevadí, protože si toho člověk nemá šanci ani všimnout - je to prvotřídní fantasy. Sice postavená na dvorských intrikách, ale jak už jsem v jednom předchozím komentáři u téhle série zmínil, naprosto dokonale vystavěná. Je super přečíst si zase fantasy, kde žeru s neuvěřitelnou chutí každé písmenko. Navíc, když má ještě jako bonus nádherně malovanou obálku v klasickém klišé stylu naivních 80. a 90. let, a v tomtéž, stylu vede i atmosféru vyprávění. Tyhle prvky totiž bezmezně zbožňuji, takže další super bonus do už tak prvotřídního balíčku radostného čtenářského zážitku, který budu doporučovat kudy chodím.... celý text

Vahadlo osudu 2002, Margaret Lindholm

Výborně se to rozjíždí ! Postav je tak akorát, každá má na dvoře Farseerů své místo ve spleti intrik, které nejsou složité a matoucí, nýbrž nápadité a nesmírně poutavé. Někteří čtenáři tu snad u minulého dílu psali, že se jim kniha čte skoro sama. Není divu - autorka nepoužívá nejen žádnou vatu, ale ani žádné nadbytečné věty, či jen slova ! Všechno jde vždy okamžitě a naprosto jasně k věci, bez detailů a okecávání. Od popisu okolního prostředí, přírody a šatů máme fantazii. Ani n jediném řádku nepolevuj napětí, stál se řeší něco, co nesmírně přitahuje moji pozornost, nebo vzbuzuje napětí či zvědavost. Žádné mystérium se dlouho nenatahuje, hodně věcí a mini zápletek se vyřeší poměrně rychle, jen aby byly následně nahrazeny zápletkami dalšími a ještě poutavějšími ! Autorce nápady nedocházejí, ba naopak jen kvetou na papíře ! Je to tak poutavé, rychlé, záživné a napínavé, že v pohodě přecházím některé drobné nelogičnosti i fakt, že pletichaření a intrikaření v drtivé většině fantasy vyloženě nesnáším. Jo - holt když se to umí dobře podat a dávkovat...... celý text

Královská magie 2001, Margaret Lindholm

Skoro jsem měl tentokrát nutkání dát čtyři hvězdy. Příběh, stylistika a vůbec všechno zde dýchá kouzelnou, nostalgickou atmosférou naivních fantasy 90. let, s malebnými obálkami a nádherně optimistickými, klišoidními zápletkami. Naivita oné éry je přítomna i zde a to já miluju ! I když tady se nesoustředí na akci ve stylu party dobrodruhů světa Dungeons and dragons, ale zaměřuje na dvorní intriky, které mě ve většině fantasy neskutečně vytáčí svojí zbytečností a vatovostí. Zde jsou ovšem podán vcelku jednoduše, jako stěžejní osa děje. Postav je tak akorát, všechny mají své místo, charakter a hloubku, tak akorát, abyste k nim zaujali nějaký vztah. Příběh plný dvorních intrik, točící se kolem mladého královského assasina a zároveň šlechtického bastarda Fitze, plyne velmi pomalu. Je vyprávěn retrospektivní formou, kdy Fitz na svá dávná dobrodružství vzpomíná a vypráví z první osoby. Je to zajímavý a dost pohlcující způsob. Finále bylo nakonec ale docela zmatečné, používání "umění" mi mátlo hlavu a já chvílemi nejen nevěděl, co se děje a která bije, ale přišlo mi, že prostřednictvím onoho umění autor vytváří Deus ex machiny, kterými si děj srovná tak, jak se mu chce, což mi přišlo trochu smutné, vzhledem k tomu, jak si na vztazích a intrikách dával jinak celou dobu velmi uvěřitelně a logicky záležet, a potom to ukončí takhle blábolovitě. Jinak dobré dojmy převládají, čte se to hezky a poutavě a jdu na další díl !... celý text

Zrození temnoty 2011, Alexandra Ivy

U přítelkyně v paneláku je v přízemí výklenek u okna, kam lidé odkládají knihy, které nechtějí, ale zároveň je jim z nějakého důvodu líto je vyhodit do popelnice. A přesně tam jsem našel i tohle dílo. A co od něj člověk může čekat, když ho najde na takovém místě? Ještě navíc, když tato novelka vyšla přímo v edici "Levné Knihy"? Je to moje první setkání s žánrem vyloženě hloupého, laciného erotického dobrodrůža se sexy upírem pro jednodušší čternáře, převážně tady čtenářky. Popisy upírů a hlavně ústředního hrdiny Danteho, splňují veškerá klišé vlhkých dívčích snů z těch nejklišovitějších a nejkýčovitějších představ. A podle nich se i Dante chová - pozorný, něžný, citlivý upír, psaný rukou dívčí nadržené mentality zastřené růžovými sny, neodpovídající reálnému mužskému uvažování a to ani vzdáleně. Příběh je prostý, až prostoduchý. Abby, pouhá služka, se stane vyvolenou - zde takzvaným "Kalichem", a je předurčena zabránit návratu Knížete Temnot na tento svět. Upír Dante je s ní svázán přísahou ji ochraňovat. Oba se do sebe samozřejmě zamilují a mezi tím, co se je snaží přisluhovači temnoty zabít, tak jediné na co oba myslí je, jak má ten druhý hezké tělo a jak si to spolu pokud možno někde rozdat. Kravina jak cyp. Důvod, proč tomu dávám nádherné tři hvězdy i přesto, že je to laciná vylízaná blbost, je ten, že autorka umí psát velice čtivě, srozumitelně, jasně a přehledně. A takový je i příběh, opisující absolutní klišé. A já klišé fandím. A navíc to pro mě bylo skvělé guilty pleasure, u kterého jsem se vážně bavil. A to má na takové hodnocení u takového škváru jako stačit? ....jo! Bohatě to stačí.... celý text

Asterix a cesta kolem Galie 1993, René Goscinny

Slovních hříček a vtipů bylo velmi málo, děj byl také přímočarý, jednotvárný a chudý. V podstatě šlo o to, že naše duo došlo nebo dojelo do nějakého města, kde nakoupilo místní specialitu, zmlátilo římany a tak pořád dokolečka. Spád to mělo střemhlavě šílený, možná až moc. Sice díky tomu kniha hrozně rychle a snadno utekla a člověk si ani nestihl všimnout, jak je ten příběh vlastně prachbídný, ale základnímu nápadu by víc prostoru, stránek a péče vážně prospělo. Sice detaily, slovní hříčky, libůstky a celkově vlastně i dobré nápady dost chyběly, ale jedna detailní libovka se zde přesto objevila - nenápadný origin Idéfixe, kterého si všimnou možná jen pozorní čtenáři. Takže vcelku slabý Asterix, kterému hodně pomohla rychlost vyprávění, spád, krátký rozsah a samozřejmě opět krásná, nostalgicky ikonická kresba.... celý text

Krev a jed 2000, Margaret Lindholm

Co mě mile překvapilo, byla obstarožní atmosféra dávných, klasických fantasy z 90' let, ve stylu Feistova Mága, avšak o kus poutavější a záživnější. A to i přesto, že děj se táhne, není orámovaný žádnou záplekou, nemá padoucha, vyvrcholení a svým způsobem nemá ani klasicky stavěný děj. Jedná se o příběh šlechtického bastarda, vyprávěný z první osoby. Levoboček Fitz přísahal naprostou věrnost králi a v jeho službách se učí jemnému umění asasinace a plnění úkolů, jemu králem zadaných. Zatím to na mě působí jako nikam nespěchající, líně plynoucí rozjezd větší série, v které se toho doufám bude dít mnohem více, než předvedl tenhle úvodní díl.... celý text

Asterix a Gótové 1993, René Goscinny

Standardně zábavná Asterixovka. Hlášek a slovních hříček, které táhly například druhý díl "Asterx a Zlatý srp" zde už není tolik, ale naštěstí jsou přítomny. Dobré nápady taky, ale opět se zde nevyskytují v tak šílené kadenci. Potenciál to mělo větší, tady je to spíš jen o tom, že Asterix a Obelix jdou pořád dopředu a mlátí Góty i Římany jak padlé žito.... celý text