Gordonlord přečtené 690

Kočičí hrad 2004, Margaret Lindholm

Děj se zpomaluje a stává se nudnějším. Dalo se to čekat už dávno, ale autorka dlouho vydržela. Nyní je její svižné vyprávění nabité nápady a napětím minulostí. Vyšetřuje se zde zmizení prince Dutifulla a tajemství zámku, kde se k lovu místo psů využívají kočky. Šašek v roli Lorda Goldena perlí a je zajímavým prvkem, stejně jako občasné cynické hlášky stárnoucího a unaveného vlka Nighteyese, který by už nejraději měl klid, nebo rovnou umřel. Jinak se tu mluví se šlechtou, někam jezdí, s někým se pronásleduje....ale tak nějak bezbarvým způsobem a bez vzrušení, na což u téhle série nejsem zvyklý...ale to je tak vše. Jemné intriky, k prasknutí napínavý děj a zamotané, nesmírně poutavé vztahy lákavých postav tu nejsou. Suché vyprávění, suchý, zpomalený děj. Hodně popisů, unavené tempo. Takhle to nemám rád. Doufám, že se Margaret nevyčerpala jako vymačkaný citron a pouze sbírá síly k dalšímu, lepšímu dílu. Protože tohle byla docela nuda, hodně pod její standart.... celý text

Čas změn 2004, Margaret Lindholm

Velký příběh série Farseer je u konce a cyklus "Šedý muž" navazuje 15 let po jeho konci. Fitz Chivalry žije po jménem Tom Badgerlock na samotě a vychovává nevlastního syna. Jeho dny plynou v osamění a klidu, narušovaném touhou po umění a částečně po návratu do starých kolejí. Prostřednictvím návštěv svých přátel z dávné minulosti zjišťujeme pozadí mnoha dějových linek. Rovněž se dozvíme, co Fitz dělal oněch 15 let, které uběhly od konce posledního dílu "Hra o Krále". Celé se to ovšem táhne velmi líně, jen v prostředí jedné chatičky kde Fitz bydlí a vypráví se události minulé a nic se nikam moc nehýbe. Situační retrospektiva, které je předehrou něčemu většímu. Připomíná mi to první díl původní Farseer série. Ten na tom byl podobně. Tady už je nastíněno pár zápletek a postav, které budou vážně zajímavé. Celkově tohle bylo nic moc, ale dává to tušit, že dál už to bude mnohem lepší... celý text

Hra o krále 2003, Margaret Lindholm

Nějak jsem nevěřil tomu, že se všechno stihne rozřešit a dokončit, když se minulý díl táhnul jak smrad. Nekonečné tanečky a natahování děje kolem oživování draka byly úmorné. V posledním díle ale vyšlo najevo, jaké nepříjemné oběti je třeba pro to podstoupit. I přesto, že si závěr čtyři hvězdičky nezaslouží, tak na mě celkový pocit a dopad děje zapůsobil vážně silně a docela zajímavý způsob ukončení si budu dlouho pamatovat. Chybou bylo, že velitel nájezdníků Rawbread nedostal vůbec žádný prostor, přemožení jejich bílých lodí bylo popsáno na pár řádcích jako technická zmínka pod čarou a finální zůčtování s Regalem jsem čekal přece jenom o něco pompéznější. Jako u některých jiných dílů, i na tomhle závěrečném se moje nadšení, promítnuté do finálního hodnocení, zakládá asi nejvíce na skvělém build-upu děje a postav z minulých dílů, které dokáží táhnout dopředu silou nadopované kobyly i chudší a prázdnější dějová místa.... celý text

Výprava k bohům 2003, Margaret Lindholm

Čekal jsem, že k tomu dojde už dávno a je to tady. Autorka zvolnila, píše roztahanějším stylem, opouštěje tak svůj svižný a velice sympaticky střemhlavý způsob vyprávění. Fitz se zotavuje ze zásahu šípem do zad a spolu s s Kettricken, Šaškem, Kettle, vlkem Nighteyesem a zpěvačkou Starlight se vydávají na výpravu do hor, aby nalezli právoplatného následníka trůnu Verityho a s ním bájné Elderlingy - proroctvím naznačenou naději na záchranu Šesti Království. Tuhle zápletku s cestováním by autorka v předchozích svazcích bravurním způsobem dokázala popsat během maximálně jedné kapitoly. Zde se s tím páře téměř celou knihu, aniž by se něco významnějšího či zajímavého stalo. Tohle je fakt škoda. Pro mě zatím jeden z nejslabších dílů. Čekal jsem, že před posledním dílem, který se podle mého očekávání mohl zabývat závěrečným zůčtováním s Reglem, se zde otázka Elderlingů a Verityho uspokojivě vyřeší a ono kde nic, tu nic. Ale abych nebyl nefér - pořád tady jsou skvěle napsané postavy, které si čtenář nemůže neoblíbit, jsou zde zajímavé situace a čte se to velmi dobře. Jen se to prostě zbytečně táhne.... celý text

Psancem 2002, Margaret Lindholm

Když už si tak člověk říká, že tady v tomhle bodě ta série fakt musí ztratit dech, protože není možné držet pozornost na maximální úrovni takovou dobu, bez ztráty spisovatelského dechu či nadšení, ale Margaret dokazuje, že touhle sérií očividně žije a s radostí servíruje jedno šokující odhalení za druhým, háže Fitzovi jednu zajímavou postavu za druhou, střílí po něm kanonádou zapeklitých situací, které se do jedné vždy vyřeší zajímavým způsobem a já stále nepřestávám věřit a cítit s hlavním hrdinou, že to má fakt těžké, že je to jen člověk a za svoje chyby (a že jich je !!) a špatná rozhodnutí holt musí platit. Geniální mix reálnosti, uvěřitelnosti, špičkové vykreslenosti charakterů, dokonale strhujícím způsobem vystavěného promyšleného příběhu a .... uff...úplně se zadýchávám, jak se snažím popsat naprosto všechny body, podle kterých je dobrou kinu z mého pohledu možno hodnotit a které se zde vydařily na výbornou ! Přesto švunk nadčasové geniality tentokrát úplně necítím, takže za mě tou jsou nádherné čtyři hvězdy. Ze všech možných fantasy klasik krásných a naivních let 90., je Farseer něco , co jsem celé roky přehlížel a byla to velká škoda ! Nepochopitelné, že tahle série dnes není všemi fandy žánru vzývaným kultem !... celý text

Stará krev 2002, Margaret Lindholm

Fitz Chivalry vstává z hrobu a jde po krku Regalovi, jenž neprávem uzmul právo na trůn svému bratrovi Veritymu. Fitzovi mentoři - stájmistr Burrich a tajemný mistr vražedného řemesla Chade ustupují do pozadí, protože Fitzovi již nedůvěřují. Vlk Nighteyes, spřízněný s Fizem Moudrostí, potkává svou vlastní smečku a hlavního hrdinu opouští. Šílené dějové tempo předchozích knih se s koncem minulého dílu dostalo do finále a začíná úplně nová etapa Farseerovského příběhu o bastardu Fitzovi. Všechno je opět tak nějak na začátku a rozjíždí se to, ale i přesto nemohu dát jen tři hvězdičky, které by si kniha samotná, sama o sobě jako taková, zasloužila. Buil-up z minulých dílů je tak silný, že dává hnát kupředu i jinak pozvolný a ne tak úplně strhující děj "Staré krve". Tato kniha - jak už název napovídá - se více soustředí na "Moudrost", jenž je světem odsuzována jako zakázaná a úchylná zvířecí magie. Dozvíme se ní nejen něco více, ale hlavně otevře vrátka a možnosti dalšímu budoucímu ději a jeho směřování. Pořád je to lidské, naprosto uvěřitelné a díky tomu, že veškerý děj vnímáme z první osoby a pouze očima hrdiny Fitze, je o to více pohlcující. Fitz dělá spoustu chyb a osud se s ním nemazlí. To, jak s ním všechny jeho strasti, pochyby a neúspěchy dovedu při čtení prožít, mi přijde až jako neuvěřitelný masterpiece spisovatelského řemesla a nemohu si odpustit, než to už po několikáté znovu zdůraznit. Tentokráte tedy ne tak pohlcující a dokonalé jako minimálně poslední dva díly, ale pořád úžasné, strhující a prvotřídní fantasy.... celý text

Očima vlka 2002, Margaret Lindholm

Neuvěřitelná darda. Mě dochází slov. Když je na knize něco špatně a něco se mi nelíbí, mám milion bodů, co zkritizovat. Vím o čem psát a jak si postěžovat. Ale co napsat o knize, kde je všechno naprosto do puntíku dokonalé, bez jediné vady na kráse ? Já fakt nevím kde začít. Závěr jedné velké epochy Farseerovské série spěje do finále. Avšak ten strhující závěr se neodehraje na posledních pěti stránkách, jako u 99% žánrové konkurence, nýbrž jede na plné obrátky už od třetiny knihy. Ani na jediný řádek vám autorka nedá vydechnout. Šokující události, napětí, rozuzlení záhad, zvrat za zvratem, nervydrásající napětí zas a znova přiživující oheň neskutečně rychlého, věcného a přesto barvitého vyprávění, které bez rozsáhlého okecávání řekne naprosto všechno, včetně niterných pocitů všech postav a dodá celému dílu, ději i postavám obrovskou hloubku, rozměr a všechno to dožene do maximálního možného výsledku, perfektně probarvených a mistrovsky popsaných emocí. Všechny postavy jsou napsané tak dobře, že je to na Nobelovku a s hlavním hrdinou Fitzem jsem vážně naplno prožil naprosto všechno, co mu autorka hodila do cesty. Tohle mé slintání tady je naprosto nehodno dokonalého zážitku, který je tak perfektní, nádherný, po všech stránkách více než dotažený a neprůstřelně precizně napsaný, že nikdy nevystihnu ani stín jeho dokonalosti. Přečetl jsem to už před třemi dny a stále jsem narvaný emocemi z toho, jaký veleskvost jsem dočetl. A tytéž emoce, stále ještě sycené adrenalinem z tak silného zážitku, mi zabraňují strukturovaně přemýšlet a vyzdvihnout každý detail dokonalosti.....uf...a dost. Prostě klenot. Tohle musela autorka neskutečně dlouho a velmi pečlivě promýšlet, do detailu a s obrovskou láskou a bezbřehým spisovatelským nadšením. Tohle všechno z toho sálá jako prase. Co mi hlava nebere je, že tohle není fanoušky fanatsy velebené až do nebes, na rozdíl od paskvilů jako Pán Prstenů, Eragon, nebo kolo Času.... celý text

Říše v ohrožení 2002, Margaret Lindholm

Samostatný díl sám o sobě by si podle mého skromného soudu úplně maximální hodnocení snad ani nezasloužil, ale k mému nadšení určitě přispěl "build-up" úžasného děje, plného zajímavých, výrazných postav, zvratů, neustálé kanonády zajímavých událostí, kdy nonstop hltám co bude dál a nemohu se odtrhnout od čtení stejně, jako rozběsněný buldok od své kosti. Všechno stále jen eskaluje ve své kvalitě a v tomhle bodě ony ctnosti pro čtenáře dosahují až orgasmického vrcholu. Samozřejmě krom výborně napsaných postav, kdy má každá z nich v ději své jasné, důležité a opodstatněné místo, k tomu pomáhá i velmi rychlý spisovatelský styl, nezdržující se zbytečnými popisy nesmyslů a zprošťuje tak knihu byť jen jediného slova vaty. Ve většině - vlastně téměř v každé fantasy knize . mám pár oblíbených postav a vždy se těším na pasáže, ve kterých vystupují, přičemž se snažím pokud možno rychle se prokousat kapitolami, kde nevystupují, abych už byl u toho, co mne zajímá. U série Farseer tohle neplatí - mojí oblíbenou postavou, u které úplně trnu co bude dál a jejíž osud mě maximálně zajímá, je bez přehánění úplně každá z oněch snad třiceti, co zde vystupují ! Tohle je fakt bravurní práce vypravěčského génia - nejen udržet čtenářovu pozornost na 100% celého rozsahu knihy, ale rovněž po celou tuto dobu vzbuzovat neuvěřitelný pocit napětí, nutící hltat každý řádek ! Navíc zde máme i prvek, který jsem si oblíbil v Sandersonově Archivu Bouřné záře - a tím je šašek, který mluví v hádankách, evidentně ví mnohem více, než ostatní a jehož původ a pohnutky jsou zahaleny výborně vystavěným hávem obskurního a tajemného mystéria. Řekl bych téměř s jistotou, že zde Sanderson pro svůj vlastní majstrštych načerpal inspiraci. Takže i přesto, že se zde téměř nebojuje - a přes tak nabušený děj to nevadí, protože si toho člověk nemá šanci ani všimnout - je to prvotřídní fantasy. Sice postavená na dvorských intrikách, ale jak už jsem v jednom předchozím komentáři u téhle série zmínil, naprosto dokonale vystavěná. Je super přečíst si zase fantasy, kde žeru s neuvěřitelnou chutí každé písmenko. Navíc, když má ještě jako bonus nádherně malovanou obálku v klasickém klišé stylu naivních 80. a 90. let, a v tomtéž, stylu vede i atmosféru vyprávění. Tyhle prvky totiž bezmezně zbožňuji, takže další super bonus do už tak prvotřídního balíčku radostného čtenářského zážitku, který budu doporučovat kudy chodím.... celý text

Vahadlo osudu 2002, Margaret Lindholm

Výborně se to rozjíždí ! Postav je tak akorát, každá má na dvoře Farseerů své místo ve spleti intrik, které nejsou složité a matoucí, nýbrž nápadité a nesmírně poutavé. Někteří čtenáři tu snad u minulého dílu psali, že se jim kniha čte skoro sama. Není divu - autorka nepoužívá nejen žádnou vatu, ale ani žádné nadbytečné věty, či jen slova ! Všechno jde vždy okamžitě a naprosto jasně k věci, bez detailů a okecávání. Od popisu okolního prostředí, přírody a šatů máme fantazii. Ani n jediném řádku nepolevuj napětí, stál se řeší něco, co nesmírně přitahuje moji pozornost, nebo vzbuzuje napětí či zvědavost. Žádné mystérium se dlouho nenatahuje, hodně věcí a mini zápletek se vyřeší poměrně rychle, jen aby byly následně nahrazeny zápletkami dalšími a ještě poutavějšími ! Autorce nápady nedocházejí, ba naopak jen kvetou na papíře ! Je to tak poutavé, rychlé, záživné a napínavé, že v pohodě přecházím některé drobné nelogičnosti i fakt, že pletichaření a intrikaření v drtivé většině fantasy vyloženě nesnáším. Jo - holt když se to umí dobře podat a dávkovat...... celý text

Královská magie 2001, Margaret Lindholm

Skoro jsem měl tentokrát nutkání dát čtyři hvězdy. Příběh, stylistika a vůbec všechno zde dýchá kouzelnou, nostalgickou atmosférou naivních fantasy 90. let, s malebnými obálkami a nádherně optimistickými, klišoidními zápletkami. Naivita oné éry je přítomna i zde a to já miluju ! I když tady se nesoustředí na akci ve stylu party dobrodruhů světa Dungeons and dragons, ale zaměřuje na dvorní intriky, které mě ve většině fantasy neskutečně vytáčí svojí zbytečností a vatovostí. Zde jsou ovšem podán vcelku jednoduše, jako stěžejní osa děje. Postav je tak akorát, všechny mají své místo, charakter a hloubku, tak akorát, abyste k nim zaujali nějaký vztah. Příběh plný dvorních intrik, točící se kolem mladého královského assasina a zároveň šlechtického bastarda Fitze, plyne velmi pomalu. Je vyprávěn retrospektivní formou, kdy Fitz na svá dávná dobrodružství vzpomíná a vypráví z první osoby. Je to zajímavý a dost pohlcující způsob. Finále bylo nakonec ale docela zmatečné, používání "umění" mi mátlo hlavu a já chvílemi nejen nevěděl, co se děje a která bije, ale přišlo mi, že prostřednictvím onoho umění autor vytváří Deus ex machiny, kterými si děj srovná tak, jak se mu chce, což mi přišlo trochu smutné, vzhledem k tomu, jak si na vztazích a intrikách dával jinak celou dobu velmi uvěřitelně a logicky záležet, a potom to ukončí takhle blábolovitě. Jinak dobré dojmy převládají, čte se to hezky a poutavě a jdu na další díl !... celý text

Zrození temnoty 2011, Alexandra Ivy

U přítelkyně v paneláku je v přízemí výklenek u okna, kam lidé odkládají knihy, které nechtějí, ale zároveň je jim z nějakého důvodu líto je vyhodit do popelnice. A přesně tam jsem našel i tohle dílo. A co od něj člověk může čekat, když ho najde na takovém místě? Ještě navíc, když tato novelka vyšla přímo v edici "Levné Knihy"? Je to moje první setkání s žánrem vyloženě hloupého, laciného erotického dobrodrůža se sexy upírem pro jednodušší čternáře, převážně tady čtenářky. Popisy upírů a hlavně ústředního hrdiny Danteho, splňují veškerá klišé vlhkých dívčích snů z těch nejklišovitějších a nejkýčovitějších představ. A podle nich se i Dante chová - pozorný, něžný, citlivý upír, psaný rukou dívčí nadržené mentality zastřené růžovými sny, neodpovídající reálnému mužskému uvažování a to ani vzdáleně. Příběh je prostý, až prostoduchý. Abby, pouhá služka, se stane vyvolenou - zde takzvaným "Kalichem", a je předurčena zabránit návratu Knížete Temnot na tento svět. Upír Dante je s ní svázán přísahou ji ochraňovat. Oba se do sebe samozřejmě zamilují a mezi tím, co se je snaží přisluhovači temnoty zabít, tak jediné na co oba myslí je, jak má ten druhý hezké tělo a jak si to spolu pokud možno někde rozdat. Kravina jak cyp. Důvod, proč tomu dávám nádherné tři hvězdy i přesto, že je to laciná vylízaná blbost, je ten, že autorka umí psát velice čtivě, srozumitelně, jasně a přehledně. A takový je i příběh, opisující absolutní klišé. A já klišé fandím. A navíc to pro mě bylo skvělé guilty pleasure, u kterého jsem se vážně bavil. A to má na takové hodnocení u takového škváru jako stačit? ....jo! Bohatě to stačí.... celý text

Asterix a cesta kolem Galie 1993, René Goscinny

Slovních hříček a vtipů bylo velmi málo, děj byl také přímočarý, jednotvárný a chudý. V podstatě šlo o to, že naše duo došlo nebo dojelo do nějakého města, kde nakoupilo místní specialitu, zmlátilo římany a tak pořád dokolečka. Spád to mělo střemhlavě šílený, možná až moc. Sice díky tomu kniha hrozně rychle a snadno utekla a člověk si ani nestihl všimnout, jak je ten příběh vlastně prachbídný, ale základnímu nápadu by víc prostoru, stránek a péče vážně prospělo. Sice detaily, slovní hříčky, libůstky a celkově vlastně i dobré nápady dost chyběly, ale jedna detailní libovka se zde přesto objevila - nenápadný origin Idéfixe, kterého si všimnou možná jen pozorní čtenáři. Takže vcelku slabý Asterix, kterému hodně pomohla rychlost vyprávění, spád, krátký rozsah a samozřejmě opět krásná, nostalgicky ikonická kresba.... celý text

Krev a jed 2000, Margaret Lindholm

Co mě mile překvapilo, byla obstarožní atmosféra dávných, klasických fantasy z 90' let, ve stylu Feistova Mága, avšak o kus poutavější a záživnější. A to i přesto, že děj se táhne, není orámovaný žádnou záplekou, nemá padoucha, vyvrcholení a svým způsobem nemá ani klasicky stavěný děj. Jedná se o příběh šlechtického bastarda, vyprávěný z první osoby. Levoboček Fitz přísahal naprostou věrnost králi a v jeho službách se učí jemnému umění asasinace a plnění úkolů, jemu králem zadaných. Zatím to na mě působí jako nikam nespěchající, líně plynoucí rozjezd větší série, v které se toho doufám bude dít mnohem více, než předvedl tenhle úvodní díl.... celý text

Asterix a Gótové 1993, René Goscinny

Standardně zábavná Asterixovka. Hlášek a slovních hříček, které táhly například druhý díl "Asterx a Zlatý srp" zde už není tolik, ale naštěstí jsou přítomny. Dobré nápady taky, ale opět se zde nevyskytují v tak šílené kadenci. Potenciál to mělo větší, tady je to spíš jen o tom, že Asterix a Obelix jdou pořád dopředu a mlátí Góty i Římany jak padlé žito.... celý text

Conan a krvavé slzy 2008, Břetislav Čenda

Conanovky, kde Cimmeřan vystupuje spolu se svými přáteli - černochem Kudruem a mladým akrobatem Dakšou, jsou pro mě zárukou dobré zábavy. Klasický příběh, kdy kněz zlé bohyně Kamálí chce obětovat dceru Dobrého Ducha, aby získal vládu nad světem a Conan se svými příteli slíbí místnímu králi, že všechno napraví. Je tu všechno - Fajn napsané postavy, akční děj, stále se děje něco, co drží pozornost a celé to vyvrcholí v již mnohokráte viděném, ale pořád poměrně funkčním finále. Dobrá akční fantasy zábava v macho heroickém stylu. Pokud tohle hledáte, dostanete toho tak akorát v dobré míře.... celý text

Asterix gladiátorem 1992, René Goscinny

Převládá zde neporazitelnost hlavních hrdinů a nekonečné ponižování Římanů. Dobré nápady a hlášky tady jsou, ale ne v takové kadenci a hojnosti jako ve druhém díle. Ikonická kresba je už samozřejmost. Ve své podstatě docela klasický díl Astrixe s veškerým kořením, které od něj fanoušek očekává, ale bez takového toho "wow" efektu, který z comicsu učiní nezapomenutelnou záležitost.... celý text

Meče & temná magie 2011, * antologie

První povídka od Stevena Eriksona je fajn. Tradiční heroický výpad proti nestvůrám. Je to čtivé a autor občas píše chytrým stylem, kdy si některé věci je potřeba domýšlet. Konec je hodně zarážející a chvíli jsem přemýšlel, co se vlastně stalo. Každopádně mě to příjemně navnadilo na budoucí četbu Malazské knihy padlých. Další fajn nápaditá povídka ve stylu heroic fantasy je "Perný týden". Hrdinou je zde vynálezce a alkoholik s minulostí výborného šermíře, což je docela originální námět. Zajímavou, temně laděnou povídkou je potom "Perný týden". Hrdina se vydává zlikvidovat nemrtvého, s kterým posléze nějakou dobu rozpráví na střeše a celé to mělo takovou zvláštní atmosféru. "Příhodný dárek pro čarodějnou loutku" je zajímavý nápad o bytostech, skrytých v artefaktech, které se probudí k životu v okamžiku, kdy jsou ony artefakty ve vzájemné blízkosti. Jedním z hrdinů je živoucí mluvící loutka. Dobrý nápad. Vtipnou povídkou na téma "nápoje lásky" pak byly "Temné časy na Půlnočním trhu" Všechny výše zmíněné příběhy spojuje hezky čitelný a přehledný styl a alespoň nějaký dobrý nápad. Zbytek sborníku už je na tom ovšem přinejlepším podprůměrně. Některé kusy jsou vyloženě nečitelné, podané arogantním stylem, kdy na mě spisovatel vysype desítky jmen a pojmů, které neznám a nevím co znamenají a myslí si, že mě bude hrozně zajímat jejich význam. Ne. Nezajímá. Chci číst něco, v čem se vyznám, a ne nečitelný bordel, který často postrádá i souvislý děj, natož příběh. Vrcholem takového zbytečného a ryze špatného výblitku je potom Glen Cook a jeho Černá Legie. To byl zmatečný, nepřehledný výblitek, co se nedal ani číst. Přítomnost průměrně dobrých povídek tudíž ubijí převaha nudného podprůměru a brutálního sajrajtu, které ze sborníku nedělá "výběr", ale "výškrab".... celý text

Asterix z Galie 1992, René Goscinny

Na prvním Asterixovi je znát, že si autoři zatím osahávají terén. Humor ani scénář ještě není tak vybroušený a vypointovaný jako v dalších dílech. Zde se většinou zakládá jen na tom, jak mají Galové navrch nad Římany a kterak Asterix a Panoramix hustě stírají legionářské pohlaváry. Kdyby míso římanů byli nacisti, vyznělo by to celé jako trochu hloupá, protirežimní agitka na povzbuzení morálky odbojářů. Asterix už je zde sice všemi mastmi mazaný, ale působí namachrovaně a ještě ne tím moudrým a sympatickým dojmem, který jsem z něj měl v dalších dílech. Obelix se zde pouze mihne. Náznaky poetiky, krásy a dokonalosti toho, co teprve přijde zde už jsou, ale zatím místy v náznacích a místy dost neotesaným a nevybroušeným způsobem prezentované. Kresba taky ještě není úplně to pravé. Zajímavý začátek kultovní série.... celý text

Asterix a zlatý srp 1992, René Goscinny

Perfektní Asterix ! Knihu oceníte v dětství i ve stáří. Pro každé věkové kategorie zde autoři připravili spoustu lákadel a vhodných prostředků k pobavení. Příběh je ve své podstatě dobře vymyšlená detektivka s dobrou pointou, i když zjednodušená pro rychlejší spád comicsu. Téměř v každém okénku je nějaký dobrý slovotvorný nápad, dialogy jsou nápadité, vtipné a je vidět, že si s tím autor vážně vyhrál. Osobitost postav, nápadů, kresby a atmosféry je maximální a unikátní. Není zde prostor pro vatu ani slepá místa. Klasika comicsových dějin !... celý text

Preludia & nokturna 2002, Neil Gaiman

Tenhle comics nemá jako svoji nejsilnější stránku propracovaný příběh. Jako, příběh je tady dobrej. Je to vlastně částečně taková intelektuální "Noční můra v Elm Street". Z části to i čerpá ze základních a vždy funkčních úvahách o snech a o smrti, které mají sílu sami o sobě. Gaiman tomuhle všemu ale vdechl gigantickou porci charismatu a osobitosti, které ruku v ruce spolu se sugestivní, hororovou a černobílou kresbou, vytvářejí pohlcující, do naturelu příběhu a tématu skvěle pasující atmosféru. Kresba má i skvělý cit pro detail - do některých okének se vyplatí zadívat a hledat. Jednotlivé povídky pak staví na vcelku jednoduchých, ale pořád silných nápadech, které Gaiman podává přesvědčivě a poutavě. Jejich myšlenková hloubka je taky vcelku povrchní, ale to již jednou zmíněné charisma a atmosféra jim dávají fakt silný rozměr. Postavy jako Pán snů, Smrt a některé další, jsou napsány, podány a nakresleny až s ikonickým mistrovstvím. Člověk na ně nezapomene. Hodně kvalit tohohle comicsu asi čerpá z unikátního Gaimanova stylu, se kterým jsem měl už jednou tu čet ve skvělém Nikdykde. Jeho osobitost má fakt sílu a doufám, že se dostanu i k dalším dílům Sandmana.... celý text