Gordonlord přečtené 688

Asterix na Korsice 2007, René Goscinny

Nejslabší díl, který jsem zatím četl. Vtip je tady pouze ve formě kulturních narážek, ještě ke všemu na chování korsičanů o kterém navíc nic nevím, takže za mě fakt nuda. Bez dechu byli i klasické Asterixovské running joky. Celkově mě děj vůbec nezajímal. Asi první těžká a na nápady dost unavená slabota.... celý text

Sídliště bohů 2007, René Goscinny

Současné narážky jsou otravné. Kresba snad ještě detailnější a lepší než kdy dříve. Jinak to byla opět zábava, stejně jako už tolikrát předtím.

Nesvár 2004, René Goscinny

Dobrý a svěží nápad na zapletku. Jinak co ještě dodávat, tohle je zase dobré.

Souboj náčelníků 1999, René Goscinny

Laciný humor plný kulturních odrazů se zde kombinuje s tím napaditým, jako jsou například Obelixovy rány menhirem do druidů. Jako vždy jsou galové bez kouzelného nápoje zcela namydlení, což už vypadá po tolika dílech, kdy na něj výlučně spoléhají, dost trapně. O to lépe vyzní, že si náčelník Majestatix nakonec vlastně pořadí a vyhraje i bez něj. Nekonečné a stále stejné running joky jsou už trapné a únavné a nebo taky stále dobře fungují. Jde o úhel pohledu a momentální náladu. Další dobrý Asterix v hodně dlouhé řadě.... celý text

Asterix v Hispánii 1999, René Goscinny

Tentokrát slabší. Otravný capart v centeu dění a kulturní narážky a rozdíly jako hlavní tahoun humoru jsou pro mne odrazem scénáristické lenosti, která možná funguje na nenáročné čtenáře, ale její obsah je snadné a laciné vymyslet.... celý text

Asterix a velká zámořská plavba 1998, René Goscinny

Možná nejzábavnější okamžik byl, když Asterix s Obelixem připluli do Ameriky a zabili a sežrali každé zvíře, které jim vstoupilo do cesty. Vůbec veškeré tyto ozvěny dnes nekorektního humoru, které se v této sérii objevují, mne vždy potěší. Jinak některé nekonečně se opakující running joky už začínají být nudné a úmorné. Ale chápu, že před třiceti lety bylo cool číst nekonečně pořád o tom, jak dva nabušení hrdinové každého zmydlí a všichni jsou z nich na větvi. Ale tady je to všechno pořád ještě docela milé, jen zápletka bude asi hodně zapomenutelná. Jinak mi stále přijde všechno vcelku na svém místě.... celý text

Asterix legionářem 1997, René Goscinny

Z humorných nápadů bych vypíchl například překladatele a jeho kousky a složení legie, do které Asterix s Obelixem v rámci sveho questu nastoupí. Jinak už moc netuším co stále znovu psát. Dostávám i zde přesně to, kvuli čemu Asterixe čtu a to je po nějakých patnácti dílech už docela slušný výkon .... celý text

Asterix a Normani 1997, René Goscinny

Takový nevýrazný Asterixovskyý standart. Za zmínku stojí stopování barda, kterého se naši hrdinové snaží najít podle zkázy, jenž po cestě zanechala jeho muzika. Jinak humor opět až nechutné často těží z implementovaní současných popkulturních fenoménů do tehdejších historických reálií, což považuji za vrchol kreativní lenosti. Jinak kresba nádherná, poetika vyprávění je stále zábavná a na svém místě, takže ta chvilka, než to člověk prelouská, stejně příjemně uteče.... celý text

Pád magie 1997, D. J. Heinrich
odpad!

Tohle už byl hodně těžký prů***, dokazující mi, že geniální první díl byl vážně jen náhoda a nebo že se na třetí pokračování pod názvem "Pád Magie" autor totálně vybodnul. Je to neskutečný, nesouvislý blábol, propojený jen tím, že postavy přešlapují na místě, vzpomínají na děj prvního dílu, vzpomínají na postavy z prvního dílu a uvažují nad tím, jestli mají stát na místě, nebo jít někam dopředu (???). "Děj" se soustřeďuje na boj proti abelátům. Nebo by alespoň měl. Poté, co protrpíte mnohostránkovou stať o tom, jak pan Střelec prohledává hrad napadený abeláty a pátrá po stopách, jak je porazit a přitom nic nenajde, ale napadne ho, že by proti nim mohla pomoci slaná voda, tak zjistíte, že k téhle volovině se již kniha nevrátí. Autor na ní buď zapomněl a nebo zjistil, že je to, co napsal, příšerná kravina, ale termín ho tlačil a musel tu volovinu dokončit. Nevěřím ani na chvíli, že tohle někoho bavilo psát. Mnoho postav nelogicky pomře, spousta dějových linek z dílů minulých vyšumí do ztracena a v případě těch novějších nemá žádný význam a hlavně je to bez nápadu a bez chuti. To, co se tu tedy reálně děje, je abstraktní slátanina, plná nesmyslů a magických volovin bez hlavy a paty, plná nových postav, které nemají žádný smysl a těch starých, na které se nedostane a jejichž příběh vyšumí do prázdna stejně jako všechno, co zde někdy mělo nějaký potenciál. U prvního dílu jsem se divil, jak je možné, že autor něčeho tak brilantního se ve světě Dungeons and Dragons blýskl jen třemi knihami. Teď už ten důvod znám. Pokud existuje aspoň nějaká spravedlnost, byl po téhle urážce lidského vkusu nadobro vyobcován z komunity.... celý text

Dračí hrob 1997, D. J. Heinrich

Nastavovaná kaše, která dojíždí nejasné konce dějových linek prvního dílu ( i když ten to ani nepotřebuje) a docmrndává to, co se do prvotiny nevešlo. Děj už vázne a začíná se do něj vkrádat závan smrdutého větru, nesoucího sebou patos vaty. Závěrečné zůčtování s Verdillithem bylo nakonec velmi odfláknuté a pro člověka nadšeného skvěle vystavěným a vygradovaným prvním dílem, bylo rovněž dost hořkým zklamáním. Na druhou stranu, pořád ještě to mělo děj - i když naprosto založený na událostech prvního dílu, těžící z postav a dějových linek prvního dílu a vlastně nepřinášející žádný svůj vlastní příběh a jenom dojídající zbytky z talíře, který po sobě již několikrát zmíněný první díl zanechal. A stále je to napsané velmi jednoduchou, neskutečně čtivou a vždy přehlednou formou, v které se člověk při čtení nikdy neztratí ani nezadrhnea která je téměř geniální a srozumitelná. Tu musím vyzdvihnout nade vše.... celý text

Ztracený meč 1997, D. J. Heinrich

Wow ! Nechce se mi věřit tomu, co jsem právě dočetl ! "Rytíř jde zabít draka". Tohle je základní a nosná dějová premisa knihy. Největší a nejzákladnější klišé fantasy literatury. Ale ruku na srdce - kolik knih, ve kterých je tohle zásadním dějovým nosníkem, jste opravdu četli ? Já maximálně dvě, tři. Tahle zápletka smrdí průšvihem a odfláknutou béčkovostí, kterou za chvíli zapomenete .....nic není dál od pravdy ! Kniha je naprosto dokonalým derivátem všeho, co čtenář chce a očekává od žánru Sword and Sorcery a světa Dungeons and Dragons. Ta atmosférá krásných, devadesátkových klišé fantasy příběhů ála Forgotten Realms, Dragonlance, Dark Sun, nebo Mystara je zde přítomna ve vrchovaté míře a dostává spoustu věcí navíc ! Postavy! Ty si budu pamatovat už nadosmrti. Silné, nápadité a ikonické. Styl psaní! Neskutečně jasný, přehledný a perfektně čtivý ! Ani písmenko vaty, ani jediná věta zbytečného filosofování nebo zbytečností. Přesto se autorovi do knihy podařilo narvat tolik napětí, dojemných situací, kulervoucí akce a perfektně podaných klišé, které k tomuhle žánru ve zlatých devadesátých letech patřily! Navíc při čtení se nikdy nezamotáte ani neztratíte. Dokonalý a úhledný spisovatelský styl této knihy je skoro na nobelovku. A konec knihy byl dojemný jako blázen. Další přidanou hodnotu tomu dávají detaily, kterými autor podtrhl sílu postav, příběhu i atmosféry tak, že stvořil ultimátní dílo klasické fantasy. Tady bylo všechno tak perfektní, že nedokážu najít slova, kterými bych to všechno správně vyjádřil, jak jsem z toho v laufu. Pokud jste fanoušci Dungeons and dragons, či Sword and Sorcery žánru, neváhejte ani vteřinu, tohle je skrytá bomba u které nechápu nepřítomnost byť jediného komentáře. Pokud chcete Klišovitý fantasy příběh o rytíři, který jde zabít draka, tak tady máte zcela nejlepší, prvotřídní příklad, jak vypadá ve své ideální, dokonalé, s láskou psané, skvěle promyšlené a navíc na tento žánr netypicky prvotřídně kvalitní formě.... celý text

Královská hraničářka 2014, John Flanagan

Musím fakt ocenit Flanagana, že se rozhodl vystoupit z bezpečné zóny již silně zatuchlého status quo své série, posunout děj o 15 let dopředu a pár postav rovněž zabít či nechat umřít. Obzvlášť v sérii pro mlaďase je zbourání zažitých pořádků obdivuhodné. Bylo to hodně potřeba a sérii to hodně prospělo. Navíc na rozdíl od minulého - neskutečně slabého, vyčerpaného a nenápaditého dílu, zde se to nápady jen rojí. Will už je postarší hraničář, řeší vnitřní démony, jde si za pomstou a na scéně se objevuje nová postava hraničářky Meddie, jenž se stává jeho učenkou. Willa v nové úloze je uspokojivé sledovat. Po mnoha předchozích dílech, kde neustále dokazoval, jak je super, bylo vážně načase, aby vyrostl z dětských bot a ukázal se v již legendárním světle. I dějová linka Meddie, včetně její proměny z rozmazlené princezny v hraničářku, byla poutavá. Je vidět, že Flanagan chytil svěží vítr a chuť psát. Má to ale i vady na kráse. Je jasné, že novou hrdinkou mládeže je Meddie a proto tady musí mít nějaký "cool moment". A ona ho dostane. Sejme jednoho ze závěrečných padouchů a má u toho i dobrou hlášku. Do tohoto okamžiku bylo navíc všechno velmi hezky vyvážené a v rámci pravidel hry hraničářského příběhu i krásně uvěřitelné. Ale ne, Flanagan musel - stejně jako kdysi v případě Horác versus Morgarath, silně přestřelit. Závěr patří celý Meddie, všechno zvládne a zachrání situaci. Sotva doučená, rozmazlená princeznička mnohem lépe zvládne věci, na které ani nejlegendárnější hraničář království nestačí. Ok, tohle byl hodně blbý fan servis pro fakany a dost přestřelený závěr, dokonce doplněný o citově opět přestřelený epilog. Obojí docela zkazilo dojem a dle mě i desetiletý čtenář pozná, že tohle je trochu blbý.... Jinak dobré dojmy převažují a doufám, že druhý dech autorovi vydrží i do dalších dílů.... celý text

Conan a Dračí studna 2010, Christopher Blanc (p)

Tohle mě chytlo od samotného začátku. Bylo to skvělé, ale s chybami. Bezva bylo, že hned zkraje sledujeme postup bratra a sestry - zabijáků, kteří skládají mistrovskou zkoušku. Brilantní strategie a nápaditý um obou zabijáků a hlavně způsob, jakým byl popsán, jsem vyloženě hltal a dokonce ve mě probudil zcela neočekávaný a iracionální strach, jak se s takovými smrtícími borci Conan později vypořádá. Co už bezva nebylo - navzdory tomuhle všemu, Conan oba mistry zabijáky nakonec doslova smete pouhým mávnutím ruky, což celou - velice kvalitně provedenou - snahu o vybudování gradace a napětí z jejich vzájemné konfrontace dokonale zničí. Co opět není bezva je, že když už Conan narazí na někoho, kdo nad ním má navrch, nebo proti komu se nemá jak bránit, zachrání ho pokaždé až absurdní štěstí. To působilo vážně blbě, stejně jako to, že Conan v knize nenalezl byť jen rovnocenného soupeře. Co ale tyhle chyby v mých očích perfektně zahlazovalo, byl neuvěřitelný spád a kadence děje. Všechno jelo dopředu jak palba z kulometu, na rozloze slabé knížečky se udály desítky dobrodružství a příběhů a co víc - každý měl velmi dobrý nápad, napětí a spád. Ať už šlo o pomstu krále Radžastánu, který chytře vehnal Conana a jeho kamarády Kudrua a Dakšu do pasti na moři, tak pozdější Conanova mise na záchranu obou svých kamarádů ze spárů kněží bohyně Kamálí, tak i závěrečný boj s onou samotnou bohyní. Zdaleka jsem nevzpomněl samozřejmě všechno, ale každé jednotlivé dobrodružství - provázané rámcem Zabijáků, pasoucích po Conanovi pomocí svých schopností a intrik ve jménu zlé bohyně Kamálí - bylo šťavnatě narváno dějem, akcí a všemi akčními libůstkami, které čtenář na tomhle druhu literatury hledá. Christopher Blanc se mi jako Conanův autor již osvědčil a vidím, že kvalita jeho předchozích prací nebyla žádná náhoda. Rozhodně jeho knihy doporučuji.... celý text

Conan mstitel 1993, Lyon Sprague de Camp

Conan Mstitel je povedený derivát veškerých Conanovských prvků. Conan je zde již králem a jeho ženu unese zlý čaroděj. Při cestě za jeho záchranou se cimmerský barbar opět stane pirátem, svede námořní bitvy, popere se v horách se sněžným netvorem, podívá si i do džungle, stane se vůdcem nájezdníků, ojede nějaké to děvče a vůbec v rámci spanilé jízdy si připomene krásný průřez celou svoji kariérou. Tohle všechno je navíc pěkně lemované atmosférou, která se velmi sympaticky přibližuje svoji poetikou originálním Howardovým příběhům. Bonbónkem navrch je i množství postav a událostí, které na každém rohu odkazují na původní Conanovské příběhy. Setkáme se tak se starými známými postavami i místy. Hraje to trochu na nostalgii, ale má to neuvěřitelný spád. Děj a akce za sebou následují kulometnou rychlostí, až se mi nechce věřit, že se toho dá tolik stihnout na tak relativně malém prostoru. Malinko to kazí lehká nekonzistentnost děje, kdy se chvílemi zdá, že se Conan až příliš odchýlil od svého původního záměru zachránit svou ženu a kniha utíká k úplně jiným dějovým cestám. Rozhodně je to jedna z těch povedených Conanovek, psaných jiným, než původním autorem. Skoro jsem měl cuky dát 4 hvězdičky z 5-ti.... celý text

Maestro 2021, R.A. Salvatore (p)

Tahle kniha měla vlastně skvěle nakročeno k tomu, být šíleným odpadem. Prvních osmdesát stránek je totiž ukrutný hnůj. Sledujeme totiž jenom nekonečné pletichaření temných elfů. Těch je tady snad padesát, všichni mají úplně stejnou - zákeřnou a po moci toužící - povahu bez morálky. Tím pádem jsem vůbec netušil kdo je s kým, kdo je proti komu a už vůbec jsem netušil kdo je vlastně kdo a upřímně mi to bylo jedno, protože je to stejně fuk. Vzhledem k tomu, že předchozí trilogie byla docela slabá, čekal jsem, že tohle bude už jen korunovace Salvatoreho úpadku. Ale kniha nejen po této úvodní, prudce ubíjející anabázi nabrala dech, ale i svinské obrátky. Postav se již v Drizztově sérii nahromadilo požehnaně a fakt milé je, že každá má svůj poměrně unikátní charakter a své nezastupitelné místo v příběhu, tudíž se nestane, že by tu někdo jen natahoval zbytečně příběh. Naopak - prolínání jejich vzájemných vztahů zde nadhazuje jednu nesmírně vzrušivou a napínavou vedlejší dějovou linku za druhou a sytí tak jinak akční jízdu dalším palivem, které čtenáři nedovolí od knihy odejít byť jen na vteřinu. Drizztův vztah s Artemisem Entrerim - nejzajímavější postavou série, se opět vyvíjí dál. Hlavní postavou je tentokráte Jarlaxl, který zde exceluje se svými gadgety ála James Bond. Gromph se snaží sbalit Catti a Yvonnel Věčná nakonec připraví fakt krutý a zběsilý plán, jak zatočit s Drizzem. Nakonec, když se navíc už na třetí pokus konečně dočkáme finálního souboje Drizzt versus Tiago, byl jsem zcela uchvácen tím, jaký spád a šťávu příběh dostal. Ale to ještě nebyl konec, protože výborně vypointovaný závěr událostí načatých již v knize Arcimág, dodá knize další, větší rozměr a ještě jednu megamonstrózní bitvu na závěr. Tyhle "over the top" přepálené akční pasáže a souboje na Drizztově sérii miluju a zde byly předvedeny s maximální razancí. Co je ještě lepší - tentokrát na mne nepřátelé nepůsobí jako předem mrtvé figurky pod Drzztovými scimitary, ale jako skutečně mocní a nebezpeční soupeři, se kterými není radno si zahrávat a na které j i prakticky nejmocnější trojice bojovníků v Říších - Jarlaxl, Entreri a Drizzt - krátká. Kvůli první mizerné čtvrtině knihy (kterou si určitě nenechte zkazit dojem!) je to reálně tak na tři hvězdičky, ale dál to byla prostě tak brilantní jízda, že je to podle mě minimálně od "Poslední Hranice" nejlepší Drizztova kniha a já jen žasnu, jak Salvatore i v Drizztově dobrodružství s pořadovým číslem 30+ pořád dokáže vykouzlit neuvěřitelně autentickou, ryze Dungeons and Dragons atmosféru zlatých devadesátek, navíc až po okraj napěchovanou tak kulervoucí akcí a napětím, že to bere dech. A to i navzdory tomu, že již vlastně zase a znovu točí ty stejné zápletky s pořád těmi stejnými postavami, což je něco, na čem by si kterýkoliv jiný spisovatel brakového fantasy jistojistě vylámal zuby.... celý text

Asterix a slavný štít 1996, René Goscinny

Takové klasické Asterixovské dobrodružství, stále ještě s uvolněnými a korektními restrikcemi dnešních dní neovlivněnými prvky konce šedesátých let. Hrdinové pijí pivo, dělají si legraci z jiných ras , náboženství a národností, dávají po hubě každému kdo se na mě špatně podívá, morální ponaučení nikde a prostě je to zase a opět jako vždy, krásná, uvolněná legrace se vším všudy.... celý text

Císař Nihon-džinu 2011, John Flanagan

Tohle bylo extrémně slabé. Většinu knihy se zde plká o tažení proti rebelovi, který chce svrhnout císaře. Armády sem, levé křídlo tam, posila tady, pravé křídlo támhle. Horác je nezvykle bystrý, Will je hrozně chytrý, Evanlynn je děsně úžasná a vůbec naše děcka jsou hrozně šikovná. Naše taktika proti nepříteli je taková a taková. Toť v kostce vše, co se v knize odehrává. Napětí žádné. Od začátku je jasné, že naším hrdinům se prostě vůbec nic nestane a všechno jim hned na první dobrou ukázkově vyjde. No - a jaké překvapení. Ono se skutečně nikomu nic nestane a opravdu jim všechno vždy perfektně vyjde. Nebylo by to tak otravné, kdyby měl Flannagan v rukávu nějaké dobré, zajímavé nápady a děj se trochu hýbal a dýchal atraktivitou a životem. Ale zde se jede jen a pouze po vyznačené koleji, jenž jsem popsal v prvním odstavci. Dokonce ani postavy (až na závěrečné vyříkání si problému mezi Alyss a Evanlynn) se nikam nepohnou se svými charaktery. Vše do puntíku jede mechanicky podle zažitých vzorců z minulých dílů, pouze bez nápadů, vzrušení, napětí a jakýchkoliv zajímavých momentů. Z knihy přímo dýchá, že autor už je s nápady v koncích, je kreativně vyčerpán a pravděpodobně se mu do knihy ani nechce, ale smlouva ho váže a on prostě musí. Asi jsem tupý idiot, nebo žiju fakt v jiném světě, když se dívám na to extrémně vysoké hodnocení, ale tohle bylo pekelně slabé, ať se na to dívám sebesmířlivějším okem. A to věřte, že tuhle sérii mám fakt hodně rád.... celý text

Asterix a kotlík 1996, René Goscinny

Náčelník sousední vesnice Nemoralix dá Asterixovi k ohlídání kotlík plný sestercií. Avšak sestercie se z kotlíku ztratí a Asterix je za své selhání vypovězen z vesnice s úkolem napravit její čest. Peníze se mu nedaří najít a spolu s Obelixem se rozhodne, že je tedy zkusí vydělat. Avšak obchodní talent není silnou stránkou našich Galů. Při pokusu získat peníze dojde i na nápad vyloupit banku, což je silně nemorální čin u hlavního hrdiny dětského comicsu. Rovněž i rasistické vtipy jsou na denním pořádku. Takhle volnomyšlenkářské nápady by byly dnes příkře odsouzeny, ale konec šedesátých let holt ještě nebyl tak podělaný z bezpečné morálnosti a korektnosti. Vtip je zde ve zdravé míře, kresba opět překrásná a přijde mi, že místy i detailnější než obvykle a navíc má příběh dobře vypointované vyústění. I přesto, že vlastně docela očekávané. S potěšením také shledávám, že magický nápoj tentokrát nehraje zásadní roli a hrdinové si musí poradit jinak.... celý text

Asterix a olympijské hry 1995, René Goscinny

Hned jsem s nedůvěrou předpokládal, že humor bude opět těžit z jednoduchých premis. Jako v případě minulého dílu, kde byly všechny vtipy postavené na kulturní specifikaci Britů, jsem i zde čekal, že každá legrácka bude vycházet z toho, jak si Galové cucnou kouzelného nápoje a všechny atlety ve všech disciplínách "děsně vtipně" rozdrtí. Galové na svůj nápoj dost spoléhali, na Olympiádu nastoupili sebevědomě s tím, že díky němu vše vyhrají a tím způsobovali trauma sportovcům, kteří na podobný okamžik celý život dřeli. Okamžitě jsem přestal Galům fandit a mými favority se stali Římané. Nakonec se ukázalo, že Galové v čele s Asterixem, jsou bez svého nápoje marní chudáčci, kteří nakonec zvítězili zase jenom podvodem, i když trochu jiným. Nicméně vtip nebyl ukryt v laciných, výše zmíněných premisách, ale zase jednou citlivě a pěkně vymyšlený a vypointovaný, což mě potěšilo. Zvláštní, jakákoliv morální poselství naprosto popírající a neobsahující stavba příběhu by v dnešní přehnaně korektní a nezávadné době jednoznačně neprošla a ve mě vzbuzuje příjemný údiv, že toto bylo předhozeno dětem. Beru to jako osvěžující a vítaný prvek.... celý text

Conan a Páni severu 2001, Ivana Kuglerová

Jedná se v podstatě o přímočarou vyvražďovačku. Conan a jeho družina putují severskou, zamrzlou zemí a jsou pronásledováni tajemnou postavou, známou jako "Lovčí". Cestou zažívají dobrodružné souboje a překonávají nástrahy, přičemž jsou jen loutkami ve hře čarodějů. Nic víc v tom není, jde to celou dobu takhle rovně dopředu, bez překvapení, bez vzruchu a docela bez zájmu. A stejně tak to i celé skončí, velmi rychle useknuté na několika málo stánkách. Conan je zde jen vedlejší postava, moc se neprojevuje a celkově z knihy vůbec nemám pocit, že by měla do Conanova universa patřit. Ta atmosféra a styl příběhu je kompletně jinde. Hlavní postavy jsou vesničané, putující s Conanem, jejichž osud a poslání jsem moc nepochopil, ale na tom stejně vůbec nezáleží, protože žádnou důležitou roli nesehrají. Vyloženě marná kniha to nebyla, jen prostě nezajímavá, rovně přímočará a navíc nudná a bez Conanovské atmosféry.... celý text