Gordonlord přečtené 696

Ztráty a nálezy 2021, Aleš Brichta

Nečekejte plnohodnotnou, detailní biografii. Je to kniha, která zpracovává pár rozhovorů o různých etapách a aspektech Brichtova života, které se slavným českým muzikantem vedla nad pivem v knajpě autorka knihy. Spousta záležitostí jeho života je zde brána jen zkratkovitě, například Arakain je tu popsaný v pár chronologicky na přeskáčku řazených historkách. Ano - tomuhle se detailně věnovala kniha "20 let natvrdo", ale v téhle publikaci se nepřítomnost dostatečných informací a úhlu pohledu z Alešovy strany jeví odfláknutě. Kapitoly knihy jsou rozděleny stylem "Brichta a jeho dětství", "Brichta a sport", "Brichta a ženy", "Brichta a jeho Bum bar" a další epizodky, ze kterých si Aleš sem tam vzpomene na nějaké zážitky a historky. Občas zajímavé, občas vtipné. Některé staré záležitosti, které fandy zajímají, jsou popsány neuspokojivě zkratkovitě, některé naopak poutavě, detailně a fanda má pocit, že konečně zjistil hodnotnou informaci. Jako biografie sotva polovičaté, jako kniha pro fanouška uspokojující a fajn.... celý text

Poslední argument králů 2009, Joe Abercrombie

Uf. Zas jednou kniha, od které se nešlo odtrhnout. Tak skvěle napsané, tak poutavé, tak návykové, že se s tím snad ani heroin nemůže srovnávat. Psychologie a vývoj postav byly naprosto dokonalé. Charaktery byly tak skvěle a reálně vykresleny, že je to na Nobelovu cenu. Dovedu si představit, že takhle nějak by to opravdu napsal život sám. Nikdo nevypadl ze své role. Každý krok, jednání a vývoj postav plně odpovídá jejich charakteristice a do nejmenšího detailu promakanému psychologickému profilu. Nikdo zde není hodný ani zlý. Jen lidi, kteří dělají chyby, s kterými si osud zahrává a přesto se snaží dělat to, co považují v danou chvíli za důležité, správné a nebo prostě nevyhnutelné a potom se s tím musejí nějak vyrovnat. Akce vyvolává reakci. Nemá cenu to okecávat - takhle dokonale napsané postavy jsem ještě v žádné fantasy neviděl. Příběh taky jede skvěle, jako v předchozím díle. Spousta napětí, zajímavých zvratů a všechny linky byly zajímavé, osudy postav velice dobře a nápaditě promyšlené. Ideální fantasy pro dospělého čtenáře. S osudy postav i s jejich jednáním jsem soucítil a bez problémů se do nich vžil. I konec knihy odpovídal ději a vývoji charakterů. Naprostým vrcholem pro mě byl souboj Logen versus Fenris Obávaný. Vedle soubojů Gotreka s Krvežíznivcem a Arekem ze série Zabíječ jsem nečetl lepší a napínavější. Jen je fakt, že druhé finále s Bayazem už díky tomu trochu ztratilo dech a nebylo tolik poutavé. Ale bylo to jen malé zaškobrtnutí, které stejně nestačí k tomu, abych snížil hodnocení z maxima kamkoliv dolů. Dál se mi už nedostává slov. Hledáte dokonalé fantasy pro dospělé? - tady je !... celý text

Až budou viset 2009, Joe Abercrombie

Uvažoval jsem, jestli po prvním dílu pokračovat. Sama Čepel měla na jedné straně neskutečně skvěle a uvěřitelně propracované postavy, ale na druhé straně nudný děj. Ve druhém díle je všechno lepší. A to až na tu nejlepší míru ! Hrdinové, se kterým jsem se seznámil v prvním díle, mne provázejí celou knihou a jejich osudy a vztahy se ještě více zamotávají a stávají ještě poutavějšími, zajímavějšími a mě zajímal osud každého jednoho z nich. Takhle dobře detailně a uvěřitelně napsané poutavé postavy jsem snad ještě neviděl. Navíc děj získal šílenou akceleraci - neustále se dělo něco zajímavého, co drželo moji pozornost a nadto moji pozornost držely už samotné postavy. Tohle už by bohatě stačilo. Neuplynula jediná stránka, kdy bych nebyl zoufale přikovaný ke knize. Ale autor jde ještě dál a každou chvilku servíruje nečekaný a zajímavý zvrat, který už tak návykovou a poutavou četbu udělá ještě mnohem zajímavější. Příliš nesouhlasím s názory, že pokud vás nebavil první díl, nebude vás bavit ani druhý a naopak. Druhý díl mi přijde na hony lepší než ten první. Úplně nevím, co ještě vyzdvihnout, když je tady dobře snad úplně všechno. Tohle je prvotřídní dospělé fantasy, učebnicový příklad toho, jak přesně by mělo vypadat ve své dokonalé, vybroušené formě. Osudy Glokty, Logana, Jezala a dokonce i Ferro - jejíž nátura by byla v rukou jiného autora neskutečně otravnou - jsem si neuvěřitelně oblíbil a doufám, že tohle čtení mi ještě chvilku vydrží. Abych 500 stran slupnul jako malinu a ještě se modlil, ať to prosím ještě neskončí...to se mi stalo naposledy u Archivu Bouřné Záře.... celý text

Minotaurus Kaz 2008, Richard A. Knaak

Klasické, tuctové "sword and sorcery" vyprávění. Bez větší autorské námahy a zainteresovanosti. Na to, že se má jednat o velký příběh o jednom ze zásadních hrdinů Dragonlance, je to odvyprávěno jako patnáctý příběh družiny co jde za dobrodružstvím z dvaceti. Dokonce i potenciální romance mezi kněžkou Teselou a rytířem Dariem byla totálně zazděná a na konci rychle zametená, jako dílna řadového dělníka po konci směny. Nicméně tahle fádní tuctovka není dokonce ani špatná. Příběh jde kupředu poměrně svižně, postavy včetně šotka nejsou nijak otravné a navíc k nim lze zaujmout i nějaký vztah, takže tohle funguje. Navíc děj je neustále přehledný, postavy neztrácí ze zřetele svůj cíl a čtenář nemá, kde by se ztratil, či zamotal. Jedině snad občas v méně přehledných větách, daných krkolomnějším spisovatelstvím. Pokud chcete jednoduchou, tuctovou dungeons and dragons oddychovku, s kterou neměl autor moc práce a ani vy s ní nebudete mít moc práce, tak tohle vůbec není špatná volba.... celý text

Lilith: Had v trávě 1996, Jack Laurence Chalker

Moje snad teprve druhé sci-fi. Zápletka a mytologie příběhu jsou neuvěřitelně nápadité a do detailu propracované. Premisa v planetárním systému, který se stal trestaneckou kolonií, kde vězni a vypovězenci ze Země žijí bez možnosti úniku, zajištěné mikroorganismem cizopasícím na lidech, svázaným s danou sluneční soustavou, který zařídí, že pokud z ní odletíte, okamžitě zemřete. Docela šíleně vypadal úvod, který trvá asi 80 ! stran, kde na nás autor chrlí plná vědra nápadů a promyšleného systému svého světa. Pak se to ale rozjelo stylem "brzda-plyn". Vždy, když se něco děje, děj upaluje enormně rychle a na jedné stránce se toho stane opravu hodně. Příběh je jednoduchý a lineární a jde dopředu po ose, kdy hrdina musí přemoci stále silnější soupeře, aby se v planetární hierarchii dostal až na vrchol a mohl sesadit Vůdce Diamantu, což je zde jeho úkolem. Navíc při tom musí zachránit buchtu, kterou po cestě sbalil. V téhle linii to jede dopředu smrtelně rychle a vcelku banální příběh chvíli dovede držet pozornost. Tohle je podle mě ta polovina vyprávění, které říkám"plyn". "plyn" se velmi pravidelně střídá s vypravěčským stylem "brzda", kdy se najednou děj zastaví a někdo hlavnímu hrdinovi začne dvacet stránek popisovat další detaily a nuance fungování zdejšího světa. Nenechte se mást - není to úplně nudné. Je vidět, že autor nad tím opravdu hodně přemýšlel, fakt si s tím vyhrál a měl fůru skvělých nápadů. A jakých originálních nápadů ! Jenže díky tomuhle střídání rychlého děje a pomalé "nalejvárny faktů" to ztrácí švih a lineární příběh, který to drží pohromadě, mě ke konci už přestával bavit. Chybělo tomu něco navíc, nějaká jiskra. Jinak to bylo nápadité, promyšlené, přehledné a dobré. Jen mě to úplně nenadchlo, jak by asi mělo.... celý text

Arcanum odhalené 2018, Brandon Sanderson

Pokud jste jako já a čtete komentáře u knih proto, abyste si podle nich udělali obrázek o tom, zda je daná kniha pro Vás nebo ne, pokusím se Vám pokud možno co nejvěrněji přiblížit tenhle sborník Sandersonových povídek. Na začátek - Sanderson má skvěle promyšlený celý svůj vesmír, ve kterém vedle sebe fungují světy ze sérií Elantris, Mistborn, Bouřné záře a dokonce i světy, na nichž se odehrává pouze pár menších příběhů. Celý svůj vesmír má provázaný určitými prvky a zákonitostmi a to je to, co se mi na autorovi líbí - ohromný cit pro detail a promyšlenost naprosto všeho. Ale teď k samotným povídkám. Hned ta první - "Císařova Duše", je výkladní skříní vynikajících nápadů. Padělání duše lidské, či předmětů za pomocí vytváření takzvaných otisků, to je geniální nápad, který by běžným autorům vystačil na celou trilogii. Navíc ho Sanderson rozpracoval mistrovským způsobem a zakomponoval do příběhu tak nenásilně, že popis jeho fungování nezdržuje od děje, který je živý, nápaditý a neustále dramatický. Smršť napětí a nápadů zcela v jeho stylu. Tahle povídka autora evidentně fakt bavila a mě opravdu bavilo ji číst. Navíc k ní nepotřebujete znát pozadí a reálie žádného Sandersonova světa - povídka je evidentně "stand-alone". Další dvě povídky - "Naděje Elantris" a "Jedenáctý kov" jsou přesně z opačného těsta. Tuctová zápletka, která mě nedokázala zaujmout a navíc jednoznačně předpokládala znalost světů Mistborn a Elantris. Pokud se sériemi nejste obeznámeni, tak prakticky nemá cenu je číst. Dá se jim porozumět, ale dostanete pouze suchý, klišovitý příběh, kdežto znalci sérií a fungování jejich světů dostanou zajímavé doplnění příběhů, které již dočetli. A tohle platí prakticky pro zbytek celé knihy. Celkově - i druhá povídka, ve které vystupuje hrdina Kelsier z Mistbornu není moc záživná. Ba je ještě horší - pro člověka, který Mistborn nezná, se čtení mění v naprosté utrpení. Okamžitě jsem se utopil v kanonádě termínů a názvů a jevů, kterým vůbec nerozumím. Pořád nějaký kognitivní svět, život po smrti, cesta skrze duši a z toho vyplývající abstraktní rozhovory, jejichž pointu jsem vůbec nepobral, mě fakt ubíjeli. Když se mi povedlo prohlédnout alespoň částečně ke kořenu zápletky, dostal jsem jen vcelku nudnou šeď, tápající odnikud nikam na jednom místě, která bohužel zabrala cca 200 stran, což je třetina knihy. Příšerný. Na spisovatele takového kalibru ohromné zklamání. Pokud Mistborn bezpečně a dobře neznáte a nemáte ho komplet přečtený, nic vám to nedá a zřejmě budete pouze trpět také. Světlým bodem je poté příběh o Alomantovi Jakovi. Je líčený ve stylu zápisků dobrodruha objevitele z 30. let, který se rád vychloubá a přehání a vždy pod čarou jsou připsané vysvětlivky jeho sluhy, který Jakova přehnaná dobrodružství uvádí na pravou míru a vytváří tak jednoduchou ,ale velmi vtipnou kombinaci, kterou jsem si užíval. Navíc příběh - ačkoliv je také z Mistbornu - je skutečně příběhem, s jasné danou konturou. Má hlavu a patu a není to takový abstraktní guláš jako výše zmíněných 200 stran utrpení. Takovým průměrem je poté příběh ze světa Duny - originálně vyvedený ve formě grafického románu. Nechápu ale ,proč hned po něm následuje to samé v povídkové formě. Zbylé tři příběhy už poté jedou v kolejích naprostého průměru. Je na nich vidět otisk Sandersonova nonšalantně originálního stylu, ale nepřináší žádný "wow" efekt, který čtenář dostává v Archivech bouřné záře snad na každé druhé stránce. Poslední příběh "Ostrokrok" ze světa Archivů je poté prodchnut veselejší notou jemného humoru, vzhledem k přítomnosti hrdinky Lift. Avšak její příběh je šíleně a zbytečně natahovaný a jeho údernost tak přebijí nuda, kterou by bylo ideální proškrtat a přepsat. Suma sumárum - pokud nejste fanoušci a znalci všech Sandersonových sérií, užijete si z celku tak 10% a doporučuji se tomuhle sborníku jednoznačně vyhnout. Pokud fanoušci jste, dostanete pár vynikajících nápadů a vážně světlých bodů, utopených v moři něčeho, z čeho mám pocit, že to původně měl být Sandersonův odpadní koš, ale přidanou hodnotou vám mohou být doplňující informace do vám již notoricky známého příběhu. V tom případě si k mému hodnocení doplňte jednu hvězdičku.... celý text

Sama čepel 2008, Joe Abercrombie

Největší předností téhle knihy jsou podle mě postavy. Dobře promyšlené, plasticky vykreslené a skutečně dýchající životem. Jejich osudy nejsou dobré ani zlé a charaktery černé ani bílé. Téměř všechny mají potenciál upoutat. S dějem je to už ovšem horší. Chápu, že Joe chce postupně vybudovat obrovský příběh a tohle je pouze první kniha. Ale je to kniha, kterou jsem teď dočetl a jako takovou ji hodnotím - moc mě nebavila. Líné tempo vyprávění není na škodu, když obsahuje rafinované vztahy mezi jednotlivými charaktery, nebo poutavé pnutí zajímavého děje...ale tady se neděje nic a potenciál kvalitně napsaných postav, ale i nepopiratelného spisovatelského umu tak zůstává nevyužitý. Jediná dějová linka, které mě bavila, proběhla v podání Westa, Ardee a Jezala. Postavy jako Logan či inkvizitor Glokta sice srší charismatem, ale protože jejich linky jsou naprosto ploché, vyzněly dost zbytečně. Nevím, jestli jít do dalšího dílu. Příslib vývoje postav a teoretický potenciál jsou obrovské. Ale obrovská byla i nuda, ve které se tenhle díl utopil.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

O ničem. Chcete napsat knihu, která bude mít nadčasový přesah, chytí čtenáře za srdce a vyždímá z něj všechny emoce ? Ale neumíte psát a nemáte zároveň žádný nápad, styl, ani dovednost zaujmout a vyprávět? Zkuste něco ve stylu "Židovský boxer se za druhé světové války ukrývá před nacisty a zároveň musí napravit vztah se svým otcem, který umírá na rakovinu", nebo něco podobného, co zajistí iluzi hlubokomyslného a velkého díla i totálnímu patlalovi. Na premisách z takto laciného kraje není co zkazit. Přesto podobné téma, nabízející tolik možností, Markus Zusak nezužitkoval ani částečně, ba naopak - proměnil v tak pustou a prázdnou nudu, která ve mně nevzbudila vůbec nic a to tak hrozně nijak, až mě to vyloženě otrávilo a já si vážně na knize nedokážu najít jediné pozitivum. Navíc v audioknize velmi prožitý a k tématu skvěle pasující přednes Vilmy Cibulkové jen budí dojem, že se někdo vyschlé lejno alespoň snažil přeleštit drahým lakem určeným pro VIP limuzíny.... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

První více než polovina knihy byla bezbřehá nuda. Hrozně jsem se do čtení nutil a dost u toho skřípal zubama. Autorka se pokoušela zřejmě rozšířit mytologii svého světa, ale dělala to tak šedivou a úmorně nudnou formou, až jsem měl dojem, jako by si snad neuvědomovala, že to po ní ještě bude taky někdo číst. Nic se nedělo, nic se nikam neposouvalo a navíc když už se konečně něco stalo, tak jen to, že veškerý děj zapadl do klišovitých a stokrát omletých vyježděných kolejí o tom, že si hrdinové musí vybrat, zda budou bojovat za své přátele, nebo za své "nově objevené kořeny". Moc tomu nepomohl ani fakt, že pomalu se rodící milostná linka mezi Ilan a kapitánem, která mi byla jasná už po prvních několika stránkách první knihy a v kterou jsem doufal, že si ji autorka odpustí...tak ano - ta se stává realitou. Lepší to bylo potom už ke konci, kdy se všechno začalo trochu hýbat, v ději se zavířilo postavami, které mi nebyly úplně ukradené a osudy několika přítomných mě začaly konečně taky zajímat. Některé zvraty se autorce podařilo dokonce vykreslit tak, že jsem byl překvapen a skutečně mi zatrnulo. U některých pasáží jsem se rovněž přistihl, že hltám každé slovo a musel připustit, že když se Petra Stehlíková dobře vyspí a nebo si dá jiné anabolikum, tak pořád ještě umí. Přeju autorce, aby se jí další díl povedl více než tohle. Ten nadpoloviční kýbl hořké nudy z první poloviny už holt klady z konce knihy vyvážit nedokáží.... celý text

Rok nula: Kniha první 2021, Scott Snyder

Další Batmanovský origin. Už jsem jich četl tolik, že mi lezou ušima. Ale některé byly fakt dobré, třeba Frank Miller to vzal za dobrý konec a mělo to sílu. Tohle oproti tomu vypadá jako jeden z mnoha dílů klasické série s tuctovým vyšetřováním zločinu, na který je prostě jen naroubovaný netopýrův origin. Nemá to sílu jeho zrodu, nemá to atmosféru, ani z toho nedýchá aura velkého příběhu. Bruce Wayne je tady dost mimo svoji roli a fakt, že on je Batman, by odhalil i debil. Nelogičností je tu více a spolu s polovičatou kresbou a vlažně servírovaným vyprávěním tvoří nedomrdlý, tuctový příběh, který - pokud hledáte Batmanovský origin - doporučuji určitě vynechat. Vyšlo na toto téma mnoho lepších.... celý text

Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil 2016, Dominik Landsman

Deníček stereotypního a přesto příšerně nesympatického páru, kde jsou ve vztahu "totální kretén" oba dva. Byla to vážně slabomyslná blbost a většina vtipů, nebo pokusů o vtip, byla fakt trapná. Ale některé se povedly a musím na druhou stranu uznat, že mě stále zajímalo, co bude dál a při poslechu audioknihy mi to v práci poměrně dobře utíkalo. Nic horšího, ale ani lepšího o tom nemůžu napsat.... celý text

Underground 2020, František Kotleta (p)

Vůbec mě to nebavilo. Fakt hrozně moc jsem se snažil aby se mi to líbilo a aby mě to bavilo ! Vždyť je tady všechno Kotletovo typické koření a je ho naprosto vrchovatě ! Husté hlášky, potoky krve, sexu, vulgarit a násilí... jenže tentokrát mi to přijde, že své koření do hrnce sice sype zhusta, ale ten hrnec je prázdný a koření tak místo na chutný pokrm dopadá do vlažné vody. Což je přesně ten přídomek, který mě napadá, když chci příběh knihy popsat. Ve své podstatě nemastné neslané vyšetřování s nemastnými, neslanými postavami. Na obojím mi nezáleželo. A to jsem se fakt hrozně moc snažil. Ale nevtáhlo mě to ani okrajově. Alespoň z mého pohledu důkaz, že ani Kotleta není zárukou kvality.... celý text

Klan Rudé lišky 2018, John Flanagan

Tohle se už fakt nedalo. Flanaganova úroveň kvality v rámci hraničářské série poslední dobou hodně kolísá nahoru a dolů a v tomhle konkrétním případě spadla nejníž, co to šlo. Zápletka tak trochu opisuje Obléhání Macivaldenu, jen tady není nápad, zajímavé postavy, napínavý děj ani strhující atmosféra. Valná většina knihy je nafouknutou, nekonečně prodlužovanou vatou, vyplněnou epizodkami, které se hlavního děje dotýkají jen okrajově, pokud vůbec a bylo by zdravé zkrátit jejich trvání tak o 90%. Humor a vtipy, které byly vždycky tak trochu trapné, se dostaly tak daleko, že jsem se při čtení za autora hluboce styděl. Úroveň jeho infantility dosáhla kritického bodu a jsem si jist, že při čtení bude trapně i šestiletým dětem. Jeden za všechny - skandijec - rodilý námořník - vyjadřující se k jízdě na koni - "ta věc nemá kotvu, tak nevím jak ji zastavit". Hahaha, no tyvole... Trochu to mohl zachránit konec, kde se zdálo, že to už začne gradovat, ale potom přijde zcela očekávaný zvrat, velmi nudně znovu-opsaná zápletka minulých knih zdechne se smrtí jediné zajímavé postavy (samozřejmě nikdo z hlavních hrdinů, nebojte se děti !) a skončí naprosto náhle, bez jakéhokoliv rozuzlení. Jasně, je možné, že se Flanagan připravuje půdu pro další díl a tam to bude lepší. Ale já mám jen tenhle a ten budu hodnotit. Jenže ono není co. Bylo to utrpení.... celý text

Conan a horští obři 2011, Břetislav Čenda

Christopher Blanc byl pro mne v Conanově světě kvalitní jistotou. Jeho nesmírně čtivé knihy pod očima klouzaly jak po másle do chřtánu mé představivosti a čtenářské chtivosti. Četly se prostě samy a naprosto snadno. A navíc odsejpaly a byly fakt zábava. Conan a horští obři se také čtou velmi dobře, snadno a jedna báseň...ale nejsou zábava. Vlastně nic se tu neděje. Generické souboje a putování a dokonce i postavy jsou naprosto ploché a hlavně bez špetky charismatu. Dakša a Kudru kompletně chybí a chemie, kterou spolu s Cimmeřanem vytvářeli, se tak vytratila. Celkově mě příběh ani jeho vyústění nezajímalo. Autor mě tentokrát vůbec nedokázal vtáhnout do děje a to pro něj byla dříve ve všech ostatních knihách dost hračka. První kniha od Blanca, které mě vážně nebavila.... celý text

Probuzení 2018, Marjorie Liu

Dost originální comics. Anotace říká, že jde o kombinaci art deco beauty a steam punku. Zajímavé kombo, které částečně připomíná trochu evropsky řízlou mangu. Kresba je určitě blízko tomuto stylu, ale její poetika a styl jsou dost originální. Je dost detailní, propracovaná a až mainstreamově hezká a prokreslená. Příběh se jeví dost komplexně a složitě. Nemám pocit, že jsem četl blbost. Autorka má všechno jistě hodně promyšlené, ale sype to na čtenáře hrozně rychle je toho moc a člověk se v tom ztratí. Postavy často mluví v hádankách, což někdy značí neschopnost vymyslet dobrý příběh a dialogy, ale zde je to podle mě naštěstí snaha, učinit zajímavý a promakaný příběh mysterioznější. Avšak nedaří se - dělá to příběh jen nepřehlednější a já byl v celém ději na konci mnohem zamotanější než na začátku. Originání pojetí a nápady spolu s promyšleným lorem dojíždí na scénáristickou nevyváženost a neproniknutelnost. Cítím, že by se vyplatilo přečíst si to ještě jednou, abych více věcí pochopil, ale zároveň je jasné, že bez dalších dílů by to byla zbytečná práce.... celý text

Studené světlo hvězd 2021, Pavel Fritz

Pravděpodobně - pokud si dobře pamatuji - je tohle vlastně mé první setkání se sci-fi žánrem. Všechny povídky jsou z pera jediného autora a všechny sází v první řadě na závěrečnou, šokující a povětšinou nečekanou a údernou pointu. Náplň povídek obsahuje spoustu klasických sci-fi témat, od objevování mrtvých civilizací, souboje s mimozemšťany, proměnu civilizace v síťové vědomí a spousty dalších, velmi nápaditých premis. Některé povídky mohly být kratší, jako třeba ta úplně poslední, kde je vcelku přímočarý děj zbytečně natahován vatou a odbočkami, které nebyly vůbec potřeba a nepřinášejí nic zábavného. Závěrečná akce, nápad se zašitím posádky do velryby...to byly momenty, kdy se vše otočilo k lepšímu. Naopak povídka "Bestie" (tuším, že to byla ona) pojednává o mimozemské entitě ve tvaru bahna, jenž není schopna pochopit, že není jen "ona", ale že existuje i oddělené vědomí a je pomocí svých schopností číst myšlenky a deformovat hmotu. Celý tenhle příběh byl prodchnut ohromně napínavou atmosférou, naplněnou zneklidňujícím děsem a ukončený opět silnou pointou. Vůbec, většina zde obsažených povídek je spíš chladné, lehce zneklidňující a hororem šlinknuté scifi, které výborně koresponduje se skvělou obálkou, což dává také body navíc. Díky šokujícím pointám si zatím všechny povídky dobře pamatuji a autor si mě docela získal svým stylem. I když některé z povídek by šlo rozhodně i zkrátit, k jejich vlastnímu dobru. Jinak suma sumárum jsem vážně rád, že moje první setkání se sci-fi žánrem dopadlo takhle pozitivně a odnáším si z něj zážitek plný silných odhalení, studené, hororové atmosféry a kvalitní čtivosti.... celý text

Co dělá tenhle knoflík? 2021, Bruce Dickinson

Jsem celoživotním fanouškem Heavy Metalu a samozřejmě i Iron Maiden. Znám každou desku a kapelu jsem naživo viděl nesčetněkrát. Jsem tudíž horký materiál na to, abych knihu s nadšením slupnul jako malinu a následně pěl nekonečné, oslavné ódy na její obsah. Bohužel. Brucovo vypravěčství se často pokouší o typický, suchý anglický humor, který může s dobrou pointou jít přímo na solar a fakt pobavit. To se v tomhle případě nepovedlo. Brucovy všudypřítomné vtípky jsou prázdné a ne moc zábavné. Takové je i jeho vypravěčství. Ano - jeho život je natolik bohatý, že se zde nemůže detailně rozepsat o úplně všem, protože - jak sám v tiráži knihy poznamenal - by potom ten svazek měl asi 800 stran. Ale popisovat neustále modely letadel, obsahy jejich nádrží, co která cesna čepuje za palivo, kde mu selhaly přístroje, kde se jak dorozumíval s komunikační věží ... nikoho to nezajímá, ale kdyby se to dobře a zajímavě podalo, bylo by to pořád fajn. Jenže to se nestalo a končíme u nudných nezáživných faktů. Všechno je popsáno letem světem, dost bez emocí a nezůčastněně. Vůbec jsem neměl pocit, že s Dickinsonem jeho příběh prožívám. Jeho pěvecká kariéra se zdá, že přišla sama a zadarmo, Iron Maiden jsou tu tak jako na okraj a s úšklebkem a když už by člověk čekal, že se Bruce zaměří na nějakou zpověď, či osobní vyprávění, které by výše zmíněné neduhy mohlo zachránit dát knize emoční náboj, tak se ani to nestane. Do svého soukromí nás nepustí, nic zajímavého se nedozvíte, ale poslechnete si, kde si s kým dal jednoho decentního panáka, kde byl, co viděl, a co natankoval do letadla. Nepotřebuji číst žádné bulvární a šokující story jako od Ozzyho nebo Mötley Crue. Stačilo by mi zaměřit se na důležité životní body a osobní rovinu, která by v autobiografii chybět neměla a zde právě není. Jediné plus spatřuji ve vyprávění o cestě do Sarajeva, které dovede vcucnout a Bruce si byl evidentně vědom toho, že je to jediná zajímavost, kterou do knihy pustil a proto ji neopomenul náležitě popsat. Naopak jeho závěrečný boj s rakovinou je popsán stylem "odpoledne jsem šel na procházku a nepříjemně jsem zakopl". Nudil jsem se až do konce a žádnému fanouškovi Bruce Dickinsona ani Iron Maiden knihu nemohu s klidným srdcem doporučit. Je to jen prázdná bublina, perfektně nafouknutá do gigantických rozměrů prvotřídním marketingem.... celý text

Batmani navěky 2021, James Tynion IV

O něco slabší než minulý díl. Tentokrát se tu zase střílí deus ex machinami v podobě "naheckování se do systému" a podobných počítačových, zcela nelogických ohýbačů děje. Chvílemi to působí docela blbě, ale pořád je ještě páteří děje lidská část hlavních protagonistů a jejich vzájemné vztahy, zaobalené do kabátku docela přitažlivého, i když prakticky klišovitého příběhu o snaze rozdělit Batmanovský tým jemnou psychickou manipulací, prostřednictvím velmi dobře vymyšleného plánu. Konec byl potom hodně zajímavý, vypadá to, že Batmanův tým se skutečně rozpadl a jsem zvědav, jakým směrem se děj bude ubírat dál. Jen to předem úplně jasné Clayfaceho obživnutí vypadalo fakt trapně. Vážně - smrt v comicsovém světě nemá vůbec žádný význam a to vždy beru jako obrovské mínus.... celý text

Růže a meč 2007, Albert Uderzo

No tohle bylo vyčpělé a o ničem.

Stín nad netopýry 2020, James Tynion IV

Komentář pana fvalka pode mnou mi vlastně mluví z duše. Po minulých, dost mizerných dílech, kdy byl jeden horší než druhý, je to konečně o něčem. Má to jasný, pochopitelný a zřetelný děj a není to jen metafyzické neurčité kecání o bůhvíčem, kde se navzájem mlátí maskovaní šašci. Velkého emočního dopadu se dosáhlo samozřejmě smrtí jedné z hlavních postav. Ale jsme ve světě comicsu, takže jen počítám díly do jeho znovu-obživení. Stále je to psané tak, aby si to užili i menší děti, což světu comicsu samozřejmě těžce ubližuje neustále, ale díky tomu, že se děj zaměřuje na lidskou stránku věci, mě postavy o to víc zajímají a baví to číst i mě, člověka, kterému už není 5. Kresba byla tentokrát sice klasiky kvalitní, ale místy ne moc detailní a výrazy v obličejích, na kterých některé panely stavěly, vypadaly spíše pitoreskně.... celý text