Gordonlord přečtené 688

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

První více než polovina knihy byla bezbřehá nuda. Hrozně jsem se do čtení nutil a dost u toho skřípal zubama. Autorka se pokoušela zřejmě rozšířit mytologii svého světa, ale dělala to tak šedivou a úmorně nudnou formou, až jsem měl dojem, jako by si snad neuvědomovala, že to po ní ještě bude taky někdo číst. Nic se nedělo, nic se nikam neposouvalo a navíc když už se konečně něco stalo, tak jen to, že veškerý děj zapadl do klišovitých a stokrát omletých vyježděných kolejí o tom, že si hrdinové musí vybrat, zda budou bojovat za své přátele, nebo za své "nově objevené kořeny". Moc tomu nepomohl ani fakt, že pomalu se rodící milostná linka mezi Ilan a kapitánem, která mi byla jasná už po prvních několika stránkách první knihy a v kterou jsem doufal, že si ji autorka odpustí...tak ano - ta se stává realitou. Lepší to bylo potom už ke konci, kdy se všechno začalo trochu hýbat, v ději se zavířilo postavami, které mi nebyly úplně ukradené a osudy několika přítomných mě začaly konečně taky zajímat. Některé zvraty se autorce podařilo dokonce vykreslit tak, že jsem byl překvapen a skutečně mi zatrnulo. U některých pasáží jsem se rovněž přistihl, že hltám každé slovo a musel připustit, že když se Petra Stehlíková dobře vyspí a nebo si dá jiné anabolikum, tak pořád ještě umí. Přeju autorce, aby se jí další díl povedl více než tohle. Ten nadpoloviční kýbl hořké nudy z první poloviny už holt klady z konce knihy vyvážit nedokáží.... celý text

Rok nula: Kniha první 2021, Scott Snyder

Další Batmanovský origin. Už jsem jich četl tolik, že mi lezou ušima. Ale některé byly fakt dobré, třeba Frank Miller to vzal za dobrý konec a mělo to sílu. Tohle oproti tomu vypadá jako jeden z mnoha dílů klasické série s tuctovým vyšetřováním zločinu, na který je prostě jen naroubovaný netopýrův origin. Nemá to sílu jeho zrodu, nemá to atmosféru, ani z toho nedýchá aura velkého příběhu. Bruce Wayne je tady dost mimo svoji roli a fakt, že on je Batman, by odhalil i debil. Nelogičností je tu více a spolu s polovičatou kresbou a vlažně servírovaným vyprávěním tvoří nedomrdlý, tuctový příběh, který - pokud hledáte Batmanovský origin - doporučuji určitě vynechat. Vyšlo na toto téma mnoho lepších.... celý text

Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil 2016, Dominik Landsman

Deníček stereotypního a přesto příšerně nesympatického páru, kde jsou ve vztahu "totální kretén" oba dva. Byla to vážně slabomyslná blbost a většina vtipů, nebo pokusů o vtip, byla fakt trapná. Ale některé se povedly a musím na druhou stranu uznat, že mě stále zajímalo, co bude dál a při poslechu audioknihy mi to v práci poměrně dobře utíkalo. Nic horšího, ale ani lepšího o tom nemůžu napsat.... celý text

Underground 2020, František Kotleta (p)

Vůbec mě to nebavilo. Fakt hrozně moc jsem se snažil aby se mi to líbilo a aby mě to bavilo ! Vždyť je tady všechno Kotletovo typické koření a je ho naprosto vrchovatě ! Husté hlášky, potoky krve, sexu, vulgarit a násilí... jenže tentokrát mi to přijde, že své koření do hrnce sice sype zhusta, ale ten hrnec je prázdný a koření tak místo na chutný pokrm dopadá do vlažné vody. Což je přesně ten přídomek, který mě napadá, když chci příběh knihy popsat. Ve své podstatě nemastné neslané vyšetřování s nemastnými, neslanými postavami. Na obojím mi nezáleželo. A to jsem se fakt hrozně moc snažil. Ale nevtáhlo mě to ani okrajově. Alespoň z mého pohledu důkaz, že ani Kotleta není zárukou kvality.... celý text

Klan Rudé lišky 2018, John Flanagan
odpad!

Tohle se už fakt nedalo. Flanaganova úroveň kvality v rámci hraničářské série poslední dobou hodně kolísá nahoru a dolů a v tomhle konkrétním případě spadla nejníž, co to šlo. Zápletka tak trochu opisuje Obléhání Macivaldenu, jen tady není nápad, zajímavé postavy, napínavý děj ani strhující atmosféra. Valná většina knihy je nafouknutou, nekonečně prodlužovanou vatou, vyplněnou epizodkami, které se hlavního děje dotýkají jen okrajově, pokud vůbec a bylo by zdravé zkrátit jejich trvání tak o 90%. Humor a vtipy, které byly vždycky tak trochu trapné, se dostaly tak daleko, že jsem se při čtení za autora hluboce styděl. Úroveň jeho infantility dosáhla kritického bodu a jsem si jist, že při čtení bude trapně i šestiletým dětem. Jeden za všechny - skandijec - rodilý námořník - vyjadřující se k jízdě na koni - "ta věc nemá kotvu, tak nevím jak ji zastavit". Hahaha, no tyvole... Trochu to mohl zachránit konec, kde se zdálo, že to už začne gradovat, ale potom přijde zcela očekávaný zvrat, velmi nudně znovu-opsaná zápletka minulých knih zdechne se smrtí jediné zajímavé postavy (samozřejmě nikdo z hlavních hrdinů, nebojte se děti !) a skončí naprosto náhle, bez jakéhokoliv rozuzlení. Jasně, je možné, že se Flanagan připravuje půdu pro další díl a tam to bude lepší. Ale já mám jen tenhle a ten budu hodnotit. Jenže ono není co. Bylo to utrpení.... celý text

Conan a horští obři 2011, Břetislav Čenda

Christopher Blanc byl pro mne v Conanově světě kvalitní jistotou. Jeho nesmírně čtivé knihy pod očima klouzaly jak po másle do chřtánu mé představivosti a čtenářské chtivosti. Četly se prostě samy a naprosto snadno. A navíc odsejpaly a byly fakt zábava. Conan a horští obři se také čtou velmi dobře, snadno a jedna báseň...ale nejsou zábava. Vlastně nic se tu neděje. Generické souboje a putování a dokonce i postavy jsou naprosto ploché a hlavně bez špetky charismatu. Dakša a Kudru kompletně chybí a chemie, kterou spolu s Cimmeřanem vytvářeli, se tak vytratila. Celkově mě příběh ani jeho vyústění nezajímalo. Autor mě tentokrát vůbec nedokázal vtáhnout do děje a to pro něj byla dříve ve všech ostatních knihách dost hračka. První kniha od Blanca, které mě vážně nebavila.... celý text

Probuzení 2018, Marjorie Liu

Dost originální comics. Anotace říká, že jde o kombinaci art deco beauty a steam punku. Zajímavé kombo, které částečně připomíná trochu evropsky řízlou mangu. Kresba je určitě blízko tomuto stylu, ale její poetika a styl jsou dost originální. Je dost detailní, propracovaná a až mainstreamově hezká a prokreslená. Příběh se jeví dost komplexně a složitě. Nemám pocit, že jsem četl blbost. Autorka má všechno jistě hodně promyšlené, ale sype to na čtenáře hrozně rychle je toho moc a člověk se v tom ztratí. Postavy často mluví v hádankách, což někdy značí neschopnost vymyslet dobrý příběh a dialogy, ale zde je to podle mě naštěstí snaha, učinit zajímavý a promakaný příběh mysterioznější. Avšak nedaří se - dělá to příběh jen nepřehlednější a já byl v celém ději na konci mnohem zamotanější než na začátku. Originání pojetí a nápady spolu s promyšleným lorem dojíždí na scénáristickou nevyváženost a neproniknutelnost. Cítím, že by se vyplatilo přečíst si to ještě jednou, abych více věcí pochopil, ale zároveň je jasné, že bez dalších dílů by to byla zbytečná práce.... celý text

Studené světlo hvězd 2021, Pavel Fritz

Pravděpodobně - pokud si dobře pamatuji - je tohle vlastně mé první setkání se sci-fi žánrem. Všechny povídky jsou z pera jediného autora a všechny sází v první řadě na závěrečnou, šokující a povětšinou nečekanou a údernou pointu. Náplň povídek obsahuje spoustu klasických sci-fi témat, od objevování mrtvých civilizací, souboje s mimozemšťany, proměnu civilizace v síťové vědomí a spousty dalších, velmi nápaditých premis. Některé povídky mohly být kratší, jako třeba ta úplně poslední, kde je vcelku přímočarý děj zbytečně natahován vatou a odbočkami, které nebyly vůbec potřeba a nepřinášejí nic zábavného. Závěrečná akce, nápad se zašitím posádky do velryby...to byly momenty, kdy se vše otočilo k lepšímu. Naopak povídka "Bestie" (tuším, že to byla ona) pojednává o mimozemské entitě ve tvaru bahna, jenž není schopna pochopit, že není jen "ona", ale že existuje i oddělené vědomí a je pomocí svých schopností číst myšlenky a deformovat hmotu. Celý tenhle příběh byl prodchnut ohromně napínavou atmosférou, naplněnou zneklidňujícím děsem a ukončený opět silnou pointou. Vůbec, většina zde obsažených povídek je spíš chladné, lehce zneklidňující a hororem šlinknuté scifi, které výborně koresponduje se skvělou obálkou, což dává také body navíc. Díky šokujícím pointám si zatím všechny povídky dobře pamatuji a autor si mě docela získal svým stylem. I když některé z povídek by šlo rozhodně i zkrátit, k jejich vlastnímu dobru. Jinak suma sumárum jsem vážně rád, že moje první setkání se sci-fi žánrem dopadlo takhle pozitivně a odnáším si z něj zážitek plný silných odhalení, studené, hororové atmosféry a kvalitní čtivosti.... celý text

Co dělá tenhle knoflík? 2021, Bruce Dickinson

Jsem celoživotním fanouškem Heavy Metalu a samozřejmě i Iron Maiden. Znám každou desku a kapelu jsem naživo viděl nesčetněkrát. Jsem tudíž horký materiál na to, abych knihu s nadšením slupnul jako malinu a následně pěl nekonečné, oslavné ódy na její obsah. Bohužel. Brucovo vypravěčství se často pokouší o typický, suchý anglický humor, který může s dobrou pointou jít přímo na solar a fakt pobavit. To se v tomhle případě nepovedlo. Brucovy všudypřítomné vtípky jsou prázdné a ne moc zábavné. Takové je i jeho vypravěčství. Ano - jeho život je natolik bohatý, že se zde nemůže detailně rozepsat o úplně všem, protože - jak sám v tiráži knihy poznamenal - by potom ten svazek měl asi 800 stran. Ale popisovat neustále modely letadel, obsahy jejich nádrží, co která cesna čepuje za palivo, kde mu selhaly přístroje, kde se jak dorozumíval s komunikační věží ... nikoho to nezajímá, ale kdyby se to dobře a zajímavě podalo, bylo by to pořád fajn. Jenže to se nestalo a končíme u nudných nezáživných faktů. Všechno je popsáno letem světem, dost bez emocí a nezůčastněně. Vůbec jsem neměl pocit, že s Dickinsonem jeho příběh prožívám. Jeho pěvecká kariéra se zdá, že přišla sama a zadarmo, Iron Maiden jsou tu tak jako na okraj a s úšklebkem a když už by člověk čekal, že se Bruce zaměří na nějakou zpověď, či osobní vyprávění, které by výše zmíněné neduhy mohlo zachránit dát knize emoční náboj, tak se ani to nestane. Do svého soukromí nás nepustí, nic zajímavého se nedozvíte, ale poslechnete si, kde si s kým dal jednoho decentního panáka, kde byl, co viděl, a co natankoval do letadla. Nepotřebuji číst žádné bulvární a šokující story jako od Ozzyho nebo Mötley Crue. Stačilo by mi zaměřit se na důležité životní body a osobní rovinu, která by v autobiografii chybět neměla a zde právě není. Jediné plus spatřuji ve vyprávění o cestě do Sarajeva, které dovede vcucnout a Bruce si byl evidentně vědom toho, že je to jediná zajímavost, kterou do knihy pustil a proto ji neopomenul náležitě popsat. Naopak jeho závěrečný boj s rakovinou je popsán stylem "odpoledne jsem šel na procházku a nepříjemně jsem zakopl". Nudil jsem se až do konce a žádnému fanouškovi Bruce Dickinsona ani Iron Maiden knihu nemohu s klidným srdcem doporučit. Je to jen prázdná bublina, perfektně nafouknutá do gigantických rozměrů prvotřídním marketingem.... celý text

Batmani navěky 2021, James Tynion IV

O něco slabší než minulý díl. Tentokrát se tu zase střílí deus ex machinami v podobě "naheckování se do systému" a podobných počítačových, zcela nelogických ohýbačů děje. Chvílemi to působí docela blbě, ale pořád je ještě páteří děje lidská část hlavních protagonistů a jejich vzájemné vztahy, zaobalené do kabátku docela přitažlivého, i když prakticky klišovitého příběhu o snaze rozdělit Batmanovský tým jemnou psychickou manipulací, prostřednictvím velmi dobře vymyšleného plánu. Konec byl potom hodně zajímavý, vypadá to, že Batmanův tým se skutečně rozpadl a jsem zvědav, jakým směrem se děj bude ubírat dál. Jen to předem úplně jasné Clayfaceho obživnutí vypadalo fakt trapně. Vážně - smrt v comicsovém světě nemá vůbec žádný význam a to vždy beru jako obrovské mínus.... celý text

Růže a meč 2007, Albert Uderzo

No tohle bylo vyčpělé a o ničem.

Stín nad netopýry 2020, James Tynion IV

Komentář pana fvalka pode mnou mi vlastně mluví z duše. Po minulých, dost mizerných dílech, kdy byl jeden horší než druhý, je to konečně o něčem. Má to jasný, pochopitelný a zřetelný děj a není to jen metafyzické neurčité kecání o bůhvíčem, kde se navzájem mlátí maskovaní šašci. Velkého emočního dopadu se dosáhlo samozřejmě smrtí jedné z hlavních postav. Ale jsme ve světě comicsu, takže jen počítám díly do jeho znovu-obživení. Stále je to psané tak, aby si to užili i menší děti, což světu comicsu samozřejmě těžce ubližuje neustále, ale díky tomu, že se děj zaměřuje na lidskou stránku věci, mě postavy o to víc zajímají a baví to číst i mě, člověka, kterému už není 5. Kresba byla tentokrát sice klasiky kvalitní, ale místy ne moc detailní a výrazy v obličejích, na kterých některé panely stavěly, vypadaly spíše pitoreskně.... celý text

Hrdina 2021, R.A. Salvatore (p)

I přesto, že mě Salvatore - můj nejoblíbenější spisovatel všehomíra - již v minulosti parkrát mírně zklamal (zejména kolem událostí s válkou, Obouldem a královstvím Mnohošíp, nebo Pomstou železného trpaslíka), tak mi přijde, že tady nabral znovu dech opravdu mohutným způsobem ! Do příběhu se mu povedlo narvat docela dost zápletek. Dobrodružství Wulfgara Regise s Moradou Topolino, v misi na záchranu královny před králem Yarinem, které se oba snaží ovládnout sprigani přeměnění na trpaslíky pomocí filaktéria, v kterém je ukrytá duše královny Sukub. Do toho Drizzt, na kterého Yvonnell věčná uvrhla zaklínadlo, díky kterému je pro něj všechno jen krutý klam a k tomu ještě obnova Věže mystických věd a dalších pár dějových linek menšího rázu. Všechno to spěje k velkému vyvrcholení a je vidět, že Salvatore chtěl touto knihou udělat masivní a monumentální a samozřejmě náležitě přepálenou (jak je to zcela v jeho stylu) tečku. Dnes už víme, že to žádná tečka nakonec není. Wizard of the coast sice s Forgotten Realms, co se vydávání knih, skončili, ale nakonec se toho ujala externí firma a Drizzt pokrčuje dál a již dnes je jistých dalších 6 knih. Nedostatky tu samozřejmě jsou, jako například pár stránek opět nudného, prázdného a zbytečného politického intrikaření mezi temnými elfy (snad už tomu bude konec. -není to nic než plýtvání stránkami !) a nebo i pár lehce hluchých míst či malinko uspěchaného závěru. Tak proč plný počet hvězd ? - nestává se mi úplně tak často, že bych hltal každé písmenko, jako umírající na poušti hltá vodu, až bych se z toho téměř zadávil. Kniha je tak absurdně čtivá, že nebylo možné se od ní odtrhnout a každé přerušení čtení mě fakt vytáčelo, protože jsem na každé stránce vyloženě hořel zvědavostí, co bude dál. Fakt jízda, navíc plná skvělých momentů a tentokráte i nápadů (jako třeba zrcadlo, které pohlcuje živé bytosti a když se naplní a pohltí další, tak jedna bytost opět vyskočí ven), které byly proměněné ve zlato fakt skvěle a často i vtipně. Navíc jako fanoušek Salvatoreho knih přepálený konec čekám, vítám a vážně mě dostal. Dojemné, jakou cestu některé postavy ušly a jaké události opsaly kruh a rovněž i to, kdo je vlastně nakonec onen "hrdina". Jen ta Yvonnell mi tady přišla strašně mimo svojí roli. A nekonečná zmrtvýchvstání nesnáším. Ach jo. Proč jen je Salvatore umí podat tak, že mě stejně dokáží dojmout ? Génius akčního braku, tenhle člověk !... celý text

Asterix a Rahazáda 2008, Albert Uderzo

Dost zapomenutelná volovina. Asterix je tentokrát v Indii, takže si podle daného scénáře plného humoru bez vtipu projedeme všechny ty kulturní serepetičky s daným regionem spjaté a okořeníme to Obelixem, jehož vtipnost se smrskla na nekonečné hlšení o tom, jak má hlad a chce jíst. No pecka. Tohle by líp napsal i pětiletý kluk. Kresba je hezká a pro vyloženě marné, lobotomické dopoledne, kdy vám z horka umírá mozek a nemáte na literární osvěžení naprosto žádné nároky, je to ještě zkousnutelná...no, chtěl jsem napsat zábava, ale zábava to fakt není. Tak co to vlastně je ? Asi jen rejžák na prachy.... celý text

Draci letního žáru 2 2000, Tracy Hickman

Druhý díl Draků letního žáru hraje opět na nostalgii a ke konci zapojuje fůru "deus ex machin", které často vyzní naprosto absurdně a jsou zde jen proto, aby autoři dostali děj tam, kde ho potřebují mít. Rozvláčnost děje ustupuje uspěchanosti, protože docházelo místo a konec vymezeného počtu stran se přiblížil. To zavání amatérskou odfláknutostí. Z dobrého soudku ale je výborná čtivost, gradace děje a hlavně Raistlin, který je v plytkém klišovitém fantasy ději neskutečně silnou, prokreslenou a tak hlubokou postavou, až to působí jako diamant na hnoji. Ale to jsou silná slova - druhý díl mě fakt bavil a přidávala tomu hodně i nezaměnitelná, krásná a dnes již téměř nenapodobitelná atmosféra smělých, naivních 90-kových fantasy.... celý text

Ztracené příběhy 2012, John Flanagan

Povídková forma Flanaganovi a jeho hraničářům buď nesvědčí, a nebo to děda prostě a jednoduše odfláknul. Kloním se k té druhé variantě. Všechny příběhy v této knize vyplňují dějové mezery z předchozích dílů a nebo prohlubují mytologii světa. Obojí často - dle autorových slov - na prosby čtenářů, kteří byli zvědavi na to či ono a chtěli, aby o tom Flanagan napsal a vrhl tak na danou tématiku světlo. Máme tady sice sice mile a ne vyloženě otravně napsané zkazky, vystavěné dle velmi jednoduchého, totálně předvídatelného mustru bez sebemenších kliček, kde je vše dokonalé, hrdinům vše vyjde a vlastně se nikde nic nestane. Autor se nesnažil dát do příběhů nic, jen prostě vysvětlil, jak probíhala Willova svatba, co dělají hraničářští koně, když už nemohou svému pánovi sloužit a tak dále. Bez špetky příběhové nebo dějové invence. Jak už mne u jednoho mého - podobně laděného komentáře k dílu z téhle série - někdo napomenul... ano, je to kniha pro děti. Ale sakra nepodceňujte je. Jsou to děti, ne dementi... Jestli vám vysvětlení pár neznámých stačí, tak budiž. Asi se tím bez potíží prokoušete. Ale jestli chcete zajímavé a poutavé čtení, tak nebrat.... celý text

Asterixův syn 2008, Albert Uderzo

Bez vtipu a charismatu, stejně jako minulý díl. Asterix prožívá těžký úpadek po scénáristické stránce. Kresba je pořád ještě dobrá. Myslím, že jeden nebo dva malé drobné nápady se i tady nakonec našly, ale jinak to bylo fakt prázdné.... celý text

Asterixova odyssea 2008, Albert Uderzo

Tohle už byla dost bída. Jak jsem se později dozvěděl, tenhle díl dělá kompletně sám již pouze Uderzo, Gosciny byl tou dobou již po smrti. Rozdíl oproti Asterixovským klasikám je v tomhle případě více než propastný. Pokus o humor selhává na všech frontách. Římský špeh s vynálezy ála James Bond se do příběhu hrozně nehodí a staré známé kulturní a historické odkazy či narážky, které mi přišly otravné a laciné i za zlatých časů, jsou tady už vážně servírovány dost "brainless" způsobem. Jinak tady vlastně žádný vtip, humor ani nápady, či nejdejbože vtipné dialogy nejsou. Jediné, co mělo trochu nápad, byla cesta přes poušť, kdy po Asterixovi a Obelixovi nějaké kmeny stále střílely šípy s tím, že si je spletli s kmenem, s kterým jsou ve válce. A taky kresba je pořád fajn, i když ne už tak detailní a vymazlená jako dříve, ale pořád evokuje zlaté staré časy.... celý text

Asterix a velký příkop 2008, Albert Uderzo

Výborný nápad s rozdělenou vesnicí. Uderzo využil příležitosti a vymyslel pár dobrých vtipů, s tématem tohoto dílu spojených. Dál už to bylo takové trochu nemastné neslané, neurazí a nenadchne. Asterix prokazatelně slábne. Což po tolika skvělých dílech pořád ještě není úplně ostuda.... celý text

Asterix u Belgů 2008, René Goscinny

Julius Caesar označil Belgy jako nejbojovnější národ, což se našim Galům samozřejmě nelíbí a proto vyzvou Belgy na soutěž v tom, komu se podaří zlikvidovat více Římských táborů, přičemž rozsoudit oba kmeny by měl sám Julius Caesar. Zajímavá zápletka, ze které toho možná šlo vytěžit mnohem více. Takhle se už po 24. máme smát tomu, jak jsou Římané z Galů podělaní a jak si je Galové podávají jen tak pro zábavu. No... Dobře. Nejhorší to není, ale jistá únava materiálu a nekonečné opakování stejných vtipů začíná po tolikaté už pomalu ztrácet sílu a začíná unavovat. A to nejen kvůli absenci skutečně dobrých dialogů a nápaditého humoru, který byl v prvních dílech na denním pořádku.... celý text