Gordonlord přečtené 696

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Bible: Překlad 21. století 2009, neznámý - neuveden

Kroniky o Drussovi 2008, David Gemmell

"Kroniky o Drussovi" jsou více sborníkem jednotlivých příběhů, které Druss zažil při pátrání po své milované ženě Roweně, než plnohodnotnou knihou s jedním celistvým příběhem. Pokud jste nejdříve četli "Legendu", tak zde máte možnost vidět Drusse ještě jako sedmnáctiletého mladíka, kterého místo v bájích a písních bardů teprve čeká. Povahou je to takový hloupý buranský vidlák, který se nechá snadno vytočit, nechápe vtipy a pro ránu nejde daleko. Čili velký rozdíl oproti zkušenému a protřelému válečníkovi, kterým se stal později. Líbí se mi, Jak Gemell umí pracovat s charakterem, který se postupem děje vyvíjí a přetváří. To, co Druss v knize prožívá, je samozřejmě velké, heroické fantasy, ovšem v Gemmellově typickém stylu - takže zde nejsou přehnané epické bitvy, kdy hrdina s pozvednutým mečem a se zapadajícím sluncem za zády, vykoná 10 hrdinských skutků najednou, zachrání všechny své přátelé, epicky porazí absolutní zlo a za výbuchu ohňostrojů zvítězí.... Tady se koná hodně realistická a velmi syrová fantasy. Druss je pořád jen člověk, v prvních příbězích mnohokrát narazí kvůli své hlouposti a nezkušenosti, přátelům někdy pomoci nedokáže, protože není Superman a hlavně nepřátelé zde nejsou generické figurky čirého zla - ale opět jen lidé, a to často rovní, citliví a hodní chlapi, kterým prostě nemůžete nefandit - jako v případě Michaneka, do kterého se Drusova žena Rowena, později po svém únosu zamiluje. Realističnost vyprávění příběhu zde ukazuje svoji krutou stránku i v tom, že zdaleka ne všichni hlavní hrdinové se dožijí závěru knihy a dokonce se Druss bude muset ironickým hnutím osudu proti některým z nich postavit se sekerou v ruce. Prostě nic zde není jen dobré a zlé, nic není černobílé a (téměř) nic tady nedopadne tak, jak by si čtenář zhýčkaný idealistickými příběhy a šťastnými konci přál. Škoda jen, že kniha má i své chyby - přílišné množství postav a nejednotná dějová linka - která knihu dělí spíše na jednotlivé příběhy - zážitek z celku jako takového trochu tříští a možná i díky přílišnému důrazu na syrovou realističnost (která ovšem Drussovi nezabrání předvést pár skutečně heroických a epických kousků!) zabraňuje jakémukoliv dechberoucímu gradování děje a vyvrcholení příběhu. Každopádně závěr byl dojemný. Druss je opravdu bad-ass, předvede tu pár skutečně pamětihodných kousků, kniha je syrová, básník Sieben skvělým odlehčením příběhu, Bodasen je charakterem se zajímavým osudem a vlastně se toho tady stane spousta... byla to prostě bezva knížka. Ale na "Legendu" to nemá !... celý text

JLA: Babylonská věž 2017, Mark Waid

Tohle je Batman tak, jak ho mám nejradši - tak, jak jeho osobnost a povahu nastolil moderní věk comicsu : Ponurý, věčně zamračený, neschopný vtipu, paranoidní, nedůvěřivý anti-sociální magor, který se nikdy za nic neomlouvá a má vymyšlený plán na snad úplně každou eventualitu, která může při jeho práci nastat. No - a o tom právě pojednává i Babylonská věž - Batman si vytvořil plány na to, jak v případě potřeby zlikvidovat kteréhokoliv ze svých kolegů z JLA a tyto plány padnou do rukou Ras ´al Ghůlovi. Jo - holt kdyby měl Batman ještě naživu své rodiče, vsadím se, že by měl záložní plán dokonce i na jejich eliminaci. (Jinak co se těch eventualit týče, rozhodně více mě dostal mega-event "War games", který, žel, vyšel pouze v angličtině a táhl se pěkně dlouho přes velké množství různých DC-čkovských sérií a jehož zápletkou bylo zcizení Batmanova plánu, jak krok po kroku postupovat v případě, že bude potřeba získat nadvládu nad pouličními gangy...nebo tak nějak. Každopádně měl skutečně sílu a dost dojemný konec) To "Babylonská věž" má nějaké ty mouchy - mainstreramová kresba tu není tak detailní a vymazlená jako u jiných knih z kompletu a příběh mohl být také trochu více promakaný, navíc Eaglemossáckou verzi hyzdí lehké přehození několika stránek, které docela kazí návaznost příběhu, ale každopádně - Je tu spousta dobrých nápadů, příběh je zajímavý a zakončení celé knihy je naprosto v Batmanově stylu :-) Nevím co ještě k tomu napsat - mimo výše zmíněných chyb jsem byl prostě spokojen.... celý text

Eragon 2004, Christopher Paolini

Od přečtení této knihy mě na dlouhá léta spolehlivě odradilo její filmové zpracování. Snímek jsem sice nikdy neviděl, ale bohatě mi stačily trailery, ukázky z filmu, recenze, fotky a názory fandů fantasy, aby na mě ten biják začal působit jako levný, bubblegumový, moderní, rádoby-cool, teenegerský, dětský škvár pro fakany, který se snaží zaujmout masy a roubovat na svůj základ moderní trendy, z čehož se mi okamžitě obrátil kufr. Musím uznat, že to byla velká chyba ! Asi tak první třetina (nebo čtvrtina?) knihy mě do sebe totiž totálně a beznadějně vtáhla a já byl skálopevně přesvědčen, že jí v hodnocení napálím plný počet bodů a kdyby to šlo, tak snad i 6/5 hvězdiček !!! Příběh knihy je sice od začátku do konce naprosto klasická fantasy střižená podle Tolkienova mustru, plná všech dějových i žánrových klišé, ale je tolik nacpaná poutavými postavami, oplývá svižným dějem a hlavně neskutečně nádhernou a kouzelnou atmosférou, že mě to naprosto posadilo na prdel ! Eragonova výchova dráčete a pozdější skrývání jeho existence před okolím byly nesmírně poutavě odvyprávěny, až mi to celé bralo dech. Vztahy mezi postavami, malé zápletky..ježiš, nevím co ještě vyzdvihnout, snad všechno. Až potud to bylo mistrovsky odvyprávěné klasické fantasy s maximálním účinkem !!! Ovšem zlom přišel ve chvíli, kdy Eragon spolu s vypravěčem Bromem opustí rodnou vesnici a vydají se do světa. Tady už na mě začaly nekonečné popisy situací, v kterých Brom Eragonovi vysvětluje tohleto a támhleto, působit neskutečně nudným a zdlouhavým dojmem a už se to tak trochu táhlo jak slina z houmlesákových úst. Každopádně i takhle nudná nalejvárna později ukázala - aspoň v menší míře - svůj smysl. Sem tam se ještě ukázala nějaká zajímavá postava (Solembum, kočkodlak..) či událost, ale první části knihy už se to rovnat nemohlo. No - a nejslabší částí je pro mě poslední (cca) třetina, nebo čtvrtina, kde je už Eragon spolu se Safírou v trpasličí pevnosti a řeší se mocenské záležitosti a politikaření (natahovaná nuda), do poslední chvíle se objevují nové postavy a celkově se začínají nastolovat nové dějové linky, takže je vám jasné, že kniha neskončí jako ucelený příběh, ale jen jako "první díl seriálu". A závěrečná bitva mi už potom přišla naprosto nudná, generická a se vším všudy předvídatelná. Bylo mi jedno co se tam děje a nikterak mě to nevzrušovalo. Tím ale nechci říct, že konec knihy byl vyloženě špatný... to ne. Jen prostě s postupem příběhu začala kvalita rapidně klesat. Zvažoval jsem, zda hodnotit čtyřkou či trojkou...protože celkově je to vážně nadprůměrné...ale tak dám třeba tři. Vyhrazuji si možnost to někdy klidně změnit, protože ta knížka stejně stála za to :-)... celý text

Hrdina ve stínu – Tulák 3 2002, David Gemmell

Poslední kniha o Tulákovi. Postavy mě tentokráte docela vzaly, hlavně kopáč Jiu Jiu, samuraj Kisumu a plejáda "zlounů", kteří byli napůl zlí, částečně zmanipulovaní, nebyli tak úplně zrůdy a stejně jako mnoho dalších postav měli své city a morální dilemata, která posouvají barvitost charakterů na další level. První polovina knihy byla podle mě zase trochu zajímavější, děj trochu roztřepený a opět bez takového toho "tahu na bránu", ale prostě mi to tentokráte nepřišlo jen za 3 hvězdičky, protože i když je to zase mistrovsky napsané, tak mě tu vadí pár věcí, jako třeba retrospektivní popisování osudu některých postav, které by mělo smysl, kdyby přišlo při jejich prvním výskytu v knize, ale když na vás takový "sloh" o jejich minulosti vybafne pár stránek před koncem knihy, kde se ta postava již nemá prostor projevit, tak je to dost otravné a zbytečné. A zase..některé postavy tu byli jaksi "navíc" a občas jsem se v nich ztrácel. Jejich přítomnost měla sice smysl, ale občas pasáže s nově naroubovanou postavou působily únavně. Nicméně je to celé opět poutavé a docela silné a nemůžu si pomoct - celé to má unikátní a mocnou atmosféru. Je tu dost zajímavých zvratů a tak ..Ale zase mě to nějak nedokázalo "sejmout". Konec byl skutečně dojemný. ale zase epilog jsem tak nějak úplně nepochopil. Takže ...slabší 4/5... celý text

Na cestě 2005, Jack Kerouac

Neskutečná kokotina. Nemá to vůbec žádný příběh, celé se to chce tvářit rádoby drsně a cool "eméricky", jako nějaké road movie, nebo na co si to vlastně tahle blbost hraje. Pořád se tu žvatlá o něčem, co nemá s příběhem (který tu není) nic společného, jsou tu fůry zbytečných postav, které mě nijak nezaujali, chovají se jako banda naprostých kokotů, ale hlavně je mi u každé z nich odvyprávěn jejich nudný osud spolu s tím, co je baví, že je bolí koleno, že mají rádi to a tamto ...no tykrávo, fakt jsem měl co dělat, abych udržel pozornost, jako poslouchat pohnutý osud a zdlouhavou charakteristiku někoho, kdo mi byl v knize právě představen a nesehraje v ní žádnou zajímavou roli, to je vážně opruz, který z pohledu zábavnosti a poutavosti dávám na roveň šprtání se chemických vzorců na pololetní písemku ve škole...a tohle se tu opakuje mnohokrát. Celá kniha navíc vrcholí neskutečně dlouhým popisem nějakého jazzového koncertu, přičemž se nic neděje, nic nestane, nikam to nesměřuje ani to nijak nekončí. No jako tyvole...WTF ??? Celkově vůbec nedokážu říct, o čem to bylo, protože jednoznačně o ničem. ..........je to tak neskutečně prázdné nic, že kdyby mi místo poslechu téhle audioknihy celej den bzučela kolem hlavy moucha, tak mě zaujme rozhodně víc, než tenhle otravnej škvár.... celý text

V říši vlka – Tulák 2 1998, David Gemmell

První polovina knihy se mi hodně líbila - zajímavé, silné postavy, Tulákovo zbavování se nájemných vrahů bylo pěkně popsané, budování vztahu mezi Miriel a Andělem bylo kouzelné a celé mě to dost bavilo. Ale tak cca od poloviny až do konce bych tady aplikoval všechny moje výtky, které jsem uvedl i k prvnímu dílu této trilogie - je tady až zbytečně moc postav, spoustě z nich se tu nedostane žádné solidní příběhové linky a slouží jen k tomu, aby se v tom člověk po chvíli začínal ztrácet. A přiznám se - asi jednou nebo dvakrát jsem se ztratil úplně, když už jsem se zamotal v tom, která země je tu proti které a která je s kterou v alianci a jaké postavy v tom ději jednají v zájmu které té země (Ventrie ? Gothir ? Drenaj ? Nadirové ? uff....) Nevím jestli je to tím, že jsem knihu na týden odložil a pak pokračoval ve čtení, ale prostě a jednoduše už mi to přišlo zbytečně komplikované a matoucí. Navíc děj druhé polovičky knihy bych trochu přirovnal k ději z Legendy, akorát rozmělněnému a ne tak poutavému, díky výše zmíněným výtkám. Každopádně musím nechat, že jsem se celou dobu dobře bavil, a pořád to považuji na nadprůměrné a velmi dobré fantasy. A Jako bonus jsem se zde dozvěděl, odkud že to má R.A.Salvatore nápad pro zápletku své knihy Magický Krystal :-) Když to tak celé zvážím, rozhodoval jsem se mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami, protože mi bylo až líto, že tak výborné charaktery hlavních postav a spisovatelský um byly umláceny přehnaným množstvím všeho možného a nadějné a silné dějové linky se trochu ztrácely v mlze těch vcelku nadbytečných vedlejších...ale stejně - nakonec za mě je to 3/5... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Nečetl jsem moc knih podobného ražení, ale přijde mi to jako dost klasická zápletka : Hloupý a nadlidsky silný hromotluk s dobrým srdcem a jeho chytrý kamarád na život a na smrt, který s ním má samé starosti a neustále se snaží usměrňovat jeho hloupost, popřípadě hlídat, aby jeho nadlidská síla v kombinaci s dětinskou jednoduchostí nezpůsobila nějaký problém. Oba dva potom putují světem, od ranče k ranči a snaží si vydělat tvrdou nádeničinou nějaké peníze, aby si jednou mohli splnit svůj sen a koupit si vlastní hospodářství. Zřejmě se to celé odehrává na začátku minulého století, nebo tak nějak. Knihu vyplňují vcelku dost obyčejné postavy se svými obyčejnými osudy a všechno to míří k dost předvídatelnému vyvrcholení, které má být dojemné, ale nijak mě nezasáhlo. Téměř vše je tu klasické a ve spoustě příběhů z té doby mnohokrát viděné, ale přesto to všechno funguje naprosto maximálně. Obyčejný příběh s obyčejnými postavami, podaný poutavou formou, která mě celou dobu udržela v příjemném napětí, zajímalo mě, jak se osudy postav vyvrbí, co se stane dál, pnutí mezi jednotlivými postavami bylo dost dramatické a prostě a jednoduše...celé se to četlo moc hezky, ani jsem si neuvědomil, že už je najednou konec. I přesto, že humor bez vtipu na téma "chytrý versus hloupý ale oba kamarádi" tu moc nevycházel, tak byl příběh i přes svou dramatičnost brán na lehčí notu a hlavně prost jakéhokoliv hluchého místa... Takže jsem se u toho vlastně moc dobře bavil :-)... celý text

Tajemný cizinec 2015, Mark Twain (p)

Hail Satan ! Zrcadlo nastavené stádnímu chování a obecnému uvažování naší společnosti, ve kterém synovec samotného Satana zaujímá roli hlavního - kladného hrdiny. Sympaťák každým coulem, musel jsem souhlasit se vším, co vyřkl a zcela bez problémů jsem se s ním ztotožnil. Kniha téměř každým výrokem a událostí nutí k hlubokému zamyšlení a odhaluje spolu s totálním úpadkem i pokrytectví nejen křesťanské, ale obecně celé lidské společnosti. Navíc vcelku pěkně odpovídá na otázku, jaké by to asi bylo, žít celá tisíciletí a forma této odpovědi se vcelku přesně strefuje do mé představy, nad kterou jsem již nesčetněkrát sám uvažoval. Kniha mě okamžitě chytla, zhltnul jsem ji jedním dechem a nebyl mi dán naprosto žádný prostor pro nudu, nebo opadnutí pozornosti. Navíc je to pro mě první dílo nějakého klasického světového autora, které jsem kdy dobrovolně četl a jsem rád, že se mi dostal do ruky zrovna takhle geniální, mistrovský a bezchybný kus, který má hloubku, ale nenudí !... celý text

Cestou vlka – Tulák 1 1997, David Gemmell

V téhle knize je všechno správně - jsou tady zajímavé postavy, s kterými se v ději dále pracuje a můžete sledovat jejich vývoj, velmi dobře se to celé čte, nenudí to ani chvíli, hrdinové mají charisma, jasně danou identitu a jejich charakter pulzuje životem...a přesto mě to nijak extra nenadchlo. Spousta hodně zajímavých (pro mě možná nejzajímavějších) postav zde dostane zoufale málo místa pak umřou a celkově je zde aktérů až zbytečně moc. Kdyby jich bylo méně, příběh by mohl být kompaktnější, svižnější a přehlednější. Některé postavy mi tu přišly vcelku zbytečné. Navíc po celou dobu příběhu zde nepřišel téměř žádný skutečně dramatický, napínavý moment, nic co by mě ke knize přikovalo. Na druhou stranu, nepřišlo ani nic, co by mě zklamalo, odradilo, nebo vyloženě nudilo. Interakce, vztahy a jejich vývoj mezi postavami jsou zde hodně zajímavé, a přesto mohly být daleko lepší, kdyby kniha nebyla zbytečně rozmělněna tolika postavami a někdy vcelku zbytečnými fakty, které jen mlží hlavní děj. Co mi zde chybí, je také skutečně silný, charismatický záporák a motivace hrdinů mě do děje nijak moc nevtáhla, ale tady jde asi spíš o úhel pohledu. Každopádně jsem se vcelku dobře bavil až do konce. Nevím co víc k tomu napsat, prostě slušná práce.... celý text

Legenda 2005, David Gemmell

Navnaděn nekonečným množství recenzí a názorů na tuto knihu jsem čekal neskutečně epickou akční fantasy jízdu plnou detailně popsaných a vygradovaných bitev, dotažených až na hranici absurdity ...něco ve stylu Drizzta, či Gotreka. No - nedočkal jsem se. Každopádně to neberu jako negativum - sice se styl příběhu netrefil do mých osobních priorit, ale rozhodně to nepovažuji za chybu. Na rozdíl od výše zmíněných postav z Forgotten Realms a Warhammeru, se zde nekoná veselá, přehnaná a epická akce, kdy jeden hrdina sám pozabíjí tisíce nepřátel a ani se zde nejede podle zjednodušeného schématu "Hodný hrdina versus zlý padouch, plus pár černobílých postav, které se později vybarví" ... Kniha je překvapivě surová, moc se s hrdiny nemazlí, bojové pasáže jsou (až na pár málo vyjímek) popsány krátce a věcně, nezabíhají do detailů a spíše se celé pojetí příběhu a popisy soustředí na hlavní hrdiny, kteří jsou skutečně propracovaní, mají charisma, mají své touhy, obavy, strachy, motivace, vývoj osobnosti v průběhu děje a vůbec zde působí každá postava svébytně a žije svým vlastním životem. Dokonce ani "ti zlí" zde nejsou vykresleni pouze jako tupé a zlé stoje na zabíjení (jako u 99% ostatních fantasy románů) ale jsou to pořád jen lidé se stejnými vlastnosti, jako výše popsaní hlavní hrdinové. Díky tomu celý příběh působí až reálným dojmem a o to více mě vtáhl do svého děje. Styl vyprávění je neuvěřitelně krásně čtivý, v příběhu se nelze ztratit, vše je velmi přehledné a hlavně se každou chvíli stane něco zajímavého, co vám nedovolí odpadnout z vlny napětí. Gemmell dokáže čtenáře do svého světa vtáhnout takovým způsobem, že se s postavami krásně sžijete a cítíte s jejich pocity a obavami ... až dokáže v čtenáři vzbudit i jejich pochybnosti a donutit ho přemýšlet, zda bylo skutečně potřeba obětovat v bitvě tolik lidí, jestli to nešlo udělal celé jinak, dohodnout se s nepřítelem, nebo raději utéct a žít klidný život jinde...jeho spisovatelský um na vás přenese všechny pocity hlavních postav a připadáte si, jako byste tu pevnost před půlmilionovou hordou divochů museli s hrůzou v očích a strachem v srdci bránit s nimi a zároveň bojovat se svými pochybnostmi. ...ne tak Druss. Ten si se svoji sekerou stoupne na hradby, bude čelit statisícovému vojsku s nezlomným odhodláním nikdy se nevzdat a vydrží až do samého konce. Protože on je pravá Legenda !... celý text

Oron válečník a býčí muž 1996, David C. Smith

Navnaděný obálkou, slibující klasické, heroické fantasy klišé, jsem otevřel knihu a začal číst. A hned jsem byl totálně otrávený celou první kapitolou, která neobsahuje absolutně nic jiného, než k smrti nudný a velice suchopárný úvod do světa, v němž se Oronova dobrodružství odehrávají. Na ploše celých 16-ti stran jsem byl nucen číst o tom, jak se která země na onom kontinentu jmenuje, která s jakou zemí sousedí, kdo jim vládl, kdo vládl po něm, kolik měl dětí, jaká země s kterou více obchoduje, kdo převzal vládu po smrti toho a onoho krále, kde se nejlépe prodávalo koření, jak se které město za ta staletí kdy jmenovalo ...taky se už nudíte ? Jako já chápu a oceňuji, že spisovatel chtěl vytvořit svůj originální a propracovaný svět, ale ubít a otrávit čtenáře hned z kraje desítkami a desítkami jmen, názvů a totálně nudné historie, která ještě ke všemu není pro zbytek knihy nijak důležitá - to byl vážně dost špatný nápad a studená sprcha hned z kraje. Dál už je to o něčem jiném - druhá kapitola vrhne čtenáře do tuctového, klasického příběhu v Conanovském stylu. Co víc dodat ? Příběh je samozřejmě velmi jednoduchý, nekomplikovaný, kniha se čte lehce a není potřeba nijak namáhat mozek. Když při čtení zabloudíte v myšlenkách někam jinam, třeba k tomu, co budete dneska dělat k večeři - tak vám nic neuteče a stále jste v ději takříkajíc "na koni". Pocit nudy se nijak nedostavuje, kniha hezky plyne. Co se týče postav - jsou tuctové, generické, necharismatické - no prostě nijaké a jejich činy a mluva jsou až divadelně toporné. Po celou dobu jsem dokonce nebyl schopen zjistit, jestli to, co Oron dělá je vlastně dobré nebo špatné... Docela velkým zklamáním je i konec knihy, která končí takovým způsobem a tak "otevřeně", až jsem začal uvažovat nad tím, jestli z mého výtisku někdo nevytrhal posledních 100 stran. Tím pádem se "Oron" nedá číst jako samostatná kniha, protože to celé skončí přímo uprostřed děje, bez jakéhokoliv vyvrcholení a tím pádem pořízení si druhého dílu - "Oron - král a býčí muž" je naprostou nezbytností, bez které nemá absolutně žádnou cenu pouštět se do čtení dílu prvního. Co občas působilo rušivě, byla vynechaná písmenka, omylem dvakrát po sobě napsaná slova a další chyby překladu. Jen taková drobnost, ale stojí za zmínku. Ale ve finále abych to shrnul mým oblíbeným přirovnáním -s touhle knihou je to zase stejné, jako když máte hlad, ale nemáte moc peněz. Tak si jdete koupit rohlíky, na kterých si sice nijak moc nepochutnáte, ale zasytí vás alespoň do té doby, než si budete moci jít koupit kvalitní jídlo. A i přesto, že Oron je trochu "tvrdý rohlík", tak nakonec chutnal přesně tak, jak jsem očekával a ostatně jak i tuctový, generický obal napovídá. Toporné, heroické, conanovské, tuctové a jednoduchoučké fantasy, které vás zabaví, ale nic moc vám nedá. ...ale abych pravdu řekl, tak lehce..ale fakt jen lehce...mě zajímá, jak to celé dopadne !... celý text

Garfield #04: Slízne smetanu 2013, Jim Davis

Populous: The Beginning 1999, Melissa Tyler

Český granát 2013, Radek Hanus

Král mečů 1994, Michael Moorcock

Kýbl Nudy ! Jedinými plusy téhle "spatlaniny" jsou jharyho okřídlený kocourek, zajímavý nápad se "Třemi, jenž jedním jsou", poměrně neotřelý náhled na fungování bohů a také posledních pár stránek knihy, kde se nečekaně děje i něco lehce zajímavého. Tím všechny klady končí a dál už je všechno špatně. Během předchozích dvou dílů se nakupilo vcelku ucházející množství materiálu, úhlavních nepřátel a zajímavých situací, které v tomto posledním díle corumovy trilogie mohly naprosto neskutečně strhujícím, zajímavým, poutavým a hlavně napínavým způsobem vygradovat v opravdu zajímavé finále plné zvratů a dechberoucí akce. Avšak nestalo se. Jistě si říkáte - nestalo se tak určitě proto, že "geniální" Moorcock vyústění celé trilogie pojal originálním a mnohem zajímavějším způsobem, než by běžný čtenář čekal ? - tak to se pletete. Finále celé ságy je pojato neskutečně nudně. Pořád se někam zbytečně putuje, potkávají se tu zbytečné postavy, které jsou dokonce na několik stran schopny vyprávět hrdinům svůj naprosto zbytečný osud a příběhy z minulosti, které s dějem nemají absolutně nic společného a jen zdržují a příšerně otravují, stejně jako nekonečné filosofování hlavních hrdinů o blbostech, které také zabírá spoustu stran a hlavně nikam nevede, o ničem není a zastává zde úlohy totální "vaty". A opět jsou tady v plné síle neskutečně debilní, matoucí a kokotské pasáže reality, nereálna, cestování do jiných plánů, dimenzí ve sněních a reality v nerealitě v alternativních plánech dimenzionálního skutečna v neskuečnu nereality a dalších sraček ...víc už k tomu nemám co dodat, o tomhle nešvaru jsem se rozepsal ve svých názorech k ostatním moorcockovým knihám... do prdele s tím už ! Po celou dobu jsem se do čtení této knihy musel opravdu hodně nutit. Opět se tady jede v duchu old-school fantasy (kterou mám obvykle jako takovou rád, vážně mám pro tenhle žánr slabost!), ale tady je to celé nejen opět naivní, plné jednorozměrných a nezajímavých postav, ale - jak už jsem popsal výše - z ucházejícího množství podnětů, které předchozí dva díly této ságy nabídly, zde není využito absolutně nic, je to až zoufalá nuda bez sebemenší špetky napětí. Dokonce i závěrečný souboj je zklamáním a studenou sprchou pro kohokoliv, kdo očekával alespoň na konec knihy to 1% nějakého napětí. Totálně zbytečná kniha a já nemohu uvěřit tomu, že příběhy tohoto spisovatele využily ve své lyrice takové hvězdy hudebního nebe, jako Blind Guardian, Domine, či Hawkwind. Moorcock už nikdy více !!!... celý text

Královna mečů 1992, Michael Moorcock

Tento druhý díl trilogie o Corumovi je na tom podle mého lépe než ten první. Konečně ubyl (téměř zmizel) otravný a matoucí prvek snění, nereálna v realitě a dalších, příběh totálně ruinujících nesmyslů. Celá kniha a její příběh jsou opět vystavěny a popsány absolutně primitivním, dětsky jednoduchým, naivním stylem přímočaré heroické old-school fantasy, postavy jsou opět jednorozměrné, jejich charaktery a vztahy mezi nimi nejsou téměř žádné. Postavy tak opět trochu působí jako papíroví panáčci, které kdyby autor zmuchlal a hodil do koše, tak čtenář neuroní ani slzu. Nutno ale podotknout, že i na nich lze najít něco zajímavého - jako například Corumovo vyvolávání stvůr z předpeklí na svoji obranu proti nepřáteli, kteří po své smrti z jejich rukou tyto stvůry v předpeklí nahradí a opět čekají na okamžik, kdy je Corum povolá a cyklus se bude opakovat. Zajímavá myšlenka. Velmi jsem si také oblíbil okřídleného kocourka jednoho z hlavních hrdinů. A závěrečný boj tentokráte také docela stál za to. A opět - příběh se ničím nezdržuje, jede to stále dopředu, hezky a dobře se to čte...i když díky přímočarosti příběhu, o kterém přesně víte jak se bude vyvíjet i jak skončí a také díky nulovému vztahu k postavám, ke kterým si díky jejich jednorozměrnosti není možné vypěstovat žádný vztah, je někdy vcelku těžké udržet pozornost. Ale když vypnete mozek a hodně se na knihu snažíte soustředit, tak to vcelku ucházejícím způsobem do toho lehce předvídatelného konce uplyne.... celý text

Kníže mečů 2009, Michael Moorcock

Plusy : - Velmi čtivě a vcelku svižně napsané fantasy, není zde problém pochopit děj a hlavně se tu neustále něco děje, není tu žádné vyloženě dlouhé hluché místo. Máte tu magické artefakty, hodného čaroděje, zlého padoucha, zákeřného boha, nestvůry, hodné bestie, draka, obléhání hradu a tak dále a tak dále .... - Pokud patříte k lidem, kteří mají problémy s hodně přímočarým příběhem, uberte si z mého hodnocení jednu hvězdičku. Já ten problém (alespoň většinou) nemám, proto je pro mě kniha velmi lehkým, pohodovým a odpočinkovým čtením. Navíc se mi líbí i velmi jednoduchá zápletka, která je - přiznejme si to - v různých obměnách, avšak s neměnným základem - použita snad ve všech příbězích, co kdy vznikly : Hlavní hrdina - nastane nějaký problém/konflikt, který musí vyřešit - najde si lásku - překoná útrapy - a ve finále přemůže svoji nemesis. Zde je to celé pojaté jako prostinký, heroický fantasy příběh, pro které mám velkou slabost (a jen proto dávám tři hvězdy z pěti a ne jen dvě) a prostě jenom není komplikovaný vůbec ničím dalším, nemá žádnou nástavbu, osvěžení, žádnou přidanou hodnotu - prostě je to jen základní, tuctový fantasy příběh, kterému ovšem Moorcock dodal dostatečnou dávku svojské poetiky a docela zajímavě vykresleného světa. Je to ultra - primitivní, na kost ohlodané a hlavně slušně napsané fantasy, kterého zase na trhu tolik není - a jako takové funguje velmi dobře. Mínusy : - Hlavní hrdina Corum je nemastný, neslaný, prostě nijaký. nemá skoro žádné charakteristické rysy, ani poutavou osobnost, nějaké to tajemství, nebo jiskru..je to prostě jen generická figurka, která jednoduše nemá vůbec nic, čím by mi přirostla k srdci. Takže mi bylo vcelku fuk, co se mu stane a jestli třeba umře. - Příběh je - stejně jako v případě Moorcockových knih o Elrikovi - opět prošpikován pasážemi, u kterých není jasné, zda se jedná o snění, realitu, nerealitu, jinou dimenzi nebo jen hrdinovy představy. Působí to na mě, jako bych jedl maso, které je prorostlé šlachami, které nemůžu překousat a spolknout a zůstanou mi natažené od krku do úst, čímž vyvolávají dávící reflex. Tohle implementování snových, nereálných pasáží, někdy okořeněné o možnosti vracení času a měnění minulých událostí mají být jistě hezkým osvěžením knihy a spisovatelovým "trademarkem", ale místo toho příběh prostě jen nabourávají a kazí. U knihy, která je postavená na tak jednoduchém heroickém příběhu chci jasně vědět, co se děje a mít jistotu, že se to opravdu děje a taky že to, co se v příběhu stane, je neodvolatelné. A ne se během četby obávat, že se to hrdinovi celé jen zdálo a nebo čekat, že se najednou odnikud objeví nějaká bytost, která vrátí zpátky čas a změní tak již uplynulé události. Tohle prostě dokáže příšerně znechutit a zabraňuje to možnosti, aby se do zážitku z knihy vkradl byť jen sebemenší prvek napětí a strachu o hlavního hrdinu, nebo další postavy. Každopádně musím dodat, že těchto prvků v "Knížeti Mečů" není naštěstí ani zdaleka tolik, co ve svazcích o Elrikovi. - Jako...Corumovi vyhladili celou jeho rasu, jeho rodinu znásilnili, pomalým a perverzním způsobem zabili všechny jeho blízké a on - do té doby absolutně nezkušený bojovník, který ani neví jak zabíjet - přísahá krutou pomstu úhlavnímu padouchovi, který mu mu tohle všechno způsobil. Potud je to ok, ale fakt, že absolutně nezkušený a bojem téměř nepolíbený Corum se na tuto pomstu proti nabušenému, mocnému válečníkovi a jeho krvežíznivé armádě připravuje tak, že se celé měsíce prochází po hradě a prohlíží si gobelíny, píše si sonety a tančí, nebo jezdí na vyjížďky k moři a šuká svoji milou markraběnku...to je jedno obrovské "What the fuck ????" !!!! - Další co mi vadí je fakt, že téměř žádné postavy v knize nemají prokreslenou osobnost, chybí zde emoce, hloubka, pochopení a nenávist, prostě cokoliv, co by mohlo s čtenářem alespoň lehounce pohnout. "Kníže Mečů" je velmi strohý příběh. - Podle různých recenzí, přirovnávajících Coruma téměř k Barbaru Conanovi, jsem čekal akcí nabitou knihu - avšak boje jsou zde jen velmi žřídkavé a hooodně krátké a to včetně toho závěrečného. (Avšak k tomuhle musím připojit ještě jednu maličkost, kterou bych zařadil spíš do plusů - závěr je docela zajímavě zpracovaný (když už není sám o sobě napínavý)) - A snad posledním mínusem je fakt, že děj je prostý jakéhokoliv překvapení, není zde vůbec žádný zvrat, všechno je od začátku dané a taky to přesně tak uplyne až do konce knihy. Závěr : I přes ohromnou stať, ve kterou se proměnil můj výčet nedostatků, mám z knihy docela dobrý pocit. Je to asi jako když máte hlad, tak si dojdete pro rohlíky a ty vás prostě dobře zasytí. I když si na nich nijak zvlášť nepochutnáte.... celý text

Elrik: Námořníkem po mořích osudu 2000, Michael Moorcock

Na téhle knížce se opět (stejně jako na předchozím dílu) podepsalo to, kdo ho napsal. Michael Moorcock svého času velmi úzce spolupracoval s legendami psychedelického rocku, jako jsou Blue Öyster Cult, nebo Hawkwind, proslulými užíváním psychotropních látek a drog.... a je to dost znát i na příběhu, který zde pan spisovatel zplodil. Je to tu samá realita a nerealita, snění, jiné dimenze, jiné časové roviny - to je přesně to, co na jakémkoliv příběhu k smrti nesnáším. Díky tomu je mi už potom úplně u prdele, co se s hlavním hrdinou bude dít, co udělá, jestli třeba umře, nebo kam se příběh vyvine...protože díky těmhle psychotropním, metafyzickým zhovadilostem, které mají vyznít určitě hrozně originálně a zajímavě, se po pár řádcích můžu dočíst, že vlastně všechno je úplně jinak než se zdálo, protože to celé bylo jenom snění, nebo nerealita, nebo se to stalo v jiné dimenzi a pak už se i ztrácím v tom, co se děje v jaké časové rovině, kde tedy vlastně hrdina teď je a nakonec si už ani nejsem jistý jestli to, o čem tady zrovna čtu, je v rámci příběhu realita, nebo se to hrdinovi celé zdá, nebo jestli popisuje jeho činy v alternativní dimenzi....no prostě zmatek, chaos a hnůj. ...ale co musím ocenit - tím je rozhodně originální a zajímavý hlavní hrdina Elrik - vyvolávající na svou pomoc elementály a bohy, jejichž pomoc si neváhá vynutit i za cenu toho, že díky tomu spadne do jiného problému. Líbí se mi i to, že všechny Moorcockovy příběhy prostě mají svoji vlastní, zajímavou atmosféru, často specificky kořeněný děj a co se týče téhle knihy - není zde žádné nekonečné zdržování desetistránkovým popisováním krásy stromů rostoucích někde u cesty, kterým ostatní spisovatelé tak rádi natahují délku svých knih. Děj jde pořád hezky plynule dopředu a styl vyprávění je poměrně svižný a snadno čitelný. No a plusem i mínusem potom může být totálně lineární a absolutně předvídatelný děj, prostý jakýchkoliv zajímavých zvratů či překvapení. Prostě dřevní fantasy jak poleno. Jen to ve mě nic moc nezanechalo.....krom té ohromné pachuti, kterou jsem popsal v prvním odstavci...... celý text