Gordonlord přečtené 696

Elrik z Melniboné 1998, Michael Moorcock

Michael Moorcock. Kultovní a legendární spisovatel pro všechny rockové, potažmo Metalové fandy a to z toho důvodu, že jeho literární tvorba inspirovala k lyrickému obsahu takové veličiny, jako jsou Blind Guardian (kteří jeho knihy řadí hned vedle Tolkiena jako svoji největší inspiraci), Domine, Blue Öyster Cult, Hawkwind (staré kapely, pro které dokonce napsal i pár textů a ve druhé jmenované hrál i legendární Lemmy Kilmister z Motörhed ), Cirith Ungol a například američtí Eternal Champion celou svoji kapelu pojmenovali po jedné z jeho knih. Legendou je tento spisovatel samozřejmě i pro fanoušky fantasy žánru jako takového a to už jen proto, že některé z prvků, obsažených v jeho knihách, se díky němu v tomto žánru objevily vůbec poprvé a hrdina Elrik se stal mezi fanoušky fantasy takovým ...řekněme undergroundovým kultem :-) No - a pod tíhnou výše vypsaných doporučení a důvodů, jsem se rozhodl přečíst si jednu z klasických knih tohoto autora - a to konkrétně přímo jednu z těch nejpopulárnějších, abych zjistil, jaké to tedy opravdu je. Řeč je samozřejmě o Elrikovi z Melniboné. Tento svazek obsahuje dvě knihy. První je "Elrik z Melniboné", napsaná v roce 1972 a tou druhou je "Pevnost Perly", z roku 1989. Kvůli rozdílné kvalitě obou knih budu každou hodnotit zvlášť, předtím, než vynesu finální verdikt nad uceleným svazkem. Elrik z Melniboné je velmi primitivní a přímočaré fantasy ze staré školy, které ovšem ještě není ovlivněno Tolkienovým mýtem a chybí zde elfové, trpaslíci, hobiti a většina dalších znaků, jenž se pro fantasy žánr stali standartem. Jde si svojí vlastní cestou, lemovanou zajímavými nápady, jako třeba Lodí, která pluje po moři i po souši, zrcadlem, které vymazává paměť, velmi zajímavou a neotřelou povahou a přemýšlením hlavního hrdiny a dalšími zajímavými libůstkami. Tradiční, old-school fantasy složku zde potom zastupuje velmi klasický, jednoduchý, přímočarý příběh, který se nezdržuje zbytečnými popisy, tlachy ani žádnou vatou a naplněn nezbytným padouchem, láskou, zradou, akcí, netvory, spojenci, magickými meči a za podpory strhujícího spádu vyprávění se žene k epickému a opět - dosti zajímavě podanému a nečekaně uzavřenému finále. Za tuto první knihu dávám 4/5 hvězdiček. Pevnost Perly je oproti tomu přímo narvaná zdlouhavými popisy a zbytečnou vatou. Hned kousek po začátku knihy jsem narazil na rozhovor Elrika s jednou z hlavních postav, který trvá skoro 20 stran a nemá pro příběh absolutně žádný smysl, jedná se jen o abstraktní tlachání o rádoby zajímavém pozadí zápletky, které nemá v budoucím ději naprosto žádný význam. Takovéhle zbytečně natahování a zdržování v knihách k smrti nesnáším. Začátek "Pevnosti Perly" ještě není tak špatný, představení hlavního padoucha proběhne poutavým stylem, avšak problémem v mých očích velmi závažným je páteř celého příběhu, kterou je Elrikovo putování po snové zemi, které je velmi nudné, zdlouhavé, nic moc se v něm neděje, jde se tam stále jen dopředu a obsah stránek vyplňují různá setkání se snovými bytostmi, jejich naprosto zmatečnými, nesmyslnými rozhovory a také popisy rádoby zajímavého prostředí a postav, v něm se vyskytujících. Měl jsem z toho pocit, jakoby autor čekal, že se čtenář posadí na zadek z toho, jak je v tomto snovém prostředí všechno jiné, nepochopitelné, chaotické a nejasné, a že bude nadšeně přemýšlet o tom. zda se jedná o sen či skutečnost. No - nepovedlo se. Pro mě to byla zbytečně zabitá fůra stránek, kterou jsem se prokousával jen s krajním sebezapřením. Závěr celého příběhu již byl vcelku očekávatelný, ale přesto docela v pohodě. Pevnost Perly tudíž hodnotím 1/5 hvězdiček. No a finální verdikt - první kniha 4/5, druhá 1/5 ... pokud to z hlavy dobře počítám, tak průměr by měl být 2,5/5, což je mezi dvojkou a trojkou,. ale vzhledem k tomu, že druhá část - "Pevnost Perly" zabírá v knize více místa než ta první - "Elrik z Melniboné", tak se musím přiklonit k té horší známce.... celý text

Bazil Zlomený Palcát 2000, Christopher Rowley

První čarodějovo pravidlo 2008, Terry Goodkind

Ulrikova kladiva 2002, Dan Abnett

Drákulova výzva 2016, Brian Edmund Posehn

Stejně jako má DC Comics svého neortodoxního, z velké části morálku postrádajícího superhrdinu, osvěžujícího panteon klonů Mirka Dušína svojí bezuzdně krvavou agresí v Lobovi, tak Marvel má jeho téměř přesnou obdobu v Deadpoolovi. A protože jsem velkým fanouškem Loba již od devadesátých let, kdy ho kultovní comicsový magazín Crew představil mému - tehdy pozitivně šokovanému - mladšímu já, nebylo pro mě jiné možnosti, než si jednoznačně oblíbit i Deadpoola. Takže i jeho comicsy přináší fůru bezuzdné brutality, černého humoru, morálně pochybných činů a nejen to. Dostane se vám zde i fůry rozličných příšer, připravených zemřít rukou hlavního hrdiny, spousty zajímavých lokací, do kterých při svém putování cestuje a samozřejmě i jedna velká, lehce zvrácená (a o to poutavější !) love-story. Scénář je vcelku přímočarý a postavený tak, aby dal vyniknout hlavně zajímavým vtipům a absurdním situacím a kresba je klasicky mainstreamově přehledná, jak je u moderního comicsu dobrým zvykem. Sečteno a podtrženo - velmi dobrá zábava :-)... celý text

Conan: Věž slona a jiné povídky 2001, Robert Ervin Howard

Nenapodobitelná a krásná atmosféra z pera Conanova duchovního otce. Povídky Věž Slona, Bůh v míse a Darebáci v domě mají takovou auru, kterou by jiný spisovatel nikdy nevystihl. Navíc jsou opředeny aurou určité mystiky, obskurnosti a tajemna, krásně skloubenou s atmosférou první starověkké civilizace. Totální nadčasovou klasikou je i "Dcera pána mrazu" a závěrečná povídka obsahuje i prvky děsu. Conan v této knize není málomluvný, tupý "over-the top" hero - je to prostě jen silný necivilizovaný člověk, který obstojí tam, kde ostatní ne, je chytrý a myslí mu to. Prvotřídní, neopakovatelná fantasy z úsvitu tohoto žánru.... celý text

Přítel Domoviny I. Ročník XVI. 1899, kolektiv autorů

Je na tom poměrně slušně znát, v jaké době to vyšlo. Jazyk, kterým je to psaný, je ještě taková ta stará, dnes už těžko přežvýkatelná čeština se slovy a obraty, které se již dávno, pradávno nepoužívají...rozhodně je to zajímavá exkurze do dob dávno minulých za pochopením toho, jak lidé dříve přemýšleli, jak jednali, jaké hodnoty měli vštípené a hlavně co zřejmě čtenáře tenkráte bavilo číst - dnes by to už neobstálo samozřejmě ani v nejmenším, ale některým povídkám z této knihy se rozhodně nedá upřít dobová atmosféra bezvýchodného a jednotvárného života a často tragické konce příběhů.... celý text

Batman: Dlouhý Halloween: Kniha druhá 2017, Jeph Loeb

Vcelku bych tady mohl zkopírovat můj nadšený názor ohledně prvního dílu této kultovní Batmanovské noir-detektivky, ale každopádně je tu něco, co se dá přidat - v druhém dílu napětí stále stoupá, super-padouchové z Batmanova světa jsou zde velmi dobře a smysluplně zakomponovaní, kresba a barvy přidávají ještě více atmosféry k příběhu a ve chvíli, kdy už jsem si ke konci knihy myslel, že je vše vyřešeno, a že to celé skončí vcelku lineárně a odhadnutelně, a že to nakonec bude tak na hodnocení 4/5 ...tak jsem zjistil, jak šeredně jsem se pletl ! Geniální, prostě a jednoduše - geniální !!! 100% doporučuji všem příznivcům noiru, detektivek i comicsu jako takového ! Ps : opět je zde bonusový sešit s příběhem ze zlatého věku DC, tentokráte s originem Two-Face. Takže ještě navrch máte možnost porovnat, jak jeho origin vypadal v comicsovém pravěku s tím, jak ho představuje Dlouhý Halloween v letech devadesátých :-)... celý text

Batman: Dlouhý Halloween: Kniha první 2008, Jeph Loeb

Spektrum Batmanových příběhů se pohybuje od žánru superhrdinské akce, dětského dobrodružství, ulítlého sci-fi až k temné detektivce - a právě posledně jmenovaný žánr je kabátem, do kterého se "Dlouhý Halloween" v noirovém stylu oblékl a sluší mu to tak, že by i samotný tvůrce drsné temnoty v netopýrově universu - Frank Miller - radostí zaplesal ! Scénárista Jeph Loeb zde rozehrál mafiánskou detektivku, lehce říznutou atmosférou třicátých let, s napínavým a zajímavým příběhem na pozadí dobrého nápadu, kterým je zde vraždění pouze o svátcích. ( Znalí čtenáři Batmanových comicsů si jistě vybaví příběhy se superpadouchem zvaným "Calendar-Man" ).V časové ose vyprávění tento příběh navaztuje na Millerův "Rok Jedna" a stejně jako v něm, tak i v Dlouhé Halloweenu se dočkáte panelů, které pěkně citlivě přibližují osobní život některých hlavních hrdinů. Jsou to malé drobnosti, díky kterým ale čtenář s postavami naváže blízký vztah, což vždy napomáhá k tomu, aby vás příběh beze zbytku pohltil. Prvotřídně kvalitní příběh zde doplňuje temná kresba Tima Saleho, která stylu vyprávění dokonale sedí. V tomto bodě musím rovněž vyzdvihnout i pasáže, kdy dochází k vraždám, které jsou nápaditě provedeny pouze černobíle, což trochu připomenu atmosféru z comicsů Sin-City (opět ten Frank Miller ? :-D ) Už v tuto chvíli se dost těším na druhý díl ...jo - a zajímavým bonusem této knihy jsou opět - jak už je v Comicsovém kompletu od DC dobrým zvykem - dva příběhy ze Zlaté éry. Ale i bez nich by to ode mne bylo za 5/5 !... celý text

Město zatracených 2016, David Guymer

Jednoznačně nejhorší kniha ze série o Gotrekovi a Felixovi. A dost možná nejhorší fantasy, jaké jsem kdy četl ! Přitom začátek knihy tomu vůbec neodpovídá - prvních cca 100 stran mě docela bavilo, až jsem se divil, odkud se na toto dílo vzaly všechny ty negativní recenze. Sice to nebylo nic světoborného, ale dalo se to číst vcelku bez problémů a člověk se v ději hezky vyznal. No ale ve chvíli, kdy prostor prvních 100 stránek uplyne a hlavní hrdinové dorazí do Města Zatracených, jako by se něco zlomilo. Děj je najednou totálně zmatený, absolutně nechápu, co která postava zrovna dělá, kam a proč zrovna jde, proč je najednou jinde, vůbec nepobírám kdo je proti komu a kdo je s kým, nechápu kdo co a proč dělá... navíc některé věty a dokonce i celé odstavce i po opětovném přečtení absolutně nedávají smysl. A tohle utrpení prosím trvá až do samotného konce knihy, kterou jsem se donutil dočíst se skutečně vrcholným sebezapřením a maximálním donucením, které pramení jen a pouze z mého skalního fanouškovství k této sérii. Dokonce i pokud rozluštíte těch zbývajících cca 250 stran absolutně nestravitelného textu, tak se vám dostane jen totálně nudného příběhu, který nedokáže udržet pozornost a nudných postav, ke kterým není možné přilnout. A přitom nápad a základní kostra příběhu nejsou vůbec marné - a kdyby se jejich zpracování zhostil dobrý spisovatel a ne David Guymer, mohlo by to být ucházející, podprůměrné fantasy. Takhle je z toho jen naprosto nečitelný, zmatečný, nepřehledný a ještě k tomu všemu i navíc absolutně nudný a nezáživný blábol. A fakt, že Gotrek se tady často ani pořádně nechová jako Gotrek, snad už ani nechci k celkové a oprávněné krutosti mého hodnocení přidávat. Jsem skutečně rád, že existuje něco jako je "Databáze Knih", kde si můžu přečíst názory ostatních uživatelů, díky kterým jsem se mohl ujistit, že se ze mě přes noc nestal retardovaný dement, neschopný porozumět a pochopit psané slovo, ale že chyba je skutečně v knize. A to nejen v Davidu Guymerovi, ale malou částí i vinou českého překladu, ve kterém je taky docela slušné množství chyb. A jak už zde někdo napsal přede mnou, tak i mě polévá studený pot hrůzy z toho, že tenhle patlal napsal i poslední dva závěrečné díly z Gotrekovy ságy. Člověk by očekával, že mocného trolobijce zabije alespoň sám mocný bůh Khorne, a ne David Guymer. ... Tahle kniha je prostě jednoznačný odpad, jednu hvězdičku dávám jen za těch prvních cca 100 stran, které ještě byly čitelné a za moji úctu k trolobijecké sáze.... celý text

Batman: Rok jedna 2007, Frank Miller

Od roku 1939, kdy se Batman poporvé objevil, byly jeho příběhy vcelku barevné, rozjuchané, plné černobílých postav a hlavně zaměřené na malé děti. Od konce sedmdesátých let to již bylo čitelné i pro normálního odrostlejšího člověka, avšak až s příchodem Franka Millera se všechno konečně dostává na ty správné, temně kruté netopýří koleje. Frank Miller je po padesáti letech, co se Batman prohání po stránkách comicsových časopisů jeho prvním autorem, který na ploše plnohodnotného příběhu popsal jeho origin. Postavy jsou najednou uvěřitelné, zranitelné, lidské , mnohovrstevné a tím pádem zajímavé a poutavé. Čtenář, který Batmana sledoval do té doby, tak konečně mohl ocenit, jak tvrdý a těžký chléb má komisař Gordon a jak zanícený a nezastrašitelný bojovník proti zločinu to skutečně je - nemluvě o samotném Batmanovi, který zde už není tím nezastavitelným, nezranitelným a neomylným vysmátým bojovníkem proti zločinu, ale pronásledovaným, nepochopeným a velmi tvrdě zkoušeným Temným rytířem Gothamu. Pokud chcete začít s Batmanem, tohle je ten nejlepší odrazový můstek do dalších příběhů !... celý text

Bestie na Moonshae 1995, Douglas Niles

Tuhle knihu jsem poprvé četl před dlouhými šestnácti, možná sedmnácti lety. Od té doby si z ní pamatuji tři věci : 1) Hlavní hrdina a jeho kamarádi se potulují po nějaké cirkusové jarmareční slavnosti a snaží se nabalit nějakou holku 2) Rytířky na koních se projíždějí po nějakých bažinách 3) To, jak jsem celou knihu jen a jen čekal na závěrečný souboj s Kazgorothem. ...No, a dnes - bezprostředně po jejím druhém přečtení, jsou tohle stále ty jediné zážitky, které si z knihy pamatuji. Celý příběh je asi takový, jako když s kamarády hrajete Dračí doupě. Dobro je tu dobré, zlo je tu zlé, hrdinové jsou neohrožení, odvážní a smělí, boje jsou rozjuchaně epické a veselé, příběh je naprosto lineární, dobro zvítězí nad zlem, hrdinové s pomocí prostých občanů, vyhecovaných bodrou řečí hlavního reka příběhu - Tristana - směle přemůžou hordy seveřanů, kteří napadli jejich zemi a ústřední družina dobrodruhů v poslední části knihy pronásleduje mocnou bestii Kazgorotha a poté ho prostě sejmou a konec. Tralala. Ovšem při pohledu na mé hodnocení nečekejte, že je kniha na houby. Je to prostě jen lineární, předvídatelné, klasické fantasy s klasickými hrdiny, klasickými zápletkami a celé je to tak klasicky klasické, až mě to ani moc nebavilo číst. Ale jako velký fanoušek světa Forgotten Realms tuhle novelu považuji za solidní začátek knižních sérií z tohoto světa. Kde by se na světě také později mohla vzít nějaká originalita, neotřelost a novátorství, kdyby nebylo absolutní šablonovité, ale pořád ještě hezké klasiky ? :-)... celý text

Cesta lebek 2016, Josh Reynolds

Velmi přímočaré a syrové čtení. Samozřejmě není možné knihu srovnávat s předchozími díly z pera W.Kinga, není dokonce ani tak dobrá jako lepší kusy od Nathana Longa, ale pořád rozhodně není špatná. Je tu hodně soubojů, velmi dobře, zajímavě a zapamatovatelně vykreslené postavy (Kousáka jsem měl vážně rád ! ), děj je tak akorát jednoduchý. A kdyby závěrečná bitva byla epičtější, nebo alespoň z části tak monumentální, jak slibuje lineární šipka příběhu, která k ní celou knihu směřuje... a kdyby nekonečné popisy chaosu nebyly tak zdlouhavé, únavné a repetitivní, tak mohla být kniha o dost kratší, svižnější a vygradovanější.... celý text

Batman a syn 2017, Grant Morrison

Vcelku průměrný, klasický Batmanovský příběh, který vyšel zřejmě jen proto, že je dost zásadní pro jeho mytologii. Příběh má trochu mezery, celé je to dost vytržené z kontextu moderního Batmanovského vyprávění, pro které je holt potřeba mít načteno hodně z předchozích dílů sešitové série "Batman" i "Detective Comics", které u nás bohužel nevyšly a pravděpodobně - vzhledem k jejich ohromnému počtu, kolísající kvalitě a dlouhodobé provázanosti - nevyjdou. Ale jinak je to fajn čtení, s vynikající, mainstreamovou kresbou. A samozřejmě potěší i dva bonusové sešity ze zlatého ( či stříbrného ? ) věku comicsu na závěr knihy :-)... celý text

Charonův spár 2017, Robert Anthony Salvatore

Další na výsost povedená kniha o Drizztovi ! Nečekal bych, že s tou brutální kadencí, s jakou Salvatore seká jednu knihu za druhou, si udrží tak vysokou kvalitu, ovšem daří se mu to na výbornou ! Perfektní postavy, mnohoznačné, nečernobílé a velmi zajímavě napsané, napínavý a vypointovaný děj, spousta dobré akce, dechberoucí souboj s jedním ze stěžejních padouchů se dokonce odehraje již uprostřed knihy na ploše celých 16-ti stran a tudíž tentokrát nemusíme na všechny zásadní bitvy čekat až na konec knihy. A ke konci jsem se dokonce o Entreriho skutečně bál. Jediné mínus je pro mě opět velké množství prostoru, které dostalo nudné a nikam nevedoucí intrikování vedlejších postav, které je přítomno snad v každé knize. Ale to je jen můj názor, chápu že pro někoho jiného to může být zajímavým kořením knihy. Vzhledem k tomu, že první trilogii o Drizztovi jsem četl, když mi bylo 15, tak jsem skutečně rád, že série stárne, dospívá a vyzrává společně se mnou, aniž by ztratila napínavého, akčního ducha a svoji úžasnou jiskru !... celý text

Putování Měsíčního stínu 2004, Sean McMullen

Taková trochu volovina, sem tam jsem se v tom ztrácel, některé postavy se mi už pak i pletly, některé mi přišly dost zbytečné, děj a události v příběhu se mi sem tam zdály jako jedno velké zmatečné "what the fuck?", ale na druhou stranu to mělo vcelku originální přístup, postavy i zápletku a děj zas tolik nenudil... ...jo a to, že to mělo být "humorné fantasy" asi značí těch pár trapných nepovedených vtipů, co se v knize sem tam objeví. Jsem příznivce Zeměplochy, či knih Craiga Shaw Gardnera, dokonce i série o Kedrigernovi...ale pokud se v Putování měsíčního stínu humor objevil, tak špatný a nucený.... celý text

Batman: Deset nocí KGBeasta 2009, Jim Starlin

Osmdesátková vize a pojetí Batmanovského příběhu, s padouchem, který je slabým odvarem nejtvrdší Batmanovy nemesis - páteř-lámajícího svaly obrostlého obra, zvaného Bane. Příběh je jednoduchý, avšak vcelku poutavý. Jen mi dodnes nedává smysl scéna, kdy ....SPOLIER !!! ...si KGBeast uřízne ruku, aby se zbavil Batmana....něco takového udělat nemusel a vypadá to fakt blbě....a závěr příběhu a to, co Batman udělá, mi k jeho stylu přemýšlení taky moc nesedí. Ale jinak je to celé fajn, průměrná, dobrá, 80´s Batmanovka.... celý text

Batman: Kameňák a další příběhy 2013, Alan Moore

Nevím, jaké jsou další příběhy v této knize, protože jsem četl pouze příběh "Kameňák", ještě v době, kdy vycházel na pokračování na stránkách kultovního magazínu Crew, na konci devadesátých let. Joker se zde mění ve skutečnou nemsis, totálního nelidského magora a tahle poloha mu absolutně sedí a definuje jeho osobnost pro moderní éru Batmanovské mytologie. Pokud comics o netopýřím muži sledujete již od zlatého, či stříbrného věku, tak si tento příběh prožijete o to intenzivněji, když víte, kdo je Barbara Gordon a co všechno si jako Batgirl po boku Batmana a Robina prožila. Temný, obskurní a velmi krutý příběh, který ovlivnil Batmanovu mytologii na dalších dvacet let dopředu. Ode mne absolutní hodnocení za samotný Kameňák a další příběhy, které tato kniha obsahuje, mohou být už jen příjemným zpestřením, bonusem či doplněním děje.... celý text

Batman: Ticho: Kniha druhá 2005, Jeph Loeb

Batman: Ticho: Kniha první 2004, Jeph Loeb