grillica
přečtené 685
Havel
2014,
Michael Žantovský
Nejistý kluk, filozof, intelektuál, spisovatel, dramatik, záletník, ješita, disident-prezident, pravdoláskař, humanrightista, enviromentalista, humanista, chronický kuřák, notorik, milovník Ameriky, nemocný člověk. Téměř dva měsíce jsem strávila s fascinujícím "monstrománem"; až na pár pro mě nezajímavých pasáží (třeba v první části knihy o jeho umělecké dráze) jsem téměř 600stránkovou bichli hltala jako nejnapínavější severskou detektivku. Při mém rozhodnutí dovzdělat se jsem dostala tipy na několik knih o Havlovi. Mezi prvními doporučeními byla tato monumentální biografie od Michaela Žantovského. Předem jsem byla varována, že ať se autor snažil sebevíc, nepodařilo se mu zůstat nestranným. Jak by taky mohl, po tom všem, co s Havlem prožil a jak blízkým přítelem a spolupracovníkem mu byl po dlouhá léta. Přes tuto drobnou výtku musím autorovi složit poklonu za opravdu neskutečné dílo, ve kterém Havlovu cestu životem vykresluje natolik živými barvam, s tolika souvisejícími fakty, že po dočtení začínám celý ten kult HAVEL trochu chápat. Snažím se být objektivní, je to moje první kniha o něm a o tomto zlomovém období naší země. Není to jen óda na prezidenta, kterého si, troufám tvrdit, v zahraničí dosud váží ze všech našich prezidentů nejvíc, ale i kritický pohled na státníka, muže, který ne vždy udělal správná rozhodnutí nebo volil vhodná slova. Nakonec skončil vyčerpaný, nemocný, ale snad smířený se svým osudem. Co mě trochu mrzí, ale odpovídá to povaze knihy a snad i vztahu autora k Havlovi: doufala jsem, že se dozvím, proč se nová vláda tak málo vypořádala s komunisty: tak, jak by si ta chátra zasloužila. K tomu snad najdu vhodnější zdroje. Až odpadne nálada, kterou jsem po přečtení získala, zkusím prý kritičtější životopis od Kaisera a snad i Havlovo Prosím, stručně.... celý text
Sedmikostelí
2014,
Miloš Urban
Po Urbo Kune druhý Urban. Prvotní dojmy trochu rozpačité, hm, gotika, historie, hm, to mě asi moc nezajímá, ale historie Prahy, oukej, to by šlo. Květoslav (po Mikuláši z Urba by mě zajímalo, jestli si Urban obvykle volí neobvyklá jména svých hrdinů) je nedostudovaný historik, bývalý policajt s větším šrapnelem, nejspíš panic a celkově divný patron. Pár týdnů nemůže sehnat práci a potlouká se po svém oblíbeném Novém Městě. Jedno větrné, studené listopadové odpoledne ho doslova vrhne do víru dění kolem záhadných vražd, středověké Prahy, kostelů; historie obyčejného člověka, a života jednoho naprosto neobyčejného rytíře, světa nedostupných žen a pocitů zklamání a nedostatečnosti ze sebe samého. Život tohohle podceňovaného nýmanda se postupně rozvíjí ve sled neskutečných a fantasmagorických událostí, které vyústí v závěr tak dokonalý, a závěrečnou myšlenku tak znepokojivou... Ne vždy se mi četlo snadno, někdy jsem se musela vracet v textu, protože to není úplná oddechovka na odpoledne, třeba když se stěhoval k Matyášovi, snahu vyznat se v této pasáži jsem prostě vzdala. Akorát mě dost štve ta ošklivá obálka vydání z nakladatelství Argo, pardon, ale co to má být? Je však dost jisté, že nutně musím obejít většinu kostelů a jiných míst! Asi si k tomu budu muset najít literaturu a historii a vůbec, víc takových knih, které donutí k hledání dalších knih a zdrojů a map... Jsem pražský chodec, ale očividně začátečník.... celý text
Urbo Kune
2015,
Miloš Urban
Kvůli zájmu o architekturu mi byl doporučen tento můj první Urban. Futuristické město jako stát, hlavní hrdina antikvář a později knihovník; mohl mi někdo víc napsat knihu na tělo?! Možná to prvotní nadšení bylo moc velké, možná jsem moc náročná, možná to bylo zbytečně překombinované... Ale tenhle příběh, respektive celá kniha, ač měla dost jednotlivých prvků, které mě některé zaujaly nebo chvíli i bavily (futuristické funkční město, nově vznikající knihovna bez finančních problémů, reálná Praha a její blízké okolí, blízce neurčená budoucnost, malí androidi, architektonické řezy Urba, malý formát knihy jako bonus) mě jako celek zklamal. Do konce (posledních asi 20 stran) jsem se musela nutit. Podle mě se mohla trochu jinak rozvíjet linka knihovny a jejího poslání obecně, ale kdo dnes bude psát sci-fi o knihovnících, že ano.... celý text
Voyeur
2015,
Alain Robbe-Grillet
Ať si je to klasika, lituju času, kdy jsem se knihou pokoušela prokousat až na konec. Děsně divné napsaný, i když jsem se soustředila, takový chaos není pro mě. Téma je teda taky hnusný, což by se ještě dalo snést, ale ta forma je příšerná. Naprostá ztráta času!... celý text
Edith Piaf
1974,
Simone Berteaut
Dojemné, neuvěřitelné, bláznivé, smutné a šíleně krásné to bylo... Hlas Edith Piaf mi přijde jak z jiného světa, její písně berou za srdce, ale po přečtení jejího životopisu mám k ní, zmítané osudem, láskou, chorobami, chvílemi neskutečného štěstí a slávy, chvílemi depresí a tužeb ukončit to všechno; ještě blíž... Neuvěřitelně citlivě a poutavě podaný životopisný román napsala její nevlastní sestra, která po jejím boku strávila třicet let, od zpívání v ulicích Paříže, přes největší a nejslavnější vystoupení na velkých scénách Francie, Ameriky, po celém světě.. Nádhera, smutek, dlouho jsem nebrečela u knihy. Ano, pustila jsem si k tomu její písně, na samém konci mi pěla "Mon dieu, mon dieu..." Můj bože.... celý text
