gumkacik
přečtené 377
Sova
2016,
Samuel Bjørk (p)
Zápletka bezesporu zajímavá a čtenářsky atraktivní. Kniha měla spád. Výkon týmu vyšetřovatelů mi ovšem přišel nevalný. Každý si řešil svoje osobní problémy, na případ se pořádně nesoustředil skoro nikdo. Naopak někteří často působili jako po lobotomii...viz neustálé "jak jako?" a "teď nechápu, jak to myslíš...", přestože sdělení bylo triviální a nedalo se na něm cokoli nechápat. Mia, ze které byli všichni na větvi, vlastně neřekla nic, co by nenapadlo každého druhého čtenáře.... celý text
Sebevraždy panen
2013,
Jeffrey Eugenides
Kniha s velmi zajímavým námětem, který je umocněn osobitým zpracováním. Absurditu aktu sebevraždy dívek zintenzivňuje odstup, který od nich máme. Dívky jsou pozorovány prostřednictvím chlapců ze sousedství a to převážně z dálky. Z jejich života tak vidíme pouhé útržky, které občas vyplují na povrch, přičemž žádný z těchto útržků nezavdává na první pohled impuls k sebevraždě. Kniha je psána tak, jako bychom sledovali televizní dokument. Nicméně - na mě to bohužel nějak nepůsobí. Přišlo mi, že se mezi sebevraždami prakticky nic neděje. O dívkách se dozvídáme tak málo, že téměř není o čem psát a celá kniha tak stojí spíše na udržování určité atmosféry, která mi ale nestačí. (Film jsem zatím neviděla, možná bych se na knihu pak dívala jiným prizmatem). Ačkoli je knížka tenká, měla jsem nutkání přeskakovat řádky a trochu ji popohnat. Jakoby autor na začátku knihy praštil velkou silou pěstí do stolu, čtenář poté stále a stále čeká na vysvětlení, načež se ke konci knihy dočká jen další stručné a málo vypovídající rány do stolu.... celý text
Farma
2016,
Tom Rob Smith
Kniha mě nejprve spíš vytáčela. Měla jsem tendence si v duchu neustále klást k vyprávěnému příběhu doplňující otázky, jelikož některé věci se mi zdály nelogické. To mě ale pohánělo kupředu a nakonec jsem byla s vysvětlením na konci spokojená.... celý text
Hermafrodit
2009,
Jeffrey Eugenides
Mám úplně opačný názor než Sparkling (dodávám, že Hermafrodita jsem naopak četla jako první, Sebevraždy panen hned poté). Přijde mi, jakoby knihy ani nepsal tentýž autor. U Hermafrodita najdeme propracovanou psychologii postav, přehršel děje, vyprávění má spád. Sebevraždy panen mi plynuly poněkud bezcílně, co se odehrává v hlavách dívek, to čtenáři zůstávalo nepříjemně skryto a pointa vyšuměla do ztracena. Co se Hermafrodita týče, Jeffrey Eugenides se předvedl jako profesionální vypravěč. Dokáže čtenáře s naprostou lehkostí vést spletitým příběhem odlišných generací, historických období, národností a pohlaví. Přitom vše plyne naprosto přirozeně, s humorem a nadto místy čtenář narazí na pasáže, kdy si říká, že "hmatatelněji" by se to jednoduše vyjádřit nedalo. Jako například popis vlasů babičky Desdemony zamlada, jehož citaci prostě musím uvést: "Černé vlasy nosila svázané do copů sepnutých jehlicí pod šátkem. Ty copy nebyly jemné, jak je nosí malé dívky, ale těžké, ženské, vyzařovala z nich přirozená síla, asi jako z bobřího ocasu. V těch copech byla obsažena celá léta, roční období, změny počasí. A když si je před spaním rozvázala, spadly jí vlasy až k pasu."... celý text
Paganiniho smlouva
2011,
Lars Kepler
Knihy od Keplera jsem nečetla popořadě, k této se dostávám po Písečném muži, Hypnotizérovi a Svědkyni ohně. Bohužel musím říct, že mi v porovnání s nimi přijde jednoznačně nejslabší. Chybí tu atmosféra, některé naťuknuté věci jsou ponechány bez vysvětlení. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že postavy jsou občas popotahovány jako loutky na scéně.... celý text
