Gwilwilethiel
přečtené 282
Čtvrté křídlo
2024,
Rebecca Yarros
Rebecca si vzala dobře osvědčený recept, ke kterému měla hromadu přísad a tak dobře je nakombinovala, že z toho vznikla naprosto skvělá polívka :D Ale teď vážně, Čtvrté křídlo je romantasy plné dobrých klišé a to v poměru tak akorát. Sympatická hlavní hrdinka, které od začátku fandíte. Svůj úděl si nevybrala a ani se k němu zdánlivě nehodí. Má však vůli z ocele a díky svému důvtipu zvládá obstojně kličkovat výzvami, které studium na válečné akademii Basgiath přináší. Dokud se ovšem na scéně neobjeví pan božský rival, to pak jde rozum stranou, kolena (a nábytek;) se podlamují. Ze začátku mi Violčiny reakce na Xadena přišly malinko přehnané, ale později jsem se sama přistihla, jak se tetelím, když na stránce zahlédnu jméno začínající na X :D Navíc je tohle ten typ příběhu, kde se kolem hlavních postav postupně vytvoří skupinka přátel, která k vám otevře náruč a cítíte se díky nim v knize jako doma. Naposledy jsem tento pocit měla u Dvorů a moc mi ta příjemná chemie mezi postavami chyběla. A ti draci! Každý má svou jedinečnou osobnost a...víc už napsat nemůžu :) Příběh utíkal hezky svižně a čtivě, i když jsem se v poslední čtvrtině začínala cítit malinko ukolébaná tím, jak idylicky situace působí. Po proplesknutí v podobně dobře mířeného zvratu děj nabral pořádný spád. A ten závěr? Chci další díl a hned!... celý text
Děti Duny
2007,
Frank Herbert
Kéž by šlo dát více než pět hvězdiček. Takovou husí kůži jsem u knihy snad ještě neměla.
Slzotvůrce
2023,
Erin Doom
,,Nechci tě mít bez tvých démonů, bez tvých chyb a nedostatků. Jestli spolu nemohou být naše stíny, tak potom ani naše duše." Už dlouho mě příběh knihy tolik nezasáhl. Rozbil mi srdíčko na kousky a pak ho zase složil zpátky...jen některé dílky přehodil, některé dal pryč a jiné zase přidal. Dětský domov s temnou minulostí. Dívka, která se snaží hledat ve světě krásu. Naivní, jemná. Konečně se jí splnil sen, bude mít milující rodinu...budoucí adoptivní rodiče si však nevzali jen ji. Chlapec, o kterém byla přesvědčená, že ji nenávidí, se nechal vybrat, aby šel do nové rodiny s ní. Udělal to snad záměrně? Ale proč? Nic není jak se zdá. Riegel je jako vzácný křišťál ukrytý v srdci hory a Nika jej přes všechnu nepřízeň osudu a s veškerou jemností hodlá objevit. Kdo vlastně je ten navenek chladný a krutý chlapec, kterého zná odmalička z dětského domova? Vrstvy příběhu se až dokonce odkrývají pomalým a napjatým způsobem, který vám nedovolí knihu odložit. Čtení mě bolelo a ždímalo mi slzy z očí. Já ale nemohla přestat. Bylo to krásné, bolestivé, úzkostné. Ale dalo mi zároveň spoustu naděje a nových myšlenek. A už nikdy nezapomenu na pohádku o Slzotvůrci :) Tu si ponesu v srdci napořád...... celý text
