haki34 přečtené 2015

Gabra a Málinka 3. a 4. díl 1991, Amálie Kutinová

Gabra a Málinka se učí latinsky 1946, Amálie Kutinová

Knihobudková...mám vydání, kde je 3 + 4 díl pospolu... Latina, latina..co myslíte, kolik si z ní pamatuji já ?? :D holky pokračují ve školních příhodách, promísených se zážitky z domova...Gabra pořád vede - takové ADHD - dnes už by jí hned zaškatulkovali...a maminka, ač sice dle autorky hodná to žena, je vykreslena jako osoba, která si s dcerami v podstatě neví rady..jak návštěva ve škole, kdy si plete školníka s profesorem a nadržuje Gábině, tak scénka z návštěvy u paní lékárníkové, kde se děti opravdu neumí chovat a matka je bezmocná...spíše než "legrace" z dětského vyvádění mi z toho svítila ta její bezmoc... Málinka se ale konečně dostane do lékárny a můžeme spoznat práci lékárníka zblízka - přípravu pilulek, náplasti...k lékárně se vrací i v aprílové příhodě. Nejsvětlejších Gabřiným počinem, nebo spíše Herčiným - byl nález pokladu, který vyžehlil spoustu věcí. Ještěže tak - potože někdy chudák Gabra (ještě to tvrdé Gabra !!) díky svým alotriím balancuje na hraně mých sympatií - třeba její projev na koncertě... Pobavily taky Vánoce - výbava pod stromečkem - kdo z nás si nenašel někdy utěrky, ručníky nebo něco podobného ?? a laskavá babička s "deputátem". Koza Herka ale jako komický prvek jedndoznačně vede. Pořád skvělá knížka, drží laťku, doporučuji !... celý text

Gabra a Málinka v čarovné zemi 1946, Amálie Kutinová

Taky knihobudková...prázdniny holek na Kopanicách, v Žítkové...pokračují ve svých lotrovinách (zejména Gabra, které zlo kolikrát opravdu zůstalo nepotrestáno - třeba Málinčin dort...nepříjemné taky byly Gabřiny scény hned v úvodu, kdy zuřivě odmítala dojet do Prahy vlakem...holka, která ukončila sekundu se chová jako rozmazlený fracek..a prchází jí to...). Málinka se přibližuje své touze stát se lékárnicí, věnuje se chovu zvířátek i vegetariánství :) (vůbec se jí po lovu raků nedivím ;)) Aby to neblo tak jednoduché, překonají i bleskovou povodeň, při které Málinka bude potřebovat ošetření od bohyně, s kterou se takto konečně blíže seznámí. Svět Kopanic se vším všudy - bídou, těžkou prací i kouzelnou přírodou. Taky bohyně a alkohol, spousta dětí postižených. A nemůže chybět pravá kopaničářská svatba ! I výlet do čarovné země autorka zvládla se ctí, příběhy děvčátek drží svoji laťku pořád nahoře :) Doporučuji !!!... celý text

Gabra a Málinka ve městě 1946, Amálie Kutinová

Knihobudková...milá dětská knížka, která mě našla až v dospělém věku (na Slovensku nebyla tolik rozšířená ;)), ,navíc první díl jsem zatím nepotkala, takže začánám rovnou dvojkou ;) Příhody Gabry a Málinky pobavily, některé ale také přišly docela na hraně - a pak že dneska jsou děcka sígři - ty Gabřiny výčiny ve škole, záměna peněz a knoflíku.. také mě občas udivovalo , jak se holky chovaly - jelikož začly chodit do primy, předpokládám, že měly kolem 10let ..představa že já v 10letech vyvádím třeba v čekárně u doktora tak jak tyhle 2 uličnice, mi přišla docela přitažená za vlasy... Celou knížku mi také nebylo jasné, jak staré rodiče holky měly - tatínek v důchodu, ale pořídil si ještě synka...(nehledala jsem v autorčině životopisu ty reálné podklady a data..) Také bylo zajímavé vrátit se do časů, kdy jedinou informací byly dopisy - tady překvapilo, jak Mackovi nejdříve neochopili narození děťátka - zas tak blbě napsané mi to nepřišlo, a pak teda, že by matka nejstarší dceři neřekla, že je těhotná ?? no, odhlédnouc od toho - milý návrat do valašského dětství v 1.polovině 20.stloletí..kdy ještě bylo bezpečné kopat se v Bečvě a lovit tam ryby... a vrhám se na další díl....... celý text

U veliké lžíce! 1985, Sid Fleischman

"Nevidel jste tu čuníka ?" zavrčel kuchař. "Ne monsieur," zavrěl hlavou Francouz. "Zato krysy - oui !" děckáá, tak tohle je letošní úlovek z knih vyřazených z knihovny za 1kč, řazený do TOP TEN !!! a zároveň doporučuji jako výbornou knížku, řazenou do kategorie dětské, ale pobaví i dospělé :) Autor se s chutí a se ctí zhostil tématu...vytyčil si jasnou dobu, po kterou se děj odehrává - přesně jeden rok..respektive - Jack a majordomus mají rok na to, aby našli zlato na Divokém Západě...ale pozor - cesta trvá 5 měsíců, i když to valíte na parní pohon, i když máte příznivé větry a i když to neberete kolem Ohňové země, ale přes Magalhaesův průliv..takže po dobrodružné plavbě nezbývá moc času na rýžování, kutání...zato naši hrdinové stihnou fušovat do řemesla holiči, chytit zločince, a nakonec vše dopadne...překvapivě :) ano, nechte se překvapit...:) Výborná postava Saturninovského majordoma Praisewortha alias Býkovce, kterému zdatně sekunduje kluk Jack, alias Jack Brynda... Svižné, vtipné, délka akorát...Doporučuji dětem i dospělým a posouvám dětem do knihovničky !!! na furt !!! "Lampy s velrybím tukem plápolaly v chodbičkách po celých čtyřiadvacet hodin denně a bylo těžko rozpoznat, zda je den, či noc. Noci byly nejhorší. Jackovo visuté lůžko se kymácelo a stěny kajuty se houpaly. Pokud nespadl z pričny pan Azariáš Jones, sletěl dolu dr. Buckbee. Nejedou se Horák Jim probudil a zjistil, že se na něho svalili oba dva. "Zažil jsem medvědy grizzly o poznání přívětivější, než je tenhle prevít mys Hoorn," říkal."¨ "Praiseworthy zašel do prádelny, pouhé laťkové konstrukce potažené plachtovinou, a položil ranec košil na stůl. "Za jak dlouho bych si pro ně mohl prosím přijít?" zeptal se. "My placovat velmi lychle," odpověděl muž za pultem. Uklonil se, až mu copánek poskočil. "Jak rychle ?" "Tši měsíce. Pokud nepšijít tajfun." "Tři měsíce ! Tajfun !" Ten člověk je blázen, pomyslel si Praiseworthy. Mžná že jsou v tomhle městě blázni všichni "my ale máme v úmyslu odplout zítřejším odpoledním člunem." "Není možné," ukláněl se Číňan a zastrkoval ruce do plandavých rukávů. "my posílat pládlo do Čína. Zpátky ho dostat za tši čtyži měsíce - vyplané, našklobené, vyžehlené. Pokud nepšijít tajfun. Pak déle. Tady nikdo neplat. Moc dlahé . (San Francisco :D) Levnější posílat do Čína."... celý text

Vražda v Kantonu 1999, Robert van Gulik

Poslední v sérii..poslouchána jako audiokniha. Tentokrát jsem neusla, ani se neztratila..;) Vynikající...tato bezvýznamná osoba autorovi uctivě děkuje za možnost seznámit se se soudcem a jeho případy. Možná právě vědomí, že se jedná o zakončení série mě přinutilo pečlivě sledovat každičké slovo. V průběhu poslechu jsem zapátrala v komentech, protože jsem chtěla vědět, kam ji v sérii zařadit. Že je to vlastně zakončení, mě trochu překvapilo..a pak mě znejistily komenty ohledně smutného konce...poslední minty jsem ted navíc trávila napjatá v přesvědčení, že soudce určitě umře...a ne...každopádně tato závěrečná scéna, kdy soudci letí celý společný život před očima, mě dojala..no jo, jsem měkota..(a možná trochu blbě připoměla Vinnetoua a Old Shatterhanda v osudové scéně třetího dílu...)..dost ale o dojetí... Celkově tento případ opět překypoval komplexností, propojeností více linií pátrání, zapojil také arabskou komunitu a národ Tanků (jak poznamenal můj muž při náhodném poslechu - je jedno, z které doby soudce je..život běží pořád stejně, vztahy, konflikty, problémy...). Seznámil nás i s dalším hobby ve staré Číně - chovem cvrčků..vše mělo svůj význam. A každý kamínek zapadl na přesně určené místo v mozaice. Byla dohrána mistrovská šachová partie. Děkuji ! a ráda si vychutnám znovu...tuhle, i další.... celý text

Důl u Veselého rytířstva 1943, Mirek Elpl

nalezena v knihobudce... Mnohovrstevná knížka. Pravda, trochu archaicky psaná, a hodně poeticky. Příběh ale má co říct v dnešních časech..Sledujeme osud bakaláře Jana, jeho přerod z veselého a bezstarostného studenta na známého šenkýře, manžela a přítele a pomocníka horníků... Jan má možnost několikrát sklouznout dolů, popíjí, víc než je zdrávo, bojuje i s přístupem rodičů - vyděděn z rodinného statku , kde zůstává hospodařit jeho bratr - dvojče. A co s titulem ? nic, než najít si vlastní cestu a štěstí. Navzdory letům, která dělí knížku od vydání, byla psána velmi čtivě. Autor dokázal stáhnout čtenáře o pár desítek let zpátky bez větších problémů. Navíc svým postavám rozehrál bohatý vnitřní život. Lyricky popisuje okamihy všedního dne, třeba i pasáž stavění nové hospody - najednou je z toho řež a boj rostlin na mýtince o přežití....samozřejmě nejvíc se pověnoval Janovi a Marii. Hned za nimi je Marta - šenkýřka s nenaplněnou láskou k Janovi, o to více pak nacházející uspokojení ve vlastní rodině. Akorát bohužel nedalo mu nepotrápit hlavní hrdiny tragédií, když už se zdá, že ustáli křivé obvinění, Mariiny výslechy (hrozilo i trpné právo - není ale řečeno, co proběhlo, to autor nechává na naší představivosti), a mají šanci začít znovu, přichází mor... Na postavě Kryštofa přiblížil těžký život horníků, táhnoucí se generacemi, nevyhneme se ani důlnímu neštěstí..na postavičce malého Vavřince ukázal další lidskou bídu, padlé ženy a jejich osud, odsouzení okolí. Plnotučný román..(a zajímalo by mě, jestli se líbil také tatínkovi, který můj výtisk dle věnování vepsaného rukou dostal roku 1943 k Vánocům od Jirky..) "Od toho dne si nebyl nikdo z obyvatel mýtinky jist životem. Kolem kráčela smrt. Drobné květiny a tráva byly udupány. Zhasínaly jedna po druhé. Ostatní pozorovali úzkostlivě podivné divadlo a omdlévali strachem. Zatím přinášeli muži na svalnatých ramenou smrky, zabité v sousedství. Shazovali je, ještě slabounce dýchající, na zem, až to zadunělo, a rvali z nich sekerou kůru. Neumdlévající řadě pohřbů voněla pryskyřice, dlouho do noci zněl místo umíráčku nářek tatínka Korábu, hrůza perlila se na čelech trav a květin neosychajícími krůpějěmi rosy." "Když přišel, když přišli i další, vydechli jsme volněji, neboť v nás nevzbudili ani radost, ani bolest. Neuvítali jsme je s jásotem, ani je neodháněli nevlídností. Byli nám lhostejní. Jejich příchod hladinu našich duší už nezpěnil, nezvlnil, nezčeřil. Ano děvčátko, lidé se vraceli, ale naše cesta k nim byla lesem bez průhledů, zaplevelená, zarostlá trním, zatarasená balvany. A my neměli ani chuti, ani síly je odvalit. Zbytky sil bylo nutno šetřit na cosi většího: Učili jsme se znovu žít jako když se dítě začíná učit znovu chodit."... celý text

Villette 1990, Charlotte Brontë

Knihobudková...aneb seznámení s další sestrou Brönteovou.. a musím říct, že Charlotte taky umí. Akorátže příběh občas zakroutila naprosto nepochopitelným směrem..některé dějové odbočky jsem vůbec nepochopila...a v několika etapách jsem čekala, že to autorka požene úplně opačným směrem. Ale zas navzdory očekávání mě překvapovala humorem, vtipnými dialogy, ironií a sarkasmem. Dialogy Lucy a Ginevry neměly chybu, to špičkování bylo až šokující. A korunoval to závěrečný Ginevřin list pro Lucy, kde zároveň objasnila i záhadu jeptiščina přízraku. Bavila jsem se velmi dobře ! knihu bych označila za překvapivou. Ano, měla pasáže, keré se vlekly. Obsahovala vatu. Ale i spoustu překvapivých momentů. Konec - autorka nechala na nás..ať si vymyslíme každý ten svůj. Oceňuji, že se ještě pokusila naznačením různého vyhnout tomu romantickému..(i když jsem měla tendence remcat na případnou sladkou tečku, hrozící tragédie se mi taky nelíbila ;)) asi se raději kloním k happyendu...) Vztah Polly a Grahama předurčila na začátku, chvíli jsem ale doufala v zvrat. Učitel Paul Emanuel mi silně připomínal Hercule Poirota - jeho kroužení kolem Lucy bylo opravdu nenápadné ;) Kmotra Brettonová byla osvěžující postavou...legenda o zjevení jeptišky dodala knížce duchařský šmrnc. Ať jen nechválím - nelíbila se mi psychedelická pasáž o návštevě Lucy Snowové na noční slavnosti v parku - opravdu působila spíše jako halucinace po prášcích na spaní. Nelíbilo se mi, jak se pokusila zmást a pak senzačně objasnit, kdo je doktor John...už vidím, že by po letech de facto příbuzní nepoznali jeden druhého...a myslím, že náhoda s přestěhováním do stejného městečka byla až moc přitažená za vlasy. Ale což. Zhrnu : Brönteovy umí ! doporučuji vyzkoušet! "Venku byla zima a tma, ale i tak jsme brzy našli svůj kočár. Cesta domů byla snad ještě příjemnější než cesta na koncert, ačkoli náš kočí, který se osvěžoval v hostinci, ztratil směr, a teprve, když moje kmotra poznamenala, že jejich Terasa leží sice dost stranou, ale přece snad ne až na konci světa, vyhlédl Graham z okna a viděl, že jmse v širých polích, vylezl na kozlík a sám vzal opratě do rukou."... celý text

Lovci žraloků 1975, Ben Cropp

Nalezena v knihobudce... Začla jsem číst a přiznám se, že jsem očekávala něco trochu jiného..začátek - čistá jatka...jen popisy, kde , jak a kolik žraloků zabil Ben se svým týmem...a jestli sjem to pochopila správně, zdalo se dokonce, že spousta i zraněná odplula..nejsem fanatický ochránce přírody, ale smysl toho všeho vraždění (i mistrovství v lovu oštěpem) mi tak trochu unikal...kdo víc zabije ? proč ?? jak píše v jediném komentu předemnou kannibal28 - je s podivem, že tam vůbec něco živého zůstalo.. Poznáváme zároveň žraločí druhy - protože ne všechny jsou nebezpečné...a Ben ukazuje různé způsoby obrany proti těm nebezpečným - kladení sítí (kde se ale zamotá kde - co , třeba i mládě delfína..), pak jejich oštěpy, nakonec oštěpy s výbušnou hlavicí...řezničina mě opravdu znechutila. Ben kromě vraždění žraloků ale také fotil a natáčel podmořský svět. A pátral také po vracích lodí ...v těchto pasážích na mě jeho družstvo připomínalo pro změnu hyeny...ale - to jsou mé pocity...každopádně prozkoumávání vraků a rozebírání námorných tragédií ttrochu uhladilo nepříznivé dojmy z vraždění žraloků... A od vraků se Ben dostává k nejlepší pasáži , kdy o 15letech lovu začíná zkoumat, jak s rybami spolupracovat...že je lze i "ochočit"...no néééé !!! fakt ?? takže teď budeme hezky soužít s tím, co přežilo...a tak nějak otevírá více oči. Smekám, že to přiznal. Smekám, že otočil svou práci jiným směrem k ochraně, přiblížení podmořského světa nám, suchozemcům. Jen ty zřaloky nemusel tak zuřivě vraždit..(nejen je) byly tady dříve než my, podmořský svět je primárně jejich domov. Foto příloha velmi dobrá, ocenila bych i víc... Konec knihy pak tvoří seznámení s obvklým žraloky australských vod třídou, řády, doplněné jednotlivými žraloky podrobněji včetně kresby a krátké charakteristiky. "Turrum se zmítal na konci oštěpu a bylo truchlivé vidět jeho družku, jak připlavala a kroužila kolem svého umírajícího druha. Smutně šťouchala probodnutého turruma čenichem. Bela si připadal jako opravdový zločinec a litoval, že tu rybu probodl. Van se ponořila a hladila smutnou a opuštěnou rybu, která se pořád tiskla čenichem k svému neživému příteli. Nikdy předtím jsem neviděl tak dojemný výjev mezi rybami, obvykle považovanými za studenokrevné. Celý ten den turrum plaval blízko nás, jako by ještě hledal ztraceného druha." "Když jsem začal lovit žraloky, a zvlášťě když jsem zkoušel pod vodou výbušnou hlavu dvanáctku, pobil jsem tucty těchto žraloků. Vzrušení nového zážiku brzy pominulo, a já teď dokonce lituji, že jsem je zabíjel. Bude-li snesmyslné zabíjení pokračovat, "šedé sestry" u pobřeží Nového Jižního Walesu budou brzy vyhubeny. Mnoho lidí toho ovšem nebude litovat, protože "šedá sestra" je s pojena s představou útočného žraloka. Novinové zprávy o napadení lidí žralokem v minulosti vždy obviňovaly "šedou sestru", ačkoliv většinou pachatelem byl nebezpečenější žralok "velrybář"." vraky počínaje, spolupráci s rybama konče - vylepšil Ben mé hodncení na 4*...ano, jsem subjektivní. Ale řezničiny bylo moc a zastínila přírodovědnou stránku věci. Howgh !!! p.s. a mám v plánu vyhledat nějaké Benovy filmy...... celý text

Černá sanitka: Druhá žeň 2007, Petr Janeček

posloucháno jako audiokniha (jinak poslech verzi doporučuji - velmi příjemně namluveno) Další příběhy, vyprávěné mezi lidem...tady jsem se dočkala verze sanitky - příběh s chybějící levinou.. Zároveń ledvina, Hostinec v horách a úvodní 2 o řidiči a cikánech a Pražské klobásy- ty už jsem slyšela..a měli největší potenciál být "děsivé"... Také Řetěz neštěstí a příběh o "šikovném " dělníkovi a jeho úrazu - ty jsou poměrně rozšířené.. Oceňuji, že autor dohledal a zvěčnil i normalizační, válečné a poválečné historky...jen nechápu, co ho tak fascinovalo na Pérákovi - do dalšího zkoumání této legendy se mi fakt nechce ;) Zajímavý počin, klidně pojďte do toho - zaručuji, že bát se nebudete ;)... celý text

Bůh za tebe bojuje do poslední chvíle 2018, Marián Kuffa

moja prvá, "na zoznámenie sa" s farárom Kuffom...jednoduchý návod na milosrdenstvo v praxi...akurátže previesť jednoduchý návod do praxe vôbec nie je jednoduché ;) Otec Marián má celkovo priamy a rázny prístup k veciam..žiadne okolky. Ani vo viere, ani v živote. Dobre dokumentuje na svojom vlastnom živote a príbehu. Ďakujem za inšpiráciu, a rada sa zoznámim bližšie...... celý text

Černá sanitka a jiné děsivé příběhy 2006, Petr Janeček

posloucháno jako audiokniha. Nevím, jestli obsahovala vše jak v papírové podobě, protože třeba "Černá sanitka" se tam nevyskytovala... každopádně - pobavila jsem se...ano, spoustu těchhle pověstí alias urban legends jsem taky slyšela ;) líbil se mi autorův etnologický dovětek a přiblížení zahraničních verzí těchto legend... Nejlepší asi "Sperma v kebabu " . Zhrnu... nic převratného, ale pobaví a oceňuji autorovu práci...dobrá !!!... celý text

Vraždy na čínském jezeře 2008, Robert van Gulik

posloucháno jako audiokniha - načetl Jiří Kadlec. Poslouchalo se skvěle..atmosféra starověké Číny, Gulikovo obvyklé misttrovství se slovy a příjemný hlas pana Kadlece...akorátže rozposloucháno počátkem mé izolace, kdy jsem ještě byla marná a v úvodu příběhu u až relaxačního předněsu 2x usnula a mírně se v příběhu ztratila. Ale příběhy soudce Ti jsou tak vrstevnaté a zamotané, že jsem se pak vpravila zpět bez větších obtíží... Potěšilo, že jsem zjistila, jak se soudce seznámil s Tao-Kanem.. Příběh jsem si vychutnala. Obdivuji konspirace a cesty myšlenek souce (potažmo autora), jak vždy případ dokáže zamotat a ukrýt pointu. Vše zaobalit do atmosféry, čítající drobnosti jako správné oblečení, pařící miska rýže ke snídani, člun na jezeře, potemnělá hrobka, šachovnice. Láska a nenávist, spiknutí a exotické prostředí kurtizán s poetickými jmény, které opakovaně hrají v případech soudce Ti velkou roli. Jen těch postav a motivů bylo místy příliš... Zhrnu : líbila se moc. Jak ostatně všechny Ti-ovky. Akorát možná je lepší příběhy soudce Ti číst - nehrozí ztráta pozornosti a v knihách bývají vždy zvlášť uvedené jména postav, pomáhající udržet přehled v ději svým kdo je kdo...... celý text

Deadwood 1990, Pete Dexter

Knihobudková...nebo mezi vyřazenými z knihovny za korunu ?? (ale taková ta v polici bez razítka - asi se někdo zbavoval...) no...již včera jsem si lehce přehlídla komenty...a čekala, co teda z knihy vypadne...čekala jsem kde co, ale ne tolik koko*ů...díky tomuhle slovu a orgánům, které vykukovali několikrát na stránce pomalu, musím jít s hodnocením dolů...a pak to násilí...já vím, nemám takové věci číst..ale kdo to mohl tušit ?? ano, scéna s pořezaným jazykem a znásilněním kluka Malcolma mi fakt neudělala dobře..moje představivost je silná a tenhle druh násilí mě děsí kvalitně...a děs se táhl celou knihou. co se táhlo taky, byl i humor..umím si představit, že některé hlášky a gagy by lépe fungovali na plátně než na papíře...(možná zkusím i filmovou verzi) Celkově mi Deadwood připoměl tou šílenou směsicí dějě a formou psaní "Sisters brothers"....někde v druhé třetině jsem zjistila, že tak nějak už nejdu proti ději a tak nějak plynu s ním...a že spousta věcí se čte celkem dobře..obrnila jsem se a přijala Deadwood...a nejvíce se bavila s calamity Jane Cannaryovou a Charliem... podivná kniha. Nelíbila se mi, ale zaujala mě. Takže ...i když zřejmě podruhé číst nebudu, dávám pocitové 4* "Holky byly příšerně zjizvené, ale Jane tvrdila, ž je to možná takhle líp. Bojovala totiž nejen s tělesnou, ale i morální zkázou. Karbaník jí v delíriu sáhl pod sukni, a tak ho praštila přes zápěstí pažbou revolveru. "S nemocnejma neobcuju," prohlásila. "Čistota půl zdraví. Zachránila jsem ti život, tak mě nenuť , abych ti ho zase vzala."... celý text

Vzdušné zámky 1969, Bohuslav Březovský

Knihobudková...úvod knihy do rodokmene Bernarda docela zaujal..ale už jeho dětství, kamarádství s Honzou Heroutem...tam už mě bavit přstávala..tak nějak jsem pořád nevěděla, o čem vlastně chce být...a můj zájem s přibývajícími stránkami mizel...konec jsem defacto dolistovala... Jakoby se Bernardova postava autorovi bránila, a on ji do té nesympatyčnosti, rozháranosti a vybledlosti tlačil...chtěl z něho slabocha, tak ho udělal... Nezaujala, lepší než 3 nelze...... celý text

Stopařem na této zemi 2017, Ladislav Heryán

"Čím to je, že jsme se tak vzdálili podstatě života ? Jsme-li ateisté, jako by najednou všechno přestalo fungovat, od Boha očesaný život ztratil smysl, a proto si ani se smrtí najednou nevíme rady. "Je to moc drahé", říkáme s omluvou a necháváme své drahé raději zpopelnit bez obřadu (pokud byy to měla být ta zpravidla prefabrikovaná bezduchá komedie v krematoriu, ani se tomu vlastně nedivím), a dokonce smrt ukrýváme před dětmi, aby z toho náhodou neměly trauma (ve skutečnosti je tak jen k pozdějším traumatům vychováváme, smrt totiž k životu přirozeně patří a nepomůže nám předstírání, že neexistuje.)" myšlenky, které jsem potřebovala potkat. Každý si v knize najde, co potřebuje (nejen ti s pozitivními komentáři, ale i ti s těmi negativními, jak koukám...). Láďa je exot. je stopař. Je velkorysý člověk (někdy až čumím expresívně řečeno..) a jsem za to, že jsem ho i jeho knížky našla, moc ráda. Spousta inspirace. Minimálně k zamyšlení. A děkuji za spoustu podnětných příspěvků k biblickým textům a jejich výkladům. A děkuji taky za to, že Láďa jde s kůží na trh. Tou svojí. Nebojí se a nestydí říct i o svých zaváháních. Bojích. Poklescích.Protože je úplně stejný, jako my. Možná jen více velkorysý ;) Knížka na opakované, pomalé čtení po kouskách... "Je pravdou, že máloco může zatvrdit srdce člověka víc než jeho oddaná služba vlastní představě Boha, jak to ukazují zarytí fundamentalisté všech možných náboženství. Ježíš se na farizeje zřejmě nehněvá jen kvůli tvrdosti jejich srdce, (o toho člověka tu vlastně nakonec nejde), ale i kvůli jjich karikovanému obrazu jeho Otce, což ho jistě musí hluboce zraňovat." "Je mnohem hlubší, to pravé já nás všech lidí, to , které touží po čistotě, svobodě, radosti a pokoji."... celý text

Jánošík 1977, Ján Hrušovský

knihobudková..resp. myslím si, že zo slovenskej knihobudky, kde sa dá aj dobrovoľne prispieť na záchranu ďalších knižiek pred "vyhodením"... a dokonca mám pocit, že už som ju kedysi čítala..Nejdem sa vyjadrovať k historickým súvislostiam - hrubé línie autor určite dodržal. Vsunul osudovú milostnú líniu Jánošíka a Zuzany Révayovej...a celkovo vytvoril odpočinkovú knihu, obsahujúcu všetko dôležité, podanú odľahčeným, rozprávkovým tónom, i keď obsah a posolstvo a zobrazené utrpenie poddaných teda patrí do kategórie drámy ba miestami aj hororu. (dívať sa na ubitie rodiča na smrť pred očami detí - a to sú naše dejiny...nie vojnové zločiny niekde ďaleko v zahraničí...znásilňovania, vraždy, krádeže...ktorých obeťami boli aj naši predkovia..) Čítala sa veľmi dobre a ilustrácie Igora Rumanského mi "sadli"...túto veru zatiaľ do obehu knihobudkou vracať nebudem...... celý text

Zpívající vody 1962, Vladislav Hanák

nalezena v knihobudce... sice si autor pověsti tak nějak přimyslel-vymyslel, ale celou knížkou se nesla pěkná atmosféra, povedlo se mu zachytit genius loci Jeseníků a ducha starých pověstí...něčím mi u pověstí s kutačskou tematikou dokonce připoměl hornické pověsti z oblasti Kremnice a Banskej Štiavnice, které jsem ráda čítavala jako malá..(Tri zalté tulipány sa tá knižka volala ;)) Co mi trošku vadilo - hodně jich bylo na jedno brdo (vynořivší se záchranář v poslední chvíli - Praděd, několik hlavních hrdinek stejného jména - Pavla, dále dítě jménem Martina v roce 1241, když řádili Turci...a všichni hrdinové se vlastně jmenovali Pavel, Petr, Martin, Jan...nebo ženské obdoby tohoto jména..) Každopádně atmosféra knížky byla, jak už jsem zmínila, příjemná...a Jesenicko na mě dýchlo...takže s klidým srdcem se kloním k vyššímu - 4*... celý text

V zelených horách 1961, Vladislav Hanák

nalezena v knihobudce... Kratičké, někdy jen půlstránkové povídky milovníka přírody...zahrnující zážitky v lese, u vody. Povídky myslivecké, rybářské, ba i jen takové "domácí" - třeba zážitky s plchem či perličkami...jeden by nevěřil, jaká škodná dokážou být "domácí" kočky... akorátže to bylo celé takové...nemastné, neslané, moc mě to nezaujalo...lepší 3*..poctivě asi 3,5*... celý text

Smrtelný hřích 1948, Ben Ames Williams

Myslím že byla mezi vyřazenými z knihovny...(ale bez razítka, když katalogový lístek měla ;)) A bylo to docela překvapení...jak se dá na tolika stranách opsat v podstatě krátký úsek lidského života.. Zápletka jako z Agathy Christie (něčím mi připoměla Nekonečnou noc -- kdy také jeden z dvojice sedá ve jménu lásky druhému na lep, aby došel svého osudu...) Spisovatel potká hezkou dívku a nedbá varování...a já jich také nedbala. Jsem normálně nemohla autorovi uvěřt, že stvořil takové monstrum v dívčí podobě. Ano , námět ohraný..jistě takových knížek bylo napsáno hodně. Ale já teď četla Smrtelný hřích a náležitě jsem si ho vychutnala..jistě napomohlo i to, že většina se odehrává v divoké, idylické přírodě..možná jako protiklad té zlobě uvnitř Ellen. A na konci také jako přirovnání, kdy spálená krajina symbolizuje vše, čím si Richaard a Ruth museli projít za novým žvotem... Bohatý jazyk, bohatý děj. A i když trochu archaická, nenudila jsem se ani chvilku a nechala jsem se autorem strhnout do osídel pěkně tuhé pavučiny. Vražda, sebevražda...arsenik, lži. DOporučuji !!! a přátelé, kávu raději neslazenou ;)... celý text