haki34 přečtené 2015

Plavec 2015, Joakim Zander

Kniha z knihovny..lákala svou obálkou, po přečtení anotace jsem usoudila, že by se mohla líbit mému muži. No, řekl, že nebyla špatná, ale ten konec... A já jsem se rozhodla se ji přečíst...začala mě bavit někde od strany 113...také jsem po několika kapitolách pochopila, že je nutné si všímat nadpisy - datum, místo..protože v ději skáčeme dozadu, dopředu...a jak skáčeme, střídají se vypravěči..někdo v první osobě, někdo ve třetí...úplně mi to nesedlo, nijak zvlášť nepotěšilo, ale dalo se na to zvyknout. Nahlédnutí do života špiónu - tak letmo. Proč ne. Šílený propletenec, kde z vědce je náhodou člověk s paragánskou minulostí, která se okamžitě vybavuje...a ještě vzhledem k tomu, jak byl Mahmmúd obhajován, nevím, jestli kniha nesledovala také jiný cíl - jestli tak trochu nechtěla zabojovat proti xenofobii a rasismu. Linka Plavce, kdy dle anotace hledá odpuštění a pochopení nebo co - no..myslím, že to vše mohl zrealizoavt i jinak. A také skončiit to mohlo úplně jinak. Ne se nechat nachytat na hruškách jako malý kluk. Poměrně zábavná postavička byl George Lööw - ten se mi líbil snad nejvíc. balansující někde na hraně sfetovaného hipstera a hrdiny z akčního filmu. Protože hubených vykulených superžen už mám až nad hlavu ;) Zhrnu : asi si knihu nebudu pamatovat dlouho. Silnějších momentů bylo na spočítání na prstech jedné ruky. Vsuvky z červené knihovny, opisy vášně a tělesných tekutin také mohl autor vypustit. Místy však přecházel do čtivých pasáží, a co si budeme povídat - i dojal..Klara a její staří rodiče, fotka..no na city. Obětování rodiče mě jako matku dojme vždy .. Takže - než thriller - spíše oddechové čtení...navzdory závažnému obsahu, ukrytému pod nedotaženou a nepropracovanou slupkou. Howgh !!!... celý text

Čtyři západy slunce (Román o románu) 1976, Mika Waltari

"Byl jsem přesto hluchý k výsměchu svého srdce, protože již po mnoho let jsem žil bez jeho neustálého rušivého vměšování do mých hovorů, do psaní i do myšlenek." "Proto jsem řekl šoférovi : "Ležel jste někdy na dně studny a cítil jste, že život víří mimo vás nenávraně , a marně jste natahoval ruce, a cítil jste, že máte žízeň, kterou nemůžete uhasit, a hlad, který žádné jídlo neutiší ?" Mika Waltari nás nechává nahlédnou do svého nitra. Poznat své démony. Poznat sebe, v pisatelském rozmaru, ve své holé podstatě. Bez příkras. Zadýchaného, otylého, opilého. Kterého srdce pořád zrazuje. Experimentujícího s láskou, se ženami, s důvěrou, s alkoholem. Pasáž s divokou kočkou, muchomůrkou, koňakem ...nemá chybu.Naprosto procítěný popis halucinací a následků...jako by jsem taky byla promočená v tom zabláceném pyžamu, dořezaná od vodních trav...A ačkoliv knížka nemá vysoké hodnocení, mně se líbila. Poznala jsem Miku takového, jaký byl. A ještě více smekám před jeho tolerantní a vyrovnanou ženou (snad taková opravdu byla). Kamarád z mokré čtvrti, ale zároveň filozof, naházející v zdánlivě obyčejných věcech tu pravou podstatu. Citlivý a přímočarý. Zábavný opilec i pan spisovatel. Děkuji za tuto zpověď. "Prostě býk na mě zapomněl a vrhl se a mé zavazadlo, porazil jej a vymrštil na střechu stáje, rozházel moje věc do bláta a odběhl směrem ke chlévu, ocas jako přímku, a zajisté doufal, že tam najde zajímavější pobavení ve svém jednotvárném životě. Chápal jsem dobře jeho city, není jistě nic milého stát po celé dný až do pozdního večera připoután za nosní kruh k sloupku u cesty a dívat se po kolemjdoucích a přežvykovat, ačkoliv my všichni vlastně máme takový nosní kruh, jenž nás poutá, i když jej mnozí lidé za celý svůj život nezpozorují, nýbrž se domnívají, že jsou svobodní a že dělají, co sami chtějí."... celý text

Dobrodružství s bílou velrybou 2013, Gideon Defoe

"Áárr, rozhodně kopeme správně. Jack tady jasně vyznačil, že ten poklad leží vedle keře, co vypadá jako jistá necudná část ženskýho těla," rozohnil se Pirátský kapitán a ukázal přitom nejdřív na mapu a pak kousek dál na keř ve tvaru obnaženého dámského kotníku. Pár pirátů na sebe rozjařeně mrklo a zahihňalo se. " jestli jsem při prvním díle měla pochybnosti, ,ani u druhého mě začátek úplně nepřesvědčil. Liz, stírající si z tváře něčí vnitřnosti, mě fakt nerozesmála...ale postupně, jak příběh utíkal, jsem se s radostí ponořila do šíleného propletence a autorovi nějaké ty mrtvoly ráda odpustila. I když jsem se nesmála nahlas, bavila jsem se velmi dobře. O velký kus lépe než u jedničky. A dobrodružství jsem si užila na maximum. Více se odhaluje osobnost Pirátského kapitána (a že bych si uzlovačku s ním ráda nechala líbit ;))) a kromě Černýho Bellamyho poznáme spoustu dalších osobností světových moří a oceánů...Achabe, ty nezmare !!! a co vám budu vykládat - ještěže kapitán nebyl vegan či vegetarián, to by s bílou velrybou dobře nepořídil ;) Tento díl s klidným svědomím doporučuji. Jen Jenniferse tam tak nějak plácá a prostoru se jí nedostává... P.S. vidi seznam dalších pirátských dobrodružství na konci knihy - opravdu je těch knížek v originálu tolik ??? a kde je překlad ?? "Ta vaše Pequoda je fakt moc hezká loď,"začal. "Hlavně se mi líbí, jak jste na všechno vtipně využili tu velrybí kost. Já bohužel nejsem tak kreativní., takže všechny doplňky na Sličný Emmě jsou , myslím z ktěch nejhezčích hereček.." "Zdá se, že je to opravdu bytelná loď,"uznal Achab trochu rozladěně.... celý text

Dobrodružství s vědátory 2012, Gideon Defoe

" A vážili si ho taky proto, že se říkalo, že zaslíbil svoji duši moři. Hodně pirátů tvrdilo, že svou duši zaslíbili moři, ale obvykle to byla jenom výmluva pro to, že si nedokázali najít přítelkyni, nebo proto, že byli gayové, ale v případě Pirátskeho kapitána nikdo z posádky ani na chvilku nezapochyboval, že se moři skutečně zaslíbil." náhodně nalezena u nás v knihovně...nevím proč, ale zařazena v dětských knihách..asi že barevný obal ;)) mno..anotace navodily přesvědčení, že to bude má kniha roku..a tak úplně nebyla...sice jsem se pobavila, ale tolik obětí ve jménu srandy úplně nemusím...hlava sem, tělo tam...to mi až tak vtipné nepřišlo..každopádně neotřelý počin, spousta věcí pobavila, potěšila skladba posádky (pirát se šálou, pirát albín, pirát v červeném...atd atd - aby se nám hoši nepletli a aby jsme si je zapamatovali :D) a navnadila mě na další dobrodružství Prátského kapitána a jeho posádky..také Darwin a Bob, padouch a cirkus, mlad dáma v ohrožení... Poctivých 3,5*, za poznámky pod čarou, rozšiřující moje obzory, zaokrouhlím nahoru !!! P.S. grog můžu ;) a šunku taky...možná by to pirátství nebylo špatný ;) "Podle Beaufortovy stupnice," spustil pirát albín a zamával při tom před posádkou sešitkem s námořnickými poučkami, "je hurikán stupeň číslo 12 a to je ,vítr, jehož sílu nevydrží žádná plachta'. Jak vidíte, naše plachty jsou neporušeny, takže to evidentně hurikán nebyl. Podle mě to bylo něcci mezi stupněm 6, což je ,silný vítr', neboli vítr, který odfoukne pirátovi klobouk z hlavy a pocuchá mu bujný vous', a stupňem 8, což je ,bouřlivý vítr', neboli ,Vítr, který pirátovi nadme kalhoty tak, že pak vypadá, jako by měl tlustý nohy.' " "Víš jistě, že opravdu cituješ skutečnou Beaufortovou stupnici?" zeptal se pirát s šálou. "Jasně, že jo," odsekl pirát albín. "Napsal mi ji sám Pirástkej kapitán." "Ale jdi. Já jsem taky udělal pár chyb," řekl Pirátský kapitán nahlas, aby ho ukonejšil."třeba jak jsem do posádky přibral toho kanibala. Nebo jak jsem chlapy odbil s tím, že já žádnej hurikán nevidím. Nejsem dokonalej."... celý text

Spolkla mě knihovna 2017, Klára Smolíková

zajímavé a vtipné počtení pro malé čtenáře, takový rychlokurz, jak že to s knihami bylo. Historií provede kluk David a kocour Koniáš ;) Jednotlivé kapitoly proložené komiksy - což předpokládám, že zaujme možná víc, než psaný text. Rozsahem nevelká, informacemi bohatá. A třeba si pak zkusíte vyrobit i vlastní papír :) (pergamen z kůže raději nedoporučuji ;))... celý text

Dar deště 2009, Tan Twan Eng

"Nezvykl jsem si na vaše zdejší kari a koření," řekl. "Chutná ti ten čaj ?" Napil jsem se. Čaj chutnal trpce a melancholicky, což mě mátlo, neboť jak může nápoj zachytit esenci emocí? "Pro to taky nemám vysvětlení," odpověděl, když jsem se ho zeptal. "Vůně osamělého stromu." Roste na svazích nedaleko mého domova." !!!!možné SPOILERY !!! normálně že musím s hodnocením dolů...knížka mě bavila. To ano. Ale zároveň mi v ní chyběla avizovaná hloubka. Jako by chtěla zachytit všechno a nic. Hlavní hrdina mi byl velmi nesympatický. Chtěl prožít život správně, najít své místo na světě a v rodině, vytěžit, co by šlo ze své dvojakosti. A přitom zapříčinil skázu své rodiny a svých blízkých. nechápu, jak si mohl odůvodnit mlčenlivé přihlížení teroru a smrti svých blízkých. Mučení tety. Bratr a skorošvagr. Sestra. a otec jako finální bonbonek. K čemu to bylo ? K ničemu. Navzdory avizované ochraně vedl své blízké jako ovce na porážku. A vztah s jeho učitelem ? byla to láska ? co jiného to mohlo být ? a byla ta láska naplněna ? z náznaků (asi naschvál, ať si každý domyslí sám) jsem to úplně nepochopila. Ale nejvíce se to nabízelo.. Byla to zajímavá sonda do průběhu japonské okupace Malajzie...opět zdůrazněna japonská krutost. Mučení zajatců..několikrát jsem měla slzy v očích. A zbytečně moc stínání hlav. Jako by to bylo nahrané na čtenáře, ať mu pěkně pokvedláme emocemi. Zahrneme ho násilím.a slabošstvím, ukrytým za nějakými pseudoideály. Přidáme partyzány. Lásku. Sebevraždu. ( scéna s Ming v masovém hrobě byla opravdu hustá). Válku. A návrat do minulosti. Ale celkově mi z toho odvaru zůstala navzdory očekávané lahodné chuti "Osamělého stromu" jen pachuť... a za emoce, střídající se jako oblaky letící nad mořem dávám 3*.... celý text

Poznáme je podle stop 1986, Miroslav Bouchner

na tuhle knížku jsem narazila u nás v knihovně..a hned si třískala hlavou, jaká to škoda, že jsem o ní nevěděla v době, kdy jsem se začínala věnovat vážněji birdingu a stopování..a začla jsem hledat nějaké ty příručky ke stopám... přátelé, pokud hledáte podobně jako já, stači tahle !!! ano, fotky sice jsou kvalitou době odpovídající, ale vše podstatné vystihují, rovněž kresby. A v textu dostatek informací nejen ke stopám jako takovým, ale i k trusu, požerkům, peří...atakdále atakdále. Včetně návodu na překreslování či odlévání stop. Vynikající kniha. Doporučuji. A už ji mám i ve své knihotéce ;)... celý text

Ve stínu člověka 1978, Jane Goodall

Tohle bych chtěla zažít. Prožít...fakt jsem se sekla povoláním ;) že já jsem na podobné knížky nenatrefila na základce, když jsem se rozhodovala, kam se vydat v budoucnosti...no, aspoň mám to sledování zvířat a etologii jako koníčka :) Krásná knížka, přibližující nám inteligentní lidoopy..po pár stránkách s Jane a její tlupou začínám na ně myslet v průběhu dne. Přemýšlím o nich..co asi dělá Flo ? co Fifi ? a David Šedovous ? co Michal ? a starý McGregor ? Klobouk dolů před Janiným výzkumem a vším, co dokázala v džungli..za ta léta práce, která jí byla koníčkem zároveň. Splněný sen.. S každou stránkou letím vpřed a zároveň lituji chvíle, kdy se s šimpanzí partou budu muset rozloučit. Napsáno realisticky, bez příkras. Ano, jsou milí..jsou kontaktní. Ale také masožraví. A disponující až nelidskou sílou (no jo, vždyť to jsou také šimpové;)) a také inteligencí, kterou se nebojí použít. Dozvěděla jsem se o šimpanzech spoustu věcí. Děkuji. A i když to nebylo vždy lehké čtení (třeba epidemie dětské obrny), dalo mi hodně. Ráda se ke knížce vrátím. ...a asi ji potřbuji i do knihovny ;) P.S. kromě textu nechybí černobílá i barevná bohatá fotodokumentace. Doporučuji !!!... celý text

Zmizet 2009, Petra Soukupová

moje třetí kniha od autorky a po počátečné skepsi mě rychle nadchla (stačilo k tomu asi půl první strany) a omotala si mě kolem prstu. Nejdříve jsem se pozastavila nad dětskou nespisovnou mluvou, která porvávala uši a oči, ale síla příběhu , doutající pod povrchem, mě hned po zmíněném začátku praštila a vyrazila mi dech...takové to naznačované tragické někde za rohem. Že nic už nebude, jak bývalo...co by bylo, kdyby..kdyby se jeden o chvíli víc opozdil..a nebo naopak spěchal víc, než obvykle...Pomalý rozklad vztahů ve stínu zmizení. Bolest společná, a zároveň nesdílená a nesdílitelná..Paráda. Druhá povídka trochu z jiného soudka - zmizení trochu jinak. Opět vztahy, z kterých někdo mizí a někdo přichází. Vyjasňování si nevyřčených stesků a bolů. Chybějící role otce. Matka samoživitelka. Očekávání rodičů, která nenaplňujeme, protože chceme žít po svém. A třetí, věnována ani ne tak zmizení, jako hledání..ale vlastně - ono se to tak prolíná ve všech. S čistým svědomím dávám za 5 a těším se, že jsem autorku po předchozích knížkách, které mi moc nesedly, nenechala ZMIZET z mého zorného pole ;) p.s. jen by mě zajímalo, jestli se dokáže vyhrabat z bolestné a tíživé roviny a psát i o hezkých věcech ? nebo se rozhodla, že tohle je cesta, kterou jjít ?... celý text

Vydra ze Zlaté stoky 1989, Jiří Andreska

Vyprávění pro milovníky přírody..pro ty, co je pro ně svoboda víc, než krása zavřená za mřížemi...než mít plyšáčka, ochočeného mazlíčka, je lepší vrátit divoké zvíře tam, kam patří...věřím, že nebylo lehké se s Kikinou rozloučit, ale nádherná Lužnice byla dobře zvoleným místem...a doufám, že si tam založla pěknou vydří rodinku a úspěšně se tam množí až dodnes :) děkuji za možnost blíže nahlédnout do života vyder (vydra malá v Ostravské ZOO je naše oblíbená), potkat ji ve volné přírodě se jen tak nepovede... Jiří Andreska krásně vylíčil své dětské sny a setkání s realitouv dospělosti. Jaké to je, odchovávat vydřičku v bytě..jaké vydry doopravdy jsou. a co pak vydra v ZOO, když divočina za zídkou je tak lákavá...Asi jsem se fakt minula povoláním ;) Doporučuji !!!... celý text

Postav hlídku 2016, Harper Lee

!!! SPOILERY !!! Moje snad největší letošní zklamání...po Ptáčkovi, který mě okouzlil, jsem se chystala i na Hlídku, ať to mám tak nějak komplet..bez předsudků..a ejhle, v Dobrovském ve výprodeji jako poškozená kniha přišla pod ruku...tak jsem se začetla. A jak začít ? Vlastně mě od začátku nebavila..nalákal popis cesty vlakem, aby to ihned zabil příchod domů.jako by ti naši staří známí - Attikus, teta Alexandra, byli naprosto jiné osoby. Vztah s Hankem mě naprosto neoslovil a nezajímal. Čipeřiny slovní přestřelky s rodinnými příslušníky a přítelem, plné narážek na americkou kulturu, mi nelezl ani pod kůži, ani do ucha. Naprostou většinu jsem nechápala a byly mi fuk...prostě mě ta knížka nedokázala zaujmout !!! snad jen prostřihy se vzpomínkami na dětství a některé další příběhy malé Jany Luisy, Jema a Dilla...Hanku sorry, nehledala jsem, ale z Ptáčka si tě opravdu nepamatuju.... Pak přišla důležitá scéna na soudě, kdy Jana Luisa procitá ze svého idealismu a nabije si čumák v konfrontaci se svými dětskými vzpomínkami...a to už šla knížka úplně někam do háje...Čipeřina hysterie, její dialog se strýcem, kde teda jeden o voze, druhý o koze a ještě tak oklikami a vzletně...Čipeřina konfrontace s otcem, kdy jsem stále uvažovala, jak to teda autorka myslela ?? jakože vážně ?? nebo chtěla ukázat smýšlení lidí kolem sebe ?? následně další scénka Čipera vs. strýc , obsahující fyzické násilí....aby procitla ?? přizpůsobila se ?? nebo co ?? no, upřímně, knihu jsem nepochopila. Pokud šlo o to, zamyslet se nad lidmi kolem sebe a nad svým postojem, dalo se to napsat více polopatě, bez oklik, citátů a podobných nesmyslů..Kromě, jak jsem již psala, pár návratů do dětství a pár hezkých popisů (vlak, zmrzlina...)jsem byla opravdu zklamaná. Kniha nepotěšila, nudila a své poselství zabila. Buď se autorka časem vypsala, nebo u Ptáčka měla více jasno, co a jak chce sdělit. Jedna hvězda za přiblížení Jihu..a druhá za návraty do Čipeřina dětství a pár náladových pocitů...víc s čistým svědomím nemůžu. Zklamání je velké...... celý text

Malinka 2017, Dita Táborská

z knihovny...ve finále přečtená za jeden den...upršený, nevlídný, ufučený a vlezlý, ideální na čtení ;) akorát téma taky bylo těžké a ubíjející, jako to dnešní počasí... Autorka si dobře vybrala, zajímavé a možná i trochu kontroverzní téma...co je a co není na prodej ? co dítě cítí ? od kdy vnímá ?? a jak to vlastně s těmi adoptovanými je ?? myslím, že se jí povedlo do příběhu vtěsnat spoustu situací, které tyhle rodiny opravdu zažívají....(a nejen adoptované děti dnes bojují s podobnou nevyrovnaností jako emočně nestabilní Malkam kopající kolem sebe...) Knížka v sobě nese spoustu bolesti, nepochopení, ublížení a přitom i lásky a snahy. Do úplné spokojenosti mi ale chybělo několik dílků puzzle - z nichž nejdůležitější asi : co bylo v Petrově vzkazu Malce ?? co věděl o její matce ? a pak mě dorazil konec - drsně rozehráno s porodem, přepadením Inky, a najednou šup - a jsme v epilozích o pár let dál...a kdo byla paní Věra ?? Knížka rozhodně zaujala a pobídla k přemýšlení..ale k plné spokojenosti a tudíž plné palbě něco chybělo...ty nevyslovené střípky a ultrarychlý závěr, který mi navíc většinu postav "znesympatičtil". A také by mi vůbec nechyběli psychedelické pasáže s ní- s ním- Bohem.... celý text

Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le 2017, Mark Manson

DObrá. Dokonce lepší, než 3 hvězdy. Poctivě tak 3,5*... POdobné knihy, "motivační", nebo jak je nazvat, nečtu..tahleta mě překvapila pod stromečkem. Od manžela, asi měl pocit, že všechno moc řeším ;) a po 10měsících od Vánoc ddošlo i na ni...čteno postupně, denně kousek.. Autor nemusel použít tu miliardu vulgarít a hrubších slov, kterými se snažil dodat důraz svému textu. A taky mohl knihu nazvat jinak...Protože v ní vlastě vůbec nejde o to, jak mít všechno u prdele, ale spíše jak si přeskládat hodnoty v životě. Jak funguje fenomén zrcadlení. A jak se věci změní, když začneme na sobě pracovat a určité věci si uvědomovat. A u prdele mít třeba honbu za majtekem, penězma a matérií, která nás jen více frustruje a navíc, když život není nekonečný. Všechny svoje myšlenky a názory autor ilustroval na svém životě a zkušenostech. Je Američan, takže takovým americkým stylem. A jelikož jsem si po nabití držky mým vlastním způsobem spoustu věcí také uvědomila, změnila a pracuji na dalších, tak jsem s ním ve spoustě věcí celkem i souzněla ;) a abych nezapoměla, líbila se mi obálka a modrá textilní záložka, která je součástí...vím, malé věci, ale potěšily.... celý text

Tajemství tří 2009, Stella Phillips

Z knihovny..taková pohodová detektivka na upršené nedělní odpoledne. Hezký obal, potěšila fialová textilní záložka (nemusela jsem hledat vlastní, odstín netradiční, lepší než zašedlé bílé nebo černé....) Motiv otřepaný, vyšetřování takové nijaké, vsuvka s pokladem nečekaná. Co mě štvalo, byly slovní spojení jako "ořiškovohnědé oči", "pružné tělo se graciézně zavlnilo" a podobně, evokující záměnu detektivky za červenou knihovnu...pak několik (mám pocit) desítek OK vyskytujících se v textu, kde bily do očí a srážely čtenářský zážitek. Nevím, proč překladatelka nenahradila aspoň polovinu výrazy třeba fajn, jasně nebo tak něco... a poslední hřebík do rakve : "Udělala jsem dušené maso, takže nic nepřijde nazmar. A zatímco jsem čekala, pila jsem šery." ŠERY ??? jako fakt ?? to jsem ještě nečetla...neviděla. Netušila... Nečekat zázraky, prominout ty srdceryvné opisy a pokusy o červenou, přehlédnout OK a šery a celkem dobře si u knížky odpočinete ;)... celý text

Dáma v jezeře 1992, Raymond Chandler

Myslím, že mé první setkání s panem Marlowem ..dle doporučení zde z DK. A vůbec to nebylo špatné setkání. Většinu času mě doprovázel na rehabilitacích (zápěstí, brusle, tematicky se to hodilo k většinu času potlučenému detektivovi, ale zpět ke knížce ;)) Pravda celou dobu mě trošku iritoval Philův "povznesený" styl, něco mezi sarkasmem, ironií, procítěnou frajeřinou, divadlem, statečností a přímočarou logikou. Úplně to nebylo moje kafe. Celkově jsem se bavila dobře, zápletku jsem odhadla hned ze startu a výsledný propletenec taky nebyl neočekávaný. Raymond Chandler své postavy napsal velmi živě, takže jsem si s chutí prožila příběh jak kolem Koloušího jezera, tak ve světlech velkoměsta (až jsem si stírala pot z tváře a nechávala se kolébat hlukem rachotícího L.A., chladila boule a modřiny). Mezi pátráním a tvrdými střety s pěstmi i realitou spousta poezie, oku i uchu lahodící popisy krajiny jako milé překvapení. A jestli bude příležitost, určitě se ještě s Philem Marlowem setkám ;) P.S. velmi pěkný doslov Josefa Škvoreckého..doporučuji !!! "Jel jsem dál mezi žulovými masivy a mezi loukami porostlými hrubou trávou, kde se pásly krávy. Všude stejně křiklavé pantalóny, kratičké šortky a veselé šátky jako včera, stejný hebký vánek, zlaté slunce a vymetená modrá obloha, stejná vůně borovicového jehličí, stejné lahodné, chladivé horské léto. Ale od včerejška už uplynulo sto let, v čase něco vykrystalizovalo jako moucha v jantaru."... celý text

Tajemství domu Winterů 2006, Carol O'Connell

!!! SPOILERY !!! řadím do kategorie WTF knížky...popořádku...z knihovny. Zaujala anotace, obal (a hned prozradím, že za obal je ta třetí hvězda !!!) ...nadšeně jsem se vrhla do čtení - říkám si - bodec na led, ztracené dítě, vyvražděná rodina...to bude mazec ! a byl..kniha mě opravdu překvapila - jak si navzdory strašně zamotanému ději a nesympatickým postavám dokázala udržet můj zájem. Cosi mě nutilo číst dál a nepřestat doufat...za to je ta druhá hvězda... Máme jednu nalezenku, jednoho tajemného vraha - Panáka, z kterého v rámci různých úvah jsou najednou 3 generace vrahů, spolupracujících se 3 věšticemi...a spoustu mrtvol, včetně jedné nezvěstné. Dále jsou to přeživší sourozenci Winterovi, dcera Cleo Winter-Smythové Bitty ( další velmi podivná a nesympatická osoba). Pak vyšetřovatelé - ošuntělý detektiv Riker, stylizovaný alá houmlesák...detektiv Malloryová - ano, opět klišoidně traumatizovaná z dětství, kočička s blond vlasy, skvělou postavou, zelenýma očima, nulovou empatií , (nebo to tak hraje), skvělý zabiják, psycholog, IT specialista, a dále raději nepokračuji..prostě takový Iron-Super- nevímjaká Woman...a ta byla snad nejvíce nesympatická z celého ansámblu...pak Charles Butler...kdo to je, docela dlouho není jasné..prý parťák Malloryové z firmy. Jaké firmy ? detektivní ? nebo právní ? nebo jaké ?? a najedou flus - psycholog, který vlastně psychologa nikdy nedělal, protože byl moc citlivý. Prásk, další rána mezi oči...no, nevadí. Bodec je bodec a já chci vědět, jak to bude... Zkrátím - dostalo se mi X různých teorií, od Panáka a jeho generačních nástupců, od Panákova spolusedce z vězení, od teorie, že vraždila Nedda Winterová - přeživší a ztracená..(u ní mě naštvalo, že teda vlastně vůbec nevysvětlili teorii s kartami, kde se naučila tak hezky ovládat bodec a vůbec..). Nakonec je to celé trochu jinak a vrahem je zahradník. Nebo pod svícnem je největší tma ?? No, prostě další WTF moment.. když už mě fakt přestalo zajímat, kdo to udělal, neboť jsem se v těch teoriích ztratila. Přiznám upřímně. I v těch motivacích a čachrech se svěřeneckým fondem. Nakonec, vždy jde o peníze. Námět dobrý, provedení zprzněno. A závěr zabil vše. Aspoň pro mě. P.S. a detektiva Malloryovou už nikdy nechci ani vidět, ani slyšet ;) ani celou tu partu..nejpodivnější a nejnesympatičtější sebranka, co jsem za svou čtenářskou éru potkala. Nedoporučuji...anebo - vyzkoušejte, ať vím, jestli jsem mimo jen já...... celý text

Paní Grimmová a případ mrtvého lichváře aneb Zimní případ 2016, Josef Bernard Prokop

!!! SPOILERY !!! můj druhý kontakt s paní Grimmovou...mno, mám pocit, že třetí díl, který jsem četla loni, byl méně zamotaný ..a nebo si to už s odstupem nepamatuji ;) vzhledem k počtu postav by prospělo aspoň kratičké "kdo je kdo" - takhle jsem byla úplně vedle s Hermínou, Georgem (kteří navíc dělali jen křoví v pozadí), Helena , Johana...do toho asi 20 obyvatel městečka, podsunutých jako potenciální podezřelí...zmatek, zmatek , zmatek. Opět baronka až nepochopitelně hodně zaangažovaná do policejního vyšetřování - slečna Marplová to uměla více po anglicku - potichu, nenápadně - evidentně nechtěla nikomu nic nandávat a řešit si své komplexy ;)) (troubím z policejního auta na doktorku Novotnou a podobně...) A nakonec vrahem je ta nejnepravděpodobnější osoba, o které jsem už na konci i zapoměla, kdože to je a jaká je její úloha v hierarchii městečka... Policista Chval s bronchitidou, potažmo pneumonií, nastěhovaný na zámek - zajímalo by mě, jeslti by to nějaký kriminalista udělal doopravdy (jakože sedl na lep hodné tetičce Nelly - trochu infantilní oslovení, bohužel hojně se v knize vyskytující...) a závěr s vévodou Karlíkem, rytířem Georgem...to už bylo trochu moc.. Celkově zápletka nadplétaná, případ komplikován, už vidím, jak nějaká babka v zimě chodí a šermuje na náledí před sebou s jehlicemi...a nebo jak ve sněhu v zahradě probíhá výsadba květů..a dle postav Ječných soudě - autor nemá rád učitele ;) Detektivka sice aspiruje na oddechovku k nedělnímu zákusku a kávě, ale jednoduchost a infantilní styl, s jakým je napsaná, ji sráží někam hluboko do bahna...Lépe než 3* nelze...(a i ty s odřenýma ušima...skóré vylepšeno i hezkou obálkou ;))... celý text

Děsní dinosauři 2004, Martin Oliver

pro děti z knihovny..a líbila se mi hodně ;) celkem vtipne podaná historie "dinosaurologie" a paleontologie. Sice v úvodu autor hned sepsul "příběh o stvoření světa v 7mi dnech" - nikde však není řečeno, jak dlouho ty dny trvaly ;) takže kromě časových nesrovnalostí, které mu odpouštím, poukázal možná víc na přijetí vědy a evoluce jistými církevními kruhy před mnoha a mnoha lety.. děti si to snad taky přeberou po svém ;) a jdeme hledat dinosaury !! celkem přehledně uvádí rozdělení dinosaurů do skupin, čeledí (sauropodi vs. theropodi, ornitopodi..), jak řazení vznikalo, jak se jednotlivé nálezy skládaly dohromady, letitou mravenčí práci zobrazuje jako celkem pohodový koníček, i já jsem měla pocit, že spousta koster na mně čeká někde v písku a měla chuť to zkusit... informace prokládané spoustou vtípků a komiksových bublin. Užitečné informace - podle zubů poznáš dinosaura - před kterým úsměvem je lepší utíkat..jak začít s hledáním vykopávek - zdali mají čtenáři dost bláznivosti k tomuto zaměstnání...a pak nás seznámí s nejvýznamnějšími paleontology a výsledky jejich práce. (přičemž jejich vzájemné vztahy byly taky občas děsivé ;)) Doporučuji !!! Já jsem si hodně věcí osvěžila, a zároveň se pobavila.... celý text

Krásy Československa 1970, Vilém Heckel

Vilda Heckl je pan fotograf. Jeho obrázky, ať už černobílé, nebo barevné, mluví. Jsou plné života. Dokáží vás přenést přímo tam..ať už do Prahy, nebo Českého Krumlova, nebo se brodíte zasněženou Šumavou. A taky proputuje svými záběry i Slovensko...Malá i Velká Fatra, Tatry, ždiarske dievčence v nedeľnom kroji, moje rodné Bojnice...je zajímavé sledovat, jak se ty místa za pár let změnily...i příroda...lesní porosty, množství turistů..Dnes by možná na ty samé záběry pužili drony.. Vildo, velké díky !! p.s. abych nezapoměla - kniha členěná do kapitolek a každá uvedena básní...českých i slovenských poetů. Doporučuji !!!... celý text

Právo posledního slova 1977, Josef Pohl

nalezena v knihobudce...vzala jsem si, že kdyžtak pošlu dále. Zaujala anotace..dnes jsem se do ní na chatě pustila.. 3 povídky. Autor píše zvlášním, poetickým stylem... Ústřední trio - policista, soudce a sekretářka - působí podezřele -kdo jede po sekretářce Hance ? nebo proč by tam jinak byla ?? A vztah soudce a kapitán taky působí trochu zvláštně - soudce má volno, spí, a kapitán mu volá po 7:00 v sobotu (!!!) - do 10 min buď ready, jede se na výlet..a kamarádovi se přeci nic neodmítá, bude to sranda a fajn. ..tohle na mně hned ze startu zapůsobilo jako studená sprcha. Jakože tohle mu fakt neuvěří ani dítě.. Téma hradu a tajemství zavražděné hradní paní vykládané pološíleným průvodcem zaujme, a je nám jasné, že rychle musí přijít další vražda..., řešení je ale celkem jednozačné a rychlé, žádné drama, žádná větší zápletka, navíc celkově působí, jako by to psal středoškolák. Takové jakésí "nedopečené, nedovařené".. jedeme dál. Druhá povídka - Právo posledního slova, pojménovává i celou sbírku. A tu se autorovi povedlo mě opravdu zaujmout. Doslova jsem byla přilepená u stránek a hltala slovo za slovem...příběh běží ve dvou linkách v jedné se soudce věnuje své denní praxi a případům, zároveň dostává avízo o návštevě čerstvě propuštěného zločince, který se za ním chystá...a dostáváme se k druhé lince. V průběhu dne a v průběhu sezení , neschopen soustředit se, vzpomíná na bolestný případ - brutální zneužití malého děvčátka oným člověkem...odkrývá nám práci kolem případu, spolupráci se svědky, s psychologem a psychiatrem, se zraněným a traumatizovaným děvčátkem. Nakonec vyřkne rozsudek, i když odsouzený se nepřiznal...ale soudce ví a má své informace (kdy opět výrazně pomohla se kretářka Hanka...žena ženě, touha zdůvěřit se...). A teď čelí vyhrůžkám chladnokrevného lháře a násilníka...co bude dál ? Napsané živě, barvitě. Litovala jsem policisty, že v té době neměli k dispozici dnešní možnosti - stačil by jeden vzorek DNA a nepomohlo by ani lhaní a zapírání...závěrečná konfrontace sice trochu pokulhávala, ale soudcovy pocity, emoce a vnitřní boje autor vykreslil opravdu dobře. Třetí povídka je taková Agathovská - rodinné sídlo, jedna matka, jeden syn, dvě mrtvé nevěsty..vražda ? nebo sebevražda ? a kdo tedy koho zabil ?? zvládne to soudce rozluštit a správně posoudit ? trochu překombinované, autor ale zas ukázal, že i mistr tesař se může utnout.. celkově ve finále fajn odpočinková knížka, dá se zvládnout za odpoledne. Zajímavý styl psaní, kde postavy sice trochu pokulhávají (resp. jejich uvěřitelnost a sympatickost) ale autor se hodně věnuje krajině , pocitům zůčastněných, hlavně vnitřnímu světu a myšlenkám soudce, "maluje" své scény čtenáři před očima. Druhá povídka zvedá moje hodnocení na 4* a zatím ponechávám v knihovničce. Howgh !... celý text