haki34 přečtené 2015

Mistr sportu skáče z dortu 2014, Jan Nejedlý

"Opečená klobása potěší a rozjásá!" anebo : "Hody, hody, doprovody, dejte vejce maalovaný. a když nám je nedáte, použiju karate." tak po Malém humoristovi navazujeme Mistrem sportu..tentokrát z knihovny..autor těžíz lidové tvořivosti i nadále..tentokrát hesla, průpovídky, říkanky..nakonec jsem se dobře pobavila. Ale upřímě - Malý humorista se líbil více..texty doplňují vtipné obrázky, (keré občas baví víc než text :P). Děti taky oceňují a syn ji chce i domů ;) takže podléhajíce davu zvedám z 3.5 na 4* "Našel to dědeček, našel to v lese. Napích to na hůlku, domů to nese. Babička myslela, že jsou to houby. Dala to na pekáč, šup s tím do trouby. Dědečku, ty jsi kůň ! Není ti rovno. Nebyly to houby, bylo to... (asi pomeranč) " tak zkuste ;)... celý text

Úsměvy z historie pražské ZOO 2011, Ondřej Suchý

" Je pravda, že žádná šelma v přírodě neublíží člověku, který nese zapálenou pochodeň ? Je. Záleží ovšem také na tom, jakou rychlostí ji dotyčný nese..." Milá knižečka proložena retro fotkami a vzpomínkami slavných, souvisejících s pražskou ZOO..kromě celebrit lidských spoznáme celebrit zvířecí - divadelníka oslíka, TV hvězdu slonici....Kapitolky uváděny texty "zvířecích" písniček z české populární hudby minulho století...a nejlepší na závěr : několik stran zvířecích anekdot a vtipů.. Nevšední počin, doplněno laskavým humorem, kresbami a úvodem od Ondřeje Suchého. Milá oddechovka.. "Prochází policajt po parku a uvidí muže, který dží v rukách tučňáka. "Dneska ráno jsem ho našel, nevíte, co s ním mám udělat ?" zeptá se muž. "Jděte s ním do ZOO, " poradí policajt. Na druhý den se znovu prochází po parku a znovu vidí muže s tučňákem. "Proč jste ho nevzal do ZOO ?" nechápe policajt. "Tam jsem s ním byl včera. Dnes jdeme do kina." staré, ale dobré..doporučuji !... celý text

Šípková růže 1958, Vítězslav Nezval

Nezval je mým oblíbeným básníkem..knížku jsem našla ve vyřazených knihách. A hned putovala domů..a dál, ji nepošlu, i když mám pár výhrad..době poplatná propaganda, slovo tank a poezie podle mně nejdou k sobě..ale VN to dokázal a do každé jediné básně vtěsnal něco, čím si mě získal. Aspoň jediný verš, aspoň jedno spojení slov..takže i ty ódy na osvoboditele jsem mu prominula..... celý text

Divoký tymián 1994, Rosamunde Pilcher

pravděpodobně z výprodeje vyřazených knih v naší knihovně..jsem si řekla, že nějaká oddechovka nezaškodí..Klasická Rosamunde, jede podle osvědčeného schématu..jedna žena..dva muži..dítě..hezká příroda..nějaké to drama a happy end. Hned od začátku bylo jasné, kdo je padouch a kdo bude ten pravý. Hostitelé ve Skotsku - autorka z nich udělala dva hyperosamělé muže důchodového věku, kteří se těší na návštěvu jak malé dítě na cukrovou vatu. Navíc ty lidi jeden z nich viděl 1x a druhý vůbec, takže to mě dost překvapilo, lépe by se to asi zkouslo ve filmu...Přírodní kulisy bych ráda viděla i naživo ;) Nic světoborného, jako oddechovka před spaním dobré..poputuje knihobudkou dál ;)... celý text

Cikáni 2000, Karel Hynek Mácha

Jak je rozervaný Mácha, tak i já se zmítám s hodnocením..a opět (dnes už podruhé) čtu koemntáře a vidím, že nejsem sama, kdo se nemohl rozhodnout..respektive, názory jsou značně protichůdné... Já jsem taky uvažovala..3 ?? nebo 4* ?? romantická atmosféra...srdceryvné příběhy.. bouřka v lidech, bouřka za okny, láska k ženě, láska k vlastni. nenalněná, tragická..vítr, jeskyně, tajemné kameny, stezky vedoucí k tajemným osudům..smrt číhá za každým rohem. ačkoliv jsem trochu bojovala s archaismy a staročeštinou, ačkoliv jsem se občas ztrácela, jakmile jsem se do textu dostala, zorientovala v Máchově stylu, čtení jsem si užila...i tu směs na pomezí hororu, pohádky, pověsti, poezie. Romatisticko-realistické...něco lepší, něco horší. Za mě nejlepší Cikáni a Klášter sázavský. A také Obrazy ze života mého... Spousta citů, myšlenek a vášní musela Karlu Hynkovi zmítat duší....bylo to zajímavé, spoznat jeho vnitřní svět..... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Líbila se mi moc...z knihovny..většinou to nedělám, ale ještě před napsáním mého komentu jsem si přečetla ty předemnou...a souhlasím..s naprostou většinou. I těch pozivitních (ano, je to čtivé, je to něco jiné, bavilo mě to..) i s těmi negativními..(borka vlastně neví, co chce, ambivalentně je v odporu, ale zároveň 25ku obdivuje...kapitánovy oříškové oči...). Já jsem si povšimla taky jiné věci - včera jsem se děsila a nervovala při pasážích o Djatlovově výpravě a masakru karavany a uvažovala, jestli to byl dobrý nápad tohle číst těsně před spaním (mám celkem divoké a barevné sny ;))), a uvědomila jsem si, jak moc mi to připomíná Vikingy - ano, ty s Banderasem, nebo chcete-li "Pojídače mrtvých" od Michaela Crichtona..mlha, tajemné zlo, zohavené mrtvoly, něco temného, starého, proti kterému stojí parta neohrožených bojovníků...a nevadilo mi to. Více jsem věřila v relativně dobrý konec...nebudu víc spoilerovat. Ano, příběh má své mouchy. ANo, léty prověření bojovníc jihnou před malým "otrokem", najednou jsou z nich hodní, trpěliví strejdové. Ilan je kapitánem okouzlená - a netvrďte mi, že ne...a já se jí nedivím. Kapitán by měl být přísný, ale kde je jeho odstup ? kde je kázeň ? a co ostatní ? a Ilan je holka přicházející do puberty...a city, které cítí, není jen obdiv a odpor ;) beztak se tam rodí i něco jiného...zatím ukrytého.. No, mouchy stranou a ráda si přečtu i pokračování Ilaniných dobrodružství..jsem zvědavá,co přinese kamarádství s E.T., jsem zvědavá, jak dopadne její tajemství u Ravena..a co bude s kapitánem. A jaké další superschopnosti ještě malá sklenařka v sobě objeví. Howgh !!!... celý text

Hledání Černého vikinga 2019, Bergsveinn Birgisson

Zajímavá knížka. Literatura faktu spojená s "fikcí", jak by to mohlo vlastně v době Geirmunda Heljarskinna vypadat..autor pátral po svém předku. Hledal v historických pramenech, starých ságách, konzultoval odborníky po celé Evropě..hledal na Islandu, v Norsku, na Sibiři. Zaníceně pracoval na odhalení tajemství. A myslím, že se mu to velmi slušně povedlo. Co mě malinko vadilo byly poznámky - věta indexována, vysvětlivky v zadní části knihy...rychle jsem pochopila, proč jsou v knize 2 záložky...a listovala. Někdy teda lehce zklamaná, protože pod indexem se ukrýval třeba zdroj, někdy se jednalo o rozsáhlejší doplnění či vysvětlení daného pojmu nebo textu. Kniha je doplněná i obrazovou přílohou. Nejvíc se mi líbilo přiblížení reálného života a fungování Vikingů. Co se týká autorova pátrání, tak odhalování Geirmunodvých kořenů v dalekém Bjarmalandu, a pak jeho "výcvik" tamtéž v lovu, aby pak mohl znalosti využít...jak nejen lovit, ale i udržovat stáda mrožů v kondici, ne na hraně využití. Líbilo se mi , jak i dokázali z mrože využít každičký kousek, zaujaly reálné pokusy s jámami na škvaření tuku, stavba drakaru, pletení lan z kůže. Celkově je knížka docela nevšedním počinem. Informací v ní bylo tolik, že jsem se v tom občas lehce ztrácela, a četla po douškách...každopádně, pokud se chcete něco víc dozvědět o islandkých a norských Vikingech, doporučuji !... celý text

Údolí havranů 2008, Barbara Erskine

ááááá...to byla teda slátanina. Dobře dobře, Barbara Erskine umí psát čtivě .ANo, chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Ale takový duchařsko-křesťanský guláš - to už je silné kafe. A Jessiny halucinace - ehm, z pozice mé profese raději nekomentuji ;) možná by mě více potěšilo, kdyby historická linka tvořila samostatný román a ta současnost úúúplně vypadla. Věštkyně, jasnovidka, druid, okultista, a do toho křesťanství s vůní santalových tyčinek. Nevim, na čem ta Barbara ujíždí.... Druhá věc, co mě hryže - jestli jsem se u předchozího komentu (Hospoda Jamajka) pozastavila nad autorčinou shovívavostí vůči Mary v rukách darebů, ve skutečnosti mě to těšilo. Tady u Barbary scény se znásilňováním žen vojáky, zejména Eigon, jakožto 10leté dívenky, mi dělali fyzicky nevolno. Nevím, mám pocit, že pokud lze, tak to znásilnění autorka ráda rve do každé knížky...dobře, asi to bývalo časté. Ale bylo to nutné ? nebo cítí potřebu na to stále upozorňovat ? ani mučení křesťanů se nevěnuje s takovou pozorností, jako třeba utrpení Julie...tyhle momenty mi utkvívají více než nějaká červená knihovna :/ čímžto kniha ztráci odpočinkový efekt. Navíc postavy byly vykresleny hodně plytce...a co se uvěřitelnosti týká - třeba Cerys, Eigonina matka - bere ohled hlavně na sebe...dceru sice po traumatickém zážitku utěší, ale dále na ni vůbec nedbá, když se jí snaží Eigon říct, že ví, kdo je pachatel, umlčuje ji..hlavně ať se nic nedozví tatínek. (o dceři teda jo, ale o samotné Cerys nesmí vědět....sama mám dceru v tom věku a některé věci by mi rozhodně byly přednější než já...no, matka roku asi nebyla.). Smutek po ztracených dětech Glads a Togovi taky přešel nějak rychle, žádná snaha třeba poslat zprávu do rodné země, pátrat po nich nějak dále..využít třeba druida, nebo nějakou jasnovidku...(to využívají jen naši moderní přátelé v druhé linii, a to každou chvíli..bez výkladu karet ani na WC..) No..jak jsem zmínila, směs dějů byla strašně chaotická, postavy v podstatě dělali křoví lince historické, přesouvali se z místa na místo, a jeli v kartách, vizích a halucinacích. Romantická linka dopadla dle očekávání. Danovo řádění ani nekomentuji. Mrzelo mě, že jsme se nedozvěděli více o Glads a jejím osudu. Celkově ten závěr (po 400stranách) tak nějak narychlo ukončen na asi 10 stranách tak, aby došlo k nějaké té romantické tečce, zadostučinění pro mrtvé dítě a ezoterickému happy endu. Jen jestli se ti naši psychotici dají po ukončení příběhu hezky psychicky dohromady ?? Barbara psát umí, aby nalákala. 2/3 příběhu jsem však jela zrychleně a snažila se z obsáhlého příběhu vydolovat to podstatné a rychle se dobrat rozuzlení Eigonina osudu. Zbytek mě nezaujal a nezajímal (promiňte Jess, Wille, Rhodri a už úplně Steph, Kim atd atd)...za čtivost 2 hvězdy a za historickou linku 1 další...a obávám se, že po nějakém čase zas neodolám a přečtu si od autorky ještě něco (ideálně historické, nemixované duchařinou se skutečností...doufám, že má i takové ;))...HOWGH !!!... celý text

Srdíčko - Anička zachraňuje hříbátko 2019, Usch Luhn

zatím nejlepší z Aničkovek...normálně bych si nechala líbit i delší rozsah Aniččiných dobrodružství a obdivuji autorku, jak se jí toho tolik povede úsporně nacpat do pár kapitolek - knížka má 120 stránek, ale malý formát a dost velká písmena (pro mně vždy asi 30min čtení...) Anička se nadále věnuje koním, divokým i ve stáji, opět se potká s princeznou Šarly a pozná i opravdového prince...a nebyly by to holky (Klára), aby se jim decentně nezačly zapalovat lýtka ;) ale kamarádství s Honzou je i navzdory princovi čím dál pevnější... V tomto díle dostal větší prostor pan Lahoda, Anička se pověnovala i mladšímu bráškovi - líbí se mi, že dokáže být nejenom svéhlavá, ale i obětavá a vstřícná. Potěšilo, že ve škole kromě obvyklých patálií s paní Přísnou a střetů s Lindou a Klárou měli hezký dialog s Honzou v tělocvičně - v průběhu konverzace měnili nářadí a sporty...takové fajn oživení, at jen nelítáme kolem koní. A hlavní dějová linka - Anička si tentokrát zahrála na Červenou Karkulku...(hádejte, kdo hrozil hříbátko !!!) Všechny Aniččiny příběhy působí velmi uvěřitelně. Prostředí, dialogy, situace. (Snad až na to, že u nás moc není šance kamarádit se jen tak s divokým koníkem), že by se to klidně mohlo přihodit jakékoliv malé holčičce...a to celé sérii zaručuje úspěch u malých čtenářek - lehce se můžou s Aničkou ztotožnit ;)) Oceňuji také pestrou slovní zásobu, v tomto díle dokonce bez nějakých krkolomností (nebo jsem je přehlédla ;) a co se školy kresby týká - naučíme se kreslit hříbátko, taky štěnátko a lištičku a morče. Doporučuji. "ani nestačí zastavit a Anička mu už padne kolem krku. Má horkou srst. Anička se zhluboka nadechne. Srdíčko vydává každý den jinou vůni. Jednou voní po čerstvé trávě, jindy po šťavnatých pryskyřnících. Dnes po štěstí a sluníčku."... celý text

Hospoda Jamajka 1970, Daphne du Maurier

temná pohádka, připomínající Větrnou hůrku...akorát něco, co mě v Hůrce okouzlilo, jsem tady postrádala.. Příběh fajný, napětí spousta, Mary kolísající mezi hodnou holkou a holkou připravenou kdykoliv spadnout na dno. Odvážná, pere se s osudem i chlapy, zároveň místy propadající panice, aby nevymizely nějaké ty typicky ženské rysy. Jem - "hodný" padouch, na můj vkus moc hrající lhostejného. Strýc Joss - troskopadouch. Teta Patience - zničená žena. Postavy takové šablónovité. Příběh zasazen do romantických kulis vřesovišť, slatin a rašelinišť---plus moře, vítr, mraky, déšť - za tohle palec nahoru !!! takovouhle krajinu já můžu..stvořenou pro tragické příběhy..a šťastné konce ;). Polorozpadlá hospoda - ideální místo pro zločin a děsivé scény. A hlavní padouch ?? když už - tak už. Daphne nás nešetřila, pěkně pohnala své postavy do extrému. A ještěže psala román před 100lety, protože kdoví, co by dnes Mary v knize potkalo..asi by z rukou lupičů a ochlastů nevyvázla jsem poškrábaná, s roubíkem v puse, a strýc by se asi taky neuspokojil jen s vyhrůžkami...ještěže tak. čtení jsem si užila. Ale jako teenagerka bych si ho asi užila více. Správný temný viktoriánský román. Jenomže toho temna (navzdory konci) bylo až moc. Proto jdu s hodnocením trochu dolů. Ale jsem ráda, že mně DK k autorce i knížce dovedla :) p.s. abych jen neremcala, zvažuji začlenění do naší knihovny..takže, zas tolik výhrad nemám ;))... celý text

Muž, který se vypařil / Policie pomo pije 2000, Per Wahlöö

obě detektivky podrobněji hodnocené samostatně. Jako celek knížka velmi dobrá, víc mě zaujalo pátrání a noir atmosféra v staré Budapešti, takže Muž, který se vypařil....Policie pomo pije nastavuje zrcadlo společnosti (!!! "zavolej mě, až nastaví zrcadlo" :))) a více hraje na city a sociální stránku. Martin Beck zároveň se změnou stavu chytá chuť k jídlu a ožívá i po jiných stránkách...nesmí chybět Pat a Mat série - Kristiansson a Kvant, vtipné dialogy, rychlá ruka a přesná muška Gunvalda Larssona, Kollberg, Mansson a párátka...ideální čtení na dovolenou, nudit se určitě nebudete :) "Zmáčkl svou poslední floridku a sklíčeně se zadíval na opálené mladé lidi na trávníku. Najednou mu připadalo jako úplná pitomost, že se má honit po Budapešti a shánět se po někom, kdo mu je ale úplně a naprosto lhostejný. Nevzpomínal si, že by vůbec někdy měl tak beznadějný a nesmyslný úkol."... celý text

Muž, který se vypařil 1986, Per Wahlöö

"Martin Beck dlouho zíral na jídelní lístek, než našel sloupec s německým textem a začal číst. Po nějak chvíli se prošedivělý číšník s laskavým boxerským obličejem předklonil a řekl : "Very gut fischsuppe, gentleman." Martin Beck se okamžitě rozhodl, že si rybí polévku dá. "Barack?" "co jeto ?" řekl Martin Beck německy a pak anglicky. "Very gut aperitif," pravil číšník. Martin Beck vyil aperitiv jménem barack. Barack pálinka, vysvětloval číšník, je maďarská meruňkovice. Snědl rybí polévku, rudou, silně kořeněnou paprikou a skutečně výbornou. Snědl telecí s ostrou paprikovou omáčkou a brambory a vypil české pivo. Když vypil velice silnou kávu a ještě jeden barack, byl velice ospalýa vydal se rovnou do pokoje. Zaavřel okno i okenice a vlezl do postele. Zavrzala. Přpadalo mu, že vrže přívětivě, a okamžitě usnul. " S Martinem Beckem tentokrát na výlet do Maďarska. Ospalá letní atmosféra dýchá ze stránek kihy, až jsem si málem taky otírala pot a větrala o dušu, vítajícc chladnější čerstvý noční vzduch...dojde i na poetické projížďky parníčkem po Dunaji, i lázně budou. Maďarská ochota a pohostinnost přetrvala až do dnešních časů (teda, dle slov těch, kdo tam do termálů jezdí pravidelně, mně se ještě nezadařilo ;)) Jediné, co mě mrzelo bylo, že se Martin tak lehce vzdal dovolené s rodinou, a že již odepsal svůj vztah s manželkou a také se synem...to nelze jinak, než že policajti vytváří klienty ppsychiatrických a psychologckých ambulancí ??? no dobře, zpět ke knize... Taková noir detektivka..atmoška. Stíny číhající v pozadí. Nastražené pastičky. Rvačka jako z filmu, záchrana na poslední chvíli..taky jako z filmu. Skoky mezi Švédskem a Maďarskem...a pátrání mezi partou bohémů...ale ano, družina Martina Becka opět případ rozluštila. Bavila jsem se velmi dobře. Doporučuji !!!... celý text

Policie pomo pije 2007, Per Wahlöö

" Fixnamol, co se to tady.." sípal v úžasu. Kouř střelnéh prachu se v chodbě převaloval jako bledě modrá mlha. Pronikavě to tam smrdělo. Zachrisson se zvedl a popleteně zíral. "Na co jsi mířil ?" vztekle drtil mezi zuby Gunvald Larsson. "Na nohy.." "Moje ??" další příběh mé čím dál oblíbenější party...nejvíc jsem byla zvědavá, cože je to "pomo"..a ...čekala jsem kde co, než !!! SPOILER !! dětskou zkomoleninu...která umožnila zapojit do dějě naše oblíbené nešiky a tragédy - tipujete správně - Kristianssona a Kvanta. Příběh tentokrát nebyl nějak extra napínavý, spíše zahrál na sociální strunu. Nabízel znechucení biznismeny, politikou zapletenou do podnikání, levotou, mytím rukou navzájem..znechucení nad profesionálními sekretářkami, manželkami, nad lhaním v osobním i profesním životě...a samozřejmě rozhořčení nad osudem, drtícím ty malé.. Pak stačí náhoda, pohled do správného okna, ale... vlastně náhody neexistují ;) Tým Martina Becka případ opět celkem slušně rozluštil, potěšilo seznámení se ségrou Gustava Larssona, jakožto důležitou svědkyní. Mravnostní okénko oživilo krimi scénu. Zapojení Asy Torellové se mi zdá trochu tlačením na pilu, ale když to autorské chce, proč ne...scéna v hotelu napsaná celkem tak akorát..zbytečně nerozmazává a naznačí mnoho. Byla to taková poklidná detektivka, ale s kvalitami odpovídajícími autorské dvojici, takže - nenudila jsem se. A 3,5* by asi bylo méně, než si zaslouží, takže zaokrouhluji nahoru, na 4*. A zakládám do sbírky...... celý text

Roseanna / Zmizelé hasičské auto 2000, Per Wahlöö

" Ani se nenamáhal zeptat, o co vlastně jde. Patrně o drogy. Poslední dobou jde už zřejmě jen a jen o drogy. Už ho pozorovali 10dní a jediné, co ho potkalo, byla jedna štětka a dvě půllitrovky rumu. Gunvald Larsson se podíval na hodinky. Jedenáct devět. Ještě 8 minut. Zívl a rozpřáhl paže, aby jimi zamáchal a zahřál se. V tom okamžiku vyletěl dům do povětří..." Roseannu už jsem hodnotila před časem, teď jsem si přečetla druhou část - Zmizelé hasičské auto. ..Opět kvalitní čtenářský zážitek pro fanoušky detektivek, začínám být čím dál víc fanouškem této autorské dvojice. Partička kolem Martina Becka řeší případ v krátkém (4měsíce) časovém odstupu od Nočního autobusu, takže narážky na případ a spolupráci s kolegy v Malmö a podobně jsem ještě měla v čerstvé paměti. Opět nechyběl humor, akce, špičkování policistů. Celý případ začíná drsným požárem, poměrně živě popsaným, až cítíte smrad spálené kůže, horko sálající z bortícího se pekla, slyšíte praskot plamenů a křik a pláč obětí...Gunvald Larsson zvedá moje sympatie svým přístupem a rychlým zásahem. Troubou roku se stává Benny Skacke, uspěšně sekundující starým známým z autobusu - Kristianssonovi a Kvantovi. Prostředí malých zlodějíčků, šmelina, autíčkářsví, drogy, chlast a štětky. Nic hezkého. A přeci hezky napsané, popsané, napínavé a čtivé v jednom. DOkonce i pointu se zmizelým hasičským autem jsem odhalila. (mimochodem, jako rodiče hledajícího ztracené věci potěšil oslí můstek s hasičským autíčkem Rönnova synka - ano , to prohledávání nesmyslných míst dobře znám ;)) magnetky v pračce a podobně...) "Diváci ustoupili a Mansson s nimi. Maličké auto přistálo na nábřeží a zlověstně přitom zaskřípalo blatníky a a předním nárazníkem, který byl na jedné straně utržený. Vozidlo vypadalo oravdu velice žalostně, těžko už by si někdo dokázal představit, že kdysi vyjelo z továrny v Dagenhamu pěkně nové a nablýskané a že jeho první majitel se kddysi dávno usadil za volant a srdce mu přitom bušilo napětím a hruď se mu nadouvala vlastnickou pýchou. První došel k autu Elofsson. Nahlédl dovnitř. Ti, kdo se na něho dívali zezadu, viděli, jak pomalu strnul a pak se ryychle narovnal."" Hasiči za 5*, a průměr s Roseannou dělá výsledné 4* . Doporučuji !!! a začínám sbírat sérii ;)... celý text

Noční autobus 2008, Per Wahlöö

z knihovny... už chápu nadšení Maj a Perem..už chápu, proč byli vzorem pro autory severských detektivek. Tohle je ono ! pozitivně mě navnadila Záhada zamčeného pokoje a Noční autobus jsem si užila dokonce o kus víc... Takhle dobře jsem se už dlouho nebavila - zajímavá dějová, linka, z jednoho případu najednou dva, suchý humor policistů, dokonce jsem se místy smála nahlas. Partička kolem Martina Becka mi začíná být čím dál víc sympatická...a uvažuji, že po Agathe Christie a Arnaldurovi Indridasonovi založím další detektivní sbírku ;) "Vyjeli pomalu ze čtvrti Huvudsta a bez jediného slova opsali oblouk vedoucí kolem Státní policejní školy, pak kolonií malých domků, dále kolem Železničního muzea, Státní bakteriologické laboratoře a slepeckého ústavu a pak pokračovali rozlehlou univerzitní čtvrtí, projeli cikcak mezi budovami kateder, až se ocitli u správních budov železnice na Tomtebodské třídě. Byla to mistrně zvolená trasa. Vedla takřka zaručeně naprosto liduprázdnými úseky. Po celou cestu nepotkali jediné auto a všehovšudy uviděli dva živé tvory. Nejdřív kočku a pak ještě jednu kočku.." "Nedořekl větu, napsal jméno a adresu té paní na blok a lis vytrhl. V tom zazvonil telefon a Melander jednou rukou zvedl sluchátko a druhou podával list papíru Nordinovi. ?"Prosím," řekl. "tohle se nedá číst,"odtušil Nordin. Melander měl dosti zvláštní a mírně řečeno těžko čitelný rukopis. Kromě nejbližších kolegů po něm většinou nikdo nic nepřečetl. Kollberg vzal paír a podíval se na něj. "To je klínové písmo, " řekl. "Nebo starohebrejština. Svitky od Mrtvého moře nemohl napsat nikdo jiný než Fredrik. Jenže k tomu mu zase chybí smysl pro humor. Ale já po něm vyluštím všechno."... Všem projížďku Nočním autobusem vřele doporučuji !... celý text

Kdyby tak na mě někdo někde čekal 2018, Anna Gavalda

"Vůbec nehrozí, že bych začal věřit v Boha, nebo v Cosi nad náma, protože přece není možný, aby někdo shcválně stvořil to, co denně vídám v kasárnách v Nancy-Bellefondu." Z knihovny. Obal sympatický. Obsah nikoliv. Opět jsem cítila něco jako "WTF efekt" - když už to vypadalo s povídkou zajímavě, koncem to autorka stoprocentně zabila. Takové...divné bych označila. Už druhý den jsem měla problém si na nějakou vzpomenout - na delší dobu asi utkví povídka o firemníkovi - řidiči z povolání "Hlavní zpráva dne" - ta byla možná podle mně i nejlepší..., povídka "Catgut" je vlastně ekvivalentem českého filmu "Pasti,pasti,pastičky" - že by autorka viděla ?? nebo jen shodný nápad a realizace ? a pobavila ještě scénka s divočákem v jaguáru z povídky Junior. Ano vtipné místy taky bylo, ale jen chvilkové, aby opět přišel pád do hlucha. a citace : "Odtamtud, kde jsem byl, za sklem, jsem jí neviděl do tváře, ale když si sedla, všiml jsem si, jak malinký má prsíčka, a už tehdy jsem měl chuť na ně sáhnout." - věta je mi fakt odporná, nechutně evokuje pedo sklony, i když o nic takového v povídce nešlo... jen za 3* jako dobré...víc fakt dát nejde..možná ještě nějakou knihu od autorky zkusím. Nelze víc než 3* a dobré...... celý text

Srdíčko a velký turnaj 2018, Usch Luhn

další Srdičkovka...nebo Aničkovka ?? drží laťku. máme sice napřeskáčku, jak se povedlo půjčit z knihovny, ale v ději se nztratíte, dá se číst mimo pořadí. Ihned v úvdu knihy nám autorka v každém díle přpomene účastníky - postavičky i s krátkým popisem - nejlepší je ..." To je Pan Lahoda. Je to mops. A pecivál jako vystřižený. Moře much v Petrově jezdeckém klubu ho dohání k šílenství." :))) kdo by ho nemiloval ??? (ale je to dobré, zatím mopsa doma nemáme ;) Anička prožívá vysněná dobrodružství s divokými koňmi, opět rozvíjí svoje "zaklínačské" schopnosti a překvapivě si rozumí s Klárou. Občas trochu drhne text - třeba věta : "Namáhavě se prodírá vysokou trávou a pozoruje bezprostřední okolí." Bezprostřední okolí ??, to bych určitě nevymyslela, a pochybuji že Anička sama by si tohle řekla...také jméno Klářiny kobylky - Zvoneček (asi dáno překladem) dělalo trochu paseku - byla to sice holka, ona, ale "šla se Zvonkem, Zvoneček by proti tobě neměl šanci, Petr má osedlaného Zvonečka na uzdě..." - spíše evokuje hřebce. Každopádně opět milé čtení, doporučuji pro malé dobrodružky kolem 8-10let.. ou a abych nezapoměla - po příběhu vždy následuje lekce kreslení, kde ilustrátorka knihy radí dětem, jak pár tahy můžou nakreslít třeba koně v běhu ;)... celý text

Plavovláska 1995, Mika Waltari

"Na první pohled to byl mužský jako každý jiný a nic zvláštního na něm nebylo. Zahlédla jsem ho, když jsem šla domů, ale stačila jsem udělat jenom několik kroků, když jsem pocítila, že se musím otočit a vrátit zpátky. Možná se to stává i jiným ženám, že v nich jiskřička roznítí požár. Není k tomu potřeba víc než pohled, záblesk ve tváři, nebo jen obrys ramenou, na který se pak nedá zapomenout, vrací se v mysli znovu a znovu, celé roky. Většina žen asi přejde kolem a neodváží se ani otočit, aby se podívaly zpátky. Zvyk, plachost, stud jim v tom bráí, jiskra vzplane nadarmo a možná už je potom nic podobného nepotká." Plavovláska. Padlý anděl...možná proto ty plavé vlasy. Příběh jedné velmi nešťastné holky, která jenom chtěla být milována. A moc hezky napsaný, jak už to pan MW umí ;) tak hezky, že Maiřin smutek je tu s námi. Máme chuť (teda aspoň já) ji chytnout za ruku, obejmout, pohladit. Ale o to se vlastně snažila i její máma...na které si zas člověk uvědomí, jak lehké je odsoudit..a kolik věcí nestihl, dokud mohl se ptát, mluvit, nebo jen společně být. Těžký život to byl. A konec byl hořký. Ale jinak to vlastně ani s Mairou dopadnout nemohlo. Hvězdičky neklamaly, i když Mika hezky zahrál na city, užila jsem si to. Druhý příběh , resp. krátký román - Už nikdy nebude zítra, mě až tak nebavil. V podstatě mi byli oba protagonisté - kapitán a Astrid ukradení. Svou lhostejností způsobili tragédii. a i když se k věci postavili zády, snažili se ji vytěsnit, výčitky přišly. Ale mně zas přišlo, že málo..nebo že je to tak lízlo. Jako že bez toho to nepůjde, tak je nechám vydusit..žádní Bonnie a Clyde. Ale dva ldé, otupělí životem. Znuděná povrchná Astrid, obklopená hejnem hejsků (asi MW chtěl ukázat "zlatou mládež"), kapitán, rádobytraumatizován válkou. Nevinná oběť. Chlapec, který byl z celého románu snad nejvíce živý. Nejvíce přítomen. Mech, les, sasanky. Příběh s tragédií, který mě po Plavovlásce jen lehce oslovil, poklepal po rameni, odplul a nedokázal zasáhnout hlouběji. Ano, pointa se pamatuje dobře. Al tak nějak to nemělo šťávu a hloubku. Hodnotím 3,5*...a díky Plavovlásce zaokrouhluji nahoru - celkově knížka za 4*... celý text

Knížka pro snílky 1989, Vladimír Jiránek

výprodej z knihovny á1kč..jak již píšou kolegové přede mnou - humor hořkosladký. Občas do očí bijící odrazem smutné reality. Občas krutě pravdivý. A občas neskutečně odlehčený a vtipný...a možná přijde i Bob a Bobek ;) zaokrouhluji směrem výš ke 4*... celý text

Velká iluze 2016, Mika Waltari

" SIlná srdce - nežebrají o slitování. SIlná srdce - se zničí sama." Mika Waltari se pomalu v průběhu let dostal mezi moje oblíbence..a Velkou iluzí to jen potvrdil. Dost komentujících zmínilo jeho věk..a o to víc třeba já ho zas chápu. V 19letech jsem spoustu věcí cítila a prožívala jako redaktor Hart...jako Hellas..i jako Caritas. Knížka vřela jejich city. Probublávala myšlenkami. Pokud člověk přijal pozvání, s hrdiny si vychutnával tajemnou noc, příslib soumraku, rozčarování , ideály blednoucí v rodícím se ránu..cítil jaro ve vzduchu. Cítil smutek, radost, lásku, zmar. Prožil s nimi příběh naplno. Lyrický i epický zároveň. Až do konce..hořkého ? ne...přesně takový je život. A na jeho Velkou iluzi nám často zůstávají vzpomínky, které až s odstupem času hodnotíme jako ty důležité a dokonce i krásné... Díky MW za tento zážitek !! Ráda si přečtu znovu !!! "Caritas teď upoutala veškerou pozornost na sebe.. Byla krásná - snad krásnější než kdy dřív, v očích měla onu záři, již zrodí neopětovaná něha. Byl to jediný tanec mého života. Říkám to proto, že jsem toho mnoho nenatančil - a po tomto tanci už rozhodně nenatančím. Chtěl bych si uchovat tuto vzpomínku a ničím ji nepřekrýt - rozhodně ne nějakými neohrabanými, šátravými kroky s cizí ženou." "Poslouchal jsem..Mým osudem bylo vždyck poslouchat. Vzrušující a šťastné opojení životem se mě nikdy nedotklo, jen jsem o něm poslouchal. Chladná noc, v níž se nedá spát - oranžové světlo a zářící špička cigarety. Její velké, podivuhodné oči, v nichž byla zeleň i čerň, její rty, po nichž se mi stýskalo. A tak jako pomalu dopadne bílý popel z cigarety do popelníku, zbořila se i má životní iluze o štěstí a lásce. - Velká prázdnota se přibližovala k mé duši, mrazila a ničila mé představy jako ranní chlad." "Odsud už musím jít sám.- Zanechám tam tvoji adresu tak, aby ji snadno našli. Snad se obrátí nejdřív na tebe. - A teď budeme rozvážní a odvážní, ano. A už žádnou sentimentalizu. Přece nejsme staré báby. -Tak , ahoj! Nazdar! A to ti povídám, pozdravuj Bratříčka." Skrýval se v tom obrovský smutek všech rozloučení. Bolestný, toužebný, hořký."... celý text