haki34 přečtené 2015

Nadržený rebel 2020, C. D. Payne

po dlouhé době nemám , co bych twisppovské sérii vytkla. Žádná hlubokomyslná literatura to už nebude, ale s tím je nutné počítat od začátku. Další dobrodružství Nicka II byly v rámci průměru - film, prázdniny, sex, muffiny. A rodina. Dokonce nebyly rozváděny zbytečné vedlejší dějové linky a ani nám geometrickou řadou nepřibyli další jména (nebo jsem je ignorovala...) ale - jelikož jsem četla díly předchozí před nějakou dobou, pochopila jsem, proč mi manžel cpal tuhle knihu před Brendou - ouha, ona je tu taky !!! a už od 8.dílu, jak jsem posléze pátráním zjistila ;) a ona chytrá a vynalézavá Chloe je ta Scottova Chloe...ech...ten Payne tomu dává zabrat !!!! Pobavily pokusy Treeziných nápadníků, epizodky Nicka staršího jsou takové..hm...no. Ještěže v tom filmu na Tchaj-wanu neprovedl nic horšího... Každopádně - po mnoha dalších dílech slušné pokraování série. Doporučuji. A fanouškové Sheeni - připravte se na šok. P.s. ráda bych si přečetla další díl. Ale z pohledu Nicka Twispa staršího, ano, toho, o kterém by to celé mělo být....Howgh !!!... celý text

Brenda Veliká 2013, C. D. Payne

pokračuji v Paynových dílech dál..po plavkách Brenda...a bavila jsem se o chlup víc..pravda, Brenda byla takový Nick, snažící se uvažovat jako holka ( nebo jak píše o komenty níže SBH - dívat se na Brendu jako na 16letou puberťačku s mozkem 60letého chlapa ;) to je ono !!!. Brenda je sice tlustá holka., ale také ještě velmi vtipná a chytrá. Její špičkování s Dylanem a sarkasmus vylepšují mé celkové hodnocení z 3,5* nahoru ke 4*. Pointa knihy byla uspokojivá, překvapení s Marií jsem nečekala. Kamarádění holek s pochybnými existencemi typu Iiliwi a Brick mi přišlo trochu "nahraně", ale v 16 se člověk zřejmě nedívá, co je bezpečné a co ne...(představa že moje dcera lítá někde po bažině a shání bezdomovce, i když liliputa, by mě moc neuklidnila :P) Nápad s akordeonisty byl fajn, rovněž tajná sesterstva -- úkony k přijetí byly v pohodě, žádná trapárna, líbila se mi Chloeina vynalézavost. Za mě dobrá oddechovka.... celý text

Sedem dní v pivnici 2011, Peter Karpinský

Tento príbeh sa skutočne stal...a možno aj v tej našej panelákovej pivnici, ktorá bola celé detstvo pre mňa jedným tajomným a často strašidelným priestorom :) a aká škoda, že som sa k tejto knižke nedostala vtedy, asi pred 30timi rokmi :D ..dostala 10ročná dcéra (od mňa) a veľmi sa jej páčila..tak som sa začítala aj ja...a bola to lahoda. DObrodružstvo, priateľstvo, kopec fantázie. Vôbec som netušila, koľko záhadných tvorov žije v pivnici, čo všetko sa dá zažiť za 7dní :) a najmä prekvapil Ten, čo žije v kúte... Okrem príbehu musím tiež pochváliť ilustrácie ZUzany Bočkayovej Brunckovej (miestami mi pripomenuli snové ilustrácie Albína Brunovského z inej detskej knižky) Vrelo odporúčam !!! "Ste si istí, že ideme správne ?", opýtala sa Moľa, keď sa už hodinu predierali pomedzi haldy kartónových škatúľ naukladaných vedľa seba a na sebe v nekonečných radoch a stĺpcoch. "Neviem," kývol bezradne plecami Celestín, "bojím sa, že sme zablúdili." "Vidíte, ja som vám vravela, že sa tej hrdzavnic máme spýtať na cestu. Ale vy nie. Vy chlapi ste vždy múdrejší : My to zvládneme sami.." hundrala Moľa. "Prosím ťa ako by si nepoznala hrdzavnice. Nemyslia na nič iné, len na hrzdu, ktorú roznášajú po celej pivnici," bránil sa Pavúk. "Ktovie, kam by nás bola poslala." "musíte im prepáčiť, nechceli vám ublížiť, iba si mysleli, že ste kvety. Pestovníčkovia sú totiž veľmi obetaví. Každý deň blúdia po celej pivnici a hľadaú rastliny, ktoré tu niekto nechal. Viete, ľudia majú strašne slabú pamäť, na zimu kvietky často odkladajú do pivníc, aby tu prezimovali, no do jari im to vyšumí z hlavy a celkom na ne zabudnú. Bez pestovníčkov by sme iste zahynuli. To oni vysadili túto nádhernú záhradu a celý čas sa o ňu starajú." "Je naozaj krásna!" súhlasil s kaktusom Celestín a teraz, keď bol opäť voľný a jeho nohy už netrčali v zemi, si mohol lepšie obzrieť zeleň, ktorá ho obklopovala. Kam len oko dohliadlo, stáli črepníky s muškátmi, begóniami, pelargóniami, fikusmi, svokrinými jazykmi a mnohými ďalšími kvetmi, ktorých mená prašiškriatok ani nepoznal..." tak čo, poznávate aj vy tú vašu pivnicu ??? rada som vás všetkých spoznala, priatelia !!!! (prašiškriatkovia, zemiakáči a jablkáči, motýľ Bady, pestovníčkovia, žižiavky, blší cirkus, nálevnící...) a dovidenia v pivnici !!!... celý text

Nestydaté plavky 2015, C. D. Payne

typická Paynovina...ve stylu Nicka Twispa - respektive jeho mladých let...Colm je šarmantní, možná trochu více ostýchavý (době potažmo) než Nick, každopádně celou dobu se motá do vícero dobrodružství s holkami..vše ale líznuté jen povrchně, postav hodně, jak se u Twispovské série stalo také nedobrým zvykem...nejvíce mě bavila samotná linka s plavkami. Colmovyy milostné eskapády byly nudné, holky až velmi chápavé, vstřícné a přátelské jedna k druhé (asi to maloměsto nebo co) a výpravu v karavanu na propagaci bikin bych celkově oželela...nejsem filmovým fanouškem (nebo ne až tak zažraným), takže popisy rande v kině, a co sledovali za filmy a kdo v nich hrál - to mě také moc nezaujalo. Nejvíce zbytečná byla postava Betty, která se ani na dálku moc nestihla projevit... A konec - doslov - hmm. Když už je rozvíjení twispovské série vpřed trochu daleko, tak popojedem vzad ?? ;) nebyla špatná, taková oddechovka ke kávě, nic světoborného k zapamatování, ale ani neurazila. a obávám se, že jí podobných vychrlí autor ještě hodně na počkání...... celý text

Děti z hliněné vesnice 1977, Josef Sekera

knihobudková..autor sa pokúšal vytvoriť pravdepodobne realistický román so sociálnym presahom, nechýba komunistická agitka a vykreslenie idylického prístupu a fungovania v ZSSR...no, dobe poplatné, nejdem skúmať jeho presvedčenie... Čo mi trochu trhalo uši : román situovaný na Slovensko, na Považie, ale tam to skoro sám maďar, hlavne čo sa týka ústredných cigánskych postáv...naviac slovenčina, potažmo rómčina prekladaná do češtiny mi veľmi nesedela. Knihe by svedčal menší rozsah, tých 500strán bolo fakt priveľa, hlavne preto, že sa stále dookola opakovali určité fakty...a určité slovné spojenia, ktoré mali charakterizovať danú postavu, ale celkom úspešne mi šli na nervy...(čižma Čuprejka, chochol prevozník Matúš, vdova Julka, drap daj Dora Horváthová, Ilonka Bělučká Čuprejová..Verona Zrzavá veverka...atď atď... a "svätý" raj Marcina ako bonus...) Učieľ Marcina je hlavnou postavou - idealista, oddaný cigáňom, nachádzajúci medzi nimi druhý domov, jeho rady počúva aj vajda a bez jeho dovolenia snáď ani neumrú...to vážne ?? úplne som nepochopila ani jeho fungovanie s manželkou Arankou, dohodenou "drap daj" - akože svoji buďte, ale Arana, ty sním deti mať nebudeš - nedovysvetlené - akože nemohla ?? či ?? Cigáňov nám ukazoval autor ako živé prírodné stvorenia, ktoré trpia v našom svete plnom obmedzení...ale zároveň s radosťou chápu heslo, že treba prácu, a len tí, čo milujú prácu sú tí dobrí, a pracujúca žena sa vyrovná chlapovi..hm...cigánky do tovární, síce sú neskrotné, ale tam ich skrotia...zvláštne úvahy. o pár jedincoch, ochotných a chtivých štúdia v osade by som ešte uverila, ale nadšenie všetkých detí a nadšená spolupráca celej osady s učiteľom, sa mi aj na dobu vzniku knihy v 50.tych rokoch zdá nejaká prestrelená... Zároveň nám ale ukazuje biedu, v ktorej prírodné deti žijú, choroby a podvýživu v osade, hlinené domčeky, hlinená podlaha, otvorené ohnisko v dome. Kontrasty. Sporiadané vzťahy, nutnosť usadiť sa, ale zároveň veľa voľnej lásky... Zaujali ma konkrétne dejové linky : Rózy (opomenúc zdorazňovanie jej divokosti a jej "ľahký" charakter), Michala Horvátha, Ďura Szabóa, škoda že sa autor viac nevenoval ich prostému príbehu bez všetkých tých socialistických kecov...a že koniec skončil ako skončil - 500 strán naťahoval a výsledok žiadny..ako to teda s nimi dopadlo, sa nedozvieme...(napríklad Ďuro to hral na 4ženy - Róza, skorosvokra Eržika, skorošvagriná Daniela a Ilonka...tak čo s tým ??) Autor vystihol snáď jednu vec - že cigáni sú naozaj stavaní ináč ako my...žijú so svojimi tradíciami, citmi, zákonmi...a s odstupom 60 rokov od prvého vydania knihy sa dá povedať, že ani sovietsky vzor neklapol a do európskeho fungovania sa úspešne nepreškolili a nezapojili...(na pár výnimiek samozrejme..) Pekné bolo nahliadnutie do ich sveta, kočovania, kotlárčenia, kováčskeho remesla, koniarskeho...do rodinných zvykov a tradícií...Keby sa autor venoval iba tomuto, mohla to byť fajn knižka. Howgh. A zvažujem čo s ňou ďalej...... celý text

Záhada zamčeného pokoje 1985, Per Wahlöö

"Ta se opraavdu vyzná v objasňování! Zbývá teď vlastně objasnit jen jedno. Avšak to bylo tím zapeklitější. Svärd nemohl spáchat sebevraždu! Není totiž lehké zastřelit se bez příslušenství, které je k tomu nezbytně nutné. A v bytě v Horské ulici se nenašla žádná střelná zbraň." knihobudková :) ulovená počas výletu na Slovensko...na Beckove ;) a bol to teda kapitálny úlovok..asi moja tretia kniha od dua Sjöwallová -Wahlöö, a zatiaľ najlepšia. Chuťovka. A vtipná. A plná zaujímavých myšlienok. Bavili ma všetky 3 dejové linky. Bavil ma Martin Beck. Bavili ma jeho kolegovia. Vari nebolo slabšieho momentu. A to rozuzlenie...také ľahké ;) Určite som nečítala posledný krát. Doporučujem !!! "Pracovna Einara Rönna byla v zadním traktu policejní budovy na Kungsholmské třídě. Měl z okna výhlidku na obrovskou jámu v zemi, z té jámy měla ponenáhlu vyrůst velká honosná budova státní policejní správy a časem mu zakrýt jeho vyhlídku. A z tohoto vysoce moderního kolosu v srdci Stockholmu měla policie vztahovat svá tykadla všemi směry a držet zdeprimované občany pevně v ruce. Alespoň část z nich, všichni přece nemohou emigrovat, nebo spáchat sebevraždu." "Nemluvě o tom, že zákony již samy o sobě jsou dávány proto, aby chránily jisté společenské tříd a jejich pochybné zájmy, a jinak sestávají především z mezer." „Velcí zločinci se totiž nikdy nedostanou za mříže. Velcí zločinci nepřepadávají banky. Sedí si v kancelářích a ministerských pracovnách a stačí jim jen stisknout knoflík. Neberou na sebe žádná rizika. Neproviňují se proti posvátným krávám vládnoucí společnosti, nýbrž se místo toho věnují zákonem chráněnému vykořisťování, které postihuje jen drobné lidi. Profitují na všm, počínaje tím, že je otravována příroda i obyvatelstvo a potom se způsobené škody naoko léčí neúčinnými léky – až po úmyslné zanedbávání celých městských čtvrtí, které jsou pak asanovány a na jejich místě jsou stavěny nové, které jsou hned od začátku mnohem horší a zdraví škodlivější, než byly ty staré, když byly odsouzené k zbourání. A především, jak bylo řečeno, nikdy se proto nedostanou za mříže.“... celý text

Horalka 2007, Alberto Moravia (p)

knihobudková...aneb jak jsem se dostala ke klasice ;) zajímavý příběh, kde nám Moraavia dal nahlédnout do duší a životů Italů v průběhu 2.světové války...a za svoji hlavní hrdinku si vybral jednoduchou, praktickou ženu z hor, Cesiru...nebudu nic nalhávat, ve většině případů jsem nechápala Cesiřiny myšlenkové pochody a i když jsem jim oběma svým způsobem i fandila, divila jsem se, že v podstatě celou válkou probruslili relativně bezpečně a bez ujmy...MOravia si však "to nejlepší" nechal na závěr...aby jsme neusnuli na vavřínech, aby jsme neuvěřili v lidskost, aby jsme tu válku přeci jen nepodcenili.....nechal své hrdinky vypít si kalich do dna...hlavně Cesiru, protož ať už byla válkou otupělá sebevíce, zranění dítěte bolí víc než vlastní... Moravia ukázal vše - krásy italského venkova, prořízlou pusu Italů, hrdinství i sobectví, obracení kabátů, hlad, hojnost, šmelinu, a zejména krutost. Vůči sobě i druhým. A to, jak se ve válce i se spořádaných občanů a milujících otců rodin stávají zvířata... Na rodinu Concetty a "šlichtičku" ještě dlouho nezapomenu...a vlastně ani na Cesiřino útočiště v horách... doporučuji..... celý text

Srna z olšového mlází 1983, Štěpán Neuwirth

myslím že knihobudková...taková ze života...o myslivcích, kteří loví nejen puškou, ale i okem...a o těch, kteří naopak jdou za svým cílem. O přírodě a o síle života...a vlasně celkově o životě. Který je ne vždycky lehký, a který nekončí vždy šťasným koncem...... celý text

Lovci kožišin 1964, František Flos

vyřazená od nás z knihovny - za 1kč...přečetl manžel, zenchucený odložil nedočtené..prý nuda... tak jsem přijala výzvu..a záleží, co od knížky čekáte..ano, žádná dramata, skoro žádná akce..vše plyne pomalu a v jasných barvách, připomínajíc i slohem romány z 20-30tých let 20.století...idylické, poklidné.. mladík Dan se při nepravděodonné příhodě setká s katánem Richardem a pak stejně nepravděpodobně vyráží na dobrodružné hledání Danova tatínka z Chicaga až na sever severní Ameriky...pak kupodivu potkají milého a laskavého trapera Grasse, spolu s ním se zabydlí ve srubu, seznámí s indiány a loví a žijí skoro rok v divočině. O zvěř (pestrou, aby jsme mohli poznat spoustu druhů) zakopávají na každém rohu... Vše opět idylickou a naučnou formou, která nás seznamuje s faunou a flórou severní Ameriky , zejména kanadské divočiny (ale díky za to, protože jsem zjistila, že HAKI je vlastně jiný název pro burunduka :D což jsem celá léta netušila ;)) no...a tak Dan a jeho kamarádi zažijí spoustu příhod a a dobrodružství v divočině, při kterých vám opravdu krev nezmrzne, a mezitím jeho taťka léčí depresi u rodiny v Albertě v Kanadě...celý příběh, jak jistě uhodnete, končí jedním velkým šťastným shledáním a happyendem. A ať to vypadá z mého komentu jakkoliv, velmi jsem si to nenáročné a sluníčkové čtení užila..na dobrou noc ideální ;) a taky jsem se poučila něco kanadského přírodopisu, ale i dějepisu a zeměpisu... p.s. nesmím opomenout tradičně skvělé ilustrace Zdeňka Buriana !!! a dávám hezké 4*... a pár citátů pro ilustraci : "zemní veverky se zvědavě dívaly na výtržníky a pokrývaly si koketně hřbety dvojřadými rozčechranými ocasy. Jejich tmavě hnědé kožíšky byby ozdobeny svtělejšími podélými pruhy, jejich ouška byla hladká. Šediví králíci prchali do křoví, ale nikde nebylo vidět žádné větší zvíře..." "Běda ! Lovci nemohou zloděje pronásledovat, protože nemají rychlé dopraavní prostředky a nejsou tu ani cesty, ani telegraf a telefon ! Pronásledovatelé by sami zahynuli ve sněhu zimou a hladem. Nic nelze podniknout, jen mužně snášet neštěstí." "...Také děti Anatola Quizota byly tak vychovány. Dvě dcery, starší Marie Ludvika a mladší Angelika Regina, sedící po matčině boku, jako kdyby sestry nebyly. Dvacetiletá Marie Ludvika, tmavovlasá krasavice bílé pleti, krásných černých očí a rozkošných úst, projevovala řečí a každým hnutím, že dovede důstojně hrát úlohu velké dámy a že dobře volila, když přijala nabídku Alexandra Hervéa, velkoobchodníka z Calgary, který ji požádal o ruku. A protože podle starého zvyku musí po zasnoubení uplynout rok, bude se svatba konat až na jaře příštího roku.....Angelika Regina vynikala krásou jiného rázu...Její krátce přistřižené kaštanové vlasy, velké hnědé oči, pálená pleť líbezného obličeje, ohrnuté rtíky a vzpurná brada by slušely i hlavě hekého chlapce a také povaha, záliby a činy Angeliky Reginy byly zdánlivě spíše chlapecké než dívčí...Strašně se nudila a proto utekla z klášterní školy domů..nyní chce jezdit na koni, střílet z pušky ,plavat, zpívat a tančit.. " Nenechte se květnatým slohem odradit...a ani nevěřte anotaci - druhý Verne to fakt není..ale je to milé, poklidné a oddechové...Howgh !!!... celý text

Čo Oju, tyrkysová hora 1988, Dina Štěrbová

nalezena tuším v knihobudce...takový poklad !!! a dokonce jsem měla tu čest i osobně - potkala jsem paní Dinu na křtu knihy "Navždy první", které je taky součástí...a přišla mi v tom mumraji fanoušků, žádajících o fotku či autogram, trochu ztracená...po přečtení Čo Oju jsem pochopila. Skromná, přímá žena s duší poetky. Než v chumlu lidí - raději ztracená mezi ledem, sněhem, sluncem a oblohou...tam, kde krkavci dávají dobrou noc. Kromě náročného výstupu a detailního popisu cesty nejen na Čo Oju, ale k vysokohorskému lezení celkově, nám dokázala DIna podat komplexní zprávu o Himalájské flóře, fauně a obyvatelích...okořeněno často až básnickými obraty, a musím říct, že zrovna u ní mi košatý styl vůbec nevadil. S oběmi lezkyněmi jsem si dokázala výstup pořádně užít...a také nejen výkon, ale i kontrast v porovnání obvyklé velikosti himalájských výprav - a tady ? 2 odhodlané ženy a 2 šerpové...kterým okolí hází klacky pod nohy a ony o to odhodlaněji ostupují metr za meterem za svým snem. Dina navíc se škaredou bronchitidou...a kromě toho (neumím si to vůbec představit makačka jak sviňa a ještě zánět průdušek jako bonus...) proti původnímu plánu i výstup bez kyslíku - to je tak, když kupujete kyslíkové bomby z druhé ruky ;))) Velmi pěkně napsané svědectví o kráse hor, velikost přírody a odhodlání. A také připomínka vysokohorského lezení v 90tých letech...můžeme srovnat styl, vybavení a materály s těmi dnešnímu ultra...jedno je však stejné - láska k dobrodružství a k horám. Rozhodně doporučuji !!! "Dino, ty jsi ale vážně cvok, máš bujnou fantazii," zchladila Věra můj rozlet. Nevím, bude mít asi pravdu, ale přesto mi nejde z hlavy utkvělá představa, že ten starý krkavec s lysinou jediný ví, kde mají mrtvé horolezkyně z roku 1959 svůj hrob. Není to nejhezčí představa ! Obzvláště ne, když si vzpomenu na osud jaka s prosícími žebry v trhlině pod Nangpa La !" "ve stanu se motáme jeden přes druhého a s krajní námahou na sebe natahujeme všechn svršky. Nejhorší jsou boty a návlekové kamaše, zdá se mi, že je nikdy nepřetáhnu přes patu. Jen zázrakem udržím s nechutí spolykanou stravu, kde je její místo. Kousek zmrzlého salámu, šetřeného pro tuto chvíli, na kámen ztvrdlou čokoládu a dávku vitamínů. Chvíle tolikrát prožitá v představách a s hrdiny knížek a ve skutečnosti přece trochu jiná...." p.s. do knihobudky rozhodně nevrátím...a ukládám na čestné místo v regálu lezeckém...... celý text

Psychiatrie a pedopsychiatrie 2015, Michal Hrdlička

čtu a budu číst ještě dlouho. Napsaná velmi hezky a "polopatě", vše logicky navazuje, definice psané hladce a dobře se pamatují...doporučuji

Proroci z fjordu Věčnosti 2015, Kim Leine

!!! možné SPOILERY !!! zakoupena ve výprodeji v Dobrovském...na základě anotace a pak jsem taky mrkla na hodnocení tady na DK...kmentáře předem nečetla ;) sever já můžu, historii také, takže hurá do toho...hned úvodní kapitolkou ve mě hrklo - copak, půjde snad o detektivku ? a né...jen toho násilí prostě bylo občas trochu víc...také víc pudů, bídy, zimy, špíny, ať už tělesné či duševní...přelom 18-19.století v Evropě - srovnání Dánska a Norska s Grónskem..pod rouškem misijní činnosti bují spíše tělesný chtíč, manipulace, zneužívání...a Bůh je odsunut někam daleko..v nejčistší podobě ho nachází ti nejmenší a nejposlednější....a zajímavým způsobem pak samotní Proroci, kteří dali jméno i celé knize... Líbilo se mi, jak byla kniha postavena na reálných osobnostech a historii...pak kousek fikce a kdoví, zda to takhle nemohlo být ?? Psaná zajímavým stylem, bez přímé řeči..zvykla jsem si rychle...a tak nějak jsem si i zvykla na přeskakování v čase...a na mizérii - s Mortenem ( mimochodem celou dobu jem váhala, jaký vztah k němu zaujmout střídavě mě děsil, štval a občas jsem ho i chápala a fandila mu..) jsem se kroutila zimou, setřepávala ze sebe vši, kázala, četla, utěšovala, vzdělávala se, utíkala a vracela se... trnula jsem při jeho výstřelcích (sexuální nevybouřenost v mládí, manipulace s Abelone...), čekala na rozuzlení příběhu s vdovou, hledala odpuštění....každý den jsem se těšila na pokračování a byla jsem zvědavá, jak celé tohle grónské dobrodružství/resp. život a dílo Mortena Falcka Pedersena dopadne... o životě domorodců jsem se zas tolik nedozvěděla, jak jsem čekala, ba místy jsem měla pocit, že navzdoryy silnému obsahu kniha přeci jen klouže po povrchu...ale jisté pocity z ní utkvějí nadlouho. (požár v kolonii, Marie Magdalena a Habakuk, kovář , paní Haldora a dítě, pastor Oxbol, Bertel Janssen a jeho život..) A konec ? naprosto uspokojivý ;) Rozhodně doporučuji k přečtení...... celý text

Batoh, medvěd a osm kartonů vodky 2017, Lev Golinkin

Anotace zaujala...příběh už moc ne..marně jsem hledala humor..občas nějaký ten černější byl, i ta ironie a cynizmus, ale celkově jsem se teda neposmála. Autorův nadhled jsem taky hledala marně. Spíše to byla bolestná zpověď o hledání sama sebe, své identity a také o snaze odpustit sám sobě..taková terapeutická knížka. Občas se mi zdálo vyprávění lehce nesouvislé, nějaký odstaveček, myšlenka a skok za roh, k něčemu jinému.. Lev si prošel těžkou životní zkouškou, jako dítě si na Ukrajině vytrpěl své. A pak vyrostl jako svobodný Američan, ale tam někde uvnitř si nesl své trauma. Lvovo "hledání se" v dobrovolnictví, Apalačích a podobně mi přišlo také hodně americké.. Dozvěděla jsem se, jak vlastně takový proces emigrace probíhal - zázemí v zahraničí, pomocné organizace, dobrovolnící. A lidi se širokým srdcem a vlastními traumaty jako lesník/baron Petr. Možná nejvíc se mi líbily Lvovy návraty po stopách rodiny do Československa, Rakouska, setkání s Petrem, rozhovor s paní Evou...a jeho prozření a odpuštění a sebepřijetí. A ocenění oběti vlastních rodičů, za které se kolikrát styděl... zajímavý příběh, forma podání a psaní mi ale moc nesedla, číst podruhé asi nebudu. hodnotím jako "dobrá". A také je to snad první kniha, kde mi do konce chybělo asi 10stran a stejně jsem raději šla spát, než dočítat...udělejte si z toho obrázek sami.... celý text

Srdíčko - Srdíčko v nebezpečí 2017, Usch Luhn

další Srdíčko...drží si úroveň prvního dílu. Sice psaná jednoduše, většími písmeny, pro menší čtenářky, ale s bohatou slovní zásobou. Do malého rozsahu příběhu (dospělák přečte do čtvrt - půlhodinky) se autorce povedlo vtěsnat hodně. Příběh opět napínavý, neřeší se jen koníci, ale i mezilidské a kamarádské vztahy - Anička se učí vycházet i s ne úplně sympatickou partou kolem Kláry, nadále kamarádí s Honzou a díky strýci Petrovi dostává prostor i k "zaříkávání koní". Poslouchat rodiče se ovšem také musí, a domácí vězění nemine ani Aničku. P.s. jednu výtku mám - Anička si vymkne kotník, má problém s chůzí, noha modrá, bandáž, ale o pár hodin později běží celkem bez problémů...hm, to se opravdu nepovedlo Doporučuji... celý text

U Božího mlýna 2018, Josef Beránek

Kdyby to šlo, dám 10*...přesně knížka, kterou jsem potřebovala přečíst. Forma mi sedla mnohem víc než "exoti a stopaři"... Láďa Heryán nás provede svým životem s Bohem..od dětství, od počátku, hledání, rozvíjení svého vztahu s Ním a zároveň i svým putováním Českou republikou, studiemi v utajení, prací s lidmi, působením a studiemi v Itálii, nahlédneme pod pokličku saleziánům i Sestrám matky Terezy..a mnohem, mnohem víc...třeba nahlédneme do křehkých duší nejen undergroundových ikon...zjistíme, jak to má se zpěvem, kytarou, vystoupením na veřejnosti, pivem, rockem..prostě všechno, co vás jen napadne (ano, i na ženy a celibát dojde...) Plno myšlenek, které jsem potřebovala slyšet. Laskavost, vstřícnost a velkorysost v praxi. Pochopení, kudy vede má cesta. A jaké jsou mé talenty a povolání. Děkuji !!! " Předně si myslím, že náboženství je skutečně prostředek k tomu, aby člověk mohl být lepším. Náboženství má přirozeně smysl jen tehdy, okud existuje Bůh. Avšak už samotný fakt, že lidé nějaká náboženství vyznávají, je dokladem toho, že se potřebují nějak vyrovnat s tím, co je přesahuje. A pokud člověk náboženství potřebuje, není už to samo dokladem, že Bůh existuje ? Úkolem náboženství je pomoci se člověku rozvinout se ve všech směrech, včetně toho náboženského. Máme-li rozlišovat mezi různými náboženskými tradicemi, tak bych byl opatrn na náboženství, které se míjí s lidskými hodnotami, takové náboženství je falešné. Když si někdo bude myslet, že ve jménu Boha může zabíjet, tak jsem přesvědčen, že je to náboženství zneužité. Opravdové náboženství člověk rozvíjí v soucitu, velkorysosti a v životě s druhými lidmi. Jinak je to náboženství pokřivené, a to na základě pokřivené ideje Boha, kterého vyznává...." "Já si proto myslím, že Ježíš od svých následovníků očekává právě toto. Aby on byl veškerým jejich skutečným bohatstvím, aby žili a jednali v jeho jménu, a lidé v jejich okolí skutečně mohli vstávat a chodit, byť ne ve fyzickém smyslu. Spása přece není něco, co přijde na konci života. SPása je to, co mi umožňuje jít večer spát s tím, že se mohu těšit na ráno, protože můj život má smysl. To je spása. Protože to, co bude na konci života, je jenom jakoby protažením toho, co je dnes. Já na konec života nečekám jako na nějaké vysvobozenítady z toho hrozného světa. K čemu by ten život byl ?" a mnoho dalších. Rozhodně jsem tuhle knihu nečetla naposledy...doporučuji !!!... celý text

Mandlovník 2016, Michelle Cohen Corasanti

!!!SPOILERY !!! dočteno..dlouho mi čekala v poličce na přečtení..ale stálo to za to. Drsný úvod okamžitě praštil mezi oči....říkam si : cože ?? co se tady dějě ? okamžitě vhozena na scénu a svírána bezmocí, násilím, bolestí a strachem. A o podobné scény nebyla nouze ani v průběhu dalšího dějě.... izraelsko-palestinský konflikt. Nic bližšího jsem o něm nikdy nestudovala, nevyhledávala, nečetla. A Mandlovníkem nám ho autorka přiblížila. Pravda, spíše z arabského pohledu...a zejména z té "praktické" stránky...jak to probíhá, samozřejmě veškeré negativa dopadají na ty nejslabší a nejbezmocnější...a že na AHmeda Hamída toho dopadlo požehnaně (akorát jsem místy měla pocit, že tomu chyběli větší grády, víc emocí, postava Ahmeda podávala informace celkem suše - včetně úmrtí obou sestřiček... třeba autorka chtěla naznačit, že museli být odosobněni, aby byli schopni přežít, nebo ??) Ahmedovi se otevírá cesta díky studiu, díky talentu na matematiku a přírodní vědy.. a také díky skvělému otci, umělci a bohémovi, který je zároveň pacifistou. (DLouhou dobu jsem se obávala, že ve vězení nepřežije, ale povedlo se...i když mě to potěšilo, v koutku duše cítím, že to bylo tak trochu moc "happyendové a sluníčkové"). Ahmed studuje na izraelské univerzitě a opět hmatatelně cítíme jeho obavy mezi židovskými spolužáky. Ale ne všichni jsou stejní...potká šikanu, ale i přátelé na celý život. Opět možná až trochu neuvěřitelný happyend, ale já si z roho beru ty Ahmedovy obavy, pocity nedůvěry, strachu a zároveň touhu zbořit hranice mezi lidmi a naději, s kterou se nakonec spolupráci a přátelství otevře. Knížka je plná zajímavých srovnání a střetů světů - chudoba vs. bohatství (sice oba Arabi, ale Džamil a Ahmed nemohli být rozdílnější), židovská a arabská kultura, Palestina vs. Izrael... Ahmed dospívá, zmítá se mezi spoustou dilemat, nakonec ale díky podpoře otce nastupuje mezinárodní vědeckou dráhu. Potkává Noru, aktivistku, která už nemohla být jeho větším protikladem..ale zkusí to spolu...nečekala jsem však tak rychlý konec této epizody. Nořina část s sebou přináší i zamyšlení nad našimi postoji - "vodu káže, víno pije" - Nořini rodiče, pacifisti, aktivisti, vstřícní a pomáhající všem nuzným, ovšem když dcera do židovské domácnosti přinese araba, je to pro ně jako rána mezi oči...a příliš hořká pilulka...útok na naše svědomí - co by jsme dělali my ??? (a nemuselo by se jednat nutně o araba, dosaďte si libovolné etnikum, rasu, národnost, které pro vás nejsou běžné a tradiční ;)).... Zajímavé je pak srovnání Ahmedovy první a druhé svatby, motiv tradice v.s. svobodné volby..kdy čas dá zapravdu tradici... Kontrastem k Ahmedovi je jeho bratr Abbás...zatrpklý, neschopný odpuštění, volící radikální cestu..Abbásův syn, zoufalý kluk vězněný ve světě, kde vlastně vůbec být nechtěl..pásmo Gazy a jeho vlastní svět. Trochu mě mrzelo, že nebyl třeba větší prostor pro život žen - třeba Ahmedova sestra Nadia - jen skonstatováno, že si vzala vdovce se 7děti, ale už nebylo řečeno, jestli byla spokojená, šťastná, prostě něco víc...jen že nakonec s ním měla 10dětí, díky Ahmedovi studovaných...její příběh by mě zaujímal taky. Nebo prostě celý "mandlovník" otočit a podat z jejího pohledu. Co se týká závěru knížky, jasně, Jak už píše někdo předemnou - moc happyendové...ale, proč by to tak občas nemohlo být ??? velmi zajímavá knížka. Možná místy prvoplánovitě hrající na emoce, a něco hlubšího mi tam často chybělo...rozhodně však čtivá, nutící k zamyšlení (zejména v době uprchlických krizí) a doporučuji.... celý text

Černobyl. Historie jaderné katastrofy 2019, Serhii Plokhy

..."Dokonce i ti, kdo byli připraveni porušit tradiční sovětské tajnůstkářství, jako byli Gorbačov a Ryžkov, se obávali, že nad situací ztratí kontrolu. "A co jsem měl tedy lidem říct ?" uvažoval Ryžkov později. "Lidičky, vybouchnul reaktor, záření se vymklo kontrole, zachraň se, kdo můžeš?" ...dočteno..postupně, pozvolna, protože to nešlo číst naráz. Tkové plnotučné čtení.. Prozatím jsem na toto tém ajinou knihu nečetla. A přišla mi celkem komplexně a nestranně pojatá. Obsahující velké množštví informací od technického provozu elektrárny až po detailní průběh havárie a následujících dní a měsíců...a také obsáhlý seznam zůčastněých osob (kterých jména se mi trochu pletli, protože jich bylo fakt hodně). Prožila jsem si tu bezmoc, ten chaos. Strach lidí. A taky odhodlání těch, co s holými rukami šli vsří jisté smrti. A opět zjistia, jak smrtící může být nefunkční systém. Nejen pro jednu krajinu, ale i celý svět... Bylo zaujímavé dozvědět se, jak k tomu také přistupovali bezprostředně po katastrofě a pak i v následujících letech evropské státy a USA... Nejvíce dojímavé pro mě byly konkrétní příběhy zejména hasičů, kteří první zasahovali...ještě teď mi běží mráz po zádech... Nezapomenout. A nedovolit opakování této tragédie. Knížku doporučuji. "Přinesli jsme ze sklepa brambory a nakládané houby, položili na stůl láhev alkoholu a dali si velikonoční svačinu, nebo spíš snídani."vzpomínal Synko na velikonoční jídlo s personálem. "protože bylo velikonoční ráno. Přestože jsme se považovali za ateisty, po katastrofě jsme si připomenuli proroctví moudrých předků o konci světa a v prosbách jsme vzhlédli k nebesům. Někdo tam přeci jen je - někdo mocnější a vlivnější než ÚV KSSS.. Takže je všechno v jeho rukou". Tváří v tvář katastrofě se z ateistů stávali věřící, a moc komunistické ideologie - jakož i Moskvy - se pod vlivem radiace z Černobylu začala hroutit jako domeček z karet."... celý text

Mary a ja 1989, Betty MacDonald

stále je to Betty...ale i keď som sa bavila, na Vajce to nemalo..každopádne určite patrí do série, hlavne preto, že sa dozvedáme o pokračovaní Bettyinho života po odchode z farmy, návrate do mesta a snahe uplatniť sa, uživiť dcéry a snáď zas nájsť aj nejakú lásku... p.s. čo sa mi ale veľmi páčilo, bola Bettyina veľká, nesúrodá a súdržná rodina..... celý text

Vajce a ja 1989, Betty MacDonald

Nie je možné !! síce som o tom bola presvedčená, ale moja obľúbená "Vajce a ja" skončila chudák bez ohodnotenia a komentára !!! (stručne som dačo napísala u kombinácie prvého a druhého dielu v jednej knižke) Je to kniha, ktorou začala moja láska k Betty McDonaldovej...prečítaná niekoľkokrát..jej príbeh som si doslova odžila (a dokonca si v kúte duše priala skončiňa na podobne zapadnutej farme v horách :P) a odsmiala...pretože Betty všetky svoje kopance a kotrmelce a životné pokusy a omyly vie podať s nádherným nadhľadom a humorom... Živo som si vedela predstaviť divočinu, v ktorej sa Betty ocitla..v podstate sama, so sliepkami, vzťah s Bobom upadá, postupne pribudli 2 malé dievčatká a dozrel i čas na zmenu... Veľmi by som si priala susedku ako bola pani Kettlová - zážitky s pečením chleba, keď Betty poklusom mierila na Kettleovic farmu, aby skonzultovala postup a tam ju uvítalo 12bochníkov výstavnej kvality, večne plná konvica s horúcou a silnou kávou a samozrejme nekonečná podpora a široké srdce pani domácej... Zážitky s divou zverou, s Bobom a jeho kamarátmi (podnapitý indián Perla, Betty s brokovnicou a "stoj, strebo lebím !!!" a moje záchvaty smiechu až k slzám...), domácnosťou, drina drina a ešte väčšia drina, plienky, hrnce, farma, ale podaná tak, že to vlastne ani inak nešlo...a príhoda s tlakáčom a kuratami po strope a celej izbe...vždy si na ňu spomeniem, keď varím v tlakáči obed :D zhrniem : viac asi ocenia ženy, je to jedna z mojich najmilovanejších knižiek, a vrelo doporučujem !!!... celý text

Jako v nebi, jenže jinak 2019, Aleš Palán

tak dočten i druhý díl..nebo spíše pokračování...(opět zapůjčeno od kamaráda)..přistupovala jsem spíše s mírným odstupem, druhé díly, přeci jen... a co jsem dostala : celkem zajímavé pokračování...aakorát výbě osob mi tentokrát přišel takový..hm. První příběh naprosto nezaujal.Dala jsem šanci dalšímu...a pořád lehce kroutila hlavou. Hodnocení zvedla paní Kateřina...asi proto že Beskydy jsou mému srdci velmi blízké, žiju tam část roku a rodina mého muže z Beskyd pochází...takže stejná vlna..stejné kořeny, stejně těžké osudy v rodu...akorát si myslím, že podobných samotářů/samotářek by se zrovna i v těch Beskydech našlo (ČT měla pěkný dokument "Samotáři z Černé Vroble" třeba...). A proto také mi byl sympatický i Zbyňa z Chřibů...opět jsem viděla postavičky z našeho okolí z Beskyd...takové samorosty z hor, kde přežili celý život a kde i dožijí..nepolíbeni systémem v podstatě... Postava poustevníka Anděla byla zjímavá už jen tím, jak se vymykal veškerým vzorcům a škatulkám... takže za mě - pár výborných, pár horších, první se líbila víc. Poctivých 3,5*, jelikož ale pořád jde o zajímavý počin, kloním se k vyššímu hodnocení.... celý text