haki34 přečtené 2026

Bestiář aneb průvod Orfeův / Le Bestiaire ou Le Cortége D´Orphée 2011, Guillaume Apollinaire

MYŠ Vás, myši času, dobře znám, sžíráte krásné dny, mé žití. Bože, už osumadvacet mám, že žil jsem zle, mé srdce cítí. a nebo : BLECHA Milenci, blechy, kamarádi. Jsou krutí, ač nás mají rádi. Milencům zbude žal a hněv, až vysají jim všechnu krev. Ilustrace Adolfa Borna mě až tak neoslovují, ale básně se mi líbily hodně..včetně praktického doslovu, objasňujícího souvislosti mytologického původu s básněmi..... celý text

Mapa hor 2018, Adam Kašpar

velmi zajímavá díla mladého umělce..jak napovídá název, jsou tam hlavně hory. Lesy. Studie hornin..plátna působící neskutečně reálně, jako fotografie. Nejvíc se mi líbily místa z Jeseníků.. milovníkům umění a nejen jim doporučuji.... celý text

Cabin Porn - Za dveřmi 2019, Zach Klein

takové "poslintání"...zamáčkla jsem slzu, řekla si, že ta naše je stejně nejlepší, protože je naše samozřejmě a tiše se kochala a snila...jako inspirace možná. Jak píše magnólie, taky bych ocenila více info k jednotlivých chatám a taky souhlas, že je rozdíl mezi vlastním a profi dílem. zajímavé pokoukání, doporučuji !... celý text

Dýchej 2001, Anne-Sophie Brasme

z knihovny..vzala jsem ji, protože byla tenká a říkala jsem si, že to bude rýchlovečka...byla..asi 2h čistého času. !!!SPOILER !!! takový výlev jedné nešťastné holky, která se nechala manipulovat, až to vyústilo do tragédie. V práci takových slečen máme celkem dostatek, "moderní doba" tomu žel nahrává. V 1997, kdy autorka knížku psala, nebyly ještě rozšířené sociální sítě, fičelo max ICQ, jinak by třeba Charlene své pocity, fotky, svůj život a trable sdílela veřejně..a kdoví, co ještě, kam by se její příběh posunul tehdy. Při její rozervanosti, nevyrovnanosti a nestabilitě jsem očekávala i nějaké sebepoškozování, ale kromě poruch příjmu potravy jsem nezaregistrovala. Plácala se, zmítala se, tonula. Až utonula. Jak píše někdo přede mnou, autorka příběh napsala ve 13letech...možná proto se tam vyskytly mé neoblíbené věty (ano, ty s "pachutí/chutí krve v ústech" a podobně) a také tomu odpovídají některé pocity a nálady Charlene..podobné emoce si zažila spousta z nás. Akorát ne všichni došli až tak daleko..Na 13let pěkně napsané. Memento pro všechny. dívat se kolem sebe. Být empatický. A věnovat svým nejbližším čas a lásku...místo technologií, kroužků a matérie... Ke shrnutí se mi hodí jeden Nohavicův úryvek : " Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl jenom mi netvrď že tě život naučil člověk to není páčka kterou si kdo chce mačká to už jsem dávno pochopil"... celý text

Nalezenec 2014, Kateřina Janouchová

z knihovny... !!!možné SPOILERY !!! moje první kniha od autorky. Ani nevadilo naskočit do rozjeté série o rodině Lundových, veškerá důležitá fakta jsem se dozvěděla a nezdálo se, že by mi něco uteklo nečtením předchozích dílů. Trochu mě zaskočilo, že jde o thriller - čekala jsem nějakou oddechovku pro ženy (no jo ;) občas i oddechovky potřebuju) takže jsem celou dobu byla napjatá jak ...prostě hodně. A nakonec mě vyděsila akorát ta anotace - pádž toto vydávat za thriller je fakt úlet. Dostala jsem opravdu oddechovku pro ženy, kde Cecílie řeší své problémy v osobním i pracovním životě. Akorát když už jsme u té práce (nedá mi to, musím ;))) nevím, co porodní asistentky ve Švédsku doopravdy dělají, ale podle toho, co autorka popsala, mi přišlo, že ve většině případů jen pasivně přihlížejí, jak se něco nakonec po**** , dobře, pokazí....císaře porodní asistentky určitě nedělají, a o klasických porodech byla jen velmi okrajová zmínka (jako že proběhl), jako by autorka v životě žádný neviděla, což je dovné, protože jako matka 5ti dětí má určitě i bohaté vlastní zkušenosti... Příběh de facto zamotala až na posledních 30stranách (které jsem navíc nestíhala dočíst ráno před odchodem do práce, takže jsem si počkala pěkně do večera ;))) stylem z rychlíku - rychle potřebuji konec tak lup ho tam..v dalších asi 3větách pak popsáno, jak je vztah Cecílie a Johna nadále mega super, jak se mu přiznala k polibku s......a vše je růžové, happy end, západ slunce a švédská vlajka v tomto případě...kéž by to tak doopravdy bylo. A co mě teda ještě štvalo, a hvězd nepřidalo - plné klišoidních obratů ("ucítila v ústech pachuť krve" - na to jsem vážně alergická, proč všichni ve vypjatých stuacích cítí v ústech zrovna pachuť krve ??? všem nepravidelně tluče srdce...no, díky, zažil to už někdo z autorů sám na sobě ), ale celkově to bylo celkem čtivé. Takže vypnout mozek, nečekat zázrak, ke kávě dobré.... celý text

Záhada ukradených medailí 2001, Enid Blyton

no jo, pokračuji v četbě dětských úlovků z knihovny...jedna z lepších...akorát bych varovala před jednou věcí - kamarádi, pokud jste v rukách zlodějů, grázlů a kdoví čeho, rozhodně jim hned nevyhrožujte, že je napráskáte policii !!! spousta obětí už za tato neuvážená slova zaplatila životem..pravda, v knize pro děti to skončí jen uvězněním někde, bez další újmy...ale pro jistotu...... celý text

Kníže z mlhy 2013, Carlos Ruiz Zafón

z knihovny..takový YA horror/thriller...nějak mi padla pod ruku, tak jsem se začetla...strach jsem neměla, spíše mi spousta věcí přišla taková nedotažená... motiv klauna už tady někdy byl...a moc krát. Nechtělo se mi pátrat, co bylo dřív..zda Kníže, nebo To, nebo třeba jiný z děsivých mutací klaunů...jako masáž podvědomí k odmítání cirkusů docela slušná, a řekla bych že i funkční - minimálně já už sleduji klauny s odstupem , děsit mě neděsí, ale tak jako uvažuju trochu, jestli pod jejich maskou není nějaký sériový vrah či jiný nešťastník... a co se samotného příběhu týká, jo. celkem ušel. měl své boty, hodně věcí jsem postrádala vysvětlit, nevyděsil mě, protože už mám něco za sebou...ale jednu pěknou věci připoměl - neuvážené sliby, a jejich plnění. Na to bacha, přátelé ! pečlivě važte slova... a na konci se nabízí otázka - je konec Knížete z mlhy ? nebo zas jen někde čeká a číhá ??... celý text

Záhada opuštěné jeskyně 2002, Enid Blyton

to je sranda, jak naši malí dobrodruzi chodí na místa, kde chodili i jejich rodiče, a nikdo z nich to tam vlastně nezná...ale potřebujeme záhadu, tak ji máme !!! potěšilo, že dostala prostor Zuzka - jakožto její jmenovkyně začínám být alergická na její ústrky a výpady proti ní ;) zároveń mě lehce iritovalo opakování informací na začátku dílu - dokola odznaky, hesla, schůzky, snaha o pátrání...ale to je asi proto, aby knížky šly číst i mimo sérii... jeden z lepších dílů !... celý text

Noční výprava 1998, Enid Blyton

první ze série, čtená někdy v mezipořadí...asi už bych neměla dětem číst ty knížky..bo ani nostalgie nevyvážila fakt, že pokud bych četla díl jako první, další bych už asi vynechala... opět se nám schází Sedma, na to že je to spolek, se schází velmi občasně...a i když ho všichni členové milují, vůbec si nepamatují hesla a ztrácí odznaky - to mi moc nesedí ;) no ale budiž..i to, že se málo potkávají a přitom bydlí nedaleko sebe... zápletka s tajemstvím ve sklepě nebyla špatná, ale přišla mi dost přitažeá za vlasy....si umím představit lepší věci, které tam mohli darebové odsmýkat... no a naše odvážné děti měli štěstí, že se dobrodružství odehrávalo před skoro 100lety (originál vydaný v 1.polovině 20století) bo dnes by tam na ně číhal určtě minimálně sadistický vrah...ale to vlastně nepatří do série pro děti, že ano ?? každopádně - odvaha a touha po dobrodružství přetrvala do dneška...a mně to nedá a dočtu i ty zbylé díly, co děti přinesli tentokrát z knihovny... p.s.ilustrace na obálce spoileruje a moc se mi nelíbí...... celý text

Srdíčko a princeznin kůň 2018, Usch Luhn

ano, další dceřina knížka z knihovny :D jednohubka k snídani.. z Aničky se stává neohrožená zachránkyně poníků a tak trochu "zaklínačka" koní..jinak řečeno - malá empatická holčička s velkým srdcem hlavně pro koníky... V tomto díle opět poznáme sílu přátelství, konflikt s Honzou vyřeší, vztah s Klárou nadále funguje v rozumných mezích, a nově se seznámí s princeznou Šarlotou - na jejím příběhu děti můžou vidět, že ani kůň za milióny nenahradí lásku a fungující vztah rodičů.... krátká, čte se dobře, drží kvalitu, doporučuji. p.s. obrázky jsou taky fajn, akorát se pořád všichni usmívají ;)... celý text

Jenny 1972, Sigrid Undset

Má milá Sigrid Undset a Jenny zachráněná z knihobudky... Dostala jsem od autorky její standart - bohatý slovník, hluboké city, a v případě Jenny i hodně depresivního ladění...postavy se plácají na dně, boří se v nejistotě, bojují s rozháranými city - jak hned v úvodu Cesca, posléze ji následuje i Jenny...hledá, touží, a zároveň se bojí přestat analyzovat a užít si city, necat se vést jen srdcem... V romantických kulisách Říma naváže vztah,překlápějící se do lásky, s mladíkem Helgem..plány na svatbu a společný živt však berou docela rychle za své, když se seznámí s jeho rodiči...No jiný kraj, jiný mrav - já si neumím představit, že bych jela sama se seznamovat s rodiči mého partnera..to by asi taky moc nedopadlo...;) jako obvykle, příběh se šine k tragédii...Jenny nezvládá své démony, výčitky se stupňují..stává se na chvilku matkou, a role, kterou odmítala, ji najednou pohltí. O to víc pak je zdrcená tragédií, když její chlapeček umírá...a Jenny už nemá proč žít... SIlný, drsný a tragický příběh. Bohatý jazyk a bohaté emoce, akorát kdyby je hrdinové dokázali uvolnit, dokázali víc komunikovat, dokázali si odpustit a žít, mohli by SIgridiny příběhy končit i radostněji.... "To je právě podivuhodné, že když se dostaneme ve, všechen vliv lidí, s nimiž náhodou žijeme ve společné dománosti najednou přestane.Musíme na všechno pohlížet vlastníma očima a myslet sami na sebe. A soudíme, že to závisí úplně na nás samých, co vyzískáme z cesty - co jsme schopni vidět a chápat, a jak se sami zachováme a koho si zvolíme, aby a nás půsbil. A učíme se chápat, že co uděláme ze svého života, závisí úplně na nás." "Třebas byla ještě malá, pochopila hned všechno. Nebožtík otec jako by vyklouzl z domova. Jeho obraz tam sice visel, ale on byl nebožtík. Tenkrát pochopila, co je smrt, že ti, kdo jsou mrtví, existují pouze ve vzpomínkách jiných, a tito jiní že mohou podle své vůle ukončit jejich ubohý stínový život. A pak mrtví zmizí vůbec." "...vždy se dostaneme na druhou stranu, víš, a pak poznáme, že každá zkušenost nás vždycky tím nebo oním způsobem obohatí..."... celý text

Dcera sněhu 2012, Eowyn Ivey

Z knihovny.. !!!Možné SPOILERY !!! Taková zvláštní kniha...začla zajímavě, celkem jsem se namotala...příběh z Aljašky, krutá, přitom krásná příroda. Manželský pár přicházející do let, bojující s krizí, způsobenou nejen věkem..postaví si sněhovou holčičku a začnou se dít věci. Po pár desítkách stran jsem kromě zvědavosti, jak to celé vlastně dopadne, začla být hlavně zvedavá, co ještě autorka vykřeše z tématu...přišlo mi, že po objevení se Fainy už snad ani příběh více rozvinout nelze. Střídavě mi pohádkový motiv "Sněguročky" přišel ujetý a naopak zajímavě vymyšlený. Moje dojmy a pocity z Fainy byly taky ambivalentní - chtěla bych, aby byla skutečná, nebo raději sněhová víla ?? No, zažrala jsem se. Po večerech ve chvilce klidu těšila na další stránky. . Užívala jsem si to snové, poletující mezi vločkami sněhu..dokonce jsem živě viděla malou vílu s liškou v zasněženém lese... A konec ? jasno/nejasný...Faina si zvolila svého prince, zvolila si Garreta...a co se nakonec vlastně stalo ? zemřela ? zmizela ? je šance že jen prostě na čas odešla a zas se jedné zimy vrátí ? A bylo by vůbec možné, aby Faina opravdu existovala ? Křehká, snová pohádka pro dospělé...a mně se hodně líbila. Doporučuji.... celý text

Srdíčko - Anička najde poníka 2017, Usch Luhn

dcera si donesla z knihovny, tak jsem přečetla taky ;) Milá knižečka pro holky, které mají rády koníky...ale konec konců hodí se i ostatním , protože je taky o kamarádství, snění a plnění našich snů ;) Není klišoidní, čte se dobře, ráda si o Aniččiných dobrodružstvích a jejím Srdíčku přečtu další...... celý text

Černé ovce a beránek boží 2018, Joanna Cannon

!!!SPOILERY!!! zakoupena ve výprodeji v Dobrovském... Zajímavá knížka o hledání Boha v nás. Jedna Ulice, spousta obyvatelů, mezilidských vztahů..a spousta tajemství. Lidská nenávist a soucit. Kamarádství. Život a smrt. Přetvářka, klam. Věci často nejsou takové, jakými se zdají na první pohled. Dvě kamarádky Tilly a Grace se snaží objasnit záhadu zmizelé sousedky. Sledujeme jejich pátrání v roce 1976 a paralelně běží události roku 1967. Kdy se stalo něco strašného... Jestli chcete vědět, jak to dopadlo, doporučuji přečíst. Je to mrazivé, když si uvědomíme, kolik nenávsti, zla a zbabělství se skrývá kolikrát v těch nejbližších lidech..a naopak, ne každý podivín je úchyl a vrah. Knížka obsahuje spoustu pěkných myšlenek a úvah, jak už kdosi psal předemnou, místy docela síla na 10leté holky, až se to zdá nepravděpodobné. Ale co - děti dokážou naposlouchat od dospělých různé věci, a pak se kolikrát nestačíme divit, jakými slovy mluví, co za myšlenky a teorie se jim honí hlavou. Mně se hodně líbila. Byla jsem napjatá jako struna, co se vlastně tehdy stalo. A nebo spíše jak se to stalo. A i když se to dozvíme, stejně konec knihy úlevu nepřinese, protože se zmizelou Margaret Creasyovou se objeví minulost...a konfrontace s ní, to už chce Boha nejen hledat, ale pro mnohé i spoléhat na jeho milosrdenství. Já doporučuji. a pár citátů : "Vložil fotografii na krbovou římsu. Když říkal "dokud nás smrt nerozdělí", nikdy by ho nenapadlo, že se to opravdu stane. Vůbec se to nezdálo pravděpodobné, naopak to působilo až přehnaně. A teď tu stál a uhýbal světu ostatních, kteří ho plnili svými plány, procházel obchodem půlkou chleba v drátěném košíku a každé ráno se probouzel, aby dům našel ve stejném stavu, v jakém ho předchozího večera zanechal." a úryvek, který už psal mirektrubak, ale podle mě je jedn z vystihujících podstatu, tak ho opakuji ;) "Byl tam kříž. Velký mosazný krucifix postavený na krbové římse....."Od začátku jsem měla pravdu," pronesla jsem při pohledu na kříž. "Hledaly jsme ve špatných domech." "Ale já bych neřekla, že tohle je znamení toho, že tady Bůh opravdu je", opáčila Tilly. "Moje máma má spoustu kuchařek, ale nikdy pořádně nevaří..."... celý text

Ztroskotání 2017, Emily Bleeker

Z knihovny... !!!! SPOILERY !!!! Navzdory rozsahu stran jsem přečetla za jedno odpoledne - ano, tušíte správně, je čtivá a čte se dobře (samozřejmě až na výjimky, které mi lechtaly mandle...třeba "smaragdové oči", "jiskření", "krémová pokožka barvy podmáslí" - jako kefír ?? fakt???) Autorka navštěvovala kurzy tvůrčího psaní a zejvně se vyplatilo. Povedlo se jí napsat celkem dobrý román o trosečníkách... Příběh běží ve 2 liniích - vykládá David nebo Lillian a u bou se pak ještě střídá minulost a přítomnost. Neustále narážíme na nějaké lži a čekala jsem, jakéže hrozné tajemství z toho vypluje..a kdo je Paul, jsem si tipla správně. Od začátku je jasné, že hlavní hrdinka musí skončit s nějakým chlapem, ideálně se sympatickým fešákem..ouha, přežije ale i zákeřný pilot, který je však před svým koncem naučí lovit, rybařit a pomocí brýlí rozdělat oheň (gratuluji, já teď o víkendu bojovala celkem neúspěšně s křesadlem, jediným výsledkem je puchýř na ukazováčku a vědomí toho, že to chce grif, a už vím, kdo mě to naučí ;))). Aby to bylo zajímavější (modří už vědí -- Modrou lagunu známe, ne ??) vyskytne se i miminko..akorát je celkem zajímavé, že bez komplikací otěhotněla i dítě donosila a porodila se zavedeným nitroděložním tělískem ?? a sice bylaa lehce podvýživená, ale ve finále vše zvládla velmi dobře...akorát škoda Paula. Že umřel, a jak umřel...více bych pochopila třeba nějakou infekci, ale budiž..Samozřejmě , kdyby přežil, zkazilo by to autorce celu pointu a zápletku s tajemstvím a klamstvem. no, ale ani to by mi až tak nevadilo, ba jsem i chvíli o 4* uvažovala, ale ten konec mě dorazil...Můj otec je můj bratr a moje babička mojí matkou, nebo jak se to říká ?? absurdní míchanice, dadrování vajíček, nádherné usmíření všech párů a nafurt budeme kamarádi...to už bylo na mě moc. Zhrnu : dobrá oddechovka, trochu přitažená za vlasy, ale díky tvůrčím kurzům čtivá, nevšímejte si výrazy jako již zmíněné "smaragdové oči" a podobně a dejte si dobré kafe a nohy nahoru. Dobré 3*... celý text

Jahody pro Popelku, aneb, Když chlap fackuje hysterku 2012, Kateřina Tomanová

Z knihovny Autorka z regionu, knižečka útlá, tak jsem si řekla že jdu do toho. Obálka se mi velmi nelíbila a celkově jsem podle ní i částečně skepticky přistupovala ke knížce . A nakonec to bylo celkem dobré. Některé povídky/fejetony mě dost pobavily (zejména ty z mládí), pasáž o postiženém synovi zas zahrála na citlivou strunu. Převážná část však byla o vztazích, nevěrách, nevěrných manželích, milencích a podobně - dost na jedno brdo. Celkově rychlovka, oddechovka, a ne tak hrozná, jak vypadá podle obalu. Udělejte s názor sami ;)... celý text

Bouřková sezóna 2014, Andrzej Sapkowski

!!! SPOILERY !!! Moje rozloučení s Geraltem..nečekala jsem dle hodnocení (komenty jsem předem nečetla) kdovíco, ale nakonec jsem spokojená...velmi spokojená :) Sice námět a ústřední "problém" docela přitažený za vlasy, celé to působilo uměle, šroubovaně...jakože chci ještě něco napsat, tak o čem ? hmm, ukradnou mu meče, to je nápad !!! ale mně to až tak úžasné nepřišlo. Navíc nadále románová forma Sapkowskému nesedí, povídkovou sbírku bych ocenila víc... Každopádně - Lytta Neyd nuda, nesympatická, pasáže o ničem. Mozaik - lepší než Lytta Neyd. Yennefer - muela být vzpomenuta, pár vět se sctí - budiž. . Marigold - jede svůj průměr. Geralt - pokračuje ve vyčpělosti, nemastnosti, neslanosti, ale se stoupající tendencí proti posledním dílům série. nejlepší pasáž - vixena, liščí žena..jak na lodi, tak závěr. To se mi líbilo moc...a myslím že i mělo potenciál. Hrad Rissberg a pokusní králící - no budiž. Co mě ale nejvíc dostalo a povzneslo mé hodnocení ke 4* je konec...poslední kapitolka s Nimue a jejím dobodružstvím v lese....rozvířilo fantazii, obnovilo naději... Doporučuji. A znovu potvrzuji, že do Geraltova světa se budu ráda vracet. A Bouřková sezóna, ač není z nejlepších, v něm má své místo. a pár citátů na závěr : "Kysané zelí!" oznámil a dřevěnými kleštěmi si nabral ždibec z bečky."Ochutnej, Geralte. Výtečné, že ano? Poživatina nejen chutná, ale též zdravá. V zimě, kdy je málo čerstvého ovoce, chrání lidi před kurdějemi. Navíc je vynikajícím antidepresivem." "Jak jsi na to přišel?" "Sněz mísu kysaného zelí a zapij hrnkem podmáslí a rázem se deprese stane tvou nejmenší starostí. Někdy na hodně dlouho..." "Zaklínač si povzdechl. Nejednou měl možnost spatřit výsledky bezpečného fungování teleportů, a dokonce už také musel sbírat pozůstatky lidí, kteří teleporty používali. Proto věděl, že prohlášení o absolutní bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení : můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný." "...žena se ptá, jak pánové shledávají naše vepřové?." "Pánové je shledávají v kaši,"odsekl Marigold. "Občas. Ne tak často, jak by si pánové přáli." tak sbohem a na zdraví. Na naše hrdiny. Sice nemám Est Est, ani jinou podobnou lahůdku, ale i Frankovka ročník 2018, víno s přívlastkem pozdní sběr od Michlovského dobře poslouží. Bylo mi ctí, kamarádi !!! Geralt vstal. "Je čas jet dál, Marigolde." "Aha. a kam ?" "není to jedno?" "Vlastně ano. Pojeďme."... celý text

Buď silný, ať se stane cokoli 2018, Marcus Brotherton

" Buď silný a statečný, neboj se a nestrachuj, neboť Hospodi, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš. JOZUE 1:9 " !!!možné SPOILERY !!! zakoupená v Dobrrovském ve výprodeji na základě dobrých recenzí.... Ale já musím jít s hodnocením dolů, protože jsem se minimálně 2/3 knihy rozčilovala nad stylem, jakým je psaná..buďto je zaviněno překladem -- větná stavba, a nebo nešlo z originálu lépe vyjít... Celkově je to takové "americké"..jasné, psal to americký voják, tak co bych čekala ?? No upřímně, čekala jsem cokoliv lepšího, a ne jen adoraci 82.pěší a obhajování šlechetného působení v Afghánistánu...Travisův příběh je drsný, je i inspirující..ale myslím, že se dal napsat lépe..respektive - vůči poslední třetině, v podstatě od zranění přes rehabilitace a návrat do běžného fungování, nemám námitek a velmi se mi líbila...ale počátek knihy, zahrnující studia a všechny 3 mise v Afgánistánu, to bylo jedno velké utrpení.. Sice jsem ocenila přiblížení fungování vojáka na misi (ano, tušila jsem něco o sledování filmů, hraní volejbalu, balených jídlech, nuzné hygieně, a po 5dnech na chatě bez vody mi taky přestává vadit, že jsem ulepená, mám mastné vlasy a smrdím..), ale ty Travisovy opakované sdělení o tom, jak je skvělý, jak šel bránit vlast, jak nemohl opustit své kluky, jaký je borec, jaké má sebeovládání, jak kdysi na střední někomu nedal přes držku, protože je to k ničemu..uff, tohle fakt ne, to bylo hotové utrpení...měla jsem pocit, že čtu stejné pasáže dokola..místy lidštější a lépe napsané byly pasáže ohledně seznámení s Kelsey a o malé dcerce Chloe... a pak, jak už jsem psala, to zachránil konec příběhu,, za to bych dala klidně 3,5*, ale nejde to. ano, Travis je borec, protože pojal za pačesy šanci. Šanci na změnu, fungovat de facto v novém životě. A velmi oceňuji, že pomáhá i jiným, kteří se smiřují s novou , těžkou situací po devastujících poraněních. Jeho příběh mě místy dojal k slzám a držím mu i jeho rodině pěsti. Líbil se mi taky jeho vztah s Bohem. Ale trvám na tom, že to šlo napsat (nebo přeložit) lépe (vyskytly se i chyby jako houby jalapenos - snad papričky, ne ???). Howgh. pár ukázek : "moje družstvo byla pěkně drsná parta. Byli jsme připraveni bojovat na život a na smrt, a tím ochránit naši zemi před nepřítelem. A všichni se taky vrátíme živí a zdraví zpátky. To je přece můj hlavní úkol - postarat se o své chlapce. Výcvik pod mým velením byl často zábavný, vyprávěl jsem vtipy, dělal různé hlouposti, ale jakmile šlo o bojovu misi, veškerá legrace šla stranou. Pečlivě jsem plánoval naše postupy, aby každý přesně věděl, kde má být a co má dělat. Byla to otázka mé osobní cti. Měl jsem vůči svým chlapcům pevně dané povinnosti a jako jejich velitel jsem musel být zárukou úspěšně splněného úkolu. Nikdy bych je nenechal na holičkách." "Poručík Zac Lewis byl fajn chlapík. Byl o pár let starší než já a byl na své první misi......Hovořil vždy tichým a klidným hlasem a většinu času byl uzavřený do sebe, až by si jeden mohl myslet, že je samotář. Mně však bylo jasné, že se chová takhle proto, aby byl co nejlepším velitelem naší čety a za to měl mů velký respekt.....Při výcviku před odjezdem jsem si z něj občas trochu utahoval před ostatními. Věděl jsem, že mu to pomůžek tomu, aby se stal dobrým velitelem. Neměl rád, když na něj někdo sahá, a tak jsem ho z legrace sem tam objal nebo vyzvedl a hodil si ho přes rameno. Vždycky se zoufale bránil, mračil se, nadával mi, ale nakonec jsme se tomu oba zasmáli. Kluci z čety tak mohli vidět, že je v pohodě, když si z toho nedělá hlavu, a mně bylo jasné, že jednou bude skvělým velitelem." (a mně bylo jasné, že takováhle větná skladba a obsah vět mě brzy utýrá.....) a něco hezkého na závěr : " Druhý den jsem Chloe k snídani udělal vafle, namazal je máslem a džemem, naskládal je na talířek a do hrnečku nalil džus. Kelsey jsem nasypal do misky ovesné vločky a připravil kávu. Potom jsem pustil na zahradu naše psy. Po snídani jsem Chloe odvezl do školky.. Jak prosté. A přitom ničím nenahraditelné.....Žít svobodně. Neustále kráčet kupředu. Milovat svou rodinu. Prožít hodnotný život. A nikdy to nevzdat. Nikdy. Tomu se říká úspěch."... celý text

Mrtvý u kříže a jiné soudničky 1971, Rudolf Těsnohlídek

nalezena v knihobudce..nedokázala jsem normálně dočíst, ba ani se začíst...psáno archaickou češtinou, což by mi nevadilo, ale soudničky mi přišly nudné, byla snada psát stylem anekdot, aby se čtenář pobavil, nicméně nepobavila jsem se, ba ani mě prvních 10 případů nenadchlo k dalšímu čtení...(a to se mi běžně nesává, za celou čtenářskou éru mám max 5 nedočteých knih včetně pana Těsnohlídka). S panem Těsnohlídkem jsme se zjevně krutě minuli někde po cestě. A jelikož je spousta jiných, co čekají na přečtení v poličce, posílám knihoudkou dál....... celý text

Paní jezera 2012, Andrzej Sapkowski

!!!SPOILERY!!! tak..a jsem na konci..i když, jak se ten Uroboros kouše do ocasu, možná stále jedu smyčku..každopádně, konec série, konec jednoho dobrodružství, pravda mírnou útěchu skýtá, že se blíží Bouřková sezóna, takže chviličku s Geraltem a spol. pobudu... S přibývajícími díly lehce kleslo moje nadšení.Od 5.dílu série konkrétně..a zakončení velmi složitého, zamotaného a mnohovrstevného příběhu mě taky moc nesedlo. Respektive, zůstala jsem chvíli v nejistotě, jak to teda vlastně dopadlo ? Místy mi to celé přišlo hodně ujeté..jako by autor už zabloudil až moc ve fantazii... Zmátlo mě seznamování Ciri s Galahadem v povídce "Neco končí, něco začíná"..a přitom se seznámili u jiného jezera v jiné smyčce za jiných okolností ? a nebo jsem to prostě nepochopila. Každopádně, díl jsem si užila. Dílečky skládačky, posbírané cestou, do sebe pozapadaly..od morové Catriony až po Ciřino bloudění časem..Velkolepé finále v boji u Brenny. Hrdinové padají, aby noví povstali. Konečné vypořádání s Vilgefortzem a Bonhartem. Setřela jsem slzu za Regise, Cahira, ba i za Milwu a Angouleme...nakonec mi vlezli pod kůži. Získal si mě taky Jarre, a kolega od fochu Milo "Rusty" Vanderbeck, Shani, Iola druhá a Marti Sodergren..umím si jejich peklo živě představit. A smekám. Marigold nedostal tolik prostoru, Geralt pořád tak nejak vyčpělý, ale přeci lepší, než ve Věži vlaštovky. Avantýra s Fringillou -- pořád zbytečné. Konvent čarodějek - nevyspytatelný, místy svým kutím piklů s prominutím nudil překombinovaností. Ciri se smrskla na dělohu a matku nadějě..co kdyby to ale vypálilo úplně jinak ? Jak si můžou být jistí výsledkem ? co když už Ciri je maximum ?? a nebo síla narůstá geomerickou řadou ?? dost otázek... Emhyr var Emreis -- to byla taková rána mezi oči, že jsem uvažovala, zda autor taky nešňupnul trochu fisstechu, nebo to přehnal s mandragorou nebo čím...a jeho setkání s Ciri a vycouvání z pole taky nabízí otázky, co tam teda vlastně proběhlo...chci to vědět !!! Po Brenně (Svobodná kompánie rulezz !!!) jsem očekávala zklidnění..a nepřišlo. Závěr diametrálně odlišný od "slaďárny" a vymýcení Kraje u Tolkiena..Závěr Zaklínače přinesl bolest, zmar. A naději. A spoustu dalších emocí.. Tento díl mi taky přinesl nejodpornější, nejděsivější moment celé série - setkání Ciri s Lesním dědou...uaaaa. Tak z toho budu mít husí kůži ještě dlouho, fuj. Byly spousty nechutných, drastických i dramatických scén, ale tahle mě teda dorazila. Potěšilo zapojení jednorožců, elfové nadále vystupují povětšinou v roli hochů z Temné strany síly (pasáž Jezerní paní byla taky tak nějak psychedelická) A ještě se musím vrátit k Ciri - v předchozích dílech více lidí komentovalo její "terminátorské" schopnosti..ty má stále..a já už několik dílů uvažuji taky nad tím, jak ji zaklínači stačili tak rychle vycvičit - vždyť na Kaer Morhem pobyla 2-3roky max...oni byli cvičení mnohem déle..... Ať je to jak chce, Andrej Sapkowski stvořil úžasný paralelní svět. Stvořil Legendu o zaklínači a čarodějce, o Překvapení a Sudbě. I když ke konci sme se již trochu míjeli, a měla jsem pocit, že na něčem fičí, přeci to byla jízda. A já se ráda do zaklínačova světa budu vracet...(i když možná raději do toho povídkového) P.s. Kopřivnici mám taky ráda :D i duby... Doporučuji ! a pár citátů na závěr : "S láskou,"promluvila zvolna Fringilla,"je to jako s ledvinovou kolikou.DOkud tě nepostihne záchvat, nedokážeš si něco takového představit. A když ti o tom někdo vypráví, nevěříš..." (a zrova ta Fringilla, že ??) "Milujte se, neválčete." "A serte pravidelně každé ráno..." "Změnila opatrně polohu, opatrně osvobodila paži spod jeho hlavy a ulehla do trávy tak, aby se mu mohla dívat do očí. Dívala se na něj , jako by se nedokázala nasytit, jako by si tento pohled chtěla uložit do paměti na celou věčnost. On se na ni také díval a stesk mu svíral hrdlo." "zamířili k zapadajícímu slunci. Za sebou nechali dolinu, do níž už padaly stíny, začarované jezero, modré jako leštěný safír a hladké jako zrcadlo, balvany na jeho břehu, borovice na svazích. To nechali za sebou. A všechno ostatní bylo před nimi."... celý text