haki34 přečtené 2026

Pusheen: Já, košišta 2014, Claire Belton

ne že by Pusheen byla špatná, to ne..ale těch pár obrázků za tu cenu...ale co by člověk neudělal pro milovanou dceru ?? na Den dětí dostala, spokojenost převeliká, má Pusheen ráda a sama kreslí různé její obrázky podle vlastních nápadů... Já jsem se pobavila, polistovala a za půl hoďky neměla co prohlížet...takže - kdo má rád Pusheen, určitě ocení. Za mě pouze dobré....... celý text

Eliáš 2018, Ivana Pecháčková

krátké, stručné , výstižné - aneb jak dětem přiblížit Starý zákon..skvělá grafika, moc se mi líbilo zpracování knížky, doplněné krátkým textem, na každé straně tak 2 věty, což bohatě stačilo, aby děti pochopily to podstané z Eliášova příběhu a ilustrace napomáhají zapamatovat si ho. Koupili jsme na knižním festivalu jako dárek pro malého kmořence Eliáše..tak snad se bude líbit aj jemu :)... celý text

Leningrad 2011, Anna Reid

!!SPOILERY!!! právě dočteno..na střídačku se Zaklínačem a dětskými knížkami typu Tajná sedma a Správná pětka..protože to nešlo číst na jeden zátah...plnotučná literatura. Plná faktů bolesti, pocitu zmaru, ale i chuti přežít. Jedna velká tragédie, o které jsem toho doposud moc nevěděla, tak jsem si chtěla objasnit, co se tam vlastně stalo. Díky autorce za pečlivou a podrobnou práci, citace deníků blokadniků mě spolehlivě přenesla do té velké mizérie. Protrpěla jsem si blokádu po svém. Denně citovala dětem a manželovi pasáže, které mě zaujaly. Rozmlouvala o knížce s kamarády. Představovala si sama sebe v hraničních situacích. A nejen sebe...při čtení pasáže, kdy 8letá Irena Bogdanovová zůstává sama v bytě s mrtvou babičkou, matkou i tetou předlouhých 10dní, než ji najde členka skupiny civilní obrany, pátrající ve ztichlých bytech po možných přeživších, svírala mě úzkost a lítost zároveň. Představila jsem si mého 8letého syna..jak by to zvládl ? a zvádl by to vůbec ? Kroutila jsem nechápavě hlavou nad celou tou situací, nad tolika zbytečnými ztrátami na žvotech..i na bojištích a hlavně v obklíčeném Leningradě. a ne že by jsme doma plýtvali, ale i na zbytky potravin se dívám teď trochu jiným pohledem.. "V zimě jsem pak ležel v posteli a trpěl hroznými výčitkami, pořád jsem musel myslet na jedinou věc, dokud mě z toho nerozbolela hlava: na policích v obchodě stály zavařovací sklenice s rybami. Proč jsem je nekoupil ? Proč jsem nakoupil pouze 11sklenic rybího tuku a nešel do lékárny popáté, abych dostal ještě další 3? Proč jsem nekoupil pár tablet vitamínu C a glukózy? Tato "proč" mě příšerně soužila. Na každý nedojedený talíř polévky, na každou zahozenou kůrku chleba, na každý oloupaný brambor jsem myslel s takovými výčitkami a zoufalstvím, jako kdybych zavraždil vlastní děti. Ale přesto jsme dělali, co jsme mohli, a nevěřili žádnému z uklidňujících prohlášení v rádiu." "Lidé se člověku před očima proměňují ve zvířata. Kdo by si pomyslel, že Irina, vždycky taková tichá a milá žena, dokáže zbít svého muže, kterého vždycky zbožnovala? A proč? Protože chce pořád jíst a nikdy nemá dost. Jenom čeká na to, co ona přinese domů, a pak se okamžitě na jídlo vrhne...Hlad změnil téměř každého.." "Podle jiné analýzy právě zdrženlivost a úzkostlivost znamenaly prostředek k záchraně života, k přežití bylo zapotřebí zůstat aktivní a dodržovat jisté standardy. Mýt si vlasy, holit se, uklízet pokoj, prostíat stůl k "jídlu", čistit si zuby dřevěným uhlím, nejíst kočky, nevylizovat talíře a nenechávat přetékat hrnec s fekáliemi a ani jej nevylévat oknem..." A ještě jeden návrat k Irině Bogdanovové - a osvobození : "Po pár minutách začal někdo v koutě ložnice plakat. A v jiném koutku další dítě, dokud jsme neplakali všichni....bylo to proto, že jsme si náhle uvědomili, že na nás nikdo nečeká. Když jsme žili v dětském domově, nemysleli jsme na to, jenom jsme čekali, až skončí válka. Teprve když přišlo vítězství, pochopili jsme, že se budeme muset nějak vyrovnat se svými životy, se vším, co jsme ztratili..." a na závěr báseň Anny Achmatovové pro malého mrtvého chlapce: Zaklepej svojí malou pěstičkou - já otevřu. Vždycky jsem ti otevírala dveře. Teď jsem za vysokými horami, za pouští, za větrem a žárem, ale nikdy tě neopustím... neslyšela jsem tě naříkat.¨ A nikdy jsi mě neprosil o chléb. Přines mi větvičku javoru Anebo prostě trochu zelené trávy Jak jsi to učinil minulé jaro Přines mi ve dlaních sepnutých do šálku Trochu čisté chladivé vody z Něvy a já smyji krvavé krůpějě Z tvých zlatavých vlasů. Válka , utrpění, hlad postavili proti sobě manžele a milence, rodiče a děti, sousedy, kamarády, kolegy, nadřízené a podřízené...vše se smrsklo do jediného cíle - přežít. Síla lidského ducha je obrovská a život šel dál. Nezapomeňme...nejen na Leningradčany, ale na všechny, kterých se válka jakkoliv dotkla.. DOporučuji !!! p.s. výborný koment Česnek s medem - shrnuje vše podstatné..... celý text

Věž vlaštovky 2010, Andrzej Sapkowski

!!!SPOILERY!!! musím jít dolů..dokonce jsem chvíli váhala nad 3-3,5*..v tomto díle jsem si brzy vzpoměla na větu z Metlina komentáře ke Křestu ohněm - o autorově žvanivosti...a tehnle pocit mě provázel až do konce..vysloveně provatovaný a prožvaněný díl..bavila část s Ciri, napjatě jsem čekala, jak to vlastně bylo..(i když stále nechápu, že už ji dávno někdo nezabil, třeba Bonhart, proč je nutno nakládat jí stále víc utrpení, samozřejmě ještě v rozumné míře, aby to holka přežila..mně ty popisy utrpení a násilí ani nevzrušují, ani mi nedělají dobře..) Překvapilo zapojení Yennefer a její machinace od začátku až do konce v příběhu Starší krve a Ciri... Co se zbytku výpravy týká, tak to byla tentokrát celkem nuda...zaklínač čím dál vyhořelejší a takový nějaký nijaky..ztrácí charisma, humor, jízlivost. Zůstává jen zklamání a pocit prázdna. A Ciřiny vize ohledně Geralta a Fringilly mi přišly ,jak říká kamarád, "hodně doleva". Další zbytečné natahování příběhu. Ani Marigold to tentokrát neachránil, i když jeho zápisky byly světlejším momentem..z Cahira se stává celkem sympatický chlapík. Trvale jsem si oblíbila Regise. Zapojení Angouleme snad taky nebylo nutné, už dost, že je tam Milwa...Ale nějak se ke konci dohrabat musíme, že ano...tak jdu na završení série a doufám v lepší zítřky. A citát ? tentokrát snad jen jeden...a to paradoxně Milwin..."to se stává, když se krade potmě.."... celý text

Křest ohněm 2011, Andrzej Sapkowski

!! SPOILERY !! Geralt na napředuje, a já s ním... v tomto případě jsem si četla nějaké komentáře dopředu (jak se mi záhy vybavilo po setkání s Milwou) a už dopředu souhlasím, že mě Milwa jako postava velmi neoslovila. ROvněž vypřávění dědy Pohvizda, souhlasím že zbytečná vsuvka - třeba autor tím chtěl přiblížit, že ..vlastně, je mi to celkem fuk.. Pak (ano, zaujalo mě to opakovaně už v minulých dílech, ale ještě jsem se nestihla vyjádřit) názvy měst a míst..Novigrad, Maribor, jen Poreč chybí, nebo jsem ji přehlédla ?? Bodrog, Trojmezí..a další. Nepátrala jsem, jestli se autor inspiroval skutečnými místy - to Slovinsko ještě chápu, ale Bodrog ? myslí území v Maďarsku, nebo řeku, která vzniká na Slovensku soutokem Ondavy a Latorice ? Trojmezí mám taky ráda, doporučuji jako pěkné místo k výletu...třeba tam autor byl a tak nějak si představoval krajinu kolem toho svého....a dost filozofování. Geralt..nechová se až ak přihlouple, spíše nejistě a vyhořele. Líbily se mi nové postavy - upír Regis, trpaslíci, jsem zvědavá, co ještě vyleze z Cahira. Osvědčený Marigold nezklamal. Popisy války a jejich hrůz, včetně "válčení" veverek...nemusím..ale asi pro dokreslení atmosféry musely být..naštěstí autor až tak nerozváděl..i tak cítím dým spálenišť a vidím mrtvé. CO se dělo u Potkanů jen naznačno, a já se ptám : byl nutný vztah Ciri a Mistle ? nebo to mělo ukázat, jak se po Ciri sápe "temná strana Síly?" Celkem překvapilo, kam zmizela Yennefer a její následné objevení, celkové pozadí "případu Ciri" objasnila rozmluva čarodějek, a i když jsem v genetice lehce kovaná, díky dámy za názorné zobrazení s jablky...bo někdy se v těch složitých zdůvodněních ztrácím...nemluvě o politických čachrech, vazbách a pletichách... Také jsem s potěšením zjistla, kdo je gnóm Schuttelbach (začali mi dávat smysl postavy z povídky "Něco končí, něco začíná") takže shrnu : i když jsem dle komentů očekávala slabší díl, místo dějě a dějové linky tomu i lehce nahrávaly (žádná Ciri, žádná Yen, odvar z Geralta) nakonec jsem ho, jako ty předešlé, přečetla napjatá, zaujatá a ve finále jsem se dobře bavila...a samozřejmě v některých pasážích i posmála nahlas... a pár citátů na závěr : "tvor, kterého vidíme, je okohlav. Vymírající stvoření Chaosu, relikt Konjunkce, jestli víš, o čem mluvím ?" "Samo sebú,"podíval se na něj dotčeně trpaslík. "Aj když nejsu zakínač, špecialista přes Chaos a všelijaké podivnosti.Teď su ale tuze zvědav, co mistr zaklínač prodvede s takýmto reliktem. A hlavně, jak to provede. Použiješ svůj meč, nebo si poščáš můj sihill ?" "Pěkná zbraň," mrkl Geralt letmo na čepel, kterou trpaslík vytáhl z lakované, kožešinou ovinuté pochvy."Ale nebudu ji potřebovat." "To sú věci," podivil se Zoltan."Budeme tu akorát stát a čučet? Čekat, až se relikt bude cítit ohrožený ? Anebo sa vrátíme a pozveme na pomoc Nilfgaarďany ? Co navrhuješ, lovče netvorů?" "Přineste někdo poklici z kotlíku a naběračku.".... dobrý tip se vždy hodí, aneb jak se maskovat : "...Jestli tam bude bezpečno, zakřičím jako krahulec." "Jako krahujec ?" Zvrtěl nevěřícně vousem Munro Bruys. "Ty přece nemáš šajnu, jak se napodobují ptačí hlasy, Zoltáne!" "No právě. Až uslyšíš divný skřek, co se ničemu nepodobá, budeš vědět, že to su já....." a naprosto kouzelný zeměpisný dialog: "Ó"..."Jaké ó?" "Přeca říčka, ty barane..pravý přítok Chotly. Menuje sa Ó." "Áááá..." "Kdepák!" zavrtěl hlavou Percival SChuttelbach. "Říčka Á vtéká do Chotly na horním toku, flák cesty odsud. Todle je Ó, ne Á." Jsem ještě plná dojmů, protože jsem s velkou nechutí pár stran před koncem o půl2 knihu odložila, abych ji ráno, ehm, dopoledne dočetla :) a suše při pohledu na hodiny konstatovala, že zachvíli děti přijdou ze školy, takže vrhat se na vlastní učení už nemá smysl. Raději..otevřu další díl ?... celý text

Pětka znovu na ostrově 1996, Enid Blyton

!!!SPOILERY !!! Tak tento díl si vybavuji normálně z dětství (asi tou skleněnou prsko-blesko-drátkovou věží nebo co). A po delší době jsem se s Pětkou velmi dobře pobavila. Celé dobrodružství mělo hlavu i patu, George jenom jednou "sršely blesky z modrých očí" tuším, a otázka jejího pohlaví se také řešila méně než obvykle. Ze strýce Quentina se klube mísy celkem lidská bytost, dovídáme se také více o jeho vědě a výzkumu. A sice George uměla doveslovat k ostrovu i poslepu, ale přeci zjistila, že ostrov nezná, jak si doposud myslela. A děti mimo vyřešení záhady také získají nového kamaráda. DOporučuji !!!... celý text

Lesní hnízdo 1998, Enid Blyton

!!!SPOILERY!!! jo ! další povedené dobrodružství party z Tajné sedmy...tajná je sice asi jako..ale to vůbec nevadí. Občas sice dělají nelogičnosi, ale to taky vůbec nevadí (třeba teď mě zarazilo, že vymyslí domeček/úkryt na stromě, a jako první věc řeší polštářky, aby se jim tam dobře sedělo...když ten domek ještě ani podlážku-plošinu vymyšlenou neměl. Ale ano, jsem dospělý hnidopich, to bude asi tím). Stále se cpou sušenkami a čokoládou a nepřibývají na váze - to bych taky chtěla ( i když na slovní spojení "ukousla sušenku či ukousla čokoládu" už jsem začínala být alergická.) Ale celkově jsem se opět velmi dobře pobavila. V této části zachrání koťátko a kluka Toma, který je navede na stopu zločinu. Zajímavé, že co se Toma týče, rodiče děrem nevěřili ani slovo..ale "fantasmagorickému" příběhu o plánovaném loupežném přepadení tatínek okamžitě uvěří a volá policii..nu což, věřím, že děti nad tím tolik nehloubají, protože naši dva malí čtenáři (8 a 10) si knížku pochvalovali. Já teda doporučuji i za sebe :)... celý text

Případ zmizelých psů 1999, Enid Blyton

Pokračuji dalším dílem...pro dospěláka na hoďku čtení, pro malého čtenáře trochu déle.. Zachovaný formát větších písmen. Sedma se vrhá na další dobrodružství, ke kterému se dostala poněkud náhodně. (překvapilo, že schůzky "skvělého klubu" jsou velmi nepravidelné, v podstatě žádné, nyní bylo vyprovokováno Zuzkou, už spomenutou nešťasnou Honzovou sestrou, neúspěšně se domáhající přijetí do Sedmy). Opět pomohla policii rozluštit záhadu - pro změnu týkající se krádeže psů. Opět celkem uvěřitelné - bloumání a pátrání po dvorkách a ve sklepě mi připomělo atmosferu Foglarovek.. Jen bych snad doporučla dětem, aby až takové dobrodružství nezkoušely...raději ty policajty volat předem ;) V tomto díle autorka použila drsňáky dospělé - jednak nevlídného mladíka, jednak Jirkovy přísné rodiče, zejména otce - opakuje schéma z Pětky... Jinak nemám výhrad, pobavili jsme se dobře. a jedna citace - pádž tu se jídlo vyskytuj více než v díle předchozím - a kvantum podávané na svačinu mě teda zaujalo : "Svačina byla připravená na půl páté. Žaneta a Petr snesli všechno do kůlny. Brzy tam bylo příjemně a útulně jako v okojíčku. Zatopili v malých kamínkách, připravili na stůl několik svíček a z jedné bedny udělali stůl. Žaneta prostřela ubrus. Na stole stály dva velké džbány horkého kakaa a sedm hrnečků. Na poličce čekalo sedm talířů s dobrotami. "Chleby s medem a tady máme chleby s olejovkami," kontrolovala zásoby Žaneta. "Ne abys tu rybičkovou pomazánku do sebe všechnu naládoval. Znám tě, když jsou sardinky, dokážeš se nacpat jako čuník," napomínala bratra. "Žemle s máslem a džemem. Čerstvé koblihy. A čokoládový dort. Piškotový koláč - máma nám ho rovnou rozkrájela na sedm kousků. Není to nádhera ? A tady ještě talíř všelijakých sušenek." ehm, kdo z vás zažil takovou svačinu ?? až nechutně opulentní :D a jdu raději večeřet, nějak mi začlo kručet v břiše.. každopádně - další dobrodružství Sedmy doporučuji !!... celý text

Zločin na železnici 1998, Enid Blyton

!!! SPOILERY !!! tak jsme z knihovny omylem vzali Tajnou sedmu - její díly byly pomíchané se Správnou pětkou...a na rozdíl od Pětky byla pro mně Sedma novinka - v dětství jsem se s ní nepotkala...syn (8let) se začetl jako první a velmi si ji pochvaloval, prý lepší než Pětka...tak jsem se taky vrhla do čtení... Ideální pro malého čtenáře, větší písmenka, čte se rychle. Mně to trvalo asi hodinku. Sice jsem nezačala od rvního dílu, ale s protagonisty se člověk rychle seznámí. Opět děti a pes. Akorát trochu nešťastně většina jmen počeštěná - takže moji dva rozumbradové se divili kombinaci Colin, Peter, Jiří, Honza, Žaneta, Pamela, Barbara. Ani mně to nesedělo, mohli nechat raději originál. DObrodružství mi přišlo uvěřitelné (až na jednu věc - aby gauneři tak málo prověřili někoho s odkazem a tak květnatě předávali odkazy na lístečkách mezi sebou), příběh logicky napsaný, bez zbytečných odboček a rozpitvávaček. OPět byl kladen důraz na časné návraty dětí k jídlu - celkově u autorky hraje jídlo poměrně velkou roli - asi sama rada jedla ?? A opět byli malí detektivové chytřejší než policie..ale celkem uvěřitelným způsobem. Pobavila narážka autorky na svoji sérii s Pětkou - Honzova sestra Zuzka (mimochodem z nepochopitelných důvodů označována za nesnesitelnou - a jak jsem pochopila, tak jen proto, že chtěla také do jejich party, kam ji nechtěli přijmout...) si založila vlastní klub - Správnou pětku - dle své oblíbené knižní série. Takže - nemám skoro žádných výhrad, líbila se mi, ráda si přečtu s dětmi další :) a naši dva 8 a 10let doporučují všemi pěti !... celý text

Lillehammer ´94 1994, Anton Zerer

no, jiná knížka připoměla tuhle, na kterou jsem samozřejmě zapoměla :D v té době mi bylo 12 a olympiádu jsem neskutečně žrala..jakožto aktivní lyžařka samozřejmě alpské lyžování, pak došlo i na běh, biatlon, oblíbené krasobruslení no a hokej, hokej, hokej..popisky pod obrázky jsme se ségrou uměly zpaměti..a ba citovaly celé odstavce :D s odstupem nejdu hodnotit literární či sportovní kvalitu, ale to podstatné (včetně všech výsledků) se z knihy člověk dozvěděl...a ta nostalgie !!!... celý text

Patálie se štěnětem 2001, Anne Scott

!!!možné SPOILERY !!! přečteno na doporučení 10leté dcery, které jsem to tuším přinesla z knihobudky. Přelouskala během asi 3dnů a byla neskutečně nadšená a doteď o knížce mluví ;) to, co mně přišlo neskutečné, se jí moc líbilo - převleky 13leté Cleo za dospělé osoby tak, že ji nikdo nepoznával...(hm, asi jsem na to moc stará, a nevěřím :D) rovněž Cleo, řídící vůz po New Yorku...a když jsem četla o plošině na mostě, kde pracovali dělníci ve výšce, a samozřejmě tam lezy naše detektivky...pravda, mně vadí aj věšení záclon, dcera bez problémů leze kamkoliv, nejen na umělé stěně, tak jen doufám, že ji Cleo neinspirovala až moc...i když, po přečtení chápu její rychle vyrobený falešný novinářský a detektivní průkaz a i to, proč pobíhala bytem v klobouku, mojí růžové paruce, co nosím na fesťáky a ve slunečných brýlích a zveřejnila zatykač na svého bratra :D Za mě poctivých 3,5* - na můj vkus moc řešili oblečení (meruňková blůzka), nákupy, takový ten "správný teenager nakupuje, chodí na pizzu, telefonuje" lifestyle. Taky překvapilo, jak Cleo zdůrazňovala, že hodně vyrostla a nemá co na sebe - vše jí je krátké, a přitom má maminku modelku - ta si to nevšmla ?? ta by měla být snad první, kdo řeší, jestli má dcera co na sebe, ne ?? pak mi ještě vadily výrazy jako že "Cleo maskovala makeupem svou alabastrovou pleť"- musím ověřit, zda dcera tuší, jaká to je... každopádně, četla se dobře, věřím, že vícero holek by mohlo být nadšených, jake ta naše, a doufám, že děti nebudou realizovat nebezpečné kousky a pátrání jako Cleo a za dceřino nadšení průměruju a dávám hezké 4*... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

!!!SPOILERY!!! Začínáme se více věnovat Geraltovi a Ciri...a správný začátek znamená spoustu učení..ano Ciřina učednická léta.. seznámíme se blíž ese zaklínači a jejich světem, blíž ese světem kněžek Melitelé a matkou Nenneke....opět nemůže chybět oblíbený mistr Marigold, Yarpen Zigrin, Geralt a Yennefer, Triss..bavilo mě to a to neskutečně...takovým tím „ještě jednu stranu“ a po půlnoci rezignovaně přiznávat, že zas brzy spát nepůjdu...a že učení opět bude muset počkat..(ještěže jsem si na chatu vzala jen dva díly :P , jinak by to svědomí nepřežilo....) Nadále jsem nadšena, akorát by se mi zišla mapa Geraltova světa, a ještě by potěšil slovník elfštiny, někdy člověk musí domýšlet, o co přesně šlo...a taky výslovnost některých jmen by se hodila. To k mému čtenářskému komfortu... pár citátů na závěr : „Dost“, zahulákal hlubokým hlasem náčelník party trpaslíků, potřásaje zrzavým, po pás sahajícím vousiskem. „Princezny, čarodějnice, osud, láska, to sú všecko bajky nahovno. Všecko je to, ať mi pán kumštýř ráčí prominút, básnická nadsázka, čili volovina. To proto, aby se to víc líbilo a baby víc bečely..“ Takové vizionářské, čím dál víc aktuální : „To se muselo stát.“ Pokýval šedivou hlavou starý druid. „Jednou to muselo přijít. Žili jsme v přesvědčení, že jsme na světě sami. Jako líí, vykrmení, tupí karasi v bahnitém rybníku jsme nevěřili ve štiky. Připustili jsme, aby náš svět, tak jako ten rybník zanesl bahnem, zakalil a začal zahnívat. Rozhlédněte se kolem – všude uvidíte hřích a zločin, hrabivost, závist, spory, zradu, úpadek obyčejů, ztrátu víry ve veškeré hodnoty. Namísto toho, abychom žili podle zákonů Přírody, začali jsme Přírodu znásilňovat. Co z toho máme ? Povětří otrávené čadícími komíny kováren a hutí, potoky a řeky zamořené odpadem z jatek a koželužen, bezhlavě kácené lesy. Hle, dokonce i zde, na živé kůže posvátného Bleobherise, kousek nad hlavu pana básníka, uvidíte křivákem vyřezané sprosté slovo. A navíc s hrubkou. Nejenže to byl vandal, ale navíc nedouk neznalý pravopisu. Nemáme se čemu divit. To muselo špatně skončit...“ ..a samozřejmě ten humor..poťouchlý, plný narážek, přesně dle mého gusta : „Na téhle rytině..čerta starýho, na té né...Tady na té! Jak už víš, takhle vypadá ghúl. Rád si poslechnu, Ciri, cos es naučila o ghúlovi...Ejta, podívej se na mě! Co to máš za neřád na očích ?“ „To je dobrý pocit.“ „aby tě husa kopla ! Ale co..nu, poslouchám...“ „Paní Yennefer?...chtěla bych vědět, jestli se hodím na čarodějku?“ „Hodíš.“...“Opravdu to víš ? nepleteš se ? Jsi si jista, že mám vlohy ?“ „Naprosto jista.“....“Ale....“ „Ciri,“ vysvětlovala čarodějka pobaveně a netrpělivě zároveň -“od chvíle, kdy jsme si lehly na tuto louku, při rozhovoru s tebu neužívám hlasu. Tomu se říká telepatie, zapamatuj si to. A jak sis všimla, v dorozumění nám to nijak nepřekáží.“ „Magie po tobě natahuje ruku, Ciri. Po tobě, zvláštní dívenko, Nadílko, Dítě Starší krve – krve elfů. Zvláštní dívenko, vtažená do Pohybu a Změny, Zkázy a Obrození. Sudbou určená. Magie k tobě vztahuje ruku zpoza zavřené brány, k tobě, drobounkému zrnku písku v přesýpacích hodinách Osudu. Po tobě natahuje své spáry Chaos, v nejistotě, zda se staneš jeho nástrojem anebo překážkou vjeho plánech. To, co ti Chaos ukazuje ve tvých snech, je obrazem tvé nejistoty. Chaos se tě bojí, Dítě Překvapení. A chce dosáhnout toho, abys pocítla strach ty.......Chaos ti nemůže ukázat, čím je doopravdy. Ukazuje ti tedy budoucnost, to, co se stane. Chce způsobit, aby ses bála přicházejících dní, abys podlehla strachu z toho, co potká tebe a tvé blízké, aby tě strach zcela ovládl. Proto Chaos posílá sny. Ukážeš mi nyyní, co v nich vidíš. A budeš se bát. Pak zapomeneš a potlačíš strach. Dívej se na mou hvězdu, Ciri. Nespouštěj z ní oči!“ (jojo, strach bodá hlouběji než meče, jak se naučila Arya Stark...mimochodem, tato pasáž by se hodila i jako diktát na velká písmena :D) anoooo, a hurá na „Čas opovržení“... celý text

Čas opovržení 2007, Andrzej Sapkowski

!!! SPOILERY !!! tak doteď to byla procházka růžovým sadem a v tomto díle začíná pořádná řež..krev teče otoky, rube se každý s každým..a ne že ne...mocní přestávají znát bratra, aliance se hroutí...světem čarodějů letí klam a zrada..a jak obstojí Zaklínač ?? a jak obstojí Dítě Překvapení ?? lidstvo je drceno válkami a požáry..Ciri zjišťuje, že umí hodně..ale spoustu by se ještě potřebovala naučit..drsná, až psychedelická pasáž s pouští dává poznat, že navzdory všemu je to dívenka, a v nitru i docela křehká..která ale vstává a jde dál.... Geralt si líže rány v Brokilonu, Yennefer zmizela...mistr Marigold se snaží přežít a daří se mu...a já se těším domů, ať můžu tevřít další díl... p.s. nejen mapu, ale i nějakou obrázkovou přručku všech potvor a stvůr by to chtělo... „Nebýt zaklínačových hloupých skrupulí, jeho nepraktické ohleduplnosti, mnoho pozdějších událostí by proběhlo zcela jinak. Nemálo by sej ich patrně vůbec neudálo. a dějiny světa by šly jiným směrem. Leč historie kráčela svou cestou – a prvotní příčinou toho byly zaklínačovy zábrany. Když se nad ránem probudil a pocítil nutkání, neučinil to, co by na jeho místě udělal každý : nevyšel na balkón a nevymočil se do vázy s popínavými řeřichami. Měl své skrupule. Oblékl se v tichosti, aby neprobudil Yennefer, která spala nehybně a velmi tvrdě a tkřka neznatelně dýchjíc. Vyšel z ložnice a zamířil do zahrady.“ „Vyrazila jsem si přední zub,“ zašišlala čarodějka nevrle. Bla rozcuchaná, zašpiněná od omítky a sazí, na tváři měla velkou krvavou podlitinu. “A nejspíš si zlomila nohu,“ dodala, když vyplivla červenou slinu. „To jsi ty, zaklínači ? Jakým zázrakem jsem zhučela rovou na tebe ?“ „Taky by mě zajímalo.“ „Terranova mě vyhodil z okna.“ „Můžeš vstát ?“ „Nemůžu.“ „Potřebuji se dostat dovnitř. Nenápadně. Kudy ?“ „Jsou všichni zaklínači stejně praštění?“ odplivla si Keira podruhé a kvikla, pokoušejíc se zvednout. „V Garstangu se bojuje! To je magická válka, vře to tam, až pukají zdi. Ty asi hledáš trable, co ?“ „Ne, hledám Yennefer.“...... „Vím,“ řekl, „ co ti brání v rozumném zvážní situace. Vím, co ti znemožňuje střízlivý odhad a úsudek. Tvá arogance, Geralte. Odnaučím tě aroganci. Pomocí této hole.“ Zaklínač přimhouřil oči a mírně zvedl meč. „Hořím nedočkavostí.“ O několik týdnů ozději, již téměř vyléčen dryádami a vodou BROKILONU, Geralt uvažoval, kde v průběhu boje udělal chybu. Došel k názoru, že během boje neudělal žádnou. Jedinou chybu učinil předtím : měl utéci, než souboj začal.“ „Je mi zima,“ zachvěl se Marigold, až zapraštěly haluze, na kterých odpočívali. „Mohli bychom zapálit....“ „O tom ani neuvažuj,“ zarazil ho zaklínač. „Zapomněl jsi , kde jsme ?“ „Oni vůbec—„rozhlédl se vyplašený básník. „Žádný oheň ?“ „Stromy nenávidí oheň. Ony též.“ „Hrome. Budeme se klepat zimou? A sedět v téhle tmě ? Když natáhnu ruku, nevidím vlastní prsty...“ „Tak nenatahuj ruku.“ ..ano, i když je to těžké, i když to bolí, i když je tam strach, spousta emocí, málo nadějě...i tak jdu dál  hurá na další díl........ celý text

Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski

jedeme dál jak jsem říkala u minulého dílu :) po počátečním nadšení a okouzlení, kde jsem až do předposlední povídky byla přesvědčena, že 5 hvězd je málo, protože tak mi sedí Geraltova dobrodružství a svět, to poslední "Něco končí, něco začíná" zmrsklo na 5 :D ten závěr mi tam tak trochu neseděl...nejde jen o obsah povídky, ale i o zůčastněné - kdy tam autor namrskal, co se toho vešlo....ale OK, píše on, ne já, asi to tak chtěl... K jednotlivým povídkám - "Střípek ledu" měla neskutečně tísnivou atmosféru..ten vnitřní neklid, nepokoj, zranění...jako by ani Geralt nebyl zabiják, ale obyčejný křehký kluk..a co Yen ? je jasné, že autor musel vybudovat takhle složitý vztah, protože potkali se, zamilovali a žili štˇastně až do smrti - by mu na moc dílů nevydrželo...a možná by nás ta červená knihovna ani nebavila, že ano ;) takže...byla jsem citově zmasakrována spolu s Geraltem..naopak "Věčený oheň" to celé odlehčil, byla spíše na komickou notu... "Trochu se obětovat" byla fajná, typická Geraltovská a Mistr Marigold tomu dodává tu správnou šťávu..velmi se mi líbil konec, o baladě o zaklínači a básnířce, kde i Marigold projeví své opravdové já..nemusíme vědět, jak příběh pravdu dopadl, ale tím, že to víme, už nemůžeme Marigolda považovat jen za sebestředného proutníka a veselého šumaře...je to prostě správný kluk..a čím dál víc můj oblíbený hrdina :) "Meč osudu" s Brokilonem a setkáním Geralta s Ciri a navazující "Něco víc", kde se vracíme i částečně do Geraltovy minulosti jsou velmi dobr, střípky zapadající do mozaiky tam, kde je jich potřeba..a nebudu lhát, při "Tak jak to říkali, Geralte. Tak jak to říkali. ...Jsem tvůj osud ? řekni! jsem tvůj osud? " jsem měla slzy v očích (a pak šla spokojeně o půl2 ráno spát, poslední si prozíravě nechávajíc na druhý den...) a ještě pár citátů na závěr : "Nee, zašklebil se básník. "Mladá, hezká,, uhrančivé oči - to je mi popis. Takové jsou všechny. Žádná čarodějka, kterou jsem poznal, a bylo jich dost, nevypadala na více než pětadvacet, třicet; přitom některé, jak jsem slýchal, pamatují časy, když jen rákosí šustilo tam, kde dneska stojí Novigrad. Konečně, nač by jim byly elixíry z mandragory. I do očí si je kapou, aby jim svítily. Inu, ženské." "Svatá kniha nám zvěstuje, kázal zaníceně Eyck, "že z hlubiny vystoupí drak, ohavný plaz, mající sedm hlav a deset rohů! a na jeho hřbetě pak pojede žena v purpuru a šarlátu a zlatý pohár bude třímat v dlani a na čele jejím skvět se bude nesmazatelné znamení všelikého a veškerého smilstva! " "Tu znám,"zaradoval se Marrigold."To nemůže být žádná jiná, než Cilie, žena radního Sommerhaldera." "dobře, jak chceš." Mrkl na dryádu. "My jdeme. Když chceš zůstat sama v lese. Ale podruhé, až tě přepadne yghern, nekřič.Princezně to nesluší. Princezna umírá mlčky a důstojně - a předtím si aspoň vyčistí nos. Jdeme, Braenn. Sbohem, Výsosti." takže - za mě super, akce, humor, narážky, sarkasmus, boj, ale i láska a přátelství a také milosrdenství.....doporučuji, a vrhám se na další díl...... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

tak jsem se po letech vrátila k Zaklínači...četla jsem cosi kdysi na gymplu a velmi se mi to sice líbilo (ale za ten svět už nevím, která knha to byla - vím jen, že to byla sbírka povídek...), ale pak mě pohltil Tolkien a šla jsem trochu jiným směrem...a teď už jsem sice po knihách pokukovala delší dobu, ale nakopl mě (ano, zahanbeně přiznávám) až Netflixácký seriál, a pak jsme se pro porovnání vrhli i na ten polský..takže teď mám trochu nevýhodu - postavy už nevidím "vymyšlené", jako před lety, ale spíše s tvářemi herců..což mi zas tak nevadí...ale zpět k Zaklínači...vrátila jsem se a udělala dobře. hned po prvních stránkách jsem byla doma..jako by jsem byla v Geraltově světě odjakživa..parádní jízda...dobrodružství a svět plný lásky, nenávisti, kouzel a prachobyčejných dní... taky nesmím opomenout humor (místy až Pratchettovský;)).. První kniha bez slabších míst..a něco málo citací na závěr : "Jak jistě víš, zrcadla Nehaleni slouží hlavně prorokům a věštkyním, protože bezchybně, byť poněkud svéhlavě, předpovídají budoucnost. Aridea se na Zrcadlo obracela poměrně často...""S tou nejběžnější otázkou, že ?" přerušil ho Geralt."Kd je na světě nejkrásnější? Pokud vím, Zrcadla Nehaleni se dělí na neúpřimná a rozbitá." "Jak chceš, " otočil se čaroděj a uhodil holí o dlažbu."Vracím se do Koviru, v téhle díře už nebudu ani den. Pojď se mnou, nezůstávej tady. Ti lidé nic neví, jenom tě viděli zabíjet. A ty Geralte, zabíjíš strašlivě. Tak co, jdeš ?" chcete vědět, jestli šel ? doporučuji přečíst ! a já s Geraltem jdu dál ;)... celý text

Pětka opět v akci 1993, Enid Blyton

!!! možné spoilery !!! tak tohle byl boj. přečteno s dětmi nahlas nastřídačku...a kolektivně ohodnoceno jakožto pouze "dobré", protože proti prvnímu dílu nás to poněkud nudilo..3/4 knihy se řešil jen "chudáček Tim", "rozčilená George" (která má stále problém se svým pohlavím i jménem) a učení a pan učitel podežřelý Roland..na konci konečně došlo i na tajnou chodbu, odhalili 2 rádobyumělce, ale vlastně nebylo uspokojivě vysvětleno, naco těm ptáčkům byly ukradené stránky z knihy pana Quentina (který je stejný poděs jako v prvním díle, než své dceři raději věří cizímu chlapovi a dá si od něj diktovat, jak se má k dítěti chovat..děkuji pěkně..) mno...dáme šanci dalším dílům... p.s. děti se neustále podivovaly, proč jsou pořád Anna, Dick, Julián a George rozčilení...no jo, tohle přídavné jméno je použité na každé straně minimálně 5x...tenhle díl nedoporučujeme...... celý text

Hmyz je docela jiný 1986, Marcel Safír

parádní knížka...i pro nehmyzofily. Autorův výzkum z říše hmyzu je báječný...tolik info o mravencích, létajících potvorách, pavoucích...paráda. Doplněno autorovou fotodokumentací, černobílá i barevná....Spousta inspirace čeho si všímat v terénu, a zas si mlátím hlavu, že já nešla za lesníka...;) p.s. dceru nejvíc zaujaly píďalky, mně mravenčí "pokusy" - zejména ten s nití....... celý text

Akutní stavy v geriatrii 2009, kolektiv autorů

přečteno v rámci přípravy k atestaci..a určitě se k ní ještě budu vracet..takový výcuc k akutním stavům, vše přehledně rozčleněno, krátce, stručně a výstižně popsána deficince, klinické projevy, diagnostika a terapie. Dobré k opakování.... celý text

Zachraňme Nautilus! 2016, Jaume Copons

první díl jsem nečetla, k tomuto jsem přišla za pár kaček v Dobrovském...a hodnotím velice kladně - příběh dobrý (bonusová motivace dětí ke čtení společným večerním předčítáním Aguse a příšerek ;))) a také i jeden ultrajednoduchý recept k "uvaření"), zápletka dramatická, vyvrcholení komickou scénou v restauraci, bavila jsem se a hrozně se mi líbily ilustrace - barevně i spracováním...jsem zvědavá, co na něj řeknou děti ;)... celý text

Pták a Veverčák na ledě 2017, James Burks

zakoupeno v Dobrovském v "bazaru" za pár kaček..děcka nadšené a já taky :D dobře jsem se pobavila, pták a veverčák jsou pěkně střelená dvojka...a líbil se mi i příběh (kosatka opravdu děsivá) a ilustrace, kouzlo severu, Sakari v pláštěnce nemá chybu...a co teprve šaman ! DOporučuji ! a zřejmě seženu i jejich první dobrodružství....... celý text