haki34 přečtené 2015

Sůl života 1972, * antologie

Ale jo ! mně se na rozdíl od většiny předchozích čtenářů výběr líbil (ano, knihobudka).. některé pobavily více, některé méně, užívala jsem si prostředí, absurditu některých situací (poručík CIpak neměl chybu :P)..užívala jsem si tu širokou ruskou duši , problikávající i v kratičkých povídkách. Nejvíc se mi líbila asi poslední - "Nože" "Nedělní procházka po nábřeží může člověku docela senzačně předurčit životní dráhu. Paška Kukuškin zahájil svou nedělní procházku kolem Čistých tůní v šest večer. Napřed zašel do moskevského potravinářského kiosku a vypil láhev piva. To mu ihned předurčilo správný životní postoj a střídmost..." Doporučuji !!!... celý text

Podzim v kraji tygrů 1982, Jan Kozák

Knihobudková...poněkud zkrácená anotace uvádí jen velmi zevrubně obsah "Podzimu v krajině tygrů" - a to by jste se mohli docela nechat uvést v omyl, protože sice řešíme vztah Nariny a Ivana, ale tak nějak na pozadí života v sibiřské tajze...podzimní tajze...kdy sledujeme přírodu ukládající se ke spánku, tah ptáků, tření lososů... Tahle aanotace by mohla budit mylný dojem, že jde o nějakou červenou knihovnu.... Ale zpět - než se dostaneme k "Podzimu", na sever nás uvedou první 3 povídky, zaobírající se jak vztahy, tak severskou přírodou a lovem..její krásou a syrovostí : Bílý hřebec, Polární záře, Přehrada, souhrnně v jednom celku "Bílý hřebec". Všichni hlavní hrdinové jsou výzkumnící - geologové, přírodovědci...a díky svému povolání se dostávají na sever do Tajgy a propadají jejímu kouzlu. Nejen Ivan a Narina, ale i Saša a Maria Burovovi řeší svůj vztah. A taky Galka a Vladimír...a jak jsou bouřlivé někdy city a vztahy, tak bouřlivá je příroda. Autor nám zasvítí i polární září nad hlavou, nechá zabzučet ovády, tiplice a komáry. Nechá proběhnout divoké koně, losy, vlky...a ukáže i mizejícího vládce divočiny - tygra...Zápasy o život lidí i zvířat.. Obzvlášť strhující byla scéna divokých koní a napadení stáda smečkou vlků... Já jsem se nechala divočinou zlákat a nelituji. Byla mi milá a blízká. (jen kdyby všechny postavy pořád nekouřily ;))) ale asi taky svěděctví doby...) A ráda se do kraje tygrů ještě někdy vrátím.... "Probůh, snad nepijete čistý líh !" "Dá se zředit, a proč zbytečně nosit vodu do tajgy. A potom- při čtyřiceti stupních vodka zmrzne." "Vdechoval ostrou a pronikavě čpící, téměř hmotnou vůni, tu směsici pachu vlhké hlíny a vadnoucího listí, hnijícího dřeva a kůry, závany pryskyřice, lhkého, jakoby plíživého aroma limoníku a nasládlé pachuti amurské révy. A jak se mu čas od času ve zvlášť šťastných chvílích stávalo, poznával znovu ten podivný pocit kdy se mu zdálo, že ne on přichází do tajgy, ale že tajga vstupuje do něho. Věděl to,,, vždycky to věděl - tajga se nikdy nestala jenom jeho pamětí, pouhou vzpomínkou. Byla a povždycky zůstala součástí jeho života, pramenem, k němuž se nikdy nemohl přestat vracet." P.S. navzdory autorově přesvědčení tady KSČ opravdu nikde nevykukuje..což mě, po přečtení jeko životopisu na záložce přebalu, docela předem vyděsilo..ještě, že jsem se nenehala odradit ;) přírodu měl evidentně pod kůží hlouběji...... celý text

Jedno horké indické léto 1982, Dušan Zbavitel

knihobudková...hodnotilo se docela těžko..začátek knhy, s historickými a politickými poznámkami poněkud nudil..tak za 2*...a pak přišel monzún, a vyprávění pana Zbavitele dostalo úplně jinou šťávu..objevilo se to osobní, na co jsem celou dobu čekala...ty příběhy lidí...to , jak se v Indii žije...jak se potíte, nadáváte na výpadky elektřiny (protože t nesou s sebou výpadky klimy či ventilátoru a následně ještě více pocení ;)), čekáte na monzun, pak na slunko, co všechno vás může pohryzat nejlépe zjistíte ráno na obrácené straně moskytiér... Jak v noci vyjí psi...jak zní tržiště..jak v Indii řídit (a za taxkáře si vybírat staré Sikhy ;))) jak cestovat...a to už byla ta horká Indie, její chutě, barvy, vůně..neco, kde jsem měla poct, že jsem taky přítomná....že sedím taky na ADDÁ, dávám si chlazený šarbat (šerbet....) no minimálně 4* !!! Takže v průměru hezké 3* a poputuje zpět... P.S. chybělo mi více obrázkového materiálu - barevná příloha má 8 listů..takže jen 16 stran obrázků + něco málo na přebalu knihy...... celý text

Jak skončila Dolores? 1948, Herbert George Wells

z knihobudky... Myslím, že na 4 hvězdy bych ji ocenila, pokud bych s touto knížkou skončila na pustém ostrově ;) potože...začla jsem číst a kecy kec kecy...tak jsem naběhla na rychločtení....úvodní (asi 50stran) dialog mezi Štěpánem a Foxfieldem (to jsem nějak nepostřehla, kdo byl :P) byl plný tlachů a filozofování, pro děj i mě aktuálně nepodstatného...pk se dostáváme k Dolores a její komplikované osobě...a to už byylo něco. Autor velmi živě vykreslil doslova monstrum...ženu ničící vše kolem sebe...ty nové a nové Doloresiny zlomyslnosti - to už chce jiný kumšt toto vymyslet...a Štěpán se drží, až jeden útok na jeho dceru a už se neudržel...A Dolores usla na věky... Knížka psaná "archaickým" anglickým užvaněným stylem...ale po překonání úvodného balastu jsem se dostala do pasáží, které byly čtenářským pošušňáníčkem a opravdu jsem se dobře bavila (to jsem přišla na ten pustý ostrov ;)) Zhrnu - kdž půlku přeskočíte/rychlopřečtete, najdete ty perly...ten důvod, proč byl H.G.Wells tak oceňovaný...najdete ten humor, tu vážnost, ten bohatý jazyk. A spoustu pěkných, podnětných a zajímavých myšlenek. Poctivých 3,5*, a okrouhlím po rozvaze nahoru. Doporučuji knihu nezavrhovat ;) a třeba jednou přečtu důkladněji... "Takto jsem se tedy oženil. Oženil jsem se, abych se stal otcem dítěte, jež se proměnilo v jakousi prchavou formu rakoviny a skončilo občasnou křečí......Věřím příliš ochotně, co mi kdo řekne. Je ve mně kus ješitnosti, která se příčí a která se brání omyšlení, že by mne kdo mohl podvést. Kromě toho mám v sobě prvek lennosti, vyhýbaající se námaze, spojené s ověřováním faktů." "Dolore," řekl jsem, "přemýšlel jsem o pokoji." "Nu, a ?, řekla, dychtíc po chvále. "Měla bys označit cenu všech věcí v číslicích." "Co tím míníš ?" "Vypadá to jako bazar." "Má to orientální nádech, " přisvědčila, rozhlížejíc se spokojeně kolem . "Má to bohatost a rozmanistot. Je to v naprostém souladu s mou osobností."... celý text

Z první ruky 2018, Jeffrey Eugenides

!!! SPOILERy !!! Z Dobrovského , ve výprodeji...a zase jsem šáhla vedle..respektive, úplně marné to nebylo. Ale ani wau..prostě takové..nijaké... Povídky mě vůbec nezaujaly...Hned první, o dvou kamarádkách, z nichž jedna bojuje s demencí a ztrátou soběstačnosti - to mám v práci dnes a denně. A jsou ty příběhy kolikrát hlubší... Další - o mladém pseudointelektuálovi, zmírajícím na následky progrese vlastní blbosti při průjmu kdesi v Ázii - věřím, že takoví fakt jsou...a opraavdu s nimi nesymatizuji... Pobavila Pipeta, akorát mám pocit, že pointa příběhu je taky taková ohraná, fungující mezi lidmi už po staletí...(a trochu jsem ve skrytu duše nechápala konání hrdiny, svěřit své dítě osobě, která už mu jedno odrovnala - lepší něco, než nic ???) další už moc nezaujaly, snad až na poslední - "Z první ruky" - po které je nazvaná celá sbírka...vhlédnutí do tradiční indické komunity a jejich zvyků...a jejich uvedení do praxe indkou zmlsanou americkou společností - křivé obvinění ..no ale, každý je svého těstí strůjcem... Povídky nebyly špatné. Ale chybělo mi tam něco hlubšího, co by mě potěšilo, zaujalo, tak nějak oslovilo a zasáhlo.... Jak to půjde, pošlu dál...... celý text

Lišky mění srst 1983, Jiří Procházka

Knihobudková..a po přečtení manželem poputuje zpět. Major Zeman v televizi mě mnul (asi to u nás doma nikdo nesledoval)...ani kultovní Studnu jsem neviděla...take volba byla jasná. A za Studnu dávám hezké 4*...opravdu příběh ze života... Ty další...velmi ovlivněné dobou. Poté, co jsem musela odfiltrovat době poplatný balast, prokousat se propagandou, dostak se až k jádru příběh, jsem velmi tuze uvažovala, o co vlastně šlo...co tím autor chtěl říct... Neustálé ohrožování a rozvracení republiky vystrkovalo hlavu spod koberce. Bylo zajímavé nahlédnout trochu hlouběji, zjistit, jak některé věci fungovaly (Lišky mění srst - parta z benzínky)... Nepříjemně zas na mě působily strohé odsekávačky v dialozích ,Zeman uzemňující dceru , Zeman a babka s potrhanou občankou...takové to typické a ty jsi kdo ?? drž hubu a krok...nebudeme se o tom bavit...nešťastné klišé, které tak dlouho fungovalo... Celkově necítím potřebu ještě někdy knihu přečíst...I když Procházka byl opravdu dobrý. Tak nechutně kladného hrdinu, jak je Zeman, jsem už dlouho nepotkala ;) A pěkně se mu dařilo i vykreslení disentu jako bandy ochmelků a grázlů, kteří si ubližují navzájem...jako píše předemnou navorski.... celý text

Poslední let Poxla Westa 2015, Daniel Torday

!!! SPOILERY !!! Váhám mezi 2 a 3*...toto bylo zklamání roku...z výprodeje v Dobrovském..anotace, "slibná románová prvotina"....kecy kecy. Jen jsem začla číst a nesačila se divit. "Velmi slibný" kostrbatý styl, věty které na sebe pomalu ani nenavazovaly (překlad ??)...děj ?? Naprosto mě nezajímal. Vpád nějakého Poxla k baseballovému zápasu u televize mi vůbec nedával smysl. (předpokládám že ani většině čtenářů, kteří se v americké lize u neorientují)...postavy napsané velice plytce..CO víte o Poxlově matce po přečtení knihy ?? mě zůstala v mysli 2D osoba, která byla nahá na několika Schieleho malbách a nahá doma tentononc nějakou gorilu...pardón, zarostlého asi malíře..nic víc...nijaký dojem. Poxl,jeho sestřenice a zbytek rodiny a ostatních postav dopadl stejně. Jako bych je viděla pouze nakreslené a ještě mě ty ilustrace nezaujaly... Poxlovo vyprávění (nedejte se namlsat ani na RAF - letěl asi 2x'!!) proloženo mezikapitolami jeho "synovce" Elijaha - ty už byly naprosto zbytečné, furt jen dokola opakoval, jak si Poxla adoroval a četl jeho knihu... No a závěr : v knize se nelétá. DObře, letí se 2x...(a to je popsáno hezky...zajímavý popis zásahu letadla bleskem...jedna hvězda za to..) Více popsána práce záchranářů a nálety na Londýn...(ale taky ne moc, netěšte se)....ještě více Poxlovy trable se ženami...ale i to bez nějaké hloubky - nejvíce se knihou vleče vztah s Francoise , která pracovala jako prostituka. V Holandsku, jak originální... co mi kniha dala ?? NIC. CO mi vzala ? spoustu času, co jsem mohla věnovat lepší literauře (ano , karanténa je dlouhá, ale knih na přečtení mám plné 2 police...) a opět mě mrzí, že jsem naletěla anotaci. P.S. když vás trefí šipka (určená k házení na terč) do ramene, jak vznikne rána, kde je zapotřebí několika stehů ?? to vyrvali tu šipku i s kusem ramene ?? nebo měla několik hrotů ? toto mě jako logický nesmysl dorazilo.... (abych nebyla sólo škarohlíd - manžel četl taky, dojem obdobný....) Třeba někomu kniha sedne víc, až budu moct, pošlu knihobudkou...a díky zejména velmi podivnému, kostrbatému stylu psaní se kloním k nižšímu hodnocení...... celý text

Národ 2009, Terry Pratchett

Výprodej v Dobrovském...a konečně jsem se k Národu dostala..Pratchett trochu z jiného uhlu. Nebyla to Zeměplocha, ale ostrůvek někde...no prostě mezi Ostrovy čtvrté neděle postní a Ostrůvek pondělního volna ;) Jeden ostrov, jeden kluk na pomezí mezi chlacem a mužem a jedna přízračná dívka...a Národ... Žádná Modrá laguna, na to už pana Pratchetta známe moc dobře ..ale opět plnotučná zábava. S vědou, zeměpisem počínaje, historií konče, s trochou botaniky, medicíny, domácích prací a gastronomie, které vévodí vaření piva ;) Konec bych si představovala jinak..asi stárnu a měknu...protože mi i pár kapek slaných ukáplo. Ale - asi to tak mělo být..a smíchu bylo víc než konečného dojetí... Kromě Zeměplochy jsem do dalších Pratchettovin nešla...až teď. A nelituji. Národ se mi moc líbil. I když dorozumění mezi Dafné, Mauem a zbytkem národu bylo nějaké moc snadné...Dafnino zapojení taky tak...ale..pri Ima není nc nemžné, že ? doporučuji !!! "Výborné," trval Mau na svém a pokoušel se v jídle necítit hnijícího humra. "Je mi to moc líto, ale já ti nerozumím," řekla, "Ach bože, úplně jsem zapoměla dát na stůl kroužky a ubrousky. Co si teď o mě jen pomyslíš.." "Neznám slova, kerá říkáš, " odpověděl Mau. Nastala dlouhá přestávka naplněná bezmocí a tichem a Mau cítil, jak mu dva kousky špatného chleba sedí na dně žaludku a plánují útěk..." "Jediný způsob, jak nezdivočet, znamenalo že se člověk choval naprosto stejně jako doma. Což zahrnovalo například to, že se v poledne oblékl ke stolu do těžkých šatůa jedl vařené maso a polévku z jíšky. Zelenina byla "škodlivá", a ovoci by se měl člověk taky vyhýbat, protože "nikdy nevíte, kde bylo". To bylo pro Dafné vždycky tak trochu záhadou, protože přece jenom, kolik míst mohl navštívit například takový ananas ?" "Dafné se otřásla. "To je mi jedno, hlavně když nesní mě!" "Ne, ženu by nikdy nesnědli, " zavrtěl hlavou Mau. "To je od nich skutečně gentlemanské!" "Ne, oni by tě dali sníst svým ženám, aby byly krásné." Nastala jedna z těch odmlk, které jsou ledově mrazivé a ohnivě žhnoucí současně...." a něco speciálně pro mě :D " Říká se tomu chirurgie, abys věděl! Není t tak těžké, když najdu někoho, aby mi držel příručku s pokyny otevřenou na tom správném místě." "Ne! Ne, Počkej, já si nemyslím, že je to špatné!" pospíšil si Mau. "Já jenom, že to děláš ty. Myslel jsem, že nesnášíš pohled na krev." "Proto se ji pokouším co nejrychleji zastavit....." P.S. auž na to, že místo Maua jsem měla tendence přidat ještě jedno písmenko..ano , Maui, jako ten dobrodruh z Vajany...;) a žraloci, třeste se !!!... celý text

Lukovské pověsti 2008, Rudolf Matouš

Mám ráda pověsti..a Lukov a jeho okolí mi, lidově řečeno, učaroval. Takže jsem knížkou hrad podpořila :) přečteno s dětmi nahlas, na střídačku..pověsti kratší i delší, velmi oceňuji etnografckou práci učitele Matouše, který je všechny posbíral a zapsal...(něco takového by mě taky bavilo ;)) některé pověsti se vážou ke stejné události, osobě či místu, tak je máme podané z více úhlů pohledů. Líbila se !... celý text

České himálajské dobrodružství II: Zápisky Marouška blázna 2015, Marek Holeček

"Horolezec je potenciální neurotik, který ventiluje přetlak svých pudů oklikou přes vertikální činnost a dosahuje tím obdivu publika, hmotných výhod, sexuálních preferencí a dalších zisků. Parafráze Sigmunda Freuda." Maroušku, za 5* !! i když jsem měla knížku dlouho rozečtenou, mezi všemi dalšími, přisla správná nálada a prostor (v rámci karantény) na vrcholový tah na bránu... Všichni, kdo znáte Máru, víte, co čekat...od nahlédnutí pod rodinnou pokličku, dokonce až do dětských let, až po Márovy standardní černohumorné výlevy v těžkých hypoxických chvílích na dosah cíle (vršku či bezpečného návratu...). Nevyhneme se ani tragickým momentům - zejména smrt Zdeňka Hrubého - kdy Mára podal věcně a bez příkras to, jak se člověk potká se smrtí..a jak se s ní dá/nedá vyrovnat..emoce v.s. boj o přeežití sebe sama..umím si představit ten jeho šok poté, co dosestupoval k místu, kde ležel jeho kamarád. Seznámíme se nejen s Márovými počiny a výkony, přes Himaláj, Pakistán, Jižní Ameriku až do Antaktidy, ale menší prostor dostává i Pavel Bém, Radek Jaroš, Alena Zárybnická...dále Márovi spolulezci i partnerka Kája.. Máro díky. za ty syrové emoce, za ty výkony, za ten smích. Za přiblížení krásy hor, všeho toho utrpení, do kterého se dobrovolně ženeš (já raději jen čtu z klídečku domova). Díky za tvé výlevy a za všechny ty fotky !! (nejlepší podle mě za vzadu na přebalu, ano, ta s tou růžovou kytičkou v popředí a v pozadí je...panorama z Himaláje ?) Pronásleduj své sny nadále, protože už teď se těším na zápisky z nich.... "Zabaleno, nakoupeno a ráno sedáme do jeepu, který se prorve až do Askole, poslední výspy civilizace. Zde začíná náš aklimatizační trek po ledovci Baltoro, jinými slovy dobrovolná masochistická sebelikvidace fyzické schránky při absolutním vysazení rozumu. Pro mě také subjektivní definice trekingu." "Kolik do Thamelu? "Patnáct dolarů Sir". "To jsi nejspíš ulít a majznul ses přitom řádně do kebule. Dám pět. Ber, nebo nech být." "Tak Sir, dát deset, já hodně dětí a auto platit." Přitom vyloudil pohled věrného psa se šibalským úsměvem na tváři. "No a co já s tím ??Tak bereš pětibak, ano nebo ne ?!" necouvám ze své pozice a přitom před jeho nosem bankovkou mávám jako uzenou kýtou. "Ne," vrtí hlavou, odchází a přřitom rozhazuje rukama v gestu jasně naznačujícím, že na hlavu jsem tady rozhodně a jedině já. "Jen běž," otáčím se a kráčím po přecpném parkovišti "International Kathmandu Airport" k dalšímu taxikáři. Než dokončím třetí krok, slyším dusot nohou a dotek na rameni. "Pan jde se mnou, pět dolar ramro." No vida, jeho rodina sice nebude mít přecpaný břich, ale makonec lepší, než drátem do oka. "Nasedáme a jedéééém." Po startovacím recitálu cítím, jak se v mém těle rozechvívá bujará radost. Opouštíme letiště a za předím sklem běží barevý svět podmalovaný spletencem uličního lomozu. "Tak jsme, Honzíku, zase tady." "Klidná louka se zaplňuje šumem a pachem lidských těl. Ani za ta léta jsem si na odér nosičů nezvykl. Je to směsice kouře, potu, zrajícího sýra a špíny. Nejsem citlivka a znám dobře drsný život, který jim byl určen. Mnohokrát jsem navštívil jejich kamenné domovy, kde v jalovcové střše pokryté hlínou zeje otvor k Alláhovi, kudy z ohniště uniká štiplavý kouř. Kolem něj po udusané hlíně pobíhá bosý nudlák táhnoucí za ruku vřeštivého mladšího nudláka a v koutě jich ve tmě sedí dalších sedm. Mezi tím vším se v poklidu promenáduje slípka ubezpečená sama sebou,, že je paní domu a dveřmi přihlíží kravská hlava. Tak to je, pak si hrajte na voňavku nebo hygienu. Skutečně nemožné." Takže přátelé, doporučuji a dodávám Márovo heslo - "pronásledujte své sny" !!!... celý text

Rodina 2006, Mario Puzo

poctivých 3.5*,,,taková příjemná oddechovka... O Borgiích jsem zatím literaturu cíleně nevyhledávala, Rodinu jsem našla v knihobudce, zavětřila při jméně autora...a je vidět, že Mario Puzzo s rodinou sympatizoval..nebo jak to tak vypadá, nebylo laskavějšího tatínka, milejších sourozenců...a všechno jednání ve jménu pravdy a lásky.... Aspoň jsem si také ověřila, kde se George Martin inspiroval Hrou o trůny...nejen vztahem Cersei a Jaimeho, ale i Joffre a Sancia silně připoměli Sansu Stark a Joffreyho Baratheona...i když, Joffreho osoba podle způsobu vystupování, povahy a jména pak byla předobrazem i Tommena Baratheona...aspoň tyhle asociace mi ihned vyplouvaly v mysli... Zpět k Borgiům....všechny jejich pletichy, aliance, výpady, plány, vraždy, sňatky, incesty, atakdále atakdále...byli podány tak nějak s odstupem..i když šlo o hrozné věci, nějak Puzzo nedokázal čtenáře více zaangažovat...Smrt pamfletáře básníka Filefila byla jako z dnešních severských kriminálek a přeci podaná velmi věcně...No jo, tak hošánek urazil Caesarovu sestru...Sanciino utrpení ve vězení Andělského paláce rovněž...kolik se toho skrývalo ve větě že "přestala mluvit, pohlasly světýlka v jejich očích.."..zlomenou duši za zlomeným tělem si můžeme jen domyslet... Chyběly taky detaily jako třeba co Cesareho manželka, o dítěti dlouho nic a najednou zvažuje svatbu své dcery v rámci manipulací - ahá, takže dcera ?? a kde je celou dobu ?? a co pak dítě Kateřiny Sforzy ??? A jak už psal někdo přede mnou - popisy vzhledu Lukrécie se také lišily...dost ale kopanců. Věřím, že Rodrigo Borgia své děti miloval...a věřím, že i oni sebe navzájem...ale tak pokroucený svět aby jeden pohledat..převrátit realitu a okázale spoléhat na Boží milosrdenství, protože vše dělám z lásky (ke komu ??) to je tak nějak výsměch všeho..společnosti i základní myšlenky křesťantsví...to se vám Borgiové fakt povedlo !!! Jejich život byl opravdu náročný...a vlastně celou tu dobu bych nechtěla zažít..věčný strach o svůj žvot, otrávené jídlo, najatí vrazi...zrádci ve vlastích domovech. Vymýšlen nekonečných aliancí, spojenectví...šachy se živými figurkami. A prostý lid trpící válkami následkem toho všeho... Puzzovi se pěkně povedlo přiblížit jenu historickou epochu včetně všech detailů.... (třeba zvyk novomanželů souložit před svědky - děkuji pěkně ....) Oddechovým stylem, bez větších šrámů na čtenáři. Děkuji. A zvažuji, zda poputuje zpět do knihobudky, nebo pobude ještě chvíli u nás...... celý text

Blůdička aneb Mystická detektivka z Českého lesa 2014, Radek Coufal

moje první e-kniha...stáhla jsem si ji někdy v červnu, poté, co jsem na ni narazila u někoho z mých oblíbených na DK - asi u alef...rozečetla a pak nechala tak, protože číst na notebooku nějak není to pravé ořechové..a teď mi ji Atanone připoměla..;) tak jsem se opět začetla..a dočetla...nehledě na strašlivý míchanec historie, krimi, nadřirozena, četla se velmi dobře...hltala jsem jak kroniku Andrease Schmidta, tak pátrání Hynka Noxe...ano, vše přitažené za vlasy...ale proč by vlastně takový Percussor nemohl existovat ?? promíchat s trochou germánské mytologie a sci-fi a máme bludičkový příběh... Co mě rozčilovalo - jak hrdina vždy v důležitých momentech přestal potřebovat doptávat se, nechal se uzemnit, umlčet, usnul nebo omdlel... Také, proč třeba Andreas víc neřešil dětský zoubek , který mu ukázala Beatrice ??? nechal odvést pozornost jinam...no, much to mělo dost. Také fotky mi k příběhu úplně neseděly, postrádaly tu magičnost a poezii místa a příběhu. Ale - i když to byla šílená slátanina, a měla ony mouchy, četla se moc dobře...určité pasáže velmi zaujaly...vykreslení krajiny minulosti a současnosti, opuštěné louky, rozpadlá stavění a hřbitovy...a močály s tajemnými světýlky jako kulisa příběhu - proč ne ?? a někde mezi tím vším plující duše dávných obyvatel, kteří byli vyhnáni z domovů předků...opuštěná krajina plná tajemství. A konec...zlatý hřeb jak se říká...lépe to autor ani vymyslet nemohl ..jsem spokojená a doporučuji !!! akorát příště raději klasickou knihu, hezky šustit stránkami mezi prsty...... celý text

Myšmaš nostalgických myší 2015, Ondřej Suchý

oddechové myšování pokračuje...ale přeci jen, první myší knížka pobavila tak nějak více...pořád je však velmi dobrá !!! "a pročpak se vám říká MYŠILOV ?" nebo paní křečková a pan křeček na chatě : "smrdí to tu myšinou, koho si sem taháš ???"... celý text

Písně na rozloučenou 2012, Miloš Hlávka

mrzí mě, ale autor mě nezaujal..jak básněmi, tak prózou...nesedli jsme si..některé básně začínaly zlehka, aby se pak obsah docela překombinoval a tak nějak pokazil úvodné kouzlo... snad někdy jindy...... celý text

Malé romány 1986, Mika Waltari

pokračujem v zoznamovaní sa s Waltariho tvorbou..už skôr som čítala Zlatovlásku (v češtine Plavovlásku) a Už nikdy nebude zajtra...takže Malé romány boli istou voľbou...a nechybila som.. Čitateľská lahôdka...milujem Waltariho spôsob hrania sa so slovami..realistické zobrazenie pocitov, naviazaných na miestopis...takže sa potíme spolu s hrdinom medzi carnackými stĺpmi, plávame v tmavozelenom mori, lúpeme spálenú kožu..a cítime tú nenaplnenú lásku, sklamanie a dozrievanie...(v novele "Fine van Brooklyn") alebo naopak cítime tú krásu života utekajúcu pomedzi prsty v "Zem kvitne"...a tak nejak za tým všetký vidím mladého muža, s dušou plnou snov a ideí..a potom staršieho muža, ktorého tlačí pečeň po alkohole, ktorý si rád vypije, ale je to také veľké dobromyseľné dobrosrdečné decko...ktoré si rado zariskuje, zašpásuje, a potom sa vracia do bezpečnej náruče domova..užila som si veľmi...a radím do zbierky... A keď mám hodnotiť jednotlivo vari najviac sa mi páčila "Žena z tmy"....za ňou "Zem kvitne" a potom "Parížska kravata"... Oceňujem preklad Pavla Tvarožka a po dlhej dobe som si pochutila na peknej slovenčine :) Doporučujem !!! "Dom nebol ďaleko od hradskej. V podvečer prišiel gazda k vrátkam s kamennými stĺpikmi, zastal pri mladom dube a zahľadel sa ponad povädnuté polia smerom k ceste. Hnedé žalude mu chrupšťali pod nohami. Zapálil si cigaru a plameň zápalky žlto osvietil padajúci súmrak. Cigaru držal silnými, špinavými prstami, na ktorých mal pri koreňoch nechtov a v záhyboch pokožky zájdenú hlinu. Aj manžety na rukávoch mal špinavé." "Keď skončil, šiel znova na breh. Krava sa lenivo brodila vo vode, ťahajúc za sebou povraz, a obhrýzala tŕstie. Tvárila sa, že si ho nevšimla, lebo si myslela, že ide po ňu veľmi skoro a odvedie ju späť do maštale, a s tým nemienila súhlasiť. On sa však o kravu nestaral. Hľadel na jazero, ktorého voda v jase septembrového dňa vydychovala temnú jeseň. O nejaký čas bude treba vytiahnuť čln na breh. Ráno bude na tmavej hladine bývat tenký ľad a odlietajúce vtáky budú drsnými hlasmi smutno škriekať nad oblými briežkami polí. Napade prvý sneh, na ktorom budú po nohách zostávať čierne a rozmočené stopy. No ešte predtým prídu víchice a dažde, a tmavé, uvzdychané večery, keď v lese budú s praskotom padať spráchnivené stromy...Ako pozeral na vodu, padali na ňu žlté brezové listy a ľahúčko sa hojdali na nehybnej hladine." "... celý text

Muž na balkóně 2007, Per Wahlöö

další povedená detektivka. Navzdory drsnému tématu - jako matku dětí v podobném věku mě docela děsí pomyšlení na zmzení dítěte..a nález... MS a PW ale podali i toto téma citlivě...a případ rozluštili, resp. pomohli vyřešit mí oblíbení Kristiansson a Kvant :) dívejte se kolem sebe, lidi...nikdy nevíte, komu tím můžete pomoct... Doporučuji !!!... celý text

Vrah policistů 2008, Per Wahlöö

"Martin Beck si přejel rukou tvář. Najednou se mu to všechno vybavilo. Jak neuvěřitelně těžké bylo prolomit ulito tohoto muže, přinutit ho, aby otevřel skulinu nebo se vůbec jenom pořekl, nebo něco připustil." Setkání se starými známými, jako pohlazení na duši..jen kdyby nešlo o vraždu..Název knihy zavádějící, příběh běží trochu jiným směrem, než by jsme podle "Vraha policistů" tipli. Užila jsem si ho...možná proti předchozím bylo tempo poklidnější, důraz na neschopnost policejního prezidenta a násměstka větší, rozčarování z práce u Kollberga a Becka progredující....a bez Kristianssona a Kvanta ako dvojky to není ono...Kvasmo je prostě nudný ;) Zajímavý byl prvek zapojení 2 vrahů z předchozích dílů - nabídlo více možností řešení případu. A nebyl by to Martin Beck, aby vrahovi nekápl na kobylku. Jedním slovem - doporučuji !!! "Jsou růzé druhy žen, řekl Folke Bengtsson."Skoro všechny , se kterými jsem se setkal, byly špané." "Špatné?" "Přesně tak. Šaptné Nehodné svého pohlaví." Kollberg se odevzdaně podíval oknem ven. Ten chlap to nemá v hlavě v pořádku. Ale co to dokazuje ? Ostatně dá se za normálního označit fotograf, který právě visí dvacet metrů od domu jako opice chápan pavoučí v koruně hrušky ? Zřejmě ano. Kollberg si zhluboka povzdychl a zhroutil se jako meteorologický balon."... celý text

Milenec lady Chatterleyové 2008, David Herbert Lawrence

"Ale v něco přece věříš?" "Já ? Hm, intelektuálně věřím v dobré srdce, čilý penis, v živou inteligenci a v odvahu říct hovno před dámou." Nalezena v knihobuce...název mi něco říkal, tak jsem se na ni vrhla. Hned ze začátku, po ozřejmení vztahů, mi i ochrnutý manžel a mladá žena něco říkali...no, ale jdeme blíž k ději...knížka mě naprosto dostala..svou rozporuplností. Poté , co mě ze začátku znejistily filozofické pasáže a rádobyintelektuálové kolem Connie a její sestry, se děj přesunul na Wragby. A to už byla jiná liga..zámeček, hnusné industriální okolí. Krása spojená se šlechtou, hornící představují krutý protiklad - drsní, odtažití, vzdrovití a zároveň ubití těžkým životem... Do toho Connie, která trpí v manželství s invalidou. Clifford žije v oblacích...a tahá ke svým představám o ideálním soužití i Connie..zdůrazňuje sílu tradic..rodokmene. Nevylučuje i potomka (!!), hlavně ať ho Connie výběrem genetického materiálu neurazí... A Conní mezi tím smýká touha od nadějného dramatika Michalise (než Irčan, spíš bych tipla řecký původ..) zas to temnot osamění..a najednou procitá les ze zimy a COnnie potkává hajného..A to už je jiný šálek čaje..živočišný, křehký a přitom hluboký cit, který najednou mezi těma dvěma vzniká. Connie se dobrovolňě vzdává svých privilegií a výšin..a on ani Oliver není jen takový nějaký hajný, žádný blbec, lidově řečeno. A kromě toho má vše, co muž má mít.. a má koule, dát svá přání najevo...a Connie mu to baští i s navijákem. Knihu jsem četla na chatě v lese (Beskydy), což byla obrovská přidaná hodnota, protože jsem si lokace z knihy situovala do mých oblíbených zákoutí...hrana lesa, posetá buky, štěrkovitá cestička, slunko na listí, jedlové větve...chatička s bažantnicí, úplně to vidím :) a i ty dva...hajného a lady.. Náhled do kostnaté anglické společnosti, touha autora oživit to suché anglické, rozehřát lidem krev v žílách..přijmut vše tělesné, jako přirozenou součást vztahu. Chápu, že kniha ve své době nočních košil ke krku a na veřejnosti prezentovaného opatrného, decentního sexu pobouřila ;) ale vlastně ani není jasné, co vše ti dva spolu prováděli..(třeba italský způsob...a větička, naznačující že všechno...tak , fantazii se meze nekladou ;)) a fantazii nechává autor plynout, i co se konce týká... Zhrnu : nevšímat si tolik některých filozofických a socialistických pasáží , autor je tam potřeboval tak dobrá, ale více se soustředit na vztah těch dvou a paralelu v jejich světech..a vychuttnejte si tu přírodu a emoce. A skvěle vykreslenou industriální Anglii, tradiční šlechtu vs.prostý lid, a všechny další postavičky románu (paní Boltonová, Connin otec, gondolier, Duncan Forbes, Berta Couttsová,....) DOporučuji !!! P.S. opravud nic skandálního tam není ;) P.S.2 výborný doslov (mám vydání z 1990, Odeon) a pár úryvků : "Musela si to udělat sama, umlít si svoje vlastní kafe." "Šla ke dveřím a vyšplíchla viodu na cestičku. Bylo tu tak krásně, tak ticho, tak opravdu lesně ! Duby vyrážely okrově žlutými lístky, červené sedmikrásky na zahrádce vyadaly jako červené plyšové knoflíky. Sjela pohledem po vysokém vyšlapaném prahu z kvádru pískovce, který teď přecházelo tak málo nohou. "Je tu nádherně", poznamenala. "Takové báječné ticho, tolik života a míru." "A přece, když skončil, tak brzy, a zůstal tiše, tichounce ležet, pohroužený v mlčení a ustupující do cizí nehybné dálky, daleko a daleko za obzor jejího vnímání, rozplakalo se jí srdce. Cítila ho, jak se od ní odlévá, jak se odlévá pryč jako moře a nechává jí tu jako kámen na pobřeží. STahoval se, a jeho duch ji opouštěl. Viděl do ní." P.S.3 je zajímavé, že celou knihu autor napsal pohledem ženy...a soustředil se v ní na ženské vnímání, myšlení a prožitky...a je to u žen opravu takto ?? nebo si to myslel jen D.H.L.?? ;)... celý text

Šest let mezi Eskymáky 1971, Jiří Jaeger

nalezena v knihobudce...velmi jsem se na ni těšila a nezklamala. A mohla jsem zároveň porovnat dva "polárníky" - Jiřího Jaegra a Eskymo Welzla..a i když JJ píše dobře, srhnuje vše podstatné, neumí své zážitky tak prodat..respektive, je to tak trochu málo osbní, popsáno s odstupem, bez větších emocí.... Zajmavé čtení..plavbou a přesunem z Evropy počínaje, provozováním obchodu na stanici konče...zima, mráz, saně, psy, medvědi, mroži, velryby, suchary, zima, mráz a zas zima...krásy a strasti života na severu...nejvíc mě ( i s ohledem na aktuální dění ) dostala kapitolka ke konci knihy o epidemii španělské chřipky, která obyvatelstvo doslova zkosila...i tohle však JJ podává tak nějak civilně a s odstupem. I když šlo o jeho blízké a známé, nedokázala jsem to prožít s ním... Každopádně , navzdory výhradám velmi dobrá knížka, všem zájemcům o Eskymáky na Labradoru doporučuji...;)... celý text

Roxolana 1986, Pavlo Zahrebeľnyj

mno..konečně jsem se k Roxolaně dostala, přiznávám, čekala na přečtení v poličce skoro 3 roky..navnadila mě na ni DK, ale poté, co jsem ji sehnala, nějak nebyla na téma chuť... a teď přišla.. Knížce neupírám její obsah. Podrobné vykreslení světa nádhery a lesku, a zároveň osamění a brutality. Život Nastassje, alias Roxolany byl zajímavý. Ale zároveň útrpný, neúpřimný, těžký a depresivní. Neustálý strach o něco...boj se ztrátami sebe sama, rodné vlasti, rodiny, blízkých. Trpící dívka, žena, matka. Hezky ukázané toxické prostředí harému. Krutý svět sultánů, kde bratři vraždí bratry, otcové syny... Z hlediska historického a obsahového naplněná. Nicméně díky Zahrebeľného květnatému stylu se mi nečetla moc dobře. Neustále dookola opakoval, jaká má křehká ramínka, jaké jsou měděné - zlaté vlasy, velké zelené oči, neustále ji pojmenovával různými jmény...filozofoval nad jejím osudem, nad jejím hořem. A zároveň vlastně ani nevím, jaká byla..opravdu tak zahleděná do sebe ? Plačící jen nad svým osudem ? k dětem se stavěla od určitého věku poměrně vlažně..opravdu byly tak neduživé, tak nedonošené ? a ona opravdu i po 6 porodech tak dokonalá ? A co ten sultán - milovala ho ? nebo jen nenáviděla ? A stále dookola...Nastassja, ptáček v kleci. Kdyby půlku opakování vypustil, kniha by byla o 200stran kratší. Zhrnu : zajímavé přiblížení tajemného světa harémů, pozlátka a bojových praktik Osmanů, kteří nám Evropu poměrně dlouhou dobu drancovali...Reálie ze života Sülejmana a Haseki Hürrem. . Za Zahrebeľného styl však ubírám hvězdu..kdyby šlo, dám poctivě 3,5*...... celý text